LIDÉ V MUZEU A KOLEM MUZEA Zpracovala: Tereza Zemánková Počátky muzejnictví jsou spojeny s muzejními spolky, které v naši terminologii byly občanskou iniciativou (spolkovou činností). Jejich činnost, alespoň ve svých počátcích, spočívala na bedrech nadšených amatérů, kteří si dokázali získat podporu. Ovšem po odchodu či únavě otců zakladatelů se činnost pomalu umenšuje. Tak je tomu u všech muzeích, z nichž posléze vzniká Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Jedinou cestou vedoucí k úspěchu pak byla profesionalizace. Lidí v muzeu nikdy nebylo mnoho, podobu muzea tak převážně určovali ti, kteří byli v jeho vedení. To byli nejprve správci muzea (podle původního statutu opatrovníci). Teprve v roce 1959 se muzeum v Rychnově nad Kněžnou plně profesionalizuje a v tomto roce muzeum přebírá i první placený ředitel. Pracovní tým v muzeu pak kolísal přibližně kolem třech plných úvazků ředitel, správce sbírek,. musím ještě dohledat a doplnit. Až v roce 1969 nastupuje do muzea promovaný přírodovědný odborník a vzniká nové přírodovědecké oddělení, které začalo provádět výzkumy v Orlických horách. Později z rozpočtu muzea byli krátce placeni i kronikáři a archiváři, než je pod svá křídla převzal Okresní archív v Rychnově nad Kněžnou. Dle kroniky brigády socialistické práce (BSP) v letech 1974 už v muzeu pracovalo celkem 11 odborných zaměstnanců, zřízena byla i pozice fotografa, který se staral o veškerou fotodokumentaci muzea. Trvalou posilou týmu byli průvodci, jejichž seznam však máme až od konce 90. let. Pro muzeum jsou velmi důležití, neboť jsou v nejčastějším kontaktu s návštěvníky, zatímco tvůrci výstav a expozic bývají v pozadí. Na konec tu byla početná skupina provozních zaměstnanců. Více jich přichází v době, kdy muzeum začíná mít i své pobočky, kde pracují další zaměstnanci muzea. Kromě dlouhodobých zaměstnanců muzeem prošlo i množství krátkodobých, brigádních a externích pracovníků, kteří pomáhali pouze s dílčím jednotlivým úkolem. V současné době rychnovské muzeum zaměstnává celkem 21 pracovníků. Dobrovolní spolupracovníci Rychnovské muzeum vděčí za svou existenci dobrovolným nadšencům nesoucí myšlenku vlastivědné a přírodovědné práce na Rychnovsku. Zpočátku na nich muzeum záviselo zcela, neboť i správci muzea byli dobrovolnými pracovníky. Ovšem i době plné profesionalizace se bez nich muzeum nikdy neobešlo a jiné to není i dnes.
Rádi bychom zde vypověděli o všech, kteří kdy muzeu pomohli, věnovali mu třeba jen malý kousek svého života, ale nejsme schopni zpětně všechny dohledat. Řada jmen se dějinami ztratila, řada je zasunuta ve stozích papírů v archivu. Pokaždé někoho nechtěně přehlédneme. Stejně tak to platí o dárcích. Některé jsme již zmínili v souvislosti se založením muzea a muzejním spolkem. Je věcí dalšího badatelského úsilí, dotvářet postupně historický obraz této skupiny lidí pohybujících se v okolí muzea, abychom jednou mohli mít nejúplnější seznam všech spolupracovníků muzea. Josef Vladimír Pelikán městský syndik, obrozenecký spisovatel * 12.05.1808 Hořice 19.08.1876 Kostelec nad Černými Lesy Vystudoval Akademické gymnázium v Praze (1822-1828) a po právnických studiích v roce 1828 nastoupil do Hradce Králové. V letech 1835-1841 byl městským syndikem v Týništi nad Orlicí. Horlivě navštěvoval obrozeneckou skupinu kolem královéhradeckého tiskaře J. H. Pospíšila a prof. V. K. Klicpery. Pro své vlastenecké myšlenky byl pronásledován nadřízenými úřady. Po neshodách s častolovickou vrchností musel odejít z Týniště nad Orlicí. I přes krátkou dobu svého působení zde stačil zanechat výraznou stopu. Založil městskou pamětní knihu (1835), spolu s kaplanem Čižinským školní knihovnu (1836) a v roce 1839 se zasloužil o založení městského muzea. Vydával Polabského Slovana, publikoval v Časopise Národního muzea, Květech, Čechoslavu. Stýkal se s K. H. Máchou, J. K. Tylem a J. Jungmanem (JUZA 2001). PhDr. Karel Březina gymnazijní profesor * 09.09.1878 Jaroměř 23.04.1964 Praha Působil řadu let jako gymnazijní profesor v Rychnově nad Kněžnou. Zde se také zasloužil o postupné budování městského muzea a archivu. Když se po roce 1920 muzejní sbírky stěhovaly do rychnovského zámku, byl pověřen jejich správou. Mnohé archiválie uložené ve sbírce byly pramenem jeho četných historických studií z dějin města. Napsal Dějiny rychnovského gymnázia a Navštivte Rychnov nad Kněžnou. Po letech
rychnovského působení odešel do Prahy, kde vyučoval na akademickém gymnáziu (JUZA 2001). Václav Morávek sochař, muzejní pracovník * 13.10.1873 Přestavlky (č.o. Borovnice) 05.12.1937 Kostelec nad Orlicí Po absolvování řezbářské školy v Králíkách (1887-1889) pracoval jako řezbář v Jičíně a krátce v drážďanské továrně na varhany. Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1892-1895) navštěvoval oddělení pro figurální a ornamentální modelování. V Kostelci nad Orlicí v roce 1903 zřídil sochařskou a kamenickou dílnu. Jeho zájem o umění a regionální historii nalezl uplatnění v muzejním spolku, kde se ujal v roce 1923 funkce kustoda (do roku 1936). Obětavě pracoval na všech úsecích muzejní práce. Nesetkával se ale vždy s porozuměním, a když měl odevzdat klíče od muzea, kde dlouhá léta zdarma pracoval, ukončil dobrovolně svůj život. Z jeho iniciativy byl v roce 1935 odhalen pomník F. J. Zoubka. V roce 1937 muzeum vydalo jeho práci Kostelík sv. Václava na Rabštejnku v Kostelci nad Orlicí (JUZA 2001). Ing. Alois Čapek elektrotechnik, historik * 10.02.1873 Týniště nad Orlicí 24.06.1952 Praha V rodném městě vychodil čtyřtřídní školu a pokračoval ve studiu na hradecké reálce. Vysokoškolská studia absolvoval na pražské a vídeňské technice. První tři roky pracoval jako adjunkt poštovního ředitelství v Černovicích (rakousko-uherská Bukovina). V roce 1899 nastoupil do vídeňské továrny koncernu Western Electric. Ve službách této společnosti zůstal s kratší přestávkou až do svého pensionování v roce 1932. Postupně působil ve Vídni, Antverpách, Chicagu, Berlíně, krátce také v Praze. V roce 1932 se vrátil na odpočinek do rodného Týniště nad Orlicí. Začal se vážně zabývat dějinami rodného kraje. Na jeho popud bylo v Týništi nad Orlicí založeno 20. října 1940 městské muzeum, které neslo jeho jméno. V roce 1947 vydal knihu Tabák v Čechách, která obsahuje mnohé údaje o pěstování tabáku a jeho zpracování ve zdejším kraji. Je autorem řady vlastivědných prací. Napsal obsáhlé Dějiny Týniště nad Orlicí a obcí sousedních, které
zůstaly v rukopise a které v úpravě Jiřího Zelenky vydalo v roce 1971 týnišťské muzeum (JUZA 2001). Eduard Weis gymnazijní profesor, kronikář * 26.1.1886 Zadní Huť, okres Příbram 27.10.1960 Rychnov nad Kněžnou V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na rychnovském gymnáziu, kde začal vyučovat latinu, řečtinu a češtinu. V roce 1921 se zasloužil o založení Havlíčkovy veřejné knihovny, kde byl v letech 1921-1949 i knihovníkem. Spolupracoval jako režisér a dramaturg s rychnovským ochotnickým spolkem Tyl. V roce 1930 se stal správcem městského muzea a později i městského archivu. Publikoval řadu článků z historie města Rychnova nad Kněžnou. V roce 1924 se zasloužil o vydání publikace dr. Tomáše Kouřila a Antonína Svobody Dějiny města Rychnova nad Kněžnou. V roce 1930 se stal správcem městského rychnovského muzea a později i městského archivu. Mnozí jeho žáci na něj vzpomínají především jako na upřímného a vzdělaného člověka. Od roku 1934 až do své smrti byl městským kronikářem. Byl také dlouholetým redaktorem týdeníku regionu Posel z Podhoří. V rukopise zůstaly jeho studie o městském znaku, historii židovského hřbitova, ale také jím sebrané pověsti a pohádky regionu Orlických hor (ZRŮBEK 1968) vydané až dlouho po jeho smrti v roce 2011: Na přástkách v Podorlicku a Pověsti a zkazky ze života lidu a z historie Podorlicka. PhDr. Jaroslav Helfert muzejní pracovník, regionální historik * 27.09.1883 Malacky 14.09.1972 Potštejn Studoval filozofii u profesora J. Golla a u T. G. Masaryka, promoval v roce 1907. Další dva roky věnoval studiu dějin umění ve Vídni. V roce 1909 se stal tajemníkem Moravské muzejní společnosti v Brně a po 1. světové válce dlouholetým ředitelem Zemského moravského muzea. Po okupaci republiky a Brna v roce 1939 byl německými vojsky zbaven v muzeu funkce, uchýlil se do Potštejna, kde byl zatčen a internován do Terezína. Po druhé světové válce se opět vrátil do Potštejna a plně se
věnoval regionální vlastivědné práci v okrese Rychnov nad Kněžnou. Roku 1952 byl jmenován okresním konzervátorem památkové péče, později prvním ředitelem okresního muzea v Rychnově. Zpracoval archiv velkostatku Dobřenských v Potštejně a předal ho do Státního archivu v Zámrsku. Pro Potštejn a jeho návštěvníky napsal Průvodce po potštejnském hradě (PIVCOVÁ 1968). Josef Cvrček učitel, kronikář * 27.07.1895 Domašín u Dobrušky 18.10.1966 Dobruška Po absolvování učitelského ústavu v Poličce (1914) nastoupil na svá první učitelská místa v Dobrušce a Krčíně. Léta 1915-1918 prožil jako domobranec na vojně. Po 1. světové válce učil na škole v Bačetíně a od roku 1923 v Dobrušce. V letech 1948-1960 byl okresním školním inspektorem. Jako dobrovolný pracovník vedl v 50. letech dobrušské muzeum, pořádal rovněž městský archiv. Během let 1960-1966 napsal řadu článku a studií věnovaných dějinám Dobrušky a okolního regionu, které publikoval především v Kulturním kalendáři města Dobrušky (JUZA 2001). Karel Václav Linger spisovatel, překladatel, odbojář 2. světové války * 12.07.1896 Lípa nad Orlicí 25.04.1976 Praha Vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové. Po maturitě narukoval na ruskou frontu a jako důstojník východohaličského ukrajinského pluku prodělal válečné tažení. Po vzniku republiky pracoval jako úředník a později byl spolumajitelem textilního obchodu. Zapojil se do odbojové činnosti, za což v roce 1940 byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se aktivně zapojil do veřejné činnosti, byl literárně činný, překládal z ukrajinštiny a polštiny. Horlivě se věnoval vlastivědné práci. Byl přítelem Ing. Aloise Čapka a spolupracoval s ním na dějinách Týniště nad Orlicí. Byl spoluzakladatelem Čapkova újezdního muzea a v letech 1968-1974 stálým přispěvatelem Sborníčku. Pro svou rodnou obec Lípu napsal kroniku, kterou také sám ilustroval. Dále napsal O starých rodech panských a sepsal pověsti a historické příběhy z okolí obce Lípa (JUZA 2001).
Karel Režný geomorfolog, učitel * 13.08.1904 Kunvald 13.08.1983 Kostelec nad Orlicí Po studiu dějepisu a zeměpisu na pražské univerzitě začal v roce 1930 učit na gymnáziu ve Špišské Nové Vsi. V letech 1960-1970 působil jako gymnazijní profesor v Kostelci nad Orlicí. Po celou dobu pedagogické činnosti i po dobu svého odpočinku byl aktivním členem v redakčních radách regionálních sborníků, ve kterých publikoval svoje práce. Jako lektor a úspěšný propagátor vlastivědných znalostí spolupracoval s pedagogickým pracovištěm v Hradci Králové a s rychnovským muzeem v přednáškové, exkurzní a publikační činnosti. V roce 1976 vydal publikaci Rychnovsko zeměpisné vycházky a o tři roky později vyšla publikace Skalní útvary v Orlických horách a Podorlicku (JUZA 2001). V tomto roce také přispěl kapitolou o zeměpisných poměrech do publikace Přírody Orlických hor a Podorlicka (ROČEK 1977). Za další dobrovolné spolupracovníky můžeme považovat některé členy muzejní rady, mnoho spolupracovníků mělo muzeum z řad žáků a studentů místních škol, ať už pomáhali svým učitelům angažujícím se v muzeu, jako tomu bylo v případě Eduarda Weise, nebo byli spolutvůrci výstav. V současné době se tato skupina lidí proměňuje. Základem již není individuální spolupráce, ale podpora vycházející původně z jiné instituce tam, kde se taková spolupráce rozvine, je ale již nesena zcela konkrétními lidmi. To je novum, i když ne zcela. Velmi dlouholetá spolupráce je např. s Javornicí (Památník Vojtěcha Sedláčka), Slatinou nad Zdobnicí, Rybnou nad Zdobnicí (Galerie p. Selichara), Olešnicí v Orlických horách (Utzův mechanický betlém), Rychnovem nad Kněžnou (zápůčka soukenického betlému od řezbářky Jarmily Haldové). Již samozřejmostí je spolupráce s Městem Vamberk. V roce 2015 proběhlo další Mezinárodní setkání krajkářek a rovněž Bienále. Významnou mírou k úspěšnosti této akce přispělo Muzeum rajky ve Vamberku, které je jedním ze spolupořadatelů. Velmi významná je spolupráce s Rokytnicí v Orlických horách, kde došlo v roce 2013 k otevření nového muzea v bývalé sýpce. Dále dlouhodobě spolupracujeme s Městskou knihovnou v Rychnově nad Kněžnou, Městskou knihovnou v Kostelci nad Orlicí, ve Vamberku, Doudlebách nad Orlicí či Týništi nad Orlicí v oblasti práce s regionální literaturou. Mnoho let se muzeum zapojuje do projektu Villy Novy Okno do minulosti. Ten spočívá v kombinaci návštěv klasických muzejních
expozic a návštěvy střediska experimentální archeologie v Uhřínově. Muzeum se snaží prohloubit spolupráci se školkami a školami v regionu. Školy jsou zvány na různé akce v muzeu a dle jednotlivých požadavků jsou pro ně pořádány přednášky v souladu s učebními osnovami a plány. Spolupráce s obdobnými zařízeními: Jak je již dlouholetým zvykem snaží se jednotliví odborní pracovníci navazovat kontakty s partnery z podobných zařízení tak, aby si mohli vyměňovat zkušenosti a získat nebo poskytovat pomoc při řešení obdobných problémů. Velmi úzká je spolupráce s regionálními muzei Muzeum turistiky a zimních sportů v Deštném v Orlických horách (ředitel je také pracovníkem MGOH), Městským muzeem Dobruška (ředitel je členem našeho poradního sboru pro sbírky), ale i s muzei jiných regionů, jako například s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, Městským muzeem Žamberk, Vlastivědným muzeem v Šumperku spolupráce s botaničkou Magdou Zmrhalovou, Muzeem Mladoboleslavska, Technickým muzeem v Brně spolupráce s etnografkou muzea, která je členkou poradního sboru pro sbírky a Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě. Rovněž na velmi dobré úrovni funguje spolupráce s ostatními regionálními muzei Královéhradeckého kraje. Pracovníci si vyměňují zkušenosti a informace z jednotlivých oborů. Ředitelé muzea Od roku 1959 vedou muzeum placení ředitelé. Profesionalizace muzea však neznamenala zprvu odbornou profesionalizaci, ale pouze vytvoření placených pozic. Na rozdíl od správců ředitelé muzea již nevykonávají svou funkci jako čestnou, muzejní činnost je jejich náplní práce. Každý z nich do muzea něco vnesl, pro některé to byl vrchol kariéry, pro jiné je dočasné útočiště. Celkem mělo muzeum 14 ředitelů. Prvním ředitelem muzea, ale stále dobrovolným pracovníkem, se stal PhDr. Jaroslav Helfert (1954 1958). Přišel s promyšleným plánem, založeným na přesném odhadnutí sil okresu a určoval nejbližší úkoly i vytyčoval plány pro budoucí odbornou činnost. Staral se o rozmnožení rychnovských sbírek a v Potštejně vybudoval expozici Památník Jiráskova Pokladu (PIVCOVÁ 1968). V říjnu 1959 se stal ředitelem a současně prvním stálým pracovníkem okresního muzea dr. Oldřich Petráš. Snažil se pokračovat v myšlence předešlého ředitele, ale v důsledku tehdejší situace, která nedovolovala uskutečnit rekonstrukci muzea na moderně pojatý ústav, zaměřil se na záchranné terénní sběry a dokumentaci, jako například na zaniklou výroby dřevěných lubových krabiček, již dávno neexistující sklářství, plátenictví, na kdysi slavné
rychnovské soukenictví a záznamy lidových hudebních projevů lidový zpěváci manželé Halaxovi z Javornice a Jaroslav Samek z Černíkovic (ZRŮBEK 1971). Po odchodu ředitele Oldřicha Petráše v roce 1961 se činnost muzea téměř zastavila až do příchodu promovaného historika Vladimíra Škalouda v září 1962, který v následujících letech provedl generální opravy všech prostor (byly vytvořeny výstavní sály, depozitáře a dílny) a zasloužil se o to, že muzeum získalo prostory nezbytné pro svoji činnost. Z pohledu vlastivědné a přírodovědné činnosti dosáhlo muzeum největšího rozvoje, až za pátého ředitele pana Zdeňka Nespěchala. Muzeum začalo rozvíjet publikační činnost. V roce 1968 začalo vydávat pro kronikáře metodické listy Vlastivědná práce. Tento rok také vyšlo první číslo vlastivědného sborníku Orlické hory a Podorlicko. V roce 1970 přebírá funkci ředitele Marie Bíšová - potřeba doplnit text k Marii Bíšové, Bohumilovi Melichárkovi a Aleně Židové Bohumil Melichárek (16.8.1972 30.4.1978) Alena Židová (19.3.1979 31.12.1983) Po od odchodu ředitelky Aleny Židové nastoupil do muzea Miroslav Bukáček, který se snažil zaměřit muzeum více směrem k veřejnosti. Zajistil pro muzeum na svou dobu moderní výstavní fundus. Muzeum se snažil personálně posílit o odborné pracovníky. Ve složitých časech přeměny společnosti před a po revoluci vedla muzeum PhDr. Ludmila Nováková. Muzeum personálně stabilizovala a hledala východisko dalšího rozvoje. Předposledním ředitelem byl PhDr. Bohumír Dragoun, který se snažil pozdvihnout muzeum spoluprací s řadou externích odborníků, zajištěním počítačového vybavení a především muzeum získalo depozitáře a kanceláře v bývalých kasárnách v Jiráskově 2 v Rychnově nad Kněžnu. Posledním ředitelem muzea pak byla Irena Krejčí, která se snažila za svých úctyhodných 18 let ve vedení udržet regionální výzkumné pracoviště. Mnoho energie věnovala i nově rekonstruovanému externímu pracovišti Muzea krajky ve Vamberku, které bylo zpřístupněno návštěvníkům v roce 2014 a nové expozici Sýpky Muzea Orlických hor v Rokytnici v Orlických horách, která byla zpřístupněna veřejnosti v roce 2013. Od roku 2017 je novým ředitelem Mgr. Tomáš Zelenka, který v současnosti je i vedoucím externího pracoviště v Sýpce Muzea Orlických hor.
Významní pracovníci muzea Během 125 existence muzea se na jeho vzniku a fungování podílelo mnoho osobností našeho regionu. Velký počet z nich muzeu věnoval celý svůj aktivní život, někteří v muzeu působili pouze krátce. Mezi výrazné osobnosti patřili nepochybně tito další muzejní pracovníci. Jindřich Krsek učitel, tělovýchovný a kulturní pracovník * 29.01.1891 Vamberk 28.11.1963 Solnice Od roku 1921 byl odborným učitelem v Solnici, od roku 1952 ředitelem solnické školy. Byl cvičitelem a funkcionářem místního Sokola. Řídil Prausův pěvecký sbor v Rychnově nad Kněžnou. Zpracoval kroniku města Solnice za období let 1934-1935. Byl rovněž archivářem a správcem muzea v Solnici (JUZA 2001). Bohumil Pavel učitel, kulturní pracovník * 14.06.1901 Vamberk 19.04.1976 Rychnov nad Kněžnou Studoval na reálném gymnáziu a učitelském ústavu v Hradci Králové. Jako učitel působil na školách v Merklovicích, Vamberku, Potštejně, Záměli a Doudlebách nad Orlicí. V roce 1935 složil zkoušku učitelské způsobilosti na měšťanských školách. Byl iniciátorem vambereckého kulturního života. Jako učitel výtvarné výchovy sám dobře maloval, většinou olejové malby s tématikou řeky Zdobnice. Pokoušel se s úspěchem i o rozměrnější obrazy figurálních kompozic. Věnoval se i ilustracím. Ve Vamberku stál u základů loutkového divadla. Sám loutky vytvářel, maloval a hrál s nimi. Inicioval obnovení městského muzea ve Vamberku a v roce 1958 se stal jeho ředitelem. Byl výborným hudebníkem (hrál na housle a klavír), vedl pěvecké sbory žáků. Zároveň byl i organizátorem, jednatelem a pokladníkem hudebního kroužku města. Ve 30. letech založil Salonní kvarteto Klubu českých turistů. V letech 1937-1938 byl velitelem dechové hudby Národní gardy 91 města Vamberka a v letech 1947-1948 řídil filharmonii Osvětové besedy. Napsal řadu zdařilých povídek, např. Ve znamení trojříčí a Helmice s orlími pery (BIŠOVÁ 1971).
Rudolf Zrůbek etnograf, folklorista, hudební skladatel, uměnovědec * 21.3.1923 Rychnov nad Kněžnou 31.3.2008 Rychnov nad Kněžnou Život tohoto vědce byl předznamenán absolutoriem místního reálného gymnázia, ale neminulo ho ani totální nasazení v továrně, kde se opravovaly nádrže pro letecké motory. Po válce se krátce vrátil do otcovy firmy, následovala vojenská služba a opět návrat do továrny Zrůbek a Šebesta. Od roku 1963 do roku 1974 pracoval v Okresním muzeu v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1968 uzavřel promocí dálkové studium etnografie s folkloristikou i dějin umění a poté dokončil i studium muzeologie. Další peripetie začaly v roce 1972, kdy se souhlasem nadřízeného odboru kultury Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou otiskl ve dvou číslech národopisného západoněmeckého časopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde rukopis o vánočních obřadních zvycích a hrách z Orlických hor. V té době byl už na základě konkurzu jmenován zastupujícím ředitelem okresního muzea, ale nikoliv - z politických důvodů - ředitelem definitivním. Z Československých hudebních nástrojů Hradec Králové pak odešel v roce 1983 do důchodu. Teprve poté mu byl - důchodci - přiznán doktorát filozofie. Doplňme, že se spolu s Věrou Galatíkovou podílel na tvorbě gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof (ŠŮLA 2000). Napadají Vás další významní pracovníci, které je potřeba doplnit? Pokud ano, tak Vás prosím o jejich doplnění podle struktury viz. text nahoře. Další kandidáti k doplnění: Marie Handlová konzervátorka Marie Bukáčková průvodkyně v Synagoze Jitka Zapletálová správce sbírek RK
Dárci sbírkových předmětů V případě dárců by situace měla být jednodušší, protože každý dar by měl být písemně zaznamenán, včetně poznámky v evidenci sbírek. Vytvoření úplného seznamu dárců za 125 let existence muzea by ovšem bylo velice časově náročné. Vliv na to má samozřejmě historie evidence sbírek. I mezi dárci pak vystupují někteří více do popředí. Je to buď tím, že svými dary obohacovali muzeum dlouhodobě, nebo byl jejich dar mimořádně hodnotný či rozsáhlý. Mezi dárce pak musím počítat i ty, kteří na naše muzeum mysleli ve svých odkazech a pamětníky zanechávající v našich sbírkách své vzpomínky. Nedílnou skupinou dárců jsou v neposlední řadě i zaměstnanci muzea, kteří muzejní sbírku obohacují dodnes. PhDr. Tomáš Kouřil regionální histori, gymnazijní profesor * 22.12.1844 Odrlice na Moravě 24.10.1910 Rychnov nad Kněžnou Studoval v letech 1857-1864 na německém gymnáziu v Kroměříži, načež odešel do Olomouce na teologii. V roce 1868 byl vysvěcen na kněze. O rok později odešel na filozofickou fakultu do Prahy a v roce 1873 získal doktorát filozofie. Počátkem školního roku 1875/76 byl ustanoven profesorem na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde se také věnoval studiu dějin starověku, jehož výsledkem je ještě dnes vědecky hodnotný spis Spartiaca. V roce 1901 vyšly Dějiny Nového Města nad Metují. V daném roce začal pracovat na Dějinách města Rychnova nad Kněžnou, které po jeho smrti dokončil Antonín Svoboda, a které byly vydány prof. E. Weisem. Pracoval v muzejním spolku Tyl. Zřídil nadaci pro chudou mládež. Městu Rychnovu nad Kněžnou a jeho muzeu odkázal cennou a bohatou vědeckou knihovnu a svůj dům pro zřízení městského muzea (JUZA 2001). Karel Plachetka ornitolog * 02.02.1877 Bedřichovka (č.o. Orlické Záhoří) 24.09.1961 Rychnov nad Kněžnou Obecnou školu navštěvoval v Rokytnici v Orlických horách, gymnázium vystudoval v Rychnově nad Kněžnou (maturita 1899). Krátkou dobu potom byl studentem právnické fakulty v Praze. Nechal se aktivovat a na vojnu
nastoupil jako jednoroční dobrovolník. V roce 1949 se přestěhoval do Rychnova. Láska k přírodě jej provázela po celý život. Založil si herbář, sbíral brouky a motýly. Výsledkem jeho ornitologické práce je velká sbírka ptáků, která čítala přes 800 ks. Její hodnota nespočívá pouze v kvalitě vypracování, ale hlavně v tom, že je každý kus pečlivě datován a lokalizován. Ještě před 2. světovou válkou daroval sbírku městu Rychnovu (tehdy Pelclovu muzeu). V darovacím dopise ze dne 23.8.1939 žádal, aby směl sbírku dále doplňovat a ošetřovat. V poválečné době městský národní výbor žádal o přestěhování sbírky do zámku. Následkem vlhka v zámku napadla sbírku plíseň, po její záchraně okresní myslivecký svaz obstaral peníze a v roce 1960 sbírka byla poprvé zpřístupněna veřejnosti. Po Plachetkově smrti se měnili správcové sbírky, ale protože se plíseň objevila znovu, byla sbírka přemístěna do budovy gymnazista, kde byla ve vhodném prostředí pouze uskladněna, ne však přístupná veřejnosti. Teprve v roce 1968 se sbírky ujalo Muzeum Orlických hor a po vyplynování sbírku přestěhovalo znova do zámku, kde sbírce zajistilo odpovídající uložení (KÁDA 1971). V současné době je část sbírky zpřístupněna veřejnosti ve stálé expozici muzea Památník Karla Plachetky a zbylá část uložena v depozitární místnosti. Josef Korejz-Blatinský malíř, písmák, kronikář * 03.05.1909 Javornice 28.05.1989 Rychnov nad Kněžnou Vystudoval rychnovské gymnázium, které absolvoval v roce 1930. Po vojně odjel do Prahy, kde se soukromě učil malířství. Působil jako učitel náboženství (1934-1936) v Uhřiněvsi. Pro finanční potíže byl přinucen vrátit se domů. Stále se s úsilím jemu vlastním věnoval malování. Na svých cestách po vlasti navštěvoval zejména národopisné slavnosti, snažil se ve svých kresbách zachytit starý způsob života na vesnici. Velkou pozornost ve svých kresbách věnoval i Orlickým horám a svému rodnému kraji. Své písemné záznamy a kresby zaměřil na lidové stavby, na lidové kroje a oděv vůbec, ale také na lidové umění, na vše, co měl za starobylé, lidové. Zachytil i písně, výpovědi pamětníků o různých životních událostech i své vlastní poznatky a názory. Se zvláštní pozorností plnil i úlohu obecního kronikáře (ROBEK 1969). V roce 1981 do muzea daroval malou část své tvorby, ostatní kresby a dokumentární materiál v počtu cca 370 kusů rychnovské muzeem později od pana J. Korejze zakoupilo. Do muzea se postupem času
dostávala další tvorba a v současné době Korejzova sbírka čítá okolo 1 770 přírůstkových čísel. Jeho díla mají nepopíratelnou odbornou hodnotu a jejich význam neustále roste, a v budoucnu bude v mnoha ohledech vůbec materiálem jedinečným už proto, že J. Korejz zachytil jevy, které mizí či zmizely. S pomocí obrazových dokumentů a dalších podpůrných materiálů, můžeme například zrekonstruovat typické vybavení (vnitřní i vnější) horských domů a můžeme si lépe představit život v čase našich prababiček. Karel Hladík sochař * 27.06.1912 Králova Lhota 27.04.1967 Praha Po vyučení kameníkem pracoval v kamenické dílně sochaře V. Škody v Hradci Králové. V letech 1940-1944 studoval na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. K. Pokorného. Po ukončení studií se stal na této škole asistentem a v roce 1962 byl jmenován profesorem. Za studií i později byl Hladík přesvědčeným realistou a vyrostl z něj jeden z našich předních novodobých sochařů. K tvůrčím předělům v Hladíkově tvorbě patří rok 1956, kdy při jedné ze svých studijních cest poznal figurální italské sochařství. Největším přínosem K. Hladíka, jímž se dostal za rámec našeho umění, je nepochybně tvorba reliéfní. K nejvýznamnějším dílům z tohoto období patří reliéfy pro Národní divadlo, plastiky Vítězství, Zeď a další (JUZA 2001). Jeho umělecká pozůstalost do muzea věnovala manželka Věra Hladíková a do nedávna byla nainstalována v Hladíkově síni v Kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou. V roce 2015 byly všechny plastiky kompletně přestěhovány do nových depozitářů v Orlické galerii a do areálu rychnovské nemocnice. PhDr. Hana Hynková, CSc. etnoložka, spisovatelka, odbornice na textil Orlických hor * 15.11.1921 Lukavice u Rychnova nad Kněžnou 17.6.2004 Javornice Celé své mládí prožila v osadě Přím u Javornice u rodičů a se svou sestrou Milenou. Protože rychnovské Pelclovo reálné gymnázium absolvovala v samém počátku války jako odepsaný ročník jedenadvacet, trvalo pět let, než se mohla vrátit ke studiu. Zájem o vzdělání a
podporování studií byly dány rodinným prostředím. Výchovné působení rodičů i životní zkušenosti z období druhé světové války vyústily u Hany Hynkové nakonec zcela přirozeně ve volbě studia etnografie na filosofické fakultě (University Karlovy v Praze a University Klimenta Ochridského v Sofii). Zájem o přírodu a tvorbu krajiny se pak u jmenované projevoval jak při výzkumech lidové architektury a bydlení, tak i v závažných otázkách praxe. Později se Hynková plně zaměřila na terénní průzkum Orlických hor s cílem zmapovat tradiční postupy při výrobě látek a oděvních doplňků, snažila se systematicky zpracovat oblasti Orlických hor z etnografického pohledu a díky této celoživotní práci máme také fotograficky zachyceny spousty již ztracených řemesel a zvyků. Během svého života napsala stovky článků a několik významných regionálních knih (PIVCOVÁ 2000). Od roku 1964 předala postupně muzeu rozsáhlý materiál součástek oblečení, textilií i trojrozměrných předmětů. Některými těmito doklady se muzeum ve své akviziční činnosti dříve nezabývalo, zejména přesnou, systematickou a komplexní dokumentací lidových tkanin, vyráběných tkalci v Orlických horách. Tak se akviziční přínos Hynkové stal výzvou muzejním pracovníkům, kteří dodnes pokračují, doplňují a rozvíjí tuto tématiku. Miroslav Rotter entomolog * 02.05.1933 Kvasiny 22.09.2012??? Po dokončení základní školy ve Skuhrově nad Bělou absolvoval Obchodní školu v Hradci králové. Celý život až do odchodu do důchodu pracoval jako ekonom v Orlických strojírnách Skuhrov nad Bělou (později firma Porkert). O entomologii se začal zajímat poměrně pozdě. Od mládí miloval přírodu a láska k přírodě ho přivedla v roce 1964 ke sbírání a studiu motýlů. Celou svou entomologickou činnost zaměřil na region, ve kterém žil. Začínal jako většina sběratelů sbíráním denních motýlů a přes čeledi větších nočních motýlů se propracoval až k obtížnému studiu nejmenších motýlů, řazených mezi tzv. Mikrolepidoptera. Těm se posledních 25 let věnoval prakticky výhradně. V posledních letech života se soustředil již jen na jejich sledování v nejbližším okolí svého bydliště. Za téměř 50 let svého entomologického působení nashromáždil rozsáhlou dokladovou sbírku motýlů, z níž významná je zejména část obsahující čeledi drobných motýlů (KAČÍREK 2013). V roce 2011 tuto cennou entomologickou sbírku daroval rychnovskému muzeu a považoval ji také za ukončenou. Díky M. Rotterovi patří dnes Orlické hory a jejich
podhůří mezi lepidopterologicky nejlépe prozkoumané oblasti České republiky. V muzejní databázi je v současné době zapsáno 1 587 záznamů. Zdeněk Káda ornitolog, restaurátor * 26.04.1935 Rychnov nad Kněžnou Po studiích na rychnovském gymnáziu pracuje jako lesník Lesního závodu Rychnov nad Kněžnou. Svůj vztah a zájem o přírodu zaměřuje zejména na oblast ornitologie, věnuje se i entomologii a výzkumu motýlů v regionu. Je žákem a následovníkem ornitologa Karla Plachetky, se kterým úzce spolupracuje od roku 1952. Zpočátku mu jen pomáhá ošetřovat exponáty ornitologické sbírky. Kromě terénních znalostí a determinační ornitologické praxe od Plachetky později získává i preparátorské zkušenosti a techniky, které dále zdokonaluje. Ornitologický materiál později sám preparuje a doplňuje tak dílo Karla Plachetky (KÁDA 2017). Je autorem prvního čísla muzejního časopisu Acta musei Richnoviensis z roku 1971 věnovaného Karlu Plachetkovi a jeho ornitologické sbírce. Do sbírek rychnovského muzea postupně daroval přibližně 100 vlastnoručně preparovaných dermoplastických modelů ptáků, oologickou sbírku čítající kolem 250 ptačích vajec, mezi osteologické přírůstky patří přibližně 60 lebek savců a sterna ptáků. Pro muzeum získal kolem 60 ptačích balků ze sbírky p. Pavlů z Králik a v roce 2013 ze soukromé sbírky manželů Tomasových z Třebešova historický preparát káně bělochvosté. Návštěvníci muzea V neposlední řadě neopominutelnou skupinou lidí, která se vždy kolem muzea, ale také v muzeu pohybovala a která také stále více ovlivňovala podobu muzea, jsou návštěvníci. V nich můžeme rozlišovat mezi běžnými návštěvníky, školními výpravami, účastníky zvláštních akcí jako jsou vernisáže, přednášky, různé kulturní akce nebo návštěvníci, kteří přišli do muzea bádat. Veřejnosti bylo muzeum zpřístupněno už v roce 1893, konkrétně ve dnech 5.-.7. srpna, kdy uspořádal muzejní spolek ve staré koleji piaristického gymnázia ze svých exponátů svou první výstavu. Až od 60. let 20. století máme vývoj návštěvnosti zaznamenaný jen sporadicky, od 70. let, pak jsou záznamy přesnější, protože se návštěvnost vykazovala v různých statistikách. Pramenem k jejímu vyčíslení jsou také knihy návštěv, v nichž lze nalézt i konkrétní jména návštěvníků. Počty se pohybovaly od 6 do 8 tisíc za sezonu, naprosto výjimečné byly roky
1988, 1991, kdy počet návštěvníků přesáhl 10 tisíc. Velký podíl na tom měly vánoční a velikonoční výstavy. Až do 90. let velkou část návštěvnosti tvořily školy, často i nad 50%, to se v posledních letech výrazně změnilo. I v tom se projevila proměna doby, která přinesla velké množství možností, kam školy se svými studenty a žáky mohou. Naše muzeum se dokázalo rychle přizpůsobit novým podmínkám, v nichž jen s výstavou a expozicí již nevystačilo. V roce 2013 vytvořilo nové externí pracoviště se stálou expozicí v Rokytnici v Orlických horách a v roce 2014 zrekonstruovalo budovu Muzea krajky ve Vamberku. Dnes můžeme školám nabídnout své nové modernější expozice a režim, který jim vyhovuje. Úzké sepětí mezi rychnovským muzeem a školami nikdy zcela nevymizelo, proto je trvalým dědictvím již zakladatelské generace. Dále můžeme tvrdit, i když se opíráme pouze o pozorování, že dlouhodobě klesá návštěvnost mezi obyvateli Rychnova. Naopak roste podíl turistů, převážně pochopitelně českých, i když se nám nevyhýbají ani návštěvníci ze zahraničí. Dokladem jsou opět zápisy v návštěvních knihách. Pokles zájmu Rychnováků se nám trvale nedaří změnit. Částečně se to podařilo výstavou Merkur Vláčky a kovové stavebnice v muzeu v roce 2011, výstavou Koloniál pana Bajzy v muzeu v roce 2012 a tradičně se tento stav návštěvnosti obrací i o Vánocích, kdy se muzeum naopak stává tradiční cílem rychnovských obyvatel. Návštěvnost je pro muzeum důležitým číslem, kterým vykazuje svou úspěšnost, a tedy i oprávněnost své existence. Převaha turistů z jiných regionů vypovídá o podstatné proměně rychnovského muzea. Muzeum se svými výstavami a programy občas přizpůsobuje převažující skupině návštěvníků, aby pro ně bylo atraktivní, a to mnohdy na úkor svého regionálního zaměření a poslání. Nejsilnějším obdobím tak jsou měsíce červenec a srpen, začátek sezony tedy duben a květen a její konec říjen a listopad bývá slabší. Jde však jenom o návštěvnost, nikoliv o kvalitu výstavní činnosti. Svou roli jistě hraje i dynamika doby, na kterou je muzeum s malým pracovním týmem trochu pomalé, důležitým faktorem je i cena. Tu se nám v posledních letech podařilo snížit, příznivě ji nastavit i pro školní výpravy a do budoucna se pokusíme vyjít i rodinám s dětmi a zavést rodinné vstupné.
Literatura: BIŠOVÁ M. (1971): K Sedmdesátinám Bohumila Pavla. Orlické Hory a Podorlicko 4: 218-221 JUZA J. (2001): Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Doplněné a rozšířené vydání Rychnov nad Kněžnou: Okresní úřad - Státní okresní archiv, 432 str. KAČÍREK A. (2013): In memoriam Miroslav Rotter (* 2. 5. 1933, 22. 9. 2012. Orlické hory a Podorlicko 20: 9-11. KÁDA Z. (1971): Ornitolog Karel Plachetka a jeho sbírka. Acta Mus. Richnov. (Sect. Natur.), 1: 1-44. KÁDA Z. (ornitolog, adresa) písemné sdělení ze dne 15. ledna 2017 PIVCOVÁ J. (1968): Jaroslav Helfert a Podorlicko. Orlické Hory a Podorlicko 1: 140-149 PIVCOVÁ J. (2000): PhDr. Hana Hynková, CSc.. Orlické Hory a Podorlicko 10: 228-232 ROČEK Z. (ed.) (1977): Příroda Orlických hor a Podorlicka. Okresní muzeum Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou ve spolupráci s Krajským muzeem Východních Čech v Hradci Králové, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 660 str. ROBEK A. (1969): Josef Korejz Blatinský. Orlické Hory a Podorlicko 2: 232-238 ŠŮLA J. (2000): Životní jubileum Rudolfa Zrůbka. Orlické Hory a Podorlicko 10: 270-271 ZRŮBEK R. (1968): Za profesorem Eduardem Weisem. Orlické Hory a Podorlicko 1: 161-165 ZRŮBEK R. (1971): Phdr. Oldřich Petráš. Orlické Hory a Podorlicko 4: 234-236 Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, fond Archiv muzea, inv.č. 22-H- 34, Kronika BSP z roku 1974-1981, nestr.
Přehled zaměstnanců muzea Zpracovaly: Irena Krejčí, Tereza Zemánková Ve víru času a událostí procházelo rychnovské muzeum změnami, včetně svého názvu. Měnil se zřizovatel, organizační struktura, koncepce. Střídali se ředitelé i zaměstnanci. Jedno ale zůstávalo stejné. Na konkrétním naplňováním muzejní myšlenky, a poslání muzea jako významné kulturní instituce regionu, se podílelo několik generací obětavých muzejních pracovníků, přičemž pro většinu z nich, byla tato práce víc než pouhé zaměstnání. A nebyli to jen vysokoškolsky vzdělaní odborníci. Kromě nich se na aktivitách muzea, ať už se jednalo o sbírkotvornou práci, výzkumné projekty, výstavní činnost, přednáškovou, publikační a průvodcovskou činnost, podílela řada specializovaných profesí a zaměstnanců provozu. Mnozí z těchto pracovníků stáli skromně v pozadí, a přece výsledek práce a bezproblémový chod muzea jako celku byl vždy závislý na nich. Platilo to v minulosti a v plné míře to platí i dnes. Seznam zaměstnanců je vytvořen na základě dostupných archivních podkladů a vzpomínek pamětníků. Zdaleka ne vše totiž zůstalo uchováno, a zejména starší materiály, na základě předpisů o archivaci, se ji v minulosti staly obětí skartace. Názvy pozic neodpovídají zcela skutečné náplni práce. Kde to víme, uvádíme i titul. ŘEDITELÉ PhDr. Jaroslav Helfert (1954 1959) PhDr. Oldřich Petráš (1959 1961) Vladimír Škaloud (1962 1964) PhDr. Hana Mervartová (1965 1966) Zdeněk Nespěchal (1967 1970) Marie Bíšová (1970 1972) Bohumil Melichárek (16.8.1972 30.4.1978) Alena Židová (19.3.1979 31.12.1983) Hana Kočnarová (zastupovala A. Židovou do 1.2.1983) Mgr. Jiří Mach (zastupoval A. Židovou 1.2.1983 31.12.1983) Miloslav Bukáček (1.1.1984 31.5.1986) PhDr. Ludmila Nováková (1.6.1986 31.12.1994) PhDr. Bohumír Dragoun (1.1.1995 1998) Mgr. Irena Krejčí (1998 2016) Mgr. Tomáš Zelenka (od roku 2017)
SPRÁVCI SBÍREK PhDr. Karel Březina (1924 1930) PhDr. Eduard Weis (1930 1959) PhDr. Oldřich Petráš (1959 1960) Jitka Zapletalová (1992 2013) Ing. Tereza Zemánková (2014 dosud) KONZERVÁTOŘI SBÍREK Jan Židlický ( - 1990) Olga Hartmanová Tomáš Sládek (2008 dosud) Šárka Ležáková (2015 dosud) ODBORNÍ PRACOVNÍCI Rádi bychom zde vypověděli o všech, kteří kdy muzeu pracovali a věnovali mu třeba jen malý kousek svého života, ale nejsme schopni zpětně všechny dohledat. Zmiňujeme tu především ty pracovníky, kteří v muzeu pracovali více jak 2 roky. Beková Martina, PhDr. (1985 dosud) archeoložka Dobešová Květa (1967 - ekonom Doležal Jan, Mgr. (2015 dosud) botanik Dragoun Bohumír, PhDr. (1994 dosud) archeolog Červená Lenka vedoucí Muzea krajky Frejvaldová Lenka knihovnice Halda Josef, RNDr. (1995 dosud) lichenolog Haldová Jarmila (už tu byla 1965 výtvarnice Handlová Marie (1968 konzervátorka, práce v depozitáři Havlová Ivona ( - 1984) historik Hejhalová Šárka, Ing. (2015 dosud) ekonom Horák Karel Horáková Eva ( - 2015) ekonom Horáková Oldřiška
Hulcová (roz. Dachsová) Marie (1967 1971) výtvarnice Hulcová Marie (1991 dosud) výtvarnice, vedoucí Muzea krajky Jaroš Karel kurátor Orlické galerie Jarý Vladimír (1990 historik, archivář staré tisky Jindráková Svatava ( - 1985) Kadeřávková Jitka dokumentátorka archeologie Karkošová Jana Krejčí Irena, Mgr. (1998 dosud) knihovnice Krejčí Eliška (1988 - kronikářka Kočnarová Hana ( - 1985) Kuncová Dáša ( ) Kurfiřtová Jana ( - 1982) historička Nespěchal Zdeněk (1967-1985) geolog?? Ouřada fotograf Pantůčková Jana Pekařová Olga (1985 - ekonom Pivcová Jitka (1966 knihovnice, etnolog Pantůčková (roz Zemánková) Jana Rajchl ( - 1984) výtvarník Rejzlová Martina, Mgr etnolog Roček Zbyněk, RNDr. zoolog Sokolová Marie Součková Strachová Danuše Šulc Jiří (1965 1966) fotograf Švestková Ivona knihovnice Vinterová (roz. Pavlíčková) Tereza, Mgr. historička Voškerušová Hana, Mgr. botanička Zelenka Tomáš, Mgr. (2013 dosud) vedoucí Sýpky Muzea OH Zrůbek Rudolf (1963 - ) etnolog Zímová Marie Žatečková Eva kronikářka Židová Alena ( - 1985) - tato kapitola se neustále aktualizuje a doplňuje o další zaměstnance muzea