BŘEZEN Ř E Z E N 2008 2 0 0 6 naše MĚSÍČNÍK TŘEBÍČSKÝCH FARNOSTÍ SPOLEČENSTVÍ Ročník XIX. č. 3 2. března 2008 Cena 7 Kč Poselství postní době 2008 Kristus se pro vás stal chudým (srov. 2 Kor 8,9) Milí bratři a sestry! 1. Každý rok nám postní doba poskytuje vítanou příležitost k prohloubení smyslu a hodnoty naší křesťanské identity a vybízí nás, abychom znovu objevovali Boží milosrdenství, a tak se stávali vůči svým bratřím a sestrám milosrdnějšími. V postní době církev doporučuje některé zvláštní skutky, které věřícím konkrétním způsobem pomáhají v tomto procesu vnitřní obnovy, totiž modlitbu, půst a almužnu. V tomto roce bych se v obvyklém poselství k postní době chtěl zabývat praktikováním almužny, která představuje konkrétní způsob, jak pomoci těm, kdo trpí nouzí a zároveň je asketickým cvičením k osvobození od závislosti na pozemských dobrech. Jak silný je vliv hmotného vlastnictví a jak jednoznačné má být naše rozhodnutí mu neotročit, potvrzuje Ježíš důrazně: "Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." (Lk 16,13) Almužna nám pomáhá toto neustálé pokušení překonávat, protože nás vede k tomu, abychom brali v úvahu potřeby svých bližních a dělili se s druhými o to, co z Boží dobroty máme. Takový je cíl zvláštních sbírek pro chudé, které se v průběhu postní doby konají na mnoha místech světa. Tímto způsobem se spojuje vnitřní očištění s určitým gestem v rámci církevního společenství, jak je znala už prvotní církev. O ní zřejmě mluví sv. Pavel ve svých listech v souvislosti se sbírkou pro jeruzalémskou obec (srov. 2 Kor 8-9; Řím 15,25-27). 2. Evangelium učí, že nejsme vlastníky, nýbrž správci dober, která máme. Proto je nesmíme považovat za své výlučné vlastnictví, ale za prostředek, skrze nějž Pán každého z nás volá, abychom bližním zprostředkovávali jeho péči. Jak zdůrazňuje Katechismus katolické církve, materiální dobra mají sociální hodnotu přiměřenou svému obecnému určení. Evangelium předkládá důraznou Ježíšovu výtku těm, kdo chtějí vlastnit a užívat své bohatství jen pro sebe. Tváří v tvář masám, které mají nedostatek ve všem a trpí hladem, jsou slova prvního listu Janova tvrdým pokáráním: "Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce jak v něm může zůstávat Boží láska?" (1 Jan 3,17) pokračování na str. 3 z obsahu z obsahu Děkuji Pánu Bohu za dar víry příběh, který napsal život 2 Poselství v postní době 2008 k zamyšlení 3 Skautská hlídka Motto Zprávy 4 Jsme mezi Vámi Příprava na Velikonoce? Následovat 5 Co se děje ve farnostech Velikonoční příběh Poutě 2008 7 Inzerce Linka důvěry Střed 8 REKLAMA TISK GRAFIKA FOTO WEBDESIGN FIBOX s.r.o. Janouškova 20, 674 01 Třebíč tel: 568 840 036, mobil: 608 438 730 e-mail: info@fibox.cz, www.fibox.cz.cz 50 * vizitek ZDARMA * Ke každým 200 ks 50 vizitek zdarma. Akce platí do 31. 3. 2008
STRANA 2 Příběhy, které napsal život Zdravím vás, přátelé! Jmenuji se Markéta, je mi sedmnáct let a chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek s Pánem Bohem. Jako malá jsem vyrůstala v nevěřící rodině. Některé kamarádky chodily do kostela, ale nikdy mě nenapadlo někoho se na Boha zeptat. Potom jsme se odstěhovali k babičce, protože ji ranila mrtvice a my jsme se o ni a o prababičku museli postarat. Ze dne na den mamka opustila práci a začal nám úplně jiný život. V místě nového bydliště jsem nastoupila do školy a poznala jsem moc dobré kamarádky. Zhruba před třemi lety mi kamarádka zavolala, že ji jedna její známá pozvala do domova pro staré a nemocné lidi na brigádu. Odměnou nám neměly být peníze, ale oběd. Byla jsem kamarádce moc vděčná za to, že mi zavolala, a okamžitě jsem souhlasila, že určitě pojedu s ní. Jednalo se o církevní domov, takže jsme tam běžně potkávaly sestřičky, v areálu byla také kaple, kde se každý den sloužila mše svatá. Naše činnost spočívala v komunikaci s nemocnými. Povídaly jsme si s nimi, četly jsme jim knížky, zpívaly, hrály, vozily jsme je ven na zahradu, krmily a také jsme pomáhaly sestrám na oddělení. Rády bychom dělaly i ostatní činnosti, např. Jednoho večera jsem si položil otázku: Zdeňku, nechtěl by ses stát knězem? Nebral bych to jako oběť, to by bylo špatné, jen jsem si říkal, kdyby to tak bylo možné hned Věděl jsem totiž, že mě v tom případě čekají dlouhá studia, a při neznalosti angličtiny a alespoň základů latiny, trochu jsem zaváhal. Šel jsem za Pierrem a svěřil jsem se mu. S rozhodnutím stát se knězem, s pochybnostmi, které mě přitom stále pronásledují. Chvíli mlčel a pak mi poradil: Modli se. Modlil jsem se Otčenáš a Zdrávas, ale nebylo to ono. Znovu jsem s ním zavedl na to téma rozhovor, pověděl jsem mu o tom, že mi modlitby moc nepomohly. Chtěl jsem vědět, jak se modlí domorodci, s nimiž jsem se v buši setkal. Vykládají si s Pánem Bohem. To mi nebylo jasné. Jak si vykládají? Pierre se znovu usmál a povídá: Jako my dva teď spolu rozmlouváme, tak oni rozmlouvají s Bohem, svěřují mu všechny své trampoty, prosí ho o radu, o odpuštění a přitom mu vysvětlují, proč se to či ono stalo. A při tom vykládání jakoby dostali náhle odpověď. Zkus to taky. Zkoušel jsem to, ale marně. Byl jsem dlouho zvyklý odříkávat jen ranní a večerní modlitbu, poděkování před obědem a po obědě a již zmíněný Otčenáš a Zdrávas. Nešlo to naráz, jak jsem si zprvu myslel, chtělo to čas. Přicházely Vánoce a já si rozhodnutí stát se knězem chtěl dát jako dárek. Bude to oprav- Děkuji Pánu Bohu za dar víry umývání apod., ale to nám nebylo povoleno, protože jsme nestudovaly zdravotní školu. A tak jsme si domov zamilovaly, každou babičku, každého dědečka, každou sestřičku (ať už řádovou nebo civilní), a jezdily jsme tam čím dál častěji. Minulé léto jsem tam strávila šest týdnů z letních prázdnin. Na brigádu tam přijeli studenti církevní zdravotní školy zhruba v mém věku. Spřátelili jsme se opravdu velice rychle a hodně jsme si povídali u oběda nebo večer po práci, chodili jsme se projít do lesa a tehdy jsem v těchhle lidech poznala něco, co jsem ještě u nikoho nezpozorovala (když nepočítám řádové sestřičky). Vyzařovalo z nich takové světlo, taková dobrota, láska k lidem úplně mě to pohltilo. Hodně jsme se bavily o Bohu a potom se to stalo. Najednou jsem otevřela srdce Pánu a on ke mně přišel. Stál už u těch dveří asi docela dlouho, než mi to došlo. Pozdě, ale přece. A tak jsem uvěřila. Můj život se změnil a jsem neuvěřitelně šťastná. Letošní Velikonoce jsem měla křest. Nikdy nepřestanu děkovat Pánu Bohu za dar víry. Všem přeju, aby poznávali jeho lásku víc a víc. Markéta (svědectví z www.katolik.cz) Já vždycky věděla, že budete knězem dový dárek, když to bude opravdové rozhodnutí, posiloval jsem se v duchu. Dokonce jsem zašel do kláštera za Euphemií, matkou představenou, abych se svěřil i jí. Matko, raději si zase sedněte, protože to, co vám teď řeknu, by vás mohlo porazit. Chtěl bych se stát knězem. Nevím, jestli v první chvíli správně pochopila má slova. Sestry mě znaly jako velkého šprýmaře, který například sochu svatého Antoníčka bez nosu spravil tím, že mu udělal nový a mnohem delší, jako má Pinocchio. Většina soch, které potřebovaly obnovit barvu, měla po jeho zásahu obličeje hnědé nebo černé jako domorodci. Ti z toho měli pochopitelně radost, ale matce představené se to nelíbilo. Teď jsem před ní přešlapoval jako malý kluk. Podívala se na mě přes ty své poloviční brejličky a klidně mi povídá: Já vždycky věděla, že budete knězem. Teď jsem si musel sednout zase já, abych nespadl. Zdeněk Čížkovský: V Africe mi říkali Sípho Smějeme se Víte, jak se dělí ženy podle věku? Ne, to skutečně nevím. No přece: mladá žena, střední věk a... vypadáte výborně!
K zamyšlení STRANA 3 Poselství postní době 2008 Kristus se pro vás stal chudým (srov. 2 Kor 8,9) pokračování ze str. 1 Mnohem silněji zaznívá tato výzva v zemích s většinovým počtem křesťanů, protože jejich odpovědnost vůči mnoha trpícím a opuštěným je podstatně větší. Pomáhat jim je spíše spravedlivá povinnost než skutek lásky. 3. Evangelium vynáší na světlo typický znak křesťanské almužny. Má být udělována ve skrytosti. Ježíš požaduje: "Ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá." (Mt 6,3-4) Krátce předtím řekl, že se nemáme vychloubat svými dobrými skutky, abychom neriskovali, že přijdeme o odměnu v nebi (srov. Mt 6,1-2). Starostí učedníků je, aby se všechno dělo k větší slávě Boží. Ježíš připomíná: "Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích." (Mt 5,16) Všechno proto směřuje ne k naší slávě, ale k slávě Boží. Ať toto vědomí, milí bratři a sestry, provází každý skutek ve prospěch bližních; potom se nestane prostředkem, který sám sebe staví na odiv. Když naše konání dobrých skutků není zaměřeno ke slávě Boží a opravdovému dobru bližních, nýbrž k osobnímu prospěchu nebo jen k získání pochvaly, nejednáme v duchu evangelia. V moderní společnosti, která staví na obrazech, je třeba si zachovat bdělost vůči tomuto pokušení. Evangelní dobročinnost není pouhá filantropie. Je to mnohem více konkrétní úkon lásky, teologální ctnost, která vychází z vnitřního obrácení k Boží a bratrské lásce a napodobuje Ježíše, který zcela vydal sám sebe až k smrti na kříži. Jak bychom mohli nepoděkovat Bohu za ty četné osoby, které mimo dosah reflektorů medializované společnosti konají v tichu a v křesťanském duchu velkorysé skutky na podporu bližních v nouzi? Velmi málo prospívá dát vlastní dobra druhým, když se tím naše srdce naplní marnivostí. Proto ten, kdo ví, že Bůh "vidí i to, co je skryté," i to, že ve skrytosti bude odměněn, nehledá lidské uznání za vykonané skutky milosrdenství. 4. Písmo svaté nás vyzývá, abychom pohlíželi na almužnu hlubším pohledem, který přesahuje čistě materiální dimenzi a učí nás, že je radostnější dávat než brát (srov. Sk 20,35). Když jednáme s láskou, vyjadřujeme tím pravdu o svém bytí. Nejsme totiž stvořeni sami pro sebe, nýbrž pro Boha a pro bližní (srov. 2 Kor 5,15). Pokaždé, když se z lásky k Bohu dělíme o svá dobra s potřebnými bližními, zakoušíme, že plnost života pochází z lásky. Všechno se k nám vrací jako požehnání pokoje, vnitřní spokojenosti a radosti. Ještě více, svatý Petr zmiňuje mezi duchovními plody almužny odpuštění hříchů. "Láska" píše "přikrývá všechny hříchy." (1 Petr 4,8) Jak často opakuje liturgie postní doby, Bůh nám hříšníkům nabízí možnost odpuštění. K jeho přijetí nás připravuje, když se dělíme o svůj majetek s chudými. V tomto okamžiku myslím na ty všechny, kdo pociťují tíhu zla, které na ně doléhá a právě proto se cítí být daleko od Boha, v obavách a téměř neschopni se na něj obrátit. Tím, že nás almužna přivádí blíže k bližním, přivádí nás blíže k Bohu. To se může stát nástrojem skutečného obrácení a smíření s ním i s bratry a sestrami. 5. Almužna napomáhá k láskyplné velkorysosti. Sv. Josef Benedikt Cottolengo neustále doporučoval: "Nepočítejte peníze, které vydáte, protože vám opakuji: Když při almužně nesmí levá ruka vědět, co dělá pravá, tak ani pravá nesmí vědět, co sama dělá." V této souvislosti má velký význam evangelní epizoda o vdově, která ve své chudobě vhodila "celé své živobytí" (Mk 12,44) do chrámové pokladnice. Její drobná a bezvýznamná mince se stává výmluvným symbolem. Tato vdova nedala Bohu něco ze svého přebytku. Nedala ani tak něco, co měla, jako spíše to, co je. Dala sama sebe. Toto dojemné vyprávění je zasazeno do biblického líčení dní bezprostředně předcházejících Ježíšovo utrpení a smrt. Ježíš se stal chudým, aby nás skrze svou chudobu učinil bohatými, jak píše apoštol národů (srov. 2 Kor 8,9). Sám sebe za nás zcela vydal. Postní doba na nás naléhá, abychom následovali jeho příklad i skrze almužnu. V Ježíšově škole se můžeme učit, jak činit ze svého života dar. Tím, že ho napodobujeme, roste naše připravenost dávat nejen ze svého majetku, nýbrž spíše sebe samé. Není snad celé evangelium shrnuto v jediném přikázání lásky? Praktikování almužny v postní době se tedy stává prostředkem k prohloubení našeho křesťanského povolání. Když se křesťan dává nezištně, svědčí o tom, že nikoli materiální bohatství, nýbrž láska diktuje zákony existence. Takže hodnotu almužně dává láska, která inspiruje k různým formám dávání se podle možností a podmínek jednotlivců. 6. Milí bratři a sestry, příprava na Velikonoce nás i skrze almužnu vybízí k duchovnímu "cvičení", abychom rostli v lásce a poznávali Krista v chudých. Ve Skutcích apoštolů stojí, že apoštol Petr řekl chromému u chrámové brány, který prosil o almužnu: "Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" (Sk 3,6) Almužnou dáváme něco materiálního. Může však být znamením většího daru, který dáváme druhým slovem a svědectvím o Kristu, v jehož jménu je pravý život. Tato doba nás proto pobízí, abychom skrze osobní i společné úsilí přilnuli ke Kristu a svědčili o jeho lásce. Maria, Matka a věrná služebnice Pána, ať pomáhá věřícím v jejich "duchovním zápasu" postní doby správně užívat zbraně modlitby, postu a almužny. Obnoveni v Duchu pak jděme vstříc velikonočním svátkům. S tímto přáním vám všem rád uděluji apoštolské požehnání.
STRANA 4 Po úmorné dřině se nám podařilo postavit v jednom bývalém lomě srub. Zprvu tam jezdil celý oddíl, ale pak zbyla jen menší banda šílenců, kteří dílo dokončili. Náš vůdce Robin jeden zářijový víkend, kdy se nás sešla asi jen desítka, ohlásil bodovací závod v přípravě nějakého jídla. Rozdělili jsme se dvojic a každý měl pro toho druhého něco připravit. Já jsem se rozhodl pro vyšívané chlebíčky. Nakrájel jsem chleba na trojúhelníčky, rozestavil je do kruhu lehce potřené máslem, pak se kouzlí květy z nakrájených vajíček, okurek, paprik, zeleniny, hořčice, salámu, křenu a p., zkrátka co je po ruce. Můj protějšek mě na oplátku překvapil šťovíkovou polévkou. Podusil na másle na kousky nakrájený šťovík, zalil to osolenou vodou, přidal oloupané rozkrájené brambory, uvařil do měkka, přidal trochu mléka, pak rozetřel v misce žloutky s mlékem a přelil je horkou polévkou. Recept jsem si od něho opsal. Z ostatních kuchařů stojí za zmínku Logan, který i mně dal ochutnat Jitrocelové křupínky. Rozložil jitrocelové listy na víčko jídelní misky, každý lehce zmáčkl a posypal ho cukrem se skořicí. Nechal půl hodiny odležet, mezitím si připravil řídké těstíčko z hladké mouky, cukru, vajíčka, kondenzovaného mléka a vody. Listy v něm obalil a osmažil na oleji. Znovu je pak pocukroval. Odpoledne převládaly turnaje v míčových hrách. Florbal, ufobal a lakros. Večer jsme se sesedli kolem stolu a povídali si. Řeč se nakonec stočila k záhadám tohoto světa. Nádherně jsme se o tom dohadovali a Robin nás tiše sledoval. Až po hezké chvíli se vmísil do rozhovoru: Všimli jste si, že je dnes úplněk? To jo, za chvíli nám bude svítit na chajdu a bude světlo skoro jako ve dne, podotkl Ferda. V takových nocích můžete ledacos zažít. Tady kousek nad chatou začíná magická stezka. Jen ti nejodvážnější ji mohou celou projít. Za pět minut po mém odchodu může vyjít první. A pak další opět po pěti minutách. Beze světla a nesmíte se ohlédnout. První vyrazil Buštík a já druhý. Cestu ozařovaly svíčky v širokých lahvích. Asi po padesáti metrech se stezka vnořila do lesního tunelu. Aspoň mně to tak připadalo. Tma zhoustla, kolem pořád jakoby něco šustilo a mně se myslí honily hororové filmy. V dálce blikalo červené světýlko. Na cestě se bělal dopis u jednoho ze světel. Stálo v něm: Dojdi pod červené světlo. Tam chvíli postůj a přemýšlej. Buď k sobě upřímný. Pomůže ti to očistit se ode všeho zlého. Díval jsem se do toho červeného světla a zkusil přemýšlet o svých oddílových přečinech. Jak jsem byl zbytečně ke svým klukům v družině tvrdý. Jak jsem Fikuse podezíral z lenosti a pak se ukázalo, že měl horečku. Jak jsem měl pokušení zašvindlovat v první pomoci, abychom měli víc bodů. A napadlo mě ještě víc věcí. Drobné lži, nedodržení daného slova, zbytečná kritika druhých... Tunel přede mnou skončil. Tam byla další zpráva: Zuj si boty a ponožky, bos dojdi na paseku. Tam si tiše lehni do trávy ke svým druhům, dívej se do hvězd a přemýšlej. O Stvořiteli, o svém životě, o svém oddíle, o svých přáních. Pak pro sebe vyslov to největší. Až uvidíš znamení, vrať se do chaty. Na pasece jsem viděl ležet Baštíka, ulehl jsem kus Skautská hlídka dál, abych ho nerušil. Ulehl jsem do voňavé trávy, dal ruce za hlavu a díval se na nebe. Bůh existuje a je harmonický a krásný. Vesmír se řídí určitým řádem a účelem, a to dává kosmu jeho krásu. A já jsem na tomto úžasném světě a mým úkolem je vyrůst v dobrého člověka a být užitečným pro ostatní. Vtom po obloze přelétla ohnivá čára! A hned další! To je znamení? I ostatní se zvedali. Vracíme se tunelem. Nikdo zbytečně nemluví. Jak jsi to udělal? Jak jsi věděl, že budou padat hvězdy? nevydržel Ziki. Zavedl jsem vás na magickou stezku. Co se dělo dál, to už není má zásluha. Jen věřím, že vám něco přinesla. Té noci se s námi něco stalo. Ta cesta v měsíční záři ovlivnila náš život. Udělali jsme krůček k lepšímu životu.. Motto: Člověče nezlob se, nervů buď pán muž umí smát se i v přívalu ran. Frantinová, řekni mi, kdy se narodil Jan Ámos Komenský? Prosím, na Den učitelů. Kolik je, Aničko, tři plus jedna? To je třípokojový byt, paní učitelko. Stolaři, kolik je 2x pětadvacet? Třicet. Cože? Ano, dva krát pět je deset a dvacet je třicet. Šťastná, co jsou to mumie? To jsou sušení Egypťani. Maralíku, kdo upálil Jana Husa? Byl to Hanzelka. A nebyl to náhodou Zikmund? Ano, ano, mně se ti dva cestovatelé pořád pletou. Jmenuj mně, Danieli, nějakého cizopasníka. Naše koza, pořád se pase na cizím. Učitel udělal stojku: Děti, všimly jste si, že jsem zčervenal, jak se mi nahrnula do hlavy krev. Víte, proč tomu tak je? Protože ta hlava byla prázdná, křičí Pepíček. Zprávy Máme za sebou maškarní bál, tříkrálovou sbírku, skautskou besídku, vzpomínku na oběti komunismu, skautskou mši sv. Co nás ještě čeká? Miss světluška, soutěž v šikovnosti, závody vlčat a světlušek, skautská pouť do Rajhradu, oslava patrona skautů sv. Jiří. Tábory: skauti a skautky 28.6. 12.7., vlčata a světlušky 12.7. 24.7.2008. Rikitan
Jsme mezi Vámi STRANA 5 Přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. (2Tim 1,10) Postní doba nás vybízí, abychom se obrácením připravovali na Velikonoce. Většinou to pro nás jsou ale dvě oddělené věci. Rozjímáme o velikonočních událostech, zvlášť o Ježíšově utrpení na kříži, a snažíme se, snad trochu pohnuti tím, co pro nás Ježíš vytrpěl, poopravit svůj život. Velikonoce s námi nemají jen trochu pohnout, týkají se každého z nás zcela osobně. Ježíš zlomil moc smrti i nade mnou, vyrazil smrti zbraně z rukou. Láme nadvládu hříchu nade mnou, vysvobozuje ze všeho, co je poznamenáno strachem a smrtí. Ježíšovo zmrtvýchvstání zjevuje, že jeho život z Ducha svatého je nepomíjející, přemáhající a prozařující všechno temné. Připravovat se na Velikonoce obrácením pak znamená obrátit se ke Kristu a otevřít se jeho velikonočnímu dílu. Přijmout Ježíše, který přemáhá i můj hřích, vysvobozuje mě z něj a naplňuje mě svým životem silnějším než smrt. Není to jednorázová záležitost, Ježíš chce lámat nadvládu hříchu nade mnou každý den. Chce vnášet Příprava na Velikonoce? do mého života stále více svého světla. (-SP-) www.vira.cz Velikonoce jsou svátky otevřených dveří Pán prošel zdí naší viny, naší smrti, naší osamělosti, a navždy nám otevřel dveře do Boží budoucnosti. Zavřenými dveřmi našeho strachu a bezmoci vstoupil do našeho života a stále znovu nám nabízí, abychom žili s ním. Jeho láska a jeho pokoj zároveň otevřely dveře mezi lidmi. Tam, kde jsme sjednoceni v jeho jménu, je on uprostřed nás. O Velikonocích se cosi událo nejen s Ježíšem, ale i s námi. Protože vystoupil k Otci a žije uprostřed nás, je naším spoluhráčem, máme mezi sebou toho, o něhož jediného nám opravdu může jít. Jistě, vrátil se k Otci, aby nám u něho připravil příbytek. My v něm ještě nebydlíme, dovršení dějin ještě nenastalo. Avšak - tak smíme pozměnit výrok z listu Koloským - Kristus, naděje naší slávy, je v našem středu. V něm začala budoucnost, aniž by přestala být budoucností. Ale to, co spojuje naši přítomnost s naší budoucností, není něco, nýbrž někdo - Kristus. Klaus Hemmerle: Myšlenky na každý den Následovat Jak mohl Ježíš přemoci zlo? Jak mohl překonat smrt? Co znamenají tyto dva výrazy: přemoci zlo; překonat smrt? Po Nazaretu se nic nezměnilo; nezměnilo se nic ani po Kalvárii. Svět nadále existoval se všemi svými hanebnostmi, se svými masakry, člověk dále kráčel se svými slzami a se svým otroctvím. Co se to událo, proč můžeme dnes říci: Ježíš nás spasil? Právě zde spočívá náš problém, který, chceme-li překonat, musíme vidět jasně. Ježíš svým životem přemohl sám na sobě zlo, svou smrtí smrt pohltil. Dal nám svým životem příklad, jak žít, svou smrtí nám ukázal, jak přemoci zlo a zničit smrt. Člověče, chceš se osvobodit od zla, které tě utlačuje? Dělej to, co dělal Ježíš. Chceš zničit smrt, která tě sužuje? Zemři z lásky, jak to učinil Ježíš. Přemoci zlo, které se tě snaží ovládnout, proměnit svou smrt v úkon lásky, to znamená podstoupit nutnou zkoušku, abychom vešli do království, které je královstvím pokoje, svobody, spravedlnosti a lásky. Nikdo nemůže absolvovat tuto zkoušku za nás. Je pravda, že nás Ježíš spasil, ale nechal na nás, abychom se snažili dojít spásy. Jeho smrt ospravedlnila všechny, protože on je Boží syn, ale do nebeského království nás na zádech nevynese, vybízí nás, abychom ho následovali. Po Ježíšově přinesené oběti má každý z nás možnost být spasen, ale každý z nás musí sám dojít spásy. V tom spočívá hodnota člověka, který je synem před Otcem. V tom spočívá hodnota lidského utrpení. V tom spočívá svoboda. Carlo Carretto: Myšlenky na každý den Vstal, skrývá se. Kde, v kterém místě? Na cestě své ho najde jistě, kdo věří v něj. A nalezna, bude ho v duši mívat hostem. Kde je tvůj zničující osten, ó smrti, včera vítězná? Václav Renč, Popelka Nazaretská Radostné a požehnané Velikonoce přeje všem čtenářům redakce
STRANA 6 Znát pastýře Po bohaté večeři, podávané v jednom honosném hollywoodském sídle, bavil hostitel, slavný herec, účastníky setkání ohromujícím přednesem Shakespearových veršů. Jako přídavek pak svým hostům nabídl, že zarecituje verše, které si sami vyberou. Plachý postarší kněz se ho zeptal, zná-li žalm 23. Ale ovšem, opáčil herec. Rád ho přednesu, ale pod jednou podmínkou: až skončím, i vy tenhle žalm zarecitujete. Kněz byl sice trochu v rozpacích, ale nakonec souhlasil. Herec podal nádherný výkon. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek... a tak dále. Když skončil, posluchači ho odměnili bouřlivým potleskem. Pak přišla řada na kněze. Vstal, přednesl táž slova, ale po nich se místo potlesku rozhostilo naprosté ticho a oči mnohých se zarosily. Herec nechal ticho chvíli působit a poté se ujal slova: Dámy a pánové, řekl, doufám, že si všichni uvědomujete, čeho jsme tu dnes večer byli svědky. Já jsem znal slova žalmu, ale tento kněz zná Pastýře... Brian Cavanaugh: Kup si los K zamyšlení Kdyby všichni andělé, kdyby všichni géniové světa studovali, co je lepší v té či oné situaci, zda toto utrpení či jiné, zda toto pokušení nebo ona bolestná ztráta, nedokázali by pro tebe vymyslet nic vhodnějšího než to, co tě právě potkalo. A tak věčná Boží Prozřetelnost myslela na to, dát ti jako cenný dar své lásky tento kříž. Dříve, než ti ho však poslal, zadíval se na něj svým vševědoucím pohledem, promyslil jej svým božským rozumem, prozkoumal jej svou moudrou spravedlností a prohřál jej svým milosrdenstvím. Potěžkal jej ve svých rukou, aby nebyl ani o milimetr větší a ani o miligram těžší. Pak jej požehnal svým svatým Jménem, pomazal milostí, naplnil dechem své útěchy a ještě jednou pohlédl na tebe a tvou odvahu. A tak tedy k tobě přichází přímo z nebe jako Boží volání, jako dar jeho lásky, která se nad tebou slituje stále znovu a znovu, abys byl zcela sám sebou a bez výhrad, abys našel naplnění svého života v Bohu. Jidáše - velikonoční recept Třeme v míse omastek, trochu cukru. Můžeme přidat 3-4 větší vařené brambory, 3-4 vejce. Sůl, mouku přesátou a z kvasnic vykynutý kvásek. Mlékem zadělej rukama tužší těsto a dobře je vypracuj. Nech zkynout. Zkynuté dej na pomoučněný vál. Rozválej v 1-2-3 i více kusů. Dle množství těsta v podlouhlé šišky. Řež kousky. Pečené jidáše: Vyválej v podlouhlou šišku. Slož, dej na potřený plech. Nech zkynout. Potři vejcem, posyp kmínem se solí anebo mákem a pěkně peč. Z knihy Klášterní kuchařka Co se děje ve farnostech Velikonoční příběh Pastor George Thomas, z malého městečka v Nové Anglii, přišel jednou na velikonoční nedělní ráno do kostela a nesl rezavou, pokřivenou, starou ptačí klec, kterou položil vedle kazatelny Většina lidí v údivu zdvihla obočí, když pastor promluvil. Vyprávěl, jak se včera procházel po městě a uviděl chlapce, který nesl tuto klícku. Byli v ní tři malí divocí ptáčci, třesoucí se chladem a strachem. Zastavil ho a zeptal se: Co to tam máš, synku? Jen pár starých ptáků, odpověděl. Co chceš s nimi dělat? zeptal se pastor. Vzít si je domů a hrát si s nimi, odpověděl. Budu je dráždit a vytrhávat jim peří, aby sebou mlátili. Vsadím se, že se pobavím. Ale dříve či později jich budeš mít dost a přestane tě to bavit. Co uděláš potom? Ale, mám i pár koček, řekl malý kluk, rády si na nich pochutnají, dám ptáky jim. Pastor na moment ztichl. Kolik chceš za ty ptáky, synku? Cooo??!! Na co by vám byli, pane? Jsou to jen obyčejní ptáci z pole. Ani nezpívají a vůbec nejsou hezcí! Kolik? znovu se zeptal pastor. Chlapec se na něj podíval, jako by byl blázen a řekl: 10 dolarů! Pastor sáhl do kapsy a vytáhl desetidolarovku. Dal ji chlapci, a ten zmizel rychle jako blesk. Pastor odnesl klícku do aleje, položil ji na zem, otevřel dvířka a pustil ptáčky na svobodu. To vysvětlilo přítomnost klícky na kazatelně. A potom pastor začal vyprávět tento příběh: Jednoho dne rozmlouval Ježíš s Ďáblem. Satan se právě vrátil z Rajské zahrady a nadšeně se chvástal: Nu, Pane, právě jsem nachytal plný svět lidí. Nastražil jsem past, věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny! Co s nimi budeš dělat? zeptal se Ježíš. Satan odpověděl: Cha, budu se bavit! Budu je učit, jak se brát a rozvádět, jak se mají nenávidět a škodit si, naučím je pít, kouřit a proklínat. Naučím je, jak vyrobit pušky a bomby a navzájem se zabíjet. Už se těším na tu zábavu! A co uděláš potom? zeptal se Ježíš. Zabiju je! hrdě se vztyčil Satan. Kolik za ně chceš? zeptal se Ježíš. Snad bys ty lidi nechtěl?! Není na nich ždibec dobra. Když si je vezmeš, budou tě jen nenávidět. Poplivou tě, budou tě proklínat a zabijou tě! Přece je nemůžeš chtít! Co za ně chceš? znovu se zeptal Ježíš. Satan se na Ježíše podíval a zašklebil se: Každou Tvoji slzu a všechnu Tvoji krev! Ježíš řekl: Máš je mít! a zaplatil. Pastor zvedl klícku, otevřel dveře a odešel z kazatelny.
Co se děje ve farnostech 1. Křtiny čtvrtek 8. 5. (svátek Den osvobození). Odjezd v 8.00 hod., cena 120 Kč. 2. Jemnice 31. 5. (sobota) pouť rodičů s dětmi u příležitosti setkání dětí děkanství. Odjezd v 7.30 hod., cena 90,- Kč. 3. Sv. Hostýn + P. Maria ve skále farní pouť 7. 6. Odjezd v 6.00 hod., cena 280,- Kč. 4. Mariazell tradiční pouť, 30. 8. Odjezd v 5.00 hod., cena 320,- Kč. 5. Přibyslavice pěší pouť v sobotu 13. 9. Odchod ve 14.00 hod. od baziliky sv. Prokopa. Poutě 2008 STRANA 7 Autobusy na všechny zájezdové poutě odjíždějí od Úřadu práce. Přihlášky u Libuše Bublanové v sakristii kostela sv. Martina vždy po ranní mši sv. od 14. 3. 2008. Pořad bohoslužeb v kostele na Jejkově So 1.3. 16.30 Za Marii a Helenu Lamichovy Ne 2.3. 4. neděle postní 7.30 Za Anežku Kozákovu, sourozence a Marii Kurkovu 9.00 Za farníky Po 3.3. mše sv. není Út 4.3. 18.00 Za živou a rodinu Mackovu, Novotnou a Kopečnou St 5.3. 9.00 Za Marii a Josefa Syrovovy, děti a živou rodinu, za Marii a Františka Buďovy, děti a přízeň (mše sv. v českém a německém jazyce) Čt 6.3. 7.00 Na poděkování za 70 let života 9.00 rekolekce (Rudíkov) Pá 7.3. dopol. návštěvy nemocných 18.00 Za sestřenici a její rodiče (po mši sv. adorace a svát. požehnání) So 8.3. 16.30 Za rodinu Havlenovu, duše v očistci a za mír Ne 9.3. 5. neděle postní 7.30 Za rodiče Prokešovy, tatínka Gabriela Večeřu a za vyprošení Boží ochrany pro celou živou rodinu 9.00 Za farníky Po 10.3. mše sv. není Út 11.3. 18.00 Za Viktora Růžičku, dceru Jarmilu a dvoje rodiče St 12.3. 9.00 Za Josefa Jarého a rodiče Čt 13.3. 7.00 Za rodiče, živou i rodinu Divišovu, Abrahámovu a Langovu Pá 14.3. 18.00 Za živou a + rodinu Zhořovu a Marekovu So 15.3. Slavnost sv. Josefa 16.30 Za farníky Ne 16.3. Květná neděle 7.30 Za Josefa Tomka, dvoje rodiče a celou přízeň 9.00 Za Fr. Juráka, + rodiče Zikovy a Jurákovy a za živou rodinu Po 17.3. mše sv. není Út 18.3. 18.00 Za Petra Rašovského, bratra, rodiče a Jaroslava Bednaříka St 19.3. 9.00 Za rodinu Havlenovu, duše v očistci a za vyprošení daru míru Čt 20.3. Zelený čtvrtek 18.00 Za kněze Vlastimila, za jeho živé i zemř. příbuzné, přátele a dobrodince (Mše sv. na památku Pánovy poslední večeře) Pá 21.3. Velký pátek 15.00 Velkopáteční obřady, den přísného postu So 22.3. Bílá sobota 20.00 Za dar mateřství Ne 23.3. Slavnost Zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista 9.00 7.30 Za farníky Po 24.3. Velikonoční 7.30 pondělí 9.00 Út 25.3. Velikonoční úterý 18.00 Za stavitele Jana Velebu a celou živou rodinu
STRANA 8 Linka důvěry Střed Linka důvěry STŘED s telefonním číslem 775 22 33 11 zahájila svůj provoz 1. května 2007. Jde o projekt občanského sdružení STŘED, který je financován z fondů Evropské unie, ze státního rozpočtu a z rozpočtu kraje Vysočina. Hlavním cílem linky je poskytovat pomoc lidem v krizi a v obtížné životní situaci. Na linku se může obrátit kdokoli bez ohledu na věk, pohlaví, náboženské vyznání. Provozní doba linky je denně od 8:00 do 22:00 hodin, včetně víkendů a svátků. V nočních hodinách mohou volající využít služeb brněnské Linky Naděje. Pracovníci linky důvěry jsou speciálně vyškolení odborníci, kteří umějí s volajícími navázat kontakt a společně hledat optimální řešení problému. Linka důvěry STŘED je jedinou linkou tohoto typu v kraji Vysočina. Konkrétně s jakými problémy se mohou děti, dospělí, senioři na Linku důvěry STŘED obracet: s pomocí v jakékoliv krizové situaci: psychické mentální či tělesné v případě znásilnění či pohlavního zneužití domácí či jiné násilí závislosti sexuální a gynekologická problematika vztahové problémy sebevražedné myšlenky či pokusy úmrtí blízké osoby bytová či finanční tíseň a nezaměstnanost, osamělost či ztráta smyslu života a duchovní otázky výchova dětí či péče o seniory, nemocné a postižené blízké osoby Linka důvěry STŘED v případě potřeby doprovází své klienty i opakovaně. Smějeme se Mami, proč si se mnou nechceš hrát?, ptá se šestiletá Nelly. Protože nemám čas. Proč nemáš čas? Protože pracuji. A proč pracuješ? Abych vydělala peníze. Proč vyděláváš peníze? Abych ti mohla dát najíst. - Ale, mami, já nemám hlad! Jejkov Aktuality Sdružení pěstounských rodin Nabízí pořádání besed o náhradní rodinné péči. Sdružení vzniklo v roce 1995. Jeho cílem je pomoci opuštěným, sociálně a zdravotně znevýhodněným dětem a mladým lidem. Svou pomoc směřuje dětem odebraným z biologických rodin z důvodů ohrožení vývoje dítěte či absence rodinného zázemí, dětem sociálně a zdravotně znevýhodněným a dětem umístěným v dětských domovech, výchovných či diagnostických ústavech. Více informací: www.pestouni.cz. Sdružení pěstounských rodin nabízí farnostem pořádání besed o náhradní rodinné péči. Odborník na tuto problematiku vysvětlí co znamená náhradní rodinná péče, jaký je rozdíl mezi osvojením a pěstounskou péčí, jak postupovat v případě, že má někdo zájem přijmout dítě do adopce či do pěstounské péče. Přítomna bude i jedna pěstounská rodina, která zájemce seznámí se svými konkrétními zkušenostmi. Zájemci o tento typ besedy mohou využít kontakty: e-mail: pestouni@pestouni.cz, tel.: 731 507 402 - kontaktní osoba: Mgr. Pavel Šmýd. V rámci SPR působí rovněž poradna náhradní rodinné péče, která poskytuje poradenství, pomoc a podporu dětem, zájemcům a žadatelům o náhradní rodinnou péči a rodinám s dětmi v náhradní rodinné péči. v neutrálním prostředí. Stálý pořad bohoslužeb Svatý Martin Bazilika PO - 7 15 18 00 ÚT 18 00 7 15 18 00 ST * 7 15, 16 00 pro děti 18 00 ČT 7 00 18 00 8 00 PÁ 18 00 nejen pro děti 7 15 16 30 SO 16 30 s nedělní platností 19 00 8 00 NE 7 30, 9 00 8 00, 10 30, 18 00 7 00, 10 00 * sledujte aktuální informace Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 7. dubna 2008. Příspěvky zasílejte do pondělí 1. dubna 2008 na: ns@fibox.cz NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, Karel Tomek. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: ns@fibox.cz.