David Irving a "osv timská le " Pavel Zeman

AAARGH esky a Slovensky PROTI REVISIONISMUS David Irving a "osv timská le " Pavel Zeman T ko bychom hledali mezi zahrani ními specialisty na d jiny druhé sv tové války a t etí í e kontroverzn j í postavu, ne je Angli an David Irving. A nedostudovan historik,[1] stal se z n ho v pr b hu uplynul ch více ne t iceti let mezinárodn znám autor ady knih[2] a získal pov st lov ka, kter objevil adu nov ch pramen z nacistické éry t kajících se p edev ím A. Hitlera a jeho okolí.[3] Sou asn se ale také proslavil sv mi kontroverzními v klady holocaustu, anga má na mezinárodní revizionistické scén, kontakty s n meck mi neonacisty a popíráním existence osv timsk ch plynov ch komor. Dnes je mo né konstatovat, e na prahu nového století a tisíciletí stojí David Irving v ad s t mi, kdo fal ují, bagatelizují, p ikrá lují a ospravedl ují historii nacistického N mecka a pro jejich zp sob v kladu pou ívá nejnov j í literatura[4] místo star ího ozna ení historick revizionismus termín negationismus. Zatím co m l ale star í termín revizionismus spí e bagatelizující v znam a byl v t inou spojován pouze s popíráním holocaustu, neomezuje se koncept negacionismu jen na n j, ale zahrnuje v echny snahy p epsat d jiny pro osobní a p edev ím politické cíle. V echny takového v klady pak byly a jsou vyu ívány pro politické cíle r zn ch neonacistick ch a extrémistick ch hnutí a p vodn i neextrémisti tí auto i, hlásící se k této revizi d jin, jsou t mito skupinami rychle instrumentalizováni a v t inou brzy nacházejí cestu do jejich ad nebo alespo do jejich blízkého okruhu.[5] To je i p íklad Davida Irvinga, kter zaujímá v historii tohoto p ístupu k d jinám v posledních desetiletích nep ehlédnutelné postavení. Jeho pozice mezi revizionisty (dále v textu se pro tentokrát dr ím tohoto termínu) je ov em specifická, proto e na rozdíl od ady "klasick ch" revizionistick ch a extrémistick ch autor (nap. Arthur R. Butz, David Leslie Hoggan, Fred A. Leuchter, Emil Lachout, Robert Faurisson, Paul Rassinier, Ernst Zündel, Udo Walendy a dal.)[6] pro el v vojem od nekonformního, ale pou eného znalce nacistické éry k zastánci "osv timské l i" (tj. popírání existence plynov ch komor v Osv timi-birkenau), kter se ov em sou asn sna í dokázat, e jeho revize t etí í e je zalo ena na pe livém studiu dobové materie a má p íslu né v decké kvality. Samotn historick revizionismus[7] pro el stejn jako pozd ji jeho p edstavitel David Irving vlastním v vojem a jeho ko eny, co m e b t pro n koho p ekvapující, sahají hluboko do dvacát ch let dvacátého století. Ve Spojen ch státech byl spojen se snahami seriozní americké historiografie kriticky vylo it oficiální vládní v klady role, kterou sehrály USA za první sv tové války. Tyto v klady m ly podobu pron meckého stanoviska zastávaného hlavn historikem Elmerem Harry Barnesem,[8]jen se nakonec v pr b hu druhé sv tové války a po ní dostal na v razn pronacistické postoje a je apologety nacismu

nejen v USA pova ován za jednoho ze zakladatel pronacistické revize d jin.[9] V n meckém prost edí pak ozna oval od dvacát ch let termín revizionismus ( í sk revizionismus)[10] úsilí o revizi versailleského diktátu z roku 1919 a toto úsilí se také stalo hnací silou Hitlerovy politiky po roce 1933. Po skon ení druhé sv tové války byl sice návrat k p edvále n m revizionistick m náladám nemo n, ale potí e s obnovou zni eného N mecka komplikované studenou válkou a neustálé p ipomínání n mecké viny za rozpoutání války a vále né zlo iny vyvolaly v N mecku nov druh revizionismu, jeho hlasateli se stali b valí funkcioná i t etí í e. Jeho obsahem byla obhajoba nacismu a sociálních vymo eností nacistického státu a ohlas nacházel u sociáln deklasovan ch vedoucích vrstev t etí í e. U b val ch p íslu ník Wehrmachtu pak hrála centrální roli otázka viny za rozpoutání války, co je také do dne ní doby jedno z hlavních revizionistick ch témat. Ideov vycházel nov n meck revizionismus z pam tí í ského pracovního v dce Konstantina Hierla Im Dienst für Deutschland. 1918-1945 (1954), ze vzpomínek Joachima von Ribbentropa vydan ch posmrtn jeho enou pod názvem Zwischen London und Moskau. Erinnerungen und letzte Aufzeichnungen (1953) a p edev ím z knihy b valého úzkého spolupracovníka Ribbentropa a Alfreda Rosenberga Petera Kleista Auch du warts dabei (1952). Kleist vylo il nacistickou politiku jako oprávn nou odpov na Versailles a odsoudil antihitlerovskou koalici jako amorální atak na T etí í i.[11] Jeho kniha se navíc stala prototypem revizionistické historiografie spojením t í stereotyp pravicov -extrémistick ch historick ch v klad, jimi byly: 1) ob aloba Versailles jako legitimní krok nacistické politiky, 2) demaskování západních politik usilujících o hegemonii jejich zemí a zni ení Hitlerova prosperujícího N mecka, 3) zaml ení reality nacistické politiky p ikrá lujícími pojmy.[12] V znam Kleistovy knihy pro pronacistickou revizi d jin podtrhl na po átku edesát ch let amatérsk americk historik David L. Hoggan, jen vylí il ve své knize Der erzwungene Krieg, inspirované práv Kleistem a vydané navíc v roce 1961 v N mecku, Hitlera jako velkého státníka a mírotv rce a jeho odp rce jako války chtivá monstra. D le it j í v p ípad Hogganovy práce ale bylo to, e lo o knihu plnou fale n ch citací a pramen a jeho technika matení tená od té doby ú inn funguje mezi revizionisty jako kola manipulativního zacházení s historick mi prameny. Hogganova kniha byla dále v znamná i proto, e p edznamenala pozd j í vzájemné kontakty revizionistick ch autor na obou stranách Atlantiku. Z nich se v dal ích desetiletích vyvinula dob e fungující spolupráce a jejím centrem se staly díky liberáln j ímu zákonodárství hlavn USA a Kanada.[13] Historick revizionismus ale nez stal omezen pouze na USA a N mecko, p ípadn Kanadu, ale na el své p íznivce i v dal ích zemích, hlavn ve Francii a Skandinávii. Jeho tematické spektrum se pak uzav elo na konci sedmdesát ch let a od té doby se revizionisti tí auto i zdokonalují v metodách a technice psaní, co se v razn t ká i námi sledovaného Davida Irvinga. Jak ukázala Hogganova kniha, ale také nap íklad publikace Wahrheit für Deutschland. Die Schuldfrage des Zweiten Weltkrieges (1965) Hogganova n meckého epigona Udo Walendyho, soust edili se revizionisté do p elomu edesát ch a sedmdesát ch let na bagatelizaci n mecké viny za rozpoutání druhé sv tové války, od vodn ní války se SSSR jako války preventivní (útok na SSSR údajn p ede el rusk útok na N mecko)[14] i zleh ování nacistick ch zlo in poukazem na "zlo iny" spojenecké - nap. bombardování n meck ch m st.[15] Po té se zam ili na popírání holocaustu, které je do dne ní doby jejich hlavním tématem.[16] Tato "druhá vlna" revizionismu má podobu antisemitismu a jde o politicky motivované pop ení holocaustu a hrubé urá ení idovsk ch ob tí. Ve skute nosti je metaforou pro odmítání pluralitní (multikulturální) spole nosti, odmítání princip rovnosti, respektování rovn ch práv bez ohledu na p vod a p esv d ení a p itakávání autoritativismu a rasismu.[17] V sledkem této revize je zbavení se pocitu studu za spáchané zlo iny a jejich popírání vychází z letit ch proti idovsk ch p edsudk i jejich nov ch forem a opírá se o následující argumenta ní linie: a) pop ení zabíjení z rasov ch d vod, b) pop ení funkce plynov ch komor a hromadného pálení mrtvol, c) manipulace s po ty ob tí. [18] Revizionistická fascinace Osv timí[19] a popírání osv timského vra d ní idovského obyvatelstva má pak dva 2

d vody - v ádném jiném tábo e nebylo zabito tolik ob tí a ádn jin vyhlazovací tábor nep e ilo tolik sv dk. Na po átku této "druhé vlny" stála bro ura v Dánsku ijícího b valého p íslu níka SS jedné z pobo ek osv timského tábor Thiese Christophersena Die Auschwitz-Lüge (1973), kter pop el existenci plynov ch komor v Osv timi-birkenau. Stejné názory je mo né najít i v knize Der Auschwitz-Mythos - Legende oder Wirklichkeit? (1979) penzionovaného vrchního finan ního rady z Hamburku Wilhelma Stäglicha a díle Ericha Kerna Die Tragödie der Juden. Schicksal zwischen Propaganda und Wahrheit (1979). Vydatné pomoci se pak evropsk m revizionist m dostalo ze zámo í v podob knih prominentního amerického revizionisty a profesora elektrotechniky a v po etní techniky na Severozápadní univerzit v Evanstonu v Illinois Arthura R. Butze The Hoax of the Twentieh Century (1976). Ten tvrdil, e za války "zmizelo" 350 000 id, proto e ztratili spojení se sv mi rodinami, okolo 200 000 id N mci z r zn ch d vod popravili a dále "odhalil", e velká ást idovského obyvatelstva se dostala ilegáln do USA. Druh m revizionistick m "bestselerem" ze zámo í se stala kniha n meckého Kana ana Richarda Harwoodse Did Six Million Really Die? (1975), za její vydání a í ení dal í neonacistické literatury byl v roce 1988 odsouzen v Kanad k devíti m síc m nepodmín n jin n meck Kana an Ernst Zündl.[20] A práv soudní proces s Ernstem Zündelem zahájil "t etí vlnu", a zatím poslední, revize holocaustu. Z podn tu b valého profesora literatury na lyonské univerzit a p edního zastánce "osv timské l i" Roberta Faurissona,[21] ji zmín ného Thies Christophersena a vydavatele revizionistické literatury Udo Walendyho vypracoval pro Zündelovu obhajobu "odborník" na plynové komory z Bostonu Fred A. Leuchter pseudov decké dobrozdání (The Leuchter Report. The First Forensic Examination of Auschwitz), podle n ho plynové komory v Osv timi-birkenau neexistovaly.[22] Tento mu nav tívil b hem sedmi dn (25. 2. - 3. 3. 1988) v doprovodu svojí eny, kresli e, kameramana a tlumo níka b valé koncentra ní tábory v Osv timi a Majdanku. V Osv timi- Birkenau odebral bez schválení místních ú ad a bez p ítomnosti dal ích sv dk vzorky ze zbytk plynov ch komor a ji 5. dubna 1988 p edlo il 132 stránkovou zprávu, podle ní se ádné vra d ní plynem a spalování plynem zabit ch id v Osv timi-birkenau neodehrálo.[23] Jeho expertíza vycházela z pseudov deckého srovnání pou ívání plynu p i popravách v z v americk ch v znicích a v Osv timi-birkenau a také z fal ování dosavadních znalostí o osv timském vyhlazování. Ostatn Leuchter se p ed soudem v Torontu sám p iznal, e krom toho, e není in en r, jak je revizionisty p edstavován, se jeho p íprava na cestu do Osv timi a Majdanku zakládala pouze na studiu literatury dodanou mu Robertem Faurissonem. Vydáním Leuchterovy zprávy se dostal revizionist m do rukou dal í "argument" proti Osv timi a sou asn se tím otev ela zatím poslední etapa revizionismu zalo ená na popírání holocaustu domn le nezpochybnuteln mi v deck mi d kazy z oblasti p írodních v d.[24] Po první zpráv toti publikoval v roce 1989 Leuchter spole n s Robertem Faurissonem a Markem Weberem z Institutu for Historical Review druhou zprávu o údajn ch plynov ch komorách v Dachau, Mathausenu a Hartheimu. Podle Zündelova vzoru si pak najal znám p edstavitel neonacistické scény Otto Ernst Remer pro svoji obhajobu u zemského soudu ve Schweinfurtu v roce 1992, u n ho byl ob alován z podn cování k rasové nenávisti, jako znalce diplomovaného chemika Germara Rudolfa. Ten m l stejn jako Leuchter v decky vyvrátit mo nost plynování v Osv timi-birkenau a také se o to s pomocí chemické anal zy podep ené adou tabulek a graf pokusil ve svém spise Gutachten über die Bildung und Nachweisbarkeit von Cyanidverbindugen in den Gaskammern von Auschwitz (1991). V sledek byl ale stejn jako v p ípad Leuchterovy zprávy a Rudolf byl navíc za svoje "v decké" dobrozdání propu t n z Institutu Maxe Plancka ve Stuttgartu a pozd ji souzen za podn cování k rasové nenávisti, co ho p im lo k út ku do pan lska. P esto, e soudy v Kanad ani v N mecku nep ijaly uvedené "expertízy" jako d kaz zpochyb ující genocidu id za druhé sv tové války, pro revizionisty platila a platí 3

Leuchterova zpráva jako definitivní d kaz toho, e se holocaust nekonal, a e jde o velkou propagandistickou le. A to i p es to, e po vydání knihy francouzského lékárníka Jean Claude Pressaca[25] v polovin devadesát ch let, která d kladn zdokumentovala existenci a innost osv timsk ch plynov ch komor, ji není mo né toto tvrdit. Leuchter v pseudov deck spis se navíc stal na p elomu osmdesát ch a devadesát ch let záminkou k revizionistické propagandistické kampani v n mecky mluvících zemích, které se zú astnili notoricky známí neonacisté jako nap. Ewald Althans, Michael Kühnen, Christian Worch, Manfred Roeder a ji zmín n generálmajor ve v slu b Otto Ernst Remer. Sou ástí této kampan byla ada ve ejn ch revizionistick ch vystoupení, jich se zú astnili krom v e uveden ch dále Robert Faurisson, Fred Leuchter a Ernst Zündel. Jedním z jejích vrchol m l b t nap íklad na ja e 1991 v Mnichov Ernstem Zündelem organizovan Mezinárodní revizionistick kongres. Ten byl ale zakázán a jeho organizátor Ernst Zündel zat en. V plánu také byly pochody centrem Mnichova a expedice do Osv timi, která m la podle rakouského neonacisty Waltera Ochensbergera dokázat, e holocaust prost a jednodu e nebyl.[26] Zákazy revizionistick ch akcí a soudní stíhání jejich protagonist ukázaly, jak d le itá je pro revizionisty písemná agitace. A uv domoval si to jist i David Irving, kter vystoupil v roce 1988 u kanadského soudu jako sv dek Zündelovy obhajoby, a o rok pozd ji napsal p edmluvu k anglickému vydání Leuchterovy zprávy. Pro zasv cené toto nebylo p ekvapením, nebo znali jeho kontakty s n meck mi revizionisty, podíl na návrhu ud lit v roce 1984 Rudolfu Hessovi Nobelovu cenu míru i jeho spolupráci s kalifornsk m Institutem for Historical review.[27] P esto byl tento krok jeho definitivním p íklonem k revizionistickému táboru. Není ov em jednoduché najít odpov na to, pro se David Irving vydal touto cestou a poh bil tím zbytky své pov sti autora kni ních bestseller o T etí í i. Podle autora pozoruhodné knihy o Hitlerov ch interpretech Rona Rosenbauma[28] je t eba se vrátit do edesát ch let, kdy se David Irving rozhodl po mezinárodním úsp chu své knihy o bombardování Drá an v novat Adolfu Hitlerovi a to obdobn m zp sobem, jak m psal o zni ení Drá an, toti s vyu itím vzpomínek pam tník. Zjednal si p ístup k Hitlerov sekretá ce Christin Schröderové a Hitlerovu pobo níkovi Otto Günschemu a ti ho uvedli do "magického kruhu" osob z Hitlerova okolí. Od nich pak získal adu informací a dokument, ale jak se sv il Ronu Rosenbaumovi, sou asn byl jimi fascinován: "Hovo il jsem s t mito lidmi v roce 1967, 1968 a 1969. Vedl jsem s nimi dlouhé rozhovory, které jsem nahrál. Vyptával jsem se jich na v echny podrobnosti. A velmi brzy m napadlo, e jsem m l co d lat se vzd lan mi lidmi. Hitler získal celou adu vysoce vzd lan ch lidí. Sekretá ky byly prvot ídní. Pobo níci byli lidé, kte í absolvovali univerzitu nebo vojenskou akademii, nebo se dostali do vysok ch vojensk ch post díky sv m osobním schopnostem. Byli to prozíraví lidé s velk mi v domostmi.... Tito lidé o n m [Hitlerovi] hovo ili bezv hradn kladn. Kdy jsem k nim p i el tak ka nepoznamenán, byl to skute n základní zá itek - najít dvacet p t vzd lan ch lidí, kte í se n m vyjad ovali pozitivn. Potom kdy získali tvoji d v ru a v d li, e je nep jde udat k prokurátorovi, d v ovali ti. A byli toho názoru, e nyní mohou svému éfovi prokázat slu bu." [29] Po tomto zá itku se David Irving odvd il "magickému kruhu" v roce 19771977 vydáním první ze sv ch knih o A. Hitlerovi Hitler s War, v ní se sna il dokázat, odvolávaje se p i tom na neexistenci Hitlerova písemného rozkazu k vra d ní, e Hitler o holocaustu nev d l a nenesl za n j na rozdíl od sv ch pod ízen ch odpov dnost.[30] V dal ích letech pak el je t dále a dosp l k ji zmín nému pop ení holocaustu, co se projevilo v posledních vydáních jeho monografie o Hitlerovi vy krtnutím v ech zmínek o Osv timi jako vyhlazovacím tábo e.[31] Ron Rosenbaum p irovnal v souvislosti s "magick m kruhem" Irvingovy postoje k tzv. stockholmskému syndromu, co je ozna ení pro chování rukojmích v bance, kte í se za ínají zastávat sv ch v znitel po tom, co s nimi nedobrovoln sdíleli dlouhou dobu spole né prostory.[32] Sám Irving ale Rosenbaumovi nabídl i dal í vysv tlení sv ch jemn e eno problematick ch v klad d jin t etí í e a jejího v dce. Jako dít pr za války (ro ník 1938) pozoroval na obloze pro ídlé ady spojeneck ch leteck ch svaz vracejících se z nálet, ale v anglick ch novinách se o spojeneck ch ztrátách nic 4

nepsalo. Také údajn nechápal, jak mohli podle karikatur amerického magazínu Life tak sm né postavy jako Hitler, Goebbels a Göring poko it takovou zemi jakou byla Anglie.[33] Pod vlivem t chto zá itk ho pak m la po válce provázet skepse odrá ející se i v jeho názorech. Otázkou v této souvislosti samoz ejm z stává, do jaké míry jde o dotate né ospravedln ní Irvingov ch postoj setkávajících se velmi asto s kritikou a odmítnutím. Podle ady jin ch Irvingov ch interpret a kritik nebyla a není motivem jeho sporn ch v rok o druhé sv tové válce a T etí í i[34] tato skepse, ale spí e Irvingova snaha o zviditeln ní[35] spojená s jeho oportunismem s ním p istupoval a p istupuje k psaní sv ch knih, o nich se jednou vyjád il, e jsou jeho penzijním poji t ním, a které mu m ly vyná et p ed dvaceti lety ro n sto tisíc liber zisku.[36] Po tom, co byly profesionálními historiky na p elomu sedmdesát ch a osmdesát ch let odmítnuty jeho záv ry o Hitlerovi netu ícím nic o holocaustu,[37] za al toti hledat z obavy z mo ného poklesu tená ského zájmu o své knihy dal í tená e i v adách p íznivc revizonismu a neonacismu. Ty mu pak mohl zajistit ji zmín n Ernst Zündel se sv m nakladatelstvím Samisdat. A to mohl b t také d vod Irvingova anga má v Zündelov procesu v roce 1988, po n m se za adil mezi zastánce "osv timské l i" a tento posun potvrdil adou sv ch dal ích aktivit v následujících letech, jimi nijak nez stal pozadu za dal ími zastánci teze o holocastu jako idovském v myslu. Po turné v b valé NDR na za átku devadesát ch let,[38] ad zákaz od r zn ch n meck ch m st hovo it na jejich p d o holocaustu, pokut 10 000 marek od obvodního soudu v Mnichov v kv tnu 1992 za propagaci Leuchterovy zprávy a vystoupeních na akcích N mecké lidové unie byl vypov zen v roce 1993 z N mecka jako ne ádoucí osoba. O t i roky pozd ji nakonec rozhodl správní soud v Mnichov o jeho asov neomezeném zákazu pobytu v N mecku. Krom toho byl v roce 1992 vykázán z Kanady a Itálie a v roce 1993 mu odep ely australské ú ady ud lit vstupní vízum. Na po átku devadesát ch let se také sna il upoutat pozornost údajn mi Eichmannov mi pam tmi, které získal p i své náv t v Argentiny, a od nich si sliboval, e se ve ejnosti op t p edstaví jako objevitel nov ch dokument k d jinám t etí í e. I v tomto p ípad byl ale v sledek celé akce p inejmen ím rozpa it. Ve skute nosti toti ne lo o pam ti, ale soubor Eichmannov ch poznámek, v rok a biografick ch portrét Himmlera a Heydricha, jeho základem byl podle vyjád ení Spolkového archivu v Koblenzi rozhovor po ízen s Eichmannem v dob jeho pobytu v Argentin. Navíc tento materiál neobsahoval nic, co by ji nebylo známo a u díky knize Hannah Arendt Eichmann v Jeruzalém (1964) nebo protokol m z Eichmannov ch v slech v izraelském v zení, které publikoval v roce 1982 noviná Jochen von Lang.[39] Sám David Irving se pak dostal do úzk ch díky tomu, e materiál, kter ozna il verejn za prav, nepotvrzoval jeho verzi holocaustu, nebo stejn jako nap. v roce 1980 Eichmannovou rodinou vydaná kniha Ich Adolf Eichmann, [40] obsahoval pasá o rozhovoru Eichmanna s Heydrichem z podzimu 1941 o tom, e Hitler vydal rozkaz ke zni ení id. V chodisko z této prekérní situace nakonec David Irving na el v kuriózním tvrzení, e "pam ti" jsou pravé, ale Eichmannovo tvrzení o Hitlerov rozkazu je le, ím jen potvrdil svoji snahu zbavit za ka dou cenu Hitlera odpov dnosti za holocaust. Podle Irvinga m l toti Adolf Eichmann údajn psát své "pam ti" v dob suezské krize v roce 1956, kdy se obával, e Izrael obsadí Egypt a získá od b val ch nacist, kte í zde pomáhali budovat egyptsk zbrojní pr mysl, informace o jeho argentinském pobytu. Proto se rozhodl svalit vinu za holocaust na Hitlera a vytvo it si tím alibi, pro p ípad, e by byl objeven a stíhán za svoji innost za války.[41] Po v ech t chto akcích m la Irvingovu po ramocenou pov st napravit jeho monografie o Josefu Goebbelsovi z roku 1996.[42] Od ní o ekával, e bude pro tentokrát díky ad odsuzujících slov adresovan ch Goebbelsovi mén oslavován apologety nacismu. Ve skute nosti ale pokra oval ve fal ování d jin holocaustu tím, e sice p ipustil masové vra d ní id, ale pouze jako d sledek neorganizovan ch akcí vyvolan ch událostmi na v chodní front, Osv tim vylí il jako Himmler v nejbrutáln j í pracovní tábor s nejv t í 5

úmrtností a odpov dnost za zlo iny p i kl hlavn Goebbelsovi na úkor "nevinného" Hitlera. Problematické to pak bylo i s jeho údajnou zásluhou na objevení nov ch ástí Goebbelsov ch deník v Moskv,[43] které vyu il p i psaní Goebbelsovy biografie. Podle Gitty Serenyové[44] to nebyl Irving ale editorka Goebbelsov ch deník Elke Frölichová z Institutu für Zeitgeschichte v Mnichov, je m la deníky v moskevském archivu na po átku devadesát ch let objevit. Navíc byl David Irving obvin n, krom podez ení z neoprávn ného "vyp j ení" si asi tuctu sklen n ch desek s deníkov mi záznami z archivu, e manipuloval z citáty z deník tak, aby dokázal Goebbels v lví podíl na holocaustu.[45] Tím ov em potí e s novou Irvingovou knihou neskon ily. V roce 1996 se toti chystalo její americké vydání v nakladatelství St Martin s Press, které se neobe lo bez protest a to jak proti nakladatelství, tak i proti Davidu Irvingovi samotnému, jen byl prudkostí protest p ekvapen. Sou asn je ale vnímal jako sou ást "globální vendety" vedené proti jeho osob [46] a jist i pod jejich vlivem se rozhodl alovat ve stejném roce u vrchního soudu v Lond n americkou histori ku Deborah Lipstadt a nakladatelství Penguin Books pro urá ku na cti. Cítil se toti dot en a po kozen její knihou Denying the Holocaust. The Growning Assault on Truth and Memory (London 1994),[47]v ní ho ozna ila za jednoho z hlavních p edstavitel "osv timské l i". To, e se odhodlal k alob teprve dva roky po vydání této knihy, pak nebylo proto, e by d íve neznal názory Deborah Lipstadt, nebo ji v listopadu 1994 nav tívil v Atlant její p edná ku o popíra ích holocaustu a nabízel zde 1000 dolar tomu, kdo najde dokument potvrzující existenci plynov ch komor.[48] Hlavním popudem pro alobu se stala nejspí e zmín ná protestní kampa z roku 1996, v jejím pozadí cítil vliv knihy Deborah Lipstadt. Rok 1996 byla ale také posledním rokem, kdy bylo mo né podat ve Velké Británii alobu pro urá ku na cti do t í let po publikování inkriminovaného textu.[49] Irvingovo rozhodnutí hájit svoji pov st u soudu jist navíc podpo ila i jeho úsp ná soudní p e se Sunday Times v roce 1996. V ní vysoudil 45 000 liber za to, e Sunday Times nedodr ely dohodu, podle ní m l od nich dostat 75 000 liber za oti t ní Goebbelsov ch deník nalezen ch v Moskv. Profesorka moderní judaistiky a holocaustu na univerzit v Atlant Deborah Lipstadt popsala ve své knize americkou a evropskou revizionistickou scénu a dokumentovala její prom nu po druhé sv tové válce v proud politicky motivovaného popírání holocaustu. Její kniha pak navíc razí zásadu, e se s popíra i holocaustu nemá ve ejn ani soukrom diskutovat[50] a v tomto duchu je také pojata jako jak si morální apel. Nebylo proto p ekvapením, e se David Irving, kterého Deborah Lipstadtová vylí ila ve své knize jako v znamného zastánce "osv timské l i", rozhodl jít k soudu, kde se cht l prezentovat jako velk znalec nacistické éry, jeho revize d jin t etí í e je zalo ena na pe livém studiu historick ch pramen a má p íslu né v decké kvality. To, e k samotnému soudu do lo a v prvních m sících roku 2000, i kdy David Irving podal alobu ji v zá í 1996, bylo zp sobeno tím, e ve Velké Británii je p íprava soudní p e pro urá ku na cti pom rn náro n m a zdlouhav m procesem, kter klade nemalé nároky na alovanou stranu, nebo ta nese na sv ch bedrech ve kerou tíhu d kazního ízení. Navíc britsk právní ád p edepisuje, e v echny d kazy musí b t p edlo eny protivné stran je t p ed zahájením procesu. D kladná p íprava obhajoby v p ípad aloby pro urá ku na cti je pak nutná i proto, e kone n v sledek takovéto soudní p e je p edem v dy nejist. Jako p íklad se v této souvislosti uvádí soud spor lorda Aldingtona s Nikolajem Tolst m z roku 1989, v n m lord Aldington vysoudil neuv iteln ch jeden a p l milionu liber. Soud dal toti Aldingtonovi za pravdu, kdy aloval Tolstého kv li tomu, e ho ve své knize o osudu Kozák na konci druhé sv tové války [51] obvinil jako b valého velitele osmého sboru páté britské armády v Korutanech z toho, e se v kv tnu 1945 spolupodílel na vydání Kozák Rudé armád. Deborah Lipstadtová a nakladatelství Penguin Books, které vydalo inkriminovanou knihu, si proto jist i s v domím toho, jak dopadla p e Aldington versus Tolstoj, d kladn p ipravili obhajobu, spolufinancovanou mimo jiné i Stevenem Spielbergem, a postavili ji na dobrozdáních p edních evropsk ch a americk ch specialist na d jiny t etí í e, holocaustu a politického extrémismu, kte í p ed soudem také vypovídali. V pr b hu samotného procesu,[52] kter probíhal v Lond n dvaat icet dní od 11. ledna do 11. dubna 2000, soudce Charles Gray n kolikrát konstatoval, e jeho úkolem není 6

ov ovat historická fakta. P esto bylo od po átku z ejmé, e se soud nem e p i rozhodování o tom, zda je David Irving popíra em holoacaustu vyhnout dokazování historick ch fakt potvrzujících genocidu id za druhé sv tové války. A tomu pak také odpovídala i p ipravená dobrozdání obhajoby, která byla navíc v pr b hu procesu dopln na izraelskou vládou speciáln pro tento soud uvoln n mi pam tmi Adolfa Eichmanna.[53] Americk historik Christopher Browning [54] se zam il na d kazy potvrzující provedení kone ného e ení idovské otázky, n meck historik Peter Longerich[55] se v noval zatem ující e i nacistick ch dokument a Hitlerov odpov dnosti za holocaust a sociolog Hajo Funke[56] z Freie Universität v Berlín zdokumentoval Irvingovo spojení s pravicov mi radikály v N mecku. Hlavní ást obhajoby pak byla zalo ena na p ibli n ty setstránkové tzv. "Peltov zpráv " o Osv timi holandského historika Roberta Jan van Pelta[57] z univerzity ve Waterloo v Kanad a sedmisetstránkovém pojednání profesora cambridgské univerzity Richarda J. Evanse nesoucí název "David Irving, Hitler a zapírání holocaustu".[58] Robert van Pelt byl vybrán obhajobou pro svoje znalosti o vyhlazovacím tábo e v Osv timi-birkenau a jeho úkolem bylo popsat fungování tábora a jeho plynov ch komor a vyjád it se k Leuchterov zpráv, co také u inil. Specialista na d jiny N mecka Richard J. Evans se naopak v noval Irvingov vlastní tvorb a jeho pojednání se stalo hlavním d kazem obhajoby. Na základ podrobného studia Irvingov ch knih se mu toti poda ilo dokázat, e David Irving ve sv ch textech v dom zkresluje historické prameny a dopou tí se ady dal ích provin ní proti zásadám kritické historické práce proto, aby dokázal svoje sporné teze. Tak nap íklad jen anal za Irvingova v kladu K i álové noci v jeho monografii o Goebbelsovi zabrala sedmdesát stran Evansovy zprávy oproti jedenácti stranám textu v Irvingov knize. Sám profesor Evans pak p iznal, e byl okován rozsahem Irvingov ch manipulací a nepravd, z nich se podstatná ást t kala holocaustu[59] a Hitlerovi úlohy v n m: "Neo ekával jsem tak irou hloubku dvojí hry, kdy jsem se za al zab vat Irvingov m zacházením s historick mi prameny... Je jasné, e Irvingovo tvrzení o jeho d kladné znalosti materiál, na jejich základ musí psát d jiny nacistického N mecka, je zcela oprávn ná. Jeho etné, obrovské chyby nejsou proto pouhou ignorancí nebo lajdáctvím, n br je z ejmé, e jsou vykalkulované a úmyslné. Práv to je d lá tak okující." [60] David Irving se na rozdíl od obhajoby zastupoval sám a po celou dobu procesu se sna il dokázat, e holocaust neprob hl tak, jak to tvrdí oficiální historigrafie.[61] Tvrdil, e plynové komory a vyhlazovací tábory jsou velká le, manipuloval s po ty ob tí a dával rovnítko mezi spojenecké bombardování Drá an a Osv tim. P i v slechu Roberta van Pelta prohla oval, e zavra d ní statisíc id v Osv timi-birkenau nebylo technicky ani organiza n mo né a s Richardem Evansem se p el o to, zda byl hlavní p í inou velké úmrtnosti v z v nacistick ch koncentra ních táborech tyfus, jeho roz í ení m lo podle n j zap í init spojenecké bombardování N mecka. Dále obvinil Christophera Browninga z toho, e je agentem Izraele a p i v slechu Petera Longericha, kter trval t den a t kal se Hitlerovy odpov dnosti za holocaust, se soust edil na detaily a odvád l tak pozornost od hlavního tématu. K soudu si také nechal p edvolat sv dky, z nich dva vystoupili p ed soudem proti svojí v li a jen proto, e jim to na ídil soud. Prvním byl profesor Donald Cameron Watt z London School of Economics. Jeho sv dectví o tom, jak to bylo po skon ení války s uko ist n mi nacistick mi dokumenty, cht l Irving vyu ít k podep ení své teze, e pokud neexistoval Hitler v rozkaz na izující vra d ní id, tak je pravd podobná i Hitlerova nev domost o holocaustu. Jako druh z nich se k soudu dostavil vojensk historik John Keegan, kter m l potvrdit Irvingovu pov st znalce d jin druhé sv tové války a t etí í e, co také u inil. Sou asn ale prohlásil, e je perverzní tvrdit, e Hitler o holocaustu nev d l. Irvingovo vystupování p ed soudem pak názorn demonstruje jeho k í ov v slech, kter s ním vedl na po átku procesu advokát Richard Rampton.[62] Na Ramptonovu otázku, zda pro n j znamená holocaust systematické vra d ní nevinn ch lidí, odpov d l, e kdy vypustí slovo systematické, tak s ním m e souhlasit. Na dal í otázku obhajoby, zda tedy popírá existenci plynov ch komor, odpov d l: "Já popírám,...ach, já pou ívám toto slovo, a koli pro Va i pot ebu zde, ano, já popírám, e bylo mo né zavra dit miliony lidí v on ch plynov ch komorách, jak nám historici a dosud tvrdili." [63] Kdy mu poté Richard Rampton uvád l jména b val ch vyhlazovacích tábor v 7

Polsku a cht l v d t, zda byly podle jeho mín ní skute n vyhlazovacími tábory, tak odpovídal: "Chelmo? - Ano. Belzec? - Není jisté. Treblinka? - Za ínám pochybovat. Sobibor? - Nevím o tom." [64] P es ve keré úsilí se Davidu Irvingovi nepoda ilo p esv d it soud o oprávn nosti své aloby. Ten se naopak p iklonil k alované stran a dal jí za pravdu, v tom, e: 1) David Irving popírá holocaust, 2) nemá pravdu, kdy popírá existenci plynov ch komor v Osv timi-birkenau, 3) Leuchterova zpráva není v rohodn m d kazem neexistence vra d ní plynem v osv timském tábo e, 4) ustavi n manipuluje s fakty, fal uje je a uzp sobuje sv m ideologick m v chodisk m, 5) ve vylí ení bombardování Drá an, které uvád l jako p íklad spojeneckého zlo inu, pou íval patné statistiky, fale n reprodukoval v pov di sv dk a vyvozoval z nich patné záv ry, 6) byl ve spojení s pravicov mi radikály a vystupoval na jejich shromá d ních. Pro nedostatek d kaz se soud neshodl s obhajobou pouze v jediném bod a to v tom, e David Irving neoprávn n manipuloval v rusk ch archivech s Goebbelsov mi deníky.[65] Kone n verdikt soudu pak zn l, e David Irving je rasista, antisemita, popíra holocaustu a úmysln fal uje historická fakta.[66] Podle verdiktu soudu m l také zaplatit soudní v lohy a nakladatelství Penguin Books od kodné ve v i 150 000 liber. K tomu ale zatím nedo lo, nebo ob strany se proti rozsudku odvolaly. Pro Davida Irvinga byl toti rozsudek v sledkem procesních chyb soudce Charlese Graye. Nakladatelství Penguin Books, jeho soudní v lohy p ekro ily ástku dva miliony liber, zase po adovalo vy í od kodné a to ve v i p l milionu liber. O tom, zda je skute n získá, ale musí rozhodnout odvolací soud, co m e trvat i n kolik let. Pro Davida Irvinga to sice znamená oddálení definitivního soudního rozhodnutí, ale experti vidí jeho ance u odvolacího soudu jako mizivé. Pokud se tento p edpoklad vyplní, eká ho bankrot. [67] N mecká noviná ka a zpravodajka listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Eva Menasse nazvala svoji kni ní reportá o soudním sporu David Irvinga s Deborah Lipstadt p ízna n Holocaust vor Gericht - Holocaust p ed soudem. Tímto názvem vystihla podstatu procesu, v n m lo o historická fakta t kající se genocidy id za druhé sv tové války[68] a jeho v znam spo ívá v tom, e na základ v decky podlo en ch d kaz jednozna n vyvrátil "osv timskou le ". Díky tomu se také stal precedentem, na kter je mo né se odvolávat i v budoucnu, co si jist dob e uv domují i samotní revizionisté a p esv d ení zastánci "osv timské l i", jak dokládá reakce Ernsta Zündela na Irvingovo neúsp né soudní vystoupení:"tento arogantní Angli an, kter chce v dycky d lat v echno sám, tímto procesem v ci revizionist jen u kodil." [69] V procesu lo ale jen zdánliv pouze o historick aspekt holocaustu. Nemén d le it je toti i jeho aspekt politick, kter je p ítomen v ad dal ích záva n ch otázek t kajících se místa holocaustu v kolektivní pam ti spole nosti a ve ejného zacházení se vzpomínkami na tento zlo in. Má nap íklad pravdu americk historik Peter Novick, jen ve své hojn diskutované knize o úloze holocaustu v ivot americké povále né spole nosti [70] tvrdí, e podoba památky na vyhlazení evropsk ch id se prom ovala a prom uje v závislosti na m nící se politice a podle toho, jak se zapojuje do slu eb aktuálních zájm a ve ejn ch diskusí? Plyne z toho potom mimo jiné, e v sou asnosti probíhající od kodn ní zb vajících ob tí nacismu, pro n se n kdy pou ívá polemické ozna ení "Shoa Business" nebo "The Holocaust Industry", [71] je pouze v sledkem studené války? A jak je to ostatn s ji zmín n mi i iteli "osv timské l i"? Jak zp sob obrany je proti nim nejú inn j í? Mají se p ijímat zvlá tní zákony p ímo postihující toto novodobé hlásání rasové nesná enlivosti, jak je tomu nap íklad v N mecku a Rakousku? I to jsou otázky, které je si t eba klást v souvislosti se soudním procesem Davida Irvinga s Deborah Lipstadt, jen má navíc zvlá tní v znam i pro eské prost edí. David Irving toti pat í ji adu let na eském kni ním trhu k nejp ekládan j ím zahrani ním autor m v oblasti historické literatury, ale odborná historická obec v nuje jeho knihám minimální pozornost. V sledkem je, e v echách probíhá za tichého p ihlí ení historik revize d jin druhé sv tové války a ta má navíc nemal tená sk ohlas. [72] 8

Naproti tomu nebyla do dne ní doby do e tiny p elo ena ádná(!) z velk ch p ehledov ch prací sv tové historiografie o tragédii evropsk ch id ve dvacátém století. V této souvislosti je proto nutné polo it si otázku, jaké postavení zaujímá holocaust v kolektivní pam ti eské spole nosti? Zatím se zdá, e je fixována p edev ím na sv j vlastní osud let 1938-1945. Nem la by ale díky n mu, jakkoli byl tragick, p ehlí et jiné osudy, idovsk nevyjímaje. P. S.: 20. ervence 2001 prohrál David Irving u odvolacího soudu svoje odvolání proti p vodnímu rozsudku z 11. dubna 2000. Poznámky: [1] Narozen 1938, nedostudoval fyziku, hospodá ské v dy a historii na lond nské univerzit. [2] Nap. David Irving: The Destruction of Dresden, London 1963 ( esky 1997); David Irving: The Rise and fall of the Luftwaffe. The Life of Luftwaffe Marshall Erhard Milch, London 1970 ( esky 1996); David Irving: The Trail of the Fox. Biography of Field Marshal Erwin Rommel, London 1977 ( esky 1995); David Irving: Hitler s Wars, New York 1977; David Irving: Hitler s War and the War Path 1933-1945, London 1991 ( esky 1998); David Irving: Goring: A Biography, London 1991 ( esky 1998); David Irving: Goebbels: Mastermind of the Third Reich, London 1996 ( esky 1999); David Irving: Nuremberg: The last battle, London 1996 ( esky 1997) a dal. [3] Kontakt s adou pam tník z nacistické éry vyu il nap. k získání deník sty ného d stojníka mezi A. Hitlerem a J. Goebbelsem Walthera Hewela. Sadu dokument pak daroval archivu Institutu für Zeitgeschichte v Mnichov, kde jsou ulo eny jako David Irving Sammlung. [4] Blí e viz nap. B. Bailer-Galanda, W. Benz, W. Neugebauer: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996. [5] B. Bailer-Galanda: "Revisionismus" - pseudowissenchaftliche Propaganda des Rechsextremismus, in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, s. 19-20. [6] Viz p ehled nejznám j ích p edstavitel revizionistické scény a jejich d l v Bailer- Galanda, Benz, Neugebauer: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, s. 320-380. [7] N co jiného p edstavuje revizionismus ve spojení s d jinami d lnického hnutí - t ká se historické diskuse o cílech a metodách tohoto hnutí! [8] E. H. Barnes (1889-1968) p sobil na r zn ch americk ch univerzitách, kde se v noval hlavn d jinám západní civilizace. Po druhé sv tové válce byl vydavatelem ady prací zpochyb ujících n meckou vinu za rozpoutání války i nacistické zlo iny. Z jeho prací nap. E. H. Barnes: The Genesis of the World War. An Introduction to the Problem of War Guilt, 1926; E. H. Barnes: Was Roosevelt Pushed Into Popular Demand in 1941?, 1952 a E. H. Barnes: Pearl Harbor after a Quarter of Century, 1968. [9] Bailer-Galanda: "Revisionismus" - pseudowissenchaftliche Propaganda des Rechsextremismus, s. 20. 9

[10] V jazykovém úzu mezinárodního práva znamená revizionismus snahu o zm nu smluv spojen ch s mezinárodním smluvním po ádkem, tedy zm nu hranic. [11] W. Benz: "Revisionismus" in Deutschland., in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp. 38-41. [12] H. Gramml: Alte und neue Apologeten Hitlers., in: W. Benz (ed.): Rechtsextremismus in Deutschland. Voraussetzungen, Zusammenhänge, Wirkungen, Frankfurt am Main 1994, p. 36. Ke Kleistov knize také H. Buchheim: Zu Kleists "Auch Du warst dabei"., in: Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, 2. sv.,, pp. 177-192. [13] V USA je hlavním centrem revizionistick ch aktivit Institute for Historical review v Kalifornii. Tento institut také pat í k jednomu z hlavních revizionistick ch center ve sv t. K tomu viz J. Wetzel: "Die Leugnung des Genozids im Internationalen Vergleich", in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp. 52-72. [14] K tomu viz G. R. Ueberschär: "Das "Unternehmen Barbarossa" gegen die Sowjetunion - ein Präventikrieg", in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp. 182-205. [15] Téma spojeneck ch zlo in je trval m evergreenem revizionist. Viz nap. esky vydanou práci i D. Irving: Norimberk. Poslední bitva, Praha 1995, kterou je mo né doporu it esk m tená m jako "u ebnici" revizionistického v kladu d jin druhé sv tové války. [16] K v voji historického revizionismu a prom n jeho témat viz nap. U. Schneider: "Auschwitz und der Geschichtsrevisionismus", in: Auschwitz - ein Prozeß. Geschichte - Fragen - Wirkungen, Köln 1994, pp. 113-123; "Auschwitz-Lüge", in: I. Gutmann (ed.): Enzyklopädie des Holocaust. Die Verfolgung und Ermordung der europäischen Juden., I, A-G. sv., München - Zürich 1995, pp. 121-127; H. Gramml: "Alte und neue Apologeten Hitlers", in: W. Benz (ed.): Rechtsextremismus in Deutschland. Voraussetzungen, Zusammenhänge, Wirkungen, Frankfurt am Main 1994, p. 36, s. 30-66; G. Spann: "Methoden rechtsextremer Tendenzges-Geschichtsschreibung und Propaganda", in: B. Bailer-Galanda, W. Benz, W. Neugebauer (ed.): Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp. 73-97. [17] Ke ko en m a funkci antisemitismu v pravicov extrémistické literatu e blí e nap. G. B. Ginzel: "Antisemitismus von Rechts. Zur Funktion des Antisemitismus in der rechtsextremen Literatur", in: G. B. Ginzel (ed.): Antisemitismus. Erscheinungsformen der Judenfeindschaft gestern und heute, Bielefeld 1991, pp. 269-284. [18] K tomu viz W. Neugebauer: «"Revisionistische" Manipulation der Zahl der Holocaustopfer», in: B. Bailer-Galanda, W. Benz, W. Neugebauer (ed.): Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp. 164-169. Vedle manipulace s po ty ob tí pat í k oblíben m nap. i manipulace s leteck mi snímky Osv timi nebo popírání pravosti deníku Anny Frankové. Viz také R. Seidl: Osv tim fakta versus fikce. Nové a utajované poznatky o holocaustu, Berchem (rok vydání neuveden). Tato bro ura, která je í ena v 90. letech v echách z Belgie, obsahuje v echny základní revizionistické argumenty pou ívané k popírání holocaustu. [19] K tomu viz nap. M. Tiedemann: "In Auschwitz wurde niemand vergast". 60 rechtsradikale Lügen und wie man sie widerlegt, München 2000; G. Heinsohn: Warum Auschwitz? Hitlers Plan und die Ratlosigkeit der Nachwelt, Reinbek bei Hamburk 1995, 10

pp. 35-128. [20] Ernst Zündel, ijící od roku 1957 v Kanad, pat í k nejznám j ím a p edev ím nejaktivn j ím p edstavitel m mezinárodní revizionistické a neonacistické scény. Krom jiného vydává od roku 1976 ve svém nakladatelství Samisdat v Torontu revizionistickou a neonacistickou literaturu, kterou dodává do Evropy. Za svoji innost byl n kolikrát odsouzen a trestn stíhán v Kanad i v N mecku. [21] Robert Faurisson navazuje ve Francii na "tradici", kterou zahájil v roce 1950 b val v ze koncentra ního tábor v Buchenwaldu Paul Rassinier vydáním textu Le Mensonge d'ulysse (n mecky Paul Rassinier: Die Lüge des Odysseus, Wiesbaden 1951), v n m tvrdil, e 6 milion idovsk ch ob tí je v mysl sv tového idovstva. V p b hu 70. let zpochyb oval existenci plynov ch komor v Osv timi a mimo jiné tvrdil, e v USA zve ejn né letecké snímky osv timsk ch krematorií, které dokládají existenci otvor pro vhazování cyklonu B na jejich st e e, byly po válce upraveny. S tím je spojen i jeho nejznám j í v rok " ádné díry, ádn holocaust." V roce 1980 ozna il ve francouzském rozhlase holocaust za ást historické l i a v letech 1983 a 1991 byl za tyto v roky odsouzen francouzsk mi soudy. [22] K Leuchterov zpráv viz nap. T. Bastian: Auschwitz und die "Auschwitzlüge". Massenmord und Geschichtsfälschung, München 1994, pp. 74-85; H. Graml: "Auschwitzlüge und Leuchter Bericht", in: H. Lichtenstein, O. R. Romberg (ed.): Täter - Opfer - Folgen. Der Holocaust in Geschichte und Gegenwart, Bonn 1997, pp. 91-100; G. Wellers: "Der "Leuchter-Bericht" über die Gaskamern von Auschwitz", 7. sv., Dachauer Hefte 1991, pp. 230-241. Fredu A. Leuchterovi je také v nován filmov dokument Errola Morrise z roku 1999 Mr. Death - The Rise and Fall of Fred Leuchter. [23] Inspirován praxí v americk ch plynov ch komorách Leuchter tvrdil, e se smrtící slo ka cyklonu B kyselina kyanovodíková m e uvol ovat pouze p i teplotách vy ích ne 20 stup Celsia, co pr v nevytopen ch plynov ch komorách v Osv timi nebylo mo né. Zaml el p itom ov em fakt, e p i plynování bylo do komor nacpáno tolik osob, e ji jejich samotná t lesná teplota vytvá ela dostate n vysokou teplotu v uzav eném prostoru. K jeho dal ím argument m pat ila tvrzení, e v troskách krematorií, jejich sou ástí byly plynové komory, na el sotva zjistitelné stopy smrtící látky, dále e se cyklon B pou íval v Osv timi pouze k dezinfekci (sic!) a otvory ve stropech áste n dochovan ch krematorií I a II v Osv timi-birkenau ur ené k vhazování cyklonu B jsou povále n m v tvorem. V neposlední ad se také sna il dokázat, e díky podmá ené p d nemohly b t v Osv timi- Birkenau hromadn páleny mrtvoly v hlubok ch jámách. Nebral p i tom v úvahu, e podzemí voda byly odvád na do Visly kanály vybudovan mi táborov mi v zni. [24] Bailer: Die "Revisionisten" und die Chemie. [25] J. C. Pressac: Lés Crématoires d'auschwitz, Paris 1993. Pikantní na Pressacov práci je okolnost, e její autor pat il p vodn k p ívr enc m R. Faurissona, ale váha d kaz ho p esv d ila o neudr itelnosti teze o "osv timské l i". [26] W. Benz: «"Revisionismus" in Deutschland», in: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, Berlin 1996, pp. 38-41, s. 45-51. [27] K Irvingov m aktivitám viz nap. Bailer-Galanda, Benz, Neugebauer: Die Auschwitzleugner. "Revizionistische" "Geschichtslüge" und historische Wahrheit, s. 345-348; T. Bastian: Auschwitz und die "Auschwitzlüge". Massenmord und Geschichtsfälschung, München 1994, pp. 74-85, s. 81-83; D. Lipstadt: Denying the Holocaust. The Growning Assault on Truth and Memory, London 1994 ( esky 2001). 11

[28] R. Rosenbaum: Explaining Hitler, New York 1998. V textu odkazuji na n mecké vydání R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999. [29] Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, s. 340-341. [30] Americkému vydání p edcházelo n mecké vydání D. Irving: Hitler und seine Feldherren, Frankfurt am Main-Berlin-Wien 1945, v n m nakladatelství Ullstein neotisklo Irvingovu tezi o tom, e Hitler do íjna 1943 o vra d ní id nev d l. Irving se od tohoto vydání distancoval. [31] To se t ká i eského vydání Irvingovy knihy D. Irving: Hitlerova válka a vále ná stezka let 1933-1945, Brno 1998. [32] R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999, s. 342. [33] R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999, s. 336-337. [34] První z nich o spojeneckém bombardování Drá an na ja e 1945 jako o masakru, kter m l poko it nacismem zka en národ, a nejv t ím zlo inu proti lidskosti v d jinách, najdeme ji v jeho první knize z první poloviny edesát ch David Irving: The Destruction of Dresden, London 1963, s. 257. [35] K ní pat í nap. Irvingovy ve ejné nabídky finan ních odm n tomu, kdo vyvrátí jeho tvrzení. Ke své ve ejné prezentaci vyu il i aféru s fale n mi Hitlerov mi deníky z první poloviny 80. let, které nejprve na rozdíl Hugh Trevora- Ropera, jeho odborná pov st tím siln utrp la, ozna il za falzum, aby po té zase zm nil názor. K tomu R. Harris: Selling Hitler, New York 1986 ( esky Obchod s Hitlerem. Praha 1993). [36] E. Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, Berlin 2000, s. 86. [37] Krom toho, e se odvolával na neexistenci Hitlerova písemného rozkazu k vra d ní a neváhal pro dolo ení sv ch názor manipulovat s dobov mi prameny, spo ívá jeho rafinovanost v tom, e neupírá Hitlerovi jiné zlo iny. K rané kritice Irvingov ch záv r viz nap. E. Jäckel: Hitler und Mord an den europäischen Juden. Die Widerlegung einer absurden These, Frankfurter allgemeine Zeitung, 25. 8. 1977, pp. 147-147; M. Broszat: "Hitler und die Genesis der "Endlösung". Aus Anlaß der Thesen von David Irving", in: Vierteljahreshefte für Zeitgeschichte, 25. sv., 1977, pp. 737-775. Odpov dí na Irvingovu interpretaci holocaustu byla také mezinárodní konference ve Stuttgartu o genocid id za II. sv. války, viz E. Jäckel, J. Rohwer: Der Mord an den Juden im Zweiten Weltkrieg, Stuttgart 1985. Dále té P. Zeman: "Hitler o Osv timi nev d l! - tvrdí skandální kniha. edesát let po okupaci ech a Moravy vycházejí bez pov imnutí odborník publikace, které zaml ují nacistické zlo iny", Lidové noviny, 13. 3. 1999, p. 19. [38] P i sv ch vystoupeních v b valé NDR, z nich je nej ast ji p ipomínán projev v Halle 9. 11. 1991, tj. v den v ro í K i álové noci, prohla oval, e Hitler holocaust nena ídil a nev d l o n m, a e masové vra d ní id v Osv timi je legenda. Dále tvrdil, e plynové komory v koncentra ních táborech neexistovaly, byly geniálním v myslem anglick ch ú ad pro psychologické vedení války a v b val ch táborech v Polsku byly z ízeny po válce jako pouhé atrapy pro turisty. Viz Freispruch für Hitler, in: Der Spiegel, 9. sv., 1992, 12

pp. 88-94. [39] v L. Lang: Das Eichmann-Protokoll. Tonbandaufzeichnungen der israelischen Verhöre, Berlin 1982. [40] R. Aschenauer: Ich Adolf Eichmann, Leoni am Starnberger See 1980, pp. 177-177. [41] K tomu viz Freispruch für Hitler, in: Der Spiegel, 9. sv., 1992, pp. 88-94; R. Rosenbaum: Explaining Hitler. Die Hitler-Debatte: auf der Suche nach dem Ursprung des Bösen, München-Wien 1999, s. 328-335. [42] esky D. Irving: Goebbels: Pán my lenek t etí í e, Brno 1998. [43] Goebbelsov mi deníky je Irving fascinován ji adu desetiletí. V roce 1969 dokonce podnikl se svolením v chodon meck ch ú ad v pravu do b valé NDR, jejím cílem m lo b t objevení sklen n ch desek s kompletn p efocen mi deníky, jejich originály se ztratily na konci války. [44] Z knih noviná ky Gitty Serenyové pat í k nejv znamn j ím její práce o veliteli vyhlazovacího tábora v Treblince Franzi Stanglovi Gitta Sereny: Into that darkness: from mercy killing to mass murder, London 1974, která vznikla na základ rozhovor Serenyové se Stanglem v n meckém v zení. V n m si Stangl odpykával sv j do ivotní trest po tom, co byl v roce 1967 zat en v Brazílii a po vydání do SRN odsouzen v prosinci 1970 v Düsseldorfu na do ivotí za zavra d ní 900 000 osob v Treblince (zem el 1971). esky vy la doposud jediná práce Gitty Serenyové a to v roce 1998 objemná kniha o Albertu Speerovi Gitta Sereny: Albert Speer: zápas s pravdou, 1998 (poprvé anglicky jako Albert Sperr: His Battle with Truth, London 1995) [45] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 60-61. [46] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 61. [47] Její esk p eklad by m l b t publikován v leto ním roce. [48] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 9-10. [49] Od roku 1997 je lh ta pouze jednoletá.. [50] Lipstadt: Denying the Holocaust. The Growning Assault on Truth and Memory, s. 17. [51] N. Tolstoj: Victims of Yalta, London 1979 ( esky Ob ti Jalty. Praha 1999). [52] Za ást podklad k procesu d kuji Prof. Jí imu Pe kovi. [53] Adolf Eichmann je napsal v letech 1960-1962 v izraelském v zení ( ítají 1300 rukou psan ch stran) a na základ rozhodnutí b valého izraelského prezidenta Davida Ben Guriona byly a do procesu nep ístupné. D vodem bylo Eichmannovo zkreslené lí ení holocaustu, ale také to, aby nemohli mít Eichmannovi synové jako jeho právní d dici zisk z jejich vydání. Pro soud byly uvoln ny a na ádost obhajoby Deborah Lipstadt. [54] Z ady jeho prací je nejznám j í kniha Ch. Browning: Ordinary Men:Reserve Police 13

Battalion 101 and the Final Solution in Poland, New York 1992, která zahájila na po átku 90. let novou vlnu diskusí o holocaustu v novan ch p edev ím podílu oby ejn ch N mc na vra d ní id. [55] Peter Longerich pat í ji adu let k p edním n meck m znalc m t etí í e. Z jeho etn ch prací pat í k nejv znamn j ím Peter Longerich: Propagandisten im Krieg. Die Presseabteilung des Auswärtigen Amtes unter Ribbentrop, München 1987 a Peter Longerich: Hitler Stellvertreter. Führung der Partei und Kontrolle des Staatsapparates durch den Stab Heß und die Pareti-Kanzlei Bormanns., München-London-New York 1992. V roce 1998 pak publikoval objemnou práci Peter Longerich: Politik der Vernichtung. Eine Gesamtdarstellung der nationalsozialistischen Judenverfolgung, München-Zürich 1998. [56] Z Funkeho prací viz nap. Hajo Funke: Brandstifter.Deutschland zwischen Demokratie und völkischem Nationalismus, Göttingen 1993 a H. Funke, G. Schoenberner: Rechtsextremismus. Ideologie und Gewalt, Berlin 1995. [57] Nap. v roce 1996 publikoval spole n se známou americkou histori kou Deborah Dwork knihu Robert Jan von Pelt, Deborah Dwork: Auschwitz. 1270 to the Present, New York 1996, která je v nována historii osv timského sídelního prostoru v pr b hu staletí s d razem na jeho úlohu za druhé sv tové války jako jednoho z hlavních center vyvra ování id. [58] R. J. Evans: Lying About Hitler: History, Holocaust and the David Irving Trial, New York 2001. Toto pojednání se stalo v chodiskem pro Evansovu práci publikovanou na za átku leto ního b ezna v New Yorku pod názvem. [59] e tí tená i se mohou seznámit s Irvingov m p ekrucováním holocaustu nap. v prvním eském vydání jeho monografie o Hitlerovi. Viz D. Irving: Hitlerova válka a vále ná stezka let 1933-1945, Brno 1998, s. 466-479. [60] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 93. [61] K pr b hu procesu viz Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 73-161. [62] Deborah Lipstadt zastupoval advokát Anthony Julius, kter se nejen ve Velké Británii proslavil tím, e vyjednával s královskou rodinou o podmínkách rozvodu princezny Diany. Proto e ale nebyl oprávn n vést obhajobu p ed vrchním soudem, vedl ji za n j Richard Rampton. [63] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 79-80. [64] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 80-81. [65] Causa Goebbelsovy deníky nemusí b t tímto skon ena, nebo v roce 1996 David Irving aloval také Gitu Serenyovou kv li jejímu lánku v Observeru z 21. dubna tého roku (Spin Time For Hitler), v n m ho obvinila s neseriozního zacházení s t mito deníky. Není ov em jisté za se David Irving odhodlá jít znovu k soudu a riskovat tím dal í p ípadnou prohru. [66] Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, s. 157. 14

[67] E. Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, Berlin 2000, s. 187. [68] V této souvislosti je spojován Irving v proces s tzv. Mermelsteinov m procesem z p elomu 70. a 80. let. V n m lo o to, e v roce 1979 vypsal Insitute for Historical review odm nu 50 000 dolar za dokázání existence plynov ch komor v Osv timi. Odmítal ov em uznat sv dectví b valého osv timského v zn Mela Mermelstein a peníze mu vyplatil a po prohraném soudním procesu v roce 1985. [69] E. Menasse: Der Holocaust vor Gericht. Der Prozess um David Irving, Berlin 2000, s. 179. [70] P. Novick: The Holocaust in American Life, Houghton Mifflin 1999. [71] Stejn název nese dal í z diskutovan ch knih N. G. Finkelstein: The Holocaust Industry: Reflection on the Exploitation of Jewish Suffering, Verso Books, 2000. [72] Nap íklad v dubnu 1998 byla Irvingova biografie J. Goebbelse uvád na mezi nejprodávan j ími tituly v r zn ch knihkupectvích v echách a na Morav. Viz Kultura ze severní Moravy, Mladá fronta, 3. 4., 7. 4. a 22. 4. 1998, s. 3 a 4; Pro voln as ze severních ech, Mladá fronta, 29. 4. 1998, s. 4. Jeho kniha Hitlerova válka a vále ná stezka let 1933-1945 pak vy la v lo ském roce ji ve druhém vydání. Studie byla oti t na ve sborníku O d jinách a politice. Janu K enovi k sedmdesátinám. Praha 2001, s. 209-231. 15

http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/zeman_irving AAARGH The website was founded in 1996 by an international team http://vho.org/aaargh http://aaargh.com.mx http://litek.ws/aaargh If you intend to connect to the AAARGH website from France, you need an anonymizer. http://anon.free.anonymizer.com/http://www.aaargh.c om.mx/ or: http://aaargh.com.mx.nyud.net:8090 We work in French, English, German, Spanish, Italian, Rumenian, Russian, Chech, Danish, Indonesian, Portuguese, Dutch, Hungarian... The Quarterlies of AAARGH http://geocities.com/ilrestodelsiclo Conseils de révision Gaette du Golfe et des banlieues The Revisionist Clarion Il resto del siclo El Paso del Ebro Das kausale Nexusblatt O revisionismo em lengua português Arménichantage Books (260) published by AAARGH on Internet http://vho.org/aaargh/fran/livres/livres.html http://aaargh.com.mx/fran/livres/livres.html Free subscribe: (e-mail) revclar@yahoo.com.au elrevisionista@yahoo.com.ar Mail: aaarghinternational@hotmail.com 16