Kameny a voda. Geobotanika



Podobné dokumenty
Vypracovaly: Mirka Hladilová, Kateřina Pecová, Petra Pospíšilová

Pokud není uvedeno jinak, je zdroj: snímky jsou použity se svolením šéfredaktora webu. Obsah

původní druhy, jejichž areál nedoznal změn v důsledku lidské činnosti

ph půdy Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/ (laboratorní práce) Označení: EU-Inovace-BFCh-Ch-04

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (14) RAŠELINNÉ LESY (TURF)

Lesnická fytocenologie a typologie. HS 59 podmáčená stanoviště vyšších a středních poloh HS 79 podmáčená stanoviště horských poloh

Flóra České republiky (původní a nepůvodní druhy) Lenka Nováková Pavlína Kosíková Renáta Strohová

Invazní druhy rostlin NP Šumava. Eva Buršíková, Romana Roučková Správa Národního parku Šumava

Podmínky a zdroje 2. Michal Hejcman

Nejnebezpečnější invazní druhy naší flóry

NELESNÍ EKOSYSTÉMY MOKŘADNÍ

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/

2. Kteří z odborníků mohli vyslovit následující tvrzení?

Zdejší vrchoviště jsou zásobovaná převážně srážkovou vodou a tak i následkem toho jsou

Fytogeografie. Diverzita a ostrovní biogeografie. Vít Joza joza@zf.jcu.cz.

OBNOVA KRAJINY PO TĚŽBĚ NEROSTNÝCH SUROVIN

Invazní rostliny v naší krajině. Seminář o šíření invazních rostlin a možnostech jejich likvidace. Mgr. Veronika Kalníková

Nezvaní hosté naší flóry vážné nebezpečí nebo. Petr Bauer, AOPK ČR, SCHKO Labské pískovce a KS Ústí nad Labem

Invaze nepůvodních druhů rostlin jako environmentální problém

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území

Abiotické faktory působící na vegetaci

18. Přírodní rezervace Rybníky

Invazní druhy rostlin v ČR

Hrubý Jeseník: Velká kotlina (jediná lokalita)

Jeseníky. Natura 2000 OBSAH

Působení ekologických faktorů

Invazní druhy. Co je to invazní druh? Jsou i u nás? Rostlinné invaze. Živočišné invaze

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo

BOTANIK. I. stupeň. Pozná 50 základních rostlin. Dokáže je najít a poznat v přírodě.

Rostlinné populace, rostlinná společenstva

Ohrožené rostliny. Proč jsou některé rostliny vzácné a ohrožené, cílené ohrožení ekologických skupin, červené seznamy, legislativní ochrana

Kameny a voda. Geobotanika

vytrvalé Rostliny pocházející z oblastí mírného klimatu a v našich podmínkách vytrvávají na Každý rok opakovaně kvetou a Na zimu zatahují do země nebo

Čtvrtohory. pracovní list. Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU.

ENVIRONMENTÁLN LNÍ VÝCHOVA. Organismus jako systém. edí. Organismus a prostřed

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Fyziologie rostlin. 8. Minerální výživa rostlin část 3. Ca, Mg a mikroelementy. Alena Dostálová, Ph.D.

Kameny a voda Doteky geologie

Protokol inventarizace dřevin "1106 GŘC - areál Olomouc - Povel"

Revitalizace vzrostlých stromů v městyse Štoky a jeho místních částech a jejích místních částech PŘÍLOHY

NAŘÍZENÍ Kraje Vysočina ze dne 3. listopadu 2015 č. 14/2015. o zřízení přírodní rezervace U Jezera a jejího ochranného pásma

Seznam biotopů České republiky Seznam jednotek pro aktualizaci vrstvy mapování biotopů (WANAS)

Číslo projektu Název školy CZ.1.07/1.5.00/ Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 39 Základní pojmy z ekologie

kobercové, pokryvné druhy, často druhy rostoucí na skalách a vyvýšených suchých místech petrofyty, oreofyty

Invazní rostliny v Krkonoších oblast Benecko

Monitoring vybraných invazních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji

Šablona č Přírodopis Biomy a jejich savci

Podobnosti. Krkonoše a Skandinávie. RNDr. M. Kociánová & RNDr. J. Vaněk, Správa KRNAP 2016

Island, Zbyněk Hradílek, 2014

Základní charakteristika území

Krajinná sféra 48.TEST. k ověření znalostí. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Úvod k lesním ekosystémům

SKALNÍ STANOVIŠTĚ Skály

BESKYDY. Radim J. Vašut

Lesy v Ceské Republice

Naplňování cílů národních parků z pohledu Ministerstva životního prostředí. RNDr. Alena Vopálková

Předmět: Hospodářská úprava lesů II

Vegetační stupně, trofické a hydrické řady. na příkladu střední Evropy

2.1. EKOSYSTÉMY. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

EKOLOGIE. Čím m se ekologie zabývá? Seminář z biologie. organismus. abiotické faktory. organismus. 1. Ekologie jako vědnv

Prezentace je určena k seznámení se se základními ekologickými pojmy.

Otázka: Ekologie. Předmět: Biologie. Přidal(a): Tialyn. Zakladatel E. Haeckel 1866 jako samostatný obor

Botanické zvláštnosti projektového území

DRUHOVĚ NEJBOHATŠÍ LOKALITY NA ZEMI. David Zelený Masarykova univerzita Brno

Podmínky a zdroje. Michal Hejcman

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

Introdukce lesních dřevin

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu

Genofond Země nezvaní návštěvníci (introdukce)

Pěstování okrasných rostlin a invaze nepůvodních druhů. Martin Hejda, Petr Pyšek & kolektiv

Foto katalog zachycených, alergologicky významných druhů dřevin, bylin a trav na území města Olomouce

CZ.1.07/2.2.00/

1. Epizoochorie. 2. Synzoochorie

World of Plants Sources for Botanical Courses

Vybrané skupiny hluchavkovitých (Lamiaceae) Kurs ekologické floristiky

Pořadové číslo: NRBK K 21

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS. Vliv na utváření primární struktury krajiny (předběžná verse) Sestavili J. Divíšek a M. Culek

LIFE15 NAT/CZ/ Hana Pánková - Botanický ústav AV ČR,v.v.i.

Důležité faktory vstupující do. použití rostlin

4. Přírodní památka Kamenná u Staříče

KVĚTINY PRO KAŽDOU ZAHRADU. Petr Hanzelka

BESKYDY. Radim J. Vašut

Plány péče o území ve správě pozemkových spolků. Na pramenech

Kde rostou naše endemity

World of Plants Sources for Botanical Courses

Kyselý déšť. Kryštof Kolár

Aplikovaná ekologie. 2.přednáška. Ekosystém, vztahy na stanovišti, vývoj

Dotaz ze dne č.j.: 53985/2012 Žádost o informace Tyršovy sady. Odpověď na dotaz ze dne

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

DUM označení: VY_32_INOVACE_D-2_ObecnyZ_16_Šířkové pásy Země

D.3 Dendrologický průzkum

Kurz typologie temperátních a oreoboreálních lesů (11) MOKŘADNÍ OLŠINY (OL)

Podnebí, rostliny a ţivočichové. 5. třída ZŠ BŘEŢANY

3. Přírodní památka Kamenec

Rostlinný endemismus a endemity české květeny

Abiotické faktory. Krátká vegetační perioda. S.O.S.!!! UV záření. Chlad. Podklad. Vlhkost. Teplotní extrémy. Vítr. Sníh

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Přírodovědecká fakulta

Základní pojmy. fytocenologie nauka o rostlinných společenstvech (nauka o vegetaci); fytos = rostlina, cenóza = společenstvo

Transkript:

Rozvoj znalostí a kompetencí žáků v oblasti geověd na Gymnáziu Chotěboř a Základní škole a Mateřské škole Maleč Kameny a voda Geobotanika Mgr. Irena Žáková březen 2014

ROSTLINY A PROSTŘEDÍ

FAKTORY A PODMÍNKY ABIOTICKÉ PROSTŘEDÍ klimatické (světlo, teplo, vlhkost, srážky, složení a proudění vzduchu ) edafické (fyzikální vlastnosti půdy, obsah živin, salinita, ph ) orografické (nadmořská výška, tvary hor a pohoří ) BIOTICKÉ vztahy k jiným organismům, antropogenní vlivy

Ekologická valence široká - druhy euryekní (větší adaptabilita) úzká - druhy stenoekní (citlivější na změny faktoru) adaptace = přizpůsobování se novým podmínkám tolerance = schopnost vyrovnávat se s působením ekologických činitelů

ENDEMIT taxon, vyskytující se pouze na určitém omezeném území. Toto území může mít různou velikost od celého kontinentu až po lokality velké jen několik málo m 2. euryendemit na větším území stenoendemit na malém území subendemit zasahuje za hranice území neoendemit čtvrtohorní stáří paleoendemit třetihorní a starší

Endemity v ČR na území ČR je ověřeno asi 80 endemických taxonů cévnatých rostlin největší zastoupení je v Krkonoších, kde jich roste či rostlo přes dvě desítky, méně jich nalezneme v Hrubém Jeseníku a zbytek pouze na izolovaných lokalitách. V Borku u Chotěboře se do roku 1960 vyskytovala kriticky ohrožená kuřička hadcová, též kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii)

Další endemické druhy jeřáb soutěskový Sorbus bohemica rožec kuřičkolistý Cerastium alsinifolium jeřáb krkonošský Sorbus sudetica

černýš český Melampyrum bohemicum zvonečník černý Phyteuma nigrum hořeček český Gentianella bohemica

RELIKTY relikt znamená obecně pozůstatek, otisk, stopu již zmizelého, odstraněného, přemístěného objektu, rostliny, zvířete atp. za relikty považujeme taxony, které byly kdysi rozšířeny na větším území a do současnosti se z někdejšího areálu zachovaly už jen zbytky. absolutní relikty mají reliktní rozšíření v celém areálu relativní relikty mají reliktní rozšíření pouze v části svého areálu

Absolutníh relikty Příkladem je rod jinan (Ginkgo) tento rod byl v několika druzích kdysi rozšířen po celé severní polokouli, ale do současnosti se dochoval pouze v JV Asii (a pouze jediný druh, známý j. dvojlaločný, G. biloba)

Relativní relikty Příkladem je ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) má souvislý areál s reliktními populacemi v pohořích střední Evropy (reliktem z doby ledové je pouze v těchto pohořích) Na území České republiky se ostružiník moruška vyskytuje jako glaciální relikt. K roku 2011 se na území státu vyskytoval na několika hřebenových lokalitách v Krkonoších na rašeliništích a zrašelinělých kosodřevinách.

Relikty podle stáří na naší planetě jsou známy relikty druhohorní a třetihorní třetihorní relikty jsou především vázány na tropické, subtropické oblasti, popř. okraje mírných pásů v evropské květeně se výjimečně s třetihorními relikty setkáme, jedná se například o balkánské populace Picea omorica (smrk omorika) nebo rumunský Syringa josikaea (šeřík Josíkové) v naší květeně nalezneme druhy "mladšího" stáří pocházející z pleistocénu a holocénu druhy označované glaciální a postglaciální relikty

Glaciální relikty v ČR je popsáno více než 120 druhů české květeny, které jsou chápány nebo označovány za relikty všivec sudetský (Pedicularis sudetica subsp. sudetica) ostružiník moruška (Rubus chamaemorus ) vrba laponská (Salix lapponum)

zimozel severní Linnaela borealis kozinec bezlodyžný Astragalus exscapus lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea) bříza trpasličí (Betula nana)

ANTROPOFYTY Nepůvodní druhy rostlin, které se v daném území přirozeně nevyskytovaly, ale byly zavlečeny člověkem hemerofyty - úmyslná introdukce (kulturní plodiny, rostliny okrasné) xerofyty - neúmyslná introdukce (s osivem, s vlnou, různým zbožím apod.)

Synantropní vegetace archefyty - druhy zavlečené před rokem 1500 - před objevením Ameriky (v ČR přes 300 druhů) neofyty - dovoz nových druhů, kulturních, okrasných i neúmyslně zavlečených (přes 1000) chrpa modrá Centaurea cyanus jírovec maďal Aesculus hippocastanum

Invazivní druhy je druh na daném území nepůvodní, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů v České republice je registrováno celkem 90 druhů, které zde považujeme za invazivní

bolševník velkolepý Heracleum mantegazzianum netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera

křídlatka japonská Reynoutria japonica trnovník akát Robinia pseudoacacia

Invaze x expanze invazní druhy zavlečené, nepůvodní expanzivní druhy na daném místě původní (třtina křovištní nebo kopřiva dvoudomá) třtina křovištní Calamagrostis epigejos

Dělení rostlin podle nároků na obsah solí (salinitu) halofobní nesnášejí vyšší obsah solí mrkev, listnaté stromy halofilní obligátní halofyly soli potřebují pro růst (mangrové porosty, hvězdnice slanistá) fakultativní halofyty tolerují vyšší obsah solí (chrpa luční, metlice trsnatá)

hvězdnice slanistá Aster tripolium Chrpa luční Centaurea jacea

Dělení rostlin podle nároků na ph Půdní rekce je dána přítomností a aktivitou iontů vodíku kyselá (ph pod hodnotou 5,6) - acidofyty neutrální (ph 6,6-7,1) - neutrofyty zásaditá (ph vyšší než 7,2) - bazofyty hodnota ph vyšší než 9 a nižší než 3 způsobuje úhyn rostlin

Acidofyty Velmi silně acidofilní rostliny ph 3,5-4 (kostřava ovčí, brusnice borůvka) silně acidofilní rostliny ph 4,1-4,5 (vřesovec) acidofilní rostliny ph 4,5-5,4 (lupina) slabě acidofilní rostliny ph 5,5-6,4 (žito, pohanka, brambor)

kostřava ovčí Festuca ovina vřesovec Erica lupina vlčí bob (Lupinus) pohanka Fagopyrum

rašeliniště kyselost, vlhkost, relativní chladnost půdy rašeliník, suchopýr, klikva bahenní, borůvka, brusinka, vřes, rosnatka okrouhlolistá Rašeliništní vegetace, Tříjezerní slať na Šumavě

neutrofilní rostliny Neutrofyty ph ±7(pro většinu rostlin je optimální ph 6-7,5) většina rostlin mezofytika jaterník podléška Hepatica nobilis ptačinec žabinec Stellaria media jahodník obecný Fragaria vesca

Alkalofyty alkalofilní, bazofilní, vápnomilné rostliny ph > 7,2 (ostřice, ječmen, vojtěška) lomikámen latnatý Saxifraga paniculata dryádka osmiplátečná Dryas octopetala kruštík tmavočervený Epipactis atrorubens

hadcové skály mírně zásaditá reakce půdy vysoký obsah Mg, Fe a těžkých kovů málo živin obligatorní serpentinofyty rostliny rostoucí pouze na hadci (sleziník hadcový, sleziník nepravý) fakultativní serpentinofyty sleziník hadcový Asplenium cuneifolium rostliny schopné tolerovat hadec, rostou běžně i na jiných substrátech, hadcové formy serpentinomorfózy nanismus (hvozdík kropenatý, mateřídouška vejčitá, vřes obecný)

hadcová step Mohelno

Dělení rostlin podle nároků na obsah dusíku v půdě nitrofobní nesnášejí vyšší obsah dusíku vřes, rostliny rašelinišť nitrofilní (nitrofyty) vyžadují nadbytek N kopřiva, šťovík, bez černý rosnatka okrouhlolistá Drosera rotundifolia kopřiva dvoudomá Urtica dioica

Dělení rostlin podle nároků na vodu Hydrofyty žijící ve vodním prostředí - leknín, okřehek Hygrofyty vlhká stanoviště, mokřady - suchopýr, rosnatka Mezofyty nezamokřená stanoviště - většina rostlin Xerofyty suchá stanoviště - netřesky

okřehek menší Lemna minor kopretina bílá Leucanthemum vulgare suchopýr úzkolistý Eriophorum angustifolium Netřesk skalní Sempervivum soboliferum

HENDRYCH R., 1984: Fytogeografie. SPN, Praha www.wikipedia.cz www.wikimedia.org