MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky Význam Střediska volného času Ivančice v prevenci sociálně patologických jevů Diplomová práce Brno 2007 Vedoucí práce: Mgr. Jitka Kačerová Autor práce: Markéta Chmelíčková
2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 11.4.2007 Markéta Chmelíčková
3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Jitce Kačerové za odbornou pomoc a velmi vstřícný přístup při vedení mé diplomové práce.
4 OBSAH ÚVOD... 6 1 PREVENCE... 9 1.1 Vymezení pojmu... 10 1.2 Členění a cíle prevence... 10 1.3 Systém primární prevence... 11 1.4 Oblasti působení primární prevence... 12 2 STRATEGIE PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ DĚTÍ A MLÁDEŽE V PŮSOBNOSTI RESORTU ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY NA OBDOBÍ 2005-2008 V ČR... 14 2.1 Základní princip strategie prevence sociálně patologických jevů... 14 2.2 Z vyhodnocení Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004... 14 2.3 Cílové skupiny primární prevence... 15 2.4 Cíle strategie prevence sociálně patologických jevů... 16 3 STRATEGIE PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ U DĚTÍ A MLÁDEŽE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE... 17 3.1 Priority strategie primární prevence... 17 3.2 Organizační systém prevence... 17 3.3 Cíle a úkoly prevence sociálně patologických jevů... 18 4 VOLNÝ ČAS A PREVENCE... 19 4.1 Pojem volný čas... 19 4.2 Využívání volného času... 19 4.3 Aktivity pohybového charakteru... 20 4.4 Aktivity nesportovního charakteru... 21 5 ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ... 23 5.1 Vymezení pojmu... 23 5.2 Účastníci zájmového vzdělávání... 23 5.3 Formy zájmového vzdělávání... 23 5.4 Nositelé zájmového vzdělávání... 24 6 STŘEDISKA PRO VOLNÝ ČAS DĚTÍ A MLÁDEŽE... 25 6.1 Vývoj středisek volného času... 25
5 6.2 Činnost a poslání středisek volného času... 25 6.3 Účastníci činnosti středisek volného času... 26 6.4 Pracovníci středisek volného času... 27 7 STŘEDISKO VOLNÉHO ČASU IVANČICE... 29 7.1 Pravidelná činnost... 31 7.2 Příležitostná činnost... 32 7.3 Spontánní činnost... 34 7.4 Táborová činnost... 36 7.5 Výukové programy... 37 8 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU... 40 9 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ... 44 9.1 Vyhodnocení dotazníků č.1... 45 9.2 Vyhodnocení dotazníků č.2... 53 9.3 Výsledky statistického třídění II. stupně dotazníků č.1... 62 9.4 Výsledky statistického třídění II. stupně dotazníků č.2... 64 9.5 Závěry dotazníkového šetření... 67 ZÁVĚR... 70 RESUMÉ... 73 POZNÁMKOVÝ APARÁT...... 75 LITERATURA... 77 SEZNAM PŘÍLOH... 81
6 ÚVOD V oblasti volného času došlo v životě dětí a mládeže ke změnám. Jsou to především změny v institucionálním zabezpečení volného času jedinců. Kultura a sport se zkomercionalizovaly, probíhá informační revoluce s nástupem informačních technologií. Podle posledních průzkumů se dominantním médiem stala televize, která je těžištěm volného času dětí a mládeže. Na předním místě je také poslech reprodukované hudby, návštěvy restauračních zařízení a nicnedělání. Současný vývoj volnočasových aktivit dětí a mládeže není příliš pozitivní. Prohlubuje se spíše pasivita, konzumnost a nenáročnost aktivit. Kvalitní náplní pro volný čas se samozřejmě nevyřeší všechno, ale když má dítě nabídku pestrou a má šanci, že v něčem z toho bude úspěšné, zmenšuje se pravděpodobnost, že něco zničí, že někoho zmlátí, že se opije nebo sáhne po drogách. Společensky a sociálně nežádoucí jevy tvoří širokou škálu problémů, které jsou zejména u dětí a mládeže výrazným rizikem zdravotním, společenským i ekonomickým. Jedná se o problematiku šikany a násilí, záškoláctví, drogových závislostí, alkoholismu a kouření, kriminality a delikvence, rizikového sexuálního chování, vandalismu, virtuálních drog, patologického hráčství a dalších. O volném čase se hovoří jako o rizikovém faktoru, či jako o časované bombě. Jeho množství relativně vzrůstá, kvantita však neznamená automaticky jeho kvalitní využívání. Neovlivňování využívání volného času a výchovy k němu ze strany společnosti a ponechání této oblasti zcela na komerci by mělo nedozírné následky. Pokud není institucionální nabídka v místě dostatečná a odpovídající, mohou si děti a mládež nacházet jiné aktivity, které jsou často společensky nežádoucí. Je známo, že výchova je levnější a úspěšnější než převýchova. Proto prostředky vložené do ovlivňování volného času celé generace jsou investicí do budoucnosti. Mezi instituce a organizace, které jsou začleněny do systému prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy, patří mimo jiné i střediska pro volný čas dětí a mládeže. Střediska volného času dětí a mládeže jako školská zařízení pro zájmové vzdělávání jsou považována za jeden z nejvýznamnějších nástrojů v ovlivňování
7 účelného trávení volného času nezanedbatelné skupiny dětí a mládeže. Tyto subjekty mají významný podíl na formování osobnosti mladého člověka, na podpoře rozvíjení jeho přirozených zájmů, potřeb a talentu. Činnost v těchto zařízeních je podstatnou součástí primární prevence negativních jevů, které současnou mladou generaci v nemalé míře ohrožují. Střediska volného času jsou významným nositelem úkolu k zajištění podmínek pro účelné trávení volného času dětí a mládeže ve sféře škol a školských zařízení. Jejich činnost má mnoholetou tradici. Po roce 1989 byla zbavena ideologického nánosu a začala se plně věnovat svému původnímu poslání. Jejich činnost je dostatečně pestrá a přitažlivá pro značnou část především nejmladší generace. S ohledem na posun ve sféře zájmů dětí a mládeže se tato zařízení musejí pružně přizpůsobovat jejich aktuálním potřebám. To vyžaduje i změny a úpravy v jejich řízení a vytváření podmínek pro jejich činnost. Je důležité, aby se mezi jednotlivými středisky nevytvářely neodůvodnitelné rozdíly jak v obsahu, tak zejména v kvalitě jejich práce. Ve své práci se chci zaměřit na význam, postavení a důležitost Střediska volného času Ivančice především v oblasti prevence sociálně patologických jevů v regionu Ivančicka. Domnívám se, že přínosem této práce budou získané výsledky, které se stanou součástí koncepce primární prevence této organizace do roku 2010. Jsem přesvědčena, že výsledky této práce také pomohou vytvořit nové a kvalitní aktivity, které vedou k životním či klíčovým kompetencím dětí a mládeže. Cílem této diplomové práce je zmapování dosavadní činnosti Střediska volného času Ivančice s vymezením dlouhodobých úkolů, analýza současného stavu, získání informací, jakým směrem by se děti a mládež chtěly ve volnočasových aktivitách ubírat, jaké mají priority při volbě volnočasových aktivit, co jim při jejich rozhodování nejvíce chybí a zjištění stavu informací o nežádoucích sociálně patologických jevech. Práce je členěna do dvou základních částí teoretické a empirické. Část teoretická zahrnuje osm kapitol. První kapitola vymezuje základní pojmy prevence, členění a cíle prevence, systém a oblasti působení primární prevence. Druhá kapitola je věnována dokumentu Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2005-2008. Kapitola třetí popisuje priority,
8 organizační systém, cíle a úkoly prevence sociálně patologických jevů Jihomoravského kraje. Čtvrtá kapitola již rozebírá vztah volného času a prevence. Pátá kapitola se zabývá pojmem zájmové vzdělávání, jeho účastníky, formami a nositeli. Šestá kapitola se věnuje střediskům pro volný čas dětí a mládeže, jejich vývoji, činnosti a poslání, účastníkům i pracovníkům. Sedmá kapitola analyzuje jednotlivé formy dosavadní činnosti Střediska volného času Ivančice. Osmá kapitola zpracovává analýzu současného stavu střediska. Na teoretickou část navazuje část empirická. Tato část je věnována vyhodnocení podkladů zjištěných z dotazníkového šetření uskutečněného mezi žáky vybraných škol v daném regionu.
9 1 PREVENCE 1.1 Vymezení pojmu Sociálně patologickým jevem rozumíme takové chování jedince, které je charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním nebo porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických hodnot, chování a jednání, které vede k poškozování zdraví jedince, prostředí, ve kterém žije a pracuje, a ve svém důsledku pak k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím. 1 a represe. Formy ovlivňování sociálně patologických jevů společností jsou prevence Prevence podle pedagogického slovníku je soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocnění, poškození, sociálně patologickým jevům. 2 Do konce 50. let se prevence rozdělila na primární a sekundární. Primární prevence zahrnuje veškeré aktivity, které cíleně předchází problémům a následkům spojeným se sociálně patologickými jevy, případně minimalizuje jejich dopad a zamezuje jejich rozšíření. Na zabezpečení těchto optimálních podmínek pro fyzický, psychický a sociální vývoj jedince by měla usilovat celá společnost. Sekundární prevence má zachytit a zabránit vzniku poruch sociálního a psychického vývoje v počátečním stadiu. Zabývá se tedy ohroženými nebo přímo postiženými osobami. Co nejdříve zajistit individuální potřebná opatření pro ohrožené jedince a skupiny osob. Na této úrovni by se měly nejvíce angažovat nejen psychologické, zdravotnické a sociální služby, ale také výchovné instituce, včetně škol a rodičů. 1 Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. Prevence sociálně patologických jevů. 3., rozš. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s., 2003, s. 9. 2 Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Brno: Portál, 2003, s. 178.
10 Od 60. let se hovoří o terciální prevenci. Terciální prevence nastupuje v okamžiku již existujících sociálně patologických jevů. Má předcházet zhoršení stavu, recidivám a snižovat veškeré důsledky těchto jevů. Nejedná se přímo o řešení, ale o volbu jakéhosi menšího zla. Na této úrovni by se měli angažovat především úzce specializovaní odborníci. 3 Represe se zabývá důsledky již vzniklých poruch. Je to postih jedinců, kterým je prokázáno porušení norem společnosti policií, soudy nebo státní administrativou. Primární prevencí sociálně patologických jevů rozumíme koncepční, komplexní, cílený, plánovitý, flexibilní a efektivní soubor opatření, odborných činností a nabídek, zaměřený na posilování a rozvoj společensky žádoucích postojů, hodnot, zájmů, forem zdravého životního stylu, chování a jednání jednotlivců i skupin. 4 1.2 Členění a cíle primární prevence Primární prevenci jakožto prvotní, základní neboli hlavní můžeme dělit na nespecifickou a specifickou prevenci. Nespecifická prevence (obecná, bazální, také přirozená) podporuje a rozvíjí sociálně žádoucí formy přirozeně. Oblasti působení jsou následující: výchova v rodině; výchova ve škole; výchova a vzdělávání ve společnosti; systém sociální péče; sociální politika; společensky preferovaný zdravý životní styl apod. Specifická prevence je zaměřena na konkrétní rizikovou oblast. Doplňuje a cíleně rozvíjí nespecifickou prevenci. 3 Poláček, M., Forýtková, D. Systém prevence sociálně patologických jevů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 8-9. 4 Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. Cit.dílo. s. 14.
11 Cílem primární prevence je cílevědomé, plánovité a komplexní posilování forem zdravého životního stylu a minimalizování výskytu a důsledků sociálně patologických jevů. 5 1.3 Systém primární prevence Prevence sociálně patologických jevů ve společnosti a v jejích specifických institucích, jako je např. školství, musí být komplexní, systematická, založená na vědeckém základě, flexibilní a efektivní. Prioritami pro provádění primární prevence tedy jsou: vědecky a statisticky ověřená data a skutečnosti; společný a koordinovaný postup resortních, mimoresortních článků na místní, regionální, národní i mezinárodní úrovni; komplexní a strukturovaný přístup, vztah k prevenci jako k procesu a ne k jednorázové aktivitě; hodnocení efektivity, úspěšnosti a dosažení stanovených cílů; koncepční pojetí působení v delším časovém úseku. Je tedy nutné, aby pracovníci, kteří se primární prevencí zabývají, byli vybaveni kvalitními a ověřenými metodami, které jim umožní získat potřebné informace a ověřit skutečnosti přímo v místě a v oblasti preventivního působení. To lze realizovat pouze na základě analýzy cílové skupiny z následujících hledisek: z jakého sociálního prostředí přicházejí; v jakém rozsahu a hloubce jsou infikováni sociálně nezdravými formami životního stylu; aktuální postoje, hodnotové orientace členů skupiny; zájmy, potřeby, formy a varianty životního stylu; stav interpersonálních vztahů ve skupině. Na základě této identifikace problémového systému může vzniknout komplexní, dlouhodobě koncipovaný program, který umožní stanovit optimální a efektivní postup 5 Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. Cit.dílo. s. 22.
12 při preventivním působení včetně vymezení konkrétních aktivit ve vztahu ke skupině i jednotlivcům. V rámci takto komplexně koncipovaného programu lze vytvořit atraktivní a cílenou nabídku možností, o níž můžeme předpokládat, že daleko efektivněji posílí žádoucí postoje, hodnoty, zájmy, chování a jednání cílových osob, tedy formy zdravého životního stylu. 6 1.4 Oblasti působení primární prevence Primární prevence sociálně patologických jevů se týká těchto klíčových oblastí: zdravý životní styl; zvyšování psychické odolnosti a zvládání stresu; postoje, hodnoty, zájem, chování a jednání objektů prevence; interpersonální vztahy, jejich úroveň a kvalita. Klíčovými se z hlediska působení primární prevence sociálně patologických jevů ukazují tyto: rodina a rodinná politika; místní společenství a občanská sdružení; školství; armáda; rizikové skupiny dětí a mládeže; oblast volného času; pracoviště. Preventivní působení lze z hlediska cílového objektu dělit na: individuálně zaměřenou prevenci; skupinově zaměřenou prevenci; střední školy, rodiny s malými dětmi atd.; 6 Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. Cit.dílo. s. 14-15.
13 komplexně zaměřenou prevenci (zpravidla ve formě široké nabídky, oslovující například všechny členy místního společenství). 7 Efektivní preventivní systém musí být zaměřen na všechny děti a mládež. Preventivní působení nelze oddělovat od výchovně-vzdělávacího procesu uplatňovaného ve školách a školských zařízeních. Musí být komplexní, což vyžaduje zaměřenost na rodiče, učitele, vychovatele, pedagogy volného času a samozřejmě i na širší sociální prostředí. Musí vylučovat duplicitu či rozporuplnost v činnosti subjektů, které se na realizaci preventivního systému podílejí. Uplatňování preventivních aktivit musí být kontinuální, včasné a založené na týmové mezioborové spolupráci zainteresovaných odborníků. Účinnost preventivního systému závisí na úrovni koordinace činností zejména v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti, péče o rodinu a mládež, práce a sociálních věcí, školství apod. Mezi mladou generací musí být rozvíjen a podporován zdravý životní styl, který je postaven na uvědomění si vlastní zodpovědnosti ke svému zdraví, intelektuálnímu psychickému vývoji a ke spoluúčasti na vytváření funkčního sociálního prostředí. V této souvislosti je nutné zdůraznit potřebu aktivizace pedagogů, vychovatelů a všech osob pracujících s mládeží, zejména však rodičů. 8 7 Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. Cit.dílo. s. 21. 8 Národní strategický plán protidrogové prevence u dětí a mládeže. Praha: MŠMT, 1999, s. 9.
14 2 STRATEGIE PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ U DĚTÍ A MLÁDEŽE V PŮSOBNOSTI RESORTU ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY NA OBDOBÍ 2005-2008 V ČR 2.1 Základní princip strategie prevence sociálně patologických jevů Základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů na období 2005-2008 je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, rozvoj a podpora sociálních kompetencí, zkvalitnění koordinace a kontroly specifické primární prevence napříč resorty, dosažení vyšší kvality a efektivity prováděných programů. 9 2.2 Z vyhodnocení Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004 Z vyhodnocení realizace Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004 vyplývá, že se v daném období podařilo upevňovat fungující síť koordinátorů a metodiků prevence. Ministerstvo nadále spolupracuje s příslušnými resorty, nadresortními orgány a s nestátními organizacemi. Ministerstvo vyčleňovalo ze svého rozpočtu průměrně ročně cca 20,5 mil. Kč na Programy na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství. Program I realizoval primární prevenci na místní úrovni, Program II na úrovni nadregionální. Mimo jiné se ale nepodařilo zavést do praxe ve většině škol a školských zařízeních celodenní systém péče o děti a mládež s nabídkou volnočasových aktivit atraktivních pro jednotlivé věkové skupiny. Lze tedy očekávat výrazné zvýšení 9 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2005, s. 3.
15 a rozšíření volnočasových aktivit organizovaných školními družinami, školními kluby, ale i dalšími školskými zařízeními. Dalším negativním jevem, který vychází z vyhodnocení realizace Strategie prevence sociálně patologických jevů, je problém podceňování preventivní práce téměř na všech úrovních státní správy a samosprávy, špatné podmínky práce ve školách a školských zařízeních, problematické financování, nedostatečné legislativní zakotvení prevence apod. 10 Problematika sociálně patologických jevů je rozsáhlá. Jejich prevence vyžaduje koncepčnost, komplexnost, včasnost, cílevědomost, vytrvalost, důslednost a flexibilitu. 2.3 Cílové skupiny primární prevence Cílovými skupinami primární prevence jsou: děti a mládež: odpovědní za vlastní chování a způsob života v míře přiměřené jejich věku s posílenou duševní odolností vůči stresu, negativním zážitkům i vlivům, schopní dělat samostatná a správná rozhodnutí, s vyhraněným negativním vztahem k návykovým látkám, podílející se na tvorbě životního prostředí apod.; pedagogičtí pracovníci; specifické cílové skupiny (krajští školní koordinátoři prevence, metodici prevence apod.). Prevence založená ve společnosti předpokládá řadu spolupracujících složek. Vedle rodiny, škol, a školských zařízeních to jsou další zařízení zdravotnická, místní samospráva, zájmové organizace, nestátní neziskové organizace apod. 11 10 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2005, s. 4-5. 11 Tamtéž, s. 7-8.
16 2.4 Cíle strategie prevence sociálně patologických jevů Dlouhodobé cíle strategie prevence sociálně patologických jevů usilují o vytvoření a nastolení bezpečného prostředí. Nezbytnou podmínkou pro tuto realizaci jsou např.: provázanost systému resortu školství se systémy ostatních resortů; jednotný systém koordinace činností na všech úrovních; efektivní spolupráce; funkční systém vzdělávání; vícezdrojové a víceleté financování projektů. V návaznosti na dlouhodobé cíle byly vytyčeny cíle střednědobé a krátkodobé v oblastech koordinace, vzdělávání, financování a legislativy pro období 2005-2008. 12 12 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2005, s. 12.
17 3 STRATEGIE PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ U DĚTÍ A MLÁDEŽE JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Výchozím materiálem pro oblast preventivních aktivit je Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy, Národní strategie protidrogové politiky a Strategie prevence kriminality. 3.1 Priority strategie primární prevence Priority strategie primární prevence jsou: výchova ke zdravému životnímu stylu; rozvoj a podpora sociálních kompetencí; zkvalitnění specifické primární prevence; podpora programů zaměřených na prevenci násilí ve školách a školských zařízeních jak na úrovni pedagogů, tak žáků a studentů; podpora nabídky volnočasových aktivit pro organizované i neorganizované děti a mládež se zaměřením na rizikové skupiny, národnostní menšiny a etnické skupiny. 13 3.2 Organizační systém prevence Systém koordinace preventivních aktivit je tvořen součinností krajského koordinátora prevence sociálně patologických jevů, metodiků prevence a školních metodiků prevence. Chybí legislativně zakotvený stabilní systém metodiků prevence. Prioritou v oblasti školství bude vytváření podmínek pro monitorování, diagnostiku a řešení sociálně patologických jevů, podporu školních a mimoškolních programů cíleně zaměřenou na specifickou primární prevenci. 13 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje. Brno: Krajský úřad, 2006, s. 41.
18 Školní preventivní strategii (dříve Minimální preventivní program) je zapotřebí začlenit do Školních vzdělávacích programů. Primární prevenci prvotně realizovat na úrovni škol a školských zařízení, odbornou pomoc specializovaných pracovišť využívat až následovně. V oblasti vzdělávání cíleně posilovat právní vědomí pedagogů, žáků a rodičů žáků a odborný potenciál pro oblast sociálně patologických jevů. 14 3.3 Cíle a úkoly prevence sociálně patologických jevů Cílem prevence sociálně patologických jevů na úrovni Jihomoravského kraje je zkvalitňování systému koordinace preventivních aktivit, spolupůsobení orgánů státní správy, orgánů Jihomoravského kraje, obcí na území Jihomoravského kraje, nestátních subjektů, právnických a fyzických osob a občanů kraje. Preventivní působení v rámci Jihomoravského kraje vyžaduje: analýzu potřeb v oblasti primární prevence; zařízení, která by svojí strukturou odpovídala zásadám efektivní prevence; podporu preventivních strategií včetně metodického vedení a konzultací; zřízení komise prevence Jihomoravského kraje; vytvoření stabilní kapitoly v rozpočtu Jihomoravského kraje pro oblast prevence, prevence kriminality a prevence protidrogové politiky dotační programy; vzdělávání v oblasti prevence sociálně patologických jevů; spolupráci na mezinárodní úrovni a další. 15 14 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje. Brno: Krajský úřad, 2006, s. 41-42. 15 Tamtéž, s. 42.
19 4 VOLNÝ ČAS A PREVENCE 4.1 Pojem volný čas Pedagogický slovník definuje volný čas jako čas, se kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku). 16 Klapilová chápe volný čas jako dobu, po kterou je člověk osvobozen od pracovních a společenských povinností a závazků, včetně závazků v rodině a závazků k sobě samému ve smyslu uspokojování primárních potřeb. V této době se člověk může relativně svobodně rozhodovat o výběru činností, jež mu přinášejí zábavu, odpočinek a další rozvoj vlastní osobnosti. 17 Podle Hofbauera zahrnuje volný čas (angl. leisure time, franc. le loisir) dobu, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. 18 4.2 Využívání volného času Volný čas dětí a mládeže a jeho naplňování pozitivními aktivitami hraje významnou roli při utváření osobnosti mladého člověka a při jeho pozitivní socializaci. Důsledkem snížení kvality společenské péče o volný čas mladé generace je v mnoha případech i nárůst negativních společenských jevů. Jestliže společnost zabezpečí kvalitní trávení volného času dětí a mládeže, může tím, i když jen do jisté míry, kompenzovat případné nedostatky školského systému a vlivu rodinného prostředí. Škola svým přístupem k využívání volného času, který je realizován v návaznosti na výuku a v jejím průběhu, významně přispívá k osvojení si aktivního 16 Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Cit.dílo, s. 274. 17 Klapilová, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996, s. 47. 18 Hofbauer, B. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, s. 13.
20 nebo i pasivního přístupu dětí a mládeže k trávení volného času a hlavně k optimální kvalitě volnočasových aktivit dětí a mládeže. Většina škol nabízí možnost aktivního trávení volného času formou nepovinných předmětů, kroužků atd. Často se ale setkáváme s nezájmem dětí o nabídku těchto aktivit. Mimo mnoha dalších důvodů může být důvodem i to, že děti a mládež nejsou svým stylem života v rodinách nebo přístupem k volnočasovým aktivitám ve školách motivovány k těmto činnostem. Rodina je první instance pro předávání vzorů a volby zálib. Řada rodičů nabízí svým dětem spoustu věcí, ale nedbá na volný čas dětí, na to, co děti ve svém volném čase dělají a s kým. Řada rodičů z důvodů finančních, časových apod. dětem v oblasti volného času nemůže nabídnout příliš mnoho, někteří to zase nepokládají za důležité. Společně strávený volný čas posiluje rodinné vztahy a sytí citové potřeby dětí. V rámci volnočasových aktivit a zejména sportu je optimální vypořádat se s obtížným úkolem rodiny výchovou dětí ke svobodě a odpovědnosti. Dobrá výchova k odpovědnosti a umění zacházet se svobodou volby jsou důležitými prvky dobré výchovy a prevencí prakticky čehokoliv. Volný čas mohou děti a mládež trávit mimo rodinu a školu individuálně, v neformální skupině vrstevníků nebo v institucích s volnočasovou náplní. Patří mezi ně: občanská sdružení dětí a mládeže, občanská sdružení a další nevládní organizace pracující s dětmi a mládeží, tělovýchovné spolky, školní družiny, školní kluby, střediska pro volný čas, komerční organizace jako sportovní a kulturní organizace apod. 19 Výše uvedené subjekty plní relaxační, výchovnou, socializační a preventivní funkci volnočasových aktivit v různé míře podle svého charakteru. V různých výchovných a volnočasových aktivitách a programech pro děti a mládež se v poslední době stále více prosazuje důraz na prevenci negativních jevů. 4.3 Aktivity pohybového charakteru Významným prvkem prevence a zdravého vývoje ve všech věkových obdobích je pohybová aktivita. Pohybová aktivita u dětí a mládeže je prostředkem k zajištění 19 Volný čas a prevence u dětí a mládeže. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2002, s. 5-7.
21 normálního tělesného vývoje, má významný psychoregulační efekt při tlumení mentální zátěže dětí a mládeže zvyšuje toleranci ke stresu, depresi a přetížení nervového systému apod. Socializační efekt je dán tím, že pohybová aktivita přináší možnost seberealizace, prožitku výkonu, pocitu spokojenosti a pohody, navozování přátelských vztahů a dalších mezilidských kontaktů. Vedle rodiny je škola důležitým místem pro utváření návyků pro pravidelnou celoživotní pohybovou činnost. Především školní tělesná výchova musí směřovat k tomu, aby si jedinec oblíbil některé pohybové činnosti a chtěl je využívat mimo školu ve volném čase. S tím souvisí pestrá nabídka sportovních a pohybových aktivit nejen ve školní tělesné výchově, ale především ve volnočasových aktivitách. Vhodně vybraný a nabízený sport může být užitečnou volnočasovou aktivitou dětí a mládeže ve vztahu ke zdravému životnímu stylu a prevenci. Významnou roli zde sehrává nejen vliv učitele ve škole, ale i vliv rodičů a všech výchovných pracovníků ve sportovních oddílech a zájmových kroužcích. Pokud tito všichni nepřitáhnou děti a mládež ke sportování, nedá se příliš očekávat, že sami opustí počítače, videa, televize a ostatní lákadla moderní doby. 20 4.4 Aktivity nesportovního charakteru Podle průzkumů zájem o organizovanou formu trávení volného času (např. zájmové kroužky) klesá. Velká většina dětí a mládeže nepatří k žádné organizaci. Problematické se jeví to, že volnočasové aktivity dětí a mládeže, které jsou zcela nestrukturované a nejsou pro ně vytvářeny vhodné podmínky, často neposkytují možnost pozitivní realizace, relaxace a socializace dětí a mládeže. Vedou naopak k pasivnímu trávení volného času a mnohdy i ke vzniku sociálně patologických jevů. Je tedy nutné vytvářet nabídku volnočasových aktivit, které jsou jakýmsi kompromisem mezi organizovanou a neorganizovanou formou trávení volného času, jež zaujme velkou část tzv. neorganizované mládeže. Takové formy činností vyhovují většině dětské a především mladé generaci svou neformálností a volností. Modelovým 20 Volný čas a prevence u dětí a mládeže. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2002, s. 15-21.
22 příkladem je spontánní činnost ve střediscích pro volný čas dětí a mládeže, která je jednou z forem zájmového vzdělávání daných vyhláškou MŠMT č. 74/2005 Sb. 21 21 Volný čas a prevence u dětí a mládeže. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2002, s. 29.
23 5 ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ 5.1 Vymezení pojmu Pojem zájmové vzdělávání vznikl v souvislosti s přípravou nových školských zákonů. Je to souhrnné pojmenování, které vystihuje obsah a poslání celé oblasti nazývané mimoškolní výchovně vzdělávací činnost. Zájmové vzdělávání je souhrnem výchovně vzdělávacích, poznávacích, rekreačních, rekondičních, zotavovacích a dalších systematických i jednorázových činností a aktivit, směřujících k účelnému naplnění volného času dětí a mládeže. 22 5.2 Účastníci zájmového vzdělávání Účastníky zájmového vzdělávání podle vyhlášky MŠMT č.74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání jsou děti, žáci a studenti. Účastníky mohou být také pedagogičtí pracovníci, zákonní zástupci nezletilých účastníků i další fyzické osoby. 23 Zájmové vzdělávání vede účastníky k seberealizaci, sebepoznávání, objevování, rozvoji a podpoře vlastních schopností, směřuje k podchycení a rozvoji zájmu, doplňuje a navazuje na vědomosti a poznatky získané ve škole. Pomáhá vytvářet vztahy mezi teorií a praxí. 5.3 Formy zájmového vzdělávání Dle vyhlášky MŠMT č.74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání lze uskutečňovat zájmové vzdělávání zejména těmito formami: příležitostnou výchovnou, vzdělávací, zájmovou a tematickou rekreační činností nespojenou s pobytem mimo místo; pravidelnou výchovnou, vzdělávací a zájmovou činností; 22 Macek, M., Tuček, J. Školská zařízení pro zájmové vzdělávání 3. Praha: MŠMT odbor pro mládež, 2003, s. 100. 23 Vyhláška MŠMT č.74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, 1.