ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 11 Ca 387/ UPvAD RADY 1 pro rozhlasové a televizní vysílání ČESKA REPUBLIKA g^l V 2003 Počet listů:... Číslo jednací: 4 "IMF ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a Mgr.Davida Hipšra v právní věci žalobce Česká televize, se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Skřetova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne , sp.zn. 2008/18/had/ČTV, č.j.: had/5961/08 takto: Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , sp.zn. 2008/18/had/ČTV, č.j.: had/5961/08, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 2.000,-Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne , domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne , jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši ,-Kč za porušení ustanovení 48 odst.4 písm.a/ zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále též zákon o vysílání), neboť odvysíláním spotu s přímou nabídkou Souboru her Večerníček" dne v hodin na programu ČT 1, který nebyl výslovně označen jako teleshopping, ani to nebylo z jeho zpracování zřetelně patrné, se provozovatel vysílání dopustil porušení povinnosti zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné. Žalobce v podané žalobě namítl, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního úřadu zužujícím výkladem zákona č. 231/2001 Sb. Žalobce je přesvědčen o tom, že nedošlo k porušení ustanovení 48 odst.4 písm.a/ zákona, když teleshoppingem se kromě jiného rozumí přímá nabídka zboží, určená veřejnosti a zařazená do televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu. Žalobce je přesvědčen, že v daném případě jde o veřejné

2 pokračování 2 11 Ca 387/2008 oznámení, vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání a určené k podpoře prodeje výrobků, které bylo učiněno ve spojení s vlastními pořady (v tomto případě Večerníčky) a zbožím, odvozeným od těchto pořadů, tedy Souborem her Večerníček", určeným k podpoře prodeje tohoto zboží, které je přímo od těchto programů odvozeno. Podle názoru žalobce je plně v souladu s ustanovením 2 odst.l písm.n/ zákona o vysílání, podle kterého se jedná o veřejné oznámení, vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje výrobků, a ustanovení 50 odst. 6 zákona o vysílání, v rámci kterého je přiznáván určitý zvláštní status vlastní propagaci provozovatele televizního vysílání, když oznámení provozovatele televizního vysílání, učiněná ve spojení se zbožím přímo odvozeným od těchto programů či pořadů, se nezapočítávají do časového omezení reklamy ve vysílání. Podle názoru žalobce je nesporné, že se jednalo o propagaci zboží odvozeného od vlastního programu, jestliže těmito pořady jsou pohádky na dobrou noc, uváděné v rámci Večerníčků a prezentované jednotlivými konkrétními pohádkovými postavičkami. Z popisu spotu je rovněž nesporné, že předmětné oznámení bylo prokazatelně uvedeno a ukončeno znělkou a že žalobce tudíž dostál zákonnému požadavku rozeznatelnosti a zřetelnosti oddělení spotu od ostatních částí programu. Oznámení bylo odděleno na začátku i na konci a uvedeno pod dnes již nepochybně zavedeným názvem ČT nabízí". Žalobce pro úplnost uvedl, že tento název je na programu ČT 1 ve výše uvedeném smyslu prezentován již od roku Žalobce si je velmi dobře vědom toho, že je poskytovatelem veřejné služby v oblasti vysílání, je-li ze zákona povinen poskytovat službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů. Jsou-li však hlavní úkoly veřejné služby poskytované provozovatelem televizního vysílání ze zákona vymezeny demonstrativním výčtem a je-li žalobce navíc oprávněn vykonávat i podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem jeho čiímosti, pak má žalobce za to, že nic nebrání tomu, aby v rámci takto vymezených možností realizoval i takzvaný selfshopping, ve výše uvedeném smyslu. Nic na této skutečnosti nemění ani skutečnost, že žalobce není prodejcem a výrobcem předmětného produktu. Závěrem podané žaloby žalobce vyjádřil přesvědčení, že toto konkrétní oznámení bylo nejen po obsahové stránce, ale i z hlediska zařazení do programu v souladu se zákonem o televizním a rozhlasovém vysílání a že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle citovaného ustanovení zákona. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu ze dne bylo zjištěno, že ze zákonné definice vyplývá, že provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklama a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově obrazově či zvukoobrazově oddělené od ostatních částí programu. Teleshoppingem se rozumí přímá nabídka zboží včetně nemovitého majetku, práv a závazků nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu. Žalovaná má za prokázané, že zmíněná sekvence je přímou nabídkou zboží, určenou veřejnosti. Úplatu či protihodnotu spatřuje žalovaná ve skutečnosti, že žalobce je poskytovatelem licence za úplatu společnosti Bonaparte s.r.o., a tedy profituje z prodeje licencovaného zboží. Vlastní propagace podle názoru žalované nevyplývá ze sebeprezentace aktivit, spojených s podnikatelskou činností žalobce, neboť Česká televize není komerčním poskytovatelem vysílání a její podnikatelské aktivity nejsou směřovány k nabývání zisku a s tím související aktivity v oblasti hospodářské soutěže.

3 4 > pokračování 3 11 Ca 387/2008 v v Žalovaná má za to, že se nejedná o sebepropagaci, ale o nabídku zboží. Žalobce poskytuje veřejnou službu v oblasti vysílání a jeho sebepropagace by měla vycházet z této definice. Za veřejnou službu nelze označit prodej zboží s logem či s ochranným vzorem pořadu České televize. Česká televize není výrobcem produktu, tudíž neprovádí sebepropagaci a tedy prezentací možnosti nákupu této hrací sady umožňuje prodej skutečnému výrobci, kterým je společnost Bonaparte s.r.o. K námitce, že předmětné oznámení bylo prokazatelně uvedeno a ukončeno znělkou ČT nabízí", žalovaná namítla, že označení ČT nabízí" je pro diváka matoucí, neboť žalobce pro vysílání podobného obsahu a záměru uvádí znělky s textem Teleshopping", Teleshopping muzika" nebo Teleshopping nákup extra", které jsou jednoznačně zřetelné. Veřejná služba v oblasti vysílání je určena ustanoveními 2 a 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění, z nichž vyplývá, že žalobce poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služek na celém území České republiky. Komerční aktivity sice nejsou vymezeny v demonstrativním výčtu náplně veřejné služby, avšak žalovaná namítla, že tam nepatří již ze samotné podstaty žalobce, který není podnikatelským subjektem v oblasti provozování vysílání, jehož smyslem je prodávat zboží a tento prodej následně považovat za sebepropagaci. Žalovaná uzavřela, že zmíněná sekvence je přímou nabídkou zboží určenou veřejnosti, úplatu či protihodnotu spatřuje žalovaná ve skutečnosti, že žalobce je poskytovatelem licence za úplatu společnosti Bonaparte a tedy profituje z prodeje licencovaného zboží. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne zástupkyně žalobce odkázala na písemné vyhotovení podané žaloby se zdůrazněním, že v předmětném programu bylo odvysíláno i logo České televize, jde o upoutávku, veřejné oznámení o sebepropagaci, nešlo o teleshopping. Poukázala na ustanovení 50 odst.6 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zdůraznila logo CT a to, že bylo uvedeno, že CT nabízí". Žalovaná nepochopila dostatečně definici veřejné služby České televize podle zákona o České televizi, protože veřejná služba nespočívá jen ve vysílání, ale v tvorbě a vysílání, což představuje široký záběr aktivit. Nelze tedy tvrdit, že odvysíláním předmětného pořadu šlo České televizi o zisk na úkor diváků. V daném případě šlo o sebepropagaci ve vztahu ke zboží, které bylo odvozeno od pořadů České televize. Takovéto jednání je nutno chápat v souvislosti s veřejnou službou a nelze vycházet z toho, že by televize cokoliv vyráběla či obstarávala. Dle názoru žalobce postupoval v souladu se zákonem a při vydání rozhodnutí nebyl dostatečným způsobem zhodnocen skutkový stav věci, respektive byl zhodnocen nesprávně. Zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu s odkazem na písemné vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Oznámením o zahájení správního řízení ze dne Rada pro rozhlasové a televizní vysílání sdělila žalobci, že zahajuje s provozovatelem Česká televize správní řízení zmoci úřední pro možné porušení ustanovení 48 odst.4 písm.a/ zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysílám spotu s přímou nabídkou Soubor her Večerníček" dne v hodin na programu ČT 1 se žalobce mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat do vysílání neoddělenou reklamu.

4 pokračování 4 11 Ca 387/2008 Spisový materiál obsahuje sdělení Analytického odboru, oddělení televize č. 759/07, ze dne , a záznam jednání Rady ve dnech , obsahující analýzu předmětného pořadu. Žalobce podal k zahájenému správnímu řízení dne vyjádření, v němž namítl, že došlé oznámení o zahájení správního řízení je zmatečné a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by měla vydat rozhodnutí o zastavení správního řízení. Dne vydala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání opravené sdělení o zahájení správního řízení, v němž opravila popis skutečností, rozhodných pro zahájení správního řízení. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání oznámila, že rozhodla dne o zahájení správního řízení sprovozovatelem Českou televizí zmoci úřední pro možné porušení ustanovení 48 odst.4 písm.a/ zákona o vysílání, neboť provozovatel odvysílal spot s přímou nabídkou Souboru her Večerníček" dne v hodin na programu ČT 1, který nebyl výslovně označen jako teleshopping, ani to nebylo z jeho zpracování zřetelně patrné. K opravenému zahájení správního řízení podal žalobce písemné vyjádření dne , v němž shodně s podanou žalobou namítl, že se jednalo o propagaci zboží, odvozeného od vlastního pořadu ČT 1, které bylo prokazatelně uvedeno a ukončeno znělkou, uvádějící tento typ upoutávek, které Česká televize vysílá pod společným názvem ČT nabízí", přičemž tato konkrétní upoutávka byla jak po stránce obsahu, tak z hlediska zařazení do programové skladby vysílání v souladu s interními pravidly České televize i se zákonem o televizním a rozhlasovém vysílání. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne uložila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání provozovateli České televizi pokutu ve výši ,-Kč pro porušení ustanovení 48 odst.4 písm.a/ zákona o televizním a rozhlasovém vysílání, neboť odvysíláním spotu s přímou nabídkou Soubor her Večerníček" dne v hodin na programu ČT 1, který nebyl výslovně označen jako teleshopping, ani to nebylo z jeho zpracování zřetelně patrné, se provozovatel dopustil porušení povinnosti zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (podle ustanovení 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto: Žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta za jednání, v němž žalovaný správní úřad spatřoval porušení ustanovení 48 odstavec 4 písmeno a/ zákona o vysílání. Podle tohoto právního ustanovení je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělené od ostatních částí programu. Podle ustanovení 60 odstavec 1 písmeno 1/ téhož zákona pokutu ve výši od 5.000,- Kč do ,-Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů.

5 \ pokračování 5 11 Ca 387/2008 Podle ustanovení 2 odstavec 1 písmeno n/ zákona o vysílání se pro účely tohoto zákona rozumí reklamou jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků, a podle písmene ti téhož právního ustanovení teleshoppingem přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu. Městský soud v Praze po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Podle obsahu výroku rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta podle ustanovení 48 odst.4 písmene a/ zákona o vysílání, přičemž soud neshledal, že sporný odvysílaný pořad nebyl rozeznatelným. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem správní úřad vyložil pojem rozeznazelnosti", tj. zda má za to, že žalobce byl povinen sporný pořad výslovně označit za teleshopping nebo za reklamu ve smyslu výše uvedených definic teleshoppingu a reklamy podle zákona o vysílání. Sporný pořad byl zjevně od dalších částí vysílání na programu CT 1 oddělen na začátku i na konci uvedením oznámení ČT nabízí". Žalovaný správní úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevypořádal s charakterem odvysílaného pořadu - spotu s přímou nabídkou Soubor her Večerníček", a z odůvodnění rozhodnutí dále není zřejmé, jakou konkrétní povinnost měla Česká televize odvysíláním spotu porušit a jakým konkrétním způsobem podle názoru žalované byla v tomto daném případě naplněna skutková podstata správního deliktu podle zákona o vysílání. Městský soud v Praze nemá pochybnost vtom, že obsahem odvysílaného spotu je nabídka zboží, v tomto případě Souboru her Večerníček", avšak zcela chybí odůvodnění, v čem konkrétně žalovaná spatřuje důvody svého závěru o tom, že takto nabídku zboží odvysílat nelze. Není rovněž zřejmé, jakou úlohu při správním uvážení žalované hrála skutečnost, že spot byl vysílán s reklamním logem České televize, zda tato skutečnost měla vliv na závěr o tom, že se jedná o propagaci - ať již vlastního, nebo zboží jiného subjektu - a že tedy takováto propagace jev rozporu s ustanovením 48 odstavec 4 zákona o vysílání a v čem konkrétně je tento rozpor případně spatřován. Struktura odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje výčet respektive citaci celé řady právních ustanovení různých právních předpisů, obsahuje dostatečný popis skutkového děje, ve kterém je porušení zákona spatřováno a obsahuje i úvahu správního úřadu o tom, že žalobce není výrobcem nabízeného souboru her, jímž je odlišný právní subjekt - společnost Bonaparte s.r.o. Z takto členěného a formulovaného odůvodnění napadeného rozhodnutí však nijak nevyplývá, z jakých právních důvodů žalobce nemůže popsaný spot v uvedené podobě vysílat a pokud jej odvysílala, jakou právní povinnost tím porušila. Takový způsob odůvodnění rozhodnutí, jímž správní úřad ukládá provozovateli televizního vysílání sankci za spáchání správního deliktu, není přípustný, neboť z výroku a odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty musí být zcela nepochybně zřejmé, že došlo k porušení konkrétního právního ustanovení zcela konkrétním jednáním účastníka správního řízení, což žalobou napadené rozhodnutí nesplňuje, omezuje-li se pouze na tvrzení, že žalobce odvysíláním předmětného spotu porušil ustanovení 48 odstavec 4 písmeno a/ zákona o vysílání. Žalovaný správní úřad tak - aniž by specifikoval konkrétní skutkové okolnosti daného případu, týkající se především oddělenosti, rozeznatelnosti užití loga žalobce a vlastní

6 pokračování 6 11 Ca 387/2008 propagace předmětného zboží - uložil žalobci pokutu za správní delikt, přičemž konkrétní důvody výroku o porušení zákonné povinnosti dostatečně neuvedl. Žalovaný tak nepostupoval v souladu se zákonem, konkrétně s ustanovením 68 odst.3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Použitelnost správního řádu pro danou věc vyplývá z ustanovení 66 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. S poukazem na shora uvedené důvody Městský soud v Praze zrušil podle ustanovení 78 odst.l s.ř.s. napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a v nedostatečném právním posouzení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení bude třeba, aby se žalovaný správní úřad podrobně zabýval otázkou případného porušení zákona žalobcem a jeho právní kvalifikací podle zákona č. 231/2001 Sb. V novém rozhodnutí o uložení případné pokuty žalobci je žalovaný vázán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku (ustanovení 78 odstavec 5 s.ř.s.) a bude tak na žalovaném, aby se podrobně vypořádal se všemi námitkami, které byly žalobcem v průběhu řízení vzneseny, a aby učiněné skutkové a právní závěry byly jednoznačně a srozumitelně obsaženy v odůvodnění nového rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci úspěch, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Při určení výše nákladů řízení vycházel soud z toho, že jediným nákladem řízení v dané věci byl žalobcem uhrazený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,- Kč, neboť žalobce nebyl v řízení před soudem zastoupen právním zástupcem. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí knejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 19.března 2009 JUDr.Hana Veberová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kotlánová \