ÚVOD DO EKONOMIE A MANAGEMENTU KONCEPT PŘEDNÁŠEK

ÚVOD DO EKONOMIE A MANAGEMENTU KONCEPT PŘEDNÁŠEK

EKONOMIE

I. ČLOVĚK V TRŽNÍM SYSTÉMU Ekonomie je věda o lidském jednání. Studuje chování jednotlivců. Veškeré instituce, jako jsou firmy, banky, a dokonce i vláda se redukují na jednotlivce a zkoumají se principy ekonomického jednání jednotlivců. 1. Ekonomie a exaktní věda Základní otázka tedy zní: do jaké míry je ekonomie exaktní vědou, srovnatelnou s přírodními vědami je schopna formulovat zákony ekonomického jednání člověka stejně přesně, jako fyzika zákony přírody Mnohé veličiny, které ovlivňují ekonomické chování člověka, nejsou objektivně měřitelné (často jsou to jen subjektivní pocity, které člověk nedokáže kvantifikovat ani sdělit). Ekonomie nemůže plně převzít metody přírodních věd, protože motivy lidského chování jsou subjektivní a nejsou měřitelné tak, jako přírodní jevy. 2. Ekonomie a politika Dalším specifikem je její vztah k politice. Když ekonom řekne, že volný zahraniční obchod prospívá domácí ekonomice, plyne z toho doporučení vládě, aby zrušila dovozní cla. Lidé mají sklon připisovat výsledky ekonomiky (dobré i špatné) politice vlády, protože věří, že vláda může hodně udělat pro snížení nezaměstnanosti, růst mezd či sílu domácí měny. Tato víra v hospodářskou moc vlády je však odůvodněná jen málo. Na výsledky ekonomiky mají dominantní vliv soukromá rozhodování lidí podnikatelů, spotřebitelů, výrobců a investorů. 3. Mikroekonomie a makroekonomie Mikroekonomie - zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů, tj. jednotlivců, domácností či firem. Řeší otázky typu: jak se utváří cena na trhu (energie, chleba, cínu apod.) jak se mění chování spotřebitele při zvýšení ceny (elektřiny,okurek apod.) jaký vliv bude mít na pracovní úsilí lidí progresivní daň ze mzdy apod. Makroekonomie - zabývá se hospodářstvím jako celkem. Řeší otázky typu: jak změřit produkt, který společnost vyrobí za rok co způsobí v ekonomice inflaci jak ovlivní progresivní daň ze zisku míru zaměstnanosti apod. 4. Předmět ekonomie Ekonomie zkoumá člověka s jeho neomezenými potřebami (usnadnit si a zpříjemnit život) ve světě omezených zdrojů. Touha uspokojit své potřeby motivuje člověka vyrábět, vstupovat do ekonomických vztahů s jinými lidmi, vytvářet ekonomickou strukturu společnosti. Základním předpokladem, z něhož ekonomie vychází, je předpoklad racionálního chování člověka.

5. Racionální jednání v podmínkách vzácnosti Bůh řekl: V potu tváře budeš získávat svůj chléb. A člověk se snaží získávat maximum s minimem potu (Frederic Bastiant). 5.1 Racionální jednání Racionální chování člověka, to je základní předpoklad, z něhož ekonomie vychází. Otázkou tedy je: co je vlastně racionalita koho lze považovat za racionálního Racionalita lidského jednání nespočívá ve volbě cílů či v preferencích (jsou subjektivní a neexistuje žádné objektivní kritérium, podle kterého by bylo možno posoudit, který cíl či preference je lepší), ale ve volbě prostředků k dosažení cílů. Racionalita znamená, že člověk volí ty cesty, po kterých dojde k svým cílům nejlépe. 5.2 Ekonomická vzácnost Většina předmětů, které člověk potřebuje nebo o nich touží jsou tzv. ekonomické statky (jsou to předměty, které neexistují v neomezené míře, které je třeba vyrábět, aby byly vůbec k dispozici). Ekonomická náročnost v sobě zahrnuje dva aspekty: omezenost zdrojů užitečnost Aby byl člověk ochoten vynaložit zdroje (peníze) na získání nějakého předmětu, musí předmět splňovat následující podmínky: nesmí být volně dostupný (vodu v lahvích nebude kupovat ten, komu pod okny tryská pramen pitné vody) musí být užitečný (kamna v tropech asi těžko půjdou na odbyt) 5.3 Racionální rozhodování lidí v podmínkách vzácnosti Člověk má nějaký zdroj (peníze, volný čas) a zároveň několik možností, jak tento zdroj (který je omezený a tudíž vzácný) využít. Řeší problém efektivní alokace vzácného zdroje. Téměř všechny zdroje, kterými lidé uspokojují své potřeby jsou vzácné, takže rozhodování v podmínkách vzácnosti je téměř běžným jevem života. Mnoho lidí si představuje volbu mezi příležitostmi jako porovnání jejich celkového významu. Zeptáte-li se manželky, co je pro ni v kuchyni důležitější chleba nebo česnek, odpoví bez rozmyšlení, že chleba. Kdyby měla ponětí o ekonomickém způsobu myšlení, odpověděla by: Záleží na tom kolik mám doma chleba a kolik česneku. Racionální volba mezi příležitostmi (tedy jak rozdělit vzácný zdroj mezi alternativní příležitosti, aby byl dosažen maximální užitek) je základní ekonomickou otázkou. Člověk ekonomický se řídí jediným cílem maximalizuje svůj užitek a minimalizuje své náklady. 5.4 Hranice produkčních možností Člověk, který chce rozdělit svůj vzácný zdroj mezi více příležitostí, porovnává přírůstky uspokojení z těchto příležitostí. Hranice produkčních možností - ukazuje všechny možné kombinace dvou výrobků, které je možné získat s daným zdrojem.

Z hranice produkčních možností lze odvodit následující skutečnosti: Efektivnost Výroba je efektivní, pokud nelze zvýšit výrobu jednoho statku, aniž by se snížila produkce druhého (zdroj je plně využit). Alternativní náklady Rozhodnutí o produkci určitého statku znamená vzdát se statku jiného na který by mohly být výrobní faktory vynaloženy. Zákon klesajících výnosů Objem produkce každého statku je závislý na úrovni výrobních faktorů (např. vhodnosti půdy pro pěstování té které plodiny). 5.5 Ekonomické zákony a chování lidí Racionální chování lidí předpokládá, že se chovají v souladu s ekonomickými zákony. Nabízí se tudíž otázka: Znají lidé ekonomické zákony? Lidé se chovají podle ekonomických zákonů, i když tyto zákony neznají a nikdy je nestudovali. Kdyby se podle nich nechovali, brzy by poznali, že si působí škody. Racionalita člověka spočívá nikoli v tom že je neomylný, ale v tom, že systematicky neopakuje chyby, nýbrž učí se z nich a napravuje je. 6. Vlastní zájem a společný prospěch Racionální jednání znamená, že člověk sleduje vlastní prospěch a neohlíží se přitom na prospěch ostatních lidí. Vyvstává tedy otázka: Je sledování vlastního zájmu v souladu nebo v rozporu se zájmem společným když člověk sleduje vlastní zájem, prospívá tím jiným lidem nebo je poškozuje? Racionální chování jednotlivců může, ale také nemusí vést k efektivnímu výsledku. Lidská racionalita sama o sobě není ještě zárukou efektivního výsledku. Co je podmínkou toho, aby sledování vlastního zájmu vedlo ke společnému prospěchu? Na tuto otázku odpověděl v roce 1776 Adam Smith. V tržní ekonomice svobodná směna a tržní ceny zajišťují soulad mezi prospěchem jednotlivce a společným prospěchem. Ceny a zisky vedou výrobce k tomu, aby dělali to, co chtějí spotřebitelé, přestože výrobcům vůbec nejde o spotřebitele, ale jen o vlastní zisky. Poznámka: Paní Hromádková a okurky. Když si lidé usmyslí, že chtějí více okurek, jejich poptávka zvýší cenu. Paní Hromádková bude motivována k tomu, aby jich pěstovala více. Dělá to pro vlastní zisk, ale přitom také prospívá spotřebitelům okurek.

II. POPTÁVKA NA TRHU VÝROBKŮ A SLUŽEB Na trh zboží a služeb vstupují dva základní subjekty: výrobci (firmy) spotřebitelé (domácnosti) Trh je trhem spotřebitelů, spotřebitelé mají suverénní postavení, oni rozhodují o tom, co se bude vyrábět svými peněžními hlasy. Cíl spotřebitele: o maximalizace uspokojení potřeb při daných nákladech o minimalizace nákladů při daném uspokojení potřeb 1. Celkový užitek a mezní užitek Kolik určitého statku má kupovat a jak má svůj důchod mezi různé statky rozdělit to je jeden ze základních problémů, které spotřebitel řeší. Celkový užitek Uspokojení spotřebitele z celého množství statku. Mezní užitek Přírůstek uspokojení z další, dodatečné jednotky statku. Racionální spotřebitel není ochoten platit za statek vyšší cenu, než jaký je jeho mezní užitek Zvyšuje nákup statku pouze do takového množství, kdy je ještě mezní užitek statku vyšší nebo alespoň roven ceně 2. Spotřebitelův přebytek Spotřebitelův přebytek je rozdíl mezi užitkem a částkou, kterou za něj spotřebitel zaplatí. Je to rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten maximálně zaplatit a částkou, kterou skutečně zaplatí. 3. Obětovaná příležitost a vyrovnání mezních účinků (rovnováha spotřebitele) Jestliže spotřebitel (v rámci svého rozpočtového omezení) se rozhodne pro koupi určitého statku, obětuje tím příležitost k nákupu statku jiného. Princip spotřebitelova rozhodování je následující: o o Dokud je mezní užitek jednoho statku vyšší než mezní užitek statku druhého, snaží se spotřebitel přesunout své zdroje (peníze, volný čas apod.)ze statku s nižším mezním užitkem na statek s vyšším mezním užitkem Racionální spotřebitel rozdělí svůj peněžní důchod (ten je samozřejmě omezený) mezi nákup různých statků tak, že podíl mezního užitku statku a jeho ceny je shodný pro všechny nakupované statky to je podmínka optimální spotřebitelské alokace. 4. Poptávka Poptávka ukazuje, jak závisí poptávané množství statku na ceně (tato závislost se znázorňuje pomocí křivky poptávky D - demand).

Křivka poptávky ukazuje, jak se mění kupované množství daného statku v závislosti na jeho ceně při nezměněném důchodu kupujícího a nezměněných cenách ostatních statků. 4.1 Vztah mezi cenou a poptávkou Nesprávné pochopení tohoto vztahu může vést k nesprávným závěrům. Je nutné rozlišovat následující pojmy: poptávka je funkce spojující určitá poptávaná množství s určitými cenami poptávané množství je číslo Bude-li velká úroda brambor, poklesne jejich cena. A když klesne cena, vzroste poptávané množství. 5. Zákon klesající poptávky důchodový a substituční efekt Skutečnost, že s poklesem ceny roste poptávané množství a naopak s růstem ceny poptávané množství klesá je známá. Má však vždy poptávková funkce klesající průběh a povede růst ceny statku vždy k poklesu kupovaného množství? Reakce spotřebitele na zvýšení ceny statku: Spotřebitel při vyšší ceně kupuje méně statku, protože mu původní částka nestačí na nákup původního množství, které kupoval před zvýšením ceny důchodový efekt Spotřebitel při zvýšení ceny nakupuje méně tohoto statku, protože jej nahrazuje (substituje) statky jinými substituční efekt Působení obou těchto efektů má za následek, že poptávka je klesající funkcí ceny (při vyšší ceně kupují spotřebitelé menší množství a při nižší ceně větší množství) 5.1 Spotřebitelská substituce Podstatou spotřebitelské substituce je náhrada jednoho uspokojení jiným uspokojením. Jde pouze o to, jak blízké či vzdálené jsou tyto substituty ( nahradit jízdu na chatu autem jízdou autobusem je bližší než nahradit návštěvu chaty procházkou v parku). 5.2 Vliv inflace na poptávané množství Křivka poptávky ukazuje, jak se mění poptávané množství statku v závislosti na ceně tohoto statku, při ostatních cenách a důchodech neměnných. Zákon klesající poptávky říká, že poptávané množství klesne, když vzroste cena statku a přitom se nezmění ostatní ceny ani důchody. Inflace sama o sobě nemá vliv na poptávané množství statku. Poptávané množství statku se mění pouze tehdy, když se mění jeho cena v poměru k ostatním cenám. 6. Poptávka v krátkém a v dlouhém období Poptávka závisí na spotřebitelových preferencích a na jeho omezeních (důchodu a cenách). Zkušenost ale ukazuje, že poptávka po stejném zboží je jiná v krátkém období a dlouhém období.

Spotřebitelská substituce si vyžaduje určitý čas. Člověk ekonomický je racionální a přizpůsobivý, je však méně přizpůsobivý v krátkém období Křivka poptávky je v krátkém období strmější než v dlouhém období. 7. Cenová elasticita poptávky Zákon klesající poptávky říká, že zvýší-li se cena statku, sníží se kupované množství statku. K měření reakce poptávaného množství na změnu ceny se používá ukazatel cenová elasticita poptávky. o Cenová elasticita poptávky udává vztah mezi procentní změnou poptávaného množství a procentní změnou ceny. Cenová elasticita poptávky dává odpověď na to, jak se změní výdaje spotřebitele na daný statek v případě změny jeho ceny. o Je-li elasticita poptávky (v absolutní hodnotě) větší než 1 (což znamená, že jednoprocentní zvýšení ceny vyvolá více než jednoprocentní pokles množství) pak zvýšení ceny povede k poklesu spotřebitelových výdajů na daný statek a jedná se o elastickou poptávku. Poptávka je v dlouhém období elastičtější než v období krátkém. 8. Změny poptávky Předcházející úvahy byly zaměřeny na to, jak se poptávané množství mění v odezvu na změnu ceny. V reálném životě však dochází z řady důvodů ke změně poptávky. Typické jsou následující čtyři důvody změny poptávky: Změna preferencí spotřebitele Pokud z nějakého důvodu poklesnou, poklesne i poptávka a naopak. Změna důchodu spotřebitele Pokud důchod vzroste, vzroste i poptávka a naopak. Změna ceny komplementu (tenisové rakety a míčky, dovolená u moře a opalovací krémy apod.) Poptávka po statku klesne, když zdraží jeho komplementy. Změna ceny substitutu Pokud cena substitutu poklesne, spotřebitel bude kupovat více tohoto substitutu a sníží poptávku po daném statku. Co z toho vyplývá? o Když se mění poptávané množství v závislosti na změně ceny daného statku, pohybuje se spotřebitel podél křivky poptávky. o Změna poptávky se však projevuje posunem celé poptávkové křivky. o Roste-li poptávka, posouvá se poptávková křivka doprava o Klesá-li poptávka, posouvá se poptávková křivka doleva 9. Tržní poptávka a poptávka po statku jednoho prodávajícího Kromě individuální poptávky (poptávky jednoho kupujícího) je však potřeba se zabývat tržní poptávkou, tj. souhrnnou poptávkou všech kupujících po daném statku. Tržní poptávka je součtem individuálních poptávek (poptávek jednotlivých kupujících). 9.1 Elasticita tržní poptávky

Elasticita tržní poptávky má vliv na výdaje kupujících a tím i na příjmy prodávajících (výdaje kupujících jsou příjmy prodávajících). Je-li tržní poptávka neelastická, zvýšení ceny a snížení množství statku bude mít za následek zvýšení výdajů kupujících i příjmů prodávajících. Je-li tržní poptávka elastická bude mít zvýšení ceny naopak za následek snížení výdajů kupujících i příjmů prodávajících. Z výše uvedených úvah vyplývají zásadní otázky: o Jak je možné,že výrobci nedokáží využít nízké elasticity tržní poptávky k tomu, aby zvýšili své příjmy? o Znamená to snad, že pro ně cenová elasticita tržní poptávky není žádnou užitečnou informací? Je to tak. Na konkurenčním trhu, kde je mnoho prodávajících,není jeden prodávající sám o sobě schopen významněji ovlivnit celkové množství statku na trhu a tudíž ani cenu. Pokud by snížil svou produkci, konkurenti jeho výpadek snadno a ochotně nahradí. Výrobce nepotřebuje ke svému rozhodování znát tržní poptávku, ale poptávku po svém zboží.

III. NÁKLADY A NABÍDKA Cílem zbožního výrobce je maximalizace zisku. Zvýšit zisk lze: zvětšením objemu vyrobené produkce snížením nákladů při výrobě Náklady jsou informace pro výrobce, zda má setrvat v dané příležitosti (tedy vyrábět to co vyrábí) nebo zda má odejít do jiné příležitosti. 1. Zastavení činnosti Rozhodování výrobce o tom, zda zastavit činnost ještě neznamená rozpuštění firmy a přechod do jiné příležitosti. Výrobce pouze přeruší výrobu a vyčkává, kdy se situace na trhu zlepší tak, aby činnost opět obnovil. Rozhodnutí kdy zastavit výrobu je záležitostí nákladů. Náklady lze rozdělit na: Náklady fixní Náklady, které nezávisí na rozsahu činnosti a které vznikají i když se nevyrábí (odpisy, nájemné, úroky z úvěrů apod.) Náklady variabilní Náklady, které se mění s rozsahem činnosti. Pokud výroba roste, rostou i variabilní náklady, pokud klesá, klesají i variabilní náklady až na nulu (při zastavení výroby) Jiný pohled: o fixní výrobní faktory firmy (pozemky, budovy, stroje, zařízení, řídící pracovníci, uklízečky) generují fixní náklady. o variabilní výrobní faktory (mzdy, materiál, energie) generují variabilní náklady. Z uvedeného vyplývá, že: výrobce zastaví činnost tehdy, když příjem nepokrývá variabilní náklady. výrobce je krátkodobě ochoten nést ekonomickou ztrátu pouze do výše fixních nákladů. 2. Odchod z trhu Odchod z trhu je závažnějším rozhodnutím (znamená přechod do jiné příležitosti). Zastavení činnosti je rozhodnutí krátkodobé, avšak odchod z trhu je rozhodnutí dlouhodobé. Výrobce odchází z trhu, když příjem po delší dobu nepokrývá veškeré ekonomické náklady (tj. fixní i variabilní). 3. Produkční funkce a nákladová funkce firmy 3.1 Produkční funkce Ukazuje závislost produkce na množství výrobních faktorů (fixních i variabilních).v rámci fixních výrobních faktorů se pak produkce může zvětšovat jen zvětšováním variabilních výrobních faktorů.

Zvětšování variabilních výrobních faktorů při nezměněných fixních výrobních faktorech způsobí, že: s každým přírůstkem variabilního faktoru se přírůstky produkce nejprve zvyšují a posléze klesají (projevuje se působení zákona klesajících výnosů z variabilního faktoru) klesá vybavenost variabilního faktoru fixními faktory a s poklesem této vybavenosti klesá i jeho schopnost zvyšovat produkci. 3.2 Nákladová funkce Ukazuje závislost, jak se zvyšují celkové náklady v závislosti na růstu produkce. Důležité je rozlišovat variabilní a fixní náklady, protože reagují na růst produkce odlišně. Křivka celkových nákladů se skládá z: celkových fixních nákladů celkových variabilních nákladů Z funkce celkových nákladů lze odvodit: o funkci průměrných nákladů o funkci mezních nákladů Průměrné náklady (jednotkové náklady) Náklady na jednotku produkce (celkové náklady dělené objemem produkce) Mezní náklady Udávají přírůstek celkových nákladů, vyvolaný zvýšením produkce o jednotku. Vztah mezi mezními a průměrnými náklady lze definovat takto: pokud jsou mezní náklady nižší než průměrné, pak průměrné náklady klesají (blíží se mezním) když jsou mezní náklady stejné jako průměrné, pak se průměrné náklady nemění jsou-li mezní náklady vyšší než průměrné, dochází k růstu průměrných nákladů (blíží se mezním) Průměrné fixní náklady Fixní náklady na jednotku produkce (podíl fixních nákladů a produkce) Průměrné variabilní náklady Variabilní náklady na jednotku produkce. Funkce průměrných nákladů je klesající (hyperbola). Funkci průměrných variabilních nákladů lze zjistit tak, že od průměrných nákladů se odečtou průměrné fixní náklady. 4. Optimální objem produkce Cílem výrobce je maximalizovat zisk. Otázka je, jak veliký objem produkce je třeba vyrobit, aby zisk byl maximální. Výrobce bude zvyšovat produkci, dokud jsou mezní náklady nižší než mezní příjem (mezní příjem je přírůstek celkového příjmu, dosažený z prodeje dodatečné jednotky produkce)

Optimální objem produkce bude ten, při němž se mezní náklady rovnají meznímu příjmu (v takovém případě výrobce maximalizuje svůj zisk). Tato situace se nazývá rovnováha výrobce, protože při jejím dosažení firma nemá důvod produkci snižovat ani zvyšovat. 5. Nabídka firmy v krátkém období Nabídka je funkce, která ukazuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně tato závislost se znázorňuje pomocí křivky nabídky S supply). Důležité je rozlišovat, zda se jedná o: krátké období dlouhé období Krátké období je období, kdy firma ještě neuvažuje o odchodu z trhu (je dokonce ochotna nést krátkodobě určitou ztrátu). o v krátkém období se nemění počet firem na trhu daného statku o firmy z trhu neodcházejí a nové na něj nevstupují Pro nabídku firmy v krátkém období platí: výrobce je ochoten nést ztrátu, ale pouze do výše fixních nákladů poklesne-li cena pod průměrné variabilní náklady, výrobce zastaví činnost a nabízené množství je nulové. V krátkém období je výroba v rovnováze (nemá podnět ke změnám své produkce), jsou-li mezní náklady rovny meznímu příjmu. Přitom může dosahovat ekonomický zisk (případně ztrátu). 6. Nabídka firmy v dlouhém období V dlouhém období firmy z trhu odcházejí, mají-li ekonomickou ztrátu a nové firmy na tento trh vstupují, dosahuje-li se na něm ekonomického zisku. Pro dlouhé období jsou charakteristické následující symptomy: změna počtu firem na trhu (jejich odchody, resp. příchody) udržuje v dlouhém období cenu na úrovni průměrných nákladů a ekonomický zisk na nule, dlouhodobá rovnováha výrobce se ustálí tam, kde se jeho mezní náklady rovnají meznímu příjmu, a současně dosahuje nulového ekonomického zisku. Tato situace je rovnováhou výrobce a současně i rovnováhou trhu. (rovnováhou v tom smyslu, že firmy z trhu neodcházejí ani na něj nově nevstupují, takže produkce celého trhu se nemění). Hovoří-li se o dlouhodobé rovnováze, neznamená to, že firmy v takové situaci ustrnou na dlouhou dobu. Není tomu tak, spíše opak je pravdou, neboť: o Firmy pod tlakem konkurence neustále hledají, jak snížit své náklady a zvýšit svůj zisk o Ekonomický zisk láká nové firmy ke vstupu na trh o Tím se dlouhodobě rovnováha neustále mění a na trzích se prosazuje tendence k nulovému zisku o Kladný ekonomický zisk firem je přechodnou situací, neboť úsilí firem o snížení nákladů tlačí cenu dolů.

Je to právě honba firem za ekonomickými zisky, která je motorem ekonomického růstu. Ten kdo sklízí plody tohoto úsilí výrobců je spotřebitel. Když se firmám podaří snížit náklady, konkurence je donutí snížit ceny a spotřebitelé mohou kupovat více statků. 7. Změny nabídky Obdobně jako v případě poptávky, je nutné i v případě nabídky odlišovat pojmy: nabízené množství (je číslo) nabídka (je funkce, která vyjadřuje závislost nabízeného množství na ceně) Pokud je změna ceny příčinou změny množství, firma se posouvá podél své nabídkové křivky. Pokud se však mění jiné okolnosti (např. náklady výrobce), může to změnit nabídku, tj. posunout celou nabídkovou křivku. 8. Tržní nabídka Tržní nabídka je součtem nabídek jednotlivých firem. 8.1 Tržní nabídka krátkého období Je součtem krátkodobých nabídek firem, které jsou na trhu.produkce se zvyšuje pouze nadměrným využíváním kapacit firem, které na trhu jsou. 8. 2 Tržní nabídka dlouhého období Charakteristické znaky tržní nabídky v dlouhém období jsou: růst ceny vede k příchodu nových firem na trh (produkce se zvyšuje příchodem nových firem) vzniklá konkurence tlačí cenu dolů růst produkce statku naráží na nedostatek výrobních faktorů specifických pro daný statek Co z toho vyplývá? o Růst produkce statku zvyšuje poptávku po specifických faktorech nutných k jeho výrobě o Protože jejich množství je omezeno, rostou ceny těchto faktorů o Růst produkce tak vyvolává rostoucí náklady. o Dlouhodobá nabídka má proto u většiny statků rostoucí průběh. o Tržní nabídka je funkcí mezních nákladů 8.3 Cenová elasticita Podobně jako u poptávky je i u nabídky definovaná cenová elasticita. Cenová elasticita nabídky udává vztah mezi procentní změnou nabízeného množství a procentní změnou ceny (o kolik procent se změní nabídka, změní-li se cena o jedno procento). Cenová elasticita nabídky závisí na tom, jak se s růstem výroby zvyšují mezní náklady. Cenová elasticita je vysoká, jestliže je možné zvyšovat výrobu s malým růstem mezních nákladů v tom případě postačí ke zvýšení nabízeného množství malé zvýšení cen (např. autobusová doprava).

Cenová elasticita je naopak nízká u produktů, jejichž výrobu lze zvyšovat jen při značném růstu mezních nákladů (např. zemědělské plodiny). Podobně jako u poptávky, platí i u nabídky, že je elastičtější v dlouhém období než v krátkém. Nabídka dlouhého období je méně strmá, protože nabízené množství reaguje na zvýšeni ceny více než v krátkém období.

IV. TRŽNÍ ROVNOVÁHA A EFEKTIVNOST Na trhu statku se zpravidla střetává mnoho kupujících a mnoho prodávajících. S tím vzniká řada otázek a problémů. 1. Tržní rovnováha a její dosahování Na trh přichází mnoho kupujících, ale také prodávajících. Otázkou tedy je: kdy a za jakých podmínek nastává tržní rovnováha mezi poptávkou a nabídkou při jaké ceně se poptávané množství právě rovná množství nabízenému Kupující si o zboží navzájem konkurují a tato jejich konkurence žene cenu vzhůru. Maximální cena, kterou jsou kupující ochotni platit je dána jejich mezním užitkem. Prodávající si také navzájem konkurují a jejich vzájemná konkurence tlačí cenu dolů. Minimální cena, kterou jsou prodávající ochotni akceptovat, je ohraničena jejich mezními náklady. 1.1 Tržní rovnováha na malém trhu Přebytek výrobce je rozdíl mezi cenou, za kterou prodá výrobce, a cenou, kterou by minimálně požadoval, aby vyrobil poslední jednotku statku ( je to rozdíl mezi tržní cenou a výrobcovými mezními náklady). 1.2 Tržní rovnováha na velkém trhu Tržní rovnováha nastává v průsečíku křivky poptávky a křivky nabídky, neboť tam se poptávané množství právě rovná nabízenému množství, a na trhu tudíž nevzniká ani nedostatek, ani přebytek zboží. Co z toho vyplývá? Existuje pouze jedna cena, při které se poptávané množství právě rovná nabízenému a tou je rovnovážná cena (ostatní ceny jsou nerovnovážné), Rovnovážná cena odráží současně mezní užitek spotřebitelů i mezní náklady výrobců. 1.3 Nerovnováhy na trhu Na trhu mohou vznikat následující typy nerovnováhy: Nedostatek (poptávané množství převyšuje množství nabízené) Nedostatek vzniká, když je cena nižší než rovnovážná. Má za následek fronty, pořadníky apod. Výrobci reagují zvýšením ceny. Přebytek (nabízené množství zboží převyšuje množství poptávané) Přebytek vzniká, když je cena vyšší než rovnovážná. Na trhu se preferuje neprodejnými zásobami. Výrobci reagují snížením ceny. Každá nerovnováha je nestabilní a přechodnou situací, protože vyvolává pohyb ceny směrem k rovnovážné ceně a tím i pohyb trhu směrem k rovnováze. Jedinou stabilní situací na trhu je tržní rovnováha. 2. Efektivnost tržní rovnováhy

Pro posouzení toho, zda tržní rovnováha je či není efektivním stavem je nezbytné mít kritérium efektivnosti. Kritériem ekonomické efektivnosti je porovnání mezního užitku a mezních nákladů. Produkce tržní rovnováhy je jediná efektivní produkce, protože: zde se mezní užitek statku rovná jeho mezním nákladům tím, že trhy tendují k rovnováze poptávky a nabídky, tendují zároveň k efektivním množstvím produkce. 3. Změny rovnováhy Po vyřešení problému jak trh dosahuje své rovnováhy je nutné zabývat se otázkou proč a jak dochází ke změnám rovnováhy na trhu. o Změna rovnováhy může být způsobena změnou rovnováhy ze strany poptávky. Zvýší-li se poptávka, posune se poptávková křivka doprava a nová rovnováha se ustálí při vyšší rovnovážné ceně a větším množství. Sníží-li se poptávka, posune se poptávková křivka doleva a vznikne nová rovnováha při nižší rovnovážné ceně a menším množství. Dochází-li ke změně tržní rovnováhy ze strany poptávky, mění se rovnovážná cena i množství stejným směrem. o Změna rovnováhy může být způsobena změnou rovnováhy ze strany nabídky. Snížíli se náklady, posune se nabídková křivka dolů a nová tržní rovnováha se ustálí při nižší rovnovážné ceně a větším množství. Kdyby se náklady zvýšily, posunula by se nabídková křivka vzhůru a vznikla by nová rovnováha při vyšší rovnovážné ceně a menším množství. Při změně rovnováhy ze strany nabídky se bude rovnovážná cena měnit opačným směrem než množství. 4. Arbitráž a zákon jediné ceny Většina zboží a služeb se prodává na územně rozptýleném trhu. Tam jsou tržní nabídka i tržní poptávka rozptýleny do mnoha míst, kde se uzavírají obchody. Problémem je: Jak dospěje takovýto územně rozptýlený trh ke své rovnováze? Zákon jediné ceny se prosazuje i na územně rozptýleném trhu a cena tenduje ke stejné výši na všech trzích. Pokud existují nějaké rozdíly v ceně, jsou způsobeny přirozeními překážkami obchodu (dopravní náklady), politickými překážkami obchodu (dovozní cla), případně rozdílnými spotřebními daněmi. Je-li na různých místních trzích rozdílná cena, budou se kupující snažit přecházet na levnější trhy a prodávající naopak na trhy dražší. To nakonec vede k eliminaci cenového rozdílu. Jsou-li trhy více vzdálené, tedy pro kupující či prodávající je obtížné a nákladné přecházet z jednoho trhu na druhý, objeví se obchodníci, kteří nakupují zboží na levnějších trzích aby je prodávali na dražších trzích této činnosti se říká arbitráž.

Statky, u nichž jsou příliš vysoké náklady na arbitráže nebo na cestování prodávajících a kupujících mezi vzdálenějšími trhy se nazývají neobchodovatelné statky. 5. Spekulace Některé trhy se vyznačují nestabilitou, protože produkce podléhá nepředvídatelným výkyvům (zejména úroda zemědělských plodin bývá ovlivněna nepředvídatelnými vlivy - bohatá úroda znamená velkou nabídku a pokles ceny a v případě nízké úrody je tomu naopak). Tyto výkyvy ceny dokáží tlumit spekulanti. Spekulanti, ačkoliv sledují jen svůj zisk, přispívají ke stabilizaci cen v čase. Brání svými spekulacemi tomu, aby cena byla jednou velmi vysoká a podruhé zase velmi nízká (aby jednou nepříjemně šokovala spotřebitele a podruhé zas neméně nepříjemně šokovala výrobce).

V. DOKONALÉ A NEDOKONALÉ TRHY Z hlediska podmínek, které výrobci na trhu mají se rozlišuje: dokonalý trh (dokonalá konkurence) nedokonalý trh (nedokonalá konkurence) 1. Dokonalé a nedokonalé trhy Co je dokonalý a nedokonalý trh a jaké jsou podmínky existence dokonalého trhu. Symptomy dokonalého trhu: poptávka je dokonale elastická výrobce nemůže změnami své produkce ovlivnit dosahovanou cenu trh je dokonale konkurenční Symptomy nedokonalého trhu: poptávka není dokonale elastická výrobce může změnami své produkce do určité míry ovlivnit dosahovanou cenu. trh je nedokonale konkurenční Předpoklady (podmínky) dokonalého trhu jsou: Dokonalá informovanost kupujících a prodávajících Tato podmínka bývá splněna pouze na územně centralizovaných trzích jako jsou burzy, v případě trhů územně rozptýlených restaurační služby apod. tomu tak není. Nulové náklady na změnu dodavatele Této podmínce de facto vyhovuje pouze změna dodavatele na burze. Homogenní produkt Kupující se rozhoduje mezi dodavateli výlučně podle ceny) tuto podmínku splňuje velmi málo produktů, téměř všechny výrobky spotřebního průmyslu a služby jsou heterogenním produktem (výrobky se liší kvalitou, tvarem nebo alespoň obalem). Velký počet prodávajících Na každého prodávajícího musí připadat jen velmi malá část trhu statku. Jsou-li tyto čtyři podmínky splněny, je trh dokonalý. Nesplnění jediné z nich jej mění v trh nedokonalý. 2. Mezní příjem a cenová tvorba na nedokonalém trhu Mezní příjem je přírůstek celkového příjmu, dosažený zvýšením o jednotku (v případě dokonalého trhu je mezní příjem totožný s cenou). Co z toho vyplývá? Na nedokonalých trzích výrobci tvoří svou cenu (na dokonalém ji přijímají). Tvoří ji tak, že výrobce maximalizuje zisk při takové ceně, při které se mezní příjem rovná mezním nákladům (přírůstek celkových nákladů, vyvolaný zvýšením produkce o jednotku). 3. Monopolistická konkurence Monopolistická konkurence je nejběžnějším typem nedokonalého trhu ( monopol vychází z heterogenity produktu každý je jiný tedy monopolní) a má následující vlastnosti:

otevřenost trhu (neexistují žádné bariéry vstupu na trh, na trh může přijít kdykoliv nová konkurence) tendence k nulovému zisku (budou-li restaurace dosahovat relativně vysoký ekonomický zisk, bude to na trh lákat nové podnikatele, kteří budou otevírat nové restaurace, což bude nakonec snižovat ekonomický zisk restaurací až k nule) pro výrobce je optimální (maximálně ziskový), takový rozsah produkce statků, při kterém se mezní příjem rovná mezním nákladům. Na nedokonalém trhu firma prodává za cenu, která je vyšší než mezní náklady (tím se nedokonalý trh liší od dokonalého, kde se cena rovná mezním nákladům). 4. Oligopol Oligopol je trh, na kterém nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě působí jen několik málo firem. Co charakterizuje oligopol? Oligopol může na trhu přetrvávat dlouhodobě a to v případě, že optimální velikost firmy je značná a zároveň tržní poptávka je (vzhledem k optimální velikosti firem) relativně malá (to pak umožňuje ziskovou existenci pouze omezenému počtu firem). Na oligopolním trhu se ani v dlouhém období nemusí prosazovat tendence k nulovému ekonomickému zisku (na rozdíl od monopolistické konkurence). Firmy si konkurují kvalitou a diferenciací nabízených produktů a služeb. Firmy se orientují spíše na udržování svého tržního podílu, než vytlačování konkurence (tomu podřizují cenovou politiku). 5. Nedokonalé trhy a informace Jednou z charakteristik nedokonalého trhu je nedokonalá informovanost lidí. Lidé jsou nedokonale informováni, protože informace jsou vzácné a na jejich získávání je nutné vynaložit náklady. Racionální člověk získává jen tolik informací, kdy už se mezní výnos z informací rovná mezním nákladům na získání informací. Reklama zvyšuje informovanost spotřebitelů a tím snižuje nedokonalosti trhů. Bez reklamy by byly informace pro spotřebitele vzácnější, nákladnější a trhy by byly nedokonalejší.

VI. KONKURENCE A REGULACE Snaha obstát v soutěži motivuje k sebezdokonalování, snaze být lepší než jiní. Platí to i na trzích, kde si konkurují výrobci nebo poskytovatelé služeb. Každý z nich chce být nejlepší, aby na trhu obstál v konkurenci s jinými. Takto se tržní konkurence stává motorem hospodářského pokroku. 1. Svoboda volby a konkurence Čím více jsou trhy regulovány, tím slabší je na nich konkurence. Konkurence a regulace se nesnášejí. Co je a co není konkurence? Konkurence není tržní stav, nýbrž tržní proces proces, ve kterém se prosazují nejlepší firmy. Konkurence nezávisí na momentálním počtu firem na trhu, ale na otevřenosti trhu. Je-li trh otevřen pro vstup nových firem, je to trh konkurenční (i kdyby na něm momentálně byla třeba jen jediná firma) Vstup na licencované trhy závisí na ochotě či neochotě úředníků, vydávat nové licence. Ale ti nejsou motivováni k tomu, aby sledovali situaci na trhu a na růst poptávky pružně reagovali vydáváním nových licencí. Naopak podléhají tlaku stávajících producentů, kteří se bojí o své zisky. Intenzita konkurence nezávisí na počtu a síle existujících konkurentů, ale také (a dlouhodobě zejména) na počtu a síle potenciálních konkurentů konkurentů, kteří sice ještě na trhu nejsou, ale mohli by na něj snadno a rychle vstoupit. Omezení vstupu na trh je hlavním důvodem zeslabení konkurence. Důvody jsou velmi rozmanité, ale téměř vždy lze za nimi nalézt dobrý úmysl úředníků, kteří věří, že ve své funkci mohou zlepšovat fungování trhů. Věří, že oni nejlépe vědí, kolik má být v jejich městě restaurací, taxíků či supermarketů. Argumenty obchodníků zakrývají podstatu problému, tj. jejich strach o své zisky, svou existenci. Konkurence supermarketů ničí jen ty obchodníky, kteří nejsou dostatečně pružní přizpůsobit se novým požadavkům, tj. změnou svého sortimentu a služeb. Měští úředníci nedokáží pochopit, že pouze spotřebitelé vědí, kde chtějí co nakupovat a jaké obchody chtějí kde mít. Vlády by se měly řídit pravidlem, že nesmí uzavřít trhy příchodu nové konkurence, protože: Na otevřených trzích efektivnější firmy v konkurenčním procesu vytlačují méně efektivní firmy. Trhy, které nejsou zcela otevřené jsou strnulé a málo efektivní, protože neefektivní výrobci na nich dlouho přežívají. 2. Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele bere v řadě případů spotřebitelům možnost rozhodnout se mezi cenou a kvalitou. Stát rozhoduje za ně.

Každá regulace na ochranu spotřebitele, která nutí výrobce dodržet určité kvalitativní parametry, zvyšuje kvalitu a zároveň i cenu. Lidé jsou zbaveni možnosti zvolit si mezi cenou a rizikem. 3. Novodobé cechy Cech je sdružení výrobců, které má státem danou moc, že může zabránit vstupu nových konkurentů na trh. Cechy a komory obhajují své privilegium tvrzením, že kontrolují kvalitu a chrání spotřebitele. Ve skutečnosti chrání členové cechu sami sebe před novými konkurenty, neboť spotřebitel nemusí být chráněn cechem sám ví, jestli chce nakupovat zboží či služby kvalitnější a dražší nebo méně kvalitní a levnější. 4. Antidumpingová politika Jako jeden z možných způsobů nekalé konkurence se někdy uvádí tzv. kořistnický dumping. Kořistnický dumping bývá častým strašákem, kterého domácí výrobci využívají, aby přesvědčili vládu o nutnosti ochrany domácího trhu před dravými zahraničními predátory. 5. Ochrana hospodářské soutěže Ochrana hospodářské soutěže je státní politika, která brání kartelovým dohodám, povoluje fúze a odhaluje i trestá zneužívání dominantního postavení na trhu. Státní orgány se často obávají toho, že firma získá dominantní postavení na trhu a zneužije ho ke zvýšení ceny. Jestliže však je trh otevřeným trhem, firma s dominantním postavením je nejen pod tlakem stávajících konkurentů, ale i pod tlakem potenciálních konkurentů, kteří by přišli na trh přilákáni vysokou cenou. Obavy z dominantního postavení vedou vlády k tomu, že kontrolují fúze (spojování firem). Důvodem fúze je snaha firem snížit náklady. Zákazy fúzí mají za následek, že místo velkých, silných a efektivních firem budou přetrvávat malé firmy, které pak obvykle nedokáží obstát v konkurenci se zahraničními výrobci. Pokud firma dosáhla vysokého podílu na trhu úspěšnými inovacemi, snižováním nákladů a cen, svědčí to o tom, že na trhu vládne zdravá konkurence, která je ku prospěchu spotřebitelů. 6. Monopol Monopol se nevztahuje k výrobě, nýbrž k trhu. Co charakterizuje monopol? Monopol je taková tržní situace, kdy na trh daného produktu dodává jediná firma (není vystavena konkurenci jiných firem, které by dodávaly stejný nebo podobný produkt) Monopol je vystaven konkurenci substitutů daného statku (čím vzdálenější jsou tyto substituty, tím větší je tržní síla monopolu).

Monopolní síla nesouvisí ani tak s velikostí firmy, ale s obtížností nebo nemožností substituce. Jaké důsledky má monopol? o monopol vyvolává neefektivnost o regulace monopolních cen státem nemotivuje firmu k efektivnosti (snižování nákladů) o selhání motivací je vážným problémem regulace monopolních cen. 7. Státem vytvářené monopoly Monopol předpokládá splnění jedné důležité podmínky musí existovat nějaké bariery vstupu na trh, které brání potenciálním konkurentům, aby na trh pronikly. Je-li vstup na trh vázán na povolení státu a dá-li stát tato povolení pouze jedné firmě, získá tato firma administrativní monopol. Co z toho vyplývá? o Státem vytvořený monopol není motivován ke zlepšování služeb ani k hospodárnosti a podnikavosti. o Pro monopolistu není těžké úřad přesvědčit, že jeho náklady jsou vysoké a že proto i regulovaná cena musí být vysoká. o V každém případě jde o!obchod stát potřebuje od firmy zajistit nějaké dodávky či služby, které jsou ve veřejném zájmu a za to jí dá monopol. 8. Přirozený monopol Přirozený monopol vzniká z důvodu přirozených bariér vstupu na trh. Tato situace nastává tehdy, když jsou dodávky zboží či služby vázány na určitou přenosovou síť (potrubí, kabelové vedení, koleje). Co z toho vyplývá? o Náklady na vybudování přenosové sítě jsou dominantní cenovou položkou (jde přitom o fixní náklady, které vznikají bez ohledu na to, kolik produkce bude prostřednictvím nich přepravováno). o Vstup na trh další firmě (konkurenční) brání právě vysoké náklady, které by musela vynaložit na vybudování vlastní přenosové soustavy. 9. Kartelová dohoda Situace podobná monopolu vznikne na trhu tehdy, když je na něm několik firem, kterým se podaří uzavřít kartelovou dohodu (dohoda o koordinovaném postupu na trhu, který se může týkat množství dodávek, ceny apod.) Co z toho vyplývá? Kartelová dohoda prospívá výrobcům, ale neprospívá spotřebitelům. Omezuje konkurenci, snižuje množství statku, zvyšuje cenu. Nelegálnost kartelů je zároveň činí málo stabilními (člen kartelu je totiž v silném pokušení kartelovou dohodu porušit, protože na tom může vydělat např. sníží-li dohodnutou cenu, může získat část trhu na úkor ostatních apod.).

VII. POPTÁVKA PO VÝROBNÍCH FAKTORECH K výrobě statků jsou nezbytné výrobní faktory. 1. Výrobní faktory Existují tři obecné výrobní faktory: půda, resp. přírodní zdroje (půda, ložiska nerostných surovin, řeky, jezera, moře) kapitál práce Obecné výrobní faktory reálně existují jen v konkrétních formách v podobě specifických výrobních faktorů. Půda může být ornou, pastvinou, lesní nebo stavební parcelou. Kapitál může mít podobu budov, strojů, zásob (fyzický kapitál) nebo nahromaděných vědomostí (lidský kapitál). Práce má podobu různých specifických profesí (práce instalatérů, zedníků, učitelů nebo lékařů). Specifickými výrobními faktory jsou tedy konkrétní pozemky, kapitálové statky a pracovní profese, které jsou specializované pro výrobu konkrétních statků. Výrobci si od vlastníků výrobních faktorů najímají výrobní faktory. Nájemní ceny výrobních faktorů jsou náklady výrobců. Výrobce si vždy najímá výrobní faktory. Dokonce i tehdy, když je jejich vlastníkem. V takovém případě platí implicitní nájemní ceny. Je-li předmětem zájmu poptávka po výrobních faktorech, zkoumá se rozhodování firmy o tom, kolik určitého výrobního faktoru si má najmout. 2. Produkční funkce a mezní produkt Poptávka po výrobních faktorech je odvozena od produkční funkce. Tvar křivky produkční funkce je dán působením zákona klesajících výnosů z variabilního faktoru. Funkce celkového produktu ( TP ) popisuje závislost celkového produktu na množství variabilního výrobního faktoru. Průměrný produkt výrobního faktoru ( AP ) se získá, když se dělí celkový produkt počtem jednotek výrobního faktoru. Mezní produkt výrobního faktoru ( MP ) je přírůstek produkce, dosažený zvýšením daného faktoru o jednotku, při ostatních faktorech nezměněných. 3. Poptávka po výrobním faktoru Poptávka výrobce po výrobním faktoru je odvozena od produkční funkce. Výrobce porovnává mzdu s mezním produktem práce. Bude chtít zaměstnávat takové množství práce, při kterém je mezní produkt práce vyšší nebo přinejmenším roven mzdě (zaměstnavatel musí porovnávat peněžní mzdu s peněžním mezním produktem práce).

Výrobce porovnává peněžní mezní produkt práce se mzdou. Kupuje tolik práce, jejíž mezní produkt je větší nebo roven mzdě. Výrobce při najímaní výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho mezním produktem. Najímá výrobní faktor pouze do takového množství, kdy je jeho mezní produkt větší nebo roven jeho nájemní ceně. Obecně pro poptávku po výrobním faktoru platí: Funkce poptávky po výrobním faktoru je totožná s částí funkce mezního produktu daného faktoru a začíná v maximu funkce jeho průměrného produktu. 4. Změny poptávky po výrobním faktoru Důvodem změny po výrobním faktoru jsou technologické změny, které mění produktivitu výrobních faktorů. Jiným důvodem změny poptávky po výrobním faktoru může být změna ceny statku, který je s příspěvkem tohoto faktoru vyráběn. Výrobní faktor se používá při výrobě statků. Je to poptávka po statcích, která dává vzniknout poptávce po výrobních faktorech. Primární jsou poptávky po statcích. Poptávky po výrobních faktorech jsou odvozenými poptávkami. Poptávka po výrobním faktoru roste resp. klesá, když roste resp. klesá poptávka po statcích, které se pomocí tohoto výrobního faktoru vyrábějí. Je užitečné odlišovat změny naturální produktivity a změny peněžní produktivity výrobního faktoru. Naturální produktivita výrobního faktoru se zvýší, když se zvýší jeho vybavenost ostatními faktory (např. naturální produktivita práce se může zvýšit zavedením dokonalejších strojů nebo lepší technologie výroby). Když se v praxi hovoří o růstu produktivity, myslí se tím obvykle naturální produktivita ). Peněžní produktivita výrobního faktoru se může zvýšit také tím, že se zvýší cena vyráběného statku (obvykle proto, že se zvýšila poptávka po něm). 5.Volba výrobní techniky a technická substituce Výrobní technikou se rozumí určitá kombinace výrobních faktorů ve výrobě. Výrobce může svůj statek vyrábět různými výrobními technikami a volí mezi nimi tu, která je pro něj nejefektivnější. Změní-li se (nájemní) cena některého výrobního faktoru, vyvolá to změnu výrobní techniky. Výrobci budou substituovat zdražený výrobní faktor jinými výrobními faktory. Tomu se říká technická substituce.

Změna výrobní techniky v dlouhém období nespočívá v pouhém přeskupení výrobních faktorů ve výrobě. Obsahuje vynalézání a vyvíjení nových výrobků a technologií, tj. technický pokrok. Technický pokrok reaguje na cenové signály. Je podněcován změnami cen výrobních faktorů a je orientován takovými směry, které umožňují nahrazovat drahé výrobní faktory levnějšími.

VIII. NABÍDKA VÝROBNÍHO FAKTORU A RENTA Obecné výrobní faktory půda, práce a kapitál nabývají podoby specifických výrobních faktorů, specializovaných pro určité výroby. 1. Transferová platba a renta Za jakou cenu budou vlastníci ochotni nabízet své výrobní faktory. Cena za pronájem výrobního faktoru se skládá ze dvou částí: transferové platby renty Transferová platba Minimální částka, která stačí k převedení (transferu) výrobního faktoru z jednoho použití do druhého. Její výše odráží obětovaný výnos z druhého nejlepšího použití faktoru, jinak řečeno obětovanou příležitost. Renta Částka, kterou vlastník výrobního faktoru dostává navíc nad transferovou platbu. Je to rozdíl mezi skutečným výnosem a obětovaným výnosem z druhé nejlepší příležitosti. 2. Nabídka a renta na pracovních trzích Jak se vytváří mzda lidí určité pracovní profese. Rovnovážná mzda se vytváří v průběhu poptávky a nabídky a odpovídá meznímu produktu i transferové platbě posledního zaměstnaného v dané profesi. Co z toho vyplývá? o všichni, kdo mají horší obětované příležitosti,inkasují rentu, o všichni, kdo mají horší obětované příležitosti (tedy nižší náklady příležitosti), jsou na trhu profese více konkurenceschopní. 3. Nabídka a renta v krátkém a dlouhém období Křivka nabídky je v krátkém období strmější než v delším období, a tudíž také renty krátkého období bývají vyšší než renty dlouhého období. Změny poptávky po výrobním faktoru vyvolávají krátkodobě přestřelování jeho ceny. Je to způsobeno tím, že nabídka je v krátkém období méně pružná než v dlouhém období. Na trzích pracovních profesí se to projevuje vznikem krátkodobé renty, která se zmenšuje a ve velmi dlouhém období mizí. 4. Kompenzující mzdové rozdíly Mzdové rozdíly mezi různými profesemi bývají způsobeny změnami poptávky a mívají spíše krátkodobý charakter. Existují i takové mzdové rozdíly, které mají více méně trvalý charakter. Mzdové rozdíly mezi některými profesemi jsou způsobeny tím, že se tyto profese liší namáhavostí, nepříjemností nebo rizikovostí.

Vyšší mzda kompenzuje lidem tyto rozdíly jejich práce a proto se tyto rozdíly nazývají kompenzující mzdové rozdíly. O výši kompenzujících mzdových rozdílů rozhodují sami lidé svým chováním na pracovním trhu tím, že se sami rozhodují, zda a za kolik jsou nebo nejsou ochotni tu kterou profesi vykonávat. 5. Výrobní faktory s nepružnou nabídkou Některé výrobní faktory mají značně nepružnou nabídku i ve velmi dlouhém období. Jde zejména o pozemky s určitou specifickou polohou a o některé pracovní profese, jejichž výkon vyžaduje talent. Příjmy vlastníků těchto faktorů jsou v rozhodující míře závislé na výši poptávky, a to i ve velmi dlouhém období. Obvykle dosahují vysokou rentu. Na růstu poptávky vydělají a na poklesu poptávky prodělají vlastníci výrobních faktorů s malou elastickou nabídkou. Majitelé faktorů s elastickou nabídkou nebudou změnami poptávky příliš dotčeni.

IX. NABÍDKA PRÁCE A TRH PRÁCE Člověk se rozhoduje nejenom mezi jednotlivými pracovními profesemi, ale také zda pracovat nebo nepracovat. Člověk se tedy rozhoduje mezi prací a volným časem. V tržní ekonomice lidé nedostávají naturální mzdu, nýbrž mzdu peněžní. Za tu si pak nakupují mnoho různých statků. Rozhodování člověka, zda má nebo nemá pracovat, nabývá podobu spotřebitelského rozhodování. Člověk se vlastně rozhoduje mezi volným časem (zvláštním statkem) a ostatními statky, které by si mohl koupit za mzdu. Cena volného času je to, co člověk obětuje, čeho se vzdá pokud se rozhodne mít volný čas, tj. nepracovat. Mzda je cenou volného času. Když se mzda zvýší, volný čas zdraží. Růst mzdy motivuje člověka k tomu, aby si kupoval méně volného času, tedy aby nabízel více práce tomu se říká substituční efekt zvýšení mzdy. Mzda není jen cenou volného času, ale také důchodem. Když se zvýší mzda, zvýší se důchod a člověk si může kupovat více všech statků včetně volného času. Růst mzdy motivuje člověka k tomu, aby si kupoval také více volného času, tedy aby nabízel méně práce tomu se říká důchodový efekt zvýšení mzdy. Pokud převládá substituční efekt, bude člověk na zvýšení své mzdy reagovat nabízením více práce. Pokud převládne důchodový efekt, bude člověk při zvýšení mzdy nabízet méně práce. Vzájemné působení těchto dvou efektů ovlivňuje průběh nabídky práce. Substituční efekt převládá při nižších mzdách, zatímco při vysokých mzdách začíná převládat důchodový efekt. 1. Nominální a reálné zvýšení mzdy Ne každé zvýšení mzdy vede ke změně nabízeného množství práce. Pokud mzdy rostou stejným tempem jako ceny spotřebních statků, (lidé si nemohou za své mzdy koupit více statků než dříve) jedná se o pouhé nominální zvýšení mzdy. Na takový růst mezd lidé reagují tak, že nabízejí stejné množství práce jako dříve. Pouze tehdy, když se mzdy mění reálně (změní se velikost spotřebního koše, který si za mzdu mohou koupit), lidé mění nabízené množství práce. Poptávka po práci rovněž závisí na reálné mzdě. Reálné zvýšení mezd se zjistí tak, že index nominálních mezd se dělí indexem cen spotřebních statků. Vzrostli-li nominální mzdy o 30 % (index = 1,3) a spotřebitelské ceny o 25 % (index = 1,25), pak index růstu reálných mezd je 1,30 : 1,25 = 1,04. To znamená, že mzdy reálně vzrostly o 4 %. 2. Trh práce Trh práce je charakterizován tržní poptávkou po práci a tržní nabídkou práce.

Na trhu práce existuje konkurence na straně poptávky i na straně nabídky. Práci poptává mnoho firem a nabízí ji mnoho lidí. Tržní nabídka práce je nabídka všech lidí v dané ekonomice. Je součtem individuálních nabídek práce a proto vyplývá z rozhodování lidí vyrovnávajících mezní užitek reálné mzdy s mezním užitkem volného času. Tržní poptávka po práci je poptávka všech firem v dané ekonomice po práci. Je součtem individuálních poptávek po práci, a proto vyplývá z rozhodování firem vyrovnávajících mzdu s mezním produktem práce. Mzda, při které nastává rovnováha trhu je rovnovážnou mzdou. Trh práce spěje ke své rovnováze a udržuje se v ní obdobným způsobem jako trh zboží. Nerovnováha na trhu práce, ať už jde o přebytek (nezaměstnanost) nebo nedostatek, je přechodnou situací, která je eliminována pohybem reálné mzdy. Výše reálné mzdy je určena trhem práce. Ke změně rovnováhy na trhu práce může dojít buď ze strany poptávky nebo ze strany nabídky. Změna rovnováhy trhu práce ze strany poptávky mění reálnou mzdu i zaměstnanost a to stejným směrem. Růst poptávky po práci zvyšuje zaměstnanost i reálnou mzdu, pokles poptávky po práci naopak snižuje zaměstnanost i reálnou mzdu. Změna rovnováhy trhu práce ze strany nabídky mění zaměstnanost a reálnou mzdu protichůdným směrem. Pokles nabídky práce snižuje zaměstnanost a zvyšuje reálnou mzdu, růst nabídky naopak zvyšuje zaměstnanost a snižuje reálnou mzdu. 3. Indiferenční analýza Protože se poptávka po volném čase vytváří na základě rozhodování mezi volným časem a jinými statky kupovanými za mzdu, lze pro odvození nabídky práce použít indiferenční křivky. Každá indiferenční křivka (bod na této křivce) představuje ty kombinace pracovní aktivity a volného času, které přinášejí člověku stejné uspokojení. Vyšší indiferenční křivka představuje vždy vyšší uspokojení než nižší křivka. 4. Mezinárodní migrace práce Protože jsou v různých zemích různě vysoké reálné mzdy, dochází k mezinárodní migraci práce. Jaký účinek má migrace práce na mzdy? Migrace snižuje rozdíl mezi mzdou na domácím a zahraničním pracovním trhu. Mzdový rozdíl je dán rozdílem v produktivitě práce a je dána rozdílem v kapitálovém vybavení na člověka (člověk pracuje v lépe vybavených továrnách s lepšími stroji nebo na stavbách, kde se používá více a lepší mechanizace, pracuje pod vedením kvalifikovanějších vedoucích, využívá lepších silnic a telekomunikačních spojů apod.