OMEZENÍ VLASTNÍKŮ NEMOVITOSTÍ V REŽIMU ZÁKONA O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY

MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce OMEZENÍ VLASTNÍKŮ NEMOVITOSTÍ V REŽIMU ZÁKONA O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY Josef Smejkal Rok 2008 Čestné prohlášení : Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Omezení vlastníků nemovitostí v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

I. ÚVOD V rámci mé diplomové práce jsem se zaměřil na omezení vlastníků nemovitostí vznikajících v souvislosti z ochranou přírody a krajiny v režimu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Po kapitole věnující se současné právní úpravě, ve které jsou shrnuty prameny právní úpravy relevantní pro tuto práci a kapitole věnující se základním pojmům použitých v práci, již následují kapitoly zabývající se konkrétními omezeními vlastnického práva k nemovitostem, resp. pozemkům, dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Členění práce odpovídá systematice zákona o ochraně přírody a krajiny a dělení právních prostředků na prostředky obecné ochrany přírody a krajiny a na prostředky zvláštní ochrany přírody a krajiny, tomu také odpovídá členění omezeních vlastníků nemovitostí z těchto prostředků plynoucích. Pojmy obecná a zvláštní ochrana přírody a krajiny a jejich prostředky jsou dva vzájemně propojené systémy a tak je také lze vzájemně vymezit. Zvláštní ochrana přírody a krajiny slouží ke zvýšené ochraně přírodovědecky, esteticky či jinak významných součástí přírody a krajiny, projevuje se v ní zvýšený obecný (veřejný) zájem na této ochraně. Prostředky zvláštní ochrany přírody a krajiny jsou: Zvláště chráněná území, památné stromy, zvláštní ochrana rostlin, živočichů a nerostů. Obecná ochrana slouží k ochraně veškeré přírody a krajiny, tedy nejen těch součástí přírody a krajiny chráněných dle ochrany zvláštní 1 a adresáty právních norem obecné ochrany se stává nejširší okruh subjektů. 2 Prostředky obecné ochrany přírody a krajiny jsou: Systém ekologické stability, významné krajinné prvky, obecná ochrana rostlin a živočichů, obecná ochrana dřevin, ochrana jeskyní, ochrana paleontologických nálezů, ochrana krajinného rázu a přírodní park. Mezi prostředky obecné ochrany přírody lze zařadit i přechodně chráněné plochy (i vzhledem k systematice zákona), které nesou znaky obecné i zvláštní ochrany přírody a krajiny. Prostředky ochrany přírody a krajiny jsou uskutečňovány zejména prostřednictvím omezení, zákazů a povinností, z tohoto důvodu jsou v této práce stručně zmíněny i sankce 1 Průchová, I. a kol. autorů. Právo životního prostředí. 2. díl, Brno: MU, 1998, str. 150-151 2 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 25 2

za porušení zákazů a povinností ukládaných vlastníkům nemovitostí dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Práce je doplněna některými důležitými a zajímavými rozhodnutími z rozhodovací praxe a zakončena zhodnocením a shrnutím právní úpravy ochrany přírody a krajiny. 3

II. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA Základ současné právní úpravy ochrany přírody a krajiny tvoří ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen Ústava) a ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod (dále jen Listina). Ústava ve své Preambuli vyslovuje odhodlání společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, což je poté v čl. 7 deklarováno jako jeden z úkolů státu stát by měl dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. V čl. 2 jsou stanoveny meze základních práv a povinností a tedy i meze pro jejich potenciální omezení každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, což musí být respektováno i při realizaci obecného (veřejného) zájmu. Listina obsahuje základní ustanovení týkající se vlastnického práva a právního režimu omezení vlastnictví z důvodu obecného (veřejného) zájmu. Podle čl. 4 je možné ukládat povinnosti pouze na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy splňující stanovené podmínky, musí šetřit jejich podstatu a smysl a nesmí být zneužívána. V čl. 11 jsou obsažena ustanovení týkající se konkrétněji vlastnického práva čl. 11 odst. 4, podle kterého je skutečné a nucené omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Nejen pro ochranu přírody a krajiny jsou důležité i odst. 1 a odst. 3 každý má právo vlastnit majetek a to se stejným zákonným obsahem a ochranou, zároveň ale odst. 3 zakazuje jeho zneužití na újmu práv druhých a v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Tím je vztahu k vlastnickému právu upřesněn zákaz stanovený čl. 35 odst. 3 nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Páteří současné zákonné právní úpravy ochrany přírody a krajiny a místem, kde jsou zakotvena omezení vlastníků nemovitostí, která jsou předmětem této práce, jsou 4

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon nebo ZOPK) a prováděcí vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR (dále jen MŽP ČR) č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (dále je prováděcí vyhláška). Zákon o ochraně přírody a krajiny byl přijat po dvouletém legislativním procesu v roce 1992, účinnosti nabyl 1. června téhož roku a v poměrně krátké době se začlenil do praxe. 3 V praxi se objevila nutnost některých změn, počínaje rokem 1992 byl tento zákon několikrát novelizován. Pro potřeby této práce jsou důležité následující novely: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, a o změně a doplnění některých zákonů (zákon o lesích), novelizoval i ustanovení ZOPK týkající se lesů - zrušil 4 odst. 4 a v něm zákaz umisťování staveb do stanovených vzdáleností od rybníků, jezer a vodních toků s účinností od 1. ledna 1996. Nálezem Ústavního soudu č. 3/1997 Sb. bylo zrušeno vynětí 5 odst. 6 z režimu zákona č. 500/2004Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) orgán ochrany přírody bude nadále v režimu správního řádu povolovat vývoz a dovoz ohrožených rostlin a živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika (s výjimkou vývozu a dovozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, který je upraven zvláštním předpisem zákonem č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy). Zákonem č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění z. č. 114/1992 Sb., kterým byla provedena opatření plynoucí z Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin (Washingtonská úmluva CITES). Zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, byl vypuštěn z 72 odst. 2, který jen nedostatečně reguloval podmínky výkonu práva na informace o životním prostředí (tedy i o ochraně přírody a krajiny), ale i přístup veřejnosti k nim. 4 Zákonem č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko a mění se ZOPK, bylo zejména upraveno vymezování zón národních parků a chráněných krajinných oblastí formou vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky (dále je MŽP ČR) a doplněno sankční ustanovení postihující nedovolený výkon zakázaných činností a činností vázaných na souhlas ve zvláště chráněných územích. Zákonem č. 238/1999 Sb., 3 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 7 4 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 181-182 5

kterým se mění trestní zákon a další předpisy včetně ZOPK, byla stráž přírody (a další veřejné stráže lesní, myslivecká atd.) označena za veřejného činitele ve smyslu trestního zákona. Zákonem č. 168/2004 Sb., kterým se mění ZOPK, bylo stanoveno, že registrace významných krajinných prvků bude prováděna rozhodnutím v režimu správního řádu. Zákonem č. 218/2004 Sb.(tzv. euronovela) byly do ZOPK a dalších předpisů transponovány směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích. Jedna z posledních novelizací je zákon č. 222/2006 Sb., kterým došlo k úpravě maximální výše pokut za veškeré správní delikty na dvojnásobek sazby původní a to od 1. června 2006. Pramenem současné právní úpravy ochrany přírody a krajiny jsou také mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána (např. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví), předpisy Evropské unie (zejm. směrnice Rady č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady č.92/43/ehs, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) a další zákonné i podzákonné předpisy, zejména předpisy zřizující jednotlivá zvláště chráněná území a předpisy související. 5 5 Např. zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/2004 Sb., zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. 6

III. ZÁKLADNÍ POJMY Pro potřeby této práce je nutné uvést definice základních pojmů v takové podobě, v jaké je pro své účely definuje ZOPK a v jaké je také používá tato práce. V 2 odst. 1 zákon definuje obsah pojmu ochrana přírody a krajiny. Rozumí se jí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Do pojmu vymezená péče je třeba zahrnout nejen pasivní činnost vedoucí k zachování dosavadního stavu přírody a krajiny a její ekologické stability, ale i aktivní snahu o její obnovu. 6 V 3 odst. 1 jsou definovány jak pojmy zavedené ZOPK pro vlastní účely (např. územní systém ekologické stability), tak pojmy používané jinými předpisy v jiném významu, než jej používá ZOPK (např. les jako pojem lesního zákona) nebo pojmy používané v různých vědních oborech (např. biotop), u kterých zákonodárce považoval za účelné definovat jej v zákoně. Nesmíme opominout také kategorii pojmů pocházejících z evropských předpisů (např. evropsky významná lokalita). 7 Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen systém ekologické stability) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata. Planě rostoucí rostlina (dále jen rostlina) je jedinec nebo kolonie rostlinných 6 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 77 7 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 82 7

druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně a nejsou závislé na péči člověka. Za rostlinu se považují všechny její podzemní i nadzemní části. Volně žijící živočich (dále jen živočich) je jedinec živočišných druhů, který se vyskytuje v přírodě a není v přímě péči člověka. Za jedince v přímé péči člověka se považuje jedinec živočišných nebo ptačích druhů pocházející z odchovu v zajetí, který je nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným kroužkem nebo mikročipem anebo jiným nezaměnitelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody. Orgán ochrany přírody je na základě písemné žádosti držitele do 30 dnů povinen takového jedince evidovat, pokud nemá důvodné podezření na nelegální původ jedince. Živočišný nebo rostlinný druh je rovněž systematická jednotka nižšího řádu. Zvláště chráněná část přírody je velmi významná nebo jedinečná část živé či neživé přírody; může jí být část krajiny, geologický útvar, strom, živočich, rostlina a nerost, vyhlášený ke zvláštní ochraně státním orgánem podle části třetí nebo páté tohoto zákona. Dřevina rostoucí mimo les (dále jen dřevina) je strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo pozemky, které nejsou určené k plnění funkce lesa. Paleontologický nález je věc, která je významným dokladem nebo pozůstatkem života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů. Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky Přírodní stanoviště je přírodní nebo polopřírodní suchozemská nebo vodní plocha, která je vymezena na základě geografických charakteristik a charakteristik živé a 8

neživé přírody. Přírodní stanoviště v zájmu Evropských společenství (dále jen evropská stanoviště) jsou přírodní stanoviště na evropském území členských států Evropských společenství těch typů, které jsou ohroženy vymizením ve svém přirozeném areálu rozšíření nebo mají malý přirozený areál rozšíření v důsledku svého ústupu či v důsledku svých přirozených vlastností nebo představují výjimečné příklady typických charakteristik jedné nebo více z biogeografických oblastí, a která jsou stanovena právními předpisy Evropských společenství. Jako prioritní se označují ty typy evropských stanovišť, které jsou na evropském území členských států Evropských společenství ohrožené vymizením, za jejichž zachování mají Evropská společenství zvláštní odpovědnost, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství. Druhy v zájmu Evropských společenství (dále jen evropsky významné druhy) jsou druhy na evropském území členských států Evropských společenství, které jsou ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství. Jako prioritní se označují evropsky významné druhy, vyžadující zvláštní územní ochranu, za jejichž zachování mají Evropská společenství zvláštní odpovědnost, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství. Evropsky významná lokalita je lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující zákonem a předpisy EU dané podmínky. Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu dle 39 nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území v jedné z kategorií. Chov je jakékoliv držení živočicha v zajetí. 9

IV. OMEZENÍ NA ZÁKLADĚ OBECNÉ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY Omezení vlastníků nemovitostí (resp. pozemků) v režimu ZOPK na základě obecné ochrany přírody jsou taková omezení, která slouží k ochraně veškeré přírody a krajiny, tedy nejen částí přírody a krajiny zařazených do jedné ze zákonných kategorií zvláště chráněných území 8 a jsou adresována všem subjektům, jež mohou svými zásahy negativně působit na přírodu a krajinu. Povinnost vlastníků nemovitostí strpět omezení jejich vlastnických práv ukládaných podle ZOPK je v obecné rovině uvedena v 58 odst. 1. každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona a to z titulu obecného (veřejného) zájmu. Ustanovení je považováno za nadbytečné, 9 tato povinnost vyplývá vždy z konkrétního ustanovení, ale zákonodárce chtěl zřejmě tímto tuto povinnost zdůraznit. V souvislosti s tím je nutno zmínit, že samotný 58 odst. 1 nepředstavuje skutečné omezení výkonu vlastnického práva k nemovitosti a už vůbec ne takové omezení, které by zakládalo vlastníku nemovitosti nárok na náhradu za újmu vzniklou v souvislosti s tímto omezením, což může v praxi činit jisté obtíže. Zdůvodnění nalezneme v Listině na jedné straně je nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4 Listiny), ale na druhé straně vlastník nesmí zneužít své vlastnické právo na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny) a při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem (čl. 35 odst. 3 Listiny). Vlastníku tedy nenáleží náhrada za omezení při výkonu práva v případě, kdyby mohl potenciálně překročit rámec daný zákonem a ohrozit nebo poškodit zákonem chráněný zájem, ale tím, že výkon svého práva omezí, k jeho ohrožení či poškození nedojde. V tomto případě nemůže být poskytnuta náhrada za omezení výkonu práva, když vlastníku právo výkonu vlastnického práva překračujícím rámec zákona nenáleží. 10 8 Průchová, I. a kol. autorů. Právo životního prostředí. 2. díl, Brno: MU, 1998, str. 150 9 Průchová, I., Chyba, J. Omezení vlastnického práva k pozemku z důvodu obecného zájmu. Brno: MU, 1998,str. 61 10 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 145-146 10

IV. 1. Obecné povinnosti vlastníka Obecnou povinností vlastníka pozemku je dle 68 zlepšovat podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability ( 68 odst. 1) a to při veškerém užívání pozemku, zvláště pak při hospodaření. Protože tato povinnost může být pro konkrétního vlastníka za dané situace nesplnitelná či splnitelná s velkými obtížemi, splní ji vlastník také uzavřením písemné dohody s orgány ochrany přírody či obce za účelem péče o pozemky z důvodů ochrany přírody a krajiny. Ale v případě, že tak vlastník neučiní ani k výzvě orgánu ochrany přírody, jsou orgány ochrany přírody oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného subjektu zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odst. 1, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků (odst. 3). Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění těchto zásahů a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky (dle 62), ale orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil. Tím není dotčena odpovědnost osob provádějících tyto zásahy. Nesplnění povinností stanovených v 68 není postihováno sankcemi, zřejmě z důvodu obecné povahy ustanovení. IV. 2. Systém ekologické stability V 4 obsažené základní povinnosti při obecné ochraně přírody uvozují druhou část zákona, ve které jsou zakotveny prostředky obecné ochrany přírody. Jedním s prostředků obecné ochrany přírody je v 4 odst. 1 systém ekologické stability a povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ je jeho ochrana. ZOPK ale nemá přímý prostředek k vynucení splnění této povinnosti ani sankci v podobě pokuty, děje se tak pomocí dalších nástrojů ochrany přírody. 11

Další povinností vlastníků nemovitostí (vedle obcí a státu) je podílet se ve veřejném zájmu na jeho vytváření. K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se podle 59 odst. 1 v dohodě s vlastníkem pozemku uskuteční opatření, projekty a plány v podobě, v jaké stanoví MŽP ČR obecně závazným předpisem. Hlavním uskutečňovatelem opatření by měli být vlastníci, potažmo uživatelé pozemků. Obsah pojmu opatření a tedy konkrétní povinnosti vlastníků a uživatelů při realizaci opatření nalezneme v 6 prováděcí vyhlášky opatření k vytváření systému ekologické stability se rozumí návrh a realizace dílčích či jednoduchých doplnění systému ekologické stability, zejména místního, jež vzhledem k nenáročným technickým, ekonomickým, organizačním a majetkoprávním podmínkám nevyžaduje předchozí zpracování plánu či projektu pověřenými subjekty. Dohoda s vlastníkem pozemku je nutná i v případě postupu dle 59 odst. 2 vyžaduje-li totiž vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku a nesouhlasí-li s ní jeho vlastník, nabídne mu pozemkový úřad výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě v jaké je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního. Jak ale vyplývá s dikce zákona, který hovoří o nabídce výměny, musí vlastník pozemku s výměnou podle odst. 2 souhlasit, což do jisté míry komplikuje proces vytváření systému ekologické stability. 11 Dalším problémem je samotný mechanismus výměny pozemku dle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který v praxi funguje spíše v případě pozemkových úprav. 12 IV. 3. Významné krajinné prvky V druhém odstavci 4 je upraven právní režim ochrany významných krajinných prvků a způsob jejich využívání. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením, jejich využíváním nesmí být narušena jejich obnova a ohrožena nebo oslabena jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologickostabilizační funkce (zákon podává i jejich demonstrativní výčet umisťování staveb, 11 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 148 12 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 259 12

pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů), si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, které vydá příslušný orgán ochrany přírody ve správním řízení jako individuální správní akt. Nejčastěji jimi budou především vlastníci nemovitostí, zejména pozemků, dotčených ochranou významných krajinných prvků, ale i další subjekty. Jak vyplývá ze zákonné definice pojmu v 3 odst. 1 písm. b), významnými krajinnými prvky jsou přímo ze zákona lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek postupem podle 6. Protože zákon řadí mezi významné krajinné prvky i les, podle odst. 3 je závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska tohoto zákona nezbytné i ke schválení lesních hospodářských plánů, lesních hospodářských osnov, k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha, dále k výstavbě lesních cest, svážnic a lesních melioračních systémů, naopak jej nevyžadují pěstební a těžební zásahy v lesích prováděné v souladu s lesním hospodářským plánem a zásahy při nahodilé těžbě. Provádí-li fyzická osoba škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody, může orgán ochrany přírody uložit pokutu ve výši do 20 000 Kč 87 odst. 2 písm. f), dopustí-li se škodlivého zásahu do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, hrozí jí pokuta až do výše 1 000 000 Kč 88 odst. 1 písm. i), ale v případě závažného poškození nebo zničení významného krajinného prvku může orgán ochrany přírody uložit fyzické osobě pokutu až do výše 100 000 Kč a právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti až do výše 2 000 000 Kč, hlavním kritériem rozlišení jednotlivých skutkových podstat je zde závažnost škodlivého následku. Judikatura Podle rozhodnutí NSS sp. zn. 22 Ca 121/2002-32 lze vydat závazné stanovisko orgánů ochrany přírody podle ustanovení 4 odst. 2 pouze před provedením zamýšleného 13

zásahu. NSS ve svém rozhodnutí uvedl, že tento nástroj nelze používat jako právní nástroj k dodatečné legalizaci neoprávněného zásahu do významného krajinného prvku. Povodí Odry a. s. jako investor stavby přikročilo k provádění udržovací práce na specifikovaném úseku řeky Ostravice, aniž si předtím opatřilo závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. O jeho vydání požádalo dva měsíce po provedení zásahu. IV. 4. Obecná ochrana rostlin a živočichů Obecná ochrana rostlin a živočichů dle 5 spočívá zejména v ochraně všech druhů rostlin a živočichů před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Činnosti, jenž vedou nebo by mohli způsobit negativní vlivy na druhy živočichů či rostlin, je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit 5 odst. 1, což může orgán učinit ve formě nařízení obce 13 nebo případně, je-li adresátem konkrétní osoba, i individuálním správním aktem. 14 Z režimu obecné ochrany rostlin a živočichů jsou výslovně odstavcem druhým vyloučeny zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené zvláštními předpisy (např. zákon o myslivosti), ochrana dle odst. 1 se též nevztahuje na ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin chráněné podle 48 až 50 ZOPK. Dle odst. 3 jsou vlastníci nemovitostí a další fyzické a právnické osoby omezeni i při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice. Subjekty musí postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin, zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Neučiní-li tak, orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků. Nesplní-li subjekty uloženou povinnost a nepostupují tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a živočichů hrozí fyzickým osobám pokuta až do výše 100 000 Kč 87 odst. 3 písm. g) a právnickým osobám nebo fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti až do výše 2 000 000 Kč 88 odst. 2 písm. i). 13 Viz. 77 odst. 1: Obce s rozšířenou působností mohou vydávat pro svůj správní obvod, nejde-li o národní park, chráněnou krajinnou oblast nebo jejich ochranné pásmo, nařízení podle 5 odst. 1 k omezení nebo zákazu rušivé činnosti. 14 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 34 14

IV. 5. Obecná ochrana dřevin V 7 je upravena obecná ochrana dřevin a jak vyplývá z 7 odst. 1, podle těchto ustanovení jsou chráněny dřeviny, na které se nevztahuje ochrana přísnější (např. dle 46 a 48 ZOPK) nebo ochrana podle zvláštních předpisů (např. lesní zákon), tedy dřeviny rostoucí mimo les ve smyslu definice v 3 odst. 1 písm. g) ZOPK. Důležité je také to, že trvalé porosty, za které považujeme i dřeviny, jsou součástí pozemku a dřeviny jsou tedy vlastnictvím vlastníka pozemku. 15 Obecnou povinností nejen vlastníků nemovitostí je chránit dřeviny před poškozováním a ničením - 7 odst. 1, prováděcí vyhláška v 8 odst. 1 toto ustanovení blíže definuje poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. V odst. 2 zákona je zvláště zdůrazněna povinnost vlastníka pečovat o tyto dřeviny jejich ošetřováním a udržováním, což není orgánem ochrany přírody přímo vynutitelné, ale orgán ochrany přírody má možnost uložit vlastníkům (v podobě správního rozhodnutí) provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin, jestliže to bude nutné při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami. Naopak vlastník nemovitosti nemůže, až na výjimky stanovené zákonem, kácet dřeviny bez povolení orgánu ochrany přírody. Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, které lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin 8 odst. 1. Povolení orgánu ochrany přírody dle odst. 2 není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, tedy za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, z důvodů zdravotních nebo při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů. 16 Orgán ochrany přírody může kácení pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin nebo rozsahu zvláštního oprávnění. Dle odst. 3 také není povolení třeba ke kácení dřevin na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických osob, jestliže pozemky užívají a jde-li o stromy se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou (úprava v 8 odst. 2 prováděcí vyhlášky) a v případě tzv. havarijního 15 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 43 16 Např. výkon oprávnění správce vodního toku dle 49 odst. 1, pís b) zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon správci vodních toků jsou oprávněni z důvodu péče o koryta vodního toku a v součinnosti s vlastníky pozemků odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře na pozemcích při něm. 15

kácení, tj. je-li stavem dřevin zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu odst. 4. Podrobnosti ochrany dřevin a podmínek povolování jejich kácení (např. obsah žádosti o povolení) jsou stanoveny v 8 prováděcí vyhlášky. Orgán ochrany přírody může podle 9 uložit žadateli (vlastník pozemku nebo nájemce s jeho souhlasem) jako součást rozhodnutí o povolení kácení dřevin přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však po dobu pěti let. Náhradní výsadbu lze uložit na pozemcích, které jsou ve vlastnictví žadatele, nejsou-li, lze provést náhradní výsadbu jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka. Obce pro tento účel vedou přehled pozemků vhodných pro náhradní výsadbu ve svém územním obvodu po předběžném projednání s jejich vlastníkem. Odst. 3 pak upravuje odvody pro případ, že orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody, je povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce a ten, kdo kácel dřeviny protiprávně, je povinen zaplatit odvod do Státního fondu životního prostředí ČR. Odvody za protiprávní kácení do Státního fondu životního prostředí ČR jsou ale v praxi neaplikovatelné ZOPK neobsahuje úpravu výše odvodů, podmínek pro jejich ukládání i případného prominutí a odkazuje v poslední větě odst. 3 na zvláštní zákon, který ale nebyl dosud vydán a nelze jej suplovat například obecně závaznými vyhláškami, protože povinnost odvodu do Státního fondu životního prostředí ČR lze uložit pouze formou zákona. 17 Bohužel, odvody podle 9 odst. 3 nejsou jediným problémem obecné ochrany dřevin. Za účinnosti ustanoveních ZOPK o obecné ochraně dřevin došlo ke značnému nárůstu počtu případů poškozených a pokácených dřevin bez povolení nebo na základě chybně vydaných povolení. Příčinnou toho stavu může být několik faktorů. Povolování kácení dřevin, oprávnění k pozastavení, omezení nebo zákazu kácení dřevin atd. mají (s výjimkou území národních parků) v kompetenci obecní úřady ( 76 odst. 1 písm. a) a tyto úřady často nedodržují zákonný postup při vyřizování žádostí, akceptují neúplná či nepravdivá podání a v mnoha případech je značně problematická vazba na místní poměry 17 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 122 16

a diskutabilní nestrannost těchto úřadů při rozhodování o povoleních pro obecní pozemky. Důkazem je rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kde soud rozhodl, že v případě kácení dřevin na pozemcích města jsou pracovníci městského úřadu vyloučeni z rozhodování o povolení. 18 Problematická je i nízká účinnost sankcí, které dostatečně nemotivují subjekty k dodržování zákona. 19 Nesplnění povinnosti při obecné ochraně dřevin je dle zákona o ochraně přírody a krajiny sankcionováno pokutami. Dopustí-li se fyzická osoba přestupku tím, že poškodí nebo bez povolení pokácí dřevinu rostoucí mimo les, orgán ochrany přírody uloží této osobě pokutu ve výši do 20 000 Kč 87 odst. 2 písm. e), pokácí-li fyzická osoba bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích mimo les, hrozí jí pokuta až do výše 100 000 Kč 87 odst. 3 písm. d). Pokutu až do výše 10 000 Kč uloží orgán ochrany přírody fyzické osobě, nesplní-li ohlašovací povinnost určenou tímto zákonem 87 odst. 1 písm. e). Dopustí-li se právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti protiprávního jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích mimo les ( 88 odst. 1 písm. c) nebo tím, že nesplní ohlašovací povinnost podle tohoto zákona nebo nesplní povinnosti náhradní výsadby podle 9 ( 88 odst. 1 písm. h), uloží orgán ochrany přírody této osobě pokutu až do výše 1 000 000 Kč 88 odst. 1. Judikatura Vrchní soud v Praze zamítl žalobu obce, která žalovala Ministerstvo životního prostředí, protože jí byla Českou inspekcí životního prostředí (dále jen ČIŽP) uložena pokuta podle 88 odst. 1 písm. c), za porušení ustanovení 7 odst. 1. Obec v období vegetačního klidu poškodila radikálním ořezem 180! vzrostlých lip tvořících aleje u komunikací v zastavěném území obce a argumentovala tím, že v dané věci nebylo možno aplikovat ustanovení 88 odst. 1, písm. c), protože obec se provedením ořezu stromů nedopustila protiprávního jednání při výkonu své podnikatelské činnosti. Soud ale uvedl, že sankční odpovědnost podle ustanovení 88 odst. 1 a 2 lze vyvodit proti každé 18 Sp. zn. 30 Ca 69/2003-39 19 Jelínková, J. Některé příčiny nízké účinnosti práva v ochraně dřevin... In Aktuální otázky práva životního prostředí, Brno : MU, 2005, str. 123 a násl. 17

právnické osobě, která se dopustí protiprávního jednání na úseku ochrany přírody a krajiny, tedy i proti obci, a to bez ohledu na skutečnost, zda k protiprávnímu jednání právnické osoby došlo při výkonu podnikatelské činnosti či nikoli sp. zn. 7 A 38/97. Další rozhodnutí se též týká odpovědnosti za sankce. NSS v rozhodnutí sp. zn. 7 A 156/2000-54 potvrdil, že pokutu podle 88 odst. 1 písm. c) lze uložit jen té osobě, u níž bude spolehlivě prokázáno, že se dopustila protiprávního jednání tím, že poškodila nebo zničila bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin. Pokud správní orgány neodstranily pochybnosti ohledně určení sankčně odpovědného subjektu, nelze pokutu bez dalšího uložit jen jednomu ze subjektů přicházejícímu v úvahu. Jednalo se o spor mezi akciovou společností a Ministerstvem životního prostředí o uložení pokuty, která byla uložena rozhodnutím ČIŽP dotyčné akciové společnosti za protiprávního jednání podle 88 odst. 1 písm. c), když byly při stavbě podzemních garáží poškozeny kořenové systémy tří vzrostlých stromů. IV. 6. Ochrana a využití jeskyní Nutnost obecné ochrany jeskyní vyplývá z jejich významu a to nejen pro vědce zkoumající unikátní přírodní jevy či památky lidské činnosti, ale i významem pro kulturu a v neposlední řadě pro turistiku. Dalším důvodem obecné ochrany jeskyní je ten, že dle obecné ochrany jsou chráněné i jeskyně nacházející se mimo zvláště chráněná území a nebo u kterých je teprve předvídán jejich výskyt. 20 Omezení vlastníků nemovitostí v souvislosti s jeskyněmi je spojeno s faktem, že ač novelou zákonem č. 218/2004 Sb. byly jeskyně vyloučeny jako předmět vlastnictví a nejsou součástí pozemku ( 61 odst. 3), vlastnictví pozemků souvisejících s jeskyněmi zákonem vyloučeno není, což je patrné i z 61 odst. 1, kde je formulována povinnost vlastníků pozemků souvisejících s jeskyněmi přednostně nabídnout tyto pozemky v případě jejich zamýšleného prodeje ke koupi orgánu ochrany přírody. Pozemky souvisejícími rozumíme pozemky, které se nacházejí nad jeskyněmi nebo se na nich nacházejí povrchové přírodní jevy, které s jeskyněmi souvisejí (například krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). 21 A protože předmětem obecné ochrany přírody 20 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 123 21 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 261 a 10 odst. 4 18

jsou dle 10 jeskyně definované v odst.1, ale stejně tak podle 10 odst. 4 jsou předmětem ochrany výslovně i přírodní jevy na povrchu s jeskyněmi související, je možné, že vlastnické právo vlastníků pozemků, na nichž se přírodní jevy na povrchu s jeskyněmi související vyskytují, může být v souvislosti s nimi omezeno. Povinností všech subjektů je dodržovat zákaz ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně a přírodní jevy na povrchu s jeskyněmi související nebo jinak měnit jejich dochovaný stav. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán ochrany přírody pouze v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně nebo kdy jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní 10 odst. 2. V odst. 3 je omezen a vázán na povolení orgánu ochrany přírody i průzkum nebo výzkum jeskyně a přírodních jevů na povrchu s jeskyněmi souvisejících, povolení nepotřebují osoby pověřené orgánem ochrany přírody k provádění monitoringu nebo inventarizace, dále osoby při výkonu státní správy, policie, osoby při plnění úkolů obrany státu a osoby při zajišťování veterinární péče, záchranných služeb nebo správy vodních toků. V odst. 5 byla uložena povinnost osobě oprávněné k dobývání nebo osobě provádějící geologické práce bezodkladně oznámit orgánu ochrany přírody zjištění jeskyně při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací 10 odst. 5. Osoba oprávněná k dobývání je též povinna po nezbytně nutnou dobu, pokud nebude ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zastavit dobývací činnosti, které by mohly poškodit zjištěnou jeskyni a na své náklady zajistit dokumentaci jeskyně, která bude sloužit po jejím zničení jako zdroj informací hlavně pro vědecké účely. Dokumentaci předá orgánu ochrany přírody, obsah a rozsah dokumentace stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Fyzické osobě, která poškozuje nebo ničí jeskyni nebo její součást, nebo porušuje jiné povinnosti stanovené k ochraně jeskyní podle 10, může být uložena pokuta ve výši do 20 000 Kč ( 87 odst. 2 písm. g), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti pokutu až do výše 1 000 000 Kč ( 88 odst. 1 písm. l). 19

IV. 7. Ochrana paleontologických nálezů Paleontologický nález je při zkoumání naší minulosti neocenitelným zdrojem informací a zákon potřebu jejich ochrany vtělil do 11, včetně ochrany pozemku, na kterém byl paleontologický nález učiněn, čímž vznikají omezení vlastníkům pozemků při jeho nálezu. Každá osoba, která učiní paleontologický nález, který sama rozpozná, je povinna zajistit jeho ochranu před zničením, poškozením nebo odcizením a opatřit jej údaji o nálezových okolnostech, zejména místě nálezu. Dále je povinna na písemné vyzvání orgánu ochrany přírody sdělit údaje o učiněném nálezu a umožnit přístup a dokumentaci tohoto nálezu osobám pověřeným orgánem ochrany přírody - 11 odst. 1. Vlastník pozemku, na němž byl paleontologický nález učiněn, nebo osoba vykonávající činnosti, při které k nálezu došlo, má povinnost umožnit na žádost orgánu ochrany přírody osobám tímto orgánem pověřeným provedení záchranného paleontologického výzkumu a po dobu jeho konání, nejdéle však po dobu osmi dnů od ohlášení nálezu, nedohodnou-li se strany jinak, zdržet se na místě nálezu činnosti, která by mohla vést k jeho zničení nebo poškození. Po ukončení záchranného paleontologického výzkumu musí být osobám pověřeným orgánem ochrany přírody umožněno provádět odborný paleontologický dohled nad dalšími pracemi. V ustanoveních 11 citelně chybí jasné stanovení povinnosti každého ohlásit paleontologický nález v případě jeho rozpoznání, zvláště když je na ohlášení vázán další postup, zákonem je zřejmě brána jako samozřejmost. V případě pochybností lze chybějící povinnost suplovat, je-li nálezcem stavebník, ustanoveními stavebního zákona, kde je povinnost ohlásit nález dotčeným orgánům stanovena. Nálezem dle stavebního zákona se rozumí nález kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody nebo archeologickým nálezům a dotčenými orgány jsou stavební úřad, orgán státní památkové péče nebo orgán ochrany přírody. 22 Nesplní-li fyzická osoba některou z povinností k paleontologickému nálezu podle 11 odst. 1, uloží jí orgán ochrany přírody pokutu až do výše 10 000 Kč 87 odst. 1 písm. i), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti může být 22 Viz. 176 z. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 20

uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč 88 odst. 1 písm. m). Pokud ale právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti nezajistí ochranu paleontologického nálezu před zničením, poškozením nebo odcizením, může orgán ochrany přírody uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč 88 odst. 2 písm. l). Při ukládání pokut fyzickým osobám za přestupky dle 87 může působit obtíže posuzování subjektivnosti při ukládání povinností, viz. formulace 11 odst. 1 věta první: Kdo učiní paleontologický nález, který sám rozpozná, je povinen, orgán rozhodující o přestupku zde musí zkoumat, zda byl nálezce byl schopen rozpoznat paleontologický nález a je tak právně odpovědný za přestupek. 23 IV. 8. Ochrana krajinného rázu a přírodní park Krajinný ráz je zákonem v 12 definován jako přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti a jako takový je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině 12 odst. 1. Z tohoto důvodu je k umisťování a povolování staveb, jakož i k jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody 12 odst. 2. V poslední větě tohoto odstavce je pak dáno zmocnění k vydání obecně závazného právního předpisu (prováděcí vyhlášky) ke stanovení podrobností ochrany krajinného rázu, ministerstvo životního prostředí však dosud prováděcí předpis nevydalo, což do určité míry omezuje využitelnost ochrany krajinného rázu v praxi, zejména v řízení dle stavebního zákona (umisťování a povolování staveb). Omezení vlastníků nemovitostí může též nastat, zřídí-li orgán ochrany přírody dle 12 odst. 3 obecně závazným právním předpisem přírodní park, kde může stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Přírodní park tak chrání krajinný ráz s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí zákona (zvláště chráněná území). 23 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 59 21

úřadu. 24 Nesplní-li fyzická osoba povinnosti při ochraně krajinného rázu podle 12 odst. 2 Odst. 4 reaguje na úpravu ve stavebním zákoně, je-li totiž územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání pro zastavěné území a zastavitelné plochy a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody, krajinný ráz se pro ně neposuzuje, posuzování je v kompetenci stavebního a tím naruší krajinný ráz, hrozí jí pokuta ve výši do 20 000 Kč 87 odst. 2 písm. h)., právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti při narušení krajinného rázu nesplněním povinností podle 12 odst. 2 hrozí pokuta až do výše 2 000 000 Kč. Nevydání obecně závazného právního předpisu ke stanovení podrobností ochrany krajinného rázu nemá vliv na odpovědnost za nesplnění povinnosti dle 12 odst. 2. 25 Judikatura Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2 As 35/2007 75 potvrdilo, že zájem na hospodářském přínosu podle 1 ZOPK nemůže vyvážit zájem na ochraně před rušivým zásahem do krajinného rázu a posuzování ekonomických přínosů tak není v řízení podle 12 odst. 2 rovnocennou otázkou ve vztahu k vlastnímu zkoumání možnosti snížení či ovlivnění krajinného rázu a není ani jeho obligatorní součástí. V tomto případě šlo o vydání závazného stanoviska k umístění stavby dvou větrných elektráren (obec Jedlová) podle 12 odst. 2. IV. 9. Přechodně chráněné plochy Vyhlášení území za přechodně chráněnou plochu je dle systematiky ZOPK nástroj obecné ochrany přírody, ale vzhledem k tomu, že poskytuje přísnější režim ochrany přírody územím doposud chráněným pouze obecně, svou povahou přesahuje do režimu zvláštní ochrany přírody. 26 Zákon v 13 poskytuje nástroj, kterým lze vyhlásit území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo 24 Viz. 43 odst. 1 a 61 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 25 Viz. Rozhodnutí NSS sp. zn. 6 As 6/2004-98 26 Pekárek, M. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny a předpisy související. Komentované znění. Brno: MU, 2000, str. 64 22

plochu. 27 Vznikne-li vlastníku nebo nájemci pozemku v důsledku vyhlášení přechodně paleontologických nálezů za přechodně chráněnou plochu. Z těchto nebo jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních, může orgán ochrany přírody svým rozhodnutím vyhlásit dané území za přechodně chráněnou plochu, přechodně chráněná plocha se vyhlašuje na předem stanovenou dobu, případně na opakované období, například dobu hnízdění. V rozhodnutí orgánu ochrany přírody o jejím vyhlášení, které má povahu správního rozhodnutí, se omezí takové využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení vývoje předmětu ochrany. Omezení dle 13 vážou pouze vlastníky, nájemce pozemků a jejich právní nástupce, kteří jsou účastníci správního řízení o vyhlášení území za přechodně chráněnou chráněné plochy a jejích ochranných podmínek újma nikoliv nepatrná, přísluší mu na jeho žádost finanční náhrada od orgánu ochrany přírody, který přechodně chráněnou plochu vyhlásil. Orgán ochrany přírody při rozhodování o výši finanční náhrady může požadovat doložení žádosti doklady či údaji o výnosu pozemku. Porušování podmínek stanovených 13 k ochraně přechodně chráněných ploch fyzickou osobou je zákonem trestáno uložením pokuty až do výše 100 000 Kč 87 odst. 3 písm. k), právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti může být ve stejném případě uložena pokutu až do výše 1 000 000 Kč 88 odst. 1 písm. j). 27 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 132 a 73 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád 23

V. OMEZENÍ NA ZÁKLADĚ ZVLÁŠTNÍ OCHRANY PŘÍRODY Omezení vlastníků nemovitostí na základě zvláštní ochrany přírody a krajiny (část třetí a pátá ZOPK) jsou omezení plynoucí z ochrany zvláště chráněných území, památných stromů a ze zvláštní ochrany rostlin, živočichů a nerostů. V úpravě zvláštní ochrany přírody je patrný zvýšený obecný (veřejný) zájem na ochraně těchto součástí přírody a krajiny. Zvláštní ochranu přírody lze rozdělit na zvláštní ochranu územní, do které spadají kategorie zvláště chráněných území a druhovou, do které lze zařadit zvláštní ochranu rostlin, živočichů, nerostů a památných stromů. V. 1. Zvláštní ochrana přírody územní Jeden z pomyslných pilířů ochrany přírody a krajiny tvoří zvláště chráněná území, která ZOPK v 14 odst. 1 charakterizuje jako území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná. Tato území lze je vyhlásit za zvláště chráněná, přitom se stanoví podmínky jejich ochrany a podle povahy chráněného území a dalších aspektů se zvolí jedna ze šesti kategorií zvláště chráněných území. Kategoriemi zvláště chráněných území jsou národní parky (dále jen NP), chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO), národní přírodní rezervace (dále jen NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (dále jen NPP) a přírodní památky (dále jen PP) 14 odst. 2. Kategorie zvláště chráněných území se dají dle kritéria rozlohy rozdělit na velkoplošná (NP a CHKO) a maloplošná (rezervace a památky). Toto dělení sice nevyplývá ze zákona, ale má kromě významu pro teorii i praktické důsledky, jež se projevují tím, že velkoplošná zvláště chráněná území (na rozdíl od maloplošných) jsou z praktických důvodů členěna na zóny z různým stupněm ochrany. 28 Do této kapitoly jsou také zařazena ustanovení 37 o ochranných pásmech zvláště chráněných území a ustanovení 40 o omezeních při postupu vyhlašování zvláště chráněných území a vymezování zón národních parků a chráněných krajinných oblastí, ze kterých také plynou vlastníkům nemovitostí omezení jejich práv. 28 Miko, L., Borovičková, H. a kol. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 133-134 a ZOPK - 17 (zóny NP) a 27 (zóny CHKO) 24

V. 1. 1. Sankce ve vztahu k zvláště chráněným územím Důležitosti zvláštní ochrany přírody odpovídá i množství skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů obsažených v ZOPK, které se týkají ochrany zvláště chráněných území. Za tato protiprávní jednání jsou orgány ochrany přírody ukládány pokuty, pokud svým charakterem (závažností a společenskou nebezpečností) nepodléhají trestněprávnímu stíhání. V. 1. 1. a. Pokuty fyzickým osobám Orgán ochrany přírody uloží dle 87 odst. 1 pokutu až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území nebo nedovoleně mění dochovaný stav památného stromu (písm. a), vykonává činnost zakázanou v ochranném pásmu určeném k zabezpečení (písm. f) nebo nedodržuje omezení nebo zákaz vstupu vyhlášený podle 64 (písm. h). Pokutu ve výši do 20 000 Kč uloží dle 87 odst. 2 orgán ochrany přírody fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území (písm. a), ohrožuje nad nezbytnou míru zvláště chráněné části přírody při zásazích proti škůdcům, rostlinným chorobám, plevelům a při hygienických opatřeních (písm. d) nebo porušuje ustanovení návštěvního řádu národního parku vydaného podle 19 (písm. i). Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží dle 87 odst. 3 orgán ochrany přírody fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že poškodí nebo zničí památný strom nebo zvláště chráněné území či jeho část (písm. a), neuvede poškozenou část přírody chráněnou dle tohoto zákona do původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě tohoto stavu podle 86 či přiměřená náhradní opatření podle 67 odst. 4 (písm. e), nedodržuje omezení či zákaz činnosti vyslovený podle 66 (písm. h), neplní podmínky výjimky udělené podle 43 a 56 nebo podmínky souhlasu podle 44 a 57 (písm. l), vykonává ve zvláště chráněném území, označeném smluvně chráněném území, evropsky významné 25