Literatura II. díl (Od moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století do konce 2. světové války) Gymnázium Velké Meziříčí 2016
Četba k danému období: Petr Bezruč: Slezské písně - alespoň základní texty Viktor Dyk: Krysař Romain Rolland: Petr a Lucie nebo Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid Ernest Hemingway: Stařec a moře Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1. díl Vítězslav Nezval: Básně noci nebo Manon Lescaut Karel Čapek: Bílá nemoc nebo Matka Krakatit, Obyčejný život nebo Válka s mloky Povídky z jedné kapsy Vladislav Vančura: Rozmarné léto Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník Jan Werich, Jiří Voskovec: Těžká Barbora 1 světové drama 1. pol. 20. stol. Referáty (tituly označené * nejsou ve školní knihovně): 1. Edgar Allan Poe: Vraždy v ulici Morgue 2. Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye 3. Charles Baudelaire: Květy zla 4. František Gellner: výbor z poezie 5. Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou nebo Léto 6. Viktor Dyk: Zmoudření Dona Quijota 7. Franz Kafka: Proměna 8. Virginia Woolfová: Paní Dallowayová 9. Henri Barbusse: Oheň 10. Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ 11. Thomas Mann: Smrt v Benátkách 12. Lion Feuchtwanger: Bláznova moudrost nebo Lišky na vinici nebo Židovka z Toleda 13. Erich Maria Remarque: kniha dle domluvy 14. Franz Werfel: kniha dle domluvy 15. Michail Šolochov: Osud člověka 16. Ivan Bunin: Temné aleje nebo Míťova láska* 17. Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka 18. Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana 19. Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby nebo povídky 20. John Steinbeck: O myších a lidech 21. Jiří Wolker: Host do domu 22. Vítězslav Nezval: Žena v množném čísle 23. Josef Hora: Jan houslista 24. František Halas: Naše paní Božena Němcová 25. Jaroslav Hašek: povídky 2
26. Jaromír John: Večery na slamníku 27. Karel Čapek: Hordubal Krakatit R.U.R. nebo Věc Makropulos 28. Eduard Bass: Lidé z maringotek 29. Josef Čapek: Stín kapradiny 30. Vladislav Vančura: Konec starých časů nebo Markéta Lazarová 31. Ivan Olbracht: Golet v údolí 32. Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy 33. Egon Hostovský: dílo dle domluvy 34. Jarmila Glazarová: Advent nebo Vlčí jáma 35. Anton Pavlovič Čechov: divadelní hra dle domluvy 36. Edmund Rostand: Cyrano z Bergeraku 37. George Bernard Shaw: Pygmalion 38. Tennessee Williams: hra dle domluvy 39. V+W: Caesar hra dle domluvy 3
MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ (Literární moderna) Charakteristika období - optimismus daný úspěšným rozvojem společnosti v Evropě v polovině 19. stol. končí - ostrá konkurence, velké sociální rozdíly vedou k destrukci společnosti => odpor vůči měšťácké společnosti a jejím hodnotám - boj koloniálních velmocí o nadvládu nad světem - zrychluje se životní tempo, všeobecný pocit krize - > nových politických stran a skupin, rozvíjí se dělnické hnutí, anarchie otřásá trvalými hodnotami, radikalizace mladší generace - filosofie Arthura Schopenhauera pesimisticky orientovaná, filosofie Friedricha Nietzscheho plná aristokratismu, pohrdání davem, oslava silného jedince, x křesťanství, antidemokratické a antihumanistické tendence, filosofie Henriho Bergsona s intuitivním poznáváním světa, x evoluční teorii - pocity strachu, katastrofické představy, pesimismus, beznaděj - fin de siècle - zdůrazňuje se tajemství, mystika, iracionalita nahrazuje rozumové poznání, útěk do minulosti (gotika, renesance), novoromantismus, spiritismus - umělec x společnosti, bohém, pocit nadřazenosti, únava ze života, nejen tvorbou, ale i životem protestuje x měšťáctví a morálce, oslava zla a satanismus, dekadence, lartpourlartismus = umění nemá sloužit praktickým cílům, ale pouze ideálu krásy, a to v dokonalé harmonické formě - rychlé střídání uměleckých směrů, stylů a žánrů Impresionismus od 60. let 19. století, imprese = dojem Malířství - snaha vystihnout atmosféru, okamžitou náladu, dojem - důraz na hru světel, barev - stavebním kamenem obrazu se stává barevná skvrna > neexistují pevné kontury - hlavní představitelé: Claude Monet (Imprese, východ slunce 1872, cyklus zachycující katedrálu v Rouenu, krajiny ), Auguste Renoir (portréty, ženské akty), Edgar Degas (obrazy baletek, dostihové prostředí), Camille Pissarro (venkovské krajiny, městské bulváry), Alfred Sisley, sochař Auguste Rodin (Myslitel, Občané z Calais - vyjádření duševního stavu), Georges Seraut - zakladatel pointilismu Hudba - hudebními prostředky se vyjadřuje nálada, pocit, evokace zvuku, Claude Debussy Literatura - úsilí o sdělení bezprostředního dojmu, který působí na lidské city - barevné a zvukové asociace, pocity hmatové a čichové - lyrika, lyrické pasáže v próze, nástroj literární kritiky (dojmová kritika) - P. Verlaine, A. Sova, F. Šrámek Postimpresionismus - konfrontace vnitřního světa s realitou, citovost, deformace předmětů a figur, volnější nakládání s barvou, boří se klasické pojetí světla a stínu, plasticity, perspektivy - Paul Cézanne (Modrá váza, Hráči karet), Paul Gauguin (obrazy Tahiťanek), Vincent van Gogh - předznamenává expresionismus (Slunečnice, vlastní portréty) Symbolismus > ve Francii v 80. letech 19. stol., Jean Moréas: Manifest symbolismu - možnost přenášet význam z jedné věci na druhou a využívat smysly vnímané skutečnosti k vyslovení určité představy nebo pocitu - intuice a mystické stavy jsou zdrojem poznání Malířství - Gustave Moreau (Zjevení), Odilon Redon (Zavřené oči), nabisté Literatura - řady symbolů, jejichž prostřednictvím se vytváří nová skutečnost - význam nelze určit jednoznačně, čtenář vnímá atmosféru tajemství, náladu neobyčejné situace, mimořádného zážitku - básnické obrazy smyslově konkrétní, barvy, zvuky, dojmy čichové i hmatové - předchůdci a vzory E. A. Poe, Ch. Baudelaire - P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé, O. Březina, K. Hlaváček Dekadence - literatura, fr. décadence = úpadek
- zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem, útěk k mystice, tabuizovaná témata - erotika, zvrácenosti, neúcta k Bohu a víře, kult smrti, satanismus - Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé, O. Wilde, K. Hlaváček Secese - životní styl přelomu století, v Německu - Jugendstil, ve Francii - Art Nouveau - reakce na konzervatismus, oproštění se od historismu - ornamentálnost, lineárnost, přírodní tvary, ladnost, vlnící se linie, harmonie - malířství, literatura (poezie), hudba, užité umění (nábytek, móda, šperkařství) - prolínání pohádky, baladičnosti, erotiky - Antonio Gaudí (Sagrada Familia v Barceloně), Gustav Klimt (nástropní obrazy pro vídeňskou univerzitu), Alfons Mucha (Slovanská epopej, plakáty pro Sarah Bernhardtovou, užité umění) Vitalismus Civilismus Vitalismus Expresionismus 1. Předchůdci a představitelé symbolismu Edgar Allan Poe (1809-1849) - americký povídkář, básník a kritik - zakladatel americké novelistické tvorby, předchůdce detektivní a hororové prózy - fantastičnost, kombinační schopnosti, umění vyvolávat pocit hrůzy a tajemnosti - mistr vypočítavé psychologické pointy, preferoval racionální přístup k textu - milovník paradoxu, mystifikací a šokující grotesky Prokletí básníci - ve své době nepochopeni, otevírali cestu moderní poezii, Francie Charles Baudelaire (1821-1867) - básník - proti romantismu, sentimentu, realismu - největší vliv po své smrti, v 90. letech Květy zla (1857) lyrická sbírka o 6 oddílech - symboly v podobě překvapivých metafor, umění sugerovat náladu, smyslovost, hudebnost veršů - roste citovost a vnímavost, poezie = nový způsob poznání světa - snaha najít krásu v ošklivosti, zlu, ponuré stránky života podány s originální básnickou obrazností, kontrast sen x skutečnost, ošklivost x krása, smyslnost x čistota, svatost x zločin - bolest a rozčarování pramenící z nemožnosti člověka dosáhnout štěstí a harmonie - velké pobouření, sbírka z mravnostních důvodů odsouzena k pokutě - uk. Zdechlina, Epitaf na odsouzenou knihu, Albatros, Semper eadem Paul Verlaine (1844-1896) - představitel symbolismu a dekadence - smyslová, náladová, spontánní poezie - hudebnost, subjektivita Saturnské básně (1866) - uk. Podzimní píseň Romance beze slov (1874) - sbírka spontánní poezie Jean Arthur Rimbaud (1854-1891) - dílo uveřejnil pouze časopisecky, soubor próz Iluminace (1866) vydal bez jeho vědomí Verlaine 5
- základním uměleckým prostředkem protiklad, neobyčejná obraznost, metafory spojující zvuky a barvy, fantaskní představy, touha po dobrodružném životě, představa o chaotickém světě - obraty z periferie vedle spisovného jazyka Opilý koráb (1871) obraz bouřlivé plavby, loď = básník, asociativní princip tvorby, nespoutaná fantazie, skrze kterou vidíme nitro básníka, uk. část skladby Mé bohémství, Večerní modlitba - bohémství, snaha šokovat, uk. Samohlásky uk. Spáč v úvalu uk. 2. Předchůdci a představitelé dekadence a lartpourlartismu Dekadence - = životní pocit, znechucení společností, pesimismus, pocit zmaru, mysticismus, erotická přesycenost, únava, individualismus, extrémní prožitky - bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, drogy, tuláctví, výstřednost Lartpourlartismus - z franc. l art pour l art (umění pro umění) - = čistě estetické pojetí umění jako účelu sama pro sebe Oscar Wilde (1854-1900) - anglický dramatik, básník, prozaik, hlavní představitel dekadence a lartpourlartismu - vyrostl v prostředí uměleckých salonů, módní dandy se skvělým intelektem a sršivým vtipem, x anglické puritánské morálce - x užitkovosti uměleckého díla a x etice umění (Není nic takového jako morální a nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány. Toť vše.) Vějíř lady Windermerové (1893), Jak je důležité míti Filipa (1894), Ideální manžel (1895) - společenské konverzační komedie, vtipnost, groteskní charakteristika, velmi populární Obraz Doriana Graye (1891) román, uk. - dekadentní, realistické, hrůzně fantaskní, detektivní, humoristické prvky - Dorian - mladý a krásný propadá manipulacím lorda Henryho a stává se z něj nemorální člověk, kterému je krása nad život, uchýlí se až k vraždě - úvahy o životě, umění kráse, provokativní názory Šťastný princ a jiné pohádky (1888) uk. Balada ze žaláře v Readingu (1899) z doby vězení De profundis (1900) 3. Česká moderna (90. léta 19. stol.) Charakteristika období - v oblasti politiky nahrazuje ztroskotané staročechy strana mladočeská, ale ani ona nesplňuje naděje do ní vkládané, > velký počet různě zaměřených stran, > revoluční dělnické hnutí, veřejnost s obavami sleduje rozmach německé říše, radikalizace mládeže - mladá generace 90. let - kritika činů (a tvorby) svých předchůdců, snaha přehodnocovat hodnoty všeobecně uznávané, bují anarchismus Literatura - rozvoj časopisectví - překlady světových modernistických děl - realistická díla (hlavně ze světové literatury), francouzští symbolisté, prozaikové, Oscar Wilde, ruští dramatikové, Henrik Ibsen - v literatuře působí současně několik generací (mladou generaci ovlivnila Nerudova poslední sbírka Zpěvy páteční (1891)), Svatopluk Čech kritizuje maloměšťáctví, vzniká lyrika Vrchlického a Sládka atd., vedle toho vzniká tvorba mladé generace 6
- programovým projevem mladé generace - manifest Česká moderna (v časopise Rozhledy r. 1895), koncipovaný Macharem a Šaldou, podepsali O. Březina, V. Mrštík, F. V. Krejčí, A. Sova, J. K. Šlejhar ad. - proti generaci Vrchlického, která vytýká přejímání cizích myšlenek a forem, nedostatek smyslu pro tvůrčí individualitu formalismus a vnějškové vlastenectví, proti povrchní módnosti - politická a sociální problematika proti mladočechům, důraz na sociální otázky, zastává se práv dělnictva - důraz na tvůrčí individualismus - důležitost literární kritiky a její potřeba - snaha o nezávislost literatury a jejích tvůrců - sjednocoval různě orientované umělce > žádný konkrétní program, žádná vnitřní soudržnost - moderna = shrnující název pro směry a tendence v literatuře od 90. let do roku 1914 - v poezii - lyrika, prozaizace verše ( > volný verš), jazyk se blíží běžnému vyjadřování - v próze a dramatu - lyrizace, vrcholí tvorba starších realistických autorů, naturalistů - > moderní kritiky - > nového pojetí literární historie Umění: Impresionismus - malířství: Antonín Slavíček, Joža Uprka, Antonín Hudeček, sochařství: Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, hudba: Josef Suk, Vítězslav Novák Symbolismus - sochařství: František Bílek, malíři: Jan Preisler, hudba: J. B. Foerster Secese - Alfons Mucha, Vojtěch Preissig, architektura: Obecní dům v Praze, Dušan Jurkovič, hudba: Leoš Janáček - zcela osobitá tvorba, opereta - Oskar Nedbal 1. Modernisté Josef Svatopluk Machar (1864-1942) - básník, fejetonista a prozaik realistické orientace - po celý život byl útočný, ironický a sarkastický polemik - svou kritiku obracel zvláště x politickému hašteření, planému vlastenčení a klerikalismu - iniciátor a tvůrce manifestu České moderny - jeho prózy mají blízko k žánrům publicistickým a k tvorbě Nerudově - těžiště jeho díla leží v básnické tvorbě, která se distancovala od lumírovské a ruchovské poetiky a připravila nástup nové, kritické generace na přelomu 19. a 20. století - rysy díla: 1. realismus, racionalita, výrazný individualismus (opřel se o Nietzscheho filosofii) 2. neuchyloval se k uhlazenosti či estetickým prostředkům, typická je jakási syrovost výrazu 3. využití takřka volného verše 4. do poezie zavádí prvky hovorového jazyka 5. sarkasmus, politické satiry, polemiky 6. později se u něj projevila jakási nudnost a nevýrazná popisnost 7. do moderny ho zařazujeme ne pro formu, ale pro náměty a obsah děl Confiteor I - III (1887-1892) - první Macharova sbírka - osobní lyrická zpověď člověka nedůvěřujícího společenským ideálům - kvůli této sbírce autor označován jako pesimista, cynik, nihilista a nemorální člověk Zde by měly kvést růže (1894) - cyklus veršovaných povídek - námětem osudy žen v soudobé společnosti, žena vystupuje jako pasivní bytost s přemírou citů, které jsou však ubíjeny a nemohou se uplatnit, protože se ženy na každém kroku střetávají s drsnou realitou a výsledkem tohoto rozporu jsou bolest a zoufalství - uk. Teta Magdaléna (1894) - veršovaný román, obžaloba maloměšťácké morálky - příběh dívky Lucy, která nemá žádnou šanci začít kdekoliv nový život, protože neustále naráží na pokrytectví ve společnosti, na falešné vlastenčení, ale hlavně ji pronásleduje její minulost v nevěstinci - je zklamána v první lásce, její nový přítel umírá, a tak svůj život končí opět v nevěstinci - paradoxně je tato padlá dívka morálně čistší než ctihodní občané kolem ní 7
- hledá v minulosti výrazné postavy, které představil v cyklu Svědomím věků, v němž chtěl vysledovat vývoj morálních principů lidstva od nejstarších dob až po současnost - výjimeční jedinci ve svých monolozích, dialozích, dopisech nebo vzpomínkách vydávají svědectví o duchovní atmosféře doby - největší zájem budila u Machara antika, neboť právě v ní nachází silné jedince, kteří si i přes všeobecnou duchovní bídu dokázali zachovat vlastní důstojnost - podle Machara byli lidé šťastní a vyrovnaní právě jen v antice a křesťanství potlačilo jejich životní přirozenost (např. sbírky V záři helénského slunce, Jed z Judey, Pohanské plameny, Roky za století) Otokar Březina (1868-1929) - vlastním jménem Václav Jebavý - básník, esejista, prozaik a myslitel, představitel symbolismu - na náhlou proměnu jeho vidění světa i života měla rozhodující vliv smrt obou rodičů 1890, seznámení s francouzskou symbolistickou poezií a programové stati F. X. Šaldy - rysy díla: 1. lyrika plná symbolů, řetězce přirovnání a metafor, překvapivé básnické obrazy plné barev a zvuků, stejně tak vjemů čichových a hmatových 2. citové drama člověka s neradostným životním údělem 3. dynamičnost básnických obrazů, sdružování často protikladných představ 4. užívání cizích slov i termínů 5. volný verš 6. blízkost katolicismu, témata bolesti, tajemné viny => mystický a tajemný symbolismus vyvěrající z básníkovy bolestné samoty, hledání smyslu života a smrti, smyslu dějin, řeší vztah jedince a společnosti 7. veškerou lyriku soustředil do pěti sbírek, jejichž názvy mají symbolickou platnost 8. náročné na čtenářskou recepci Tajemné dálky (1895) - touha povznést se nad svízelný životní úděl především skrze kult umění - osamělost, chudoba, smrtelnost člověka Svítání na západě (1896) - sbírka navazující na předchozí, uk. Tys nešla, Svítání na západě - poznání, že samota, bolest i smrt odkrývají člověku hluboké pochopení základních perspektiv života Větry od pólů (1897) - proměna ve vidění světa, vrcholná sbírka, uk. Letní slunovrat - nad osobní utrpení klade obraz lidského společenství, oslava životodárné síly, která vládne v kosmu, základním principem díla se stává všeobjímající láska Stavitelé chrámu (1899) - nositeli pokroku jsou geniální jedinci Ruce (1901) - smíření - hybnou silou vývoje i uplatnění individuality vidí ve společenství bratří, kolektivní dělnosti prostých lidí Antonín Sova (1864-1928) - zakladatelská osobnost moderní české poezie, tvůrce básnického impresionismu a symbolismu, prozaik - rysy díla: 1. autor z okruhu umělecké moderny čtenářsky nejsrozumitelnější a nejpřístupnější 2. mistr přírodní a milostné lyriky 3. poezie impresionistická, velice citová a upřímná 4. mnohé verše mají intimní a meditativní ráz 5. symboly jsou ve verších úzce spjaty s konkrétní realitou, proto jsou snadno dešifrovatelné 6. k zobrazení krajiny jsou využívány vjemy zrakové, sluchové i hmatové 7. prolínání milostných motivů s obrazy přírody 8
8. melancholie a tesknota, Sova bývá označován básníkem podzimu a jihočeské zádumčivé krajiny Květy intimních nálad (1891) - senzitivní lyrika - zachycení proměnlivé přírodní nálady Z mého kraje (1892) - zachycení jihočeské krajiny - příroda zdrojem smyslových prožitků rozechvívajících melancholicky naladěného vnímatele Ještě jednou se vrátíme (1900) - milostná přírodní lyrika, uk. Poezie, Píseň z jižních Čech, Olše, Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy Drsná láska (1927) - návrat k rodnému kraji 2. Česká dekadence - nepodepsali manifest České moderny - básníci soustředěni kolem časopisu Moderní revue (1894-1925) - symbolistická tvorba, odpor k uměleckým konvencím, protiměšťácký postoj, nadšeně vítány texty dekadentní, symbolistické a novoromantické, ale odmítány texty, které neodpovídaly vkusu redigujících Karáska a Procházky, kvalitní a přínosné periodikum - Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček Karel Hlaváček (1874-1898) - představitel dekadentní a symbolistní poezie a kresby, velmi nadaný - rysy tvorby: 1. sugestivnost výrazu 2. náznakovost, významová neurčitost, symbolismus 3. hudebnost, monotónnost docílená opakováním hlásek, slov i představ 4. melancholická, teskně zádumčivá nálada Pozdě k ránu (1896) - sbírka veršů a drobných próz dekadentně symbolisticky laděných - smutek, únava, nostalgie, marnost, jemné nálady - starožitné a hudební motivy, evokace středověku, aristokratická autostylizace - noční neurčité a pohádkové krajiny bez pevných kontur, nezřetelné přírodní scenérie - exkluzivitu dotváří jazyk (časté užívání cizích a neběžných slov) - smyslovost - vybroušenost, zvuková stránka a výrazné rýmy dotvářejí hudebnost veršů Mstivá kantiléna (1898) - 11 básní + 1 próza - inspirace dějinnými událostmi (vzpoura holandských gézů x španělské nadvládě, německými selskými událostmi a osudem novokřtěnců) - historicky volně motivované situace se stávají symbolickým vyjádřením kontrastních nálad, stavů a hodnot (odhodlání x bázlivost, aktivita x poddajnost, síla x slabost, krása x ošklivost) - úsporné, ale dokonale využité umělecké prostředky, zdůraznění atmosféry, nálady - uk. Dva hlasy, Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdychá, Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji, Hrál kdosi na hoboj 3. Anarchističtí buřiči - generace bezprostředně navazující na modernisty - najdeme u nich znaky kritického a satirického realismu, ale i prvky impresionismu, dekadence, metaforiky - vliv Gorkého a Nietzscheho (tuláctví, individualismus) - jazyk se oprošťuje od přílišné mnohoznačnosti, stává se přirozenějším, hovorovějším, jasnějším - bohémský život, inklinace k anarchismu, satanismu, téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem Stanislava Kostky Neumanna a jeho časopisu Nový kult - odpor vůči společnosti, ale nikoli nihilismus, nýbrž příklon k životu a vitalitě, hledání jistot 9
Petr Bezruč (1867-1958) - vlastním jménem Vladimír Vašek Slezské písně (1. soubor 1903, pod tímto názvem knižně 1909, 9. vydání z r. 1928 obsahovalo 79 básní a stalo se východiskem pro další vydání sbírky) - centrální a celoživotní dílo - zásadní dílo pro celou českou literaturu - v l. 1899-1900 zaslal redaktoru J. Herbenovi do časopisu Čas anonymně podstatnou část budoucích Slezských písní, které brzy po časopiseckém zveřejnění vzbudily velký ohlas a dohady, kdo jej jejich autorem, r. 1900 se autorství x básníkově vůli prozradilo, narušilo to načas básníkovu spolupráci s Herbenem a ztížilo práci, protože z autostylizačních i existenčních důvodů potřeboval zůstat v anonymitě - vazba na slezský region, kde žilo obyvatelstvo polské, německé, polské, židovské, hornická tematika - básník vystupuje jako mluvčí svého lidu, bard Slezska (Já, Škaredý zjev) - tři základní tematické okruhy: intimní lyrika (např. Červený květ, Labutinka, Jen jedenkrát, Motýl) sociální problematika (např. Maryčka Magdónova, Ostrava, Markýz Géro) národnostní problematika (např. Tošonovice, Kantor Halfar, 70 000) - sociální balady - lidskost, smysl pro spravedlnost, silné sociální cítění, vnímání křivd (ekonomického i národnostního charakteru), ideová složka jde ruku v ruce s uměleckou - patetický styl veršů, symbolismus, monumentálnost přerůstající ve fantastičnost a horečnatých vidin, kritičnost k politickým, sociálním a kulturním poměrům - naléhavé otázky, ironické a výhružné pokřiky, hyperboly, kontrasty, paralelismus, sarkasmus, vizionářství - dialektem podbarvený jazyk Stanislav Kostka Neumann (1875-1947) - iniciátorská osobnost v několika etapách české literatury, básník, prozaik, překladatel, literární a výtvarný kritik, novinář - zpočátku ovlivněn symbolismem a dekadencí, individualismus, přechod k volnému verši - sociální rebel, pocit sounáležitosti s utlačovanými a vykořisťovanými - postupně příklon k politické, milostné a přírodní lyrice Jsem apoštol nového žití (1896) Satanova sláva mezi námi (1897) Kniha lesů, vod a strání (1914) - nádherná sbírka přírodní lyriky, uk. - příroda jako zdroj harmonie, ideál přirozeného a svobodného života - přechod k civilismu a avantgardním směrům - viz níže František Gellner (1881-1914) - básník, prozaik a výtvarník - rysy poezie: 1. revolta, snaha šokovat, odpor proti maloměšťáctví a pokrytecké morálce 2. touha po lásce, upřímnosti a sociální spravedlnosti se dostává do konfliktu s malostí doby 3. skepse, ironie, sarkasmus, satira, výsměch a cynická maska skrývají velmi citlivé nitro 4. písňovost, pouliční popěvek 5. přímá pojmenování, srozumitelnost, sdělnost 6. vulgarismy 7. syrový záznam bezprostředních osobních zážitků a osobitého vidění světa 10
Po nás ať přijde potopa! (1901) - básnická prvotina - skeptický pohled na lásku, deziluze, bolestná osobní zpověď, písňovost Radosti života (1903) - životní zklamání, skepse, ironie, revolta i rezignace - uk. Přetékající pohár, Perspektiva, To je teď celá moudrost moje, Nikdy jsem boha neobtěžoval, Což, páni spisovatelé Fráňa Šrámek (1877-1952) - básník, prozaik a dramatik - rysy tvorby: 1. lyrismus, především přírodní a milostná lyrika 2. impresionismus 3. antimilitarismus 4. vitalismus (okouzlení přírodou a životem vůbec) 5. erotika 6. zobrazuje především mladou generaci, její zrání, konflikty s rodiči a nejbližším okolím, všímá si psychických pochodů, zachycuje její tužby a nálady Života bído, přec tě mám rád (1905) - básnická sbírka - motivy erotické deziluze, nálady skepse a marnosti, napjatá citová atmosféra - věcnost sdělení, přímé pojmenování, užití hovorového jazyka včetně vulgarismů - písňová forma, paralelismy, opakování citace, parafráze lidových popěvků Modrý a rudý (1906) - básnická sbírka, silný antimilitarismus Splav (1916) - básnická sbírka, uk. Splav, Kdybych byl pastevcem koní, Raport - vitalismus (všechny projevy lidské přirozenosti), impresionismus, zrakové vjemy, senzitivnost - pozdní lyrika nese stopy životní moudrosti a vyrovnanosti, motivů loučení, rezignace, zakotvení v jistotě domova Stříbrný vítr (1910) - román nesoucí prvky autobiografie, uk. - impresionismus potlačuje dějovou složku a klade důraz na líčení nálad, pocitů, atmosféry, vyjadřuje jakousi neurčitost a snovost - hlavním hrdinou je student Jeník Ratkin, který se vzpírá tyranství otce, nerozumí světu dospělých ani zkostnatělým profesorům na gymnáziu - po různých přátelstvích a peripetiích, kdy zakouší volný život i radosti zábavy, získává první milostné zkušenosti, zamiluje se do Aničky Karasové, ale i tady je nakonec zklamán - citlivý a vznětlivý Jeník však přes veškeré konflikty mládí poznává smysl života, je připraven s ním čestně zápasit a tím dokázat svůj přerod v muže Měsíc nad řekou (1922) - lyrická komedie, uk. - střet světa starší a mladé generace, zamyšlení nad ztracenými iluzemi z mládí, rámcem setkání spolužáků po letech a seznámení jejich dětí Viktor Dyk (1877-1931) - básník, prozaik, dramatik a publicista etického a nacionálního zaměření - do literatury vstoupil na samém konci 19. století jako básník negace a protispolečenské vzpoury - rysy tvorby: 1. skepse spojená s útočnou ironií, ale i touha po jejím překonání 2. rozpor rozumu s citem, vůle s neschopností činu, snu a skutečnosti 3. má blízko k symbolismu, často využívá staré literární předlohy 4. absolutní hodnotou je národ spjatý tradicí a mravním posláním 5. sklon k sebeironii, epigramatičnosti, vyhrocené pointě, paradoxním rýmům Buřiči (1903) - protispolečenský přístup zosobňují tři zločinci Satiry a sarkasmy (1905) - napadá vady a nedostatky národní společnosti Milá sedmi loupežníků (1906) - romantická balada 11
- příběh o dívce, která se postupně stává milenkou sedmi vyvrženců, zrazuje je a přivádí na šibenici, aby se pomstila za úkladné zavraždění svého přítele - v této skladbě dostupuje vrcholu Dykův anarchismus, jeho kult síly a vášně - úchvatné podání Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok (1915-1922) - válečná básnická tetralogie - vlastenecky vyhrocená poezie naplněná bojovnou touhou po znovunabytí národní svobody - sbírka Okno obsahuje neznámější Dykovu báseň - uk. Země mluví Devátá vlna (1930) - vrchol Dykovy lyriky, alegorický podtext básní, uk. Krysař (1915) novela, uk. - vychází ze staroněmecké pověsti, již obohacuje motivem milostné deziluze - do města Hammeln přichází tajemný krysař, aby zbavil město krys, ačkoliv svůj úkol splní, nedostane od radních řádně zaplaceno - navíc se přidává osobní citové zklamání ze zmařeného vztahu k Agnes a rozhořčení nad zkaženou a pokryteckou morálkou měšťanů - vábivou hrou na píšťalu krysař odvádí občany Hammelnu do propasti stejně jako předtím krysy, sám také končí svůj život - trestu ujde pouze rozumově zpožděný rybář Jörgen a nemluvně - velice čtivé dílo Zmoudření Dona Quijota (1938) - drama, nejvýraznější dílo českého divadelního symbolismu, uk. - na motivy Cervantesova románu - hlavní hrdina pod vlivem četby rytířských románů o udatnosti a cti opouští svůj domov a přátele a se svým sluhou Sancho Panzou se vydává do světa - Don Quijote má hluboce romantickou povahu, okolní svět nazírá specifickým pohledem, realistickým protějškem je mu věrný sluha Sancho Panza, Don Quijote se dává do služeb domnělé dámy svého srdce - Dulciney z Tobosy - tou je ve skutečnosti Dolores spřažená s podsvětím, ostatním lidem je pro smích - jeho přátelé ho touží vyléčit, nastraží mu léčku, a když je Quijote poražen, musí na rok svých ztřeštěných kousků zanechat - přátelé donutí Quijota, aby konečně prozřel a pochopil, jak se sám oklamával - Don Quijote však toto bolestné poznání neunese a brzy umírá, protože bez svého snu nemůže žít - úsečný výraz, vyhrocený dialog a symbolický význam jednotlivých hrdinů 4. Literární kritika - požadavek na moderní literární kritiku vznesl manifest České moderny (1895) - výrazná kritická skupina vykrystalizovala kolem časopisu Moderní revue - nejvýraznější literárněkritickou osobností konce 19. a první třetiny 20. století se stal F.X. Šalda František Xaver Šalda (1867-1937) - literární, výtvarný a divadelní kritik, básník, prozaik, dramatik - do literatury a kritiky vstoupil na počátku 90. let, publikoval v řadě literárních časopisů, některé i redigoval, uměleckou kritiku pěstoval jako svébytný žánr, který stojí na stejné úrovni jako beletristická tvorba, inspiroval se metodologickými postupy francouzských kritiků - rysy kritiky: 1. tvrdost a nekompromisnost, požadavek bezohledné kritiky 2. literární kritika povýšena na uměleckou tvorbu 3. nejvyšší hodnotou způsob, jakým umělec zobrazuje a promítá svůj prožitek do uměleckého tovaru, ceněna především tvůrčí individualita 4. opora ve vlastním vkusu, ve vlastním subjektivním dojmu, ale zároveň úsilí o objektivnost 5. mistr kritického eseje 12
6. x parnasismu, nápodobě lidové poezie, povrchnosti, popisnosti 7. kritik musí umět reagovat na nové myšlenkové a umělecké proudy Šaldův zápisník (1928-1937) - měsíčník vyplňovaný vlastními kritikami, básněmi, polemikami a články Boje o zítřek (1905) - eseje o otázkách umělecké psychologie a etiky - umění je tvoření, ne napodobování Duše a dílo (1913) - články pojednávající o českých a cizích umělcích romantického typu - samostatně vydával přednášky a studie o jedinečných osobnostech světové i české literatury, např. Mácha snivec i buřič (1936) uk. AVANTGARDNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 1. POLOVINY 20. STOLETÍ Charakteristika období - rozklad starých hodnot, starého světa - rozvoj technologií, průmyslu - kolonialismus - 1. světová válka (1914-1918) způsobila společenský a duchovní otřes v Evropě, porušení starých hodnot, řádů, ale i rozklad lidské osobnosti => na jedné straně nihilismus, na druhé straně hledání smyslu života v liberálním humanismu či komunismu - 20. léta - období po válce => snaha vyrovnat se s traumatem z války, užít si radostí, které svět nabízí, emancipace žen - 30. léta - období světové hospodářské krize, zvyšování napětí v mezinárodní politice - 2. světová válka (1939-1945) - objev teorie relativity, která zpochybnila vnímání času, prostoru a pohybu, a kvantové teorie Alberta Einsteina => zpochybnění tzv. absolutních hodnot, svět není takový, jaký se zdá, otřesení lidské víry a pocitu jistot, oficiální uznání psychoanalýzy Sigmunda Freuda (zkoumání nevědomí, hlubinných psychických procesů, komplexů, vlivu sexuality na lidské chování, v knihách Výklad snů a Úvod do psychoanalýzy) => čemu se dá věřit?, existují trvalé hodnoty, jistoty?, skepse, rezignace, nedůvěra => realita se velmi zkomplikovala => vliv na způsob myšlení a tvorby spisovatelů - filosofické směry a z nich vycházející umělecké proudy: fenomenologie, intuitivní filosofie, pragmatismus, unanimismus, marxismus-leninismus, socialistický realismus, křesťanská filosofie, strukturalismus, později existencionalismus Literatura - zcivilňování literatury - ta rychle reaguje na podněty kolem, aktivní obraz lidského světa - zúžení vypravěčova zorného pole (vypravěč není všudypřítomný a vševědoucí jako v 19. stol.) - pocity skepse a rezignace, prvky absurdity, existenciální problémy, neexistuje tabu - proud realistický x experimentální a destruktivní literatura - umělecký výklad lidského života - > četných uměleckých směrů a hnutí: vedle existujícího realismu > futurismus, kubismus, dadaismus, surrealismus - čím více se skutečností experimentuje, tím více dochází k její deformaci Umění: Futurismus: malíři - Umberto Boccioni - Smích, Elastičnost, Automobil v plné rychlosti, Vladimir Majakovskij - revoluční plakáty, hudebníci - L. Russol - Čtyři kusy pro 19 hřmotících nástrojů Kubismus: Marcel Duchamp - Akt sestupující se schodů, Pablo Picasso - Slečny z Avignonu, zátiší, Georges Braque - zátiší Expresionismus a fauvismus: Henri Matisse - Portrét paní Matissové, André Derain, Maurice de Vlaminck - Krajina s červenými stromy, Edvard Munch - Křik, Tanec života, skupiny Die Brücke, Der blaute Reiter, hudební skladatelé Arnold Schönberg, Igor Stravinskij, Leoš Janáček, Béla Bartók, Sergej Prokofjev, expresionistická kinematografie - R. Wiene, F. W. Murnau, herci Karel Hašler, bratři Fialové, Vlasta Burian Kuboexpresionismus: Marc Chagall - Já a vesnice, Houslista, Těhotná žena, Autoportrét se sedmi prsty, Josef Čapek, Václav Špála, Rudolf Kremlička, Emil Filla - Čtenář Dostojevského, Bohumil Kubišta - Oběšený, Polibek smrti, Zátiší s lebkou, Modrý autoportrét, Jan Zrzavý - Antikrist, Meditace, Hoře, Svatá večeře, Josef Váchal, sochař Otto Gutfreund - Úzkost, Hamlet, Don Quijote, architekti Josef Gočár - dům U Černé Matky Boží v Praze, Josef Chochola - domy pod Vyšehradem, rondokubismus Dadaismus: autoři objektů Marcel Duchamp - Fontána, Kurt Schwitters, Hans Arp, hudebníci Eric Satie, Darius Milhaud, Emil František Burian 13
Surrealismus: Henri Rousseau - naivně romantické krajiny, filmy Luise Buňuela, Salvador Dalí - Venuše Milóská se zásuvkami, Joan Miró - propojení malířství a poezie, Max Ernst - objev koláže, sochaři Constantin Brancusi - Polibek, Alexander Archipenko, Jacques Lipchitz, Ossip Zadkine, Alberto Giacometti, Henry Moore, malíř Josef Šíma - imaginativní krajiny, Jindřich Štyrský - Kořeny, Člověk-sepie, Toyen (vl. jm. Marie Čermínová) - Hlas lesa, Karel Teige - surrealistické koláže z ženských torz, divadelní režie Jindřicha Honzla, Skupina surrealistů ČSR Geometrická abstrakce: Piet Mondrian, Theo van Doesburg - geometrické kompozice, Kazimír Malevič - Černý čtverec na bílém pozadí, František Kupka - Dvoubarevná fuga Funkcionalismus: architektura - Bauhaus, Walter Gropius - budova Bauhausu v Dessavě, Ludwig Mies van der Rohe - vila Tugendhat v Brně, Le Corbusier, Oldřich Tyl a Bohuslav Fuchs - budova Veletržního paláce v Praze, Josef Gočár - stavby v Hradci Králové, Victor de Vasarely - dílo v Monte Carlu 1. Avantgardní proudy v evropské poezii KUBOFUTURISMUS - dynamismus + kombinace jednoduchých prvků pro vytváření nové skutečnosti Guillaume Apollinaire (1880-1918) - propagátor moderních uměleckých tendencí (kubismu, futurismu a dalších avantgardních směrů), psal eseje, poezii, prózu i dramata - rysy jeho tvorby: 1. rozbíjení tradičních forem, novátorství, prostupují se u něj prvky kubismu i futurismu 2. báseň je svébytný celek, nezávisí na okolí, vytváří novou skutečnost 3. polytematičnost 4. fantazie, hra se slovy, větami, princip asociace 5. aby nebyl rušen smyslový, fantazijní a rytmický proud moderní básně, uvolnil grafickou podobu verše a zrušil interpunkci Alkoholy (1913) - sbírka básní označovaná za start pro novou éru poezie minulého století - pomíjí epika x lyrika, motiv uplývajícího času, cesty, ohně, žízně, radostný životní pocit, obdiv k zázrakům techniky, otázky, jaký je dnešní svět, jaký jsem já - obsahuje proslulou báseň Pásmo (viz ukázka) - (apollinairovské) pásmo = volný tok pocitů, dojmů, nálad, vzpomínek vyjadřující mnohotvárnost a zázračnost života, hlavní roli má asociace => polytematičnost básně či povídky, smyslem není podat obraz vnějšího světa, ale vyslovit svůj vlastní pocit Kaligramy (1918) - obsah básní je vyjádřen grafickou podobou, uk. KUBISMUS - odpoutání se od nápodoby vnější reality, vnější realita je rozkládána až na své nejjednodušší geometrické tvary (zejména krychle, lat. cubus, odtud název směru) a zpětně jsou tyto prvky prostřednictvím umělcova intelektu a fantazie sestavovány do nové výtvarné nebo slovesné podoby - kubisté pracovali i se čtvrtou dimenzí a nekonečnem => nové prostorové vztahy mezi předměty a nové problémy perspektivy => deformace, na 1 obraze celek i detail i různé úhly pohledu - jazyková realita se rozloží na základní stavební prvky (obrazy, slova) a z nich se vytvoří nová básnická skutečnost (např. verše Jeana Cocteaua) FUTURISMUS - obrácen na přítomnost a budoucnost (lat. futurus = budoucí, odtud název), zavrhuje všechny tradice, zvyky, distancuje se od předchozích uměleckých tendencí, zabírá 1/3 20. stol. - moderní život 20. stol. se svou technikou a velkoměstskou civilizací má proniknout do umění, snaha setřít hranice mezi jednotlivými druhy umění, válka chápána jako hygiena světa - dynamismus => zkratkovost, mnohotvárnost, svět techniky, rychlost, anarchismus, destrukce - obsahová a syntaktická destrukce věty, teorie osvobozených slov, uvolňována grafická podoba básně - nový typ obraznosti zajímavý novostí, skryté výrazové možnosti poezie, volný rozlet umělcovy fantazie 14
- jinou podobu měl futurismus v Rusku, hlavně ideologicky Filippo Tomasso Marinetti (1876-1944) - italský básník a dramatik, uk. - autor Manifestu futurismu (1908), propagátor a představitel tohoto směru - pořádal zájezdy do velkých evropských měst, kde se uskutečňovaly futuristické přednášky a večery (v Praze r. 1921) - spřátelil se s B. Mussolinim, proklamoval futuristicko-fašistické souručenství Zzang tůmp tůmp - sbírka futuristické poezie Osvobozená slova - sborník Futurismus a fašismus - esej Velemir Chlebnikov (1885-1922) - ruský básník, uk. - čerpal z folklóru, mytologie, eposů, reformátor básnického jazyka, > tzv. zaumný jazyk - > básně, prózy, dramata, kritické statě, umělecké manifesty Válka v myší pasti (1915-19) - poéma o absurditě války Vladimír Majakovskij (1893-1930) - ruský básník, publicista, literární kritik, herec, autor filmových scénářů, autor proslulých plakátů - stoupenec proticarského, protiválečného a demokratického hnutí - graficky výrazný verš sloučil s revolučními cíli, zaslepená víra v revoluci u něj skončila deziluzí V. I. Lenin (1924), Správná věc (1927) - agitačně zaměřené poémy EXPRESIONISMUS - v centru pozornosti citové stavy a projevy lidské psychiky, ty jsou pesimistického až katastrofického rázu => pocity úzkosti, zoufalství, prázdnoty, bolesti člověka vydaného napospas strádání a životním útrapám - projevoval se především v německé kulturní oblasti v l. 1910-1920 (reakce na 1. sv. v.) - fantastické představy, sny, přízračnost, odpudivost - útočí na čtenářovy smysly a podněcují k úvahám => čtenářsky dosti náročné Christian Morgenstern (1871-1914) DADAISMUS - německý básník, předchůdce a inspirátor dadaismu - využívá rozporu mezi gramatikou a sémantikou - humor, groteskní lyrika, hra s absurdními jazykovými tvary Šibeniční písně (1905) - sbírka předjímající poetiku avantgardních básnických směrů, uk. - básně s pravidelným rytmem a melodií, slovní hříčky, vizuálně grafické básně, básně připomínající tvar označovaného předmětu, abstraktní poezie, - hnutí dada > za 1. sv. v. jako protest proti dosavadním uměleckým i lidským konvencím ve Švýcarsku, největší rozkvět kolem r. 1920, konec r. 1923 v Paříži - spojován s literárním klubem zvaným Kabaret Voltaire, který vznikl r. 1916 v Curychu díky emigrantům z mnoha zemí - vůdčí a teoretickou osobností básník rumunského původu Tristan Tzara - základní principy: 1. náhoda, hravost 2. znevažování dosud platných estetických hodnot a norem 3. využívání nelogických souvislostí a nesmyslu 4. mystifikace 5. odpor x civilizaci, která zabíjí umění - náhoda pomohla vytvořit podivuhodné obraty a obrazy 15
Tristan Tzara (1896 1963) - vl. jm. J. Rosenstock, francouzský básník rumunského původu - zakladatel a autor manifestů dadaismu (1918, 1920), uk. Kalendářní biograf abstraktního srdce - sbírka dadaistické poezie SURREALISMUS - > ve 20. letech 20. stol. ve Francii - první sbírka Magnetická pole (1919) A. Bretona a P. Soupaulta založena na soustavném použití techniky automatického záznamu - r. 1919-1925 tzv. intuitivní období, pak 2. fáze - ideologický podtext (velká odezva v Evropě) - Manifest surrealismu vydal r. 1924 v Paříži André Breton - umělecká metoda, při níž jsou umělcova fantazie a imaginace absolutně nezávislé na vnější realitě - ovlivněn psychoanalýzou S. Freuda (lidské jednání determinováno nevědomím, role sexuality) => snaha proniknout do podprahového života (sny, halucinace, delirium, opojení) - základní rysy surrealistického textu: 1. plynulý a automatický tok motivů vycházející z nevědomí 2. fantazie není bržděna logickým myšlením 3. vymýcen předběžný plán 4. jsou potírána veškerá pravidla verše 5. spontánnost, obrazotvornost, vzrušivost, nepravděpodobnost 6. pracuje se s tzv. surrealistickým objektem - do jednoho obrazu se spojují skutečnosti, které spolu nemají nic společného => odhalování nových a překvapivých souvislostí - r. 1930 vydal A. Breton Druhý manifest surrealismu, v němž se hlásí k principům historického materialismu a v němž se dává do služeb revoluce jakožto jediné cesty ke spravedlnosti André Breton (1896-1966) - francouzský básník, teoretik a ortodoxní zastánce surrealismu - ovlivněn symbolismem, Freudem, filosofem Bergsonem, účastnil se i hnutí dada - propagoval tvůrčí aktivitu založenou na psychickém automatismu, zachycení podvědomých stavů a snových zážitků Magnetická pole (1919) - surrealistická sbírka, spolu se Soupaultem Bláznivá láska (1937) - sbírka poezie, uk. Nadja (1928, nově 1963) - poetická próza Paul Eluard (1895-1952) - francouzský básník, esejista, překladatel, kritik výtvarného umění - zpočátku se hlásil k hnutí dada, ale znám je hlavně jako čelný představitel surrealismu - autorem manifestů, účastníkem surrealistických experimentů - za války psal odbojovou poezii, po válce byla jeho tvorba velmi politická, ale brzy převážila jeho základní témata: láska, etické a citové problémy - jímavá, hluboká a prostá poezie Veřejná růže (1934) - vrcholná sbírka ovlivněná poetikou surrealismu, uk. - soubor 19 básní psaných volným veršem bez interpunkce a 1 báseň v próze - hledání cesty z osamocenosti a spojení s lidmi - obraz růže vyvolává dojem neposkvrněnosti a křehkosti, který se spojuje zároveň s barvou plamene a srdce a asociativně i s tématem muže a ženy - téma ženy souvisí i s motivem krajiny Osnova rozboru básničky: 16
1) Literární druh + co nejpřesněji žánr 2) Forma - strofa, verš, rým, interpunkce 3) Jazyk textu 4) Název textu 5) Lyrika - lyrický objekt, subjekt // epika - vypravěč, postava 6) Motivy, námět básně 7) Umělecké prostředky, (pointa) 8) Vyznění textu - jak působí, proč byl napsán (interpretace) 9) (Zařazení do směru) kubofuturismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé (apollinairovské) pásmo polytematičnost asociace, volný tok asociací kaligram manifest futurismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé teorie osvobozených slov zaumný jazyk expresionismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé dadaismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé mystifikace surrealismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé surrealistický objekt psychický automatismus, automatický text 17
2. Počátky moderní světové prózy, próza a poezie 1. poloviny 20. století a) experimentální (moderní) próza b) proud realistický - dodržuje tradiční umělecké schéma, byť s jistými odlišnostmi, základem je dějová linie odehrávají se v logické časové posloupnosti, většinou se zaměřuje na psychickou a citovou rovinu života jedince, ne na široké společenské vztahy jako v 19. stol. c) literatura, která svým obsahem detabuizovala některé sféry v oblasti lidského života POČÁTKY MODERNÍ PRÓZY - ubývá dějovosti - subjektivnost (častá je ich-forma) - proměny ve vnímání času (časová posloupnost je druhořadá) - nejde o zobrazení vnější reality, je to konfrontace vnitřního světa s okolím - prvky absurdity - podtext (mnohé je zamlčeno, čtenář má domýšlet a hodnotit) - prolínání několika významových rovin - experimenty s jazykem - nehledají se odpovědi na palčivé problémy doby, jde o to uvědomit si je Marcel Proust (1871-1922) Hledání ztraceného času (psáno od r. 1905, vydáváno 1913-1927) - rozsáhlý román, uk. - 7 dílů, obraz mravů ve Francii od začátku století do 1. světová válka - mnohovrstevnatost, ich-forma - zachycuje rozklad francouzské aristokratické společnosti - vypravěčovy pocity, intimní prožitky, vnitřní monology, nálady, reflexe, vzpomínky, vyprávění, která vyslechl - volně seskupené děje, volné prolínání časových rovin, asociativní metody ( intuitivní proud vědomí ) - vypravěč si oživováním minulosti ozřejmuje smysl vlastního života - složitě stylizované věty porušující pravidla syntaxe James Joyce (1882-1941) - irský prozaik, dramatik a básník píšící anglicky - dílo: Dubliňané (1914) - drsně realistické povídky, vzpomínkové črty a charakteristiky rodáků Odysseus (1922) - román se složitou a mnohovýznamovou kompozicí, nesmírně obtížné čtivo, uk. - název odkazuje k starověkému eposu Odyssea - jeden den ze života nevýznamného novináře pokřtěného irského Žida Leopolda Blooma, který putuje po svých běžných obchůzkách Dublinem - 18 kapitol knihy je tematicky vázáno k jeho epizodám Odyssey, to, co Odysseus prožívá během 10 let, Bloom ve svém vědomí a podvědomí zažije během 1 dne - syna Telemacha představuje intelektuál Štěpán Dedalus, Penelopu Bloomova žena Molly - kapitoly jsou odlišeny místem a dobou děje i literárními styly (monolog, vypravování, katechismus, ), každá kapitola má symbolickou barvu, část lidského těla atd. (např. epizoda sirény se odehrává v koncertní síni, symbolickým orgánem je ucho, základním uměním hudba a stylem fuga) - využití antického mýtu způsobuje, že na jedné straně je obyčejný den nicotný, ale zároveň nesmírný, neopakovatelný - bohatství, filosofie a smysl lidského života - román do nejmenších detailů technikou syrového záznamu zachycuje všední úkony postav, předkládá necenzurovaný tok jejich myšlenek 18
- román do r. 1933 zakázán ve všech anglicky mluvících zemích pro obvinění z pornografie Franz Kafka (1883-1924) - považován za nejvýznamnějšího pražského spisovatele, světová proslulost - za jeho života vyšlo jen málo próz, většina vyšla až po jeho smrti zásluhou Kafkova přítele, spisovatele, organizátora kulturního života v Praze a propagátora Leoše Janáčka, Maxe Broda - dílo: Povídky (např. Proměna) uk. Proces (naps.1914, vyd. 1925) uk. - nedokončený román skládající se z 10 poměrně samostatných kapitol, jejichž pořadí není jednoznačné - v den svých 30. narozenin se Josef K., úředník velké banky svědomitě plnící své povinnosti, probudí a ke svému překvapení zjistí, že do jeho bytu vnikli 2 neznámí muži, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem - po začátku procesu je Josef K. zatím ponechán na svobodě a jen občas je předvolán k podivnému vyšetřování, které se koná na zaprášené půdě odlehlého činžáku - Josef K. zpočátku považuje žalobu, jejíž příčinu nezná, za nesmyslnou, cítí se nevinen a snaží se zlehčovat svůj případ - později se snaží různými prostředky soudní řízení ovlivnit - proces, který začal tak nevážně, zabírá stále více času a energie Josefa K., rozrušuje jeho život a obžalovaný se víc a víc poddává neviditelnému soudu, až nakonec bez odporu přijímá jeho ortel - rok po svém zahájení končí proces popravou obžalovaného, který umírá v opuštěném lomu za městem jako pes - provinění Josefa K. spočívá v tom, že připustil zmechanizování svého života, jeho vina je přímo úměrná neschopnosti vzdorovat, zároveň odpadl od pomyslného zákona lidství Zámek (naps. 1922, vyd. 1926) Amerika (1912, vyd. 1927) - obecné rysy díla: 1. v dílech se > fantaskní a absurdní svět, dějí se zde věci odporující logice všedního života, nejneuvěřitelnější situace jsou prezentovány jako samozřejmosti, vládne logika snu 2. nerespektuje se časová posloupnost 3. svět je líčen do nejnepatrnějších podrobností - zneklidňuje to, provokuje rozum 4. vina hrdinů tkví v tom, že připustí zmechanizování svého života 5. byrokracie jako přízrak, s nímž člověk bojuje, ale nemá naději na úspěch 6. pesimismus, úpěnlivá touha zachránit člověka, humanistický náboj, zároveň ale bezvýchodnost 7. mnoho tzv. hlavních postav nemá příjmení => obecná platnost 8. moderní svět pomalu odsouvá do pozadí kategorii tragično a nahrazuje ji groteskním vnímáním reality Další významní autoři experimentální prózy: Virginia Woolfová uk., Robert Musil FRANCOUZSKÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ - > poutavé životopisy slavných osobností, sklon k epickému vypravování - úsilí o proniknutí do lidského nitra, společenská nonkonformnost - názorová progresivita, tradiční forma - mnoho levicových intelektuálů (salonní marxismus) - velké množství nositelů Nobelových cen 19
Romain Rolland (1866-1944) - prozaik, dramatik, esejista, hudební a výtvarný kritik, Nobelova cena za literaturu r. 1915 - > umělecky i vědecky pozoruhodné životopisy (např. Beethovena, Michelangela, Gándího) Jan Kryštof (1904-1912) - desetidílná románová epopej, román-řeka - vytvořeno jako cyklická hudební skladba s ústřední postavou nadaného hudebníka německého původu Jana Kryštofa Kraffta (Kraft = síla) - 1. část sleduje Kryštofovo dětství v Německu a počáteční projevy jeho hudebního nadání, od svých 14 let se stará o rodinu (otec alkoholik), ale prostředí ho ubíjí, a tak odchází do Paříže a tam se stává redaktorem v hudebním nakladatelství, poznává Francii z lepší i horší stránky, sblíží se s básníkem Olivierem a jeho sestrou Antoinettou, dosahuje prvních uměleckých úspěchů, a když je přítel Olivier zabit v pouliční potyčce, odchází do Švýcarska, prožije vášnivý vztah k vdané ženě a po rozchodu s ní se věnuje jen hudbě, v níž nalézá vytoužené vnitřní vyrovnání - postava Jana Kryštofa je fiktivní, ale Rolland se inspiroval osudy Beethovenovými - oslava výjimečného hudebního génia, vztah mezi Francouzi a Němci, dotýká se německého militarismu a kriticky se zamýšlí nad francouzskou přejemnělou kulturou - řada epizod, satira, patos, lyrika, epika, úvahy Dobrý člověk ještě žije (1920) - román - úsměvný a optimistický obraz života v rodném kraji s lidovým hrdinou Colasem Breugnonem Petr a Lucie (1919) - protiválečná novela se shakespearovským motivem, uk. - děj se odehrává mezi 30. 1. a 29. 3. 1918 - v centru pozornosti je 18letý Petr Aubier, syn měšťanské konzervativní rodiny, který se uprostřed Paříže sužované nálety náhodně seznámí s dívkou Lucií, která z existenčních důvodů nedokončila studium malířství a je nucena živit se malováním kýčů - oba mladí lidé se do sebe zamilují, záměrně se uzavírají do samoty své lásky bez ohledu na morálku rodičů a vrcholící válku, vzájemným citem si navracejí víru v život i sebe sama - křehký svět milenců však nemůže uniknout ničivé realitě - umírají při jednom z náletů - velmi čtivé Henri Barbusse (1873-1935) - demokraticky orientovaný spisovatel a žurnalista Oheň (1916) - protiválečný román, uk. - 24 kapitol představuje mnoha zornými úhly epizody ze života vojáků na frontě 1. sv. v. i na dovolené v zázemí, chybí ústřední postava, hlavními hrdiny jsou vojáci i sám autor jako vypravěč - dramatická kompozice dosahuje vrcholu v kapitolách Oheň a Obvaziště, kde jsou sugestivně a naturalisticky vykresleny hrůzné výjevy bitvy a pak utrpení umírajících a raněných, z nichž se stejně jako ze zákopové války rodí odhodlání vojáků učinit přítrž válce Další významní autoři francouzské literatury 1. pol. 20. stol.: Anatole France, André Gide, Louis Aragon, François Mauriac, André Maurois, Antoine de Saint-Exupéry, Gabriel Chevalier, Marcel Aymé, Henri Charriére, Roger Martin du Gard, Jules Romains, Georges Duhamel, Raymond Radiguet, Jules Verne NĚMECKY PSANÁ LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ - realistická próza prodchnutá demokratickým humanismem a nesená protinacionalistickou, protiválečnou a nakonec protifašistickou myšlenkou - pronásledování nepohodlných autorů fašistickým režimem, rasistické protižidovské útoky => obrovský počet spisovatelů-emigrantů - mnoho nositelů Nobelových cen 20