Právnická fakulta. Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE. Nikola Axmannová 2006

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra občanského práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Nároky rozvedeného manžela vyživovací povinnost Nikola Axmannová 2006 Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma: Nároky rozvedeného manžela vyživovací povinnost, zpracovala sama pouze s využitím pramenů v práci uvedených. 1

Jediné, co je horší než předčasné manželství, je opožděný rozvod. L. de Boissy Poděkování: Chtěla bych tímto poděkovat konzultantce své diplomové práce Doc. JUDr. Milaně Hrušákové, která mi pomohla při zpracování mého tématu zajímavými poznatky vyplývajícími ze svých dlouhodobých zkušeností v oboru. 2

Úvod Jak jistě všichni víme, rodina je základním prvkem naší společnosti od nepaměti. Pravidla manželského práva nacházíme již v Dekretech Břetislavových z roku 1039, podle nichž bylo manželství zcela podrobeno kontrole církve. Již tato právní úprava zdůrazňovala zásadu monogamie a nerozlučitelnosti manželství za života manželů. 1 Bohužel v dnešní moderní době, když manželství zcela přestala ovládat církev, je rozvod velice častým řešením manželských rozporů, manželství pak rozvodem zaniká a zanikají také konkrétní práva a povinnosti, které naopak z existence manželství vyplývaly. Osobní práva a povinnosti manželů jsou upravena v ustanoveních 18-21 ZOR (z.č. 94/1963 Sb.), ten je upravuje jen velmi obecně a spoléhá především na morální a společenské normy. Jelikož muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti formuluje je 18 pro oba společně. Patří mezi ně povinnost žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, vzájemně si pomáhat, společně pečovat o děti, vytvářet zdravé rodinné prostředí, uspokojovat potřeby rodiny, společně rozhodovat o záležitostech rodiny a zatupovat se navzájem. Mezi manžely také jako zákonný důsledek manželství vzniká společné jmění manželů a mají mezi sebou vzájemnou vyživovací povinnost, což je majetkové právo s výrazně osobním podtextem. 2 Pokud však manželství přestane fungovat a manželé se rozhodnou ukončit svůj svazek rozvodem, pak všechna tyto práva a povinnosti zanikají a nastupují místo nich práva a povinnosti nové. A právě jedna z těchto nově vznikajících povinností, které může nastat po rozvodu, se stala tématem mé diplomové práce, je to vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely. Cílem mé práce bylo jednak poskytnout obecný pohled na institut vyživovací povinnosti, historii a současnou právní úpravu a to nejen u nás v České Republice, ale i na Slovensku a povšimnout si změn, které nastaly 1 Veselá, R. : Vývoj rodinného práva do roku 1938, Masarykova univerzita, Brno, 1993, str. 3 2 Veselá, R. a kol. : Rodina a rodinné právo historie, současnost a perspektivy, Eurolex Bohemia, Praha, 2005, str.131, 151 3

v legislativě po rozdělení Československa. Tyto středoevropské právní úpravy vycházející ze společného základu jsem pak srovnávala s pro mě velice zajímavými zeměmi severní části Evropy, se skandinávskými zeměmi - Dánskem, Norskem, Finskem a Švédskem. I. Obecná charakteristika institutu výživného 1. Pojem výživného Pojem výživné není v zákoně výslovně definován. Můžeme však ze zákona odvodit, že výživné je souhrnem toho, co povinný poskytuje oprávněnému k uspokojení jeho životních potřeb. Tyto osoby, které si navzájem poskytují výživné jsou v příbuzeneckém nebo jiném rodinném vztahu. Jde tedy o majetkovou hodnotu, jejímž základem je určitý osobní vztah mezi oprávněným a povinným. 3 Výživné používá ZOR ve dvojím smyslu. Předně se jím nadepisuje třetí část ZOR. Výživné není institutem ve vlastním smyslu toho slova, ani jeho názvem. Vhodnější je označení vyživovací povinnost. 4 Ve svém druhém významu pak výraz výživné v ustanoveních ZOR označuje předmět práva, či povinnosti jak je uvedeno v prvním odstavci. Předmětem vyživovací povinnosti a práva na výživné je, jak již bylo řečeno, poskytování či plnění výživného. Výživným je plnění, které se poskytuje za účelem zajištění osobních potřeb oprávněného. Do okruhu osobních potřeb vedle stravy, ošacení, bydlení a dalších obdobných, k životu člověka nezbytných, potřeb člověka, náleží také potřeby duševního charakteru kulturní, vzdělávací, sportovní a rekreační. 5 3 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str. 6 4 Radvanová, S., Zuklíková, M. : Kurs občanského práva Instituty rodinného práva, C.H. Beck, Praha 1999, str. 165-166 5 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str.6 4

2. Druhy výživného Vyživovací povinnost je právní institut, který je dále vnitřně diferencován podle osobního poměru mezi oprávněným a povinným. Výživné tedy můžeme rozdělit na : -Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem ( 85-86 ZOR) -Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům ( 87 ZOR) -Vzájemná vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými ( 86-90 ZOR) -Vzájemná vyživovací povinnost manželů ( 91 ZOR) -Vzájemná vyživovací povinnost rozvedených manželů ( 92-94 ZOR) - Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce ( 95 ZOR) Všechny tyto druhy výživného mají některé společné rysy, které tvoří jednotu právního institutu výživného a které současně umožňují, aby některé skutečnosti byly upraveny společně pro všechny druhy výživného. Proto můžeme v z.č. 94/1963 Sb. najít pod 96-103 rubriku společná ustanovení, ve které nalezneme ustanovení o dobrých mravech, o tom, k čemu se přihlíží při určování výživného, o započtení pohledávek, promlčení výživného, změně rozhodnutí soudu či dohody o výživném či o splnění výživného za jiného. Tato ustanovení platí v zásadě na všechny druhy výživného, ale některá z nich se uplatní odlišně od toho, o jaký druh vyživovací povinnosti jde. 6 6 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str.7 5

3. Vzájemný vztah jednotlivých druhů výživného Jednotlivé druhy výživného se v některých případech navzájem setkávají a může nastat takzvaná konkurence vyživovacích povinností. Tyto vztahy konkurence musíme řešit zejména proto, že zákon stanovuje pro každý typ výživného jinak podmínky vzniku, jeho obsah i rozsah. Jde tedy o stanovení vzájemné konkurence. Neexistuje však takové pořadí jednotlivých druhů, které by určovalo, že příjem povinného by mohl být vyčerpán jedním typem výživného a na ostatní by se nedostalo. Při řešení střetu vyživovacích povinností jde spíše o to, který z povinných (je-li jich více) má plnit především. Z hlediska pořadí jednotlivých druhů vyživovacích povinností při jejich vzájemné konkurenci, má prioritu výživné pro nezletilé dítě, což vyplývá z jeho specifické funkce, jakož i z předpisů procesních, které vyjadřují zvýšený zájem společnosti na splnění tohoto druhu výživného. Žádná z ostatních vyživovacích povinností tedy nemůže mít přednost před touto povinností rodičů k nezletilým dětem. Zvláštní postavení má i vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely, jejíž rozsah i podmínky jsou stanoveny v porovnání s ostatními vyživovacími povinnostmi šířeji. Výslovné ustanovení zákona o rodině v ustanovení 91 odst. 3 říká, že tato vyživovací povinnost mezi manžely, předchází vyživovací povinnost dětí vůči rodičům. Obdobná situace je i u vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem, i když tato konkurence není výslovně stanovena zákonem. 7 7 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str.18,19 6

4. Promlčení výživného V zákoně o rodině, konkrétně v ustanovení 98 odstavci 1 a 2 můžeme nalézt ustanovení o promlčení, které upravuje některé otázky promlčení ve vztahu k výživnému, i když předmět ustanovení 98 je širší, protože je zde stanoveno, že stejný režim promlčení, jaký mají opakující se plnění výživného mají i ostatní práva na peněžité plnění podle zákona o rodině. Promlčení v zákoně o rodině vychází z obecnější úpravy v občanském zákoníku, takže je třeba přihlížet k oběma předpisům. Podstata promlčení je v rodinném právu stejná jako v občanském a spočívá v tom, že po uplynutí promlčecí doby právo nemůže být uplatněno, pokud povinný vznese námitku promlčení. 8 V zákoně o rodině rozlišujeme promlčení práva na výživné a promlčení jednotlivých opětujících se plnění výživného. Právem na výživné se rozumí výživné, jako právo na poskytování výživy na základě ustanovení zákona o rodině. Toto právo se podle výslovného ustanovení 98 nepromlčuje. To znamená, že právo na výživné může být kdykoli u soudu úspěšně uplatněno, bez ohledu na to, jak dlouho nebylo plněno. Pokud jde o výživné pro nezletilé děti, je možné je uplatnit kdykoli nejen do budoucnosti, ale i tři roky nazpět od zahájení řízení a pokud jde o výživné pro zletilé, pak je možné jej uplatnit pouze od doby zahájení řízení. 9 V ustanovení 98 odst. 2 ZOR je stanoveno o jednotlivých plněních výživného, že se promlčují. Délku promlčecí doby ani počátek běhu ZOR nestanovuje, takže zde použijeme ustanovení občanského zákoníku, podle kterého je obecnou promlčecí dobou doba tříletá. Počátkem promlčecí doby je den následující po dni, který je v rozhodnutí určen jako den plnění. 10 8 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str. 25 9 tamtéž, str. 25 10 tamtéž, str. 26 7

5. Rozhodování soudu o výživném Soudní řízení, které končí rozhodnutím o stanovení výživného, je upraveno občanským soudním řádem. Pro projednání a rozhodnutí těchto záležitostí proto platí obecná úprava zásadně jednotného občanského soudního řízení. V řadě svých ustanovení uvádí občanský soudní řád určitá specifika, která mají buď povahu výjimek z obecně platných ustanovení, anebo znamenají zvláštní úpravu podmíněnou hmotněprávní povahou věcí práva rodinného podstatná část těchto specifik je shrnuta v páté hlavě třetí části OSŘ 176-185. 11 Okruh účastníků řízení je stanoven jinak, jde-li o řízení na návrh ( 90 OSŘ) anebo, jde-li o řízení, které lze zahájit i bez návrhu ( 94 OSŘ). V řízeních, která lze zahájit pouze na návrh, jsou podle 90 OSŘ jejich účastníky navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Okruh účastníků je zde tedy určen procesně neboť účastníkem je ten, kdo podá návrh, a ten, proti komu návrh směřuje. Teprve výsledek řízení prokáže, zda procesní dvojice navrhovatel - odpůrce je totožná s hmotněprávní dvojicí oprávněný povinný a zda zde je či není vyživovací povinnost. Projednání věci samé probíhá při soudním jednání. Podle ust. 36a odst 2 OSŘ jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem samosoudce neboť v řízení o výživném se nejedná o případy, uvedené v ust. 36 odst. 1 OSŘ. Výživné soud stanoví ve formě rozsudku, který musí mít všechny náležitosti, jež pro něj OSŘ předepisuje. Zejména důležitý je výrok rozsudku, v němž soud vysloví obsah rozhodnutí ve věci samé. Výrok rozsudku musí být určitý, aby byl přesně vykonatelný a aby při jeho výkonu nevznikaly pochybnosti o obsahu toho, o čem bylo rozhodnuto, musí být také úplný, což znamená, že jím musí být rozhodnuto o celém předmětu řízení. 11 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str. 28 8

Ve výroku rozsudku se výživné stanoví vždy peněžitou částkou, kterou je povinný v pravidelných měsíčních splátkách platit oprávněnému. Pro rozsudek je rozhodný stav, který je tu v době jeho vyhlášení ( 154 odst. 1 OSŘ). To znamená, že soud při rozhodování musí vycházet ze zjištění, která určují rozhodující podmínky pro stanovení a výši výživného v době rozhodování. 12 Dojde-li soud na základě svých zjištění k závěru, že pro stanovení výživného nejsou splněny v zákoně stanovené podmínky, je třeba návrh na zahájení řízení zamítnout. Proti rozsudku je možné podat odvolání do 15ti dnů od jeho doručení. O odvolání rozhoduje soud druhého stupně. Odvolací soud je vázán návrhy účastníků, lze-li řízení zahájit na návrh, ale nad to je vázán i tím, že nemůže změnit onu část rozhodnutí, která již nabyla právní moci. Rozsudek, který nelze napadnout odvoláním, nabývá právní moci. Právní moc rozsudku má význam především v tom, že od ní se zpravidla počítá lhůta k plnění. Místo rozhodnutí ve věci samé může soudní řízení ve věci výživného mezi zletilými skončit i smírem. Podle 99 OSŘ může řízení skončit smírem jen tam, kde to připouští povaha projednávané věci. Z toho důvodu není možné, aby byl uzavřen smír ohledně výživného k nezletilému dítěti, neboť to vylučuje zvláštní úprava obsažena v 26 odst. 2 OSŘ. Proto ke smíru může dojít jen mezi zletilými dětmi a rodiči, mezi ostatními příbuznými, mezi manžely, rozvedenými manžely a mezi matkou a otcem dítěte. Soudní smír má účinky pravomocného rozsudku, pokud jej soud svým usnesením schválil. Soud nemůže schválit smír v případě, že odporuje právním předpisům. Není-li smír schválen pokračuje soud v řízení, které ukončí rozhodnutím ve věci samé. 13 12 Těžká, o., Nová, H.: Vyživovací povinnost, Linde, Praha, 1995, str. 30, 35 13 tamtéž, str. 37, 39 9

II. Výživné mezi rozvedenými manžely 1.Současný pramen a historie Povinnost vyživovat rozvedeného manžela je upravena v 92-94 zákona o rodině. Současná úprava je účinná od 1.8.1998. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. byl přijat v prosinci 1963, existují 3 důležité novely tohoto zákona. První novela z.č. 132/1982 Sb. přinesla drobné změny v oblasti vyživovací povinnosti, druhá novela z roku 1992 znovu zavedla církevní sňatek do českého právního řádu a konečně třetí novela z roku 1998 se významně dotkla institutu výživného. Tato skutečnost svědčí o tom, že význam vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely v naší společnosti v souvislosti se změnami společenskými a ekonomickými neustále narůstá a že na tento fakt je nutné adekvátně reagovat v legislativě a přiblížit tak právní úpravu v ČR právním úpravám vyspělých států. 14 V letech 1918-1949 pokud bylo manželství rozvedeno kvůli vině manžela, pak byla manželka oprávněna k výživnému, které bylo úměrné jejím potřebám a majetku manžela. Pokud bylo manželství rozvedeno bez udání viny jedné ze stran, pak nebyla manželka oprávněna k výživnému. Manžel, který však neměl vinu, mohl však žádat náhradu škody, kterou utrpěl jako výsledek rozvodu ( 1266 ABGB). 1950-1964 upravoval výživné z.č. 265/1949 Sb. Zákon o právu rodinném který byl účinný od 1.1.1950, a který stanovoval v 34 povinnost vyživovat rozvedeného manžela pouze v případech, kdy manžel, který neměl na rozvodu vinu, se nemohl postarat sám o sebe. Pokud soud stanovil, že obě strany měly na rozvodu vinu, mohl soud rozhodnout o výživném pro kteréhokoliv manžela, který nebyl schopen postarat se sám o sebe. Výše výživného byla stanovena soudem podle příjmu a majetku povinného. Právo na výživné zanikalo smrtí povinného, ledaže by s opakem již dříve povinný souhlasil, či by to stanovil soud. Právo na výživné rovněž zanikalo uzavřením nového manželství 14 Králíčková, Z. : Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely podle velké novely zákona o rodině účinné k 1.1.1998, Právní rozhledy, 1998, č.8, str. 389 10

V letech 1964-1998 na rozdíl od většiny západoevropských zemí dřívější socialistické státy nepovažovaly výživné po rozvodu za přirozený následek rozvodu. Nicméně zákon o rodině v jeho původním znění stanovoval právo rozvedeného manžela (nezávisle na pohlaví) být vyživován, pokud se nedokázal postarat sám o sebe. Nárok byl limitován tzv. nutným výživným a maximální dobou pěti let následujících po rozvodu (stav zrušený 93 ZOR), jestliže však rozvedený manžel nenabyl ani po uplynutí této doby schopnosti se samostatně živit, mohl soud tuto vyživovací povinnost výjimečně z důležitých důvodů prodloužit a to i bez časového omezení. 15 Tento zákonný limit pěti let byl založen na nereálném předpokladu, že tato doba by postačila většině rozvedených manželů, zvláště ženám, které byly tímto hlavně postiženy, k získání ekonomické nezávislosti. Pokud rozvedený manžel pečoval o malé děti, doba pěti let byla považována za dostatečně dlouhou k umístění dětí do zařízení kolektivní péče o děti a manžel se tedy mohl znovu vrátit do zaměstnání. Praxe však ukázala, že podmínky, které byly v době rozhodování o příspěvku na výživu rozvedené matky a které odůvodňovaly přiznání, ve většině případů přetrvávaly i po uplynutí pěti let. Proto bylo novelou zákona o rodině (132/1998Sb.) ustanovení 93 ZOR vypuštěno a navázáno na tradici právních úprav výživného na našem území (již obecný zákoník rakouský ABGB upravoval institut svatebních smluv, které mohly pojednávat kromě věna, společenství statků atd. také o doživotním požívání jmění pro případ smrti a o vdovském platu ( 1271).Velká novela zákona o rodině učiněná k 1.8.1998 se dotkla i vyživovací povinnosti mezi manžely, a to zřejmě v návaznosti na novelizaci koncepce rozvodu (srov. 24b ZOR). Především bylo do zákona o rodině vtěleno nové ustanovení 93, které podstatně chrání manžela, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel, a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma. Další 15 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 13-14 11

podstatná změna se týká splatnosti výživného. Nový druhý odstavec 94 umožňuje jednorázové poskytnutí výživného na základě smlouvy. 16 2. Podmínky přiznání výživného Právo na výživné manžela po rozvodu není všeobecným následkem rozvodu, ale může být přiznáno soudem po splnění zákonem daných podmínek. Do roku 1998 možnost rozhodnutí o přiznání výživného bylo spojeno výhradně se neschopností manžela zajistit sama sebe, což typicky zahrnovalo matky s dětmi. Žaloby nárokující si výživné rozvedeného manžela byly v praxi soudů velice ojedinělé. Do roku 1990 bylo důvodem této ojedinělosti zejména to, že každý měl ze zákona povinnost být zaměstnán a proto byl rozvedený manžel obyčejně schopen sám sebe zajistit. Výživné bylo přiznáváno pouze v případech, kde životní standardy byly po rozvodu diametrálně odlišné. Současně s ekonomickými změnami po roce 1990 se (zejména po reformě rodinného práva z roku 1998) očekával nárůst počtu žalob domáhajících se výživného po rozvodu, ale počet těchto žalob je stále velmi nízký, např. v roce 2001 z 31 586 rozvodů bylo přiznáno výživné 856 ženám a 76 mužům. 17 Povinnost vyživovat rozvedeného manžela je samostatný nárok, který není spojený s majetkovým vyrovnáním manželů po rozvodu. Problémy vznikají z faktu, že rozvedený manžela není povinen prodat svůj majetek, aby vyhověl osobním potřebám, pokud je druhý manžel v situaci, kdy je schopen jej vyživovat. Základním pravidlem je, že rozvedený manžel má právo během rozdělování společného majetku nárokovat si jeho polovinu, což však neznamená, že by si nemohl úspěšně nárokovat výživné. 18 Výživné rozvedeného manžela se jeví jako akt kompenzace jeho neschopnosti zajistit sám sebe, která vznikla jako důsledek předchozího manželství (péče o děti, chabé zdraví po mnoha letech manželství, nízká penze atd.). V českém právu neexistuje žádné samostatné právo pro nárokování si 16 Hrušáková, M., Králíčková, Z. : České rodinné právo, Doplněk, Brno, 2001, str.137,138 17 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 43 18 http://obcanske.juristic.cz/481556/, datum stažení 15.2.2006 12

škod jako výsledku rozvodu. Teoreticky však mohou být nárokovány škody vzniklé porušením osobních práv ( 11 a 12 Obč.z.) Tento nárok by měl přednost před nárokem rozvedeného manžela na výživné, avšak toto samo o sobě by nebylo důvodem k rozvodu. 19 Podle českého zákona o rodině existují dva druhy nároků rozvedeného manžela na výživné, které však nejsou vázány na druh rozvodu. Základní požadavek vzniká z toho, že rozvedený manžel není schopen zajistit sám sebe. V této situaci může požádat bývalého manžela, aby mu poskytl přiměřené výživné ( 92 ZOR) do doby, než se bude schopen postarat sám o sebe či něž si najde nového partnera. Soud také může přiznat výživné pouze v situaci, kdy druhý manžel je schopen poskytnout mu výživné, ale nárok musí být v souladu s dobrými mravy podle ustanovení 96 ZOR. 20 Od reformy rodinného práva z roku 1998 zde byl i další možný nárok pro manžela, který se převážně nepodílel na rozpadu manželství porušováním manželských povinností, a který utrpěl výraznou újmu v důsledku rozvodu. Rozvedený manžel může nárokovat výživné ve stejném rozsahu jako je vzájemná povinnost výživného mezi manžely během manželství (rovný životní standard pro oba dva). Takové výživné nemůže být přiznáno na dobu delší než tři roky následující po rozvodu 93 ZOR. A není závislé na tom, zda manžel oprávněný k výživnému podával žádost o rozvod či naopak. Ani na to, zda je rozvedený manžel schopen postarat se sám o sebe nebude v řízení brán zřetel. Tento typ výživného tzv. sankční výživné není v praxi příliš obvyklé, protože druhý manžel nemusí nutně způsobit rozvod porušováním svých povinností, ale manželství se může zhroutit z jakýchkoli jiných důvodů. Soudní statistiky neodlišují zda bylo výživné přiznáno na základě stejného životního standardu nebo na základě přiměřeného výživného. Můžeme však říci, že sankční výživné je v praxi stále ještě velice ojedinělé. 21 19 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19353, datum stažení 15.2.2006 20 http://obcanske.juristic.cz/481556/,datum stažení 15.2.2006 21 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 89 13

Podle českého práva není stanovena žádná povinnost manžela poskytovat druhému manželovi nebo soudu informace týkající se jeho majetku či příjmů. Řízení o stanovení povinnosti platit výživné rozvedenému manželovi je základním sporným řízením a OSŘ nestanovuje v tomto ohledu žádné specifické ustanovení. Soud je vázán návrhem žalobce a nemůže tudíž přiznat výživné vyšší než bylo požadováno, samozřejmě ale může přiznat výživné nižší nebo nárok zamítnout. Obě dvě strany sporu jsou povinny prokázat svoje tvrzení a povinný proto vynaloží úsilí, aby poskytl důkazy o jeho chudobě či chatrném zdraví, aby se vyhnul svojí povinnosti platit výživné. Dle zákona 337/199Sb. O správě daní a poplatků může soud žádat informace od správce daně týkající se daňového základu povinného (příjmy-výdaje). Tato informace má však pramalý význam neboť nereflektuje skutečnou majetkovou situaci povinného. Tyto informace může požadovat soud pouze během řízení. 22 To znamená, že soud důsledně posuzuje, zda se povinný záměrně nesnaží soud a oprávněného "obalamutit" tím, že uvádí nižší než skutečné příjmy apod. Pokud manžel podnikatel vykáže, že za celý rok vykazuje mizivé příjmy a nemá téměř na placení zaměstnanců a přijel k soudu svým novým luxusním vozem s řidičem, soud se zamyslí a rozhodne spravedlivě nejen vzhledem k výkazu o příjmech, ale také k majetkovým poměrům. Platí zde i speciální pravidlo, podle něhož manžel, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li manžel tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu. 23 Základní ustanovení 96 odst.1 zahrnující všechny formy výživného stanoví, že při rozhodování o výživném bude soud zvažovat odůvodněné 22 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 89 23 www.pravnik.cz, dat. stažení 13.2.2006 14

potřeby oprávněného a schopnosti a majetek povinného. Pokud je povinný obecně neschopný platit výživné, např. protože není schopen zajistit výživu ani sám sobě nebo pokud je závislý na sociálních dávkách či pobírá starobní či invalidní důchod, nemůže mu být nařízeno platit výživné. Zákon dává soudu velký prostor při zjišťování, zda je povinný schopen poskytovat výživné žadateli. Rozhodnutí soudu bude záviset na zhodnocení konkrétních okolností případu. Pokud by povinný po zaplacení výživného klesal na nejnižší životní úroveň, pak je to postačujícím důvodem ke snížení výše výživného. 24 Chování povinného, který například zavinil rozpad manželství nebude mít žádný vliv na výši výživného. Avšak základní ustanovení 96 odst.2 ZOR zahrnující všechny druhy vyživovacích povinností, stanoví, že výživné nemůže být přiznáno, pokud by chování oprávněného bylo proti dobrým mravům. Tudíž manžel, který převážně zavinil rozpad manželství nebude oprávněn k výživnému. Chování, které je proti dobrým mravům, může být také chování manžela po rozvodu. Např. rozhodnutí NS č. 2/1966 stanovilo, že kriminální chování bývalé ženy, kvůli kterému přišla o zaměstnání, může být důvodem postačujícím pro zamítnutí nároku na výživné. 25 I když to není výslovně stanoveno zákonem, neschopnost manžela zajistit si obživu je tradičně interpretována soudem jako neschopnost pramenící z existence předchozího manželství a to konkrétně například jako důsledek péče o společné děti a délky manželství, během kterého se manžel vzdal svého výdělečného zaměstnání. 26 Neschopnost žadatele zajistit sám sebe musí existovat, když soud rozhoduje o rozvodu. Avšak taková neschopnost se může také objevit následně po rozvodu. Ovšem příčiny musí pocházet z manželství samotného (např. nemoc či invalidita dítěte). Pokud je například manžel propuštěn ze zaměstnání po rozvodu a má nedostačující finanční prostředky, nemůže mu být pouze z tohoto 24 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19353, datum stažení 15.2.2006 25 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19353, datum stažení 15.2.2006 26 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 142 15

důvodu přiznáno výživné od bývalého manžela, to samé bude například v případě nemoci či úrazu, které nastanou po rozvodu manželství. 27 Základní ustanovení o výživném, vycházející z faktu, že oprávněný není schopen se sám živit, nemá žádný časový limit. Mimo situaci, kdy oprávněný vstoupí do nového manželství. Nárok na výživné zaniká pokud zaniknou podmínky, díky nimž bylo výživné přiznáno. Např. finanční situace oprávněného se zlepší. Avšak v případě kdy oprávněný trpí duševní poruchou a je umístěn do institucionální péče bude výživné trvat až do smrti jednoho z manželů za předpokladu, že povinný je schopen výživné platit. Doba výživného je omezena pouze v případě tzv. sankčního výživného ( 93 ZOR) a to na dobu 3 let následujících po rozvodu. Pokud po uplynutí této doby stále přetrvává potřeba být vyživován pak může požádat o výživné v patřičném rozsahu. 28 Je možné konstatovat, že novelizace v této sféře souvisí s novou koncepcí rozvodu. Ustanovení 93 ZOR najde své uplatnění především v návaznosti na sporný rozvod, a to zejména podle 24b ZOR (sporný rozvod s tzv. tvrdostní klauzulí), ale také podle 24 ZOR (sporný rozvod). Vzhledem k tomu, že ustanovení 24 odst. 1 písm. a) in fine ZOR hovoří o případné vyživovací povinnosti, lze se domnívat, že i v případě tohoto rozvodu (nesporného) je možné počítat s širším rozsahem vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely. 29 3. Výše výživného Výše výživného je zásadně určována tzv. přiměřeným výživným. Životní úroveň proto tedy nebude stejná jako během manželství. Samozřejmě s výjimkou sankčního výživného, kdy je jeden z manželů oprávněný 27 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 150 28 tamtéž, str. 159 29 Králíčková, Z. : Vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely podle velké novely zákona o rodině účinné k 1.1.1998, Právní rozhledy, 1998, č.8, str. 389 16

k výživnému, které mu poskytuje stejnou životní úroveň, jakou měli manželé v době manželství. 30 V zákoně o rodině, který představuje výchozí právní předpis, který musíme při zkoumání výživného zohlednit, je výživné mezi rozvedenými manžely upraveno 92-94. V systému rozlišení rozsahu poskytovaných příspěvků je postaveno na třetí místo. Rozvedený manžel má nárok na výživu přiměřenou, zatímco rodiče vůči dětem na slušnou, děti vůči rodičům a manželé mezi sebou na stejnou a ostatní příbuzní pouze nutnou výživu. 31 V zákoně o rodině není popsán žádný systém výpočtu výše výživného. Výpočet vyplývá z poněkud abstraktních pojmů. Povinný musí být v pozici, kdy je schopen platit výživné, berou se v úvahu jeho schopnosti, situace a majetek, odůvodněné potřeby oprávněného a také neschopnost oprávněného zajistit sám sebe. 32 Poskytují se tedy následující výše výživného: - stejná životní úroveň u povinnosti rodičů vyživovat svoje děti, vzájemná vyživovací povinnost manželů, sankční výživné po rozvodu - rozumné výživné povinnost dítěte vyživovat svoje rodiče - přiměřené výživné manželé po rozvodu, příspěvek na výživu neprovdané matky - nutná výživa povinnost vyživovat předky a potomky s výjimkou rodičů a dětí a povinnost prarodičů vyživovat svoje nezletilé vnuky, kde není stanovena žádná suma, ale očividně by to měla být suma větší než u nutné výživy. Když se rozhoduje o výši výživného, bere soud v úvahu také ostatní vyživovací povinnosti na straně oprávněného. Pojmy rozumný či přiměřený konkretizuje nakonec rozhodnutí soudu, který zváží všechny okolnosti případu. Toto hraní se slovy umožňuje zvažovat konkrétní okolnosti případu, ale v praxi 30 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 177 31 Radvanová, S., Zuklíková, M. : Kurs občanského práva Instituty rodinného práva, C.H. Beck, Praha 1999, str. 181 32 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 190 17

je to poměrně náročné a vede to k rozdílnostem v rozhodování. Samozřejmě bude nárok určen poněkud odlišně ve velkých městech a v regionech s vyšší nezaměstnaností, jelikož se na něm odrážejí i životní náklady, které jsou ve větších městech vyšší. 33 Výživné je tradičně interpretováno jako pojem, který zahrnuje nejen náklady na pouhé bytí, ale také všechny materiální a kulturní potřeby osoby oprávněné v zákonném rozsahu. Neboť v tomto ohledu nejsou daná žádná konkrétní pravidla, konečné rozhodnutí závisí na uvážení soudu. Zákon neurčuje maximální limit výživného. V konkrétním případě však musí být vždy brány do úvahy schopnosti, situace a majetek povinného a potřeby oprávněného. Podle 163 OSŘ může kvůli zásadním změnám okolností kterákoliv strana dát návrh na znovu projednání výše výživného a žádat o jeho snížení, zvýšení či úplné zrušení. Zákon neobsahuje možnost automatického snížení po určité době. 34 Výživné je placeno v opakujících se měsíčních splátkách dopředu 91/1 ZOR. Konkrétní den platby bude stanoven v rozhodnutí soudu. Výživné je splatné u oprávněného manžela a může být nařízeno od zahájení soudního řízení. Rozvedený manžel může souhlasit, aby mu výživné bylo vyplaceno v podobě jednorázové částky, po jejímž zaplacení právo na výživné zaniká 94/2 ZOR. Typické jsou tyto dohody u tzv. smluveného rozvodu podle 24a ZOR, kde jednorázová částka se může jevit jako druh vyrovnání a tímto způsobem může navrhovatel přesvědčit druhého manžela, aby s rozvodem souhlasil. Výživné v podobě jednorázové částky nemůže uložit soud sám, jednorázová částka může být uložena pouze po vzájemné dohodě manželů. Tato dohoda musí být písemná podle 94/2 ZOR a musí být předložena soudu jako část majetkového vyrovnání. Podpisy manželů musí být úředně ověřeny podle 24a OZ. 33 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 190 34 tamtéž, str. 206, 214, 220 18

V ČR neexistuje automatická valorizace výše výživného. Soud může na žádost kteréhokoli z manželů změnit výši nebo zcela zrušit výživné pokud dojde k podstatné změně okolností na straně kteréhokoli manžela. Častější bude žádost povinného o snížení výživného např. kvůli nové skutečnosti, která mění jeho poměry podle 163 OSŘ. 35 Povinnému musí po zaplacení výživného zůstat alespoň existenční minimum. Jelikož výše výživného závisí na schopnostech, situaci a majetku povinného, pokud má povinný značný příjem a majetek, pak bude samozřejmě výživné vyšší a pokud je jeho situace horší, pak výživné bude nižší či nemusí být přiznáno vůbec. Nejsou zde žádná specifická pravidla o tom, zda a na co si může povinný ponechat určitou částku i na úkor vyživovací povinnosti. Po rozvodu se o výživném rozhoduje buď podle ustanovení 92 či 93 ZOR. V obou případech se použije ustanovení 154/1 OSŘ, podle kterého je rozhodující pozice manžela v době rozhodnutí soudu. Ve svém rozhodnutí nemůže soud brát do úvahy možnost růstu příjmu povinného v době po vynesení rozsudku a výživné se stává splatným až po zahájení řízení. 36 Pokud je povinný schopen platit výživné, pak jsou jeho dluhy brány do úvahy. Soud přihlédne k tomu, jaké jsou dluhy povahy, zda jsou to dluhy způsobené dělením majetku či dluhy vzniklé z podnikatelských aktivit povinného. Nároky na výživné jsou tzv. preferovanými pohledávkami, avšak tato kategorie zahrnuje také např. státní záležitosti (daně, zdravotní a sociální pojištění). 37 Při rozhodování o výživném vezme soud do úvahy zákonné vyživovací povinnosti, které již povinný má. Ohledně dobrovolného výživného bude záviset na rozhodnutí toho kterého soudce, který bude případ rozhodovat. Pravděpodobně však na ně nebude brán ohled. 38 35 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 227, 233, 250 36 http://obcanske.juristic.cz/481556/, datum stažení 15.2.2006 37 http://obcanske.juristic.cz/481556/, datum stažení 15.2.2006 38 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 292 19

Podle ustanovení 96 odst. 1,2 ZOR bude soud při posuzování schopností, situace a majetku povinného zkoumat, zda povinný bez platného důvodu neopustil výdělečné zaměstnání či nepodstoupil zbytečné podnikatelské rizika. Pokud ano, soud může užít při rozhodování fiktivního příjmu povinného. Jak bylo již uvedeno výše patnáctinásobek výše životního minima. 39 Pokud jsou příjmy povinného odvozeny výhradně ze sociálních dávek, bude těžko možné pro žadatele nárokovat si výživné. Pokud povinný žije z invalidního důvodu, nebude výživné přiznáno vůbec. Pokud povinný pobírá starobní důchod, bude výživné přiznané pouze výjimečně, a to pokud se životní úroveň značně po rozvodu liší, zejména v případě tzv. sankčního výživného. Musíme připomenout, že výživné se poskytuje pouze v případech, kdy žadatel není schopen se postarat sám o sebe. Pokud osoba pobírá minimální starobní důvod je zde presumpce, že je schopna se postarat sama o sebe a pokud ne, pak zřejmě má právo na pobírání jiných sociálních dávek(cestovné, příspěvek na bydlení). 40 Pokud povinný vstoupí do nového manželství, pak musíme brát do úvahy fakt, že s novým manželem mají společný majetek a tak budou mít principielně stejnou úroveň. V teorii se může objevit případ, kdy nový manžel bude mít větší příjem než povinný, pak de facto nastane situace, kdy on vyživuje bývalého manžela, neboť při posuzování soudem je brána do úvahy celková situace rodiny. 41 Poslanecká sněmovna 15. března 2006 přehlasovala prezidentské veto zákona o registrovaném partnerství. Zákon byl přijat napotřetí, poté co bylo hlasování dvakrát zpochybněno. Při prvním pokusu získal 97 hlasů a hlasování zpochybnil Karel Vymětal (KSČM), druhý pokus znamenal 102 hlasy pro zákon, ale tentokrát jej zpochybnila Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), při závěrečném třetím hlasování zákon získal přesně potřebných 101 hlasů. Pro přijetí hlasovali téměř všichni poslanci ČSSD (66 ze 70), mírná většina poslanců KSČM (26 ze 41), všichni přítomní poslanci US-DEU (7 z 39 tamtéž, str. 305 40 tamtéž, str. 312 41 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 305, 312, 319 20

10) a dva poslanci z ODS. Registrované partnerství zákon nabude účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy zřejmě od června nebo července. 42 Doté doby není možné uvažovat o situaci, kdy bývalý manžel oprávněný vstoupí do registrovaného partnerství. Právo být vyživován (kromě sankčního výživného) existuje pouze v případě, že žadatel není schopen zajistit sám sebe, protože např. nemá příjem ze zaměstnání, nepobírá sociální dávky a nemá ani jiné prostředky. Rozhodnutí o tom, zda je žadatel schopen či nechopen postarat se sám o sebe, je na uvážení soudu. Z tohoto důvodu je výživné typicky přiznáváno matkám s nezletilými dětmi předškolního věku, protože matka není podle zákona povinna umístit dítě do zařízení pro péči o děti a najít si zaměstnání. Pokud je matka nezletilého dítěte registrována mezi uchazeči o zaměstnání na úřadu práce, pak je oprávněna k dávkám v nezaměstnanosti a jiným ostatním sociální dávkám. Pokud je příjem rozvedeného manžela vysoký, pak může soud přiznat výživné pro druhého manžela. V praxi se to odrazí ve výši výživného přiznaného dítěti. Tudíž je výživné pro rozvedenou manželku zahrnuto ve výživném pro dítě, i když toto nebyl záměr zákona. 43 Pokud neschopnost rozvedeného manžela pramení z jeho chatrného zdraví či pokročilého věku, určení výše výživného bude odvozeno od příjmů bývalého manžela. Soud rozhoduje o výživném pro rozvedeného manžela pouze na návrh oprávněného. Pokud je nárokováno tzv. sankční výživné, které má přiznat žadateli výživné ve stejné úrovni jako za doby manželství, pak není důležité, jestli je povinný schopen výživné platit. Toto sankční výživné bylo nepřesně označeno praxí i literaturou jako pomsta za rozvod. Pokud je žádáno o tento typ 42 www.partnerstvi.cz/rp2006, dat stažení 16.3.2006 43 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 328 21

výživného je soudu i všem zúčastněným jasné, že manželé se stali nesmiřitelnými nepřáteli. 44 Pokud vyjde najevo při zvažování schopnosti oprávněného se sám živit, že odmítl možnost výdělečného zaměstnání, které odpovídá jeho vzdělání a schopnostem, pak pravděpodobně soud zamítne jeho žádost o výživné, protože je proti dobrým mravům, aby byl za těchto okolností podporován bývalým manželem, pokud tedy majetek druhého manžela není značného rozsahu. 45 Žadatel není zavázán zpeněžit svůj majetek získaný rozdělením společného jmění, aby uspokojil svoje potřeby. Pokud má však kapitálový majetek, soud rozhodne, že by neměl být závislý na dávkách od druhého manžela. Při kalkulaci žadatelových příjmů a majetku bude soud brát vždy v úvahu povinnost žadatele vyživovat jeho děti z prvního manželství. Na druhou stranu pokud žadatel požaduje výživné od druhého manžela, pak on sám je závislý a neměl by být schopen poskytovat výživné komukoli jinému. V takových případech soud rozhodne ve svém odůvodněném rozsudku, že i když je zde povinnost vyživovat, nemůže být však stanovena, či oprávněný manžel bude vykonávat tuto výživu skrze osobní péči o děti. Pokud se bude jednat o požadavek sankčního výživného, kde neschopnost postarat se sama o sebe není zákonným požadavkem, pak soud vezme v úvahu jeho povinnost vyživovat někoho jiného při rozhodování otázky výživného. 46 Schopnost oprávněné osoby zajistit sama sebe se také váže k tomu, zda a v jakém rozsahu je oprávněna přijímat sociální dávky. Podle dřívějších rozhodnutí soudu, skutečnost, že oprávněný pobírá invalidní důchod nebylo samo o sobě postačující k rozhodnutí že je neschopen zajistit sám sebe 92/1 ZOR, ledaže z toho důvodu není schopen uspokojit kromě potravy žádné základní potřeby. V takovém případě bude záviset na rozsahu majetku povinného. 47 44 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 328 45 tamtéž, str. 339 46 tamtéž, str. 348,354 47 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 361 22

4. Vzájemný vztah k jiným druhům výživného I když podle českého rodinného práva zahrnuje povinnost výživného pouze přímé příslušníky rodiny, může se objevit konkurence mezi několika typy výživného. Některé z těchto neshod jsou upraveny výslovně v ZOR ačkoli v ostatních případech je priorita dána určitému typu nepřímo ze systémového výčtu jednotlivých typů výživného v zákoně. 48 S ohledem na to, že vyživovací povinnost rozvedeného manžela může být v konkurenci s vyživovací povinností dítěte vůči rodiči, ZOR výslovně stanovuje, že dříve jmenovaná má přednost před pozdější 91/3 a 92/2 ZOR. Tudíž pokud rodič shledává sám sebe oprávněným k výživnému, pak je to jeho bývalý manžel, kdo bude mít povinnost ho vyživovat. Pouze v případě, že bývalý manžel již nežije či není schopen jej živit, je osoba oprávněná požadovat výživné po svých dětech. V případě mladých rozvedených manželů se může aplikovat povinnost jejich rodičů k jejich výživě. Povinnost vyživovat své dítě nekončí dosažením určitého věku, ale nabytím schopnosti dítětem postarat se samo o sebe. Dítě získává tuto schopnost uzavřením manželství tím, že vzniká vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely. Typicky v tzv. studentských manželstvích, kdy ani jeden z manželů nemůže poskytnout zajištění, povinnost rodičů zajistit své děti existuje nadále, samozřejmě pouze v souvislosti s jejich vlastním dítětem. Do roku 1990 se takové případy objevovaly častěji, ale dnes jsou spíše výjimečné. Teoreticky e může objevit situace, kdy se mladí manželé rozvedou a nejsou rozvedený manžel není schopen poskytnout výživné, pak je možná obnova vyživovací povinnosti rodičů ke zletilému dítěti, které ještě nedosáhlo ukončení vzděláni. V praxi však potřeba takové osoby bude pravděpodobně kryta sociálními dávkami. Soud také bude zvažovat zda by bylo toto výživné v souladu s dobrými mravy. 49 48 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 370 49 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 371 23

Právo na výživné rozvedeného manžela nemá přednost před nárokem nového manžela na vzájemnou vyživovací povinnost. Toto je specificky stanovena zákonem. 50 Povinnost rodiče vůči nezletilému dítěti má přednost před nárokem rozvedeného manžela a i před všemi ostatními vyživovacími povinnostmi. Dítě má právo na stejnou životní úroveň jako rodiče 85/1 ZOR. V této situaci je nedůležité zda dítě je zletilé či nezletilé. 51 Právo rozvedeného manžela nemá přednost před nároky ostatních příbuzných kteří jsou rovněž oprávněni k výživnému, tzn. dětí nebo rodičů povinného. ZOR neobsahuje ustanovení obsahující vzájemnou povinnost příbuzných vyživovat rozvedené manžely a rodiče. Pokud povinný bude povinen vyživovat svoje rodiče a tato povinnost by byla v konfliktu s povinností vyživovat rozvedeného manžela, pak by soud určil výši výživného pro rozvedeného manžela po srovnání příjmů povinného po odečtení vyživovací povinnosti k dětem a k rodičům. 52 Povinnost ostatních příbuzných tzn. rodičů (prarodičů) vyživovat, se aplikuje pouze tehdy, když povinný nemá postačující majetek, aby poskytl výživné osobě o které se jedná. To samé se aplikuje při povinnosti dětí vyživovat své rodiče. 53 5. Zánik výživného Právo na poskytování výživného zaniká: a) Jestliže oprávněný manžel nabude schopnosti se sám živit, k čemuž může dojít např. tehdy, jestliže rozvedená manželka získá příjem ze zaměstnaneckého poměru nebo jiný pravidelný příjem, případně dojde ke vzniku nároku na důchod apod. 50 tamtéž, str. 380 51 tamtéž, str. 388 52 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19353, datum stažení 15.2.2006 53 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 410 24

b) Uzavře-li oprávněný manžel nové manželství, povinnost poskytovat výživné končí definitivně v momentě uzavření 94/1 ZOR. Vznikne totiž nová vzájemná povinnost výživného mezi novomanžely. Pokud i toto nové manželství bude rozvedeno, výživné platí vždy poslední bývalý manžel. Tato povinnost nemůže být obnovena. To zda výživné má být sníženo či zrušeno pokud oprávněný vstoupí do dlouhodobého vztahu není upraveno zákonem o rodině a bude na rozhodnutí soudu jestli je to v souladu s dobrými mravy. 54 V zákoně není výslovně stanoveno, že by doba manželství měla význam pro určení výživného, pokud neschopnost manžela zajistit sama sebe vznikla z důvodu manželství. Při zvažování bude spíše soudce klást důraz na to, zda je to v souladu s dobrými mravy. 55 Pokud by soudce shledal, že by přiznání výživného bylo proti dobrým mravům z důvodu nevhodného chování oprávněného za doby manželství či po rozvodu, může být v tomto světle výživné sníženo či zamítnuto. 56 c) Smrtí oprávněného nebo povinného manžela. Povinnost poskytovat výživné nebo právo na plnění nepřechází na dědice oprávněného ani povinného, neboť se jedná o právo a povinnost osobního charakteru. d) Uplynutím doby tří let. Uplynutím zákonem stanovené doby zanikne ze zákona nárok na tzv. sankční výživné v rozsahu stejné životní úrovně ( 93 odst.2 ZOR) e) Poskytnutím jednorázové částky. Právo na výživné rozvedeného manžela zanikne poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy. Domníváme se, že tuto smlouvu mohou uzavřít jednak rozvedení manželé, a dále zejména rozvádějící se manželé v rámci tzv. nesporného rozvodu tak, že 54 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19353, datum stažení 15.2.2006 55 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19353, datum stažení 15.2.2006 56 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 446 25

otázku výživného začlení do smlouvy koncipované ve smyslu ustanovení 24 odst.1 písm. a) ZOR. 57 Z obecné zásady, že výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách přinesla nová právní úprava výjimku. Nový 94 odst. 2 ZOR nyní stanoví, že právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy. Tuto smlouvu mohou uzavřít jednak rozvedení manželé kdykoli po rozvodu, není však vyloučeno uzavření takové smlouvy s souvislosti s komplexním vypořádáním po rozvodu podle ustanovení 24a ZOR. Uzavřením takové smlouvy o jednorázovém splnění vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi zaniká tato vyživovací povinnost jednou provždy. I kdyby později nastaly jakékoli okolnosti na straně oprávněného manžela, které v okamžiku uzavírání této smlouvy nemohl předvídat, není možné právo na výživné na bývalém manželovi uplatnit. Jedinou možností by bylo uplatnit neplatnost takové smlouvy buď pro rozpor s dobrými mravy nebo pro případnou vadu právního úkonu. 58 5. Dohody o výživném Pokud se manželé dohodli na úpravě svých vzájemných vztahů po rozvodu, mohou také uzavřít závaznou dohodu ohledně výživného po rozvodu. ZOR neznemožňuje tuto dohodu. Taková dohoda nepotřebuje schválení soudu a bude patná jako jiné smlouvy. Pokud se však manželé nedokážou dohodnout, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. 59 Nová koncepce tzv. nesporného rozvodu ve velké novela zákona o rodině, účinné k 1. 8. 1998, umožňuje rozvádějícím se manželům kultivovaný 57 Hrušáková, M., Králíčková, Z. : České rodinné právo, Doplněk, Brno, 2001, str. 144 58 Hrušková, M. : Rodinné právo v aplikační praxi, Rozvod-děti-výživné, Edice právních rozhledů, Praha, 1999, str. 22 59 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 464 26

rozvod současně s komplexním vyřešením všech právních následků spojených s rozvodem manželství. 60 Umožňuje jim. aby uzavřeli smlouvu, do které by kromě vypořádání vzájemných majetkových poměrů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, pojali také vyživovací povinnost pro dobu po tomto rozvodu ( 24a odst.1 písm.a ZOR). Nesporý rozvod je tedy možné považovat za komplexní řešení osobních i majetkových vztahů založených manželstvím. 61 Dohoda o vzdání se práva být vyživován by byla platná - zejména se to může objevit v souvislosti se smluvený rozvodem, kdy se mohou oba manželé dohodnout, že žádný z nich nebude požadovat výživné po rozvodu, což samozřejmě nevylučuje, že soud přesto o výživném rozhodne. 62 Obecně podle ZOR nemá dohoda o výživném žádnou předepsanou formu. Pokud by dohoda byla součástí dohody o ostatním společném majetku pak musí být písemná a podpisy musí být ověřeny úřadně podle 24a ZOR. Dohoda o ukončení výživného zaplacením jednorázové částky musí být rovněž písemná podle 94/2 ZOR a pokud je uzavřena po rozvodu, musí být podpisy rovněž úředně ověřeny. Dohoda však nemusí být schválena oprávněným orgánem. 63 Nejvyšší soud se zabýval otázkou přípustnosti uzavření dohody o výživném manžela před rozvodem podle 4 ZOR. Nejvyšší soud rozhodl, že je možné uzavřít dohodu o výživném rozvedeného manžela i před rozvodem i podle ustanovení 24 ZOR. 92 odst. 1 ZOR je vymezena aktivní věcná legitimace rozvedeného manžela, který není schopen sám se živit, k návrhu na určení výživného po rozvodu a pasivní věcná legitimace bývalého manžela. zákon o rodině předpokládá, že se manželé na výživném po rozvodu dohodnou. 60 Hrušáková, M. : Rodinné právo v aplikační praxi Rozvod-děti-výživné, C.H. Beck, Edice Právních rozhledů, Praha, 1999, str. 6 61 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 476 62 tamtéž, str. 487 63 Boele Woelki, K., Brat. B., Sumner, I. : Eupropean family law in action.volume II: Maintenance between former spouses, Intersentia, Antverp, 2003, str. 491 27