Stuchlá, K., Analýza rizika pro účely vnějších havarijních plánů. 2. ročník konference Bezpečnost v chemickém průmyslu. Sborník přednášek z konference, s.283 287. Ústí nad Labem 19. 20.9.2005, s.283 287. V souvislosti se zvyšujícími se požadavky na bezpečnost průmyslů, roste i potřeba ošetřit oblast hodnocení a řízení rizik, která jsou hrozbou pro obyvatelstvo, životní prostředí a majetek. Cestou k ochraně lidské společnosti a minimalizaci následků mimořádných událostí je proces havarijního a krizového plánování, který bezprostředně vychází a navazuje na analýzu rizik. V oblasti prevence závažných havárií se jedná o vnější havarijní plány. Vnější havarijní plán je nástrojem prevence a slouží k identifikaci možných rizik, stanovuje dosahy havarijních účinků a plánuje opatření k odvrácení nebo omezení účinků havárií a způsob odstranění následků havárií způsobených. Rovněž ošetřují oblast ochrany obyvatelstva, životního prostředí a zvířat, majetkových a kulturních hodnot. Nástrojem pro realizaci těchto opatření jsou tzv. Plány konkrétních činností. Nezbytnou součástí procesu plánování je analýza rizik, která zahrnuje identifikaci zdrojů rizika, jejich klasifikace, určení priorit různých druhů rizika, analýzu příčin a následků, hodnocení rizika. Takováto analýza pak poskytuje možnost přijímat opatření k předcházení vzniku nebo omezení důsledků mimořádných událostí. Oblast přijímání preventivních či nápravných opatření úzce souvisí s řízením rizik. Prioritou v tomto procesu je identifikace rizik. Nedokážeme-li riziko identifikovat, nejsme schopni jej analyzovat a účinně se proti němu bránit. Metodický přístup Analýza rizika je ve své podstatě multikriteriálním hodnocením parametrů našeho okolí. Obecně lze metody analýzy rizik rozdělit na kvantitativní a kvalitativní metody. Princip kvantitativní analýzy rizik je založen na dvou základních krocích, tj. pravděpodobnosti výskytu jevu a pravděpodobnosti ztráty hodnoty. Kvalitativní analýzy rizik jsou hojněji využívány ke stanovení priorit mezi riziky. Pracují s daty o následcích a ztrátách užitné hodnoty. K tomuto vyjádření často využívají indexů. Stěžejní je stanovení zranitelnosti nebo míry ohrožení. Jedním z kritérií výběru vhodné metody analýzy rizik je rovněž dostupnost dat, které metoda využívá. Data pro analýzu rizik jsou získávána širokou škálou způsobů, počínaje nejsložitějším modelováním či simulacemi v polních podmínkách, laboratořích nebo počítačích, až po jednodušší indexové metody. Základem simulací a modelování jsou matematické, fyzikální a chemické modely, které se mohou vzájemně protkávat. Modely popisují jednotlivé děje a jejich výsledný efekt na chování sledované složky v daném objektu. Obecně lze za modely považovat soubor výpočetních vztahů popisujících chování daného objektu. Soubor výpočetních vztahů může nabývat různé formy a různého obsahu, a to podle způsobu jeho odvození. Indexové metody jsou relativně nenáročné na vstupní data, umožňuji hodnotiteli sčítat zdánlivě nesouvisející parametry. Výstupy těchto metod jsou indexy, které ovšem mohou mít relativní hodnoty a které je třeba aplikovat a pro využití nevytrhávat z kontextu. Metod analýzy rizik existuje řada [1]. Je však potřeba mít na paměti, že neexistuje univerzální nástroj a metody mají své limity použití. Pro účely analýzy rizik území jsou v našich podmínkách nejčastěji používány indexové metody skórování rizika. Tyto metody zohledňují jak pravděpodobnost vzniku mimořádné události tak odhadují škody. Obecně existuje řada způsobů jak jednotlivým parametrům přiřazovat indexy a váhy. Výstupem každé z těchto metodik je stanovení priorit rizik na analyzovaném území s cílem vytypovat si ta, která jsou pro území nejzávažnější, a následně je analyzovat hlouběji.
Účelnost analýzy rizik Jak vyplývá z výše uvedeného, existuje řada nástrojů analýzy rizik. Řešitelé by však měli mít neustále na paměti cíl analýzy, tedy za jakým účelem je analýza rizik zpracovávána. V procesech havarijního plánování se často setkáváme s analýzami rizika provedenými pro účely havarijních plánů objektových, tj. s analýzami rizika provozovatelů, kteří jsou zařazeni do skupiny B nebo A, podle zákona o prevenci závažných havárií [2]. Tito provozovatelé mají dle uvedeného zákona povinnost v rámci zpracování bezpečnostní dokumentace provést analýzu a hodnocení rizik závažné havárie, tj. identifikovat zdroje rizik, určit příčiny a možné scénáře, které mohou v závažnou havárii vyústit, odhadnout dopady scénářů na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek, odhadnout pravděpodobnost scénářů, provést ocenění rizik a hodnocení přijatelnosti a v neposlední řadě navrhnout opatření ke snížení rizik. Takováto analýza rizik je realizována pro účely řízení rizik na úrovni podniků a je vstupním přezkoumáním v rámci systému řízení prevence závažných havárií. Volba metod probíhá s ohledem na cíl, tj. na vnitřní bezpečnost provozů, hledá příčiny vzniku havarijních stavů a na jejich základě se rozhoduje pro přijímání preventivních či nápravných opatření. V návaznosti na tyto analýzy jsou pro provozovatele, kteří jsou zařazeni do skupiny B, zpracovávány vnější havarijní plány. Vnější havarijní plány jsou vypracovávány pro území zóny havarijního plánování (dále jen ZHP ), která je stanovována dle vyhlášky č. 383/2000 Sb. [3]. Vyhláška přebírá hodnocení z metody TecDoc 727 [Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.], princip stanovení zóny havarijního plánování zůstává nezměněný. Avšak praxe ukázala, že tento způsob není nejvhodnější. Použitá metoda má své limity a omezení použití, je vhodná především pro prioritizaci rizik, jejich vzájemné porovnávání a hodnocení společenské přijatelnosti rizik v území. Dle tohoto přístupu jsou nebezpečným látkám na základě fyzikálně-chemických, toxikologických charakteristik a způsobu skladování přiřazována tzv. referenční čísla, která v kombinací s množstvím nebezpečné látky určují parametr R. Výsledná zóna havarijního plánování je pak dvojnásobkem parametru R. ZHP stanovená tímto způsobem nevypovídá nic o účincích a havarijních projevech. V oblasti ZHP, ve které jsou formou vnějšího havarijního plánu uplatňovány požadavky havarijní připravenosti, nelze zpětně stanovit míru ohrožení jednotlivých cílových skupin. Tím, že výsledný účinek je násoben dvěma nelze vůbec definovat, jaké účinky lze v území ZHP a na její hranici očekávat. ZHP stanovená podle této vyhlášky je pouze číslem. Pro účely zpracování vnějších havarijních plánů je důležité znát dosahy účinků toxicity, tlakové vlny, tepelné radiace či letících trosek na definovaných limitních úrovních, včetně jejich časových projevů. Pouze při znalostech těchto hodnot lze plánovat opatření k zajištění ochrany obyvatelstva, životního prostředí, hospodářských zvířat a majetku prostřednictvím plánů konkrétních činností. ZHP stanovena dle vyhlášky není územím, které je ohroženo havárií. Např. při kritických klimatických podmínkách, které jsou v městských průmyslových aglomeracích většinu dní v roce, jsou dosahy účinků havárií daleko za hranicí ZHP. Vhodnějším způsobem je stanovení ZHP dle modelů, který jasně umožňuje definovat smrtelnou oblast a oblast ohrožení. Další z možností je použití výstupů analýzy rizik, kterou provozovatelé zařazení do skupiny B zpracovávají v rámci bezpečnostní dokumentace. Havarijní plánování Havarijní plánování je preventivním nástrojem, jehož cílem je poznat existující rizika a zvýšit povědomí o rizicích na daném území, minimalizovat škodlivé účinky mimořádné události na životy a zdraví osob, životní prostředí, hospodářská zvířata, majetkové a kulturní hodnoty, stanovit opatření k odvrácení nebo omezení účinků mimořádné události a způsob odstranění následků. Přestože v havarijních plánech jsou v ideálním případě vypracovávány různé
scénáře havárií, je stále potřeba mít na paměti, že analýza rizika je pouze prognózou. Nelze postihnout všechny varianty, které mohou v realitě nastat, mění se např. množství uniklé nebezpečné látky, meteorologické podmínky, sezónní podmínky apod. Proto je důležité, aby havarijní plány dávaly prostor pro improvizaci a pro tyto účely obsahovaly nástroje pro rozhodování. Vhodným nástrojem pro rozhodování a reakci v případě vzniku průmyslové havárie jsou tzv. havarijní karty (viz Příloha). Havarijní karty slouží zejména zasahujícím složkám nejen k zajištění minimalizace následků a likvidaci havárie, ošetřují rovněž oblast varování, ochrany obyvatelstva, monitoringu apod.; z praktických důvodů jsou zpracovávány ve formátu A 4. Havarijní karta se zpracovává ve variantách dle dosahu účinků havarijních projevů pro jednotlivé havarijní scénáře, které jsou definovány pro různé zdroje rizik s ohledem na další podmínky. Havarijní kartu tvoří textová část (stručný popis zdroje nebezpečí, nebezpečné vlastnosti látek, stanovení dosahů účinků havarijních projevů, výroky o riziku, činnosti složek IZS při záchranných a likvidačních pracích v ZHP, počty ohrožených osob, seznam významných objektů a další adekvátní údaje) a grafická část (ilustruje dosahy účinků havarijních projevů, příjezdové cesty pro složky IZS a dle potřeby umístění významných objektů, koncových prvků varování, místa monitoringu apod.). Závěr Každý občan má nárok na bezpečné prostředí. Tento fakt vyplývá z ústavního zákona o bezpečnosti ČR [Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.], ve kterém je uvedeno, že jednou ze základních povinností státu je zajištění ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot. Nástrojem pro realizaci tohoto práva je proces analýzy rizik a havarijního plánování. Literatura 1. Ministerstvo vnitra ČR, Generální ředitelství HZS ČR: Seznam Přehled metodik pro analýzu rizik. Leden 2004. 2. Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). 3. Vyhláška MV č. 383/2000 Sb., kterou se stanoví zásady pro stanovení zóny havarijního plánování a rozsah a způsob vypracování vnějšího havarijního plánu pro havárie způsobené vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. 4. International atomic energy agency: Manual for the classification and prioritization of risks due to major accidents in process and related industries, s.61. ISSN 1011-4289. Vienna 1996. 5. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Příloha
HAVARIJNÍ KARTA HK č. 2.9. Energetika Vítkovice, a.s. Únik koksárenského plynu z distribučního potrubí Relace pro varování obyvatelstva VRZ a KPV Neutrální meteo, vítr J Středotlak, úsek A "Pozor - mimořádná zpráva! V podniku Energetika Vítkovice došlo v.. (čas) k úniku nebezpečných škodlivin. Ukryjte se a nevycházejte z budov, utěsněte prosotry, kterými mohou škodliviny vnikat do obydlí. Dýchací cesty chraňte navlhčenou rouškou. Dbejte pokynů zasahujících složek." Odvolání havárie s únikem nebezpečných látek "Vážení občané, věnujte prosím pozornost následující zprávě. Koncentrace nebezpečné škodliviny, která unikla v Energetice Vítkovice, již není nebezpečná. Tímto jsou odvolána veškerá opatření v ochraně obyvatelstva. Děkujeme za vstřícnost a trpělivost." Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje Odbor ochrany obyvatelstva a plánování Datum: 25. 4. 2005