Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě květen 2015 Slovo na cestu Dávat dohromady 20 let na cestě Když rozbijeme hrníček, nebude už sloužit původnímu účelu. Totéž platí o narušení celku určité kultury či náboženství, o mezilidských vztazích, stejně tak i o vnitřním světě každého člověka. Rozpolcenost, nejednota, destrukce a vše, co se tomu podobá, neprospívají k rozvoji života. Zajímavé označení pro činnost, jenž vede k narušení jednoty, najdeme v řeckém jazyce. V tomto jazyce Bible, především pak Nového zákona, se objevuje sloveso diaballein, což je možné přeložit jako házet mezi nebo rozdělovat. Z toho je pak odvozeno slovo ďábel jako označení pro někoho, kdo rozděluje, ničí jednotu. Bez přehánění můžeme proto označit vše, co se nese v tomto duchu, jako ďábelské. Úkolem křesťana je pak nejen nepřispívat k ničivým výbuchům rozdělení, ale i nepodléhat všeobecnému negativismu, který se šíří jako tlaková vlna kolem těchto explozí. Všichni určitě známe nádhernou charakteristiku Panny Marie, kterou uvádí Lukášovo evangelium na více místech: Maria vše důležité uchovávala ve svém srdci, ve své mysli, uvažovala o tom všem. Na jednom místě (Lk 2,19) se pro to Mariino rozvažování používá v řečtině slovo symballein, což se dá přeložit jako dávat dohromady, skládat nebo také vytvářet celek. Je to pozitivní protiklad k tomu, o čem byla řeč na začátku. Ježíšova Matka je tedy příkladem toho, jak je třeba skládat dohromady různé střepiny, které
sbíráme každý den. Ona je Patronkou dobrého rozlišování, abychom věděli, co k čemu patří a jak co poskládat, aby nás to nezahltilo a neuvedlo ve zmatek, spíše naopak, aby to postupně vytvářelo celek, jakousi krásnou mozaiku. Maria nás provází i velikonoční dobou. V měsíci květnu, který jí zasvěcujeme, nás svou přítomností a přímluvou stmeluje, abychom jako prvotní společenství křesťanů měli jedno srdce a jednu duši a takto očekávali dar letnic. Aby byli jedno je i Kristovým přáním a zároveň hlavním odkazem, který zanechal svým apoštolům, dříve než zemřel, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. V tomto duchu přeji všem čtenářům těchto řádků, aby společně s Pannou Marií uměli dávat dohromady důležité věci nejdříve ve svém srdci, aby pak i následně jako lidé vnitřně sjednocení dokázali vytvářet jednotu i kolem sebe. P. Roman Czudek, vicerektor římské koleje Nepomucenum Nevím, o co mám prosit Nevím, o co mám prosit, ty víš, co potřebuji. Je-li to, co si přeji, pro mě dobré, dáš mi to. Miluješ mě lépe, než já dokážu milovat sám sebe. Nauč mě modlit se, modli se ve mně. Rosa z nebe padá Déšť stéká po kapkách, zavlažuje nám zem. A jarní kvítek volá, tady, ach tady jsem! Jako ty květiny, jež potřebují pít, srdce lidská touží rosou se naplnit. Rosa z nebe padá a zavlažuje nás. Otvírejme svoje nitro, dokud je ještě čas! Adéla Senecká 2
Zajímá nás... Je uctivé podávání svatého přijímání na ruku? V roce 1997 čeští a moravští biskupové dovolili podávání svatého přijímání na ruku jako druhou možnost vedle podávání do úst. V té době také začala u nás debata, který z těchto dvou postojů je uctivější a který méně Odpověď: Nezáleží na tom, jak přijímám navenek, důležitá je moje vnitřní dispozice. Vědomí, že nikdy nebudu hoden přijmout Krista (odměna za to, jak jsem dobrý), ale že On přichází jako pokrm a lék. Dovolím si přirovnání: Někdy jsem tak nemocný a slabý, že mi zdravotní sestra musí podat lék do úst, jindy si lék vezmu a rukou vložím do úst. Který z těchto dvou způsobů je uctivější? Jídlo: jsou pokrmy, na které používám příbor, jsou pokrmy, které jím rukou. Záleží na vnějšku, nebo na vnitřním nastavení, jakou úctu mám k jídlu, lékům, Eucharistii? Využívám této příležitosti k návodu na přijímání na ruku: Dám jasně najevo podávajícímu, že přijímám na ruku (nešermuji na poslední chvíli), levá ruka je připravena jako trůn pro Krále, pravá připravena pod ní, jakmile přijmu na ruku, poodstoupím stranou a čelem k oltáři podávám pravou rukou do úst (ne cestou k lavici). Kdy na ruku nepřijímám nikdy: Když se podává pod obojí způsobou, když mám rukavice, dítě nebo cokoliv jiného (třeba kabelku přes rameno). o. Jan Czudek 3
Duchovní obnova pro manželské páry v Hradci nad Moravicí Již dlouhodobě se zúčastňujeme s manželkou adventních a postních duchovních obnov v CZŠ sv. Ludmily na Hradci. Plakátek bývá vždy vyvěšen na vývěsce našeho kostela a je jen škoda, že naši farníci toto pozvání nevidí. Patříme mezi páry, které navštěvují obnovy již řadu let, ale vždy se na přednášce nebo při setkání ve skupince dozvíme něco nového a snad můžeme i my svou zkušeností něčím ostatní obohatit. I tentokrát nás zaujalo téma přednášky manželů Večeřových z Olomouce na téma: Co bylo a je posilou pro naše manželství. Přednáška byla výborná, manželé humornou formou sdělovali své radosti i problémy ve svém vztahu. Důraz byl v přednášce kladen jak na společnou modlitbu manželů, tak i na to, že se modlí jeden za druhého, za svěřené a vyslovené těžkosti nebo problémy. Ve skupince jsme se setkali s mladšími páry, jejichž obtíže spočívaly hlavně v nedostatku času, který by chtěli trávit spolu, ale brání jim v tom náročné zaměstnání mužů, kteří se často vracejí z práce až pozdě večer. Přesto se muži snaží vynahrazovat tento nedostatek manželkám např. společným víkendem bez dětí nebo Manželskými večery apod. Druhá část byla v režii přednášejícího otce Lumíra Tkáče, který na biblických příkladech poukázal na vztahy rodičů a dětí a snažil se nám tímto vysvětlit obsah 4. přikázání Desatera. Také o tom jsme později diskutovali ve skupince. Protože se věkové složení párů lišilo, mohli jsme být obohaceni o zkušenosti manželů, kteří aktuálně řeší volný čas menších dětí, a my jsme zase mohli sdělit ostatním své zkušenosti s našimi dospívajícími dětmi v této počítačové době. Překvapením nebyla opět přeplněná kaple při mši svaté, kde většina přistoupila ke svatému přijímání po využité nabídce svátosti smíření. Věřím, že mnozí z nás se rozcházeli s pocitem, že něco dobrého vykonali pro svůj vztah k manželovi/manželce a dobře strávili s Pánem volný den. M a F. Hellebrandovi 4
BISCUP 2015 V pátek 20. března se část opavské mládeže vydala na diecézní setkání mládeže s otcem biskupem, které se letos konalo ve Frýdku-Místku. Po příjezdu jsme se rozdělili do tříd, kde jsme pak šli večer spát, a poté jsme měli zahájení v tělocvičně, kde nás seznámili s večerním programem. Pak jsme se odebrali na náměstí, kde jsme si všichni společně vyzkoušeli tzv. Flashmob a rozdělili se do kostelů na večerní modlitbu. Když jsme se vrátili zpět do školy, někteří už ulehli ke spánku. Ti vytrvalejší mohli jít na celonoční adoraci do tělocvičny nebo si šli dát něco dobrého do čajovny, která byla určena pro pokec. Ráno jsme zase dostali instrukce v tělocvičně, kde nás seznámili s dopolední hrou, která spočívala v tom, že jsme ve skupinkách museli splnit úkoly rozmístěné po městě, takže jsme poznali skoro celý Místek! No a pak už jen oběd a očekávaná mše s otcem biskupem a vyhlášení soutěže. Po mši jsme se vydali do svých domovů s krásnými zážitky v našich srdcích. Terezie Lukašáková 5
Pozvánka na pouť Prožíváme eucharistický rok, který vyvrcholí eucharistickým kongresem 15.-17. října v Brně. Máme se snažit prohloubit svou lásku k Pánu Ježíši přítomnému v Nejsvětější svátosti. Velmi se také doporučuje putovat na místa eucharistických zázraků. Takové poutě totiž předcházely první eucharistický kongres v Lille r. 1881. Je však takové poutní místo pro nás dostupné? Dozvěděli jsme se z přednášky P. Marcina Kierase, že několik kilometrů na jih od polského města Rybnik se nachází městečko Jankowice, kde se udál eucharistický zázrak. Něco takového takřka za humny! Jedeme tam. Na internetu jsme si našli cestu, a tak po hodině jízdy vjíždíme do Jankowic. Hned na první křižovatce jsou dvě směrové tabule, obě ke Svatyni Nejsvětější svátosti, přitom jedna vlevo nahoru, druhá vpravo po kopci dolů. Jedeme nahoru. Záhy dojíždíme ke krásnému dřevěnému kostelu. Před ním nad vstupní branou je reliéf kněze, který prchá před pronásledovateli, a ukrývá burzu se svatou hostií do dutiny v mohutném dubu. Co se tu vlastně stalo? Bylo to v roce 1434. Husitům nestačilo řádění v českých zemích, a tak se vydali na sever za hranice do Slezska. Města Rybnik a Žory se před nimi ubránily, a tak husité plenili, ničili a zabíjeli na venkově. Na dveře fary v Rybniku tluče muž v otrhaném šatě. Otvírá mu probošt otec Strahl, který se od návštěvníka dozvídá, že přichází z Biessowic, vesnice vypálené husity. Prosí, aby došel kněz k jeho umírající manželce. Úkolu se ujímá P. Valentyn. Ví, že husité nenávidí kněze, a pokud ho spatří, tak ho zabijí. Přesto se vydává na koni na cestu. U Jankowic ho spatří horda husitů. Pouštějí se s tasenými zbraněmi za ním. Kněz chce především zachránit před zneuctěním svatou hostii tělo Kristovo. Přijíždí k dubu, do jehož dutiny vkládá burzu s Nejsvětější svátostí. Pak se snaží uprchnout, ale po dvou kilometrech ho husité zabíjejí v lese na jih od Jankowic. Uplynulo mnoho let, až jednou spatřili pastevci zář vycházející z dubu, kam P. Valentyn ukryl Nejsvětější svátost. Zář přetrvávala, až se k dubu vydalo z Rybniku procesí. Jeden z kněží sáhl do dutiny a vytáhl neporušenou burzu s neporušenou svatou hostií. To byl začátek poutí na toto místo. Nejprve tu byl postaven krásný kříž, který se stal cílem poutí ze širokého okolí. V roce 1631 zde byla zbudována dřevěná kaple, jejíž oltář byl postaven na dolní části dubového kmenu. Dodnes je možno tento kmen spatřit, a to v dřevěném kostele zasvěceném tajemství Božího Těla, postaveném v roce 1669 na místě původní kaple. S pohnutím se modlíme na tomto posvátném místě a pak se vydáváme zpět ke křižovatce a dále pak asi dva kilometry po kopci dolů podle ukazatele ke Svatyni Božího těla. Po asfaltové cestě dojíždíme na parkoviště uprostřed lesa, kde se nachází poutní areál, kterému se říká Studánka. Na první pohled je zřejmé, že se zde konají velké poutě. Co se tady stalo? Až sem prchal otec Valentyn před husity. Zde ho horda vzbouřenců obklíčila a zabila. Jeho tělo nechali husité ležet uprostřed lesa. Ze svého úkrytu vystoupil muž, který se tu schoval před vřavou husitů. Vykopal hrob a zabitého kněze pochoval. Po čase husité odtáhli a v kraji nastal klid. Svědek Valentynovy smrti ukázal místo, kam pochoval tělo 6
kněze. Lidé na tom místě kopali, ale tělo kněze nenašli. Vytryskl zde však pramen, který měl zázračné účinky. Stalo se tu mnoho uzdravení, a tak sem proudili poutníci z blízka i z daleka. Dodnes je toto poutní místo živé. Zástupy sem docházejí především ve druhou neděli v květnu a také 15. srpna na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Od května do října tu bývají v určité dny večerní mše svaté zakončené fatimským apelem, kdy poutníci s rozžatými svícemi zpívají Ave Maria. Podle svědků je to nezapomenutelně krásný projev zbožnosti. Vracíme se domů plni hlubokých dojmů s touhou říct o tom všem, kteří se chtějí pomodlit na místech posvěcených samou Nejsvětější svátostí. Nemusíme do daleké Itálie (Orvieto, Lanciano), abychom se povzbudili ve víře v Pána Ježíše přítomného v malé hostii proměněné při mši svaté a čekající na naši modlitbu ve svatostánku. V roce 2002 byly dekretem biskupa Damiána Zimonia, katowického metropolity, prohlášeny farní kostel Božího těla a studánka v Jankowicích Rybnickich za sanctuarium sanctissimi sakramenti (svatyně Nejsvětější svátosti). Josef Janšta Národní eucharistický kongres Marie a Eucharistie Měsíc květen prožívá Církev úzce ve spojení s Matkou Boží, Pannou Marií. V rámci přípravy na Národní eucharistický kongres nám proto také biskupové na tento měsíc předkládají k rozjímání téma Marie a Eucharistie. Dávají nám prostor přemýšlet nad tajemstvím Eucharistie pohledem Panny Marie. Svatý Jan Pavel II. ve své encyklice Ecclesia de Eucharistia (čl. 62) vyzývá, abychom vstoupili do školy velkých příkladů eucharistické úcty, jimiž jsou světci. První mezi nimi má své místo nejsvětější Panna Marie. V ní se eucharistické tajemství jeví víc než v kom jiném jako tajemství světla. S pohledem upřeným na ni poznáváme, jakou má Eucharistie proměňující sílu. V ní vidíme svět obnovený v lásce. Křesťan Marii následuje jako skutečnou cestu, která vede ke Kristu. Stejně jako si Slovo nelze nikdy představit oddělené od Otce a Ducha Svatého, nelze si Marii představit jinak než jako Matku Boží zcela zaměřenou na Syna přítomného v Nejsvětější svátosti. 7
Úcta k Marii je tou nejjistější a nejkratší cestou, která nás přivádí do konkrétní blízkosti Krista. Rozjímání o jejím životě ve všech jeho obdobích nás učí, co to znamená žít pro Krista a s Kristem, ve všednosti a každodennosti, která sice postrádá vnější lesk, zato zná dokonalou vnitřní blízkost.(ratzinger J., Balthasar, H. U. von, Mozaika, Úvod) Ač se nezdá, že by Kristova Matka byla ve večeřadle během Poslední večeře, při které byla Eucharistie ustanovena, byla přítomná na Kalvárii, u paty kříže, kde, podle nauky II. vatikánského koncilu, stála ne bez Božího plánu. Spolu se svým Jednorozeným hluboce trpěla, přidružila se k jeho oběti svou mateřskou duší a láskyplným souhlasem s tím, aby byl zabit obětní dar, který ona zrodila. (srov. Lumen Gentium, čl. 58) Marie nás předchází na cestě víry díky svému dokonalému spojení se Synem až ke kříži. Předchází tak celý Boží lid, který kráčí stejnou cestou, když následuje Krista v Duchu Svatém. Při slavení Eucharistie zaznívají slova, která evangelista vkládá do úst Marie při její návštěvě Alžběty: Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno! (Lk 1,49). On, který byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste v jeho chudobě zbohatli (srov. 2 Kor 8,9), svěřil pokorné Panně z Nazareta podivuhodné tajemství své chudoby, která nám dává zbohatnout. (Jan Pavel II., Největší láska. Eucharistie a kněžství, s. 136) o. Aleš Písařovic Zpracováno a upraveno dle pastorační příručky ČBK Národní eucharistický kongres 2015 Zasvěcený život v Opavě V církvi prožíváme Rok zasvěceného života. Představujeme proto postupně jednotlivá řeholní společenství působící v Opavě. Chudé školské sestry naší Paní Jak zní přesný název řádu? Naše řeholní rodina se neřadí mezi řády, ale mezi kongregace. Celý název je: Chudé školské sestry naší Paní. Na území České republiky působí Československá provincie této kongregace. Odkdy působí v Opavě? Od 50. let minulého století. Když byl státní mocí vyklizen klášter sester rytířek (Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské) a zřízen v jejich domě Ústav sociální péče pro mentálně postižené muže, byly do něj přiřazeny naše sestry. Mnohé z nich už měly za sebou internaci v bývalém lágru pro Židy v severních Čechách a práci v textilce. Tohle byla nová silná výzva pro většinou středoškolské učitelky. Dům, o kterém mluvím, je současná Církevní konzervatoř. 8
Kovový odznak, který nosí naše sestry. Za druhé strany jsou slova naší blah. Matky Terezie v její rodné řeči. Přeloženo: Všechna díla Boží se uskutečňují skrze utrpení. Kolik sester je v Opavě nyní? Opavské společenství tvoří nyní dvě sestry: sestra Ludmila Šnajdrová, která je vedoucí školní jídelny ve Služovicích a v tamní škole vyučuje děti náboženství, a sestra Monika Pešatová, která se věnuje výuce náboženství a katechezi. Jaká je Vaše spiritualita? Žijeme podle vlastní konstituce JSTE POSLANÉ, která vychází z původních stanov naší zakladatelky blah. Marie Terezie Gerhardingerové (1797-1879). Ta byla inspirována spiritualitou sv. Augustina. S velkým nasazením vždy pečovala o to, aby sestry utvářely společenství po vzoru prvotních křesťanů a byly jedno srdce a jedna duše. V životě ve společenství považujeme za prvořadé následování Ježíše Krista, abychom svým životem Bohu zasvěcené čistoty, evangelní chudoby a apoštolské poslušnosti hlásaly evangelium. Dalším pevným bodem je Církev, náš život uprostřed Církve a pro Ni. A potom svět jako konkrétní skutečnost, do které jsme poslány. Charisma naší řeholní rodiny je služba ve výchově s vědomím, že svět může být proměněn proměnou lidí. Jak je to s novými duchovními povoláními? V naší provincii máme v současnosti dvě kandidátky, které žijí v našem provinčním domě ve Slavkově u Brna. Děkuji za rozhovor. Marie Štrauchová 9
20 let na Cestě Přinášíme Vám další z řady zajímavých článků vytištěných v minulých číslech Cesty. Proč se myšlenka, že svatí jsou našimi prostředníky u Boha, mnohým jeví jako ohrožení jediného spasitelného prostřednictví Krista Pána? Díky úctě, která je prokazována svatým, může církev lépe pochopit sebe sama. Uctívání svatých nám připomíná, že vzájemné bratrské vztahy spojují nejenom nás, kteří putujeme k věčnému životu, ale že zahrnují všechny členy církve, i ty, kteří už věčného života dosáhli. V listu Židům 12,22-24 čteme: Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému, ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropení krví. Jestliže tedy my, kteří směřujeme k věčnému životu, se za sebe navzájem modlíme, pak o to více svatí, kteří žijí v úplném spojení s Kristem, se za nás budou u Boha přimlouvat. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, proč má pro nás takovou cenu modlitba za sebe navzájem. V Novém zákoně čteme o takové modlitbě mnohokrát. Musíme pamatovat na to, že pouze jediný Kristus má moc účinně se za nás přimlouvat u svého Otce. Moje modlitba za druhé, stejně jako modlitba druhých za mě, může být účinná natolik, nakolik již tvořím jednotu s Kristem. Ale zatím jsem hříšník, zatím mám daleko do plného sjednocení s Kristem. Ale protože se moje připodobňování Kristu už začalo, projevuje se již v mé modlitbě ona jedině účinná modlitba Kristova. O to více svatí, kteří už dokonalým způsobem tvoří jednotu s Kristem. Svatí také zcela náleží Kristovu tělu, kterým je církev. A proto jejich modlitba za nás má větší účinek než naše modlitba za sebe navzájem. Ti křesťané, kteří odmítají kult uctívání svatých, odmítají i biblickou nauku o našem připojení se k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle. To vše pod pláštěm horlivosti pro kult úcty, která podle nich náleží jen samotnému Bohu. otec Miroslav Janiak zpravodaj Cesta, listopad 1994 10
Svátost naděje pomazání nemocných Na všechny lidi čeká smrt a není na zemi nikdo, kdo neomylně ví, zda ho příští jitro zastihne ještě naživu (slova řeckého básníka Euripida). Ve svátosti pomazání nemocných jde o to, abychom přijali ruku našeho Pána Ježíše Krista, který říká: Pojď se mnou, já tě převedu, ty to tady neznáš. Vzpomínám na slova jednoho moudrého kněze, který mluvil o setkání se smrtí: Vy mladí nevíte, kdy přijde. U nás starých to rozhodně nebude za dlouho. Už víte, v čem spočívá moudrost našeho života? Každým dnem se něco učíme a pak jednou poznáme všechno. Nebojme se přiznat skutečnost, že někteří z nás jsou už hodně blízko věčnému životu, a nabídněme jim setkání se Spasitelem, který je osobně převede. Vhodný okamžik k přijetí svatého pomazání nadchází tehdy, když se věřící dostává do nebezpečí smrti pro nemoc nebo pro stáří. Křesťan může přijmout svaté pomazání, kdykoliv těžce onemocní, a stejně tak po prvním přijetí, kdykoliv se nemoc zhorší. Apoštol Jakub píše: Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba spojená s vírou zachrání nemocného. Pán ho pozdvihne. A jestli se někdo z vás dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. otec Michal Pořízek zpravodaj Cesta, září 1995 In memoriam Vítězslava Foldynová (*18. 12. 1937 2. 12. 2007) Narodila se 18. 12. 1937 v Janovicích, okres Frýdek-Místek. Slávka měla sestru Aničku a bratra Eduarda. Rodiče Eduard a Julie byli docela prostí věřící rodiče. Po válce se přestěhovali do Oder, kde otec pracoval jako pošťák. Po základní škole začala Slávka studovat na sociálně pedagogické škole ve Frýdku-Místku. Protože sociální situace v rodině byla velmi těžká, Slávka se rozhodla v sedmnácti letech přerušit studia. Pracovala jako pomocná síla v kuchyni, aby tak podporovala celou rodinu. Studium však dokončila dálkově na Pedagogické fakultě v Ostravě, dosáhla titulu speciální pedagog logoped. Nejdříve pracovala ve Zvláštní škole v Melči. Když se potom se sestrou Aničkou přestěhovaly v roce 1969 do Opavy, začalo její působení na Internátní škole pro zrakově postižené. Na kurzech s Dr. Zvěřinou a na teologické fakultě se připravovala na službu katechetky. Ve spojení s P. Václavem Filipcem a ostatními salesiány a ve spojení s těmi, které patřily 11
do společenství Panny Marie Pomocné, uskutečňovaly pravidelné letní tábory pro děti věřících rodičů. Všechno bylo spojeno s rizikem, ale přineslo to bohaté ovoce. Pak přišla těžká životní zkouška. Čtrnáct roků bojovala s nemocí. Časté hospitalizace v nemocnici, operace, umění proměňovat utrpení v obětní dar. Zvláště poslední tři měsíce se pro ni stalo lůžko obětním oltářem. Sílu čerpala ze spojení s Kristem Ukřižovaným a Eucharistickým. Upřímné poděkování patří sestře Aničce a všem přátelům, kteří se u ní střídali a společnou modlitbou ji posilovali. První adventní neděle, kdy zemřela, stala se pro ni definitivním setkáním s Kristem, smrt pak branou do trvalých Vánoc. Všichni jsme jí vděční za celoživotní svědectví života. Jsme vděční za všechnu lásku k nemocným a za katechezi dětí a také za vše, co udělala pro rádio Proglas. Nezapomínejme! STÁŘÍ JE DAR tak si ho užívejme! Milí čtenáři, připomínáme, že v úterý 19. května proběhne 8. setkání seniorů s otcem biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem, na ostravsko-opavském biskupství v Ostravě, zahájení v 9 hodin v sále na biskupství, potom bude mše sv. s otcem biskupem v kostele sv. Václava, na setkání bude přednášet PhDr. Kateřina Lachmanová Th.D. Přihlášky telefonicky: M. Göttlicherová tel. 731 534 062, L. Kaňoková tel. 734 876 497 do 15. května. Setkání se sestrou Ludmilou Němcovou V úterý 10. března jsme zažili díky přednášce sestry saleziánky Ludmily Němcové nezapomenutelné chvíle. Mnozí jsme ji znali jen podle jména a hlasu z TV NOE, kde tlumočí přímé přenosy z Vatikánu. V osobním setkání zapůsobila svou upřímností a velkou odevzdaností Bohu a svému poslání. Sestry přišly do Ostravy 1. listopadu 1999. Vymodlili si je bratři saleziáni, kteří tam slouží už od roku 1934. Obě komunity se ve své výchovné činnosti řídí zásadami sv. Jana Boska, to je mimo jiné vychovávat dobrotou a mít laskavý osobní přístup, předcházet zlému jednání, kriminalitě, žít pro druhé. Ke své činnosti dostaly sestry v Ostravě-Zábřehu zanedbaný objekt bývalé školky, který si opravily i s přilehlou zahradou. Tam pracují s dětmi, často nejvíce ohroženými, v mnoha a mnoha činnostech výchovných i zábavných. Patří jim náš velký obdiv a dík za tuto záslužnou a bohulibou činnost. Sestře Ludmile děkujeme za její povzbudivá slova a svědectví o síle modlitby i v jejím životě. Anna Foldynová 12 Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, leden 2008
Jak se nenechat manipulovat aneb o pravdivých vztazích Tak zněl název přednášky P. Mgr. PhDr. Pavla Moravce, faráře z Ostravy-Plesné, kterou si necelá stovka posluchačů vyslechla 17. března v minoritském pastoračním středisku. Pro lepší pochopení výkladu sloužily otcem Pavlem vypracované písemné poznámky, které nám rozdal před přednáškou. Jak komunikuji s druhými lidmi? Možná si kdekdo z posluchačů říkal, že dobře. Po přednášce si to už myslel málokdo. Pro posouzení, jak jste na tom Vy, si můžete promyslet následující: Jaký komunikační styl nejčastěji používám? Umím komunikovat na všech úrovních? Konvenční styl pozdrav, poděkování, Jak se máte? O počasí Konverzační styl dva lidé se spolu baví, oba mají právo volit a měnit téma Operativní styl nadřízený a podřízený, lékař a pacient Vyjednávací styl snaha vyřešit problém (manželé) Intimní styl o vnitřních prožitcích (nejbližší lidé) A znáte tato komunikační uznávaná tvrzení? Je nemožné nekomunikovat. I to, že spolu nemluvíme, je komunikace. Pokud mám dobré vztahy, tak se na ně méně soustředím, komunikace je snazší a více věcná. Pokud nemám dobré vztahy, tak vedu boj o povahu vztahů kdo z nás má pravdu a obsah hovoru ustupuje do pozadí. V problémech se stává, že nejde určit, kdo za to může, co je příčina a co následek. Např. manžel pije a žena hysterčí. Otázka zní: Manžel pije, protože žena hysterčí nebo žena hysterčí, protože manžel pije? Je třeba zjistit začátek koloběhu. Pokud neverbální komunikace (70 % gesta, hlas apod.) neodpovídá verbální komunikaci (30% slova), sdělení nepůsobí pravdivě. Dále otec Pavel hovořil o vlivu většiny nebo autority na jednotlivce, i když nemají pravdu, a jak může menšina ovlivnit většinu. Pak zmínil skryté manipulace ve společnosti (např. souhlasím-li s menším požadavkem půjčím 100 Kč, budu souhlasit i s větším požadavkem půjčím 1 000 Kč nebo rádi slyšíme na slevy a akce, i když daná věc nemusí být levnější). Mnozí z nás se poznali ve skrytých manipulacích ve vztazích, jako jsou: využívání stresu k prosazení svého požadavku; zkreslování faktů nebo uvádění věcí vytržených z kontextu; používání tvrdosti, nátlaku a na druhé straně lichotek, slibů; odvádění pozornosti od sporného tématu; znevažování druhého ironií, posunky, pošklebky; kladení extrémních požadavků a ústupek k výhodnému kompromisu; manipulace vlastní bezmocí kdybych ustoupil, byla by to pro mne prohra, která mi ublíží; stupňování požadavků v průběhu rozhovoru; odklad rozhodnutí, kdy to pro mě bude výhodnější; nátlak pomocí tvrzení, že existují jen dvě alternativy rozhodnutí. Na závěr otec Pavel přidal bonus v podobě desatera manipulace ve zbožném prostředí aneb jak snadno prosadit v církvi svou (např.: Já jsem to tak poznal v modlitbě nebo Panna Maria mi to tak zjevila ). Jaroslav Černý 13
Poutní výlet Pustkovec Krásné Pole Planetárium Letošní první poutní zájezd Klubu sv. Anežky se uskutečnil 24. března. Cíl byl nedaleký, navštívili jsme kostely v městských částech Ostravy v Pustkovci a v Krásném Poli. V kostele sv. Cyrila a Metoděje v Pustkovci, který je jedním z kostelů postavených po sametové revoluci, nás přivítal farář farnosti P. Vladimír Ziffer. Studentka Pedagogické fakulty OU Daniela Pietraszová nás seznámila s historií a stavbou kostela, pan farář její výklad doplnil podrobnostmi. Myšlenka stavby kostela, kterou prosazovala iniciativní skupina věřících, začala sílit po příchodu děkana P. Josefa Gazdy do porubské farnosti. Návrh stavby zpracovali Mgr. Ing. arch. Tomáš Černoušek a Ing. František Zajíček. Na začátku se počítalo se spoluprací Ing. arch. Jana Kováře, ze které však sešlo. Se stavbou se započalo na podzim roku 1997. Kostel byl vysvěcen již 8. prosince 1998 biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem. Až do roku 2006 byl filiálním kostelem farnosti Ostrava-Poruba, k 1. lednu 2007 byla zřízena samostatná farnost Ostrava-Pustkovec. Jedná se o stavbu na půdorysu řeckého kříže, zastřešenou osmidílnou kopulí. Zvonice se třemi zvony, vysoká 23 m, stojí samostatně. Při vstupu do kostela návštěvníka zaujme na stěně za oltářem krásná velká polychromovaná řezba Krista, který visí na neobvyklém kříži s rameny, směřujícími vzhůru. Tento barokní korpus objevil před lety P. Gazda ve zrušeném kostele v pohraničí. Působivé jsou dominantní prosklené plochy, autorem vitráží je olomoucký akademický malíř Jan Jemelka. Celý prostor je velice světlý, v interiéru nejsou žádné staré části mobiliáře. Vlevo od oltáře je socha sv. Cyrila a Metoděje, vpravo socha Panny Marie s Božským dítětem. Tyto jsou dílem řezbáře Josefa Staňka z Bučovic, s jehož pracemi se můžeme setkat kromě Evropy i v Americe, Kanadě a Austrálii. Z jeho dílny je i reliéf před obětním stolem, znázorňující obětování Izáka, procesní kříž a další části mobiliáře. Zejména však je nutno zmínit křížovou cestu v pojetí připomínajícím středověkou uměleckou tvorbu, kde postavy Krista a Panny Marie jsou jediné oděné do dobového roucha a ostatní postavy mají současné oblečení. Po seznámení se s kostelem se konala pobožnost křížové cesty, která svou aktuálností oslovila mnoho poutníků. Protože vrcholem každé pouti je mše svatá, jak krásně uvedl P. Ziffer, byla v 9 hodin sloužena mše svatá, obětovaná za poutníky. 14
Další zajímavostí byla návštěva kaple sv. Andělů Strážných v Pustkovci z roku 1882, která po výstavbě nového kostela byla zapůjčena pravoslavné církvi. Hlavní odlišnost od římskokatolického chrámu lze spatřit mimo jiné v tom, že pravoslavné chrámy nemají svatostánek, oltářní část od chrámové lodi dělí ikonostas. Uprostřed něj jsou tak zvané Královské dveře, což souvisí s tím, že jimi vchází Král slávy Kristus v podobě eucharistických darů. Návštěvu Pustkovce jsme ukončili obědem v místní restauraci a vydali jsme se do Krásného Pole, kde jsme navštívili další z nových chrámů. I zde se místní věřící snažili více než 60 let o výstavbu kostela. Práce Jednoty sv. Václava, která tento cíl prosazovala, byla několikrát násilně ukončena, obnovena byla teprve 22. října 1990. V květnu 1993 byl vysvěcen základní kámen a ve druhé polovině roku 1995 bylo započato se stavbou podle návrhu ostravského Ing. arch. Richarda Špačka. Veškeré práce byly provedeny svépomocí, při zprostředkování dělníků a zajišťování sponzorů pomáhalo i vedení obce. Kostel byl vysvěcen 20. října 2001 a je zasvěcen sv. Hedvice, která je současně patronkou Slezska. Stavba o velmi nepravidelném půdorysu stojí na vyvýšeném místě uprostřed vesnice a slouží nejen ke konání bohoslužeb, ale nabízí i místnosti k setkávání místních občanů. Nejvýraznějším prvkem výzdoby kostela je velký keramický reliéf sv. Hedviky, ten je stejně jako ostatní keramické prvky dílem ostravské výtvarnice PaedDr. Kateřiny Gavlasové. Mimo hlavní liturgický prostor se v kostele nachází zpovědní místnost, místnost pro děti, učebna, zkušebna sboru a jiné. U příležitosti 10. výročí vysvěcení kostela byla před vchodem umístěna veliká plastika sv. Hedviky, která je dílem polského řezbáře Jana Czupryniaka. Poslední etapou naší pouti byla návštěva ostravské Hvězdárny a planetária Johanna Palisy (pojmenované po významném opavském rodákovi). Hodinový program byl velice zajímavým, poučným a současně příjemně stráveným časem po náročném dni. Markéta Horáková Program na květen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 5. 5. poutní zájezd do Křtin spojený s oslavou Dne matek 12. 5. informativní schůzka 19. 5. procházka opavskými parky s panem Jakubem Kubačkou, začátek procházky je v 16 hodin ve Dvořákových sadech u Čapkovy ulice, naproti České spořitelny za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová 15
K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, přenesme se v duchu do večeřadla a snažme se tam v modlitbě setrvat s ostatními ženami, apoštoly a Ježíšovou matkou Marií v očekávání tajemství letnic. Mezi shromážděnými v horní místnosti, kde pobývali učedníci (Sk 1,13-14), je Maria jistě tou, která nejvíce touží po Duchu. Nejvíce očekává, protože nejvíce miluje. Maria je matkou církve, křesťanského společenství, ale její mateřství má svůj původ v Duchu Svatém. Aby se mohla stát matkou církve, potřebuje Ducha Svatého mimořádnou měrou. Během celého života byla připravována Bohem na své jedinečné poslání. Aby mohla dát lidskou přirozenost Božímu Synu a on se nám tak stal podobným ve všem kromě hříchu (Žid 4,15), byla sama už od mateřského lůna dítětem světla naplněným Duchem Božím. Když jako mladá dívka porodila světu Spasitele, stalo se tak zvláštním zásahem Ducha, jenž na ni sestoupil. O Letnicích na ni sestupuje znovu a svěřuje jí nové poslání. Ona, jež svou schopností přijmout Ducha a svým dokonalým ano Bohu dala lidstvu Krista, se od nynějška stává vzorem těm, kdo mají jít a zvěstovat jejího Syna celému světu. Křesťanské hlásání radostné zvěsti bude plodné pouze v tom případě, že budou její hlasatelé otevřeni Duchu jako Maria. 16
Pohleďme na Pannu Marii jako na vzor a zrcadlo církve. Co nám říká Maria svou přítomností ve večeřadle o letnicích a po nich, svou přítomností při modlitbě křesťanské obce? Chceme-li se co nejvěrněji držet zprávy ve Skutcích apoštolů, můžeme přijmout poučení, kterého se nám dostává při této příležitosti od Panny Marie ve třech bodech: že dřív než církev cokoli podnikne a než se vydá na cestu světem, potřebuje obdržet Ducha Svatého; že na příchod Ducha Svatého se máme připravovat především modlitbou; že taková modlitba má být svorná a vytrvalá. Berme tedy i toto poučení vážně a věrně, abychom si vyprosili dar Ducha Svatého, jedinou zbraň, kterou máme, a že je to zbraň neomylná, nás ujišťuje sám Ježíš. Bez Ducha Svatého je Bůh daleko, Kristus zůstává v minulosti, evangelium je mrtvá litera, církev je pouhá organizace, autorita je nadvláda, misie je propaganda, bohoslužba je jen vzpomínka, křesťanské chování je jen otrocká morálka. Avšak s Duchem Svatým je vesmír povýšen a sténá v porodních bolestech, neboť rodí Království, člověk bojuje proti tělu, Kristus je přítomen, evangelium je životadárná moc, církev je znamení společenství Nejsvětější Trojice, autorita je osvobozující služba, misie jsou letnice, liturgie je památka a předjímání, lidské chování je zbožštěno. Pamatujeme si: Ducha Svatého si nemůžeme vymoci, je možné si ho jen vyprosit modlitbou. Proto si všichni přejme, aby v našich srdcích neumlklo prosebné volání: Přijď, Duchu Svatý! Přejí a vyprošují senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Cantalamessa, R.: Maria, zrcadlo církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. Stinissen, W.: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. Dětem 1815-2015: 200 let od narození svatého Jana Boska Láska k donu Boskovi Každou neděli přibývalo chlapců, kteří docházeli k donu Boskovi. Podařilo se mu pronajmout louku od bratří Filippových. Za několik neděl to už nebyla louka, ale udupaná hlína, tráva do kořínků zničená. Dostal výpověď. Ptal se sám sebe, kam půjde s kluky příští neděli. Chodil po okraji louky se schýlenou hlavou a prosil o pomoc Matku Boží. Sotva se domodlil, přišel muž menší postavy a nabídl mu místo, kde by mohl s kluky pobývat. Byla to stará kůlna, kde bývala kloboučnická dílna, pak tam sušívaly pradleny prádlo, nyní se tam proháněly myši a lítali netopýři. Oba muži se dohodli, že za kůlnu a přilehlý pozemek zaplatí don Bosko 320 lir ročně. A může přijít už od příští neděle. 17
Don Bosko se vrátil na louku a zvěstoval klukům velkou novinu. Nejprve bylo do okolí slyšet jásot a pak modlitbu růžence ze stovek hrdel šťastných chlapců. Nikdo kromě všemohoucího Boha nevěděl, že kolem Pinardiho kůlny vyrostou obrovské salesiánské ústavy. O Velikonocích v roce 1846 posvětil don Bosko kůlnu upravenou na kapli. Uvnitř kůlny, 15 metrů dlouhé a 6 metrů široké, a venku na prostranství se modlilo a zpívalo 600 hochů. Markýza Borolová, která zaměstnávala dona Boska za plat 600 lir ročně, chtěla mít kněze jenom pro své ústavy, ve kterých se starala o děvčata, která ztratila rodiče. Don Bosko odmítl své chlapce opustit, a tak dostal výpověď. K této zprávě se přidružilo vyčerpání z nadměrné práce i starostí. Don Bosko dostal prudký zápal plic a chrlení krve. Nemoc se zhoršovala. Všechno nasvědčovalo tomu, že kněz brzy zemře. Smutné zprávy se roznesly po všech staveništích, kde pracovali Boskovi chlapci. Lidé viděli, kolik lásky rozžehl kněz v srdcích hochů. Vroucně se modlili, zavazovali se nelehkými sliby, postili se o chlebě a vodě. Don Bosko se uzdravil. Jeho chlapci propukli v jásot, když se poprvé po nemoci objevil na balkoně svého bytu. Moje děti, drahé děti! Pán Bůh vám zaplať za vaše modlitby, kterými jste zachránily můj život. Děkuji vám za vaši velkou lásku. Vám zasvětím všechny dny mého života, které mi Pán Bůh dá Don Bosko nemohl v dojetí pokračovat dál. I chlapci byli dojati a plakali. Don Bosko odjel ke své mamince. Její péče i rodný kraj přispěly, že se kněz přes léto zotavil a chystal se na návrat do Turína. Don Bosko si najal v Pinardiho domě čtyři pokojíky. Pan farář z Castelnuova mu poradil: Vezmi si k sobě maminku. Don Bosko přemýšlel. Maminka už není mladá, zaslouží si odpočinek u svého syna Josefa. Mohu ji vytrhnout z klidu vesnice a přivést ji do ruchu města? Mé starosti o kluky budou jejími starostmi. Mohu tak těžkou oběť žádat od své maminky? Po dlouhých modlitbách navrhl mamince, zda by se nepřestěhovala k němu do Turína. Když myslíš, že je to vůle Boží, půjdu, odpověděla dobrá žena. Jak správné bylo toto rozhodnutí, ukázal čas. Matka Markéta se stala matkou všech chlapců. Její ženské ruce i mateřské srdce vytvářely pro dona Boska i jeho kluky domov, ve kterém všichni matku Markétu milovali. jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová Pramen: P. Alberti, Světec Don Bosko 18
Ze života skautů Turnaj v malé kopané Po roce se opět konal u našich kluků tolik oblíbený Turnaj v malé kopané O putovní pohár přístavu Poseidon. Soutěžilo se opět ve třech věkových kategoriích vlčata, skauti, roveři. Klubovnu 5. oddílu sv. Jiří od loňska zdobily dva putovní poháry, za vlčata a skauty. Letos do tělocvičny ZŠ Šrámková dorazila jen čtyři vlčata a vypadalo to, že si nezahrajeme. Nakonec jsme za pomoci jednoho vlčete z Domoradovic mohli startovat a pokusit se obhájit alespoň pohár kategorie vlčat. Startovala čtyři družstva, po základním kole jsme měli nejvíce bodů zároveň s družstvem vodních vlčat, a tak o vítězi rozhodovaly penalty. Po několika nerozhodných sériích jsme nakonec podlehli. Úspěšní byli skauti i roveři z 2. oddílu Domoradovice, a tak pro změnu budou zdobit dva poháry jejich klubovnu. Pavel Rychta Paulo 19
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Úspěchy pedagogů a žáků školy Jarní měsíce prozářené velikonoční radostí i slunečními paprsky uvádějí školní život do poslední části roku před prázdninami. Zúročuje se celoroční snažení pedagogů i žáků. O tom, že snaha to nebyla marná, svědčí úspěchy opravdu různorodé. Žáci na úrovni opavského okresu uspěli a mnohdy i předstihli studenty víceletých gymnázií či základních škol s rozšířenou výukou či specializací různých oborů a budou reprezentovat v krajských soutěžích. Opavský skřivánek Do okresního kola pěvecké soutěže slezských písní Opavský skřivánek postoupila žákyně 3. třídy Jindra Závorková, žákyně 9. třídy Barbora Larischová, která také postoupila spolu s osmačkami Michaelou Schwarzovou a Annou Kosterovou v kategorii tria. Jak to našim skřivánkům zpívá, si můžete přijít poslechnout v úterý 12. května 2015 od 16 hodin do opavského loutkového divadla, kde proběhne finále soutěže formou veřejného koncertu s cimbálovkou. 20 Zlato z Rakouského Tullnu přivezla žákyně 6. třídy, členka školního oddílu taekwondo Konstance Kolková. Spolu s reprezentací České republiky pod vedením mistra Lee se Konstance zúčastnila závodů v Tullnu a zvítězila. Po Janě Hoňkové je to opět další žákyně naší školy, která byla přijata do reprezentace ČR. Držíme jí palce a přejeme hodně síly pro náročné tréninky. Stříbrné pásmo z Orlové si po úspěšné reprezentaci školy na celostátní přehlídce v Odrách přivezl školní sbor Kolibříci. Zpěváčci neusínají na vavřínech, ale poctivě se připravují na přehlídku Opavská dětská píseň, která se uskuteční 20. května od 16 hodin v minoritském klášteře. V Odrách se výborně uvedla také školní kapela.