REGIONÁLNÍ INTEGRAČNÍ SESKUPENÍ V LATINSKÉ AMERICE

REGIONÁLNÍ INTEGRAČNÍ SESKUPENÍ V LATINSKÉ AMERICE Agentura pro zákaz jaderných zbraní v Latinské Americe a Karibiku (Organismo para la Proscripción de las Armas Nucleares en la América Latina y el Caribe - OPANAL) Andské společenství národů (Comunidad Andina - CAN) Jihoamerické společenství národů (Comunidad Sudamericana de Naciones - CSN) Karibské společenství (Caribbean Community Caricom) Vznik podepsáno 14. února 1967 na základě smlouvy z Tlatelolca, v platnost 25. dubna 1969 po dosažení 11. ratifikace Cíl podpora mírového využití jaderné energie a především zajistit nepřítomnost jaderných zbraní v Latinské Americe Členové (33) Antigua a Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincent a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago, Uruguay, Venezuela Poznámka dříve známé jako Andská skupina, Andský parlament a také jako Andský společný trh (Ancom). Vznik 26. května 1969; současný název z října 1992; v platnost 16. října 1969. Cíl podpora rozvoje členských zemí pomocí hospodářské integrace. Členové - (4) Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru. Venezuela v roce 2006 ohlásila vystoupení z CAN (vstoupila do MERCOSURu). V roce 2005 získali tehdejší členové MERCOSURu (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay) na základě dohod mezi CAN a těmito jednotlivými zeměmi statut přidružených členů (a naopak členové CAN obdobný statut v MERCOSURu). Chile, které bylo v letech 1969-76 plným členem a v letech 1976-2006 pozorovatelem, se v roce 2006 stalo také přidruženým členem Přidružení členové (5) Argentina, Brazílie, Chile, Paraguay, Uruguay Pozorovatelé (1) Španělsko Historie 1969 podepsána Cartagenská dohoda; 1973 přistoupila Venezuela; 1976 vystoupilo Chile; 1993 vstoupila v platnost dohoda o zóně volného obchodu mezi Bolívií, Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou; 1994 schválen společný celní sazebník; 1995 přijetí principů společné zahraniční politiky; 1998 počátek účasti na vyjednávání o vytvoření FTAA; 1998 podepsána Rámcová dohoda o liberalizaci mezi mezi CAN a Mercosurem; 2000 podepsán protokol Závazek Andského společenství k demokracii ; 2004 podepsána Dohoda o spolupráci s MERCOSURem a spolu s ním vyhlášeno vytvoření Jihoamerického společenství národů (CSN) budovaného částečně po vzoru EU; od 1. ledna 2005 nemusí občané členských zemí získávat při cestování do jiné členské země víza, stačí jim jejich občanský průkaz; 2006 vystoupila Venezuela; v roce 2008 bylo CSN přeměněno na Unii jihoamerických národů (UNASUR) Vznik 9. prosince 2004 Cíl koordinovat aktivity regionálních integračních seskupení, rozvíjet fyzickou infrastrukturu v členských zemích, přispět k propojování a konsolidaci Andského společenství a Mercosuru. V roce 2008 se CSN přeměnilo na Unii jihoamerických národů (UNASUR) Členové (12) Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru, Surinam, Uruguay, Venezuela Vznik 4. července 1973; v platnost 1. srpna 1973 Cíl podpora hospodářské integrace a rozvoje, zvláště mezi nejméně rozvinutými zeměmi, a koordinace zahraničních politik členských států. Členové - (15) Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominika, Grenada, Guyana, Haiti, Jamaika, Montserrat, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago Přidružení členové - (5) Anguilla, Bermudy, Britské panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy, Turks a Caicos

Pozorovatelé - (8) Aruba, Kolumbie, Dominikánská republika, Mexiko, Nizozemské Antily, Portoriko, Venezuela Historie a aktivity 1958-1962 britská Federace Západoindického souostroví; 1965 podepsána dohoda o vytvoření Karibského sdružení volného obchodu (CARIFTA); 1968 CARIFTA vstoupila v platnost; 1973 vytvoření Caricomu; 2001 podepsána revidovaná smlouva z Chaguaramas, která je základem budování jednotného trhu (Caribbean/CARICOM Single Market and Economy CSME) a vytvoření Karibského soudního dvora (CCJ), který má řešit spory z fungování CSME a navíc by měl být i nejvyšším odvolacím soudem pro běžné vnitrostátní spory u anglofonních zemí, u kterých byl dosud nejvyšším odvolacím orgánem britský Privy Council. V roce 2006 vstoupila v platnost dohoda o vytvoření jednotného trhu mezi členskými zeměmi (CSME). Neúčastní se ho Haiti z důvodů politické nestability a Bahamy z důvodu domácí opozice vůči pohybu pracovní síly v rámci jednotného trhu. CARICOM uzavřel několik dohod o liberalizaci obchodu se třetími zeměmi (preferenční dohody: 1993 s Venezuelou, 1995 s Kolumbií; dohody o zónách volného obchodu: 2000 s Kubou, 2001 s Dominikánskou republikou, 2004 s Kostarikou), 2008 byl ve vztazích s EU nahrazen systém preferencí (dohody z Lomé a Cotonou mezi EU a ACP) EPA (Economic Partnership Agreements) v podstatě dohodou o volném obchodu (v platnost vstoupilo v roce 2013), jedná se s Kanadou, MERCOSURem a USA. V roce 2005 začaly jednotlivé země vydávat pasy podle jednotného vzoru (do roku 2009 se připojily všechny členské země kromě Baham, Haiti a britského závislého území Montserrat). Uvažuje se o vydávání společných víz pro občany třetích zemí. Dále se uvažuje o vydávání zjednodušených cestovních dokladů (cestovních karet) pro občany členských zemích na jejich cesty v rámci CARICOMu. Latinskoamerické integrační sdružení (Asociación Latinoamericana de Integración - ALADI) Poznámka - Asociacion Latinoamericana de Integracion (ALADI) Vznik 12. srpna 1980 (smlouva z Montevidea); funguje od 18. březen 1981 Cíl podpora svodného regionálního trhu s cílem vytvořit latinskoamerický společný trh (pomocí postupné liberalizace a preferenčních ujednání) Členové - (13) Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Chile, Kolumbie, Kuba, Mexiko, Panama, Paraguay, Peru, Uruguay, Venezuela. Pozn.: 11. srpna 2011 bylo na zasedání Rady ministrů schváleno přistoupení Nikaraguy, která dosud nesplnila podmínky pro získání plného členství Pozorovatelé - (29) Čína, Dominikánská republika, Guatemala, Honduras, Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik, Komise Evropských společenství, Kostarika, Latinskoamerický hospodářský systém, Meziamerická rozvojová banka, Meziamerický ústav pro spolupráci v zemědělství, Nicaragua, Podpůrná andská společnost (Corporación Andina de Fomento), Salvador, OAS, Pákistán, Panamerická zdravotnická organizace (Organización Panamericana de la Salud), Portugalsko, Rumunsko, Rusko, San Marino, Světová zdravotnická organizace (WHO), Španělsko, Švýcarsko, Ukrajina, UNDP, Všeobecný iberoamerický sekretariát (Secretaría General Iberoamericana), Historie ALADI navazuje na LAFTA (Latinskoamerickou zónu volného obchodu, která vznikla v roce 1960 a jejímž cílem bylo vytvoření volného obchodu se zbožím nikoli se službami cestou postupného snižování cel a dalších obchodních překážek. LAFTA ovšem nezahrnovala koordinaci hospodářských politik či zahraniční politiky. V roce 1980 se LAFTA změnila na ALADI. Základní metodou organizace je systém preferenčních dohod pro obchod se zbožím s tím, že lepší přístup na trhy rozvinutějších členských zemí získávají ty méně rozvinuté členské země

Latinskoamerický a karibský hospodářský systém (Sistema Económico Latinoamericano y del Caribe - SELA) Organizace amerických států (Organization of American States - OAS) Vznik 17. říjen 1975 (Panamská konvence) Cíle podpora konzultací a koordinace za účelem dosažení společného postupu a strategie zemí Latinské Ameriky a Karibiku v ekonomických otázkách vůči třetím zemím, skupinám států, na mezinárodních fórech a v mezinárodních organizacích. Vytvářet systém spolupráce a integrace mezi zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. Aktivity každoroční zasedání na ministerské úrovni, regionální konzultační a koordinační schůzky, organizuje setkání za účasti zástupců vlád a soukromého sektoru, pořádá semináře a kurzy o ekonomických tématech, která se dotýkají Latinské Ameriky a Karibiku, hodnotí dopady hospodářských procesů na oblast Latinské Ameriky a Karibiku, podporuje výměnu zkušeností, podporuje tok multilaterální i bilaterální podpory od mezinárodních organizací i jednotlivých dárcovských zemí a dárců Členové - (28) Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Surinam, Trinidad a Tobago, Uruguay, Venezuela Vznik 14. dubna 1890 jako Mezinárodní unie amerických republik; 30. dubna 1948 přijata charta OAS; funguje od 13. prosince 1951 Cíl podpora regionálního míru a bezpečnosti, posílení zastupitelské demokracie, předcházení konfliktům a mírové řešení sporů, vojenské akce v případě agrese, solidarity, posílení spolupráce a hospodářského a sociálního rozvoje, odstranění extrémní chudoby, omezit konvenční zbrojení. Zvláště od 90. let, kdy se latinskoamerické země demokratizovaly, se OAS zaměřovala především na posilování demokracie (pozorovatelské mise k volbám v jednotlivých zemích), řešení lokálních konfliktů (zvláštní mise v Nikaragui, Surinamu, Haiti a Guatemale) a odminování dříve konfliktních území, ochranu lidských práv, podporu volného obchodu (mimo jiné vytváření FTAA, proti které je významná opozice některých latinskoamerických zemí), boj proti obchodu s drogami (1986 vytvořena Meziamerická kontrolní komise pro otázky zneužívání drog) a podporu udržitelného rozvoje. Členové - (35) Antigua a Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Kanada, Chile, Kolumbie, Kostarika, Kuba (kubánská vláda vyloučena z účasti na aktivitách v roce 1962, rezoluce z roku 2009 ruší vyloučení kubánské vlády v OAS, měl by následovat proces vyjednávání, jehož cílem by mělo být znovu zapojení Kuby do činnosti organizace), Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Salvador, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras (v důsledku státního převratu byla aktivní účast Hondurasu přerušena a měla by být obnovena po znovu nastolení demokracie), Jamajka, Mexiko, Nicaragua, Panama, Paraguay, Peru, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago, USA, Uruguay, Venezuela Pozorovatelé - (68) Albánie, Alžírsko, Angola, Arménie, Rakousko, Ázerbájdžán, Belgie, Benin, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čína, Chorvatsko, Kypr, Česko, Dánsko, Egypt, Rovníková Guinea, Estonsko, EU, Finsko, Francie, Gruzie, Německo, Ghana, Řecko, Svatý stolec, Maďarsko, Island, Indie, Irsko, Izrael, Itálie, Japonsko, Kazachstán, Jižní Korea, Lotyšsko, Libanon, Litva, Lucembursko, Makedonie, Malta, Monako, Maroko, Nizozemsko, Nigérie, Norsko, Pákistán, Filipíny, Polsko, Portugalsko, Katar, Rumunsko, Rusko, Saudská Arábie, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Srí Lanka, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie, Vanuatu, Jemen Historie 1826 Simón Bolívar navrhl na kongresu v Panamě vytvoření ligy amerických republik; 1889-90 první mezinárodní konference amerických států ve Washingtonu; 1890 výsledkem konference založení Mezinárodní unie amerických

republik; 1910 na čtvrté mezinárodní konferenci amerických států v Buenos Aires organizace přejmenovaná na Unie amerických republik (Panamerická unie); 1947 podepsána Meziamerická smlouva o vzájemné pomoci (tzv. Pakt Rio) systém kolektivní bezpečnosti; 1948 na deváté konferenci v Bogotě se členské země zavázaly bojovat proti komunismu, přijaly Americkou deklaraci práv a povinností člověka a podepsaly Chartu Organizace amerických států, která vstoupila v platnost v roce 1951; 1959 vytvořena Meziamerická komise pro lidská práva; 1962 kubánské vládě odňato právo účasti na meziamerických strukturách včetně činnosti OAS (ačkoli Kuba zůstává formálně členem); 1969 podepsána Americká konvence o lidských právech (v platnost v roce 1978); 1970 vytvořeno Valné shromáždění OAS jako nejvyšší rozhodovací orgán; 1979 vytvořen Meziamerický soud pro lidská práva; 1991 přijata rezoluce 1080, podle které musí Generální tajemník organizace svolat schůzku Stále rady do 10 dnů po státním převratu v jakékoli členské zemi; 1994 první summit Amerik v Miami, na kterém přednesl americký prezident Clinton návrh na vytvoření Zóny volného obchodu Amerik (FTAA); 2001 přijata Meziamerická demokratická charta; 2009 zrušena neúčast kubánské vlády a přerušeno členství Hondurasu v důsledku státního převratu. Organizace východokaribských států (OECS) Vznik 18. června 1981 (smlouva z Basseterre); v platnost 4. července 1981 Cíl podpora politické, hospodářské a obranné harmonizace, spolupráce a integrace, ochrana lidských práv, podpora principů dobré správy, podpora v případech přírodních katastrof (např. hurikánů) Aktivity OECS navázala na existenci skupiny Přidružených států Západoindického souostroví (West Indies Associated States) skupiny zemí, které byly od roku 1967 na základě zákona přidruženy k VB s tím, že požívaly samosprávu ve vnitřních věcech a VB odpovídala za zahraniční politiku a obranu. V roce 2001 byl přijat záměr vytvořit hospodářskou unii. Od roku 2006 byl projednáván návrh Smlouvy o hospodářské unii, která by nahradila původní zakládací smlouvu z Basseterre. Nová Revidovaná smlouva z Basseterre zakládající hospodářskou unii OECS byla podepsána v roce 2010 a hospodářská unie vstoupila v platnost v roce 2011. Smlouva o hospodářské unii obsahuje ustanovení nejen o volném pohybu pracovních faktorů (zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu), ale také o harmonizaci monetárních a fiskálních politik a o vytvoření Parlamentního shromáždění složeného z členů parlamentů členských zemí. Všechny členské státy s výjimkou Britských panenských ostrovů (USD) přitom už sdílí společnou měnu východokaribský dolar (EC$, resp. XCD), o který se stará společná Východokaribská centrální banka. Členové - (9) Anguilla, Antigua a Barbuda, Britské panenské ostrovy, Dominika, Grenada, Montserrat, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny PetroCaribe Vznik 29. června 2005 Cíl odstranit existující sociální nerovnosti, podpořit růst životní úrovně, podpořit aktivní účast lidí na vytváření jejich budoucnosti Členové - (18) Antigua a Barbuda, Bahamy, Belize, Kuba, Dominica, Dominikánská republika, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Jamajka, Nikaragua, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincent a Grenadiny, Surinam, Venezuela Aktivity základem je účast Venezuely, která za cenově zvýhodněných podmínek dodává ostatním zemím ropu karibské státy (všechny dohromady) mohou každý den koupit až 185 000 barelů ropy za světovou tržní cenu (fakticky dostávají asi jen 145 000 barelů, z toho 95 000 barelů směřuje na Kubu, dodávky do ostatních zemí jsou prý nepravidelné), nicméně hned zaplatit mohou jen část a zbytek mohou splácet až 25 let s ročním úrokem 1 % (pokud je cena ropy na světovém trhu vyšší než 40 USD za barrel). Navíc je možné za část ropy platit Venezuele jinými produkty (banány, rýží či cukrem). Venezuela přitom obchoduje pouze se

státními společnostmi členských zemí, neboť soukromé společnosti považuje za zkorumpované a kriminální. Skupina Rio (RG) Poznámka dříve známé jako Grupo de los Ocho, původně složeno ze skupiny Contadora a skupiny z Limy Vznik - prosinec 1986 Cíl konzultace o regionálních problémech Latinské Ameriky Aktivity během studené války vytvořeno jako určitá alternativy OAS, která byla považovaná za organizaci podléhající příliš vlivu USA. Skupina nemá sekretariát nebo jiné stálé ústředí, schází se na pravidelných ročních summitech hlav států. Členové - (23) Argentina, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka (zastupuje CARICOM), Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Uruguay, Venezuela V roce 2010 spojeno s Karibským summitem o integraci a rozvoji (CALC) a vytvořeno tak Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC) Skupina tří (G-3) Vznik - září 1990; v platnost od 1. ledna 1995 Cíl mechanismus politické spolupráce a dohoda o vytvoření zóny volného obchodu. Aktivity - podle dohody měla být vzájemná cla snižována 10 let od roku 1995 každý rok o 10 %. V květnu 2006 oznámil venezuelský prezident Hugo Chavéz, že Venezuela vystoupí z tohoto uskupení (údajně vystoupila v listopadu 2006). Členové - (2) Kolumbie, Mexiko (původně též Venezuela). Panama jeví zájem vstoupit. Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC) Společný trh jihu (Mercado Común del Sur Mercosur, Mercado Comum do Sul - Mercosul) Poznámka nástupnická organizace Skupiny Rio a Latinskoamerického a karibského summitu o integraci a rozvoji Vznik 23. února 2010, funguje od července 2011 Cíl prohloubit integraci v Latinské Americe a snížit politický a ekonomický vliv USA v LA Členové (33) Antigua a Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Chile, Jamajka, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincent a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago, Uruguay, Venezuela Poznámka - také známé jako Mercado Comun del Cono Sur (Mercosur) Vznik 26. března 1991 (smlouva z Asunciónu), 1994 doplněna smlouvou z Ouro Preto Cíl zvýšení regionální hospodářské spolupráce a vybudování společného trhu Členové - (5) Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, Venezuela. Pozn.: Bolívie, která byla dosud přidruženým členem, je v procesu přístupu v roce 2012 byl podepsán protokol o přistoupení, dosud však nevstoupil v platnost Přidružení členové - (6) Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Peru, Surinam Historie v polovině 80. let 20. století se objevila ve vzájemných vztazích Brazílie a Argentiny tendence k hospodářské spolupráci (1984-1989 uzavřeno 24 různých bilaterálních protokolů upravující spolupráci v různých hospodářských oblastech); 1990 zájem Paraguaje a Uruguaje na připravované dohodě; 1991 podepsána smlouva o vytvoření Mercosuru; 1996 v platnost zóna volného obchodu s Chile; 1997 v platnost smlouva o zóně volného obchodu s Bolívií; podíl jednání na vytváření FTAA, ale některé členské státy FTAA odmítly na 4. summitu Amerik v Argentině v roce 2005); oslabení integrační a hospodářské dynamiky po argentinské krizi na konci roku 2001; prosinec 2004 podepsána dohoda o spolupráci s CAN (členské státy MERCOSURu získaly statut

přidruženého člena CAN a naopak členské země CAN získaly obdobný statut v rámci Dohod o hospodářské komplementaritě v podstatě dohod o volném obchodu v MERCOSURu); 17. června 2006 podepsala Protokol o přistoupení Venezuela, nicméně ten nebyl z politických důvodů ratifikován v Paraguayi (odpor horní komory parlamentu ovládané pravicovou opozicí ze strany Colorado), takže Venezuela se stala členem až v roce 2012, kdy bylo členství Paraguaye dočasně pozastaveno z důvodu údajného puče proti prezidentovi Lugovi, a do 4 let od vstupu má Venezuela přizpůsobit svoje předpisy regulacím MERCOSURu. MERCOSUR dnes funguje jako plná celní unie a spolu s CAN jsou hlavními pilíři vytvářené Unie jihoamerických národů (UNASUR). Středoamerická zóna volného obchodu (CAFTA, DR-CAFTA) Středoamerický integrační systém (SICA) Středoamerický společný trh (MCCA) Unie jihoamerických národů (UNASUR) Vznik podepsána v prosinci 2003, v platnost po ratifikaci jednotlivými zeměmi Poznámka původně nazývaná Středoamerická zóna volného obchodu (CAFTA). Od vstupu Dominikánské republiky v roce 2004 se používá zkratka DR-CAFTA. Panama uzavřela s USA v prosinci 2006 bilaterální dohodu o volném obchodu (ještě neratifikována). Cíl vytvoření zóny volného obchodu mezi středoamerickými zeměmi a USA Členové (7) Guatemala, Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Dominikánská republika a USA. Vznik 13. prosince 1991, funguje od 1. února 1993 Cíl posílení demokracie, vytvoření nového modelu regionální bezpečnosti, podpora rozvoj svobody, vybudování regionální systém sociálního zabezpečení a ekonomické a sociální spravedlnosti, dosažení hospodářské jednoty a posílení jednoty členských zemí v jednání o mezinárodních otázkách Členové - (7) Belize, Guatemala, Honduras, Kostarika, Nicaragua, Panama, Salvador Přidružení člen - (1) Dominikánská republika Pozorovatelé - (15) Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Francie, Chile, Italy, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko, Německo, Peru, Svatý stolec, Španělsko, USA Vznik 13. prosince 1960, kolaps v roce 1969 (po fotbalové válce mezi Hondurasem a Salvadorem), činnost obnovena v roce 1991 Cíl podpora vytvoření středoamerického společného trhu. Aktivity podařilo se odstranit cla na většinu produktů, z velké části i sjednotit celní sazby vůči třetím zemím a zvýšit vzájemný obchod mezi členskými zeměmi. Členové - (5) Kostarika, Salvador, Guatemala, Honduras, Nicaragua; Poznámka - Panama, ačkoli není členem, se plně podílí na regionální spolupráci Vznik 23. května 2008 Členové (12) Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Ekvádor, Guyana, Paraguay, Peru, Surinam. Uruguay, Venezuela Pozorovatelé (2) Mexiko, Panama Historie v roce 2004 byla podepsána deklarace z Cuzca, ve které prezidenti 12 jihoamerických států vyhlašovali záměr vytvořit jihoamerické společenství po vzoru EU včetně společné měny, parlamentu a pasu. V roce 2007 došlo k přejmenování CSN na UNASUR. Stálý sekretariát má sídlo v ekvádorském Quitu. Vrcholným politickým orgánem je summit hlav členských zemí, který se schází jednou za rok (první summit byl v roce 2005 v Brasílii). Jednou za půl roku se schází ministři zahraničních věcí. Již v roce 2005 byla vytvořena zvláštní komise na podporu integračního procesu. Cílem v hospodářské oblasti je vytvoření společného trhu. Do roku 2014 by měla být vytvořena zóna volného obchodu pro produkty tzv. necitlivé a do roku 2019 pro citlivé. V roce 2007 byla v Buenos Aires zahájena činnost společné Jihoamerické banky, která bude mít ústředí ve venezuelském Caracasu a pobočky v Buenos Aires a La Pazu a která má financovat projekty na zlepšení konkurenceschopnosti, podporu

vědeckotechnického rozvoje a zmenšení nerovností v členských státech. Státy také spolupracují v oblasti obrany v rámci vytvořené Jihoamerické obranné rady, nicméně nemá jít o vytvoření organizace jako je NATO, spíše má jít o spolupráci, konzultace a vytváření důvěry v této oblasti. Pracuje se také na plánech na rozvoj infrastruktury jednak rozvoj silniční sítě a jednak energetické infrastruktury (plynovody v rámci tzv. Jihoamerické energetického okruhu by měly distribuovat zemní plyn z Peru a Bolívie). Cestování občanů členských zemí mezi sebou je usnadněno tím, že nepotřebují pasy ani víza při pobytu do 90 dní, stačí identifikační doklad z jejich domovského státu. Pramen: Zpracováno podle Appendix B - International Organizations and Groups, CIA, dostupné na adrese http://www.odci.gov/cia/publications/factbook/appendix/appendix-b.html (14. 1. 2014) a webových stránek jednotlivých organizací.