ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

- 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce FTV Prima, spol. s.r.o., IČ 48115908, se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 24/132, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 1.7.2008, č.j.: sot/1425/09, sp.zn. 2008/1041/FOL/FTV t a k t o: I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 1.7.2008, č.j.: sot/1425/09, sp.zn. 2008/1041/FOL/FTV, s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2.000,-Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 4.5.2009, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 1.7.2008, jímž byla uložena pokuta ve výši devětkrát 100.000,- Kč za údajné porušení ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákon o vysílání), které mělo spočívat v tom, že v období od 9.1.2008 do 16.2.2008 odvysílal v rámci pořadu 1.zprávy respektive Nedělní partie záběry týraného chlapce v Kuřimi, přičemž žalovaný správní úřad dále uložil žalobci povinnost nahradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1.000,-Kč. Žalobce v podané žalobě namítl, že správní řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, bylo vedeno v rozporu se zákonem a vyústilo v nezákonné rozhodnutí.

pokračování 2 Konkrétně v žalobním bodě č.1 žalobce namítl, že v době uložení pokuty již zanikla trestnost v důsledku uplynutí subjektivní prekluzívní lhůty podle ustanovení 61 odst.1 zákona o vysílání. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaná rozhodla o zahájení všech správních řízení dne 26.2.2008, napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno a žalobkyně se tak dozvěděla o jeho obsahu dne 3.3.2009. Žalovaná má podle ustanovení 5 písm.g) zákona o vysílání povinnost monitorovat obsah televizního vysílání. Již přede dnem 26.2.2008, kdy rozhodla o zahájení správních řízení, měla žalovaná k tomuto postupu písemně zpracované podklady, při jejichž zpracování musela tedy mít vědomost o obsahu pořadů. Žalobce ve druhém žalobním bodu namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná pokládá ve světle zákona za závadu příslušných pořadů opakovanost prezentací záběrů týraného chlapce z Kuřimi. Žalovaná však napadeným rozhodnutím uložila devět jednotlivých pokut ve výši po 100.000,-Kč za konkrétní pořady v konkrétních vysílacích dnech, což logicky vylučuje sankcionování za opakovanost prezentace záběrů. Není tedy zřejmé, co vlastně žalovaná pokutuje. Podle názoru žalobce v prostředí českého právního řádu nemá kumulativní zásada při ukládání trestu místo a žalovaná není oprávněna takto postupovat. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaná vycházela v řízení a v napadeném rozhodnutí z nesprávních právních názorů. Žalovanou vedl k vydání napadeného rozhodnutí nesprávný právní názor o tom, že ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona o vysílání je určeno (či slouží) k ochraně osobnosti jednotlivce. Taková východiska a závěry jsou nesprávné, spadají svou povahou do práva soukromého, přesahují rámec kompetence žalované a nemohou být důvodem k uložení pokuty ve správním řízení. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl, že žalovaný správní úřad nezjistil skutkový stav ve vztahu ke znakům skutkové podstaty. K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty podle ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona o vysílání musí podle názoru žalobkyně být kumulativně dány následující znaky : a) zobrazení je bezdůvodné, b) je zobrazena osoba, která je aktuálně vystavená tělesnému nebo duševnímu utrpení, c) zobrazené utrpení, jemuž je daná osoba aktuálně vystavena, je těžké d) způsob zobrazení utrpení snižuje lidskou důstojnost. Žalobce tvrdí, že zjištění odpovědi na otázku, zda posuzované reportáže pojednávaly o dalším vývoji případu týrání, bylo pro správní řízení podstatné a že žalovaná pochybila, když bez jakéhokoliv podkladu a navzdory obsahu záznamu dospěla k závěru o absenci vztahu záběrů a obsahu pořadů. Zákon podle názoru žalobkyně - pokud jsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty - zapovídá odvysílání záběrů, které přímo a vizuálně zobrazují těžké tělesné či duševní utrpení. V případě chlapce z Kuřimi tíha jeho utrpení spočívala především v dlouhodobosti jeho týrání a v jeho špatném zdravotním stavu; tyto skutečnosti však ze samotných, relativně velmi krátkých, záběrů nebylo možno dovodit, kontext vyplynul pouze z doprovodného komentáře a nikoli bez dalšího ze samotných záběrů. Kontextem odvysílaných záběrů na Prima televizi byly vždy informace zpravodajského charakteru, přičemž divákům bylo z obsahu a způsobu podání těchto informací zřejmé, že jednání osob, které mučily chlapce z Kuřimi, je neakceptovatelné a odsouzeníhodné a že vedlo k zásahu orgánů činných v trestním řízení. Tento kontext podle názoru žalobce vylučuje, aby bylo možno hovořit o zobrazení utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Televize se jednoznačně postavila na stranu oběti týrání, nejednalo se o záběry, které byly pořízeny záměrně příliš explicitně anebo nevhodně zasazeny do kontextu, ale o náhodně pořízené dokumentární záběry, které vedly k odhalení případu týrání. V páté žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný správní úřad nepostupoval při rozhodování o výši sankce v souladu se zákonem stanoveným kritériem a nezkoumal či nedostatečně zkoumal jeho naplnění či míru naplnění. Žalobce je provozovatelem pouhého komerčního vysílání a má tak - z povahy věci - vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy, nižší odpovědnost, než provozovatel vysílání veřejné služby, přičemž byl sankcionován ve vztahu

pokračování 3 k jednotlivému vysílání stejně jako vysílatel veřejné služby. Na odpovědnost vůči divácké veřejnosti nebyl vůbec brán zřetel, finanční prospěch rovněž nebyl zkoumán. Žalobce je toho názoru, že se jedná o jedno z taxativně vymezených kritérií, které nelze ve správním řízení nezkoumat. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 16.7.2009 vyplývá, že podle názoru žalovaného bylo správní rozhodnutí vydáno na základě řádně zjištěného stavu věci, je podrobně a dostatečně odůvodněno a je přezkoumatelné. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl, že Rada nezastává názor, že jednoletá lhůta k uložení sankce počala běžet dnem, kdy byly jednotlivé pořady, obsahující sporné sekvence, odvysílány. Běh lhůty k uložení sankce počíná dnem, kdy se Rada jako kolektivní orgán dozvěděla o případném možném porušení zákona. Tento právní názor je vyjádřen i ustálenou judikaturou nejen Městského soudu v Praze, ale i Nejvyššího správního soudu. Pokud žalobce namítl rozpor mezi výroky rozhodnutí a jeho odůvodněním, zejména v užití termínu opakovanou, žalovaný má za to, že je-li daný termín užit v rámci správní úvahy ohledně naplnění jednoho ze znaků skutkové podstaty správního deliktu (zobrazení způsobem snižujícím lidskou důstojnost), pak nelze tuto dílčí správní úvahu považovat v důsledku jeho užití za nesrozumitelnou. Provozovatel konkrétní záběry zařadil do vysílání opakovaně, bez ohledu na upozornění, vydané Radou v září 2007 a doručené žalobci dne 27.7.2007, odhlédnout nelze ani od faktu, že v některých ze sankcionovaných pořadů byly jednotlivé záběry zařazeny opakovaně a bylo zařazeno obdobných závěrů více než jeden. Ve své další námitce podsouvá žalobce Radě právní výklad, že ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona o vysílání slouží k ochraně osobností jednotlivce. Takový výklad považuje žalobce za nesprávný. Uvedená námitka nemá oporu v rozhodnutí, neboť žádné takové skutečnosti Rada při svém rozhodování ve věci nehodnotila. Nelze hodnotit jednotlivé věty rozhodnutí samostatně, ale je nezbytné hodnotit celkový smysl rozhodnutí a zda úvaha správního orgánu vyjadřuje kontinuitu, logiku a nepřekračuje meze správního uvážení, vyjádřené zákony. Žalobce užil citace a úmyslně vynechal první větu odstavce, která další text zdůvodňuje. Vytržením vět z kontextu dosáhl žalobce opačného efektu, než je v rozhodnutí vyjádřen. Žalovaná má za to, že nelze odhlédnout od faktu, že dané ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona o vysílání zakazuje provozovateli vysílání zařazovat do vysílání bezdůvodné osoby umírající nebo osoby vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Žalovaná považuje za zcela legitimní, pokud v rámci posuzování spáchání tohoto správního deliktu hodnotí, zda konkrétní osoba byla vystavena utrpení, zda její zobrazení bylo důvodné a bylo učiněno způsobem, jen snižuje její lidskou důstojnost. Tato hlediska nelze zohlednit bez vztahu ke konkrétní zobrazované osobě. Rada má za to, že se v rámci posouzení, zda byla snížena lidská důstojnost dané osoby, nezabývala osobností zobrazované osoby a jejími osobními pocity a dojmy, nýbrž zejména tím, jak dané zobrazení vnímá společnost, jak působí na diváky a zda z jejich pohledu ze zobrazení považovat za bezdůvodné a snižující lidskou důstojnost. Žalovaná považuje za nezbytné vyjádřit své zděšení nad tvrzením žalobce, že chlapec nebyl vystaven těžkému fyzickému a duševnímu utrpení s odkazem na krátkodobost závěrů a na rozostření obličeje. Řádnost zjištění skutkového stavu žalovaná hodnotila v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž žalobcem uplatněné námitky jsou totožné jako v jeho vyjádření v rámci správního řízení. Pokud žalobce namítal, že Rada nehodnotila zákonná kritéria, pak žalovaná má za to, že tato tvrzení se nezakládají na pravdě. Rada hodnotila odpovědnost provozovatele vůči divácké veřejnosti, kterou zhodnotila v daném případě jako vysokou s ohledem na celoplošnost programu s vysokou mírou sledovanosti. Úspěšnost provozovatele je žalované známa z je jí úřední činností a z veřejně dostupných zdrojů. Kritérium finančního prospěchu Rada nehodnotila, přičemž ve svém rozhodnutí neopomněla zdůvodnit, proč k němu nepřihlížela. Žalobce využil svého práva a k obsahu podaného vyjádření žalovaného správního úřadu podal dne 19.8.2009 repliku, v níž poukázal zejména na to, že žalovaná rozhodla o zahájení všech správních řízení, která byla později výrokem č.1 žalobou napadeného rozhodnutí spojena pod spisovou značku

pokračování 4 2008/1041/fol/FTV, a to již dne 26.2.2008. O daném skutku se žalobkyně musela dozvědět mnohem dříve. Napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci a žalobce se tak o jeho obsahu dozvěděl až dne 3.3.2009. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Oznámeními ze dne 7.3.2008 zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se žalobcem celkem devět správních řízení pro možné porušení ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona č. 231/2001 Sb., jehož se měl žalobce dopustit odvysíláním pořadů 1.zprávy dne 9.ledna 2008, 1.zprávy dne 10.ledna 2008, 1.zprávy dne 12.ledna 2008, Nedělní partie dne 13. ledna 2008, 1.zprávy dne 13.ledna 2008, 1.zprávy dne 16.ledna 2008, Zprávy TV Prima dne 16.února 2008, 1.zprávy dne 17.ledna 2008 a 1.zprávy dne 18.ledna 2008. Všechny uvedené odvysílané pořady obsahovaly záběry týraného chlapce z Kuřimi tak, jak byly zcela podrobně specifikovány ve výroku oznámení o zahájení správního řízení, to vše se závěrem, že vzhledem k obsahu uvedených reportáží, které přibližovaly v prvním plánu osobu Barbory Škrlové, se uvedení vytýkaných záběrů jeví Radě jako zcela nadbytečné a pro obsah reportáží nepodstatné. Rada považuje záběry týraného chlapce za zobrazování osoby vystavené těžkému tělesnému a duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Žalobce podal ve věci jako účastník zahájeného správního řízení písemné vyjádření dne 28.3.2008, ve kterém argumentoval shodně jako v podané žalobě tím, že nebyly splněny předpoklady kumulativních zákonných znaků skutkové podstaty deliktu podle ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona o vysílání. Podle názoru účastníka řízení zobrazení bylo důvodné, utrpení nebylo zobrazeno způsobem snižujícím lidskou důstojnost a je sporné, zda utrpení, zachycené obrazem v odvysílaných reportážích, bylo těžké. Rozhodnutím, napadeným touto žalobou, tj. rozhodnutím ze dne 1.7.2008, sp.zn. 2008/1041/fol/FTV, č.j.: sot/1425/09, Rada podle ustanovení 140 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, spojila správní řízení vedená vůči témuž účastníku a věcně spolu související do jediného řízení, vedeného nadále pod spisovou značkou 2008/1041/fol/FTV. Dále pod bodem 2 napadeného rozhodnutí Rada rozhodla o tom, že účastník řízení porušil povinnost stanovenou ustanovením 32 odst.1 písm.f) zákona č. 231/2001 Sb., tj. bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost, a to celkem devíti podrobně popsanými jednáními, které korespondují seznamu pořadů, uvedených v oznámení o zahájení správního řízení. Za porušení této povinnosti byla v každém jednotlivém případě žalobci uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 100.000,-Kč a dále uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000,-Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že Rada provedla důkaz obrazově zvukovými záznamy a shodla se na závěru, že hlavními tématy reportáží je osoba Barbory Škrlové, její blízká minulost a vzetí do vazby. Všechny sporné pořady obsahují záběry týraného chlapce z Kuřimi, s tímto závěrem vyjádřil i účastník řízení svůj souhlas. Rada nevyhověla návrhu žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a oboru školství a kultura, neboť má za to, že v daném případě je utrpení zobrazované osoby zřejmé a viditelné. Rada při rozhodování ve věci uvažovala tak, že vyložila pojmy lidská důstojnost, těžké tělesné nebo duševní utrpení i bezdůvodnost zobrazení. S ohledem na společenskou znalost celé kauzy Rada souhlasí, že je ve veřejném zájmu informovat veřejnost o případech týrání a ukázat na možné znaky, odhalující týrání v případech dětí. Je dán veřejný zájem na informovanosti ohledně průběhu kauzy, avšak v případě tohoto zájmu neshledala Rada žádný zájem společnosti na opakovaném zveřejňování předmětných záběrů týraného chlapce. Je bezpředmětné zabývat se otázkou rozostření obličeje nebo celkovou délkou záběrů či odsuzujícího komentáře. Při zveřejňování černobílých záběrů blonďatého chlapce se svázanýma rukama za zády je většině diváků hned zřejmá nejen kauza, ale pravděpodobně i jméno chlapce. Rada považuje zobrazení týraného chlapce v záběrech za bezdůvodné. Rada má za to, že záběry obsahují nelidské těžké utrpení, v daném případě je tento fakt umocněn tím, že se jedná o malé osmileté dítě. Záběry znázorňují dítě, jehož lidská důstojnost je zcela zneuctěná a zhanobená. Opakovanou, nadbytečnou a zcela účelovou prezentací záběrů provozovatel vyjadřuje absenci elementárního respektu ke konkrétní lidské bytosti. Na základě toho Rada dospěla k závěru, že

pokračování 5 specifikované pořady, odvysílané na programu Prima televize, naplňují znaky porušení ustanovení 32 odst.1 písmeno f/ zákona o vysílání tím, že obsahují záběry týraného chlapce, tedy osoby vystavené těžkému tělesnému i duševnímu utrpení, přičemž tyto záběry byly do vysílání zařazeny bezdůvodně a způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Při úvaze o výši sankce vzala Rada podle odůvodnění napadeného rozhodnutí v úvahu skutečnost, že účastníku řízení již vydala upozornění na porušení uvedeného právního ustanovení, kterého se dopustil odvysíláním záběrů nahého chlapce v komoře na programu Prima televize v pořadu Krimi live, čímž bezdůvodně zobrazil osobu vystavenou těžkému tělesnému a duševnímu utrpení dne 17.května 2007. Dále Rada vzala v úvahu vysílaného programu, postavení provozovatele na mediálním trhu, odpovědnost provozovatele vůči divácké veřejnosti, závažnost věci, míru zavinění, rozsah, typ a dosah závadného vysílání a případný finanční prospěch. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 3.12.2009 zástupce žalobce s odkazem na písemné vyhotovení podané žaloby uvedl ve vztahu k namítané prekluzi, že se neztotožňuje s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 As 15/2009, neboť má za to, že Úřad je orgánem Rady a rozhodnou by měla být skutečnost, kdy se úřad o tvrzeném porušení zákona dozvěděl v dostatečné míře. V daném případě však, i když bude lhůta počítána od doby, kdy došlo k usnesení Rady o zahájení řízení, což se stalo dne 26.2.2008, prekluzívní lhůta uplynula, neboť napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno až dne 3.3.2009. K námitkám žaloby o nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí poukázal zástupce žalobce na to, že není dostatečně zřejmé, za co byly pokuty uloženy. Na straně 8 rozhodnutí se sice uvádí, že Rada k návrhu účastníka řízení spojila řízení, z toho však by měla vyplynout absorpční zásada. Ve výroku je však za každý jeden den, kdy byl pořad odvysílán, uložena jedna pokuta. V odůvodnění je pak sice konstatována celková pokuta ve výši 900.000,- Kč, dále je však uvedeno, že jde o jednu pokutu za jeden den. K bodu 3 žaloby poukázal zástupce žalobce na to, že Rada neřešila obecnou lidskou důstojnost, ale řešila individuální lidskou důstojnost, což je patrno z toho, že řešila otázku rozostření obrazu a podobně. Obecně otázku lidské důstojnosti neřešila. Pokud jde o těžké fyzické a psychické utrpení, má žalobce za to, že to, co bylo zobrazeno, nelze považovat za fyzické či psychické utrpení, když těžké fyzické utrpení zobrazováno nebylo vůbec a nebylo zobrazováno ani psychické utrpení. Žalobce musí zdůraznit, že nikdy netvrdil, že by chlapec nebyl týrán. V otázce postavení žalobce na trhu při hodnocení výše uložené pokuty vycházel žalovaný z toho, že jde o provozovatele s celoplošným vysíláním, což je sice pravda, ale nebylo již zhodnoceno, že oproti zbývajícím dvěma takovým provozovatelům, má Prima třikrát nižší příjmy. Ve vztahu k České Televizi může žalobce poukázat na to, že jak ČT, tak Primě byla uložena shodná pokuta, ačkoliv z ustanovení 61 odst.2 a 3 zákona vyplývá pro Českou televizi odlišné postavení, než má Prima jako televize komerční, navíc ČT má podstatně vyšší příjmy než žalobce. Pokud je argumentováno velmi vysokou sledovaností, jde o neurčitý údaj, kdy není zřejmé, o jaké procento by mělo jít, z čeho žalovaný při úvaze o sledovanosti vycházel. Není to patrno ani z napadeného rozhodnutí, ani ze správního spisu. Rada pochybila i v tom, že nebyl zkoumán finanční prospěch - mělo být totiž zjištěno a konstatováno, že i k finančnímu prospěchu v daném případě nedošlo a tato skutečnost měla být přičtena žalobci k dobru. Zástupkyně žalovaného správního úřadu u jednání soudu odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k podané žalobě. Dále uvedla, že není pravdou, že by Rada uložila pokutu za to, že obličej chlapce byl nedostatečně či špatně rozostřen. Totožnost chlapce byla a je známá, nebyl hodnocen charakter rozostření, ale jednání, jež je popsáno v napadeném rozhodnutí. K námitkám, že nebyla hodnocena obecně či konkrétně lidská důstojnost, žalovaná uvádí, že obecné pojmy je Rada povinna vyložit, což se také v napadeném rozhodnutí stalo. Je to zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, kde jsou vyloženy obecné pojmy a pak je konkretizován tento výklad na konkrétním vysílání. K námitce, že Prima má třikrát nižší příjmy než Česká Televize a společnost CET 21, spol. s r.o.

pokračování 6 (provozovatel vysílání TV NOVA pozn. soudu), žalovaná uvádí, že hodnocení takového kritéria není v zákoně o vysílání uvedeno, Rada hodnotila pouze ta kritéria, která jsou stanovena zákonem a kritérium příjmu provozovatelů mezi nimi v zákoně uvedeno není, proto k němu nelze přihlédnout. Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v případě, že Rada nehodnotí všechna kritéria nebo všechna kritéria nepovažuje za podstatná, je povinna tuto skutečnost odůvodnit. To Rada v daném případě splnila, když uvedla, proč k tomu kterému kritériu nepřihlédla. K otázce vysoké sledovanosti musí žalovaná konstatovat, že jde o obecně známou skutečnost, že Prima je mezi třemi nejvíce sledovanými provozovateli televizního vysílání. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska uplatněných žalobních námitek a při přezkoumání podané žaloby vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dá le jen - s.ř.s.). Věc soud posoudil takto: Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta ve výši devětkrát 100.000,- Kč za údajné porušení ustanovení 32 odst.1 písm.f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákon o vysílání), které mělo spočívat v tom, že v období od 9.1.2008 do 16.2.2008 odvysílal v rámci pořadů 1.zprávy respektive Nedělní partie celkem devět pořadů, obsahujících záběry týraného chlapce v Kuřimi. Podle ustanovení 32 odstavec 1 písmeno f/ zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysílání), je provozovatel vysílání povinen bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Podle ustanovení 60 odstavec 1 písmeno a/ zákona o vysílání pokutu ve výši od 5.000,- Kč do 2.500.000,- Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání pořady, které bezdůvodně zobrazují umírající nebo lidi vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Podle ustanovení 61 odstavce 1 zákona o vysílání pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle ustanovení 32 odst.1 písm.l). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Podle odstavce 2 téhož právního ustanovení při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle odstavce 3 téhož právního ustanovení Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. V prvé žalobní námitce žalobce namítl, že uplynula jednoroční prekluzívní lhůta a případná deliktní odpovědnost žalobce zanikla. Uvedená žalobní námitka je důvodná.

pokračování 7 Pro posouzení otázky počátku běhu prekluzívní lhůty užil městský soud právní názor, vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 22.10.2009, č.j. 3 As 15/2009-64, rovněž dostupném na www.nssoud.cz, podle něhož za den, kdy se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dozvěděla o porušení zákona, od kterého počíná běžet subjektivní prekluzívní lhůta podle ustanovení 61 odstavec 1 věta prvá zákona o vysílání, je třeba považovat den konání jejího zasedání, na němž se podle ustanovení 134 správního řádu usnesla, že zahájí správní řízení ve věci možného uložení pokuty za spáchání správního deliktu. V projednávané věci proběhlo zasedání Rady, na němž bylo přijato rozhodnutí o zahájení všech devíti správních řízení se žalobcem pro předmětné porušení zákona, dne 26.2.2008. Žalobou napadené rozhodnutí o uložení pokuty bylo vydáno dne 1.7.2008, avšak žalobci bylo doručeno až dne 3.3.2009, kdy rovněž nabylo právní moci. Jednoletá subjektivní prekluzívní lhůta podle ustanovení 61 odstavec 1 věta prvá zákona o vysílání tak nebyla zachována, neboť ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, s nímž se městský soud ztotožňuje, není pro počátek běhu prekluzívní lhůty rozhodný okamžik, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno účastníku řízení, a pro konec běhu lhůty taktéž není rozhodný okamžik, kdy bylo rozhodnutí o uložení pokuty správním úřadem vydáno, ale kdy nabylo právní moci. To vyplývá ostatně i z dikce ustanovení 61 odstavec 1 zákona o vysílání, konkrétně z použitého sousloví pokutu Rada uloží. Tím, že žalovaný správní úřad písemné vyhotovení rozhodnutí o uložení pokuty, vydané dne 1.7.2008, doručil žalobci až dne 3.3.2009, tedy po uplynutí zákonem stanovené jednoleté prekluzívní lhůty, zatížil řízení vadou, která způsobuje bez dalšího nezákonnost napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soud dospěl po provedeném řízení k závěru, že žalobci nelze za případné porušení zákona o vysílání, kterého se měl dopustit jednáním, popsaným ve výroku napadeného rozhodnutí, uložit pokutu pro uplynutí jednoleté subjektivní prekluzívní lhůty, zabýval se soud dalšími v žalobě uplatněnými žalobními námitkami pouze do té míry, že se omezuje na konstatování nad rámec výše uvedeného odůvodnění, že tyto žalobní námitky jsou nedůvodné. Městský soud v Praze vyjadřuje své přesvědčení o tom, že tím, že žalobce coby provozovatel televizního vysílání odvysílal shora popsané záběry na chlapce, dopustil se porušení ustanovení 32 odstavec 1 zákona o vysílání, když toto odvysílání hodnocených záběrů bylo v kontextu předmětných pořadů zcela nedůvodné a bylo způsobilé poznamenat osobu osmiletého nezletilého dítěte na celý život. Tato skutečnost však nemůže nic změnit na závěru o tom, že v dané věci nebyly splněny zákonem o vysílání formulované předpoklady pro vydání rozhodnutí o uložení pokuty za spáchání správního deliktu. Na základě provedeného řízení a z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost rozhodnutí zrušil podle ustanovení 78 odstavec 1 s.ř.s. a současně vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení (ustanovení 78 odst. 4 s.ř.s.). Podle ustanovení 78 odstavec 5 s.ř.s. je správní orgán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku, v dalším řízení vázán. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními 60 odst.1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,- Kč. P o u č e n í Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li

pokračování 8 stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 3.prosince 2009 JUDr. Hana V e b e r o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová