Peitlerkofel (2874) Dolomity Gran Paradiso (4061) národní park Itálie Mont Blanc (4807) nejvyšší hora starého kontinentu po 21 letech znovu na kopec Evropy
Mont Blanc nejvyšší hora starého kontinentu zdolána v pátek 29.8. ve 12,15 hod.! Mont Blanc v překladu znamená Bílá hora, což vystihuje skutečnost, že velká část celého masívu je pokryta firnovými poli a karovými ledovci. Z jeho vrcholu je vidět až 40 čtyřtisícovek v okolí. Dne 8.8.1786 jako první stanul na vrcholu Jacques Balat. Dne 29.7. 1987 Jitka Pírková, Ivan Pírko, jejich tehdy 13 letý syn Pavel + 9 přátel z 18ti účastníků expedice. Dne 29.8. 2008 Žaneta Horáková, Pavel Janata, Ivan Pírko a Martin Dušánek ze 6 účastníků expedice (první tři jsou z Jičína) Za 4 dny 3 vrcholy - Peitlerkofel (2874) - Dolomity - Gran Paradiso (4061) - Národní park Itálie - Mont Blanc (4807) - nejvyšší hora Evropy S pěti přáteli uskutečnil Ivan Pírko velmi náročné vysokohorské túry v Itálii a Francii ve dnech 25.- 29.8.2008. Všichni odjeli do 800 km vzdálených italských Dolomit, kde ještě večer vystoupali z údolí Zannser (1658) na chatu Genova (2301), kde přenocovali. V úterý ráno uskutečnili aklimatizační túru na vrchol Peitlerkofel (2874) zakončenou lehčí ferratou, tj.zajištěnou cestou ocelovými lany. Do oběda se vrátili k autu, což bylo víc jak 1200 m klesání, a přemístili se dalších 510 km do Národního parku Gran Paradiso, osady Pont (1960). Ještě večer s čelovkami a těžkými batohy vystoupali na chatu Vittorio Emanuelle (2732), kde strávili dvě noci z důvodů aklimatizace.
Třetí den ještě za tmy vybaveni úvazky, mačkami, cepíny a lanem začali stoupat na nejvyšší horu pohoří Gran Paradiso. Společníkem jim byl starší italský pár z Torina se sympatickou Ines Mattio, která tu byla po patnácté. Pro všechny bylo příjemné
nechat se vést po skalách, které byly místy zledovatělé. Ještě před nástupem na ledovec pomohli zajistit Žanetu, které chyběl cepín, fixním lanem. Cesta po ledovci skoro až na vrchol nebyla technicky obtížná, ale vyšší nadmořská výška některým činila potíže a proto postupovali pomalu. Samotný vrchol je skalnatý a velmi exponovaný a tak téměř všichni používali fixní lana. Cíle bylo dosaženo v pravé poledne. Pohledy na všechny strany byly tou nejsladší odměnou jakou si lze přát. Počasí bylo velmi příznivé, slunečné a vál jen slabý vítr. Skoro stejná byla cesta zpět na chatu. Krásný den byl zakončen posezením na terase chaty, dobrou večeří a vínem. Kromě Ivana všichni slavili své nové osobní rekordy, tj. překonání výšky 4000m.
Ve čtvrtek plánovali odpočinkový den. Budíček přátel odstartoval nový den nečekaně alarmem (požárním hlásičem), který spustil omylem Ivan místo toho, aby rozsvítil. Naštěstí všichni ostatní z dormitory (noclehárna v podkroví) už odešli ve 4 hodiny ráno na vrchol. Po dobré snídani až v 8 hodin začal sestup k autu a odtud přesun do 90 km vzdáleného Chamonix. Na hraničním přechodu v italském Courmayeru nakoupili dobroty na polední piknik. Po projetí 11,5 km dlouhého tunelu pod masivem Mont Blanc zastavili už ve Francii, vařili a chutnali dovezené italské speciality. Současně řešili problém ubytování před výstupem na samotný vrchol. Předběžně zajištěný pobyt 3 měsíce předem na chatě Gouter (3817) nebyl potvrzen a tak museli přijmout provizorní přespání v jídelně na chatě Téte Rouse (3167), což je o 650 m níže. Rozhodli se tam dojít z Bellevue (1820), kam vyjeli lanovkou z Les Houches (973) ještě před setměním. Stoupali pěšky podél zubačky na konečnou stanici Le Nid Chamomix d Aigle (2386) a odtud jižním směrem serpentinami do kamenitého žlabu Pierre Ronde a poté malým ledovcem a kamenným hřebenem až na chatu Téte Rouse (3167). Bylo to náročných 1350 m
převýšení. Tam v rychlosti objednali večeři, neboť někteří v jídelně se už ukládali ke spánku. V jídelně se překvapivě nesvítilo a v chatě nebyla k dispozici ani voda; pouze pitná a to 1 litr za 5. Už jako poslední se uložili ke spánku pod stoly, kde předtím večeřeli. Za 25 dostali karimatku a přikrývku; majitelé horolezeckých průkazů platí za ubytování jen polovinu, tj. 12,5. O dobrém spaní nelze vůbec mluvit, neboť většina ubytovaných vstává 1 hodinu po půlnoci, kdy se podává první snídaně; druhá ve 4 hodiny a poslední v 7 hodin. Po nespavé noci a vědomi si svého náskoku proti programu vstali v 5 hodin a za svítání odešli s přáním dosáhnout cíle cesty již dnes, tj. v pátek. Předpověď počasí byla velmi příznivá a bylo by chybou ji nevyužít.
Nepotřebné věci pro samotný výstup zůstaly uložené na chatě v depozitu. Již za 2 hodiny byli na chatě Gouter (3817), ale museli použít přílby, neboť tu často padají uvolněné kameny, zvláště na ledovci Bionassay. Cesta po žebru je exponovaná, ale zajištěná lany a zapuštěnými ocelovými tyčemi a lezení je příjemné. U chaty museli nasadit mačky (stoupací železa), úvazky a přivázat se na společné lano. Sluneční paprsky už začaly hřát, ale bez bund se neobešli. Postupovali po sněhu k útulně Vallot (4382), ale stále pomaleji. Zde nejmladší z účastníků osmnáctiletý Lukáš skončil, neboť se mu točila hlava a byl značně vyčerpán. Solidárně s ním přerušil výstup na vrchol i další člen výpravy Tomáš (jeho otec), který byl v dobré kondici (po chvilce zvládl sám část cesty nahoru i dolů). Zbýval velmi strmý výstup za pomocí cepínů a maximální opatrnosti. Poté dlouhý exponovaný úzký hřeben šířky
max. 50 cm pro pár maček a z obou stran prudké srázy do propastí. Při větru je zde
nutné lanové zajištění, což postup značně zbrzdí. V posledním úseku požadoval Pavel častější zastávky, aby se trochu nadechl; ale bojoval velmi statečně. Skupinka čtyř dosáhla vrcholu ve 12,15 hod. a mohla se kochat skoro půl hodiny pohledy na Monte Rosu a jiné překrásné hory kolem. Sestup stejnou exponovanou cestou vyžadoval obezřetnost a tak až v 16,45 hod. se všichni spokojeni vrátili na chatu Téte Rouse.
Při pomyšlení, že tu v jídelně stráví další noc, kdy se nevyspí a neumyjí, při drahém jídle a pití (vše se denně dováží vrtulníky), se účastníci rozhodli sestoupit až k autu zaparkovanému u údolní stanice lanovky v nadmořské výšce 973 m! Bylo to nekonečné klesání více jak 3800 m (dopoledne stoupání cca 1950 m). Teprve po 21. hodině, opět za svitu čelovek, se vrátili všichni dolů. Od rána to bylo neuvěřitelných 15 hodin cesty s malou přestávkou na jídlo u útulny Vallot!!! Vyžadovalo to nesmírnou vnitřní sílu od všech. Jediná žena ve výpravě Žaneta byla pro všechny velkým příkladem. Její kondice byla a je úžasná.
To pravé vychutnání vrcholu ale přichází, tak jak už bylo řečené jinými, až po návratu samém. Teprve ve 22 hodin se všichni ubytovali v blízkém příjemném hotelu a šli slavit obrovský úspěch. Bylo to překrásných 5 dnů a za 4 dny na horách 3 vrcholy! Je příjemné být s tak dobrou partou skvělých lidí, v tak nádherných horách a těšit se z vynikajících výsledků všech.
V sobotu během dne se skupina vrátila domů do Jičína, po ujetí 1150 km. V Jičíně 31.8.2008 Jitka Press Jičín Copyright Jitka 2008