1. číslo říjen listopad 2013 Rozhovor o novém projektu Baťůžky s panem profesorem Müllerem Dovolte, abychom Vám představili první číslo Ekolistů, tedy studentských novin s ekologickou tématikou. Tyto noviny vznikají v rámci projektu s názvem, který realizuje Gymnázium Jevíčko v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Vedle zavedení vydávání ekologických novin bude v rámci projektu realizováno 8 projektových dnů, bude nabízen volitelný předmět ekologie a trvale udržitelný rozvoj a v neposlední řadě podnikneme velkou přírodovědnou expedici na Šumavu. Díky projektu může gymnázium vytvořit badatelské batůžky, které budou obsahovat plno pomůcek ke zkoumání přírody. Bez takového projektu bychom takové pomůcky nezískali a naše výuka by nemohla být ozvláštněna o tolik netradičních aktivit. I když je organizace takového projektu náročná, má určitě smysl a jsme přesvědčeni, že se jedná o dobře vynaložené prostředky EU. Zpracovali: Pavel Mooz, Adam Kraváček, Štěpán Neubauer, Dennis Michel Vymer, Pavel Goš Rozhovor o ekologii ve městě Jevíčko S: studenti J: Ing. Jirásková S: Dobrý den. J: Dobrý den,studentíci.
S: Chceme se vás zeptat na pár otázek ohledně ekologie v Jevíčku. J: Ekologie v Jevíčku?! Ta je žalostná. S: Nejdříve by nás zajímalo, co si máme vůbec pod pojmem ekologie představit? J: Všichni si pod tímto pojmem představí zeleň a úpravu terénu. S: A jak je to v Jevíčku? J: Když se podívám po městě, zeleně je málo s terén, to znamená, pokud máme nějaký trávník, je pošlapaný a někdy není okrasný. Zároveň dlaždicové chodníky, ty také patří do ekologie a my je na některých místech vůbec nemáme (Ale v jiných městech to mají v pořádku). S: Co dále patří do ekolohie ve městě? J: Patří tam i okolí. Jevíčko nemá žádné cyklostezky a cesty, které vedou z města do přírody, a když už vedou, tak kolem nejsou žádné stromy. S: A jedná se o výstavbě těchto cest? J: Ne! Budeme mít rozhlednu. S: Aha. Dále jsme se chtěli zeptat na jevíčskou bioplynku. J: Dobře. To souvisí s těmi cestami. Enormní doprava bioplynky je rozbíjí, tím vlastně ničí majetek města. Připustili jsme výstavbu bioplynky, ale pravdou je, že v té době jsme s tím neměli zkušenost, měli jsme si však klást podmínky:,,ano, budeme tu mít bioplynku, ale budete nám přispívat, kde budeme pěstovat. A jinak s tím nesouhlasíme. Nic takového se nestalo, a dokonce se ještě povolilo zdvojnásobení výkonu. Navíc je jevíčská bioplynka snad největší v Pardubickém kraji. S: A pokoušeli jste se to nějak zastavit? J: Zorganizovali jsme odboj proti stavbě další bioplynky přímo ve městě a to se nám zastavit podařilo. S: Co proti tomu dělá město? J: No, město to musí vyhovovat občanům, takže nnapříklad když někdo řekne, že chce před svým domem skácet strom, protože mu stíní, padá listí do okapu nebo že může někoho zranit, nebo zabít, a napíše dopis do komise životního prostředí, kde pracuji i já, tak to musíme povolit, protože to nemůžeme mít na svědomí. Město se však polepšilo v koncepci zeleně a pověřilo tím Ing. Janíkovou. S: Tak to je vlastně štastný konec. Děkujeme za rozhovor. J: Nemáte zač. Zpracovali: Michael Jordán, Petr Mooz, Šárka Vašíčková, Tereza Švecová
Rozhovor o ekologii na škole s panem profesorem Wiltschem 1) Co je to ekologie? Je to věda, která se zabývá vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím. 2) Ekologické organizace? Mezi největší a nejznámější ptří greenpeace. V ČR jsou to například hnutí duha, ČSOP. 3) Třídí se na gymnáziu odpad? Ano, třídí se papír, plasty, komunální odpad, elektronika. 4) Co dělá gymnázium pro ekologii, jaké jsou jeho nedostatky? Sázíme stromy a promlouváme v hodinách ke studentům. Avšak jsou tu problémy s okny, protože dobře netěsní, a tak se hodně protopí, zvláště pak v zimě. Na nová bohužel nejsou peníze. Ekologií se zabývají především profesoři Wiltsch, Jirásková, Sedláčková, Müller, Grimmerová a Nováková. 5) Jaké jsou osnovy pro výuku ekologie? Pouze ty, které si gymnásium stanovilo v dokumentech ŠVP a RVP. 6) Účastní se škola nějakých EKO projektů? A jakých? V současné době třeba projekt Baťůžky, který má na starost pan Müller. 7) Jaká je historie ekologie na gymnáziu? Za pomyslného zakladatele bychom mohli považovat pana profesora Adama Wiltsche, který se o samotnou propagaci ekologie na gymnáziu zasloužil velkou měrou. Wiltsch: Do mého příchodu se zde ekologie moc neprosazovala. 8) Jaké je základní moto ekologie? Mysli globálně, jednej lokálně. (Adam Wiltsch) 9) Problémy v ČR? Především kvalita prodávaného jídla, dále třeba hormonální antikoncepce, která způsobuje neplodnost, mozkovou mrtvici, atd. Určitě také léky (antibiotika, ), marihuana, ta zase ovliňuje potenci mužů. V našem okolí se jedná zejména o bioplynové stanice a ani pitná voda na tom není co se týče kvality úplně nejlépe. U balené je problém ten, že když se nechá dlouho na slunci dochází k výraznému rozmnožování bakterií. Ta z kohoutku zase bývá často přechlorovaná, čističky propouští hormony, což také souvisí s již zmíněnou hormonální antikoncepcí. 10) Jaké jsou v současné době alternativní pohonné hmoty? Určitě vodík, elektřina, ale také třeba líh či vzduch.
11) Čím se prohřešuje p. Wiltch? Velká eko stopa (auto), protože dle jeho slov v našem kraji nefungují spoje. Zato ale třídí odpad, není EKO fanatik a na dotaz, zda vadí papír v přírodě říká: Papír je defakto přírodní materiál a tak se v přírodě rozloží. Vadí pouze esteticky. Co se týče automobilů odpověděl: Velice se mi líbí Toyota Prius. Zpracovali: Jiří Hruda, Tereza Horáková, Denis Jamný Exkurze Hornické muzeum a památník Vojna Říká se, že studium povznáší, rozšiřuje rozhled a umožňuje dosahovat nových výšin. O tom se nás asi pokoušeli přesvědčit páni profesoři Baranok a Mikulášek s paní Sedláčkovou, když jsme se 17. října v rámci projektu Batůžky vydali do hornického muzea v nedaleké Příbrami a posléze do památníku Vojna u Tábora. Po nasazení lebeční ochrany jsme byli zavedeni ke vstupu do jedné ze štol, kde jsme se dozvěděli, že si horníci nejraději svítili obyčejnou loučí, protože díky plameni mohli snadno odhalit nebezpečné plyny. Hrozilo ale nebezpečí požáru. Jeden z největších vypukl roku 1892 950 metrů pod zemí a zabil 391 dělníků s nespočtem koní. Vejčitou štolou jsme se dostali k důlnímu vláčku, kterým jsme se, namačkaní jeden na druhého jako sardinky, dostali do středověkého dolu Prokop, jenž byl pojmenován po jednom z patronů horníků. Patří k těm nejhlubším, vždyť má 41 pater. V tom posledním je 100% vlhkost a teplota kolem 40 C. Těžil se v něm mimo jiné zinek a antimon. Když jsme se zase dostali na denní světlo, šli jsme se podívat na parní stroj, kterým se řídily výtahy. Zjistili jsme, že i horníci byli škodolibí pomocí speciálního tlačítka zajišťovali nováčkům adrenalinový zážitek, bunjee jumping v kabině výtahu. Byli ale také zodpovědní, a proto existuje tak zvaný pedál mrtvého muže, což byla jakási pojistka, kdyby strojník náhodou ve výkonu služby zemřel. Čekaly nás poslední dva doly. Klaustrofobici byli informováni o značném zúžení a snížení štol, jakož i o všeobecné absenci světla, dostali jsme baterky, jejíchž životnost se později ukázala jako značně omezená, a ponořili jsme se do tmy. Druhý z dolů nás překvapil členitostí stropních partií a prorůstajícími kořínky stromů, které jsme dokonce jednou považovali za zábradlí. Poté, co jsme opustili podzemní říši temnot, vydali jsme se k druhému cíli naší poutě za poznáním, do památníku Vojna. Základy dnes již zbouraných baráků vypadaly spíš jako hřiště na některý míčový sport, než často poslední místo, které zdejší horníci vězni viděli.
Na první pohled by žádný japonský turista nevěřil, co se zde za minulého režimu odehrávalo, podezřelý byl pouze nápis na vstupní bráně, který hlásal: Prací ku svobodě, což není nepodobné táborům budovaným za druhé světové války nacisty. Na základě Smlouvy o těžbě uranu s SSSR podepsané 23.11.1945 byl na místě dnešního památníku vybudován německými válečnými zajatci tábor nucených prací. Jakostní uran byl těžen nejprvě těmi, kteří tábor vybudovali, na základě 247 se k nim přidali tzv. chovanci, kteří zde nebyli kvůli rozhodnutí soudu, ale na doporučení komise na základě podezření, že by mohli v budoucnosti spáchat trestní čin. Po změně justičního zákonu sem byli zařazeni i političtí vězni. Za politického vězně byl považován v podstatě každý, kdo nebyl ve straně nebo jakýmkoli způsobem, byť jen pološeptem, dával najevo nějaký druh nespokojenosti. Pak se začali vězni rozdělovat na kriminální a mukly (= muže určené k likvidaci). Ty nejtěžší případy mohly být trestány i více než 10 let. Podmínky, se kterými se tamní vězni museli potýkat, se ani v nejmenším nepodobaly luxusu dnešních nápravných zařízení. Oficiální pracovní doba byla 8 hodin. Bez přestávky, v dole, s uranem a nesplnitelnými denními kvótami. Když se vrátili na ubikace, čekala je místo jídla nebo odpočinku politická převýchova. Ten, kdo se neudržel a změnil výraz tváře z dutého a neutrálního na jakýkoli jiný, byl poslán na samotku, do betonového bunkru bez oken, kde museli stát, často nedostali ani tu trochu chleba, co měli. Smůlu měli ti, kdo se takto závažně provinili v zimě. Počet lidí, kteří v tomto ařízení zemřeli, nevíme. Kvůli uranovému prachu zemřela řada z nich na nemoc z ozáření dlouho poté, co tábbor opustili. My můžeme jen doufat, že se historie nebude opakovat. Zpracovala: Michaela Fickerová
Chemický prvek Uran Uran je radioaktivní chemický prvek stříbrobílé barvy. Patří mezi kovy, přesněji do skupiny aktinoidů. Prvek objevil v roce 1789 Martin Heinrich Klaproth, izolován byl v roce 1841 Eugene Melchior Peligotem. To, že je uran radioaktivní, zjistil v roce 1896 Henri Becquerel. Dále Marie Curie Sklodovská izolovala, společně se svým manželem Pierem Curie, z uranu 2 nové prvky, a to polonium, o něco později i radium. Uranová ruda byla až do 30. let používána pro extrakci radia. Nejznámější uranovou rudou je uraninit (nasturan), dále pak koffinit, který uraninit často doprovází. Mezi další uranové rudy řadíme cornotit, ťujamunit a ulrichity. Méně významné minerály s obsahem uranu jsou bröggerit, cleveit, nivenit, či autunit a johannit. Uranové rudy se ve velkém množství vyskytují v Kanadě, Austrálii, USA, Nigeru, Nigérii, Kongu, Zairu, Namibii, Gabonu, Rusku, Uzbekistánu, Kazachstánu a Jihoafrické republice. V Evropě se uran těží nebo těžil v Sasku, v anglickém Cornwallu, v Rumunsku, na Ukrajině a v Česku. V Česku byla těžba uranové rudy velmi významná, zejména v Jáchymově (do 2. poloviny 20. století nejvýznamnější zdroj), v Horním Slavkově, v křídových pískovcích v okolí Stráže pod Ralskem a v Příbrami. V Česku se dosud uranová ruda těží poblíž Dolní Rožínky u Žďáru nad Sázavou, jde o jedinou probíhající těžbu v Evropské unii. Příbramské uranové ložisko situované v jihozápadní části středních Čech bylo otevřeno jako první po 2. světové válce, shodou okolností právě šachtami I a II Vojna. Těžba existovala v letech 1948 1991 a Příbramsko se zařadilo mezi nejvýznamnější hydrotermální ložiska Evropy, i světa. Výsledkem podzemní práce, při které byli roku 1948 nasazeni političtí vězni, bylo vyhloubení 23 km jam, 2188 km chodeb a překopů a odpracování více než 19 mil. m2 žilné plochy Na povrch směřovalo 6 mil. m3 tzv. aktivních základek (z vyrubaných prostorů). Množství hornicky zpracovaného kovu vyčíslené 48 432 tun uranu zařadilo příbramské uranové ložisko mezi největší tohoto typu na světě.
Po těžbě uranu zůstalo v okolí Příbrami třiadvacet hald, většina z nich tu zůstala dodnes. Jedna z nich se likvidovala posledních 25 let, teď chce soukromá firma Ecoinvest Příbram odvést další, což by trvalo 28 let. Ve vytěžené hornině je podle odborníků kromě čtyř milionů tun hlušiny i přibližně 250 tun uranu. Hlušina z haldy se nadále musí zpracovat ve speciálním zařízení, oddělit uran, kámen a ostatní složky, které budou použity např. ve stavebnictví. Uran (prvek). Wikipedie [online]. 2013 [cit. 2013 07 11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/uran_(prvek) Uran v českých dějinách. Hornické muzeum Příbram [online]. 2013 [cit. 2013 07 11]. http://www.muzeum Dostupné z: pribram.cz/akce/07uran/07uran.html Na Příbramsku má zmizet další halda po těžbě uranu, místní mají obavy. idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2013 07 11]. Zpracoval: David Kutěj Využití uranu Z ekonomického a technologického hlediska je důležité především jaderné využití uranu, ostatní možnosti využití jsou spíš vedlejší. Jaderné využití uranu Obohacený uran se používá jako palivo v jaderných reaktorech nebo jako náplň jaderných bomb. Pro využití uranu jako jaderného paliva je nutné zvýšit koncentraci izotopu 235U z 0,72 % většinou na 2 4 %. Pro použití v jaderné bombě je koncentraci třeba zvýšit na hodnotu přes 95 %. Jako jaderné palivo se dá v tzv. těžkovodních reaktorech využít rovněž přírodní uran, je to však mnohem náročnější, proto se tato možnost zatím v praxi příliš nevyužívá. Výhody energetického využívání uranu Velkou výhodou energetického využívání uranu je skutečnost, že cena samotného uranu tvoří jen malý podíl v nákladech na výrobu elektřiny z něho (v Česku v roce 2009 kolem 17 %), cena elektřiny je dána především náklady na výstavbu elektrárny. K výrobě elektřiny je třeba o několik řádů menší množství jaderného paliva než fosilních paliv, je proto relativně snadné a levné i shromažďování zásob uranu a jeho skladování. To je vlastnost velmi výhodná pro zajištění energetické nezávislosti státu dokonce i v případě, že nemá vlastní zdroje uranu. Na rozdíl od ropy je navíc většina zemí vyvážejících uran politicky stabilní a demokratická. Nevýhody energetického využívání uranu Těžba uranu představuje vážný zásah do krajiny, ať už jde o rozsáhlé povrchové doly, hlubinnou těžbu nebo těžbu chemickým loužením. Kromě vlastní devastace těžbou představují problém také vytěžené horniny kontaminované radioaktivním či toxickými rozpadovým produkty. V okolí mnoha uranových dolů došlo ke kontaminaci okolí. Nejaderné využití uranu Jako odpad po obohacování uranu zbude tzv. ochuzený uran, který je pro svou vysokou hustotu využíván všude tam, kde je žádoucí vysoká hmotnost. Je používán jako vyrovnávací závaží na zádi Boeingu 747, jako zátěž je využíván rovněž v plachetnicích, rotorech gyroskopů, ropných vrtných soupravách, údajně dokonce i ve vozech Formule 1. V některých amerických tancích je používán jako součást pancíře. Ochuzený uran může být použit rovněž jako stínění před radioaktivitou. Zpracoval: Tomáš Strnad