Česká zemědělská univerzita v Praze. Katedra ochrany rostlin

Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra ochrany rostlin Integrovaná ochrana rybízu proti nesytce rybízové (Synanthedon tipuliformis C.) a vlnovníkovi rybízovému (Cecidophyopsis ribis W.) DIZERTAČNÍ PRÁCE Školitel: doc. Ing. Evţenie Prokinová, CSc. Konzultant: Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., VÚRV, v.v.i. Autor práce: Ing. Jana Ouředníčková 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem dizertační práci na téma Integrovaná ochrana rybízu proti nesytce rybízové (Synanthedon tipuliformis C.) a vlnovníkovi rybízovému (Cecidophyopsis ribis W.) vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţené bibliografii. V Jičíně... dne:

Poděkování Povaţuji za svou milou povinnost poděkovat na tomto místě všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zaslouţili o zdárné dokončení předloţené práce. Zvláště bych chtěla poděkovat odbornému konzultantovi prof. RNDr. Ing. Františku Kocourkovi, CSc. a vedoucí práce doc. Ing. Evţenii Prokinové, CSc. za odborné vedení, metodickou pomoc a poskytnutí cenných rad a připomínek při zpracování dizertační práce. Velký dík patří i mým spolupracovníkům z VŠÚO Holovousy za významnou pomoc při zakládání a hodnocení pokusů. Poděkování patří i všem pěstitelům, kteří nám ve svých výsadbách umoţnili sledování výskytu škůdců a zaloţení a hodnocení pokusů k ověření účinnosti různých metod ochrany. Děkuji také mému manţelovi a rodičům za bezmeznou trpělivost a podporu ve studiu. Tato práce byla realizována jako součást projektu Mze ČR NAZV QH71164 Inovace systémů integrované ochrany drobného ovoce proti komplexu škodlivých činitelů se zvláštním zřetelem na produkci jahod určených jako surovina pro dětskou výţivu (doba řešení 2007 2011).

OBSAH 1 ÚVOD... 1 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE... 3 2.1 Integrovaná ochrana... 3 2.2 Škůdci rybízu... 4 2.2.1 Nesytka rybízová - Synanthedon tipuliformis (Clerck, 1759)... 4 2.2.1.1 Zařazení do systému... 4 2.2.1.2 Pouţívané názvy druhu... 5 2.2.1.3 Popis škůdce... 5 2.2.1.4 Příznaky poškození... 6 2.2.1.5 Ţivotní cyklus... 7 2.2.1.6 Hostitelské rostliny... 8 2.2.1.7 Ochrana... 8 2.2.2 Vlnovník rybízový - Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869)... 14 2.2.2.1 Zařazení do systému... 15 2.2.2.2 Pouţívané názvy druhu... 15 2.2.2.3 Popis škůdce... 15 2.2.2.4 Příznaky poškození... 15 2.2.2.5 Ţivotní cyklus... 16 2.2.2.6 Hostitelské rostliny... 16 2.2.2.7 Ochrana... 17 3 CÍL PRÁCE... 21 3.1 Dílčí cíle... 21 4 MATERIÁL A METODY... 23 4.1 Metoda dezorientace... 23 4.1.1 Pokusná lokalita... 23 4.1.2 Feromonové odparníky... 23 4.1.3 Aplikace, dávkování... 24 4.1.4 Hodnocení účinnosti... 24 4.1.4.1 Napadení výhonů... 25 4.1.4.2 Feromonové lapáky... 25 4.1.4.3 Potravní atraktanty... 25 4.2 Metoda hromadného vychytávání... 26

4.2.1 Pokusná lokalita... 26 4.2.2 Feromonové lapáky a odparníky... 26 4.2.3 Aplikace, dávkování... 26 4.2.4 Hodnocení účinnosti... 27 4.3 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri... 27 4.4 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris... 28 4.5 Mechanická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému... 28 4.6 Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému... 29 4.7 Kombinace chemické a biologické ochrany... 30 5 VÝSLEDKY... 32 5.1 Nesytka rybízová... 32 5.1.1 Metoda dezorientace... 32 5.1.2 Metoda hromadného vychytávání... 39 5.2 Vlnovník rybízový... 49 5.2.1 Lokalita A - Holovousy (Bobuloviny)... 49 5.2.2 Lokalita B Chlum... 58 5.2.3 Lokalita C Volanice... 62 6 DISKUZE... 68 6.1 Nesytka rybízová... 68 6.1.1 Metoda dezorientace... 68 6.1.2 Metoda hromadného vychytávání... 70 6.2 Vlnovník rybízový... 73 7 ZÁVĚR... 77 8 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 80

1 ÚVOD Rybíz (Ribes L.) je významným druhem drobného ovoce pěstovaného v Evropě především pro komerční účely. Většina produkce je určena pro zpracovatelský průmysl, ale poptávka po čerstvém ovoci se stále zvyšuje (Gordon, 2008). V České republice je v současné době převáţná většina pěstitelů rybízu sdruţena ve Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO). Do tohoto svazu bylo ke dni 1. 10. 2010 přihlášeno více neţ 960 ha rybízových plantáţí (z celkového počtu cca 1204 ha plodných výsadeb v ČR), z toho 688 ha je jiţ drţitelem ochranné známky pro rok 2010 (164 ha černého, 522 ha červeného a 2 ha bílého rybízu) (Buchtová, 2010). Bobuloviny jsou kaţdoročně napadány širokým spektrem hmyzích škůdců, kteří mohou velmi významně sníţit kvalitu, redukovat výnosy a mohou mít negativní vliv na efektivnost pěstování tohoto ovoce (Gordon, 2008). Metody ochrany proti škůdcům rybízu v integrovaném systému pěstování ovoce jsou jen velmi málo prostudované a vyvinuté (Cross a Easterbrook, 1998). Změny v dostupnosti pesticidů a zvyšující se poptávka supermarketů po čerstvých produktech mění způsob produkce. Po nedávném posouzení vlivu pouţívání pesticidů v Evropě jich bylo mnoho vyřazeno. Lze očekávat, ţe počet dostupných pesticidů při pěstování drobného ovoce bude i nadále klesat, coţ povede ke změně spektra škůdců mezi plodinami. V systému integrované ochrany rostlin (IPM Integrated Pest Management) mají pěstitelé k dispozici určité chemické látky, ale ty musí být pouţívány pouze jako součást komplexního přístupu při ochraně rostlin, který kombinuje různé metody a strategie ochranných opatření (Gordon, 2008). V popředí zájmů producentů a především spotřebitelů jsou poţadavky na bezpečnost produktů pro lidské zdraví a důraz je kladen na pěstování plodin s minimálním nebo ţádným obsahem reziduí. Ačkoliv bylo zaznamenáno pouze několik případů, u kterých byly překročeny maximální povolené hodnoty výskytu reziduí pesticidů (MRL Maximum Residue Limits), tak i to je příčina znepokojení některých skupin konzumentů (Gordon, 2008). V roce 2009 bylo u kontrolovaného českého ovoce zaznamenáno 28,3 % vzorků s pozitivním nálezem obsahu reziduí pesticidů, u 2,2 % byl tento obsah nadlimitní. Ve vzorcích ovoce států EU bylo nalezeno 5,3 % ovoce s obsahem reziduí a pouze 0,5 % obsahovalo nadlimitní mnoţství. 8,9 % ovoce dovezeného ze třetích zemí mělo pozitivní nález obsahu reziduí a nadlimitní mnoţství reziduí bylo u 0,6 % (Schneeweiss, 2010). 1

Vývoj integrované ochrany drobného ovoce je velkou měrou ovlivněn malou pěstební plochou, coţ má za následek pomalejší rozvoj tohoto sektoru oproti hlavním druhům ovoce pěstovaných v Evropě. Mnoho škůdců napadajících drobné ovoce je specializováno na daný druh, coţ téměř znemoţňuje převzetí jiné technologie ochrany (Gordon, 2008). Většina kultivarů černého rybízu (Ribes nigrum L.), pěstovaná po celém světě, je citlivá k velkému počtu škůdců, kteří v případě neadekvátně prováděné ochrany mohou zdevastovat celý porost. Vzhledem k tomu, ţe je rybíz dlouhodobá vytrvalá plodina, tak v případě ponechání porostu bez kontroly má napadení škůdci tendenci se rok od roku zvyšovat (Cross a Easterbrook, 1998). Mezi nejdůleţitější škůdce černého rybízu patří vlnovník rybízový Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869) a nesytka rybízová Synanthedon tipuliformis (Clerck, 1759). Vlnovník rybízový, jakoţto hlavní vektor virového zvratu rybízu (Blackcurrant reversion associated virus - BRAV), je limitujícím faktorem ţivotnosti výsadeb černého rybízu (Cross, 2006). Hlavním problémem v ochraně proti tomu fytofágnímu roztoči je potřeba častých postřiků akaricidy. Pěstování nových kultivarů černého rybízu rezistentních k vlnovníkovi či ke zvratu je prvním reálným krokem k vývoji integrovaného systému ochrany pro tuto plodinu a přispělo by k významnému poklesu spotřeby pesticidů (Cross a Easterbrook, 1998). Vzhledem k tomu, ţe po většinu roku je vlnovník ukryt v hálkách, není ochrana dostatečně účinná (Hluchý a kol., 1997). Chemická ochrana proti dospělcům nesytky rybízové není moţná, neboť období letu nesytek se shoduje s obdobím sklizně (Carlen a kol., 2006). Ochrana proti housenkám pomocí insekticidů je velmi obtíţná, protoţe larvy ţijí skryté uvnitř výhonů (Scott a Harrison, 1979; Suckling a kol., 2005). Identifikace feromonu nesytky rybízové vedla k rozvoji alternativních metod ochrany vyuţívajících tyto látky jak pro monitoring a hromadné vychytávání, tak i pro metodu matení samců (Suckling a kol., 2005). 2

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Integrovaná ochrana Integrovaná ochrana tvoří nejdůleţitější součást systému integrovaného pěstování ovoce. Průvodní škodlivé účinky častého pouţívání pesticidů v sadech vedou ovocnáře a výzkumné pracovníky k pouţívání a stálému zdokonalování metod integrované ochrany. Současné monokulturní výsadby vytvářejí vlivem nízké druhové rozmanitosti příznivé prostředí pro snadné šíření, rozvoj chorob a přemnoţení ţivočišných škůdců. V těchto systémech nelze zatím udrţet škodlivé organizmy pod prahem ekonomické škodlivosti jen s vyuţitím biologické nebo mechanické ochrany. Jelikoţ budou obdobné výsadby převaţovat i v dohledné budoucnosti, počítá se nadále s potřebou chemické ochrany. Je však třeba omezit pouţívání syntetických pesticidů na nezbytně nutnou míru a preferovat biologické a ostatní nechemické metody a prostředky ochrany (Lánský a kol., 2005). Základní definice pro integrovanou ochranu rostlin stanovená v roce 1973 Mezinárodní organizací pro biologickou ochranu (IOBC) zní: Integrovaná ochrana rostlin (IOR) je systém regulace škodlivých činitelů, který vyuţívá všechny ekonomicky, ekologicky a toxikologicky přijatelné metody pro udrţení škodlivých organizmů pod prahem hospodářské škodlivosti s přednostním záměrným vyuţitím přirozených omezujících faktorů (Lánský a kol., 2005). Integrovaná ochrana ovocných výsadeb je dle Lánského (2005) systém, který v sobě slučuje a v účelných kombinacích vyuţívá všechny známé způsoby regulace škodlivého výskytu houbových chorob a ţivočišných škůdců. Upřednostňuje nepřímá ochranná opatření, která trvale a preventivně brání neţádoucímu rozvoji škodlivých organizmů a umoţňuje minimalizaci potřeby chemických ošetření ovocných dřevin při zachování jejich úrodnosti i kvality vypěstovaného ovoce (Lánský a kol., 2005). Integrovaná ochrana ovoce je zaloţena na dodrţování tří základních poţadavků: 1) vyuţívání metod monitorování výskytu škodlivých organizmů a provádění ochranných opatření jen kdyţ výskyt překročí ekonomický práh škodlivosti; 2) podpoře výskytu přirozených nepřátel škůdců, zejména preferencí selektivních pesticidů, biologických a nechemických metod ochrany; 3) zabránění vzniku rezistentních populací škodlivých organizmů k pesticidům. 3

Jak uvádí Blaţek (2001), tak základ systému tvoří chemické, biotechnické, biologické a mechanické způsoby ochrany. Pouţívají se biologické přípravky a chemické selektivní insekticidy, které jsou účinné jen na jeden nebo určitou skupinu škodlivých organizmů. Významnou součástí integrované ochrany však tvoří některé preventivně působící metody biologické a mechanické ochrany. 2.2 Škůdci rybízu 2.2.1 Nesytka rybízová - Synanthedon tipuliformis (Clerck, 1759) Nesytka rybízová je téměř celosvětově rozšířený škůdce černého i červeného rybízu, méně často angreštu (Mazüraitis a kol., 2006; Suckling a kol., 2005; Laštůvka, 2010). Kromě rybízu se vyvíjí i v brslenu evropském (Euonymus europaea L.) (Šedivý a Kodys, 1959; Hluchý a kol., 1997; Laštůvka, 2010). Obývá níţiny, pahorkatiny a podhorské oblasti celého našeho území. Je známa skoro z celé Evropy a západní části Asie, byla zavlečena do USA, Kanady, Austrálie, Tasmánie a na Nový Zéland (Laštůvka, 2010). Ohroţeny bývají starší a zanedbané výsadby (Lánský a kol., 2005), ale i udrţované rybízovny, protoţe samička při kladení preferuje poraněná místa, např. vrcholky odlomených výhonů (Šefrová, 2006), rány po řezu a poranění po mechanizované sklizni (Laštůvka, 2010). Podle Laštůvky (2010) dosahuje nesytka rybízová obvykle vyšší početnosti v pěstovaných porostech hostitelských rostlin (rybízovny, zahrady) neţ na rybízech a angreštech v lesním podrostu. To je patrně způsobeno vhodnějšími mikroklimatickými podmínkami v porostech pěstovaných rostlin a snadnější dostupností pro kladoucí samice. Význam má i vysoká koncentrace rostlin v kulturách (Laštůvka, 2010). 2.2.1.1 Zařazení do systému Čeleď nesytkovití (Sesiidae), řád motýli (Lepidoptera) (Kůdela a Kocourek, 2002). 4

2.2.1.2 Pouţívané názvy druhu Currant clearwing moth, currant borer moth, Aegeria tipuliformis Clerck, Conopia tipuliformis Clerck, Ramosia tipuliformis Clerck, Sesia tipuliformis Clerck, Synanthedon salmachus Linnaeus, Trochilium tipuliformis Clerck (Kůdela a Kocourek, 2002). 2.2.1.3 Popis škůdce Nesytka rybízová patří k drobným druhům, má rozpětí křídel jen 11-20 mm (Laštůvka, 2010). Délka těla dospělců se pohybuje od 10 do 14 mm, širocí jsou 2 aţ 3 mm (Thomas, 1998). Tělo je modročerně zbarvené s purpurovým leskem. Samec má na zadečku čtyři a samička tři úzké ţluté krouţky. Na konci zadečku mají trs delších šupinek, tzv. anální chvostek, který je u samců zřetelně větší neţ u samiček a připomíná vějířek. V klidovém stavu má motýl křídla rozloţená. Uprostřed předního křídla je obdélníkovitá černohnědá diskoidální skvrna, rovněţ špička křídla je tmavá se ţlutými skvrnkami mezi ţilkami. Zbývající části předního i celá zadní křídla jsou sklovitá, pouze jejich okraje lemují třásně z černošedých šupinek (Obr. 1) (Laštůvka, 2011, osobní sdělení). Po páření klade samička 100 i více vajíček. Vajíčko je diskovitého tvaru, na povrchu s jemnou síťovitou skulpturou. Zbarveno je skořicově hnědé, v průběhu embryonálního vývoje se jeho zbarvení nemění (Šedivý a Kodys, 1959). Rozměry jsou 0,7 0,5 mm (Laštůvka, 2010). Obr. 1 - Dospělec nesytky rybízové Obr. 2 - Housenka nesytky rybízové Housenky jsou po vylíhnutí krémově bílé se světle hnědou hlavou a měří přibliţně 2 mm. Během vývoje procházejí 6 larválními instary. Dorostlé housenky měří nejčastěji 15-18 mm. 5

Hlava se zbarvuje do červena aţ hněda. První hrudní článek (prothorax) je světle hnědý, ostatní články jsou jednotně krémové (Obr. 2) (Thomas, 1998). Kukla měří přibliţně 10 mm, na počátku formování je krémově bílá, uzavřená v chodbě přepaţené tenkým hedvábným předivem, za několik málo minut od začátku kuklení tvrdne a přechází do tmavě hnědé barvy. Před líhnutím se barva mění na černou se zlatými prouţky a je jiţ jasně zřetelný dospělec (Thomas, 1998). Kuklení se odehrává v blízkosti vzniklého otvoru po předchozím ţíru housenky. Vzhledem k ohebnému zadečku je kukla krátce před líhnutím dospělce schopná se částečně dostat ven z kukelní komůrky a přední polovinu těla vysunout ven z větvičky rybízu (Laštůvka, 2011, osobní sdělení). 2.2.1.4 Příznaky poškození Uvnitř výhonů rybízu je vyţraná dlouhá chodba, nejčastěji se nachází ve spodní třetině prutu nebo kdekoliv na kmínku (Obr. 3 a 4) (Lánský a kol., 2005). V jedné chodbě se vyskytuje většinou jedna housenka, výjimečně aţ tři. Chodby bývají dlouhé okolo 1-12 cm. Šedivý a Kodys (1959) zaznamenali chodbu dlouhou i 57 cm. Napadené části rostlin vadnou a zasychají. Dochází k oslabení a lámání prutů. Tvorba poupat na napadených částech prutu je nerovnoměrná (Grassi a kol., 2002). Před kuklením se housenka proţírá k povrchu prutu, kde je ponecháno pergamenové okénko. Po výletu motýlů zůstává exuvie vyčnívat z prutu (Lánský a kol., 2005). Nesytka rybízová patří do skupiny nesytek, u nichţ není trus z chodby vyhrnován a hromadí se v chodbě (Šedivý a Kodys, 1959). Ţír uvnitř výhonů sniţuje ţivotnost rostlin spojenou se sníţením výnosu a kvality (Cowles a kol., 2005). Obr. 3 a 4 - Příznaky poškození výhonů housenkou nesytky rybízové 6

2.2.1.5 Ţivotní cyklus Nesytka rybízová má jednu generaci za rok (Thomas a Burnip, 1991). Přezimuje téměř nebo zcela dorostlá housenka (12-20 mm), méně často v některém z časnějších instarů, v tenkostěnném zápředku uvnitř výhonů rybízu (Laštůvka, 2010). Během zimy housenky ţír zastavují a aţ na jaře pokračují v prodluţování chodby, převáţně za účelem usnadnění vylezení kukly z prutu. Ţír je v tomto období jiţ krátký. Po dokončení chodby aţ k výletovému otvoru, uzavřenému tenkou vrstvou kůry, se housenka kuklí (Lánský a kol., 2005). Kuklení probíhá od konce dubna do konce července. Stádium kukly trvá 14 dnů (Laštůvka, 2010). V laboratorních pokusech se při konstantních teplotách 22 C a relativní vlhkosti vzduchu 80-90 % motýli líhnou po 25 dnech (Šedivý a Kodys, 1959). Kukla před líhnutím proráţí blanité okénko a částečně vylézá ven z prutu. Poté se líhne motýl (Lánský a kol., 2005). Na severní polokouli začínají létat na přelomu května a června (Cowles a kol., 2005), objevují se aţ do srpna (Labanowska, 2001). Nejvíce motýlů se líhne v době, kdy denní průměrné teploty vystoupí nad 15 C, tj. u nás v druhé polovině června (Šedivý a Kodys, 1959). Začátek letu lze odhadnout distanční metodou, sumací efektivních teplot, při SET 0,0 (h) = 4000 o C (Juroch a Perutka, 1997). Dospělé nesytky létají pouze ve dne, aktivita je úzce spojená s teplotou a slunečním svitem, neboť tento druh je heliofilní, tj. sluncemilný (Pultar, 2010, osobní sdělení). Nejvíce poletují v poledních hodinách, v této době se také páří. V noci a za studeného počasí jsou ukryti v keřích hostitelské rostliny, zvláště v jejích přízemních částech. Dospělci ţijí průměrně 5-7 dnů, za studeného deštivého počasí aţ 16 dnů (Šedivý a Kodys, 1959). Stejně jako u jiných nesytek se samice krátce po vylíhnutí páří a ihned kladou vajíčka (Laštůvka, 2010). Vajíčka jsou kladena na šupinky pod pupeny, v místech rozvětvení větví s popraskanou, odloupnutou borkou a do sousedství ran po ulomených a uříznutých postranních větvičkách, většinou jsou kladena jednotlivě, při silném napadení plodů někdy po dvou. Na příhodná místa můţe naklást vajíčka několik samic, takţe na silně napadených keřích jsou vzácně i ve skupinkách aţ po čtyřech (Šedivý a Kodys, 1959). Vajíčka nejsou nikdy vykladena na jednoleté dřevo, tento škůdce upřednostňuje dvou a víceleté výhony (Fraval a kol., 1998) a přednostně je vyhledáváno dřevo na horních prosluněných částech keřů (Šedivý a Kodys, 1959). Z vajíček se dle teplot, po 4-10 dnech, líhnou drobné housenky, které prokousávají v horní části chorionu na libovolném místě otvor, kterým opouští vajíčko. Ihned po vylíhnutí hledají vhodné místo, jímţ pronikají do větve, kde probíhá ţír a další vývoj. V některých případech ţere housenka několik dní pod kůrou, kde vyhryzává chodbičku po obvodu větve a pak teprve 7

proniká kolmou chodbičkou do dřeně. V jiných případech proniká do dřeně pupenem nebo ranami. Za 24 hodin po vylíhnutí vyhryţe v prutu aţ 2 cm dlouhou chodbu. Nejrychleji dorůstají housenky na keřích na slunci, nejhůře na keřích rostoucích ve stínu, kde vývoj můţe trvat aţ do srpna. Dvouletý vývoj housenek však nebyl v našich podmínkách potvrzen (Šedivý a Kodys, 1959). Ţivotní cyklus se uzavírá přezimováním housenek uvnitř napadených větví (Grassi a kol., 2002). Většina housenek přezimuje ve větvích ve výšce 25 65 cm nad zemí. Nízké teploty v zimě snášejí housenky velmi dobře (Šedivý a Kodys, 1959). 2.2.1.6 Hostitelské rostliny Hlavními hostiteli jsou zástupci rodu Ribes, především černý, červený a bílý rybíz, meruzalka a různé kultivary angreštu (Grossularia L.) (Hardy, 1982). Kromě rybízu se vyvíjí i v brslenu evropském (Euonymus europaea L.) (Šedivý a Kodys, 1959; Hluchý a kol., 1997). Literatura uvádí jako další ţivné rostliny i bez černý (Sambucus nigra L.), škumpu (Rhus L.), maliník (Rubus L.), jalovec (Juniperus L.), vinnou révu (Vitis vinifera L.) a kopretinu bílou (Leucantheum vulgare L.) (Šedivý a Kodys, 1959). Vývoj v těchto plodinách však nebyl prokázán a za spolehlivé hostitelské rostliny lze povaţovat jen druhy rodu Ribes, Grossularia a Euonymus (Šefrová, 2011, osobní sdělení). 2.2.1.7 Ochrana Bionomie a způsob ţivota ztěţují ochranu proti tomuto škůdci. Účinnost pesticidů je limitována krátkým obdobím, kdy nejsou larvy chráněny dření uvnitř výhonů (Grassi a kol., 2002). Vývoj je rozvleklý, často bez výrazného vrcholu letu dospělců, stádium vajíčka je krátké a housenky se rychle proţírají do výhonů. Případná chemická ochrana se shoduje s obdobím sklizně a není moţné dodrţet ochranné lhůty přípravků (Laštůvka, 2010). Efektivita pesticidů je také limitována nedostatkem účinných látek registrovaných v Evropě do rybízu a angreštu (Grassi a kol., 2002) a rovněţ nejsou k dispozici přípravky s odpovídající ochrannou lhůtou (Lánský a kol., 2005). Z tohoto důvodu jsou alternativní metody ochrany nepostradatelné (Grassi a kol., 2002). Nepřímá ochrana je zaloţená na podpoře přirozených nepřátel. Housenky napadá kuklice Pelatachina tibialis (Fallén, 1810). Prokázána byla i účinnost aplikace suspenze entomopatogenních hlístic Steinernema feltiae Filipjev, 1934. Při koncentraci 25 tisíc hlístic/ml bylo dosaţeno 99% mortality larev (Cowles a kol., 2005). Tyto hlístice fungují 8

lokálně, nutná je cílená aplikace přímo na výhony rybízu, celoplošný postřik je neefektivní a málo účinný (Laštůvka, 2010). Do přímých metod lze zařadit odstraňování vadnoucích a napadených větví aţ k jejich bázím (Hluchý a kol., 1997). Likvidace takovýchto prutů a provádění pravidelného hlubokého řezu kultury s odstraňováním starých a napadených větví je doposud nejúčinnější ochranou (Lánský a kol., 2005; Šedivý a Kodys, 1959). Přitom je nezbytné odstřihávat pruty u samé báze. V pahýlech 10-15 cm a delších je schopna se nesytka vyvíjet jako v normálních prutech (Pultar, 2010, osobní sdělení). Monitorování se provádí zimní kontrolou dvou- a víceletých větví, které se odstřihují u země. Větev se postupně stříhá po 5 centimetrových segmentech. Pokud se narazí na chodbu, rozštípne se prut a hledá se ţivá housenka. Zaznamenává se procento napadených prutů s housenkou (Lánský a kol., 2005). Letovou aktivitu dospělců lze spolehlivě monitorovat feromonovými lapáky (Labanowska, 2001). Vyuţití feromonů v ochraně rybízu Poţadavky na ochranu ţivotního prostředí a negativní vliv pouţívání pesticidů vedly k výzkumu principů a zavádění dalších metod regulace populací škůdců. Optimálním řešením je vytvoření integrovaného systému ochrany rostlin s dlouhodobou regulací škůdců a s minimálním poškozením ţivotního prostředí. Feromony jsou často vyuţívány v systému integrované ochrany rostlin. Synteticky vytvořené sexuální feromony jsou velmi často pouţívány k získávání informací o populacích mnoha druhů hmyzu, zvláště motýlů (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Na základě úlovků v lapácích se synteticky vyrobeným sexuálním feromonem je moţné určit přítomnost konkrétního druhu hmyzu. Škůdce můţe být zaznamenán mnohem dříve, neţ se rozmnoţí a rozšíří. Pouţíváním lapáků je moţné přesně monitorovat populaci hmyzu a stanovit optimální termín pro ochranná opatření. Pouţívání feromonů v kombinaci s pesticidy vytváří moţnost sníţení mnoţství pesticidů a jejich cíleného pouţití (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Hmyz, především z řádu motýlů, pouţívá sexuální feromony ke komunikaci při páření. Tento objev vedl k myšlence, ţe sexuální komunikace a hledání jedinců k páření můţe být přerušeno uvolněním syntetických feromonů do atmosféry. Přerušení moţnosti paření pomocí feromonů se stalo komerčně velmi realizovanou technikou ochrany (Witzgall a kol., 2008). Synteticky vyrobené sexuální feromony jsou pouţívány k regulaci hmyzu jak pomocí dezorientace (Grassi a kol., 2002), tak i vychytáváním velkého mnoţství jedinců pomocí feromonových lapáků (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). 9

Metoda dezorientace Principem technologie, pro niţ se ustálily názvy metoda dezorientace nebo metoda matení (anglicky mating disruption a disorientation method ), je celoplošná aplikace syntetického samičího feromonu ve formě speciálních odparníků. Samci z několika řádů hmyzu (zejména motýlů), se při vyhledávání samiček řídí především čichem, tj. následují tzv. feromonovou vlečku, která se vine vzduchem od zdroje, volající samičky. Samička uvolňuje feromon v krátkém období, kdy je připravena k páření. Samec vyhledává samičku podle zvyšující se koncentrace feromonu, avšak vlivem prosycení prostředí feromony není feromonová vlečka pro samce rozpoznatelná a samice zůstávají neoplozené. Dochází k výraznému poklesu reprodukce druhu na stanovišti a tím ke sníţení jeho škodlivosti. Efekt je však podmíněn stanovištními poměry (především velikostí a tvarem ošetřené plochy) a populační hustotou druhu. Další zásadní vliv na účinnost metody má typ a mnoţství pouţitých odparníků. V případě vysoké populační hustoty se některé druhy hmyzu při vyhledávání druhého pohlaví pro páření neřídí pouze chemickými signály, ale vyuţívají jiných smyslů, zejména zraku. V takových případech se můţe účinnost metody dezorientace sniţovat, protoţe k páření můţe docházet navzdory narušení chemické komunikace. Účinnost metody dezorientace je proto do značné míry limitována populační hustotou škůdce (Ouředníčková a Falta, 2010). Díky intenzivnímu výzkumu v oblasti směsí feromonů i konstrukce odparníků vyvinula společnost Shin Etsu Chemical Co. Ltd. (Tokyo, Japonsko) řadu přípravků Isomate / Isonet, které představují světovou špičku v této oblasti. Proti nesytce rybízové se pouţívají umělohmotné (PVC) odparníky červené barvy Isonet Z. Účinnou látkou je směs syntetických sexuálních feromonů (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát (68 mg) a (E,Z)-3,13-octadecadienyl acetát (2 mg), doporučené dávkování je 300 kusů na hektar (CBC Europe, 2010) (Obr. 5 a 6). Obr. 5 a 6 - Feromonový odparník Isonet Z 10

Odparníky se aplikují před výletem prvních dospělců cílového druhu, před dosaţením SET 0,0 (h) = 4000 o C, nejpozději v době odchytu prvního kusu do feromonového lapáku v tom případě musí být odparníky aplikovány ještě týţ den. Dřívější aplikace, i o několik týdnů, je vhodná a nemá negativní vliv na celkovou dobu odpařování feromonů. Aplikace se provádí ručně rozvěšením odparníků na keře, rozmístění musí být rovnoměrné po celé výsadbě, pouze na okraje ošetřované plochy se dává dvojnásobné mnoţství odparníků, neţ v ostatní části plochy. O zvýšený počet odparníků na okrajích se poniţuje počet odparníků ve středu plochy. Na rostlině se odparníky umísťují do horní třetiny keře obtočením okolo tenčí větévky. Pro zajištění odparníku na rostlině stačí jedno zatočení drátku. Přílišné stahování můţe vést k prasknutí odparníku a rychlému vypaření feromonu. Během léta by měly být odparníky ve stínu listů a nemělo by na ně svítit celý den slunce. Odparníky nesmí být umístěny na drátěnou konstrukci, protoţe vlivem vyšší teploty drátu dochází k nadměrnému odpařování feromonu (Hluchý, 2007). Dodrţení zvýšené dávky je důleţité zejména ze strany převládajících větrů. Na silně svaţitých plochách (nad 8 ) se na horní část svahu umístí více odparníků neţ na spodní stranu. Při svaţitosti 10 15 se dává na horní třetinu plochy 1/2 odparníků a na ostatní plochu zbývající polovina odparníků. Při svaţitosti 20 25 se jiţ dává na horní třetinu plochy 2/3 odparníků a na ostatní plochu zbývající třetina odparníků. Pokud po skončení aplikace zbudou odparníky, umísťují se do ohnisek napadení nebo na návětrný okraj. Při sniţování dávky se na okraji nechává pás ošetřený plnou dávkou (Hluchý, 2007). Aplikace feromonů má oproti konvenčním insekticidům mnoho výhod (Witzgall a kol., 2008). Patří mezi ně vysoká účinnost. Při správném pouţití lze dlouhodobě dosahovat nulového napadení porostu. Dále je to dlouhodobé působení. Odparníky se aplikují pouze jedenkrát ročně a uvolňují feromony rovnoměrně po celou sezónu. Postupně lze sniţovat dávky při udrţení vysoké účinnosti (Hluchý, 2007). Sexuální feromony jsou netoxické a druhově specifické (Witzgall a kol., 2008), nemají vliv na jiné organizmy a tudíţ je tato metoda vysoce selektivní produkty nezabíjí ţádné organizmy, pouze mění chování cílového druhu. Rizika pro zdraví a ţivotní prostředí jsou velmi nízká. V produktech nezůstávají ţádná rezidua. Metoda je vhodná do systému integrované i organické produkce ovoce a pro antirezistentní strategii. Nevýhodou metody je její pouţitelnost pouze na větších plochách (Hluchý, 2007). Selektivita je také nevýhodou sexuálních feromonů. Plodiny mohou být napadeny více škodlivými druhy, anebo mohou přiletět jiţ oplodněné samičky z okolí. Úspěch matení také závisí na nízké počáteční populační hustotě škůdce (Witzgall a kol., 2008). Pro první pouţití metody matení samců je nutno znát napadení porostu v předchozím 11

roce a podle toho zvolit strategii ochrany. Při vysokém napadení je nutné kombinovat další doplňkové metody, aby bylo dosaţeno intenzivního sníţení populační hustoty škůdce (Hluchý, 2007). Pro hodnocení účinnosti dezorientace se pouţívá metoda rozstříhání výhonů podle Karalius a kol. (2003), kdy se vzorky výhonů rozřeţou a spočítají se housenky uvnitř. Také je moţné na dezorientačních plochách pouţít feromonové lapáky s desetinásobnou dávkou feromonu. Na těchto lapácích by nemělo docházet k odchytu cílových druhů motýlů pouze výjimečné náhodné záchyty (Hluchý, 2007). Nálet většího počtu signalizuje moţnou krátkodobou disproporci (vrchol letové aktivity), která vyţaduje zvýšenou pozornost, ale nemusí znamenat neúčinnost metody dezorientace. Nálety vytvářející souvislou křivku s odlišným vrcholem jsou jiţ varováním. Podle Pultara (2008) u nás však není registrována ţádná další korektivní metoda k redukci nesytky při selhání dezorientace. Feromonové kapsle pro nesytku rybízovou jsou druhově specifické, necílové druhy motýlů se vyskytují v lapácích velmi málo a jsou snadno odlišitelné (Pultar, 2008). Feromonové lapáky se vyvěšují současně s odparníky na dezorientaci na místa, na kterých je vysoká pravděpodobnost sníţení účinnosti metody (vyvýšeniny, sousedství starých rybízových porostů, ohniska silného napadení). V homogenním porostu bez předchozích případů se lapáky umísťují na návětrnou stranu sadu. V České republice převaţují severozápadní větry, proto je vhodné je umístit na severozápadní nebo západní okraj porostu. Nosičem je pryţ na bázi přírodního kaučuku. Účinnost po vyjmutí z obalu a expozici lapáku je 8-10 týdnů. Odparník se vyměňuje na přelomu července a srpna (Pultar, 2008). Potravní atraktanty Potravní atraktanty mohou být také vyuţívány k ochraně plodin proti škůdcům (Witzgall a kol., 2008). Nejčastěji se pouţívají k hromadnému vychytávání dospělců obou pohlaví za účelem sníţení jejich početnosti (Lánský a kol., 2005). Nejvyšší účinnosti je dosahováno při jejich pouţití v kombinaci s velkoobjemovými lapáky nebo kontaktními insekticidy. Efekt se zvyšuje, pokud jsou lákány i samičky. Jako návnada pro samce mohou slouţit samicí produkované feromony, ale také vůně rostlin či vedlejší produkty kvašení (Witzgall a kol., 2008). Metoda je účinná proti nesytce jabloňové Synanthedon myopaeformis (Borkhausen, 1789). Jako atraktant slouţí směs jablečného dţusu a piva v poměru 1:1 (Lánský a kol., 2005). Dle Pultara (1994) je vhodnou návnadou směs melasy, kyseliny octové, jablečné šťávy a vody. Ve Švýcarsku jsou proti nesytce rybízové pouţívány lapáky s potravními atraktanty 12

tvořenými směsí jablečného dţusu (85 %), rybízového dţusu (10 %) a octa (5 %) (Carlen a kol., 2006). Metoda hromadného vychytávání pomocí feromonů Metoda hromadného vychytávání samců (anglicky mass trapping ) do feromonových lapáků je zaloţena na principu zintenzivnění atraktivity feromonových lapáků pro samce pomocí synteticky vyrobeného samičího feromonu. Následkem toho je omezeno páření a samice kladou neoplozená vajíčka. Tím dochází k postupnému sníţení populační hustoty škůdců a poškození rostlin (Koltun a Yarchakovskaya, 2006). Princip metody vychází z dobrých zkušeností s vyuţitím metody likvidace samců (male annihilation technique, MAT) subtropických a tropických vrtulí rodu Bactrocera (Steiner a kol., 1965 aj.), nebo vrtule ovocné Ceratitis capitata (Wiedemann, 1824) (Cunnigham, 1989) a jako mass trapping aplikované na celou řadu škůdců (přehled podává publikace El-Sayed a kol., 2006). Lapáky typu funnel (Obr. 7) (UNITRAP) nebo delta (Obr. 8) (BIOLATRAP) jsou v případě nesytky rybízové opatřeny feromonovým odparníkem se směsí (E,Z)-2,13- octadecadien 1-yl acetát a (Z)-13-octadecen-1-yl acetát (Plant Research International, Wageningen, Holandsko) (Pultar, 2007). Lapáky typu funnel jsou efektivnější a nedochází u nich k neţádoucímu přeplnění škůdci při vysoké populační hustotě (Suckling a kol., 2005). U delta typu byla prokázána nejvyšší atraktivita ţlutých a zelených lapáků. U typu funnel vykázaly vyšší účinnost lapáky kombinovaného zbarvení (zelená stříška, ţlutý reflektor a bezbarvý, resp. bílý kolektor) neţ jednobarevně ţluté. Při testování různých feromonových lapáků se však ukázalo, ţe ţlutě zbarvené lákají i uţitečné druhy hmyzu, zejména čmeláky, samotářské včely, pestřenky a srpice (Pultar, 2010, osobní sdělení). Obr. 7 - Feromonový lapák typu funnel Obr. 8 - Feromonový lapák typu delta 13

Instalace je prováděna na přelomu května a června, před dosaţením SET 0,0 (h) = 4000 o C, zavěšením na dřevěný či kovový kolík zatlučený do půdy v řadě mezi keři tak, aby byl lapák umístěn ve výšce vrcholků keřů. Odparníky se během vegetace nevyměňují. Rozmístění lapáků musí být rovnoměrné, v minimální vzdálenosti od sebe 50 m (viz. Obr. 9). Při pouţití lapáku typu delta se lepové vloţky vyměňují v pravidelných asi 14denních intervalech, úlovky se kontrolují 1-2x týdně (Pultar, 2007). Při sklizni rybízu je vhodné lapáky odstranit, aby nedošlo k jejich mechanickému poškození a po průjezdu sklízecího stroje je opětovně vyvěsit. Lapáky se ponechávají ve výsadbě do konce letové aktivity škůdce, tj. přibliţně do poloviny srpna. Obvyklý způsob hodnocení účinnosti vychytávání pouţívá metodu rozstříhání výhonů, kdy se vzorky výhonů rozřeţou a housenky uvnitř se spočítají. Zaznamenává se procento napadených prutů housenkou (Karalius a kol., 2003). Obr. 9 - Doporučované rozmístění lapáků s ohledem na tvar parcely se zřetelem na převaţující směry větrů (u nás západní aţ severozápadní) (Pultar, 2010) 2.2.2 Vlnovník rybízový - Cecidophyopsis ribis (Westwood, 1869) Nebezpečnost a škodlivost tohoto mikroskopického roztoče spočívá v přenosu virového zvratu rybízu (Blackcurrant reversion associated virus BRAV), při kterém dochází k morfologickým změnám a k degenerativním změnám květních orgánů a díky tomu neplodí ani pupeny, které nejsou přímo poškozeny vlnovníkem. Velmi často je příčinou likvidace i velkých plantáţí především černého rybízu (Kazda a kol., 2003). U černého i červeného rybízu se vyskytuje výrazná odrůdová preference. Nově byly vyšlechtěny rezistentní odrůdy, které roztoč nenapadá nebo neohroţuje jejich plodnost (Cross a Easterbrook, 1998). 14

2.2.2.1 Zařazení do systému Třída pavoukovci (Arachnida), řád roztoči (Acarina), čeleď vlnovníkovití (Eriophyidae) (Kůdela a Kocourek, 2002). 2.2.2.2 Pouţívané názvy druhu Hálčivec rybízový, blackcurrant bud mite, blackcurrant gall mite, big bud mite, currant bud mite (Kůdela a Kocourek 2002), Phytoptus ribis (Nalepa, 1893), Eriophyes ribis (Nalepa, 1898), Cecidophyes ribis (Keifer, 1946) (Lindquist a kol., 1996). 2.2.2.3 Popis škůdce Tělo dospělce vlnovníka je červovité, krémově bílé, se dvěma páry nohou. Samičky jsou dlouhé 0,21-0,25 mm, samečci kratší (0,18-0,20 mm). Chelicery bodavě savého ústního ústrojí jsou modifikovány v dlouhé stilety (bodce). Přední část těla pokrývá široce zaoblený hřbetní štítek, bez hřbetních bradavek, brv a výstupku nad bodci, na bocích je zrnitý, podélně rýhovaný s rýhami rozvětvenými jak směrem dolů, tak bočně ke středu štítku (Jeppson a kol., 1975). Hysterosoma (zadeček) je jemně příčně krouţkované, se stejným počtem hřbetních a břišních polokrouţků, které jsou pokryty zašpičatělými, kruhovitými mikrohrbolky. Zpeřené drápky chodidel jsou 5-6 paprsčité (Alford, 2007). Samičí pohlavní orgány těsně přiléhají ke kyčlím, krycí chlopeň je ţebrovaná, nejčastěji se 14 podélnými ţebry ve 2 nestejnoměrných řadách (Boczek, 1971). Vlnovníci nemají vytvořené oči, cévní soustavu, vzdušnice a vylučovací ústrojí. Na konci těla jsou dvě dlouhé štětinky (Laštůvka a kol., 1996). 2.2.2.4 Příznaky poškození Tento mikroskopický roztoč napadá především černý rybíz. Proniká do listových pupenů a způsobuje vznik zduřelých kulovitých hálek velkých aţ 1,5 cm (Obr. 10 a 11). Hálky na jaře neraší, zasychají a hnědnou. Zasychající pupeny roztoči opouštějí, krátkou dobu se pohybují po listech, kde sají a posléze zalézají do nových pupenů, pokračují v sání a rozmnoţují se. U napadených rostlin se postupně sniţuje výnos vlivem redukce počtu zdravých pupenů (Kazda a kol., 2003). 15

Obr. 10 a 11 - Příznaky napadení vlnovníkem rybízovým 2.2.2.5 Ţivotní cyklus Přezimují dospělci i nymfy. Roztoči jsou schopní odolávat teplotám od -7 C do -2 C (Jeppson a kol., 1975). Na jaře při teplotách vyšších neţ 5 C kladou samičky 60-100 vajíček uvnitř pupenů, na stěny zkadeřených základů listů (Lánský a kol., 2005). Ke kladení vajíček dochází v průběhu celého roku, ale nejčastěji v jarních a podzimních měsících (Jeppson a kol., 1975). Za 3-4 dny (při nízkých teplotách za 21-28 dnů) se z vajíček líhnou larvy, které sají listová pletiva. Rozmnoţování v loňských pupenech probíhá ve 2-3 generacích. Většina roztočů však napadené pupeny při rašení opouští a přesídluje na nové (Lánský a kol., 2005). Migrace začíná na začátku března, pokračuje aţ do poloviny června, ale vrchol nastává ve druhé polovině dubna a v květnu (Jeppson a kol., 1975), tj. v době otevření prvních dvou květů na hroznu a probíhá po celou dobu kvetení (Lánský a kol., 2005). Část populace napadá nové pupeny po páření na listech a květech, část klade vajíčka na povrch listů, výhonů a květů. Nové pupeny sice napadá jen 1 % populace, avšak i toto mnoţství stačí k závaţnému výskytu škůdce (Lánský a kol., 2005). Během migrace ţijí roztoči nechráněni a ţiví se vnějšími vrstvami pupenů, listů a výhonů (Jeppson a kol., 1975). Tento významný škůdce rybízu se rozšiřuje převáţně pomocí opylovačů, větrem a sadbou. Má několik generací v roce v závislosti na klimatických podmínkách (Kazda a kol., 2003). 1997). 2.2.2.6 Hostitelské rostliny Vlnovník napadá především rybíz černý, ale i ostatní druhy rodu Ribes (Hluchý a kol., 16

2.2.2.7 Ochrana Monitoring Monitoring výskytu roztočů je prováděn vizuální zimní kontrolou. Odebírá se 60 celých větví a zjišťuje se přítomnost či nepřítomnost napadení i podle jediného napadeného pupenu, nebo se kontrolují letorosty podíl napadených pupenů (Lánský a kol., 2005). Nepřímá ochrana Podle Crosse a Easterbrooka (1998) je základem ochrany pouţívání rezistentních kultivarů. Ve Skotském výzkumném ústavu (SCRI) byly vyšlechtěny kultivary rybízu rezistentní jak k napadení vlnovníkem ( Ben Hope ), tak i rezistentní k virovému zvratu černého rybízu ( Ben Gairn ). Tyto kultivary jsou základním prvkem vývoje integrovaného systému ochrany proti škůdcům černého rybízu (Cross a Easterbrook, 1998). Velmi důleţitá je výsadba zdravé, roztoči nenapadené sadby (Niemczyk a kol., 2000). Školky a nové výsadby by se měly zakládat ve vzdálenosti nejméně 500 m od napadených keřů. Keře je nutné pravidelně kontrolovat. U napadených rostlin se kaţdým rokem ořezávají výhonky s hálkami (Atlas škůdců, 2008). Přímá ochrana Chemická ochrana Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému je zaloţena na aplikaci akaricidů. Donedávna spočívala ochrana v rutinním pouţívání širokospektrálních přípravků v pevně stanovených termínech podle vývojové fáze rostliny (Cross a Harris, 2003). Vzhledem ke způsobu ţivota vlnovníka je nejdůleţitější vhodné načasování. Roztoči stráví většinu ţivota uvnitř hálek, na jaře a v časném létě migrují a napadají nové pupeny. Migrace není ovlivněna pouze vývojovou fází rostlin či denními teplotami. Na tento proces má vliv více faktorů, jako je stupeň zduření hálek, stáří hálek, počet roztočů přítomných v hálce a jejich reprodukční cyklus závislý na teplotě a rychlost migrace z hálek, která je přímo závislá na teplotě. Migrace je silně ovlivněna denními rytmy, vrcholu dosahuje v poledne a téměř nulová je v půlnoci (Cross a Easterbrook, 1998). Cross a Eastebrook (1998) doporučují také postřik sírou na počátku vegetace, čímţ se zabraňuje prolomení rezistence. Cross a Harris (2003) povaţují kombinaci pouţívání rezistentních kultivarů a aplikaci síry za efektivní strategii ochrany rybízu. 17

Podle Hluchého a kol. (1997) se první ošetření akaricidy provádí v prvních jarních dnech, kdy teplota dosáhne alespoň 13 C, druhé těsně před rozkvětem rybízu a třetí asi po 10 aţ 14 dnech na konci kvetení. Při prvních výskytech v rozsáhlejších rybízovnách je účelné zváţit likvidaci a spálení napadených keřů (Hluchý a kol., 1997). Lánský a kol. (2005) uvádí jako vhodný termín ochrany období před květem a po sklizni. První ošetření je třeba časovat co nejblíţe době květu a s ohledem na ochranu včel aplikovat večer. Důleţité je přidání smáčedla a vyšší objem postřiku (1000 l/ha). Druhé ošetření se doporučuje ihned po sklizni. Ošetření se provádí při napadení větším neţ 5 %. Přípravky registrované v rámci integrované ochrany rybízu v České republice jsou pouze Omite 570 EW a Omite 30 W (Seznam povolených přípravků, 2010). Hodnocení účinnosti aplikace pesticidů, i dalších metod ochrany, je obvykle prováděno kaţdoročně v období dormance kontrolou počtu hálek (Cross a Harris, 2003). Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri Scheuten, 1857 Dravý roztoč Typhlodromus pyri z čeledi Phytoseiidae patří mezi mimořádně významné biologické regulátory populací různých škodlivých fytofágních roztočů, zejména svilušek a vlnovníků. Je známo, ţe pouţíváním širokospektrálních chemických přípravků na ochranu rostlin (zejména insekticidů na bázi syntetických pyrethroidů, ale i některých fungicidů), byly populace těchto uţitečných dravců zdecimovány. Zejména Typhlodromus pyri patří mezi nejvýznamnější dravé roztoče a dokázal se přizpůsobit pouţívání některých insekticidů a v současné době je jediným druhem úspěšně pouţívaným v programech biologického boje proti sviluškám a vlnovníkům v intenzivně obhospodařovaných sadech a vinicích (Chudíček, 2006). T. pyri napadá škodlivé roztoče, ale i larvy třásněnek a jiný drobný hmyz. Dravé jsou i nymfy. Má vysokou bioregulační schopnost a vrozený model péče o kořist, takţe působí dlouhodobě. Alternativou ţivočišné kořisti jsou pylová zrna rozličných druhů rostlin, mycelia nebo spory hub. Proto je vhodné v sadech nebo vinicích budovat druhově bohaté ozelenění, které skýtá pro roztoče T. pyri alternativní potravní zdroj (Šarapatka a kol., 2008). Několik týdnů je schopen dravý roztoč přeţít i zcela bez potravy (Hluchý a kol., 2008). Kapkovité krémově bledé tělo dospělce dosahuje délky přibliţně 0,3 mm. Dlouhé nohy umoţňují tomuto dravci rychlý pohyb i v prostředí listů hustě porostlých trichomy (Psota, 2010). Oplozené samičky přezimují ve skupinách v trhlinách kůry na starších větvích nebo kmeni. V závislosti na teplotě se samice na jaře probouzí a opouští úkryty. Nejprve vyhledávají kořist, kterou představují drobní roztoči, ale také larvy třásněnek a jiného drobného hmyzu. Úţivný ţír samic trvá několik týdnů. Poté kladou jednotlivá vajíčka na 18

trichomy nad povrchem listů proto, aby nedocházelo k predaci jedinci vlastního druhu či blízce příbuznými druhy. Často najdeme vajíčka v blízkosti střední ţíly (Hluchý a kol., 2008). Přezimující samice naklade v průměru 16 vajíček, samice dceřiné populace klade v průměru aţ 29 vajíček (Zemek, 1993). Nejprve se líhnou samci a později i samice nové generace. V našich klimatických podmínkách má druh T. pyri dvě aţ tři generace za rok (Hluchý a kol., 2008). V přírodě se šíří po rostlinách zejména za pomocí větru. S příchodem krátkých dnů na podzim zastaví kladení vajíček a stěhují se do zimních úkrytů k přezimování. Samečci hynou s nástupem zimy (Chudíček, 2006). V České republice je do sadů a vinic dostupný přípravek s obsahem tohoto dravého roztoče Biolaagens - TP (Biola, Chelčice) a "Typhlodromus pyri" (Biocont laboratory s.r.o., Brno) (Seznam povolených přípravků, 2010). Do vinic se 3000 3300 keři na ha se aplikuje 1000 pásů (letorostů)/ha, do ovocných sadů 1500 3000 pásů dle sponu stromů. Pouţívá se např. 1 letorost na 2. - 3. keř či strom, 1 plstěný pás na kaţdý 3. keř. Aplikace je jednorázová a účinnost dlouhodobá. Během prvních dvou sezón dochází ke stabilizaci T. pyri. Teprve potom dochází k plnému účinku dravého roztoče (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930) Amblyseius cucumeris (syn. Neoseiulus cucumeris) je kolem 0,5 mm velký roztoč, má mléčně bílou aţ narůţovělou barvu. Přední pár končetin je pouţíván jako tykadla. Od příbuzných druhů rodu Amblyseius (A. californicus, A. bakeri), ale například i druhu Typhlodromus pyri, je při menším zvětšení a bez speciální preparace prakticky nerozlišitelný (Rod a kol., 2005). Vajíčka jsou oválná, průsvitná, růţově bílá o velikosti cca 0,14 mm. Dospělec ţije po dobu cca 3 týdnů (Helyer a kol., 2003). Vyhledává, napadá a vysává larvy třásněnek. Je schopen se vyvíjet i na sviluškách, roztočících, vlnovnících, hálčivcích či na pylu (Predatory mite, 2009). Vývoj z vajíčka do dospělosti trvá v závislosti na teplotě a potravě 6 10 dní. Po vylíhnutí má larva 6 končetin a po několik hodin nepřijímá potravu. Následující dvě nymfální stádia jiţ mají 8 končetin a jsou velmi mobilními a efektivními predátory. Dospělci se chovají obdobně (Helyer a kol., 2003). Minimální teplota pro vývoj je 8 C, maximální pak kolem 30 C. Při teplotě 20 C trvá vývoj asi 11 dnů, rozhodující vliv na vývoj má také relativní vlhkost. Pod 60 % relativní vlhkosti vajíčka zasychají (Rod a kol., 2005). Dospělý roztoč denně vysaje asi 3 larvy třásněnky. Pouţívá se především ve sklenících, fóliovnících, při vyšší vlhkosti i v domácnosti. Aplikace je nutná na počátku výskytu škůdce 19

nebo i preventivně (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Způsob pouţití se liší dle formulace přípravku. V případě formulace roztoče v pilinách či otrubách uzavřených do papírové trubičky s plastovým víčkem opatřeným centrálním sypacím otvorem (Biolaagens Acu Biola Chelčice; Amblyseius cucumeris Biocont Laboratory, Brno) je aplikován sypáním pilinového substrátu či otrub přímo na listy rostlin. Aplikace by měla být prováděna při teplotě 20-25 C a optimální vzdušné vlhkosti 70-90 % v mnoţství 50 roztočů/m 2 (rostlinu) preventivně nebo 100 roztočů/m 2 kurativně (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Druhou moţností je zavěšení papírového sáčku s háčkem na rostliny (Thripex Plus Koppert, Holandsko) v době maximálního opouštění pupenů vlnovníkem, tj. při otevření prvních dvou květů na hroznu. V následujících dnech by mělo být po několik hodin během dne 20 C. Substrátem pro dravého roztoče jsou piliny, jako jeho dočasná potrava je pouţíván Tyrophagus putrescentiae Schrank (1781). V kaţdém sáčku je dle výrobce garantováno 1000 dravých roztočů. Aplikuje se v dávce 1 sáček/keř. Sáček se umísťuje do stínu, do dolní části keře, aby byla udrţena vlhkost (Thripex plus, 2009). Roztoče lze kombinovat s ostatními bioagens v systému biologické ochrany rostlin. Vysoce toxické chemické přípravky, zejména akaricidy, se pouţívat nesmějí. Po aplikaci roztočů není třeba dodrţovat ţádnou ochrannou lhůtu (Katalog prostředků biologické ochrany rostlin, 2009). Nechemická ochrana (mechanická a fyzikální) Sadbu a řízky rybízu je vhodné ponořit na 30 minut do vody 50 C teplé, tím dochází k usmrcení roztočů v případně napadených pupenech (Lánský a kol., 2005). Jeppson a kol. (1975) uvádí jako vhodnou teplotu vody 40 C a dobu máčení 40 minut. Ve výsadbách s citlivými odrůdami je základem ochrany pečlivá kontrola keřů v zimě a krátce po květu a vylamování napadených hálek či odstraňování infikovaných rostlin (Cross a Easterbrook, 1998). 20

3 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo v polních pokusech na provozních plochách rybízu ověřit účinnost nových i některých stávajících metod ochrany na regulaci populací nesytky rybízové a vlnovníka rybízového jako podklad pro zavedení systému integrované ochrany rybízu. 3.1 Dílčí cíle 1) Metoda dezorientace proti nesytce rybízové. Testované hypotézy: Po aplikaci feromonových odparníků Isonet Z se sníţí napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou nebo se nebude nadále zvyšovat. Velikost populační hustoty nesytky rybízové má vliv na účinnost metody dezorientace. 2) Metoda hromadného vychytávání proti nesytce rybízové. Testované hypotézy: Po aplikaci feromonových lapačů a následném vychytání samců se sníţí napadení výhonů rybízu. Velikost populační hustoty nesytky rybízové má vliv na účinnost metody. 3) Biologická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri. Testované hypotézy: Dravý roztoč T. pyri je schopný účinně regulovat vlnovníka rybízového a po jeho introdukci dojde ke sníţení napadení pupenů rybízu. 4) Biologická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris. Testované hypotézy: Dravý roztoč A. cucumeris je schopný účinně regulovat vlnovníka rybízového i v polních podmínkách a po jeho inokulaci dojde ke sníţení napadení pupenů rybízu. 5) Mechanická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému - vylamování napadených hálek. Testované hypotézy: Po mechanickém odstranění napadených pupenů rybízu na jaře se sníţí následné napadení. 21

6) Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému pomocí přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben). Testované hypotézy: Biologická účinnost akaricidu Sanmite 20 WP je na vlnovníka rybízového dostatečná. 7) Kombinace chemické a biologické ochrany (Sanmite 20 WP a T. pyri). Testované hypotézy: Při kombinaci chemické a biologické ochrany dojde ke zvýšení účinnosti oproti účinnosti při testování těchto metod samotných. 22

4 MATERIÁL A METODY 4.1 Metoda dezorientace 4.1.1 Pokusná lokalita Metoda dezorientace pomocí feromonových odparníků Isonet Z byla testována na dvou lokalitách s odlišným počátečním napadením výhonů (tj. napadením těsně před zahájením pokusu). Počáteční napadení výhonů rybízu na lokalitě A (Drahoraz U lesa) činilo 19 %, na lokalitě B (Holovousy) bylo napadeno 3,75 % výhonů. K porovnání účinnosti metody dezorientace slouţila neošetřená kontrola, která byla vzhledem k moţnosti přeletu motýlů mezi výsadbami záměrně umístěna v dostatečné vzdálenosti od pokusných ploch. Výchozí napadení kontrolní neošetřené výsadby (Chodovice) dosahovalo 21 %. Celková rozloha obou pokusných ploch černého rybízu byla 4 ha. Výsadby se rozkládají na rovině, jsou pravidelného tvaru a dostatečně izolované od nejbliţších rybízových plantáţí (min. 1 km). Podrobné charakteristiky výsadeb jsou uvedeny v tabulce 4.1. Tab. 4.1 - Charakteristika pokusných výsadeb pro metodu dezorientace LOKALITA ROZLOHA ODRŮDA SPON (m) ZALOŢENÍ A Drahoraz (U lesa) 4 ha Titania + Ben Hope 4,3 x 0,7 1999 B - Holovousy 4 ha Titania + Öjebyn 4 x 0,4 2002 Kontrola - Chodovice 2 ha Titania 4 x 0,4 2000 4.1.2 Feromonové odparníky Účinnou látkou přípravku Isonet Z (Shin Etsu Chemical Co. Ltd., Tokyo, Japonsko) je směs syntetických sexuálních feromonů (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát (68 mg) + (E,Z)- 3,13-octadecadienyl acetát (2 mg). Umělohmotné (PVC) odparníky červené barvy mají tvar tzv. špaget (Obr. 12). Skládají se ze dvou souběţných plastových trubiček. V jedné z nich je umístěn hliníkový drát, coţ umoţňuje snadnou aplikaci v polních podmínkách a druhá je naplněna specifickou směsí feromonů. K uvolňování účinné látky dochází dle výrobce 150 180 dní. 23

Obr. 12 - Feromonový odparník Isonet Z 4.1.3 Aplikace, dávkování Odparníky byly aplikovány před výletem prvních dospělců cílového druhu. Termíny instalace odparníků Isonet Z jsou uvedeny v tabulce 4.2. Aplikace byla provedena ručně rozvěšením odparníků na keře v doporučené dávce od výrobce, tj. 300 ks na hektar. Odparníky byly rozmístěny rovnoměrně po celé ploše výsadby. Na okraji ošetřované plochy bylo dáno vyšší mnoţství odparníků neţ v ostatní části plochy. O zvýšený počet odparníků na okrajích se poníţil počet odparníků ve středu plochy. Na rostlině byly odparníky umístěny do horní třetiny keře, do stínu lehkým obtočením drátku okolo tenčí větévky. Tab. 4.2 - Termíny instalace feromonových odparníků Isonet Z LOKALITA 2008 2009 2010 Drahoraz 15. 5. 2008 20. 5. 2009 18. 5. 2010 Holovousy 14. 5. 2008 15. 5. 2009 3. 5. 2010 Kontrola --- --- --- 4.1.4 Hodnocení účinnosti Efektivita metody dezorientace byla stanovena: 1) měřením stupně napadení výhonů před a po aplikaci odparníků, 2) podle počtu samců chycených do feromonových lapáků s desetinásobným mnoţstvím feromonu, 3) podle počtu chycených motýlů obou pohlaví do potravních atraktantů (Grassi a kol., 2002). 24

4.1.4.1 Napadení výhonů Pro hodnocení účinnosti metody dezorientace byla pouţita metoda rozstříhání výhonů podle Karalius a kol. (2003), kdy se vzorky výhonů rozřezaly a spočítaly se housenky uvnitř. Zaznamenáno bylo procento napadených výhonů housenkou. Na pokusných plochách bylo kontrolováno 100 výhonů ve 4 opakováních (40 keřů/10 výhonů). Na neošetřené kontrolní ploše, která byla velká pouze 2 hektary, bylo hodnoceno 50 výhonů ve 4 opakováních (20 keřů/10 výhonů). 4.1.4.2 Feromonové lapáky Na dezorientačních plochách byly pouţívány feromonové lapáky UNITRAP N funnel s feromonovým odparníkem SUPERLURE-ST/w s účinnou látkou (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát a (Z)-13-octadecenyl acetát, 10 mg/odparník (Plant Research International, Wageningen, Holandsko). Feromonové lapáky (3 ks/plocha) byly vyvěšovány současně s odparníky na dezorientaci. Úlovky byly kontrolovány 1x týdně. Odparník s feromonem byl vyměňován na přelomu července a srpna. Na referenční plochu (neošetřenou metodou matení samců) se umístily tyto lapáky pro standardní sledování náletu motýlů. 4.1.4.3 Potravní atraktanty Lapáky s potravním atraktantem byly instalovány současně s feromonovými odparníky a lapači (Tab. 4.2) na střed pokusných ploch i do kontrolní neošetřené výsadby. První typ potravního atraktantu (A) byl tvořen směsí rybízového a jablečného dţusu a piva v poměru 25:25:50. Druhou testovanou variantou atraktantu (B) byla směs rybízového a jablečného dţusu a octa v poměru 10:85:5. Ocet slouţil jako konzervant. Do obou pokusných výsadeb i do kontrolní neošetřené plochy byly instalovány vţdy 3 lapače se směsí A a 3 se směsí B. Atraktant byl vyměňován kaţdých 14 dní, úlovky v lapácích se kontrolovaly kaţdých 7 dní. V případě účinnosti těchto atraktantů se zachycení jedinci uchovávají v 90% alkoholu, stanovuje se poměr pohlaví a přítomnost spermatéky v samicích. 25

4.2 Metoda hromadného vychytávání 4.2.1 Pokusná lokalita Metoda hromadného vychytávání samců do feromonových lapáků (mass trapping) byla testována na dvou různě velkých lokalitách s různým počátečním poškozením výhonů. První lokalita s výsadbou černého rybízu (Drahoraz Silnice) byla před zahájením pokusu napadena z 3 %. Na druhé pokusné lokalitě (Chloumky) dosáhlo počáteční napadení 19,25 % poškozených výhonů. Na kontrolní neošetřované ploše v Ostroměři bylo napadeno 36 % výhonů rybízu. Výsadby byly záměrně umístěny v dostatečné vzdálenosti mezi sebou i od ostatních rybízových plantáţí, aby nedocházelo k vzájemnému přeletu motýlů. Podrobné charakteristiky výsadeb jsou uvedeny v tabulce 4.3. Tab. 4.3 - Charakteristika pokusných výsadeb pro metodu hromadného vychytávání LOKALITA CELKOVÁ ROZLOHA ODRŮDA TYP/POČET LAPÁKŮ SPON (m) ZALOŢENÍ A Drahoraz (Silnice) 1,6 ha Ben Hope delta / 10 ks 4 x 0,4 2005 B Chloumky 4 ha Titania funnel / 24 ks 4,3 x 0,7 1999 Kontrola - Ostroměř 4 ha Titania --- 4 x 0,4 2002 Pozn.: v roce 2010 byly i na plochu A instalovány lapáky funnel. 4.2.2 Feromonové lapáky a odparníky Vychytávání bylo prováděno pomocí lapáků na bázi sexuálního feromonu typ delta (zelená barva) a funnel (zelená stříška, ţlutý reflektor a bílý kolektor) (Biola, Chelčice) v počtu 6 ks na hektar. Účinnou látkou byla směs feromonů (E,Z)-2,13-octadecadienyl acetát a (Z)-13-octadecenyl acetát. Nosičem této směsi je gumová kapsle. Kapsle nebyly během vegetace vyměňovány. 4.2.3 Aplikace, dávkování Lapáky byly instalovány na přelomu května a června, před dosaţením SET 0,0 (h) = 4000 o C (Tab. 4.4), zavěšením na dřevěný či kovový kolík zatlučený do půdy v řadě mezi keři tak, aby byl lapák umístěn ve výšce vrcholků keřů. Rozmístění lapáků bylo rovnoměrné, 26

v minimální vzdálenosti 50 metrů od sebe. Při pouţití lapáku typu delta se lepové vloţky vyměňovaly v pravidelných 14 denních intervalech nebo po znečištění lepové desky zbytky těl ulovených motýlů. Kontroly probíhaly 1x týdně. Tab. 4.4 - Termíny instalace feromonových lapáků LOKALITA 2008 2009 2010 Drahoraz 15. 5. 2008 20. 5. 2009 18. 5. 2010 Chloumky 24. 5. 2008 14. 5. 2009 17. 5. 2010 Kontrola --- --- --- 4.2.4 Hodnocení účinnosti Účinnost tohoto způsobu ochrany byla hodnocena v zimních měsících na základě počtu poškozených výhonů housenkou nesytky rybízové. Na větší výsadbě (Chloumky) a v kontrole bylo kontrolováno 4 x 100 výhonů a na menší výsadbě (Drahoraz) 4 x 50 výhonů. 4.3 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri Účinnost biologické ochrany pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri (Biolaagens TP, Biola, Chelčice) proti vlnovníkovi rybízovému byla hodnocena na dvou lokalitách s rozdílným sponem rostlin. Obě výsadby s odrůdou Titania byly vysázeny v roce 1999. Keře rybízu v Holovousích (lokalita A) byly vysazeny ve sponu 4 x 1,5 m, rostliny nesrostly v souvislou řadu. Spon výsadby na Chlumu (lokalita B) činí 4 x 0,8 m, keře tvoří husté pásy. Introdukce byla prováděna na začátku vegetace (duben) v dávce 3000 ks/ha (Tab. 4.5). Roztoči byli aplikováni v plstěných páscích (Obr. 13), přesná dávka byla určena dle sponu rostlin a počtu roztočů v jednom pásku. Na lokalitě A byl na kaţdý keř aplikován 1 plstěný pásek, na lokalitě B 1 plstěný pásek vţdy na kaţdý 5. keř. Dle výrobce bylo v kaţdém pásku pět dravých roztočů. 27

4.4 Biologická ochrana pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris Účinnost biologické ochrany pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris byla testována v obci Volanice, ve výsadbě černého rybízu tvořené směsí odrůd, zaloţené v roce 1998. Spon rostlin byl 4 x 1,5 metru. Roztoč byl do porostu aplikován v době maximálního opouštění pupenů vlnovníkem, tj. při otevření prvních dvou květů na hroznu. Aplikován byl v papírových sáčcích s háčkem na zavěšení (Thripex Plus Koppert, Holandsko) v dávce 1 sáček/keř (Obr. 14). Sáček byl umístěn do stínu, do dolní části keře, aby byla udrţena dostatečná vlhkost. Termíny inokulace jsou uvedeny v tabulce 4.5. Obr. 13 - Plstěný pásek s T. pyri Obr. 14 - Papírový sáček s A. cucumeris 4.5 Mechanická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému Účinnost mechanické ochrany ručním vylamováním napadených hálek byla taktéţ hodnocena ve Volanicích, ve výsadbě černého rybízu tvořené směsí odrůd, zaloţené v roce 1998. Spon rostlin byl 4 x 1,5 m. Všechny poškozené (napadené) pupeny byly ručně odstraňovány vţdy na začátku vegetace (Tab. 4.5). 28

Tab. 4.5 - Termíny aplikace dravých roztočů, provedení mechanické ochrany METODA OCHRANY 2007 2008 2009 2010 T. pyri (A) - Holovousy 25. 4. 2007 10. 4. 2008 23. 4. 2009 6. 5. 2010 T. pyri (B) - Chlum --- 14. 4. 2008 27. 4. 2009 6. 5. 2010 A. cucumeris - Volanice --- 4. 4. 2008 26. 5. 2008 9. 4. 2009 7. 5. 2010 Mechanická o. - Volanice --- 10. 4. 2008 9. 4. 2009 7. 5. 2010 4.6 Chemická ochrana proti vlnovníkovi rybízovému Z chemických preparátů byla hodnocena účinnost přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben) v dávce 0,75 kg/ha (1000 l vody), který není do této plodiny v České republice registrován. Testování probíhalo v Holovousích (Bobuloviny) ve výsadbě černého rybízu s odrůdou Titania vysazené v roce 1999, ve sponu 4 x 1,5 m. Termín ošetření byl kaţdoročně stanovován na základě monitoringu aktivity vlnovníka rybízového a dle sledování průběhu teplot. Od roku 2008 byly testovány 3 různé kombinace termínů ošetření: 2x aplikace před sklizní (časná a pozdní); 1x před sklizní (časná) + 1x po sklizni a 1x před sklizní (pozdní) + 1x po sklizni. Konkrétní data jsou uvedena v tabulce 4.6. Tab. 4.6 - Termíny aplikace přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben) (0,75 kg/ha) 2007 2008 2009 2010 Termín aplikace SET (10) h ( C) Termín aplikace SET (10) h ( C) Termín aplikace SET (10) h ( C) Termín aplikace SET (10) h ( C) 24. 4. 1811 9. 5. 1664 14. 4. 1507 29. 4. 1215 24. 5. 5517 2. 6. 5234 29. 4. 2650 8. 6. 4388 --- --- 7. 8. 18276 17. 7. 13294 16. 8. 19910 29

4.7 Kombinace chemické a biologické ochrany V rámci těchto pokusů byla hodnocena účinnost dravého roztoče T. pyri v kombinaci s ošetřením přípravkem Sanmite 20 WP. Dávkování, termíny aplikace a hodnocení bylo shodné jako při aplikace samotných metod. Hodnocení účinnosti všech výše zmíněných metod ochrany proti vlnovníkovi rybízovému K porovnání účinnosti všech testovaných metod ochrany proti vlnovníkovi rybízovému (Kap. 4.3 4.7) slouţily neošetřené plochy na pokusných lokalitách. Počáteční napadení a napadení v dalších letech bylo hodnoceno v době vegetačního klidu na základě výskytu poškozených pupenů hálkami na výhonech rybízu. Hodnoceny byly vţdy tři předem bílou roubovací páskou označené výhony na kaţdém keři. Počítán byl podíl napadených a nenapadených pupenů. Termíny hodnocení jsou uvedeny v tabulce 4.7. a počty hodnocených keřů a počet opakování v tabulce 4.8. Tab. 4.7 - Termíny hodnocení napadení výhonů rybízu vlnovníkem rybízovým METODA OCHRANY NAPADENÍ NAPADENÍ NAPADENÍ NAPADENÍ 2007 2008 2009 2010 T. pyri (A) - Holovousy 11. 4. 2007 25. 2. 2008 6. 4. 2009 6. 4. 2010 Chemická - Holovousy 11. 4. 2007 25. 2. 2008 6. 4. 2009 6. 4. 2010 T. pyri (B) - Chlum --- 14. 4. 2008 27. 4. 2009 7. 4. 2010 A. cucumeris - Volanice --- 4. 4. 2008 9. 4. 2009 7. 5. 2010 Mechanická - Volanice --- 4. 4. 2008 9. 4. 2009 7. 5. 2010 Tab. 4.8 - Počet hodnocených keřů v opakování a počet opakování v jednotlivých variantách METODA OCHRANY POČET KEŘŮ POČET OPAKOVÁNÍ T. pyri (A) - Holovousy 15 3 Chemická - Holovousy 15 3 T. pyri (B) - Chlum 5 5 A. cucumeris - Volanice 5 5 Mechanická - Volanice 5 5 30

Statistické vyhodnocení výsledků Statistické vyhodnocení výsledků ze všech pokusů bylo provedeno v programu UPAV GEP - Uspořádání pokusů a analýza výsledků ve smyslu metodik EPPO 152 a 181. Verze: 1.6 (oprava 29. 11. 2005). Autor: Mgr. Michal Perutka, Ing. Ivan Fikulka, PhD., Brno. V případně metody dezorientace a hromadného vychytávání proti nesytce rybízové byla získaná data zpracovaná analýzou rozptylů (ANOVA Tuckeyův test) a byla spočítána biologická účinnost dle Abbotta vůči neošetřené kontrole v jednotlivých letech. Dále byly porovnány hodnoty průměrného napadení jednotlivých variant v průběhu řešení práce k prokázání statisticky významných rozdílů napadení mezi jednotlivými pokusnými ročníky. Výsledná data metod ochrany proti vlnovníkovi rybízovému byla zpracovaná téţ analýzou rozptylu (ANOVA), byla počítána relace průměrů vůči neošetřené kontrole, která představovala 100 %. A taktéţ byly porovnány hodnoty průměrného napadení jednotlivých variant v průběhu řešení práce k prokázání statisticky významných rozdílů v napadení mezi jednotlivými pokusnými ročníky. 31

5 VÝSLEDKY 5.1 Nesytka rybízová 5.1.1 Metoda dezorientace Tab. 5.1.1 - Počáteční napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 24. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 22/78 22 B 18/82 18 C 14/86 14 D 22/78 22 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 19 % Tab. 5.1.2 - Počáteční napadení pokusné plochy (Holovousy) - 11. 2. 2008 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 0/100 0 B 7/93 7 C 3/97 3 D 5/95 5 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 3,75 % Tab. 5.1.3 - Počáteční napadení kontrolní plochy (Chodovice) - 12. 2. 2008 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 13/37 26 B 8/42 16 C 10/40 20 D 11/39 22 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 21 % Tab.5.1.4 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) - rok 2008 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 1,482 0,741 10,569 90 % 0,475 B 3 0,104 0,035 0,494 95 % 0,575 R 6 0,421 0,070 99 % 0,838 32

Tab. 5.1.5 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 3 K 21,00 1,34 0,00 A A A 1 TP 19,00 1,29 9,52 A A A 2 TP 3,75 0,57 82,14 B B A Počáteční napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou v roce 2008 na lokalitě A (Drahoraz) činilo 19 %, na lokalitě B (Holovousy) 3,75 %. Výchozí napadení kontrolní neošetřené výsadby (Chodovice) dosahovalo 21 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi neošetřenou kontrolou (V3) a lokalitou B (V2) (Tab. 5.1.1 5.1.5). Tab. 5.1.6 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 25. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 28/72 28 B 26/74 26 C 28/72 28 D 20/80 20 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 25,5 % Tab. 5.1.7 - Napadení pokusné plochy (Holovousy) - 9. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 4/96 4 B 1/99 1 C 0/100 0 D 1/99 1 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 1,5 % Tab. 5.1.8 - Napadení kontrolní plochy (Chodovice) - 9. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 21/29 42 B 12/38 24 C 11/39 22 D 14/36 28 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 29 % 33

Tab. 5.1.9 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 3,328 1,664 75,325 90 % 0,267 B 3 0,171 0,057 2,579 95 % 0,323 R 6 0,133 0,022 99 % 0,470 Tab. 5.1.10 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 3 K 29,00 1,46 0,00 A A A 1 TP 25,50 1,42 12,07 A A A 2 TP 1,50 0,33 94,83 B B B Na pokusné ploše A i na kontrolní neošetřované ploše došlo v roce 2009 ke zvýšení napadení výhonů rybízu. V pokusné výsadbě z 19 % na 25,5 % a v kontrolní z 21 % na 29 %. Na pokusné ploše B bylo zjištěno 1,5 % napadených výhonů, coţ je niţší oproti počátečnímu napadení (3,75 %). Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly opět prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou B (V2). Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 12,07 % a na lokalitě B 94,83 % (Tab. 5.1.6 5.1.10). Tab. 5.1.11 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) 9. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 26/74 26 B 28/72 28 C 44/56 44 D 32/78 32 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 32,5 % Tab. 5.1.12 - Napadení pokusné plochy (Holovousy) - 5. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 1/99 1 B 0/100 0 C 2/98 2 D 4/96 4 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 1,75 % 34

Tab. 5.1.13 - Napadení kontrolní plochy (Chodovice) - 5. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 13/37 26 B 11/29 22 C 15/35 30 D 14/36 28 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 26,5 % Tab. 5.1.14 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 3,282 1,641 72,446 90 % 0,270 B 3 0,164 0,055 2,408 95 % 0,327 R 6 0,136 0,023 99 % 0,476 Tab. 5.1.15 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 1 TP 32,50 1,52 0,00 A A A 3 K 26,50 1,44 0,00 A A A 2 TP 1,75 0,37 93,40 B B B Na pokusné ploše A došlo v roce 2010 opět ke zvýšení napadení výhonů aţ na 32,5 %. Ve výsadbě B zůstalo napadení stále nízké (1,75 %). V kontrole počet napadených výhonů mírně klesl a to z 29 % na 26,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly opět prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou B (V2). Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě B 93,40 %. Na lokalitě A bylo napadení výhonů vyšší neţ v neošetřené kontrole a tudíţ byla účinnost nulová (Tab. 5.1.11 5.1.15). Tab. 5.1.16 - Napadení pokusné plochy (Holovousy) 11. 1. 2011 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 13/87 13 B 5/95 5 C 14/86 14 D 9/91 9 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 10,25 % 35

Tab. 5.1.17 - Napadení kontrolní plochy (Chodovice) 11. 1. 2011 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 14/36 28 B 11/39 22 C 12/38 24 D 12/38 24 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 24,5 % Tab. 5.1.18 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2011 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 1 0,289 0,289 24,450 90 % 0,181 B 3 0,069 0,023 1,945 95 % 0,245 R 3 0,35 0,012 99 % 0,449 Tab. 5.1.19 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2011 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 2 K 24,50 1,41 0,00 A A A 1 TP 10,25 1,03 58,16 B B A Vzhledem k vysokému napadení porostu ve výsadbě A byla plocha ihned po sklizni 2010 zlikvidována a napadení jiţ nebylo v roce 2011 vyhodnoceno. Na pokusné ploše B v Holovousích došlo ke zvýšení napadení na 10,25 %. V kontrole počet napadených výhonů mírně klesl, z 26,5 % na 24,5 %. Mezi neošetřenou kontrolou a pokusnou lokalitou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě B 58,16 % (Tab. 5.1.16 5.1.19). Tab. 5.1.20 - Souhrn - úlovky v lapácích na pokusných plochách CELKOVÝ POČET ÚLOVKŮ (KS) rok 2008 2009 2010 Lapák Atraktant Lapák Atraktant Lapák Atraktant lokalita 10 mg A/B 10 mg A/B 10 mg A/B Drahoraz 0 --- 15 0/0 0 0 Holovousy 0 --- 14 3/1 67 0 Kontrola 81 --- 374 0/0 171 0 36

V roce 2008 nebyli na ani jedné z pokusných lokalit zaznamenáni v lapácích s desetinásobným mnoţstvím feromonu ţádní samci. V kontrolní výsadbě bylo chyceno 81 jedinců. V roce 2009 bylo na lokalitě A (Drahoraz) chyceno celkem 15 samců, na lokalitě B 14 a na kontrolní ploše 374. Potravní atraktanty se ukázaly jako neefektivní, neboť ve výsadbě A nebyly zaznamenány ţádné úlovky a ve výsadbě B byly zaznamenány pouze 4 úlovky samci. V roce 2010 nebyli během vegetace na lokalitě A (Drahoraz) do feromonových lapáků chyceni ţádní samci, na lokalitě B bylo chyceno celkem 67 samců nesytky, na kontrolní ploše 171. Potravní atraktanty se ukázaly opět jako neefektivní, neboť nebyly chyceni ţádní motýli nesytky rybízové (Tab. 5.1.20). Srovnání průměrného napadení jednotlivých variant mezi roky 2008 (2010) 2011 Tab. 5.1.21 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) - lokalita A Drahoraz (2008-2010) ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 0,099 0,049 4,739 90 % 0,183 B 3 0,003 0,001 0,091 95 % 0,222 R 6 0,063 0,010 99 % 0,323 Tab. 5.1.22 - Srovnání průměrů (%) lokalita A Drahoraz VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. 90 % 95 % 99 % 2010 TP 32,50 1,52 A A A 2009 TP 25,50 1,42 AB AB A 2008 TP 19,00 1,29 B B A Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě A (Drahoraz) se v roce 2008 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2010 (Tab. 5.1.21 5.1.22). Tab. 5.1.23 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) - lokalita B Holovousy (2008-2011) ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 1,229 0,410 3,693 90 % 0,629 B 3 0,089 0,030 0,267 95 % 0,734 R 9 0,999 0,111 99 % 0,993 37

Tab. 5.1.24 - Srovnání průměrů (%) lokalita B Holovousy VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. 90 % 95 % 99 % 2011 TP 10,25 1,03 A A A 2008 TP 3,75 0,57 AB A A 2010 TP 1,75 0,37 B A A 2009 TP 1,50 0,33 B A A Mezi napadením výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě B nebyly na hladině významnosti α = 0,05 prokázány ţádné rozdíly. Na hladině významnosti α = 0,1 se napadení v roce 2009 a 2010 statisticky významně lišilo od roku 2011. Mezi roky 2009 a 2010 nebyly prokázány rozdíly (Tab. 5.1.23 5.1.24). Tab.5.1.25 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) kontrola Chodovice (2008-2011) ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,036 0,012 3,453 90 % 0,112 B 3 0,048 0,016 4,553 95 % 0,130 R 9 0,031 0,003 99 % 0,176 Tab. 5.1.26 - Srovnání průměrů (%) kontrola - Chodovice VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. 90 % 95 % 99 % 2009 TP 29,00 1,46 A A A 2010 TP 26,50 1,44 AB A A 2011 TP 24,50 1,41 AB A A 2008 TP 21,00 1,34 B A A Mezi napadením výhonů rybízu nesytkou rybízovou v neošetřené kontrole nebyly mezi roky 2008 aţ 2011 na hladině významnosti α = 0,05 prokázány ţádné rozdíly. Na hladině významnosti α = 0,1 se napadení v roce 2008 statisticky významně lišilo od roku 2009. Mezi roky 2010 a 2011 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly (Tab. 5.1.25 5.1.26). Napadení výhonů rybízu (%) všech variant v průběhu celého pokusu je znárodněno v grafu 1. 38

% 2008 2009 2010 2011 35 30 25 20 15 10 5 0 Drahoraz Holovousy Chodovice - kontrola Graf 1 - Napadení výhonů (%) na pokusných plochách v jednotlivých letech 5.1.2 Metoda hromadného vychytávání Tab. 5.1.27 - Počáteční napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 24. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 1/49 2 B 0/50 0 C 2/48 4 D 3/47 6 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 3 % Tab. 5.1.28 - Počáteční napadení pokusné plochy (Chloumky) - 23. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 24/76 24 B 18/82 18 C 22/78 22 D 13/87 13 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 19,25 % 39

Tab. 5.1.29 - Počáteční napadení kontrolní plochy (Ostroměř) - 21. 1. 2008 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 46/54 46 B 28/72 28 C 44/56 44 D 26/74 26 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 36 % Tab. 5.1.30 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2008 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 2,392 1,196 23,040 90 % 0,409 B 3 0,182 0,061 1,171 95 % 0,494 R 6 0,311 0,052 99 % 0,721 Tab. 5.1.31 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 3 K 36,00 1,55 0,00 A A A 2 TP 19,25 1,30 46,53 A A A 1 TP 3,00 0,51 91,67 B B B Na lokalitě A (V1 - Drahoraz, 1,6 ha) bylo před zahájením pokusu v roce 2008 zaznamenáno 3 % napadených výhonů, na lokalitě B (V2 - Chloumky, 4 ha) 19,25 % a v kontrole (V3 - Ostroměř, 4 ha) 36 % napadených výhonů housenkou nesytky rybízové. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou A (V1) (Tab. 5.1.27 5.1.31). Tab. 5.1.32 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 25. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 0/50 0 B 3/47 6 C 2/48 4 D 0/50 0 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 2,50 % 40

Tab. 5.1.33 - Napadení pokusné plochy (Chloumky) - 18. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 13/87 13 B 13/87 13 C 13/87 13 D 16/84 16 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 13,75 % Tab. 5.1.34 - Napadení kontrolní plochy (Ostroměř) - 18. 2. 2009 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 46/54 46 B 28/72 28 C 44/56 44 D 44/56 44 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 40,50 % Tab. 5.1.35 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 3,074 1,537 18,075 90 % 0,523 B 3 0,131 0,044 0,515 95 % 0,633 R 6 0,510 0,085 99 % 0,923 Tab. 5.1.36 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 3 K 40,50 1,61 0,00 A A A 2 TP 13,75 1,17 66,05 A A AB 1 TP 2,50 0,39 93,83 B B B Na lokalitě A bylo v roce 2009 zaznamenáno 2,5% napadení porostu. Oproti počátečnímu napadení (3 %) došlo k mírnému sníţení. Napadení výhonů rybízu na lokalitě B také kleslo z 19,25 % na 13,75 %. V kontrolní variantě došlo k nárůstu počtu poškozených výhonů z 36 % na 40,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi oběma pokusnými lokalitami navzájem (V1 a V2) a mezi kontrolou (V3) a lokalitou A (V1). Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 93,83 % a na lokalitě B 66,05 % (Tab. 5.1.32 5.1.36). 41

Tab. 5.1.37 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) - 9. 3. 2010 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 3/47 6 B 2/48 4 C 0/50 0 D 2/48 4 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 3,50 % Tab. 5.1.38 - Napadení pokusné plochy (Chloumky) - 8. 1. 2010 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 12/88 12 B 11/89 11 C 7/93 7 D 8/92 8 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 9,50 % Tab. 5.1.39 - Napadení kontrolní plochy (Ostroměř) - 8. 1. 2010 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 28/72 28 B 30/70 30 C 32/68 32 D 24/76 24 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 28,50 % Tab. 5.1.40 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 1,645 0,822 17,742 90 % 0,386 B 3 0,194 0,065 1,392 95 % 0,467 R 6 0,278 0,046 99 % 0,681 Tab. 5.1.41 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 3 K 28,50 1,47 0,00 A A A 2 TP 9,50 1,01 66,67 B AB AB 1 TP 3,50 0,56 87,72 C B B Napadení výhonů v roce 2010 ve výsadbě A dosáhlo 3,5 %. Oproti napadení v předchozím roce (2,5 %) došlo k mírnému nárůstu. Napadení porostu na lokalitě B kleslo z 13,75 % na 9,5 %. V kontrolní variantě došlo k poklesu počtu poškozených výhonů z 40,5 % na 28,5 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi neošetřenou kontrolou (V3) a lokalitou A (V1), na hladině významnosti α = 0,1 mezi všemi 42

variantami. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 87,72 % a na lokalitě B 66,67 % (Tab. 5.1.37 5.1.41). Tab. 5.1.42 - Napadení pokusné plochy (Drahoraz) 13. 1. 2011 OPAKOVÁNÍ - 50 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 3/47 6 B 4/46 8 C 2/48 4 D 1/49 2 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 5 % Tab. 5.1.43 - Napadení pokusné plochy (Chloumky) 12.11.2011 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 9/91 9 B 7/93 7 C 14/86 14 D 12/88 12 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 10,50 % Tab. 5.1.44 - Napadení kontrolní plochy (Ostroměř) 12. 11. 2011 OPAKOVÁNÍ - 100 VÝHONŮ POČET NAPADENÝCH/ NENAPADENÝCH VÝHONŮ % NAPADENÍ A 56/44 56 B 52/48 52 C 50/50 50 D 50/50 50 PRŮMĚRNÉ NAPADENÍ 52 % Tab. 5.1.45 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2011 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 2,012 1,006 39,663 90 % 0,286 B 3 0,021 0,007 0,277 95 % 0,346 R 6 0,152 0,025 99 % 0,504 Tab. 5.1.46 - Srovnání průměrů (%) - účinnost dle Abbotta vůči kontrole v roce 2011 VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. ÚČINNOST % 90 % 95 % 99 % 3 K 52,00 1,72 0,00 A A A 2 TP 10,50 1,05 79,81 B B B 1 TP 5,00 0,74 90,38 C B B 43

Napadení výhonů ve výsadbě A stouplo na 5 %. Oproti napadení v předchozím roce (3,5 %) došlo k mírnému nárůstu. Napadení porostu na lokalitě B také mírně stouplo z 9,5 % na 10,5 %. V kontrolní variantě došlo k nárůstu počtu poškozených výhonů z 28,5 % na 52 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi neošetřenou kontrolou (V3) a lokalitou A i B (V1 a V2), na hladině významnosti α = 0,1 mezi všemi variantami navzájem. Biologická účinnost přepočtená dle Abbotta k neošetřené kontrole dosáhla na lokalitě A 79,81 % a na lokalitě B 90,38 % (Tab. 5.1.42 5.1.46). Průměrné napadení výhonů rybízu (%) jednotlivých variant je znázorněno v grafu 2. % 2008 2009 2010 2011 60 50 40 30 20 10 0 Drahoraz Chloumky Ostroměř - kontrola Graf 2 - Napadení výhonů (%) na pokusných plochách v jednotlivých letech Tab. 5.1.47 - Souhrn - úlovky v lapácích na pokusných plochách LOKALITA CELKOVÝ POČET ÚLOVKŮ (KS) 2008 2009 2010 Drahoraz 43 34 75 Chloumky 925 2252 1338 V roce 2008 bylo na lokalitě A za celou vegetaci do delta lapáků chyceno celkem 43 motýlů, na lokalitě B do funnel lapáků 925 motýlů. V roce 2009 bylo do delta lapáků ve výsadbě A chyceno 34 samců, na lokalitě B do funnel lapáků 2252. V roce 2010 byly i do výsadby A 44

úlovky (ks) úlovky (ks) instalovány lapače funnel a celkem bylo chyceno 75 samců, na lokalitě B 1338 jedinců (Tab. 5.1.47). Průběh letu motýlů na základě těchto úlovků znázorňují grafy 3 6. 600 500 400 300 200 100 0 Graf 3 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ funnel, Chloumky, 4 ha, 2009) 600 500 400 300 200 100 0 Graf 4 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ funnel, Chloumky, 4 ha, 2010) 45

úlovky (ks) úlovky (ks) 12 10 8 6 4 2 0 Graf 5 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ delta, Drahoraz, 1,6 ha, 2009) 25 20 15 10 5 0 Graf 6 - Úlovky samců do feromonových lapáků (typ funnel, Drahoraz, 1,6 ha, 2010) 46

Srovnání průměrného napadení výhonů jednotlivých variant mezi roky 2008 2011 Tab.5.1.48 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) lokalita A Drahoraz ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,266 0,089 0,518 90 % 0,782 B 3 0,033 0,011 0,064 95 % 0,913 R 9 1,544 0,172 99 % 1,234 Tab. 5.1.49 - Srovnání průměrů (%) lokalita A Drahoraz VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. 90 % 95 % 99 % 2011 TP 5,00 0,74 A A A 2010 TP 3,50 0,56 A A A 2008 TP 3,00 0,51 A A A 2009 TP 2,50 0,39 A A A Mezi napadením výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě A (Drahoraz) nebyly v průběhu pokusu zaznamenány ţádné statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 (Tab. 5.1.48 5.1.49). Tab.5.1.50 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) lokalita B Chloumky ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,198 0,066 5,571 90 % 0,205 B 3 0,010 0,003 0,295 95 % 0,240 R 9 0,106 0,012 99 % 0,324 Tab. 5.1.51 - Srovnání průměrů (%) lokalita B Chloumky VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. 90 % 95 % 99 % 2008 TP 19,25 1,30 A A A 2009 TP 13,75 1,17 AB AB A 2011 TP 10,50 1,05 B B A 2010 TP 9,50 1,01 B B A Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou na lokalitě B (Chloumky) se v roce 2008 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2010 a 2011. Mezi roky 2010 a 2011 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly (Tab. 5.1.50 5.1.51). 47

Tab.5.1.52 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) kontrola Ostroměř ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,138 0,046 8,419 90 % 0,140 B 3 0,037 0,012 2,251 95 % 0,163 R 9 0,049 0,005 99 % 0,220 Tab. 5.1.53 - Srovnání průměrů (%) kontrola Ostroměř VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANSF.PR. 90 % 95 % 99 % 2011 TP 52,00 1,72 A A A 2009 TP 40,50 1,61 AB AB AB 2008 TP 36,00 1,55 BC B AB 2010 TP 28,50 1,47 C B B Napadení výhonů rybízu nesytkou rybízovou v neošetřované kontrole se v roce 2011 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2010. Mezi roky 2008 a 2010 nebyly navzájem prokázány ţádné významné rozdíly. 48

5.2 Vlnovník rybízový 5.2.1 Lokalita A - Holovousy (Bobuloviny) Tab. 5.2.1 - Počáteční napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2007 11. 4. 2007 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C VARIANT V1 - kontrola 15,82 9,35 10,38 11,85 V2 Sanmite 20 WP 17,52 12,42 13,44 14,46 V3 Sanmite 20 WP + T. Pyri 15,83 7,96 5,84 9,88 V4 Typhlodromus pyri 12,56 11,74 3,29 9,20 Tab. 5.2.2 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2007 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 50,189 16,730 2,674 90 % 5,929 B 2 109,279 54,639 8,733 95 % 7,076 R 6 37,538 6,256 99 % 10,152 Tab. 5.2.3 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2007 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 2 TP 14,46 122,03 A A A 1 K 11,85 100,00 A A A 3 TP 9,88 83,35 A A A 4 TP 9,20 77,61 A A A Před zahájením pokusů bylo provedeno počáteční napadení porostu procento poškozených pupenů rybízu. Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým v kontrole (V1) činilo 11,85 %, ve variantě V2 (Sanmite 20 WP) 14,46 %, ve variantě V3 (kombinace Sanmitu 20 WP a Typhlodroma pyri) 9,88 % a ve variantě V4 (samotná introdukce Typhlodroma pyri) 9,2 %. Mezi napadením jednotlivých variant nebyly prokázány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.1 5.2.3). 49

Tab. 5.2.4 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2008 25. 2. 2008 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C VARIANT V1 - kontrola 23,58 17,75 13,09 18,14 V2 Sanmite 20 WP 20,21 20,16 9,76 16,71 V3 Sanmite 20 WP + T. Pyri 18,55 13,53 6,04 12,71 V4 Typhlodromus pyri 11,22 16,1 6,38 11,23 Tab.5.2.5 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2008 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 95,594 31,865 4,527 90 % 6,289 B 2 211,976 105,988 15,058 95 % 7,506 R 6 42,233 7,039 99 % 10,768 Tab. 5.2.6 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 1 K 18,14 100,00 A A A 2 TP 16,71 92,12 AB A A 3 TP 12,71 70,05 AB A A 4 TP 11,23 61,93 B A A V roce 2008 se napadení nejvíce zvýšilo v neošetřené kontrole a to na 18,14 %. Po ošetření Sanmitem 20 WP stouplo napadení na 16,71 %, po ošetřením Sanmitem 20 WP v kombinaci s introdukcí T. pyri činilo napadení pupenů rybízu 12,71 % a po samotné introdukci T. pyri bylo poškozeno 11,23 % pupenů rybízu. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 prokázány nebyly, pouze na hladině významnosti α = 0,1 mezi neošetřenou kontrolou (V1) a variantou, kde byl introdukován Typhlodromus pyri (V4) (Tab. 5.2.4 5.2.6). 50

Tab. 5.2.7 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2009 6.4.2009 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C VARIANT V1 - kontrola 17,94 13,32 5,35 12,20 V2 Sanmite 20 WP 25,76 20,78 13,61 20,05 V3 Sanmite 20 WP + T. Pyri 21,41 13,84 8,08 14,44 V4 Typhlodromus pyri 12,62 12,72 3,75 9,70 Tab. 5.2.8 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 175,521 58,507 22,040 90 % 3,862 B 2 282,247 141,124 53,162 95 % 4,609 R 6 15,928 2,655 99 % 6,613 Tab. 5.2.9 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 2 TP 20,05 164,30 A A A 3 TP 14,44 118,36 B B AB 1 K 12,20 100,00 BC BC B 4 TP 9,70 79,46 C C B Napadení v kontrole (V1) kleslo na 12,2 %, při samotné aplikaci přípravku Sanmite 20 WP (pyridaben) v dávce 0,75 kg/ha (V2) došlo ke zvýšení napadení na 20,05 %. Na ploše ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s introdukcí dravého roztoče Typhlodromus pyri (V3) bylo zjištěno 14,44% napadení a varianta, kde se testovala pouze biologická ochrana za pomoci dravého roztoče Typhlodromus pyri (V4) byla napadena na 9,7 %. Po odečtení napadení z roku 2008 došlo ve V1 k poklesu napadení o 5,94 % a ve V4 došlo také k poklesu o 1,53 %. Naopak ve V2 se napadení zvýšilo o 3,33 %, ve V3 o 1,73 %. Celkově došlo ve všech variantách k poklesu o 0,6 %. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly prokázány mezi V2 a V3, V4 a mezi V3 a V4 navzájem (Tab. 5.2.7 5.2.9). 51

Tab. 5.2.10 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2010 6. 4. 2010 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C VARIANT V1 - kontrola 14,8 17,07 6,97 12,95 V2 Sanmite 20 WP 22,61 18,72 14,23 18,52 V3 Sanmite 20 WP + T. Pyri 24,1 16,01 8,65 16,25 V4 Typhlodromus pyri 13,65 15,79 5,15 11,53 Tab.5.2.11 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 90,233 30,078 3,887 90 % 6,594 B 2 227,687 113,843 14,715 95 % 7,870 R 6 46,429 7,738 99 % 11,291 Tab. 5.2.12 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 2 TP 18,52 143,05 A A A 3 TP 16,25 125,54 AB A A 1 K 12,95 100 AB A A 4 TP 11,53 89,06 B A A Kontrola (V1) byla v roce 2010 napadena z 12,95 %, při samotné aplikaci přípravku Sanmite 20 WP (V2) došlo k 18,52% napadení. Na ploše ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s introdukcí dravého roztoče Typhlodromus pyri (V3) bylo zjištěno 16,25 % napadených pupenů a varianta, kde se testovala pouze biologická ochrana za pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri (V4), byla napadena na 11,53 %. Po odečtení napadení z roku 2009 došlo v kontrole k nárůstu napadení o 0,75 %, po ošetření Sanmitem v kombinaci s T. pyri o 1,81 % a po introdukci pouze T. pyri o 1,93 %. K poklesu napadení došlo pouze po samotné aplikaci akaricidu Sanmite 20 WP a to o 1,53 %. Celkově došlo ve všech variantách k nárůstu napadení o 0,7 %. Na hladině významnosti α = 0,05 nebyly prokázány ţádné rozdíly. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,1 byly prokázány mezi V2 a V4 (Tab. 5.2.10 5.2.12). Grafické znázornění relací jednotlivých variant vůči neošetřené kontrole v průběhu pokusu znázorňuje graf 7. Průměrné napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Bobuloviny, VŠÚO Holovousy) je shrnuto v grafu 8. 52

kontrola Sanmite 20 WP Sanmite 20 WP + T.pyri T.pyri 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 2007 2008 2009 2010 Graf 7 - Spojnicový graf - srovnání průměrů - relace vůči neošetřené kontrole (VŠÚO Holovousy - Bobuloviny) % Napadení 2007 Napadení 2008 Napadení 2009 Napadení 2010 25 20 15 10 5 0 kontrola Sanmite 20 WP Sanmite 20 WP + T.pyri T.pyri Graf 8 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (VŠÚO Holovousy - Bobuloviny) 53

Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým při různých termínech ošetření Tab. 5.2.13 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2008 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 145,486 72,743 23,332 90 % 11,179 B 1 24,040 24,040 7,711 95 % 10,400 R 2 6,235 3,118 99 % 23,722 Tab. 5.2.14 - Srovnání průměrů obou variant (%) v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 1 TP 19,38 A A A 2 TP 16,84 AB AB A 3 TP 7,90 B B A Tab. 5.2.15 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 81,751 40,875 3,516 90 % 21,587 B 1 13,172 13,172 1,133 95 % 20,083 R 2 23,251 11,626 99 % 45,808 Tab. 5.2.16 - Srovnání průměrů obou variant (%) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 1 TP 23,58 A A A 2 TP 17,31 A A A 3 TP 14,81 A A A Tab. 5.2.17 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 141,969 70,984 11,228 90 % 15,918 B 1 7,707 7,707 1,219 95 % 14,810 R 2 12,644 6,322 99 % 33,780 Tab. 5.2.18 - Srovnání průměrů obou variant (%) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 1 TP 23,35 A A A 2 TP 17,36 A A A 3 TP 11,44 A A A 54

Mezi průměrným napadením pupenů rybízu obou variant (Sanmite 20 WP; Sanmite 20 WP + T. pyri) při různých termínech ošetření nebyly v roce 2009 a 2010 prokázány statisticky významné rozdíly. Pouze v roce 2008 bylo dosaţeno nejvyšší účinnosti při aplikaci jednou před sklizní (později na jaře) a jednou po sklizni (Tab. 5.2.13 5.2.18). Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách při rozdílných termínech ošetření (Bobuloviny, VŠÚO Holovousy) je znázorněno v grafu 9. % 30 2 x před sklizní 1x před (časná) + 1x po sklizni 1x před (pozdní) + 1x po sklizni 25 20 15 10 5 0 Sanmite 20 WP Sanmite + T. pyri Sanmite 20 WP Sanmite + T. pyri Sanmite 20 WP Sanmite + T. pyri 2008 2009 2010 Graf 9 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách při rozdílných termínech ošetření (VŠÚO Holovousy - Bobuloviny) 55

Srovnání průměrného napadení pupenů jednotlivých variant mezi roky 2007-2010 Tab. 5.2.19 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v kontrole v letech 2007-2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,069 0,023 2,064 90 % 0,250 B 2 0,182 0,091 8,155 95 % 0,299 R 6 0,067 0,011 99 % 0,428 Tab. 5.2.20 - Srovnání průměrů (%) v kontrole VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANF. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 2 2008 18,14 1,27 A A A 4 2010 12,95 1,12 A A A 3 2009 12,20 1,08 A A A 1 2007 11,85 1,10 A A A Mezi napadením kontrolní varianty nebyly v letech 2007 2010 zaznamenány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.19 5.2.20). Tab. 5.2.21 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v letech 2007-2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,028 0,009 1,985 90 % 0,163 B 2 0,094 0,047 9,886 95 % 0,195 R 6 0,029 0,005 99 % 0,280 Tab. 5.2.22 - Srovnání průměrů (%) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANF. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 3 2009 20,05 1,31 A A A 4 2010 18,52 1,28 A A A 2 2008 16,71 1,23 A A A 1 2007 14,46 1,18 A A A Mezi napadením varianty ošetřené Sanmitem 20 WP nebyly v letech 2007 2010 zaznamenány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.21 5.2.22). 56

Tab. 5.2.23 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s Typhlodromem pyri letech 2007-2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,068 0,023 12,161 90 % 0,102 B 2 0,338 0,169 91,213 95 % 0,122 R 6 0,011 0,002 99 % 0,175 Tab. 5.2.24 - Srovnání průměrů (%) ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s Typhlodromem pyri VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANF. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 4 2010 16,25 1,20 A A A 3 2009 14,44 1,16 AB A AB 2 2008 12,71 1,10 BC AB AB 1 2007 9,88 1,00 C B B Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 byly ve variantě ošetřené Sanmitem 20 WP v kombinaci s Typhlodromem pyri prokázány mezi roky 2007 vůči rokům 2009 a 2010. Mezi roky 2009 a 2010 rozdíly prokázány nebyly (Tab. 5.2.23 5.2.24). Tab. 5.2.25 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri letech 2007-2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 3 0,026 0,009 2,237 90 % 0,148 B 2 0,454 0,227 58,168 95 % 0,177 R 6 0,023 0,004 99 % 0,254 Tab. 5.2.26 - Srovnání průměrů (%) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANF. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 4 2010 11,53 1,06 A A A 2 2008 11,23 1,06 A A A 3 2009 9,70 0,98 A A A 1 2007 9,20 0,96 A A A Mezi napadením varianty, kde byl introdukován T. pyri, nebyly v letech 2007 2010 prokázány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.25 5.2.26). 57

5.2.2 Lokalita B Chlum Tab. 5.2.27 - Počáteční napadení pokusné plochy vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2008 14. 4. 2008 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C D E VARIANT V1 - kontrola V2 Typhlodromus pyri 6,3 5,96 5,12 8,32 5,6 6,26 Na celé pokusné ploše bylo před zahájením pokusu zjištěno 6,26 % napadených pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým (Tab. 5.2.27). Tab. 5.2.28 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2009 27. 4. 2009 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C D E VARIANT V1 - kontrola 9,43 13,64 11,86 8,51 13,56 11,4 V2 Typhlodromus pyri 5,8 4,89 2,84 4,17 2,76 4,09 Tab. 5.2.29 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA DF SS MS F TUKEY (min.rozdíly) A 1 133,517 133,517 27,013 90 % 3,071 B 4 9,259 2,315 0,468 95 % 3,907 R 4 19,771 4,943 99 % 6,473 Tab. 5.2.30 - Srovnání průměrů - (%) (relace vůči kontrole) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 1 K 11,40 100,00 A A A 2 TP 4,09 35,89 B B B Napadení v ošetřené variantě činilo v roce 2009 4,09 %, oproti počátečnímu napadení pokleslo o 2,17 %, v kontrole se zvýšilo na 11,4 %, tj. o 5,14 %. Mezi testovanou variantou a neošetřenou kontrolou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 (Tab. 5.2.28 5.2.30). 58

Tab. 5.2.31 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2010 7. 4. 2010 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C D E VARIANT V1 - kontrola 7,69 6,67 3,45 6,25 5,34 5,88 V2 Typhlodromus pyri 2,81 2,67 0,23 2,62 2,12 2,09 Tab. 5.2.32 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA DF SS MS F TUKEY (min.rozdíly) A 1 35,910 35,910 150,599 90 % 0,675 B 4 13,876 3,469 14,548 95 % 0,858 R 4 0,954 0,238 99 % 1,422 Tab. 5.2.33 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 1 K 5,88 100,00 A A A 2 TP 2,09 35,54 B B B Na obou plochách došlo v roce 2010 k poklesu napadení. Po introdukci roztoče pokleslo napadení pupenů ze 4,09 % na 2,09 % a v kontrole z 11,4 % na 5,88 %. Mezi testovanou variantou a neošetřenou kontrolou byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 (Tab. 5.2.31 5.2.33). Grafické znázornění relací jednotlivých variant vůči neošetřené kontrole v průběhu pokusu znázorňuje graf 10. Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Chlum) je shrnuto v grafu 11. 59

Typhlodromus pyri kontrola 120 100 80 60 40 20 0 2008 2009 2010 Graf 10 - Spojnicový graf - srovnání průměrů - relace vůči neošetřené kontrole (Chlum, soukromý pěstitel) Napadení 2008 Napadení 2009 Napadení 2010 % 12 10 8 6 4 2 0 Typhlodromus pyri kontrola Graf 11 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Chlum, soukromý pěstitel) 60

Srovnání průměrného napadení pupenů jednotlivých variant mezi roky 2008-2010 Tab. 5.2.34 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v kontrole v letech 2008-2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 0,203 0,101 10,901 90 % 0,146 B 4 0,023 0,006 0,630 95 % 0,174 R 8 0,074 0,009 99 % 0,243 Tab. 5.2.35 - Srovnání průměrů (%) v kontrole VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANF. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 2 2009 11,40 1,09 A A A 1 2008 6,26 0,86 B B AB 3 2010 5,88 0,83 B B B Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým v kontrolní neošetřené variantě se v roce 2009 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2010. Mezi roky 2008 a 2010 nebyly prokázány rozdíly mezi napadením pupenů (Tab. 5.2.34 5.2.35). Tab. 5.2.36 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri letech 2008-2010 ANOVA df SS MS F TUKEY (min. rozdíly) A 2 0,402 0,201 18,312 90 % 0,159 B 4 0,156 0,039 3,559 95 % 0,189 R 8 0,088 0,011 99 % 0,264 Tab. 5.2.37 - Srovnání průměrů (%) ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri VAR. SKUP. PRŮMĚR TRANF. PRŮMĚR 90 % 95 % 99 % 1 2008 6,26 0,86 A A A 2 2009 4,09 0,70 B A AB 3 2010 2,09 0,46 C B B Napadení pupenů rybízu vlnovníkem rybízovým ve variantě, kde byl introdukován Typhlodromus pyri, se v roce 2010 statisticky významně lišilo na hladině významnosti α = 0,05 od roku 2008 a 2009. Mezi roky 2008 a 2009 nebyly prokázány rozdíly mezi napadením pupenů (Tab. 5.2.36 5.2.37). 61

5.2.3 Lokalita C Volanice Tab. 5.2.38 - Počáteční napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2008 4. 4. 2008 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C D E VARIANT V1 - Kontrola (C) 20,93 8,7 9,73 16,92 19,42 15,14 V2 - A. cucumeris 12,4 13,46 10,91 11,36 11,72 11,97 V3 - Mechanická o. - - - - - - Tab. 5.2.39 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2008 ANOVA DF SS MS F TUKEY (min.rozdíly) A 1 25,122 25,122 1,469 90 % 5,712 B 4 61,331 15,333 0,897 95 % 7,267 R 4 68,385 17,096 99 % 12,038 Tab. 5.2.40 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2008 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 1 K 15,14 100 A A A 2 TP 11,97 79,06 A A A Počáteční napadení pupenů rybízu vlnovníkem ve variantě, kdy byl později inokulován Amblyseius cucumeris, činilo 11,97 %, před provedením mechanické ochrany nebylo hodnocení provedeno a v neošetřované kontrole dosáhlo napadení pupenů 15,14 %. Mezi napadením pokusných variant nebyly prokázány statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.38 5.2.40). 62

Tab. 5.2.41 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2009 9. 4. 2009 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C D E VARIANT V1 - Kontrola (C) 23,21 16,67 34,62 25 30,3 25,96 V2 - A. cucumeris 35,94 21,88 27,93 25,43 28,87 28,01 V3 - Mechanická o. 1,47 2,83 4,95 12,92 7,57 5,95 Tab. 5.2.42 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2009 ANOVA DF SS MS F TUKEY (min.rozdíly) A 1 1486,691 742,845 26,392 90 % 8,059 B 4 153,318 38,330 1,362 95 % 9,585 R 4 224,175 28,147 99 % 13,358 Tab. 5.2.43 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2009 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 2 TP 28,01 107,9 A A A 1 K 25,96 100 A A A 3 TP 5,95 22,91 B B B Po prvním pokusném roce stouplo napadení pupenů v neošetřované kontrole na 25,96 %, tj. o 10,82 %, po aplikaci dravého roztoče Amblyseius cucumeris (V2) stouplo napadení pupenů na 28,01 %, tj. o 16,04 % a po provedení mechanické ochrany (V3) bylo napadeno 5,95 % pupenů. Mezi variantou, kde byla prováděna mechanická ochrana a neošetřenou kontrolou, byly prokázány statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05. Mezi kontrolou a variantou, kde byl inokulován A. cucumeris nebyly v roce 2009 rozdíly prokázány (Tab. 5.2.41 5.2.43). 63

Tab. 5.2.44 - Napadení jednotlivých variant vlnovníkem rybízovým (%) v roce 2010 7. 5. 2010 OPAKOVÁNÍ PRŮMĚR VARIANTA A B C D E VARIANT V1 - Kontrola (C) 6,67 0 5,02 4,55 6,36 4,52 V2 - A. cucumeris 3,39 2,78 6,86 0 5,82 3,77 V3 - Mechanická o. 0 3,26 0 0 2,47 1,15 Tab. 5.2.45 - Výpočet ANOVA a Tukey (min. rozdíly) v roce 2010 ANOVA DF SS MS F TUKEY (min.rozdíly) A 1 31,386 15,693 2,793 90 % 3,601 B 4 22,985 5,746 1,023 95 % 4,283 R 4 44,955 5,619 99 % 5,969 Tab. 5.2.46 - Srovnání průměrů (%) - (relace vůči kontrole) v roce 2010 VAR. SKUP. PRŮMĚR RELACE % 90 % 95 % 99 % 1 K 4,52 100,00 A A A 2 TP 3,77 83,41 A A A 3 TP 1,15 25,35 A A A Ve všech variantách došlo v roce 2010 k poklesu napadení. Na keřích, kde byl inokulován dravý roztoč (V2), došlo k poklesu napadení pupenů z 28,01 % na 3,77 %, mechanická ochrana (V3) byla téţ velmi efektivní, napadení pupenů se sníţilo z 5,96 % na 1,15 %. I kontrolní varianta byla napadena pouze ze 4,52 %. Mezi jednotlivými variantami nebyly prokázány ţádné statisticky významné rozdíly (Tab. 5.2.44 5.2.46). Grafické znázornění relací jednotlivých variant vůči neošetřené kontrole v průběhu pokusu znázorňuje graf 12. Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Volanice) je shrnuto v grafu 13. 64

A. cucumeris mechanická ochrana kontrola 120 100 80 60 40 20 0 2008 2009 2010 Graf 12 - Spojnicový graf - srovnání průměrů - relace vůči neošetřené kontrole (Volanice, soukromý pěstitel) Napadení 2008 Napadení 2009 Napadení 2010 % 30 25 20 15 10 5 0 A. cucumeris mechanická ochrana kontrola Graf 13 - Napadení pupenů vlnovníkem rybízovým (%) v jednotlivých variantách v průběhu pokusu (Volanice, soukromý pěstitel) 65