4. Investiční a vládní výdaje 4.1 Investiční výdaje 4.1.1 Podstata investičních výdajů Investiční výdaje jsou zejména výdaje do fyzických kapitálových statků, čili do statků, které slouží k produkci dalších statků jako jsou stroje, budovy apod. Pokud firma investuje, tak buď obnovuje nebo dokonce zvyšuje fyzickou zásobu kapitálových statků (viz následující odstavec). Z hlediska tvorby HDP zahrnujeme mezi investiční výdaje rovněž (plánované i neplánované) zvýšení zásob a investice do bytové výstavby. K plánovanému zvýšení zásob dochází tehdy, pokud firma plánovaně chce zvýšit nabídku výrobků pro své zákazníky. K neplánovanému zvýšení zásob dochází tehdy, pokud firma vyprodukuje nějaké statky, předpokládá, že je prodá, nicméně se tak nestane. Pokud k neplánovanému zvýšení zásob dochází trvale a v případě většiny firem, potom firmy omezují výrobu (na agregátní úrovni klesá HDP) a snižují ceny (na agregátní úrovni klesá cenová hladina). Připomínáme, že příklady na plánované i neplánované zvýšení zásob jsme zmínili v subkapitole 1.2.2. Již jsme také v subkapitole 1.2.2 uvedli, že investice má smysl rozdělit na hrubé investice, obnovovací investice a čisté investice. Hrubé investice zahrnují veškeré investice, které firmy uskutečnily v daném kalendářním období. Protože ale kapitálové statky mají omezenou dobu životnosti, dochází k jejich opotřebení, často daná investice pouze nahrazuje opotřebený kapitálový statek. Obnovovací investice jsou potom na úrovni firmy rovny hodnotě opotřebení této firmy, na agregátní úrovni hodnotě opotřebení/odpisů všech firem. Odpisy jsou totiž číselným vyjádřením opotřebení kapitálu. Čisté investice (In) můžeme potom vyjádřit jako rozdíl mezi hrubými investicemi a obnovovacími investicemi. In = Ib-Ir, (R4.1) kde In = čisté investice, Ib = hrubé investice, Ir = obnovovací investice Zda-li firma investuje, tj. zda-li si koupí nebo pronajme kapitálový statek, záleží na očekávaném výnosu z investice. Tento výnos musí být vyšší nebo maximálně roven, než je součet výnosu z alternativního uložení peněz a opotřebení kapitálu (opotřebení kapitálu neboli suma odpisů vyjadřují náklady na pořízení kapitálového statku, tj. zpravidla jeho cenu). Jinými slovy: investice do kapitálového statku se musí vyplatit: jednak výnos z kapitálového statku musí uhradit náklady pořízení tohoto kapitálového statku (tedy reprodukční náklady na kapitálový statek) dále potom výnos z kapitálového statku musí být vyšší než výnos z alternativního uložení peněz. Pokud by výnos za alternativního uložení peněz (např. nákupu státních dluhopisů) byl vyšší než výnos z kapitálového statku, je výhodnější peníze investovat do tohoto alternativního uložení peněz a nikoliv do kapitálového statku. Matematicky musí pro výnos z investice (z kapitálového statku) v jednotlivých kalendářních období, ve kterých je investice používána, platit: MRP K >= R+D, (R4.2), kde: MRP K = příjem z mezního produktu kapitálu, tj. o kolik se zvýší výnos firmy, pokud se množství kapitálu zvýší toto zvýšené množství kapitálu vede k růstu celkovému produktu firmy (tj. k meznímu produktu), z tohoto mezního produktu má firma dodatečný příjem, R = obětovaný/alternativní (reálný) výnos (výnos z alternativního uložení peněz) v daném kalendářním období, D = částka opotřebení kapitálu částka připadající na dané kalendářní období, tj. D = výše investice/počet kalendářních období 58
Pokud si R a D vyjádříme jako podíl z kupní ceny dané jednotky kapitálového statku (platí: r = R/P a d = D/P, kde P = kupní cena statku), lze rovnici R4.2 zapsat: MRP K >= P*(r+d), (R4.3) kde r = reálná úroková míra, d = míra opotřebení kapitálu Rovnice R4.2, respektive R4.3 říká, že firmy budou tím méně investovat, čím vyšší bude alternativní výnos, čili čím vyšší bude (reálná) úroková/výnosová míra a čím vyšší bude opotřebení kapitálu. Má smysl zdůraznit, že, co se týče úrokové míry, zajímá firmy/podnikatele, zda-li budou investovat vskutku reálná úroková míra, nikoliv míra nominální. Proč vysvětlí jednoduchý příklad. Příklad 4.1: Předpokládejme, že v době půjčky je míra inflace 0 % a půjčka má 10% (pevnou) nominální úrokovou míru. Po uzavření půjčky míra inflace (tj. cenová hladina) vzroste na 8 %. Roste-li cenová hladina, rostou všechny ceny, čili měly by růst i ceny statků, které firma produkuje, čili měl by růst i příjem firem, které si půjčily. Jejich závazky jsou ale (zpravidla) vyjádřeny v nominální hodnotě, tj. při vyšší inflaci budou snadněji splatitelné. Reálná úroková míra je dána (poněkud nepřesně 1 ) rozdílem nominální úroková míra míra inflace. Firma si tedy ve skutečnosti (při 8% inflaci) půjčí peníze na 2% úrokovou míru, což stimuluje její investiční aktivitu. Můžeme tedy konstatovat, že reálná úroková míra při růstu inflace klesá (samozřejmě za podmínky, že nominální úroková sazba neroste), což může firmu stimulovat k investicím. Při rozhodování podnikatele, zejména zda koupit určitý kapitálový statek, tj. zda bude investovat, musí vzít podnikatel do úvahy spoustu dlouhodobých faktorů, z nichž řada je obtížně předem odhadnutelných. K těmto faktorům patří: - Technický a technologický pokrok: zde podnikatel řeší otázku, zda daný kapitálový statek předčasně nezastará, tj. zda-li podnikatel s tímto kapitálovým statkem obstojí v konkurenci podnikatelů, kteří si mohou koupit jiný, modernější kapitálový statek. Pokud by kapitálový statků zastaral, tak by jeho prostřednictvím podnikatel produkoval méně finálních statků než jeho konkurence, což by zvyšovalo podnikatelovy náklady a tedy i cenu takto produkovaných statků a vedlo by k tomu, že by po produktech podnikatele se zastaralými kapitálovými statky byla nízká poptávka. Tito podnikatelé by tak odcházeli z trhu. Pokud by k podnikatelským odchodům docházelo na makroekonomické/agregátní úrovni tj. u většiny podnikatelů), vedlo by to k poklesu HDP. Obecně lze konstatovat, že časté inovace, respektive vysoká frekvence inovací tedy zvyšují riziko investice. Na druhou stranu technický a technologický pokrok může snižovat cenu kapitálových statků, a tedy i zvyšovat investice. - Změny mezního produktu kapitálového statku: pokud se, např. v důsledku technologického pokroku, zvyšuje mezní produkt z kapitálových statků, budou podnikatelé více investovat, protože se jim tento statek dříve zaplatí. - Změny příjmu z mezního produktu (tj. výnos z) daného kapitálového statku po dobu jeho životnosti: tento příjem mj. závisí na poptávce po produktech daného podnikatele (bude-li poptávané množství vysoké, může být vysoká i cena statků a tedy i příjem z mezního produktu), poptávané množství se přitom může prudce z nejrůznějších důvodů měnit (např. při změně vkusu, pokud se objeví substitut ke statkům, jež jsou prostřednictvím kapitálového statku produkovány, apod.). Tyto změny není podnikatel často schopen ovlivnit, investice do kapitálového statku je potom ale pro něj velmi 1 Podrobně je vztah mezi nominální a reálnou úrokovou mírou rozebrán v kapitole 8.4. 59
riziková, protože nemá zaručeno, že příjem z mezního produktu kapitálového statku bude vyšší než opotřebení kapitálového statku (tj. cena kapitálového statku ) a výnos z alternativního uložení peněz. - Růst ekonomiky po dobu životnosti statku: tempo růstu HDP ovlivňuje poptávku po produktech daného podnikatele, a tedy i příjem z mezního produktu daného kapitálového statku - Výnos z alternativního investování peněz: alternativní příležitosti a výnosy jsou často předem neznáme, respektive mohou se měnit. Pokud jsou tyto změny příliš časté, respektive příliš velké, bude to znesnadňovat rozhodování podnikatele, zda má investovat do konkrétní podoby kapitálového statku. - Politická stabilita, právní prostředí apod.: výnosy z investice do kapitálového statku i do alternativních investic velmi závisí na těchto a dalších faktorech, přičemž se jedná o faktory, které se mohou (i dramaticky) měnit. Konkrétním příkladem může být změna daňových sazeb, které mohou způsobit, že podnikatelé budou ziskoví či ve ztrátě. Investice jsou přitom dlouhodobou záležitostí, takže časté změny daňových sazeb znesnadňují rozhodování, zda se investice vyplatí nebo ne. Všechny tyto faktory činí investování velmi rizikovou záležitostí. Navíc z výše uvedeného plyne, že jejich vliv (např. u technického a technologického pokroku) není vždy jednoznačný. Většina lidí má averzi k riziku a nechtějí riskovat, že jejich investice bude neúspěšná. Proto raději neinvestují a proto podnikatelů, tj. osob, kteří produkují a při produkci investují do kapitálových statků, je méně než zaměstnanců. V každém případě výše uvedené faktory způsobují, že investice jednotlivých podnikatelů mohou relativně hodně kolísat. Na makroúrovni se výše uvedená nejistota projevuje tak, že celková hodnota investičních výdajů poměrně značně kolísá. Dané kolísání může ovlivňovat výši i vývoj HDP. 4.1.2 Výpočet úrokového výnosu a tržní hodnota kapitálu 2 Jak jsme uvedli v kapitole 2.4.3, úrokový výnos, neboli úrokovou, či výnosovou míru vypočteme dle vzorce: r e = R e /P, (R4.4) kde : r e = (očekávaná) úroková/výnosová míra, R e = (očekávaný) výnos, P = cena statku Úroková/výnosová míra je tedy rovna výnosu z daného aktiva 3 (tímto výnosem může být např. dividenda z akcie, výplata kupónu u dluhopisu) ku ceně daného aktiva. Cenou aktiva se přitom myslí tržní cena, tj. cena, kterou dotyčný subjekt za dané aktivum zaplatí. Příklad 4.2 Mějme dluhopis s 10% kupónem o nominální hodnotě 1000 Kč. 10% kupón říká, že úroková/výnosová míra je 10 %, čili, že očekávaný výnos z dluhopisu je 100 Kč. Pokud by tržní cena dluhopisu klesla např. na 500 Kč, zvýšila by se úroková/výnosová míra na 20 % (=100/500), pokud by naopak tržní cena vzrostla na 1500 Kč, klesla by úroková/výnosová míra na 6,66 % (=100/1500). Závěry z příkladu 4.2 lze zobecnit: klesá-li cena nějakého statku/aktiva, roste jeho úrokový výnos (úroková/výnosová míra), růst ceny vede k opačnému jevu. Má smysl zdůraznit, že zde může docházet k určitému zmatení pojmů: za výnosovou míru se totiž považuje též podíl prodejní a nákupní ceny akcie. Příklad 4.3: Pan Novák koupil akcii společnosti X za 1000 Kč. Pokud tuto akcii prodal za 1200 Kč, tak je jeho výnosová míra z prodeje rovna 20 %. Pokud by ji prodal za 1500 Kč, tak by jeho výnosová míra z prodeje činila 50 %. Jinými slovy růst ceny akcie (obecně růst ceny aktiva) vede při nákupu a prodeji akcie (aktiva) za vyšší cenu, k růstu výnosu toho, kdo akcii (aktivum) prodává. Na druhou stranu, pokud dividenda na jednu akcii činí 100 Kč, tak při ceně 1000 Kč za akcii, činí výnosová míra z dividendy 10 %, při ceně 1200 Kč za akcii činí výnosová míra z dividendy 8,33 %, při ceně 1500 Kč činí 2 Tato subkapitola je nad rámec bakalářského kursu. 3 Termín aktivum se používá zejména pro různé cenné papíry dluhopisy, akcie apod. Aktiva můžeme řadit mezi statky tedy mezi předměty uspokojující lidské potřeby. Výše popsaný jev (závislost úrokové míry na ceně) ale platí pro všechny statky. 60
výnosová míra z dividendy 6,66 %. Platí tedy výše zmíněná závislost, že s růstem ceny úroková/výnosová míra klesá. Abychom v příkladu zmíněné zmatení odstranili, konstatujme, že při výpočtu úrokové/výnosové míry bude v našem textu do jmenovatele vzorce dosazovat výnos v podobě dividend, kupónů, vyplácených úroků z daného aktiva a nikoliv výnos v podobě prodejní ceny daného aktiva. Již víme, že investice jsou záležitostí delšího časového období zpravidla několika let (někdy i desítky let). Pokud se firma rozhoduje, zda-li investovat, nutně se musí zajímat, jaké ji investice přinese výnos, zda by nebylo výhodnější vložit peníze do jiného projektu, využít nějak jinak. Pomoci odpovědět na tyto otázky ji pomůže tržní hodnota kapitálu firmy. Ta je dána výrazem: P f = Re 1 /(1+r 1 ) 1 + Re 2 /(1+r 2 ) 2 + + Re n /(1+r n ) n, (R4.5) Kde P = tržní hodnota/cena kapitálu firmy, Re n = očekávané (reálné) výnosy v jednotlivých dobách/letech (po dobu životnosti kapitálu), Re = očekávaný reálný výnos v prvním roce, atd. r n = reálná úrokové míry v jednotlivých letech životnosti kapitálu, v podobě alternativního výnosu, tj. reálné úrokové míry z alternativního uložení peněz, r 1 = reálná úroková míra v prvním roce, atd. n = počet období (let). Tržní hodnota firmy vlastně říká, jaká bude současná hodnota součtu/sumy očekávaných budoucích výnosů firmy. Z hlediska tržní hodnoty kapitálu firmy se firmě vyplatí investovat jen tehdy, pokud tržní hodnota kapitálu je větší než cena/výše investice, jinými slovy, pokud podíl tržní hodnota kapitálu/výše investice je větší než jedna. Matematicky lze daný vztah vyjádřit: q = P f /RCC, kde q = podíl tržní hodnota kapitálu/hodnota kapitálu, tento podíl se nazývá tzv. Tobinovo 4 q, P f = tržní hodnota kapitálu firmy, RCC = reprodukční hodnota kapitálu, tj. výše investované částky Jak je uvedeno výše, firmy by obecně rády měly množství kapitálových statků na úrovni, pro kterou platí, že náklady na kapitálové statky (v podobě explicitního či implicitního nájemného 5 a nákladů opotřebení) jsou rovny příjmům z mezního produktu kapitálových statků. Takové množství kapitálových statků, pro něž v daném období platí rovnost: náklady na kapitálové statky jsou rovny příjmům z mezního produktu kapitálových statků, můžeme označit za žádoucí kapitálovou zásobu 6. Zpravidla se však u jednotlivých firem skutečné množství a žádoucí množství kapitálu (žádoucí kapitálová zásoba) liší. Pokud je skutečné množství nižší než žádoucí, tak firmy investují, neboli zvyšují zásobu kapitálových statků příjem z mezního produktu dodatečných kapitálových statků je vyšší než náklady na získání těchto kapitálových statků. Investice však obvykle trvá nějaký čas (např. nějaký čas trvá než se postaví nová budova, než se vyrobí stroj, který firma potřebuje apod.), proto se firmy budou k žádoucí kapitálové zásobě propracovávat postupně. Obdobně, pokud je žádoucí kapitálová zásoba nižší než skutečné množství kapitálu, tj. pokud náklady na kapitálové statky jsou vyšší než příjem z produktu těchto kapitálových statků, tak firmy budou snižovat množství kapitálových statků postupně. Nikde není třeba řečeno, že uvedený přebytek kapitálových statků není dočasný. Snížení zásoby kapitálových statků by se potom firmě nemuselo vyplatit: pokud by firma najednou potřebovala kapitálové statky, kterých se v minulosti zbavila, trvalo by nějaký čas než by firma tyto statky získala, tj. než by její množství kapitálových statků dosáhlo hodnoty žádoucí kapitálové zásoby. Jinými slovy vzhledem k výše uvedenému může dlouhodobě docházet k nerovnostem mezi žádoucí a skutečnou kapitálovou zásobou. Tyto nerovnosti se projevují v příjmech i nákladech firmy. Na makroúrovni potom ovlivňují kolísání hrubého domácího produktu: pokud je u většiny firem skutečná zásoba kapitálových statků nižší než žádoucí kapitálová zásoba, firmy investují do kapitálových statků, což vede k růstu HDP. Pokud naopak je skutečná zásoba kapitálových statků u většiny firem vyšší než žádoucí, budou firmy omezovat své množství kapitálových statků, což se může projevit v poklesu HDP. 4.1.3 Makroekonomické závislosti investic 4 Podle amerického ekonoma Jamese Tobina (1918-2002), významného představitele keynesiánské ekonomie. 5 Explicitní nájemné je nájemné, které firmy/podnikatelé skutečně platí za jiné osobě za to, že si od ní pronajaly kapitálový statek. Implicitní nájemné je nájemné, které by firma získala, kdyby daný kapitálový statek nevyužívala sama, ale pronajímala. Implicitní nájemné tak má podobu nákladů obětované příležitosti. 6 Toto množství kapitálu lze rovněž označit za stálý stav kapitálu (viz část týkající se hospodářského růstu). 61
Z předcházejícího textu by mělo být zřejmé, že výše investic může být v jednotlivých kalendářních obdobích poměrně velmi proměnlivá, což tedy bude ovlivňovat kolísání HDP. Pokud bychom chtěli vyjádřit faktory, které poměrně jednoznačně ovlivňují výši investic, tak je nutno se zastavit u následujících: - úroková míra: Jak již bylo uvedeno, úroková růst (reálné) úrokové míry vede k poklesu investic, pokles reálné úrokové míry vede k růstu investic. Uvedenou závislost lze matematicky vyjádřit: I = Ia b*r, (R4.6) kde I = výše investic, Ia = investice firem při nulové úrokové míře, b = koeficient závislosti investic na úrokové míře, r = reálná úroková míra Ještě jednou má smysl připomenout, že daná závislost platí proto, že s růstem reálné úrokové míry se podnikatelům zdražují náklady na investici, ať už v podobě úroků, které musí platit za vypůjčené peníze, jež použily na investici, tj. na nákup kapitálového statku, nebo v podobě nákladů obětované příležitosti, tj. ušlého úroku, že peníze nepoužijí na jiný způsob než na investici do kapitálového statku. - velikost HDP: Růst hrubého domácího produktu zpravidla vede k růstu investic, pokles HDP k poklesu investic. Daná závislost můžeme matematicky vyjádřit: I = Ir + a*y, (R4.7) kde Ir = obnovovací investice (zde v podobě těch investic, které musí firmy vynaložit v každém případě, tj. investic do kapitálových statků produkujících základní potřeby), a = koeficient závislosti investic na HDP, Y = hrubý domácí produkt Danou závislost nazývá makroekonomická teorie též modelem akcelerátoru. Model akcelerátoru vyjadřuje, že při růstu HDP, firmy očekávají vyšší poptávku po finálních statcích. Aby tyto finální/spotřební statky byly vyprodukovány, musí být nejprve vyprodukovány kapitálové statky, vyšší poptávka po finálních statcích tedy vyvolává růst investic. Naopak pokles HDP naznačuje, že některé kapitálové statky nebudou potřeba, protože nebude tak velká poptávka po spotřebních statcích, které by tyto kapitálové statky měly vyrobit. Firmy nemusí potom investovat do čistých investic, nemusí tedy zvyšovat celkovou zásobu kapitálových statků, může dokonce docházet k tomu, že budou klesat hrubé investice, neboli, že firmy nebudou ani obnovovat všechny kapitálové statky, které si v minulosti pořídily. Nezapomínejme přitom, že investiční výdaje jsou součástí HDP, že tedy nejenom samotná změna HDP ovlivní investice, ale že i změna investičních výdajů, ke které došlo v důsledku změny HDP, zpětně ovlivní HDP. Nejprve tedy změna HDP změní investice, potom změna investic dále ovlivní HDP. Proto hovoříme o akcelerujícím účinku, přičemž tento akcelerující účinek může způsobovat, respektive prohlubovat kolísání ekonomiky. Příklad 4.4: HDP nějaké ekonomiky vzrostl v důsledku růstu spotřebních výdajů ze 100 PJ (peněžních jednotek) na 130 PJ (peněžních jednotek). Aby firmy byly schopny uspokojit zvýšenou spotřební poptávku, zvýšily investiční výdaje z 50 na 60 PJ. Původní investiční výdaje 50 PJ byly již zahrnuty v původní hodnotě HDP, tedy ve 100 PJ. Růst investičních výdajů z 50 na 60 PJ, ale není zahrnut ve zvýšení HDP ze 100 na 130 PJ. Jinými slovy k nové hodnotě HDP (130 PJ) musíme ještě přičíst růst investičních výdajů (10 PJ). Celkově tak HDP vzroste na 140 PJ. Obecně lze konstatovat, že pokud chceme snižovat akcelerující účinky vlivu HDP na investice a následného vlivu investic na HDP, musíme snižovat riziko, ve kterém se pohybují podnikatelé/firmy, tj. subjekty, které investice provádějí. Opět jako jedna 62
z klíčových otázek se jeví otázka stabilního institucionálního, společenského, právního a dalšího prostředí. V závěru této subkapitoly je třeba ještě uvést, že i investice, stejně jako spotřeba mají důchodotvorný účinek: přírůstek investic vyvolá zvýšení hrubého domácího produktu (důchodu), tento růst HDP vyvolá růst agregátní spotřeby, jež vyvolá další růst HDP. Stejně jako v případě agregátní spotřeby i zde nesmíme zapomenout, že tento důchodotvorný účinek se projevuje jen tehdy, roste-li reálná hodnota investičních výdajů, tedy nikoliv za situace, kdy vyšší investiční poptávka vede pouze k růstu cenové hladiny. Příklad 4.5: Firma Alfa se rozhodla postavit novou budovu a nakoupit nové stroje za 10 mil. Kč. Tyto peníze, které za investice zaplatí firma Alfa, se v konečných důsledcích dostanou k vlastníkům výrobních faktorů, jejichž prostřednictvím byla postavena budova, vyrobeny stroje apod. Předpokládejme, že mezní sklon ke spotřebě v dané zemi je 0,9, čili, že z těchto 10 mil. Kč, které vlastníci výrobních faktorů dostanou, bude 9 mil. Kč utraceno (tj. vlastníci výrobních faktorů 9 mil. Kč utratí) a 1. mil. Kč uspořeno. Spotřební výdaje tedy vzrostou o 9 mil. Kč, daná částka se opět dostane k vlastníkům výrobních faktorů, kteří z této sumy opět 90 %, tj. 8,1 mil. Kč utratí a zbytek uspoří. Takto bychom mohli pokračovat. Uplatněním vzorce pro součet nekonečné geometrické řady (viz příklad 3.7) lze vypočíst, že přírůstek investice ve výši 10 mil. Kč, vyvolá při mezním sklonu ke spotřebě ve výši 0,9 růst HDP v celkové výši 100 mil. Kč. Akcelerační a multiplikační účinek investičních výdajů jsou důvody, proč řada ekonomů doporučuje, aby země investovaly. Pokud budou země investovat, vzroste HDP, a to vícekrát než je hodnota investičních výdajů. Nesmíme ale zapomínat, že se investiční výdaje musí být produktivní, tedy díky těmto investičním výdajům skutečně vzroste reálné množství vyprodukovaných finálních statků (tj. statků určených ke spotřebě), případně bude možno reálné množství finálních statků vyprodukovat levněji. Pokud by nějaká společnost pouze produkovala kapitálové statky, které by neplnily žádnou další funkci (tj. neprodukovaly by finální statky určené ke spotřebě nebo na vývoz), tak by podnikatelé z produkce těchto kapitálových statků neměly žádný příjem, čili k růstu HDP by nedocházelo. Z minulosti je známo několik případů, kdy určité země 7 masivně investovaly do kapitálových statků, tyto kapitálové statky však nebyly dostatečně produktivní. Ve své podstatě došlo k daným zemím k chybným investicím, což se v určitém období odrazilo v poklesu jejich HDP. 4.1.4 Trh zapůjčitelných fondů Zapůjčitelné fondy jsou prostředky, které ti, kdo spoří, půjčují těm, kdo investují. Investice tak představují poptávku po zapůjčitelných fondech, úspory 8 nabídku zapůjčitelných fondů. Cenou, za kterou se zapůjčitelné fondy půjčují, je úroková míra. Rovnovážná úroková míra je taková úroková míra, při níž je rovna poptávka a nabídka zapůjčitelných fondů. Rovnováha na trhu zapůjčitelných fondů je znázorněna na obrázku 4.1. 7 Jako relativně nedávný případ lze označit asijskou krizi na sklonku 20. století. Jednou z příčin proč se řada zejména východoasijských zemí dostala do hospodářských potíží byla skutečnost, že v těchto zemích docházelo ke značným neproduktivním investicím do kapitálových statků. Pokud investiční výdaje nejsou produktivní, nutně to vede k hospodářským potížím. 8 Předpokládáme, že se jedná o domácí investice a domácí úspory, tj. o investiční výdaje osob se sídlem nebo bydlištěm na daném území a o úspory osob se sídlem nebo bydlištěm na daném území. 63
r S r0 I I0, S0 I,S I = investice, S = úspory, r = reálná úroková míra, r0 = rovnovážná reálná úroková míra, I0, S0 = takové množství úspor a investic, při kterém je trh zapůjčitelných fondů v rovnováze. Obr. 4.1: Nabídka a poptávka po zapůjčitelných fondech Má smysl zdůraznit, že obrázek 4.1 je spíše teoretickým konstruktem. V praxi existuje řada dílčích trhů zapůjčitelných fondů, které se liší zejména dobou, na kterou jsou fondy poptávány a nabízeny. Jak by mělo platit, že s delší dobou půjčky, roste úroková míra, nemusí být tento vztah jednoznačným pravidlem. V textu, který se týká nabídky a poptávky peněz jsme uvedli, že se úroková míra vytváří na tomto trhu. Uvedli jsme ale také, že trh peněz a trh zapůjčitelných fondů jsou vzájemně propojeny, změny na jednom trhu, ovlivňují druhý trh. Příklad 4.6: Centrální banka zvýší množství peněz v oběhu. Lidé pak drží více peněz než držet chtějí. To vede k tomu, že poptávají různé aktiva, jako např. dluhopisy, obligace apod. takže roste cena těchto aktiv a klesá jejich výnos, neboli úroková míra. Zároveň tím, jak se lidé zbavují peněz, klesá úroková míra i na trhu peněz. Tak trh aktiv a trh peněz směřují k rovnováze. Ještě jednou zdůrazňujeme, že křivka úspor tedy představuje nabídku zapůjčitelných fondů, křivka investic poptávku po zapůjčitelných fondech. Má smysl tyto pojmy odlišovat. Příklad 4.7: Pan Novák se rozhodl část svých peněz vložit do akcií, podílových listů, stavebního spoření a penzijních fondů. V běžné řeči se říká, že pan Novák investoval. Na mikroúrovni ale dochází k tomu, že se zvýšilo množství úspor křivka úspor se posunula doprava dolů. Co ovlivňuje posuny křivek úspor a investic? Stejně jako v jiných případech křivky nabídky a poptávky platí, že změna ceny (v daném případě úrokové míry) vedou k pohybům po křivce úspor nebo investic. Změny ostatních faktorů posouvají tyto křivky úspor a investic. Lze odhalit následující závislosti: - zvýšení schodku veřejných rozpočtů posouvá křivku úspor doleva nahoru, tj. severozápadním směrem. Rozdíl mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů tvoří součást úspor, je-li tento rozdíl kladný, úspory se zvyšují, je-li záporný, úspory se zmenšují. Protože k této změně dochází pro každou úroveň úrokové míry, je výsledkem posun křivky úspor nahoru. - nové technologie zpravidla vedou k růstu mezního produktu z kapitálových statků, což zvyšuje poptávku po těchto statcích. Protože k tomuto zvýšení dochází pro každou úroveň úrokové míry, posouvá se křivka investic doprava nahoru, tedy severovýchodně. 64
- snadnější možnost získání půjčky posouvá křivku úspor doleva nahoru, tedy severovýchodně. Lidé a firmy již nemusí tolik spořit, aby investovali do kapitálových statků, takže úspory poklesnou. K tomuto poklesu dochází při jakékoliv úrovni úrokové míry, takže se úspory posouvají uvedeným směrem. - politická nestabilita posouvá křivku investic doleva dolů. Investice se stávají rizikovější záležitostí, takže firmy budou množství investic snižovat. Protože k tomuto snížení dochází pro jakékoliv snížení úrokové míry, posouvají se investice uvedeným směrem. - daňové úleva firem při investicích posouvají křivku investic doprava nahoru. Investice jsou levnější pro firmy levnější při jakékoliv úrovni úrokové míry, proto se křivka investic posouvá uvedeným směrem. - snížení daně z příjmů posouvá křivku úspor doprava dolů. Lidé mají vyšší disponibilní důchod, mohou více spořit. K tomuto jevu dochází při jakékoliv úrovní úrokové míry, proto se křivka úspor pohybuje uvedeným směrem. r r2 S2 S1 r1 I I2, S2 I1,S1 I.S Obr. 4.2: Vliv deficitu veřejných rozpočtů na křivky úspor a investic Deficit veřejných rozpočtů posouvá křivku úspor doleva nahoru (severovýchodně) z polohy S1 do polohy S2. Rovnovážná hodnota úrokové míry (pro niž platí, že nabízené množství zapůjčitelných fondů, tj. úspory a poptávané množství zapůjčitelných fondů, tj. investice) jsou v rovnováze, se zvyšuje z hodnoty r1 do hodnoty r2. Rovnovážné množství nabízených a poptávaných zapůjčitelných fondů se snižuje z polohy I1=S1 do polohy I2=S2. 65
r I1 r1 I2 r2 S1 I2, S2 I1, S1 Obr. 4.3: Vliv politické nestability na křivku úspor a investic Politická nestabilita posouvá křivku investic doleva dolů (jihozápadně) z polohy I1 do polohy I2. Rovnovážná hodnota úrokové míry (pro niž platí, že nabízené množství zapůjčitelných fondů, tj. úspory a poptávané množství zapůjčitelných fondů, tj. investice) jsou v rovnováze, se zvyšuje z hodnoty r1 do hodnoty r2. Rovnovážné množství nabízených a poptávaných zapůjčitelných fondů se snižuje z polohy I1=S1 do polohy I2=S2. Tabulka 4.1: Tvorba hrubého fixního kapitálu v ČR - odvětvová struktura (běžné ceny) mil. Kč OKEČ 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 CELKEM 461825 540352 542142 562408 562260 612469 659288 677787 687468 729332 740898 A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti C Dobývání nerostných surovin D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 20470 26330 17111 17187 13133 17209 20600 21134 16652 19059 16327 114 100 44 121 81 138 105 134 174 189 31 9081 12142 8605 7632 6952 7459 10017 9263 6835 7063 7347 100908 118580 126773 121344 127012 142320 163496 159889 165453 191502 160392 60536 62974 59298 55338 56049 45990 45616 38441 42641 35724 42317 F Stavebnictví 12519 15650 22106 18320 14769 17036 26607 22525 25205 22728 21081 G Obchod, opravy motor. vozidel a spotř. zboží H Pohostinství a ubytování I Doprava, skladování, pošty a telekomunikace 32131 51594 40615 52429 67447 48314 53821 54343 56380 55152 81867 8763 6520 7801 4549 6933 7537 5281 8772 13031 10783 10585 51560 78623 98094 103015 98884 115328 130113 104748 108445 118084 137262 J Peněžnictví a 26829 23170 21803 17123 13227 16829 14474 18374 16373 14937 11863 66
pojišťovnictví K Nemovitosti, služby pro podniky, výzkum, vývoj L Veřejná správa; obrana; sociální zabezpečení 71623 81923 89375 111207 101227 123001 110879 143196 132256 149461 158240 36087 24647 22825 17277 10202 14637 16499 20922 23372 24323 19083 M Školství 5027 6119 4678 5105 8518 12456 13495 14342 13661 15370 16304 N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti 7798 15621 7539 8957 14125 16656 20566 23369 20643 23980 20127 O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby 18379 16359 15475 22804 23701 27559 27719 38335 46347 40977 38072 Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz Tabulka 4.2: Tvorba hrubého fixního kapitálu v ČR - odvětvová struktura (ceny roku 2000) mil. Kč OKEČ 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 CELKEM 586347 644409 607936 602649 582997 612469 652851 686128 689117 721822 731246 A Zemědělství, myslivost, lesnictví B Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti C Dobývání nerostných surovin D Zpracovatelský průmysl E Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 19688 25214 15811 16555 12894 17209 20876 23296 19991 23008 20597 141 122 50 131 85 138 105 138 176 187 31 11170 14384 9690 8226 7199 7459 9993 9546 7020 7191 7469 120714 134830 138291 128233 130812 142320 164299 168602 174216 201811 172584 76780 74568 66245 59327 58056 45990 44676 38261 41868 34490 40431 F Stavebnictví 15724 18498 24730 19774 15443 17036 26635 23185 25688 23063 21598 G Obchod, opravy motor. vozidel a spotř. zboží H Pohostinství a ubytování I Doprava, skladování, pošty a telekomunikace J Peněžnictví a pojišťovnictví K Nemovitosti, služby pro podniky, výzkum, vývoj L Veřejná správa; obrana; sociální zabezpečení 39406 59760 45267 56719 70748 48314 54020 56017 57556 55817 83290 11814 7982 8892 4914 7198 7537 5248 8909 13061 10597 10256 65806 94844 110844 110987 103002 115328 128841 105212 107535 115004 131802 35401 28764 25028 18738 13934 16829 14251 18520 16121 14609 11655 101249 105484 104790 121177 105516 123001 107300 137905 124420 137030 142198 48154 30349 26044 18653 10655 14637 16055 20509 22587 23103 18151 67
M Školství 6801 7641 5422 5498 8826 12456 13186 14115 13282 14639 15302 N Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti 10198 18990 8528 9635 14631 16656 20249 23513 20575 23613 19754 O Ostatní veřejné, sociální a osobní služby 25138 20557 17924 24382 24360 27559 27117 37613 44602 38443 34881 Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz 4.2 Vládní výdaje Jak již bylo uvedeno v kapitole 1.2.2, pod vládní výdaje makroekonomická teorie zahrnuje veškeré výdaje veřejných rozpočtů (tj. na centrální úrovni, úrovni samospráv, státních fondů apod.), za které stát obdrží protihodnotu. Přesněji řečeno musíme proto hovořit o vládních výdajích na nákup zboží a služeb. Vládními výdaji na nákup zboží a služeb jsou tedy kupř. výdaje na nákup a údržbu vojenské techniky, na výstavbu a údržbu dopravních sítí, platy státních zaměstnanců (včetně učitelů apod.) protihodnotou je zde odvedená práce apod. Vládní výdaje tak mohou mít jak spotřební charakter, tak investiční charakter, pouze spotřebitelem, respektive investorem je vláda. Proto se někdy vládní výdaje dělí na vládní spotřební a vládní investiční výdaje: G = Gs + Gi, (R4.8) Kde: G = vládní výdaje, Gs = vládní výdaje spotřebního charakteru, Gi = vládní výdaje investičního charakteru Makroekonomická teorie zdůrazňuje, že vládní výdaje jsou nezávislé na HDP, o jejich výši se rozhoduje ve veřejné volbě, kdy prostřednictvím nějakého hlasování lidé rozhodují kolik peněz chtějí vynaložit na výše uvedené záležitosti. Dané rozhodnutí nemusí být nijak ovlivněno vývojem HDP: HDP může růst a ve veřejné volbě se můře stejně dobře rozhodnout, že vládní výdaje prostou, jako že budou klesat. Jakékoliv rozhodnutí o vládních výdajích je možné i v případě poklesu HDP. Je třeba zdůraznit, že od vládních výdajů na nákup zboží a služeb musíme odlišit transfery, tj. výdaje, kdy stát (na jakékoliv své úrovni, tj. jak na centrální úrovni, tak na úrovni krajů, obcí apod.) poskytuje peníze, neobdrží však za ně protihodnotu. Typickým příkladem transferů jsou sociální dávky. K vládním výdajům dále patří úroky z veřejného dluhu pokud si stát půjčí peníze, musí za půjčku platit úroky. Celkové vládní (či přesněji veřejné) výdaje potom tvoří součet vládních výdajů za zboží a služby, transferů a úroků z veřejného dluhu, matematicky vyjádřeno: PE = G+TR + ID, (R4.9), Kde PE = celkové vládní (veřejné) výdaje, G = vládní výdaje na zboží a služby, TR = transfery, ID = úroky z veřejného dluhu Pokud není uvedeno jinak tak v dalším textu pod pojmem vládní výdaje rozumíme pouze vládní výdaje na zboží a služby. Makroekonomická teorie zejména zkoumá, jaký vliv mají změny vládních výdajů na vývoj hrubého domácího produktu, na změny všech cen (tj. cenové hladiny apod.). Těmto otázkám se věnujeme v jiných kapitolách 9. Zde má smysl pouze zdůraznit, že státy získávají zdroje na vládní výdaje od ostatních subjektů prostřednictvím veřejných příjmů. Ať už veřejné příjmy mají formu daní nebo formu půjček státu (kdy např. stát emituje dluhopisy, které si kupují různé subjekty), vždy platí, že peníze, které jednotlivé subjekty odevzdají státu, již nelze 9 Viz kapitoly 9, 10, 11 a 14. 68
použít na spotřební výdaje nebo na investiční výdaje, ať už by se jednalo o jejich spotřební nebo investiční výdaje, či o spotřební a investiční výdaje někoho jiného. Lze proto prohlásit, že vládní výdaje snižují ostatní výdaje peníze vynaložené prostřednictvím vládních výdajů již nelze použít na nic jiného. Už teď by nám tedy mělo být zřejmé, že růstu HDP nemůžeme dosáhnout pouze tím, že se budou neustále zvyšovat vládní výdaje. Daná skutečnost by měla být zřejmá i intuitivně: pokud by šlo růstu HDP dosahovat růstem vládních výdajů, byl by svět velmi jednoduchý, stačilo by pouze zvyšovat vládní výdaje. Na druhou stranu je ale nutno uvést, že i růst vládních výdajů, stejně jako růst spotřebních výdajů a investičních výdajů má důchodotvorný charakter: přírůstek vládních výdajů vyvolá zvýšení hrubého domácího produktu (důchodu), tento růst HDP vyvolá růst agregátní spotřeby, jež vyvolá další růst HDP. Příklad 4.8: Vláda se rozhodla nakoupit vojenskou techniku za 10 mil. Kč. Tyto peníze, které vláda vynaloží, se v konečných důsledcích dostanou k vlastníkům výrobních faktorů, jejichž prostřednictvím byla postavena budova, vyrobeny stroje apod. Předpokládejme, že mezní sklon ke spotřebě v dané zemi je 0,9, čili, že z těchto 10 mil. Kč, které vlastníci výrobních faktorů dostanou, bude 9 mil. Kč utraceno (tj. vlastníci výrobních faktorů 9 mil. Kč utratí) a 1 mil. Kč uspořeno. Spotřební výdaje tedy vzrostou o 9 mil. Kč, daná částka se opět dostane k vlastníkům výrobních faktorů, kteří z této sumy opět 90 %, tj. 8,1 mil. Kč utratí a zbytek uspoří. Takto bychom mohli pokračovat. Uplatněním vzorce pro součet nekonečné geometrické řady (viz příklad 3.7) lze vypočíst, že přírůstek investice ve výši 10 mil. Kč, vyvolá růst HDP v celkové výši 100 mil. Kč. Vládní výdaje jsou některými ekonomy propagovány zejména tehdy, pokud se ekonomika nachází pod úrovní potenciálního HDP, čili pokud ve společnosti existují nevyužité produkční kapacity/výrobní faktory. Někteří ekonomové se domnívají, že růst vládních výdajů umožní tyto nevyužité výrobní faktory využít, což přispěje k růstu HDP. Má zde smysl zdůraznit, že multiplikační efekt vládních výdajů nastává právě za situace, pokud existují v ekonomice volné produkční kapacity, respektive nevyužité výrobní faktory, tj. pokud se ekonomika daného území nenachází na hranici potenciálního HDP. Pokud by se ekonomika na úrovni potenciálního HDP nacházela, tak by zvýšení vládních výdajů znamenalo, že ty produkční kapacity, které bude použito na uspokojení vládní poptávky, již nelze použít na uspokojení jiné poptávky (spotřební, investiční, zahraniční). Vládní výdaje potom jednoznačně vytlačují některou z ostatních složek výdajů. Pokud je ekonomika na hranici potenciálního produktu, tak producenti a vlastníci výrobních faktorů nemohou na růst poptávky reagovat jinak než růstem svých cen, což vede k růstu cenové hladiny a inflaci. Příklad 4.9: Ekonomika země Alfa se nachází na hranici potenciálního produktu. Vláda zvýšila vládní výdaje o 100 mld. alfarů a hodlá nakoupit novou zbrojní techniku. Ekonomika se ale nachází na hranici potenciálního produktu, všechny výrobní faktory a produkční kapacity jsou zcela využity. Potom, pokud chce vláda skutečně vládní výdaje zrealizovat, musí vlastníkům výrobních faktorů, které pro ni zakázku vyrobí, zaplatit vyšší cenu než dosavadní zákazníci těchto vlastníků výrobních faktorů. Vyšší ceny vlastníků těchto výrobních faktorů zvyšují náklady obětované příležitosti ostatním subjektům (tj. osobám, jež zakázku pro vládu nezpracovávají), které potom za své produkty budou rovněž chtít vyšší ceny. Bude tak docházet k růstu cenové hladiny a multiplikační efekt růstu vládních výdajů se neprojeví. Pokud ekonomika nějaké země není na úrovni potenciálního produktu, tak růst vládních výdajů se, na první pohled, jeví jako rozumný krok. Hranice potenciálního produktu je ale obtížně odhadnutelná a snadno může dojít k tomu, že růst vládních výdajů povede k tomu, že se ekonomika za hranici potenciálního produktu dostane, takže se projeví výše uvedená 69
negativa. Než bezhlavě zvyšovat vládní výdaje, má proto smysl zkoumat z jakého důvodu ekonomika dané země na úrovni potenciálního produktu není a odstraňovat tyto důvody. Pokud potom ekonomika určité země je pod úrovní potenciálního produktu, nemělo by se hned přistupovat ke zvyšování vládních výdajů. Důležité je zjistit z jakého důvodu je ekonomika pod úrovní potenciálního produktu a zda nelze zvýšit některý z ostatních výdajů (spotřební výdaje, investiční výdaje, čistý vývoz), aby se ekonomika na úroveň potenciálního produktu zvýšila. Předcházející text nechce říci, že veškeré vládní výdaje jsou zbytečné. Řada vládních výdajů má produktivní charakter, existují oblasti, které může garantovat pouze stát/veřejný sektor, řada vládních výdajů může přispívat k vysoké úrovni a růstu HDP (např. výdaje do dopravní infrastruktury, do oblasti dodržování a vymáhání práva apod.). Neměly bychom ale na vládní výdaje pohlížet jako na samospasitelné, jako na výdaje, které dokáží vyřešit všechny ekonomické problémy. Historie 20. století poměrně jednoznačně dokazuje, že růst vládních výdajů nevedl automaticky k prosperitě dané země. Proto má smysl zkoumat, kdy vládní výdaje vedou k vysoké úrovni a růstu HDP, respektive kdy vládní výdaje mají produktivní charakter a kdy naopak lze vládní výdaje snížit či zcela zrušit, případně, pokud ještě nejsou zavedeny, nezavádět a danou problematiku řešit prostřednictvím soukromých aktivit. Jinými slovy má smysl zkoumat, kdy růst vládních výdajů vskutku přispívá k tomu, aby se ekonomika dostala na úroveň potenciálního produktu a kdy této úrovně lze dosáhnout jinými cestami, respektive zvýšení vládních výdajů by se projevilo pouze/převážně v růstu cenové hladiny a nikoliv v růstu HDP. Hledání praktických odpovědí na tyto otázky patřilo a bude neustále patřit k úkolům ekonomie. Tabulka 5.3: Výdaje vlády na konečnou spotřebu v ČR (běžné ceny) mil. Kč Název 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Výdaje vlády na konečnou spotřebu 306326 340409 379316 399710 440620 460933 496667 549494 603175 624182 663097 Individuální spotřeba 159875 183411 197950 212341 223298 228868 254923 278316 297575 315212 331211 Bydlení 14 24 35 39 44 48 53 60 71 77 77 Zdraví 76445 88447 96896 105822 111324 115892 128328 142952 151438 161251 169529 Rekreace a kultura 7884 8955 8976 10741 10794 11425 12349 12950 13767 14632 15841 Vzdělání 67198 76121 80244 84072 88497 88178 99261 106300 115354 121127 126864 Sociální péče 8334 9864 11799 11667 12639 13325 14932 16054 16945 18125 18900 Kolektivní spotřeba 146451 156998 181366 187369 217322 232065 241744 271178 305600 308970 331886 veřejná správa, obrana a bezpečnost 92344 99000 120439 121043 147660 158255 163557 180421 203674 198550 216023 doprava 35604 39660 44645 46112 49028 51381 53939 56627 71354 74269 77694 odstraňování odpadu a čištění města 3091 3389 4605 7172 6815 7331 9434 9093 8587 10950 12987 ostatní 15412 14949 11677 13042 13819 15098 14814 25037 21985 25201 25182 Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz 70
Tabulka 5.4: Výdaje vlády na konečnou spotřebu (ceny roku 2000) mil. Kč Název 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Výdaje vlády na konečnou spotřebu 439393 435655 448609 441532 457873 460933 477612 509591 545999 528767 534005 Individuální spotřeba 235587 241856 238571 235334 233551 228868 247519 262036 284042 280414 279700 Bydlení 20 31 41 43 46 48 51 58 69 68 67 Zdraví 119337 124317 121476 117439 118421 115892 127979 141015 146415 142614 140815 Rekreace a kultura 11049 10944 10298 11575 10920 11425 11724 12172 12632 12635 13239 Vzdělání 94105 95113 93329 93059 90986 88178 93749 94709 110161 109447 109816 Sociální péče 11278 11834 13608 13206 13189 13325 14016 14376 14426 15171 15277 Kolektivní spotřeba 204092 194532 210160 206339 224401 232065 230093 247515 262014 248951 254580 veřejná správa, obrana a bezpečnost 127870 119116 137733 133043 151262 158255 155761 163320 169862 155460 160077 doprava 51514 53203 53606 51302 51797 51381 51115 52272 64332 63121 63601 odstraňování odpadu a čištění města 4245 4372 5383 7975 7252 7331 9238 8912 8312 10063 11484 ostatní 20824 18394 13541 14126 14159 15098 13979 22924 19449 20836 19991 Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz 71