ČASOPIS ZŠ DEBLÍN 5. číslo (únor 2012)
OBSAH 1. MĚSÍC ÚNOR...3 2. STALO SE...7 3. ROZHOVOR...9 4. ČTEME S 6. TŘÍDOU...10 5. ZAJÍMALO NÁS...13 6. PRÁCE ŽÁKŮ...14 2
1. MĚSÍC ÚNOR Charakteristika V únoru se koná nejvíce zimních sportů například olympiáda, hokej, lyžovaní,bruslení a mnoho dalších. Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Únor má pouze 28 dní. V přestupném roce má ale dní 29, třikrát v historii měl i 30 dní. Podle mě je únor celkem dobrý měsíc. Hlavně kvůli tomu, že má nejmíň dní, a tak rychle uteče. Únor 1948 (resp. Vítězný únor, což je výraz používaný zejména komunisty a jejich příznivci) je známý kvůli komunistickému převratu Československa, který proběhl mezi 17.- 25. únorem. 1. únor je 32. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 333 dní (334 v přestupném roce). Michal Šeda, 6. třída 3
Pranostiky Když mrzne na Petra nastolení, mrznout bude 40 dní bez prodlení. Je-li na svatého Petra nastolení mráz, bude mrznout ještě 14 dní. Je-li na Stolici svatého Petr zima, ještě dlouho potrvá. Na svatého Valentýna zima sílit počíná. Svatý Valentýnek - jara tatínek. Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna. Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc. Na Hromnice zima s létem potkala se. Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice. Přejdou Hromnice - konec sanice. Zelené Hromnice - bílé velikonoce. Na Hromnice zimy polovice. Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více. Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky. Veronika Crhová, 6. třída 4
Významné události v únoru Únor 1948 je pojmenování komunistického převratu v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem v roce 1948. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, Vítězství československého pracujícího lidu (1948) významný den Československé socialistické republiky, a v omezenější míře je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně slaven i v současné době. Narození slavných osobností Určitě dnes většina lidí zná zpěvačku Shakiru, která se narodila 2. února 1977. Také slavný český hokejista Jaromír Jágr se narodil v únoru a to 15. února 1972. Americký filmový režisér a scénárista českého původu Miloš Forman slavil narozeniny 18. února 1932. Jan Werich je český herec, dramatik a prozaik, který se narodil 6. února 1905. I jeden z nejznámějších fyziků a astronomů Galileo Galilei se narodil 15. února 1564. Aneta Zavřelová, 6. třída 5
Den svatého Valentýna Den sv. Valentýna je den zamilovaných. V tento den si zamilované páry dávají dárky nebo květiny, nejčastěji ve tvaru srdíčka (jako symbol LÁSKY). Tento svátek se slaví na počest kněze Valentina. Ten údajně oddával zamilované páry, kterým bylo bráněno v manželství. Když se to odhalilo, byl zatčen a poté popraven. Jeho poprava měla být právě na tento den 14. února. Oslavy zamilovaných se však připomínají již z doby dávno před sv. Valentýnem. Již ve starém Římě ve svátku sv. Lupercalia vkládaly mladé dívky do nádoby lístky se svými jmény. Pánové si následně z mísy losovali lístečky. Dívka, jejíž jméno si na lístku vytáhli, se měla stát v následujícím roce jeho ženou. Sv. Valentýn není výmysl dnešní doby, je skutečnou historickou osobou. Kdo sv. Valentýn vlastně byl? Moc o něm nevíme, jen z dokumentů vyčteme, že zemřel v roce 269 a byl prohlášen svatým. Vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Tereza Ondrašíková, 6. třída 6
2. STALO SE Praha ocenění Světová škola 2 - Sedmá třída pokračovala v projektu Světová škola 2 (Global Action Schools 2 Communities), který začala minulá devátá třída. Dne 1.února jsme se vydali na cestu do Prahy na setkání Světová škola 2. V Praze jsme měli program na celý den. Na programu jsme měli prohlídku Prahy, tržiště dobrých nápadů, workshop a nějaké občerstvení. Také bylo na programu předávání certifikátů školám z celé ČR. V Praze byly na předávání certifikátů Eliška Zavřelová, Petra Nastulčíková a pan ředitel Břetislav Svozil. V Praze jsme si to moc užili a načerpali jsme inspiraci do našich plánovaných projektů. Petra Nastulčíková, Eliška Zavřelová, 7. třída Výlet 5. třídy do přírody Dne 17. 2. 2012 jsme se vydali s celou naší třídou na exkurzi do lesa. Cesta vedla z Deblína od školy směrem k Braníškovu, kde jsme pozorovali zasněženou krajinu, která byla překrásná. Jakmile jsme dorazili na místo, začali jsme válet koule na iglú. Téměř všichni jsme udělali velikou kouli. Stavba byla obrovská a vevnitř jsme se zahřáli, protože tam bylo teplo a nefoukalo. Potom nás paní učitelka vyfotila na památku. Někteří se chtěli koulovat, ale už nám nezbyl čas, navíc jsme byli celí zmrzlí. Na zpáteční cestě do školy jsme se snažili jít rychle, aby z nás nebyly rampouchy. Tento den se vydařil, budeme mít krásný zážitek. Oběd jsme si vychutnali a odcházeli spokojeně domů. 7 Kristýna Baláková, 5. třída
Pěvecká soutěž Žáci 1. stupně soutěžili dne 30. ledna ve zpěvu. Vyhodnocení: 1. třída: 1. Kateřina Zaklová 2. Eliška Štěrbová 3. Gabriela Juříčková 2. třída: 1. Tereza Štěrbová 2. Vojtěch Štulpa 3. Markéta Weiglová 3. třída: 1. Alžběta Zavřelová 2. Petra Zavřelová 3. Adéla Kulíšková 4. třída: 1. Kristýna Sedláčková 2. Adéla Sojková 3. Leona Kopečková 5. třída: 1. Nikola Kropáčková 2. Kristýna Vítová 3. Filip Steinhauser Blahopřejeme! Recitační soutěž Dne 21. 2. 2012 soutěžili žáci 1. stupně v recitaci básní. Vyhodnocení: 1. třída: 1. Aneta Brzicová 2. Tomáš Klusák 3. Eliška Musilová 2. třída: 1. Tomáš Crha 2. Gabriela Horáková 3. Lukáš Soukup 3. třída: 1. Leona Žáková 2. Alžběta Zavřelová 3. Šárka Jarošová 4. třída: 1. Karel Weigl 2. Petr Bartoš 3. Michal Klusák 5. třída: 1. Natálie Sendlerová 2. Denisa Mičánková 3. Pavla Slezáková. Všem blahopřejeme!!! Vítězové postupují do oblastního kola soutěže, které se uskuteční 7. 3. 2012 v Ivančicích. Držíme pěsti!!! 8
3. ROZHOVOR S Janem Sovou, žákem sekundy Gymnázia Tišnov Jak ses rozhodoval, že půjdeš na gymnázium? Šel jsem na gymnázium, protože si myslím, že se zde probírá učivo hlouběji a mě to zajímá. Dále sem chodí moji kamarádi a moc se jim tady líbí. Jak ses připravoval na přijímací zkoušky, byly obtížné? Zkoušky byly těžké, ale zvládnul jsem je. Připravoval jsem se ze SCIO testů a z testů pro víceletá gymnázia. Učil jsem se skoro 2 měsíce, každou volnou chvíli. V testech jsou otázky jak z matematiky, češtiny i všeobecného rozhledu. Co přijetí na gymnázium, jak tě ovlivnilo? Musel jsem se začít více učit a připravovat se na vyučovací hodiny. Na základní škole jsem se moc učit nemusel, stačilo, co jsem pochytil v hodině. Na gymnáziu je toho mnohem víc, tak se musím na hodiny pravidelně připravovat. Máme taky řadu různých projektů, které vyžadují i návštěvy knihoven a internetu. Máte na gymnáziu nějaké kroužky? Je zde řada různých kroužků, například jazykové, matematické atd. Já však do žádného nechodím, protože navštěvuji kroužky mimo školu (fotbal, stolní tenis) Hlásil by ses znovu na gymnázium? Přihlášku na gymnázium bych se určitě znovu podal, už jenom proto, abych si vyzkoušel přijímací zkoušky. A pak bych se rozmýšlel, zda tam půjdu. Učení je zde určitě více než na základní škole. Jinak jsem spokojený, mám tady plno kamarádů. Co bys poradil nám, kteří se chceme hlásit na gymnázium? Jděte to zkusit, za to nic nedáte. I když se nedostanete, budete mít z přijímaček dobré zkušenosti pro další. Odpadne z vás určitá nervozita. Přeji Vám hodně štěstí, ať se potkáme na gymnáziu! Filip Steinhauser, 5. třída 9
4. ČTEME S 6. TŘÍDOU Zetor Ing. František Lupoměch Obsah: Vývoj a modernizace traktorů Zetor Nástroje, pomůcky a přípravky na opravu Opravy motorů Z 2011 6945 Převodovka, rozvodovka a koncové převody Schéma elektrické soustavy a zapojení jednotlivých spotřebičů Regulační hydraulika Zetormatic, její kontrola a seřízení Změna rozchodu přední nápravy Posilovač řízení a seřízení servořízení Kontrola a opravy brzdové soustavy Fotografie, schémata a podrobné výkresy Na začátku knihy autor popisuje vývoj traktorů firmy Zetor, změny a inovace, kterými tyto traktory prošly od začátku jejich výroby až do současnosti. V následujících kapitolách autor popisuje samotný princip, na kterém traktory fungují, jejich údržbu a pravidelnou kontrolu těchto strojů. V knize najdeme i podrobný popis nejrůznějších technických závad, ke kterým může u traktorů dojít a také, jak nejlépe tyto závady opravit. Kniha je také doplněna zajímavými fotografiemi a různými technickými nákresy. V knize se dále můžeme dočíst, že firma Zetor, která má sídlo v Brně, vyrábí přes 30 typů traktorů, které vyváží do celého světa. I když došlo v roce 2008 k zeštíhlení její produkce, o traktory značky Zetor je stále velký zájem. Kniha mě zaujala především tím, jak detailně popisuje princip fungování traktorů, jejich jednotlivé části a také je to výborný manuál, který poradí, co si počít s různými poruchami, které se mohou u takových typů strojů vyskytnout. 10 Michal Šeda, 6. třída
Hraničářův učeň John Flanagan Tato kniha pojednává o chlapci jménem Will. Ten se dostane do učení k hraničáři Haltovi. Halt ho začne vyučovat hraničářskému řemeslu. První den musí uklízet Haltovu chatku u lesa. Další dny ho učí jezdit na poníkovi jménem Cuk, střílet z luku a házet hraničářskými noži. Učil se už šest měsíců, když mu Halt řekl, že pojedou na hraničářský sraz a tam se vyzkouší, jak je Will dobrý. Nachystali brašny a jeli. Will se neustále ptal Halta, kdy tam budou. Až dorazili na místo nad tábořištěm hraničářů, uviděli, že se většina balí a odjíždí do svých lén. Halt řekl Wilovi, že půjde omrknout, co se děje. Jakmile to zjistil, šel oznámit Wilovi, že sbor hraničářů viděl Kalkary. A Halt vysvětlil Wilovi, že to jsou velké potvory, křížené s medvědem a vlkem. A tak se rozhodli, že je půjdou hledat. Hledali a hledali, až je našli na rozvaleništi Gorlanu. Odehrála se bitva a vyhráli Halt a Will. Halt byl zraněn, měl roztržené stehno. Will ho ošetřil a vrátili se domů. Tato kniha se mi velmi líbila. Veronika Crhová, 6. třída Děti kapitána Granta Jules Verne (* 8. února 1828 Nates, Francie 24. března 1905 Amines, Francie) Jules Verne byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za zakladatele vědecko-fantastické literatury (science fiction). Tento příběh se odehrává ve druhé polovině devatenáctého století. Začíná v Clydské zátoce u pobřeží Severního Irska ulovením žraloka, v jehož žaludku naleznou listiny ve třech jazycích popisující ztroskotání lodi Britannie, ze které se zachránili dva námořníci a kapitán Grant. Většina údajů je nečitelná, ale zůstal údaj o rovnoběžce (37 11 jižní šířky). Když úřady nechtějí vyslat záchranou výpravu, lord Glenarvan ( hlavní postava) s jeho manželkou Helenou, námořníky a dětmi kapitána Granta (Robertem a Mary) se vydají hledat kapitána 11
Granta na lodi Duncan. Na lodi se však objeví i zeměpisec Paganel, který omylem nastoupil na Duncan, místo na loď, na kterou nastoupit měl. A tak se vydají na cestu kolem světa po sedmatřicáté rovnoběžce. V Jižní Americe je ve spánku zastihne zemětřesení a po několik dní hledají ztraceného Roberta. Po pár dnech uvidí obrovského kondora v drápech držícího Roberta. Indián Thalkáv kondora zastřelí a postupuje s nimi přes celou Jižní Ameriku. Když už jsou skoro na konci cesty přes Ameriku, zastihli je deště a museli několik dní žít na stromě, který obmývá rozvodněná řeka. Hurikán však strom vyrve a oni se dostanou až na pobřeží, kde na ně už podle domluvy čeká Duncan. Dále plují do Austrálie, ale zastihne je bouře a Duncanu se rozbije lodní šroub. S pomocí plachet doplují až do nejbližšího města, kde poškozenou loď nechávají spravit. Mezitím vysadí většinu posádky, aby dál pátrala po kapitánu Grantovi. Na jednom statku potkají námořníka Ayrtona, který prý byl na Britannii a tím se snaží získat si jejich důvěru. Po dlouhém putování po Austrálii, kde narazí na domorodé kmeny, přežijí i železniční neštěstí, které zapříčinili uprchlí trestanci. Když už chtějí poslat pro Duncan, aby na ně čekal na pobřeží, zjistí že Ayrton je ve skutečnosti vůdce uprchlých trestanců. Dopis, který označuje, kde přesně má Duncan čekat, trestanci ukradnou. Všichni si myslí, že se z Duncano stala pirátská loď. A tak dojdou až do nejbližšího přístavu a na jedné lodi chtějí doplout až na Nový Zéland, který také protíná sedmatřicátá rovnoběžka. Ale zajmou je lidožrouti, kteří válčí s bílými lidmi o půdu. Tady jim hrozí další nebezpečí. Ovšem se jim podaří uniknout a jaké je jejich překvapení, když uvidí Duncan! Zeměpisec Paganel totiž do dopisu napsal, že má Duncan čekat u Nového Zélandu. Kapitán Duncanu jim řekl, že se Ayrton zbláznil a zavřeli ho do lodního žaláře. Co se stalo s ostatnímy trestanci v knize není. A tak chtějí Ayrtona vysadit na na ostrově Maria Theresa (Tabor), který také protíná sedmatřicátá rovnoběžka. Všechny jejich naděje na záchranu kapitána Granta už vyhasly. Ale nestačí se divit, když ráno uvidí na pláži tři námořníky a v nich poznají kapitána Granta a jeho dva druhy, kteří na ostrově žili dva roky. Ayrtona nechají na ostrově a doufají, že se prací, kterou bude muset dělat, zase stane normálním člověkem. Tento příběh se mi moc líbil, protože mám rád dobrodružnou literaturu a proto, že Jules Verne psal krásné knihy. Také se mi moc líbily ilustrace od Zdeňka Buriana. Ale vadilo mi, že obrázky ke kapitole jsou o několik stránek dál. Tuto knihu bych doporučil všem lidem, co mají rádi dobrodružnou literaturu a šťastné konce příběhů. Martin Zavřel, 6. třída 12
5. ZAJÍMALO NÁS Anketa zima 1. Jak se vám líbí letošní zima? 2. Co jste dělali o jarních prázdninách? 3. Šli jste za nějakou masku? Lucie Krézková: špatná : byla jsem venku : ano Tomáš Urbánek: šlo to : trénoval fotbal : ano Martin Tretr: špatná : odpočíval : ne Aneta Zavřelová: dobrá : bruslila : ne Eliška Horáková: může být lepší : lyžovala a bruslila : ano Adélka Sojková: nic moc : byla jsem u babičky : ano Petra Zavřelová: líbí : sáňkovala : ano Tereza Štěrbová: dobrá : bruslila : ano Paní uč. Musilova: netypická : byla v Beskydech : ano Paní uč. Eliášová: líbí-nelíbí : byla v Budapešti : ne Pan uč.ton: extrémní : lyžoval : ano Pan ředitel: moc ne : byl jsem s rodinou : ne Natálie Sendlerová a Denisa Mičánková 5.ročník 13
6. PRÁCE ŽÁKŮ Evropa ve škole 5 slohových prací, které zvítězily ve školním kole a postoupily do kola krajského Moje babička je nejlepší Moje babička je nejlepší na světě. Je na mě velmi hodná a vždy při mně stojí a pomáhá mi. Někdy se se mnou pohádáme, ale hned se vždy usmíříme. Vždy mně dá to, co bych si přála. Nevypadá skoro jako babička, protože vypadá na padesát a taky tak sportuje. Hraje tenis, chodí do aerobiku a je skoro jako moje maminka, akorát starší. Když byla babička mladá, pracovala ve firmě Neli, která vyrábí kečupy, sirupy a tatarky, ale teď místo ní pracuje moje maminka. Když byla malá, vzala si docela bohatého manžela, který vlastnil restauraci a pracoval v cukrovaru, ale více toho nevím. Měli jednoho syna a jednu dceru. Hodně často s babičkou chodím ven. U nás je to takové divné. Babička vždy cvičí nebo hraje tenis, ale dědeček spíš vaří a zalévá zahradu. Babička má obrovský pozemek. Má tam jeden tenisový kurt, zahrádku, dětské hřiště, bazén, saunu, vířivku a tělocvičnu takovou malou. Připadám si u ní jako v ráji. Báseň: Jsem s babičkou hodně ráda, ona se mnou je též ráda. My se máme rádi moc a jsme spolu den i noc. Leona Kopečková, 4. třída Kde domov můj: I uprostřed Evropy zůstávám stále Čechem Můj domov je v České republice, v malé vesnici s názvem Braníškov. Ta leží u města Brna, které najdeme uprostřed Evropy. Česká republika je malý stát o rozloze 78 000 km2 s necelými jedenácti miliony obyvatel. I když velikostí patříme k menším státům, naše krajina je velmi rozmanitá. Jediné, co nemáme, je moře. I přesto naši republiku každý rok navštíví mnoho turistů z okolních států. Díky tomu můžeme poznávat jiné národy, jejich jazyk, zvyky a myšlení. 14
Můžeme se pochlubit dobrými sportovními výsledky (například tenistka Petra Kvitová, fotbalista Petr Čech nebo hokejista Jaromír Jágr) a politickými i kulturními osobnostmi (například Václav Havel, Karel Gott). Když se řekne domov, vždy si představím svoji rodinu - mámu, tátu, bratra a kamarády. Lidé si však těchto slov moc neváží, mají rodinu, vše co chtějí, a přesto se najdou ti, kteří svoji rodinu opustí. Domov se nevytvoří sám, někdy ho člověk musí vytvářet celý život. Je to místo, kam jdeme, když jsme sami, místo, kde se cítíme dobře, kde to máme rádi. Někdy se najdou lidé, kteří nemají svůj vlastní domov, ale najdou si místo, které mají rádi. Tomu pak začnou říkat domov a věří, že znovu najdou zázemí a lásku. Můj domov tvoří vše, co mám rád. Filip Steinhauser, 5. třída Moje babička a děda jsou ti nejlepší Můj děda se narodil v roce 1938. Bydlel na Fryšavě. Jmenuje se Stanislav Stařík. Konec války strávil ve sklepě velkého statku a slyšel, jak Němci bombardují Žďár nad Sázavou a Nové Město. Když skončila válka, do školy chodil pěšky z Fryšavy až do Nového Města, tedy 14 kilometrů. Na školní učebnice si vydělával sběrem hub a borůvek, než přišli komunisti. Učebnice v té době stály kolem 20 30 Kč. Školné stálo 2 Kč za měsíc. S dědou si povídáme o druhé světové válce a o tom, jaký byl život za vlády komunistů. Děda rád zahradničí, pracuje a dělá účetnictví. Babička se narodila o půl roku dříve než děda, a to v září roku 1937. Narodila se v Deblíně a jmenovala se Jitka Malášková. Za války v noci slyšela Němce bombardující Brno. Babička, praděda a prababička se po atentátu na Hendricha skrývali ve sklepě. Jak přišli do Deblína Rusové, babička viděla vojsko, které šlo po Kříbě. V tu dobu jel na kole Staněk a ruský voják mu vzal hodinky. Babička šla do důchodu v 54 letech, v té době dědovi začaly zdravotní potíže. Děda onemocněl rakovinou močového ústrojí, ale přesto se udržuje stále v dobré kondici plave běžkuje a chodí s námi na vycházky. Babička ráda vaří a dělá nám výborné maso. S babičkou a dědou je velká legrace. Druhý děda z otcovy strany se narodil roku 1927, tedy 12 let před válkou. Jmenoval se Jan Zimandl. Když byl malý, zemřela mu maminka a jeho otec se pak znovu oženil. Dětství prožil v Neustupově. Za války vesnicí prostupovala fronta. Když bylo dědovi 15 let, začal mít kutilské zájmy, stále něco zlepšoval a dělal, vyrobil si rádio. Děda má psa Fidu. Spolu vždycky snídali, a to tak, že děda krájel kus chleba na čtverečky. Dědovi by teď bylo 84 let. Zemřel v lednu 2006. 15
Babička se jmenovala Věra Havránková. Táta jí zemřel, když jí bylo asi 9 let z důvodu ozáření z uranových dolů. Narodila se jako druhé dítě v Jáchymově. Jejími sourozenci jsou Vladimír a Roman Havránkovi. Babička má 80 let. Začínala pracovat jako učitelka v 18 letech, v té době se seznámila s dědou, později se za něj provdala. Babička nás učí vařit a péct výborné koláčky. Za babičkou jezdím rád, protože uvidím psa a půjdeme se všichni spolu projít. Jakub Zimandl, 5. třída Nezapomenutelné vzpomínky Blížily se dny, kdy měla naše fenka Bára rodit štěňátka. V noci jsem se vzbudila, protože jsem slyšela kňučení. Jdu dolů a tam vidím, jak u Barči v pelechu leží malé štěňátko. Rychle jsem vzbudila mamku, že už je to tady! Mamka mně řekla: Jdi si lehnout, ráno vstáváš do školy. Když jsem se ráno probudila, utíkala jsem rychle dolů k pelechu. Tam ležela čtyři štěňátka a další bylo na cestě. Šla jsem do školy. Ve škole to pomalu utíkalo a já jsem se už viděla doma u štěňátek. Když jsem přišla domů, moje první cesta vedla k pelechu. To, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Barča tam ležela unavená a u ní bumbalo šest slepých štěňátek. Hurá, máme tři fenky (Betynku, Kirby, Lucy) a tři pejsky (Buddy, Sorbon, Scooby Doo). Tak tohle byl můj nejkrásnější zážitek, kdy se naše rodina rozrostla o dalších šest členů. PS: Moc si přeji, aby Barča měla ještě jednou štěňátka. Nicola Matoušková, 6. třída Berlín Nezapomenutelné zážitky Je mnoho míst na Zemi, které bych chtěl navštívit, a je mnoho věcí, o kterých bych chtěl tvrdit, že jsou pro mě nezapomenutelné. Jedním z takových zážitků, které už jsem mohl prožít, byl výlet do hlavního města Německa, do Berlína. To jsem vloni díky paní učitelce němčiny navštívil a mohl alespoň trochu poznat. Většinu desetihodinové noční cesty v pohodlném autobusu jsem prospal. Prvním zážitkem pro mě byly ekologické větrné elektrárny, kterých je v Německu spousta. Další zastávkou již v Berlíně měla být návštěva Reichstagu německého parlamentu. Tuto překrásnou budovu postavenou koncem devatenáctého století jsme nakonec obdivovali jenom zvenčí. Další památka, již jsme mohli obdivovat, byla Braniborská brána, která v době komunismu rozdělovala Berlín na východní a západní. Byl krásný pocit stát pod touto 16
dominantou Berlína. Naše další cesta vedla na 368 metrů vysokou Berlínskou televizní věž. Tato věž je zpřístupněna ale jen do výšky 207 metrů. Díky krásnému počasí se nám Berlín ukázal v celé kráse. A co jsme viděli dále? Například Egyptologické muzeum, na jehož návštěvu jsem se velmi těšil. Viděl jsem sarkofágy egyptských faraónů, pohřební nástroje Egypťanů, bustu královny Nefertiti, pravé hieroglyfické písmo na papyrusu a kamenných deskách. V jedné části muzea jsem se nejdéle zastavil u dvou pravých mumií. Naše cesta dále pokračovala do Pergamonového muzea, v němž byly památky řeckého a římského stylu replika schodů do jednoho z chrámů, brána do města, mozaiky a kamenné sochy. Toto muzeum dále ještě nabízí pohled na repliku Ištařiny brány, Chamurappiho zákoník a další poklady starověké Mezopotámie. Velice se mi líbila obrovská akvária v Sea Life se sladkovodními i mořskými živočichy. Nejkrásnější bylo akvárium, v němž byla možnost si na některé živočichy sáhnout. Toho jsem také využil. Pohladil jsem si mořskou hvězdici a mořského kraba. Čas plynul velice rychle, a tak jsme se přesunuli dále, do nákupního centra poblíž středu města. Zde byly k vidění pozůstatky Berlínské zdi a unikátní vodní hodiny. Návštěvu nákupního centra nejvíce ocenila děvčata, já jsem se tam trochu nudil. Po nákupech jsme se šli podívat na několik berlínských kostelů, které byly překrásně zdobené a hodně staré. V jednom z kostelů jsme vyšli až na věž, ze které byl krásný výhled. Jediná věc, jež mi v této chvíli vadila, byl silný vítr a zima. Všichni jsme se začali těšit na teplý oběd, který následoval a podával se v autobusu. To nejlepší, na co jsme se všichni začali těšit, byl Tropical Island. To bych chtěl ještě jednou zažít. Přišli jsme do obrovského hangáru na vzducholodě, který je přestavěný na tropický ostrov s jemným mořským pískem na plážích kolem umělého moře se sladkou vodou. Koupali jsme se vesele až do dvou hodin do rána, což bylo úžasné. Ráno nás budila vůně květů ibišku, řev pávů a jiného ptactva, jež nestíhalo sbírat pochodující hejna brouků hemžících se kolem rostlin, které byly všude kolem. Prohlédli jsme si také jezírka s vodními želvami. K naší neradosti se návštěva Německa ale chýlila ke konci. Němčinu jsem si moc neprocvičil, ale zážitky stojí za to. Při cestě domů jsme se ještě krátce zastavili v historických Drážďanech a potom už následovala cesta domů. Na konci příjemné a únavné cesty jsem se opět setkal se svojí rodinou, jež byla to jediné, co mi v Německu chybělo. Je pro mě příjemné si po čase připomenout tyto zážitky, o kterých můžu říct, že jsou nezapomenutelné Martin Zavřel, 6. třída 17
Popis mého plyšového kamaráda 5. třída Lední medvěd Můj kamarád je plyšový lední medvěd. Dostala jsem ho, když jsem se narodila. Má 10 let a roste se mnou. Má žlutobílou barvu a hnědé oči. Dvě oči, dvě uši a jeden čumáček. Čumáček má barvu růžovou. Má čtyři nohy a na každé tlapě má dole bílou skvrnu. Teď momentálně sedí na pouzdře a kouká se na mě, jak píšu písemku. Má malý ocásek v podobě bambulky. Jezdí se mnou na rodinné dovolené a když ho zapomenu, stýská se mi po něm. Maminka jedou jela s kamarádkami na Karlštejn a jí jsem jí ho půjčila, aby měla s kým usnout, no místo tatínka. Potom se vrátila a řekla mi, že je na usnutí moc příjemný. Mám ho moc ráda a nechtěla bych ho ztratit. Pavlína Slezáková Pes Je to černohnědý pes. Je velký 13 cm. Má hnědé oči. Má červeno-bílou čepici a červeno-zelenou šálu. Dostal jsem ho myslím tento nebo minulý měsíc. Má hnědé tlapky a černý ocásek. Má černou pusus. Je to můj nejlepší kamarád. Tomáš Benčík Kočička Jinx Donesla jsem si do školy plyšáka kočičku. Dostala jsem ji od mamky k Vánocům minulý rok. Jmenuje se Jinx. Je černobílá, má žlutočerné oči. Má malý růžovo-oranžový čumáček. Je chlupatá. Má červený obojek a k obojku přivázané takové hnědé kolečko a na něm je napsané Jinx. Má bílé pacičky a bílé bříško. Má černý ocásek asi 7 cm dlouhý a černohnědé malé uši. Je asi 25 cm dlouhá. Eva Mašková Můj plyšový tučňák Georg Ahoj, já vás teď seznámím s mým plyšovým kamarádem tučňákem Georgem. Jak jistě víte, má žlutý zobák a nožičky, červený jazyk a velké oči. Má dlouhá černá křidýlka, na hlavě má čepici a kolem krku omotanou šálu. Je asi 30 cm vysoký. Má černo-bílou barvu a je docela dost široký. A to je konec mého popisu tučňáka Georga. Libor Štulpa 18
Můj plyšák Kuky Můj plyšák se jmenuje Kuky podle filmu, ve kterém hrál. Má asi 11 cm a má červenorůžovou barvu. Má velký černý nos a malé černé oči. Má větší hlavu než tělo a trošku vypadá jako plyšový medvídek. Má malé nohy a dlouhé ruce a má usměvavý úsměv. A kolem očí má bílá kolečka. Ke Kukymu jsem přišel tak, že jsme vystupovali z autobusu a já zahlédl plyšáka Kukyho. Tak jsem si ho vzal. Má hlavu trošku jako váza a tělíčko jako pavouk. Kamil Bednář 19