MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her HRA HLAVOU VE FOTBALE A SLEDOVÁNÍ HRY HLAVOU JANA KOLLERA Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Karel Večeřa Vypracoval: Josef Fixa 3. ročník Tělesná výchova a sport Brno, 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně. Všechny prameny a literaturu, z níž jsem čerpal, v práci řádně cituji a uvádím zde úplný odkaz na příslušný zdroj. Souhlasím, aby tato práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a byla zpřístupněna ke studijním účelům. Josef Fixa

PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří PaedDr. Karlu Večeřovi za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnoval. Děkuji i mé přítelkyni za její pomoc při úpravě této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD... 5 1. CHARAKTERISTIKA FOTBALU... 7 2. HISTORIE FOTBALU... 9 2.1 Počátky fotbalu ve světě... 9 2.2 První fotbalová pravidla... 10 2.3 Poprvé v Českých zemích... 12 2.4. Mistrovství světa ve fotbale, nejlepší hráči historie... 13 2.4.1 Rekordy a zajímavosti MS... 13 2.4.2 Od Uruguaye k Německu... 13 3. HRA HLAVOU VE FOTBALE... 19 3.1 Útočné herní činnosti jednotlivce... 20 3.1.1 Přihrávání míče hlavou... 20 3.1.2 Zpracování míče hlavou... 24 3.1.3 Střelba hlavou... 25 3.2 Obranné herní činnosti jednotlivce... 27 3.2.1 Odebírání míče hlavou... 27 3.3 Rozbor zátěže... 27 4. CÍLE, ÚKOLY A HYPOTÉZY PRÁCE... 28 4.1 Cíle bakalářské práce... 28 4.2 Úkoly bakalářské práce... 28 4.3 Hypotézy bakalářské práce... 28 5. METODIKA VÝZKUMU A VÝSLEDKY POZOROVÁNÍ... 29 5.1 Jan Koller... 30 5.2 Jan Koller v zápase Česko Nizozemsko (0:1) na ME 2000 v Nizozemsku... 31

5.3 Jan Koller v zápase Česko Nizozemsko (3:2) na ME 2004 v Portugalsku... 34 5.4 Jan Koller v zápase Česko Dánsko (3:0) na ME 2004 v Portugalsku... 37 5.5 Jan Koller v zápase Česko - USA (3:0) na MS 2006 v Německu... 40 5.6 Jan Koller v kvalifikačním zápase SRN Česko (0:3) o postup na ME 2008... 42 5.7 Výsledky pozorování... 45 DISKUSE... 48 ZÁVĚR... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 52 RESUMÉ... 54

ÚVOD Fotbal je nejpopulárnější a nejrozšířenější kolektivní hra na světě. Fotbal hrají lidé na celém světě, ať už jsou to malí kluci hrající bosí na pláži v Brazílii, nebo hráči připravující se pod trenérským dohledem na víkendový zápas. Hned po olympijských hrách je mistrovství světa ve fotbale nejsledovanější sportovní akcí, která lidem po celém světě přináší vzrušení a zábavu. Každý kontinent má svůj šampionát, hraje se mistrovství Evropy, Jižní Ameriky, Asie i Afriky. Společným jmenovatelem těchto akcí je jedno - obrovský zájem diváků. Zápasy mistrovství světa i Evropy jsou již před začátkem šampionátu vyprodané. Stačí se podívat po evropských ligových stadionech, do Německa, Anglie, Španělska nebo Itálie, kde je fotbal nedílnou součástí každodenního života. Každý týden sledují fotbalové zápasy vyprodané stadiony, noviny jsou plné informací o fotbale. V tomto směru se fotbalu žádný jiný kolektivní sport nevyrovná. Fotbal přináší divákům pocit sounáležitosti se svým týmem na jakékoliv úrovni, kdy tým získá některou z medailí nebo vyhraje důležitý zápas. Fotbalové zápasy navštěvují vedle obyčejných fanoušků, kteří ale dokážou na stadionech vytvořit vynikající atmosféru, také prezidenti států, králové a královny, předsedové vlád nebo známé osobnosti z oblasti kultury. Zahajovacího ceremoniálu mistrovství světa v Itálii v roce 1990 se osobně zúčastnil dokonce papež Jan Pavel II. Pomocí fotbalu se zviditelňuje každá velká společnost, která neváhá zaplatit obrovské sumy za reklamu během významného fotbalového zápasu. Není divu, že fotbal si za své téma vzala dlouhá celá řada autorů. Ve svých životopisech vyprávějí o svých osudech slavní hráči a trenéři minulosti i současnosti. Jiné knihy zachycují dokumentační formou významné světové soutěže, jiné zase hovoří o těžkých začátcích fotbalu, který se však po celou dobu bouřlivě rozvíjel. O fotbalu vychází velké množství publikací. Tato práce je zaměřena na využití hry hlavou ve fotbale, především pak na pozorování hry hlavou Jana Kollera, který je díky svým fyzickým dispozicím jedním z nejlepších hlavičkářů na světě. Na základě podrobného pozorování vybraných zápasů, ve kterých uvedený hráč nastoupil k zápasu v základní sestavě, zjistíme, jak je tento hráč důležitý ve hře českého národního mužstva. Jedná se o průřez reprezentační kariérou Jana Kollera, budeme sledovat zápasy ME 2000 5

v Nizozemsku a Belgii a ME 2004 v Portugalsku, dále to bude zápas MS 2006 v Německu a nakonec kvalifikační utkání o postup na ME 2008. 6

1. CHARAKTERISTIKA FOTBALU Fotbal je kolektivní, míčová, branková hra acyklické povahy. Hrají proti sobě dvě družstva složená z deseti hráčů v poli a jednoho brankáře na každé straně. Cílem každého družstva je vstřelit víc gólů, než družstvo soupeře. Na hru dohlíží rozhodčí, který dbá na to, aby byla dodržována pravidla. Z hlediska psychologické typologie sportovních činností patří fotbal do skupiny sportů heuristicko-kolektivních. Smyslem těchto sportovních odvětví je taktickým myšlením a jednáním překonat soupeře vědomou kolektivní spoluprací. Dalším charakteristickým rysem je nutnost předvídat úmysly soupeře - odebírání míče soupeři nebo soupeři zamezit ve střelbě. Fotbal je hra fyzicky vysoce náročná, rozhoduje o tom nejen různorodost akcí, ale i intenzita hry, doba trvání utkání, koncentrovanost hráčů na hru. Ta ovlivňuje rychlost řešení herních situací, která závisí i na zdatnosti a trénovanosti fotbalisty. Řada akcí ve fotbale má anaerobní charakter, jsou to krátké, maximální intenzitou provedené úseky v trvání 6-8s, zrychlení, změny směru, sprinty, hra hlavou a střelba. Jsou energeticky kryty téměř výhradně makroergními fosfáty ATP a kreatinfosfát. Odpočinky při volnějším tempu jsou důležité pro obnovu ATP a CP. Pro hráče fotbalu je v popředí rovněž obecná vytrvalost s maximálním anaerobním prahem. Výsledky měření spotřeby kyslíku a hodnot tepové frekvence ukazují vysokou spotřebu kyslíku hráče při driblingu (až 4 l/min při frekvenci kroků 70-90/min), kdy hodnoty tepové frekvence dosahují skoro jeho maximálních hodnot, tj. 180-200 tepů/min. Při přihrávkách, obranné činnosti a trestných kopech je spotřeba kyslíku u hráčů nižší (2-3 l/min) stejně jako jejich tepová frekvence, tj. 150-160 tepů/min. (Havlíčková, 1993) Chronometráže utkání ve fotbale udávají přehled o aktivitě hráčů různých řad tzn. o náročnosti hry. Po dobu zápasu hráč naběhá kolem 15 km. To se týká především záložníků, jinak je počet naběhaných kilometrů závislý na místě hráčů v sestavě. Fotbal má povahu intervalových zátěží, kde se střídají krátké a dlouhé úseky běhu s míčem i bez míče různou rychlostí. Rychlé starty, obraty, různé druhy běhu s míčem, výskoky, hra hlavou, přihrávky na krátkou i delší vzdálenost, střelba na branku jsou náročné činnosti, které podporují rozvoj výbušné i izometrické síly, ale i silové vytrvalosti. Ve fotbale je v popředí důležitosti vytrvalost. Neméně důležitá je rychlost, na které je závislá úspěšnost v útočné i obranné fázi. Dalším rozhodujícím faktorem úspěchu je koordinace pohybu. Moderní fotbal je fyzicky 7

náročný, rychlejší a jednodušší, se snahou kombinovat v rychlosti na jeden až dva doteky. Vyžaduje jedince s dobrou trénovatelností, dobrou volní složkou, která se vyznačuje houževnatostí, cílevědomostí, poctivostí a přístupem. (Havlíčková, 1993) Z psychologického hlediska klade fotbal velké nároky na rozvoj osobnosti hráče vzhledem k požadavkům na výkon v utkání, na rozvoj schopnosti soutěžit, na regulaci psychických stavů podmiňujících podat maximální výkon. Jsou zde i další aspekty, které hrají důležitou roli pro úspěšnost jednotlivce a kolektivu. Jedná se o navození optimální aktivační úrovně před utkáním, schopnost maximálního nasazení v klíčových fázích utkání, schopnost analýzy herních situací a jejího správného zhodnocení, výběr optimálních prostředků pro jejich realizaci, integrované myšlení v průběhu utkání, schopnost maximální soustředěnosti během výkonu atd. (Navara, Ondřej, Buzek, 1986) Dnešní hráči se vyznačují větší výškou a hmotností, velkou aktivní tělesnou hmotností s obsahem tuku pod 10%. Vysocí jsou zejména brankáři, střední obránci, většinou i útočníci. Fotbalisté mají široký hrudník, delší nohy s obvody stehen 58-65 cm, lýtek 39-41 cm. Kolena jsou mírně vytočena. Somatotyp fotbalisty podle Štěpničky je mezomorfí typ s vyrovnanou endoektomorfní složkou, obránci mají většinou větší endomorfní a mezomorfní složku. Rozvinutá svalovina u fotbalistů má velkou izometrickou sílu. Charakter svalových vláken je převážně rychlostní. (Havlíčková, 1993) Obsah sportovního tréninku ve fotbale dělíme na přípravu technickotaktickou, psychologickou a tělesnou. Tělesnou přípravu potom dělíme na všeobecnou a speciální. Všeobecná příprava podporuje rozvoj jednotlivých pohybových schopností v nejširších obměnách jejich projevů. Pomáhá vytvářet základy všeobecné připravenosti hráčů, je důležitá rostoucího organismu mládeže. Na vlastní výkonnost hráče má nepřímý vztah. Speciální tělesná příprava je nedílnou součástí vlastního výkonu fotbalisty v utkání. Nejdůležitější jsou zde cvičení s míčem a kondiční trénink hráčů, ve kterém se rozvíjí tělesná zdatnost v pohybech, které jsou podobné herním činnostem. Tak trénujeme rychlost změny směru běhu s míčem i bez míče, běh -zastavení - start do nového směru. (Havlíčková, 1993) 8

2. HISTORIE FOTBALU 2.1 Počátky fotbalu ve světě Fotbal v současné podobě se podle nejstarších dochovaných pramenů zrodil v Anglii v polovině 19. století. To, co bylo před tím, fotbal jen zdánlivě připomínalo. Vydáme-li se hluboko do historie lidstva, budeme dřív než o fotbalu hovořit obecně o kolektivních míčových hrách. Míče byly různé velikosti. V Řecku se údajně hrálo vycpávaným míčem, který se nazýval sfaira kené, ale už tehdy i míčem plněným vzduchem. Římané ve starověku rozeznávali pět druhů míčů o různých velikostech, nejznámějšímu z nich se říkalo pilla. Řecky se nazýval palla, francouzsky balle, německy a anglicky ball. Foot je v angličtině spodní část nohy, ball znamená míč, spojením těchto dvou slov tedy vznikl football. V němčině je podobně složený název der Fussball. V Itálii se ale napodobenina anglického výrazu nikdy neujala. Hra tam nese název calcio podle italského slova calcare, což znamená šlapat. V češtině se začalo používat slovo kopaná, v polštině pilka nožna, v srbochorvatštině nogomet. Pojem fotbal zná celý svět, jen v USA se pod tímto názvem skrývá trochu jiný sport, podobný ragby. Evropskému fotbalu říkají Američané soccer. Určit datum a místo, kde se míč poprvé objevil, se už možná nikdy nepodaří. Odhaduje se ale, že například vyobrazení míče v chrámu v egyptském Karnaku je staré bezmála 4000 let. (Macho, 1996) V Číně se ve 4. a 3. století př. n. l. hře podobné fotbalu, říkalo su-chu. Kopalo se do koule ze zvířecí kůže. Hru začali provozovat vojáci, ale brzy se rozšířila i mezi obyčejné lidi. V hrobce v Beni-Hassanu, Sakaře i jinde byly nalezeny obrazy znázorňující různé míčové hry starých Egypťanů až z roku 2600 př. n. l. Ve starém Řecku se podobná hra nazývala episkyros. Na Themistokleově zdi v Aténách, pocházející z časů kolem roku 500 př. n. l., jeden z reliéfů zachycuje hru, při níž dvě družstva kopou do míče. Rozkvět míčových her se datuje od tzv. helénistického období ve 3. století př. n. l., kdy se pěstovaly především na gymnáziích. Z Řecka převzali míčové hry Římané, aby je provozovali v lázních. Římskou obdobou episkyra byl harpaston. Římané tyto hry chápali nejen jako povyražení ve volném čase, ale také jako prostředek k utužení fyzické síly a duševní rovnováhy. Proto se jich zúčastňovaly známé osobnosti, např. císař Julius Caesar nebo Augustus. Spory o 9

tom, kdo byli prvními předchůdci moderního fotbalu, asi nikdy nebudou brát konce a nebude možné jednoznačně říct, kdo vlastně fotbal vymyslel. Velmi pravděpodobně zní tvrzení, že harpaston byl římskými legiemi při jejich taženích zavezen do Anglie a Francie, dokonce i na Kavkaz. Italové uvádějí, že fotbal se hrál v Anglii díky vojínům římských legií už za Julia Caesara. V Londýně se na Tower Hill utkala místní vojenská posádka s jinou posádkou ze St.Albans. Jiná zpráva z Anglie hovoří o občanech Derventia, později Little Chesteru, jak oslavili vítězství nad římskými legiemi hrou s míčem, který kopali k městským hradbám. William Fitzstephen se pak v roce 1175 zmiňuje o hře podobné fotbalu ve svých dějinách Londýna. Nelehké počátky fotbalu dokumentují i zákazy hraní fotbalu. Ve 13. století londýnský starosta zakázal hrát fotbal ve středu města, později samotný anglický král Richard II. zakázal hrát fotbal po celé Anglii. Roku 1793 bylo sehráno první veřejné fotbalové utkání mezi městskými družstvy Sheffieldu a Nortonu. (Macho, 1996) Předchůdci fotbalu se objevili i v Americe. Bolivijští vědci objevili v La Pazu archivní materiály o domorodcích z oblasti Moxos, kteří hráli hru velice podobnou fotbalu. Hráči směli zasáhnout gumový míč pouze nohou či hlavou, ne však rukou. To vedlo Bolivijce k přesvědčení, že právě oni jsou zakladateli skutečného fotbalu, neboť v Anglii se ještě v roce 1862 mohlo hrát i rukou. (Macho, 1996) 2.2 První fotbalová pravidla První fotbalová pravidla byla sepsána v roce 1845 v Anglii na škole v Rugby, pod názvem Zákony fotbalu, jak je hrán ve škole v rugby. Pravidla měla za úkol odstranit ve hře surové srážky protihráčů, zmírnit tvrdost, aby hrubou sílu nahrazovala technika a chytrost. Tato pravidla však povolovala dosáhnout gólu rukou. Oproti tomu vydala škola v Cambridgi v roce 1848 svoje pravidla a podle nich se přizpůsobovala pravidla i na jiných školách. Tato pravidla však nebyla dochována. V Etonu byla sepsána v roce 1849, dokonce prý bylo zakázáno hraní rukou, ale nebylo to prokázáno. Nejznámější z prvních pravidel sestavil učitel ze školy v Uppinghamu J. C. Thring. Bylo dovoleno hraní rukou, ale pouze za účelem zpracování přihrávky nebo odraženého míče. Jsou to nejstarší dochovaná pravidla fotbalu a zněla takto: 10

1. Branky je docíleno, pokud míč byl dopraven brankou nebo pod brankovou tyčí, aniž by byl vnesen nebo udeřen rukou. 2. Jest pouze dovoleno používati rukou k umrtvení míče, aby mohl býti kopnut. 3. Nohou smí býti pouze kopnut míč. 4. Hráč nesmí kopati míč, pokud je ve vzduchu. 5. Byl-li míč sražen za pomezní čáry, má býti dopraven zpět do hřiště od téhož hráče, a to z místa, na kterém přešel pomezní čáru, a sice přímým směrem ke středu hřiště. 6. Přešel-li míč přes brankovou čáru, má býti dopraven zpět do pole stranou, jejíž brankovou čáru přešel. 7. Žádný hráč nesmí býti blíže nežli šest kroků od hráče, který míč zahrává. 8. Hráč je mimo hru, jestliže je před míčem, a musí se vrátiti zpět, co nejrychleji možno. Byl- li míč naposledy hrán hráčem jeho strany, nesmí se míče dotknouti, kopati ho nebo hnáti kupředu dříve, nežli se míče dotkl některý hráč protistrany, nebo jestliže hráči jeho vlastní strany míč předběhli a jsou s to hráti míč před ním. Vrážení je zakázáno a dovoleno jen tehdy, je-li míč za hráčem. Krátce po ustavení The Football Association, 26. 10. 1863 v Londýně, bylo potřeba sjednotit a vydat nová pravidla. V mnohém se podobala Thringovým i těm, která vypracovali v Cambridgi a Etonu. 8. 12. 1863 byla tato asociační pravidla schválena. Jejich sepsání a vydání se stalo jedním z nejdůležitějších milníků ve vývoji fotbalu. Tím se fotbal oddělil od ragby, i když nová pravidla ještě obsahovala několik společných prvků. Například branka ještě neměla břevno, takže vypadala stejně jako branka ragbyová. Až v roce 1866 se stanovilo, že gólu je docíleno, pokud míč projde pod provazem spojujícím tyče. Roku 1873 byl zaveden rohový kop, roku 1875 byly stanoveny přesné rozměry branky, od roku 1880 je pro každý zápas určen rozhodčí, od roku 1893 byly u pohárových zápasů povinné sítě na brankách. Značka pro pokutový kop, stejně jako vymezení pokutového území, byla zavedena v roce 1902. Od roku 1912 směl hrát brankář rukama jen ve svém pokutovém území, nikoliv už na celé vlastní polovině hřiště, jak tomu bylo doposud. (Macho, 1996) 11

2.3 Poprvé v Českých zemích Fotbalu přišli brzy na chuť samozřejmě i Češi. V Čechách se fotbal objevuje v 80. letech 19. století, avšak stejně jako celá řada dalších sportovních odvětví, která se šířila především z Anglie, narážel na konzervativní názory vedení Sokola, které odmítalo uznat sportovní hnutí a setrvávalo na svém pojetí tělovýchovné činnosti. Fotbal hráli v Čechách nejprve pražští Němci ve svém klubu Regatta Prag. V roce 1885 z něj vystoupili jeho čeští členové a založili svůj vlastní klub International Rowing Club a český fotbal byl na světě. Hrálo se na hřišti na Císařské louce. První veřejné fotbalové utkání se však nehrálo v Praze, ale v Roudnici. Na tamním ostrově se 15. 8. 1892 střetl ČAC Roudnice s místním Sokolem a zvítězil 1:0. V Praze se fotbal rozvíjel v různých studentských kroužcích. Většinou však byli jeho vyznavači a propagátoři za svou touhu po pohybu a lásku k fotbalovému míči pronásledováni, často i trestáni svými profesory. Žádné zákazy však nemohly zabránit šíření této populární hry. (Procházka, 1987) V roce 1895 se na české fotbalové scéně objevují téměř současně dva fotbalové kluby, které se zapsaly do dějin nejen českého, ale i světového fotbalu Sparta a Slavia. V prvním pražském derby 29. 3. 1896 vyhrála Sparta 1:0. Avšak zásluhou Slavie se 8. 1. 1899 odehrálo v Praze první mezinárodní utkání Slavia Berlin (0:0). 12. 3. 1899 zavítali čeští fotbalisté poprvé do Vídně. V Prátru před několika tisíci diváky skončilo utkání remízou 2:2. 28. 3. téhož roku do Prahy poprvé přijelo anglické mužstvo, jedenáctka Oxfordu porazila Slavii 3:0, ale domácí si vysloužili velké uznání několika tisíc diváků. (Procházka, 1987) V roce 1901 vznikl Český svaz fotbalový (ČSF) a byly tak dovršeny snahy o sjednocení fotbalu v Čechách. Jeho prvním předsedou se stal Karel Freja. V roce 1904, kdy vznikla Mezinárodní fotbalová federace FIFA, si přihlášku do FIFA poslal i Český svaz fotbalový, jenže ta se někde zatoulala a tak byli Češi přijati až v roce 1906. Po námitkách Rakušanů a Němců se stal ČSF jen prozatímním členem, s definitivní platností pak byl ČSF přijat do FIFA v roce 1907. (Procházka, 1987) 12

2.4. Mistrovství světa ve fotbale, nejlepší hráči historie Mistrovství světa ve fotbale se od roku 1930 koná jednou za 4 roky, vůbec první MS se konalo v Uruguayi. Až do roku 2002 se v pořadatelství MS střídaly pouze země evropského a amerického kontinentu. V roce 2002 se MS konalo poprvé v Asii, poprvé na území dvou států, šampionát hostila Jižní Korea společně s Japonskem. V roce 2010 se bude MS konat poprvé na území Afriky, konkrétně v Jižní Africe. Odehrálo se 18 turnajů, pouze Brazílie se zúčastnila všech šampionátů. 2.4.1 Rekordy a zajímavosti MS Dosud nikdy nedokázalo evropské mužstvo vyhrát MS na jiném kontinentu, než v Evropě. Pouze Brazílie, jako jediná země amerického kontinentu, dokázala vyhrát MS, které se konalo na evropském kontinentu. Pouze Itálie a Brazílie dokázaly obhájit titul mistra světa i na následujícím šampionátu. Jediný Brazilec Pelé dokázal vyhrát jako hráč 3x MS, jen Němec Beckenbauer a Brazilec Zagallo dokázali vyhrát MS jako hráči a trenéři. Pouze 2 hráči hráli na 5 šampionátech za sebou, byli to Němec Matthäus a Mexičan Carbajal, nejvíc zápasů na MS odehrál Němec Matthäus 25. Nejvíc gólů na jednom MS vstřelil Francouz Fontaine v roce 1958 13, nejvíc gólů v jednom zápase MS vstřelil Rus Salenko v roce 1994 5. Celkově nejlepším střelcem v historii MS je Brazilec Ronaldo, který vstřelil 15 gólů. 2.4.2 Od Uruguaye k Německu Oficiálně 1. MS ve fotbale hostila v roce 1930 Uruguay. Mistrovství se konalo především díky obětavosti předsedy Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) Francouze Julese Rimeta, po němž byl pojmenován pohár, který získával vítěz MS až do roku 1970. Šampionátu se mohli zúčastnit pouze členové FIFA, stačilo se jen přihlásit. Nakonec se ho zúčastnilo 13 mužstev. Hrálo se jen 18 zápasů na jediném stadionu v Montevideu, který měl kapacitu 100 000 diváků. Zápasy domácích sladoval zcela zaplněný stadion, ale zápasy ve skupinách se hrály často před téměř prázdnými tribunami. Ve finále porazila domácí Uruguay Argentinu 4:2. První gól 13

v historii MS vstřelil Francouz Lucien Laurent, nejlepším střelcem turnaje byl Argentinec Stábile. (Macho, 1996) 2. MS se hrálo v roce 1934 v Itálii. FIFA rozhodla, že na MS bude hrát 16 mužstev, ale protože byl o šampionát velký zájem, musela se hrát kvalifikace. Na MS se probojovali i fotbalisté Československa, kteří postupně porazili Rumunsko, Švýcarsko, Německo a postoupili až do finále, které se hrálo v Římě. V něm prohráli s Itálií 2:1 po prodloužení, branku Československa vstřelil Antonín Puč. Historici však tvrdí, že Itálie vyhrála šampionát neregulérně, protože měla v kádru 3 cizince, kteří nesměli za Itálii hrát. Československo tehdy mělo v týmu dvě velké osobnosti: brankáře Františka Pláničku, který byl ve své době považován za nejlepšího brankáře na světě a Oldřicha Nejedlého, který byl nejlepším střelcem šampionátu. (Macho, 1996) 3. MS v roce 1938 hostila Francie. Od tohoto roku měli automaticky zajištěn start na MS obhájci titulu a tým pořadatelské země, kteří tedy nemuseli hrát kvalifikaci. Na turnaj se probojovali i fotbalisté Československa, ve čtvrtfinále ale prohráli s Brazílií. Brankář Plánička si zlomil ruku, což pro něj znamenalo konec kariéry. Ve finále porazila v Paříži Itálie Maďarsko 4:2. Nejlepším střelcem turnaje se stal Brazilec Leonidas. (Macho, 1996) 4. MS se hrálo kvůli 2. sv. válce až v roce 1950 v Brazílii. Zúčastnilo se ho jen 13 týmů, především evropské země neměly dostatek peněz. Poprvé se turnaje zúčastnila Anglie, která v předchozích letech odmítala hrát na MS, ale nakonec nepostoupila ze základní skupiny. V posledním zápase finálové skupiny hrála Brazílie proti Uruguaji. Brazilcům stačilo v tomto zápase remizovat a stali by se mistry světa, jenže na stadionu Maracaná v Rio de Janeiru, kde utkání sledovalo 205 000 diváků, prohráli 2:1 a tak se mistrem světa stala Uruguay. Nejlepším střelcem turnaje byl Brazilec Ademir. (Macho, 1996) 5. MS v roce 1954 se odehrálo ve Švýcarsku. Semifinále Uruguay Maďarsko bylo nazváno předčasným finále, hrál se výborný fotbal, Maďarsko vyhrálo 4:2. Hráči Maďarska Puskás, Kocsis, Hidegkuti a Czibor se nejvíc zasloužili o to, že jejich mužstvo postoupilo až do finále. V něm se střetly týmy v Bernu týmy 14

Maďarska se SRN. Tyto dva týmy spolu už hrály v základní skupině, Maďaři vyhráli 8:3 a byli jednoznačným favoritem. Ve finále už vedli Maďaři 2:0, ale Němci dokázali zápas otočit a především zásluhou útočníka Rahna zvítězili 3:2, což bylo považováno za zázrak. Další velkou postavou Němců byl záložník Walter. Nejlepším střelcem mistrovství se stal Maďar Kocsis. (Macho, 1996) 6. MS se konalo v roce 1958 ve Švédsku. V 17 letech přijel do Švédska na svoje první MS hráč, který se stal přes noc nejlepším fotbalistou světa Brazilec Pelé. Od Brazilců se tehdy nic nečekalo, ale nakonec nadchli celý svět svým krásným fotbalem. O tomto týmu odborníci říkají, že je to nejlepší tým, který kdy na MS hrál. Nikdy předtím ani potom prý nehrál nikdo lépe. Nejvíce vynikali útočníci Pelé, Didi, Vavá, Garrincha, Zagallo. Ve finále ve Stockholmu porazila Brazílie domácí Švédsko 5:2. Nejlepším střelcem turnaje byl Francouz Fontaine. (Macho, 1996) 7. MS v roce 1962 hostilo Chile. Mezi 16 účastníky ve 4 základních skupinách bylo i Československo, které dokázalo postoupit až do finále, když v základní skupině porazilo Španělsko, remizovalo s Brazílií a prohrálo s Mexikem. Ve čtvrtfinále porazilo šťastně Maďarsko a v semifinále Jugoslávii. Ve finále, které se hrálo v Santiagu, porazila Brazílie Československo 3:1 i přesto, že nemohl hrát zraněný Pelé. Chyboval především brankář Schrojf, jenž byl před finále vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Jedinou branku Československa vstřelil Josef Masopust, který právě za výkony na tomto MS získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy roku 1962. Nejlepšími hráči Brazilců byli opět útočníci Pelé, Didi, Vavá, Garrincha, Zagallo. Nejlepšími střelci turnaje se stali Brazilci Garrincha a Vavá. (Macho, 1996) 8. MS hostila v roce 1966 Anglie. Poprvé se mohli na MS v kopané podívat i diváci v televizním přímém přenosu. Finále na stadionu Wembley v Londýně sledovalo 98 000 diváků a byli svědky vítězství Anglie nad SRN 4:2 po prodloužení a také nejproblematičtějšího gólu v historii. Za stavu 2:2 v prodloužení vystřelil Angličan Hurst, míč se odrazil od břevna na zem nikdo nevěděl, zda to gól byl nebo ne, ale rozhodčí ho uznal. Až o mnoho let později bylo dokázáno, že míč nepřešel o 5 cm brankovou čáru. Nejvýraznějšími osobnostmi mužstva Anglie byli brankář Banks, obránce Moore, bratři Jack a Bobby Charltonové a útočník Hurst, 15

který dokázal jako jediný vstřelit 3 góly ve finále MS. Nejlepším střelcem šampionátu byl Portugalec Eusébio. (Macho, 1996) 9. MS se konalo v roce 1970 v Mexiku. Ve finále v Mexico City porazila Brazílie Itálii 4:1, utkání sledovalo 107 000 diváků. O Brazilcích se v té době říkalo, že soupeře nepřehráli, ale přetančili hráli na pohled krásný fotbal. Nejlepšími hráči Brazilců byli Pelé, Tostao, Jairzinho, Gerson, Carlos Alberto.Brazilci vyhráli potřetí pohár Julese Rimeta, ten jim měl zůstat nastálo, ale byl jim ukraden a byl zřejmě roztaven na zlato. Nejlepším střelcem turnaje se stal Němec Gerd Müller. (Macho, 1996) 10. MS hostila v roce 1974 Spolková republika Německo. Hrálo se o nový pohár, nazvaný Světový pohár, který je celý ze zlata. Na tomto turnaji zaujala celý svět hra Nizozemska, jehož trenér Rinus Michels přišel s novým pojetím fotbalu, tzv. totálním fotbalem všichni hráči uměli bránit i útočit, hráli výborně technicky i takticky. Jejich nejlepším hráčem byl Johann Cruyff. Ve finále v Mnichově porazilo domácí Německo Nizozemsko 2:1, Němci byli pod velkým tlakem, ale vítězství nakonec uhájili. Nejlepšími hráči Německa byli obránce Beckenbauer, útočník Gerd Müller a brankář Maier. Nejvíc branek na šampionátu vstřelil Polák Lato. (Macho, 1996) 11. MS se konalo v roce 1978 v Argentině. Do finále se probojovala domácí Argentina na úkor Brazílie, která měla stejně bodů v semifinálové skupině, ale horší skóre. Nizozemci i bez Johana Cruyffa pokračovali ve výborných výkonech, které předváděli na MS v Německu, ale znovu prohráli smolně ve finále, tentokrát s Argentinou v Buenos Aires. Za stavu 1:1 trefili Nizozemci tyč, nakonec se z vítězství 3:1 po prodloužení radovali domácí. Oporami mistrů světa byli obránce Passarella a útočník Kempes, jenž byl nejlepším střelcem turnaje. (Macho, 1996) 12. MS se odehrálo v roce 1982 ve Španělsku. Na turnaji hrálo poprvé 24 mužstev, mezi nimi i fotbalisté ČSSR, ale pouze 2x remizovali a jednou prohráli, takže nepostoupili ze základní skupiny. Maďaři zde porazili Salvador 10:1 do té doby nikdo nedokázal v zápase MS vstřelit 10 branek v jednom utkání. Nejlépe na tomto MS hráli Brazilci, ale v rozhodujícím zápase prohráli s Itálií a nepostoupili tak 16

do semifinále. Ve finále v Madridu porazila Itálie Německo 3:1. Nejlepšími hráči Itálie byli brankář Zoff, záložník Conti a útočník Rossi, který se stal nejlepším střelcem turnaje. (Macho, 1996) 13. MS se konalo v roce 1986 v Mexiku. Mistrovství se mělo původně konat v Kolumbii, ale ta se ho nakonec kvůli ekonomickým problémům vzdala. Tak se Mexiko stalo první zemí, ve které se hrálo MS podruhé a to i přesto, že zemi necelý rok před jeho zahájením postihlo ničivé zemětřesení. Největší postavou šampionátu se stal Argentinec Diego Maradona, jeden z nejlepších fotbalistů historie, především jeho zásluhou se stala Argentina mistrem světa. Ve srovnání s Argentinou zaostávaly ostatní týmy jen proto, že neměly v sestavě Maradonu. Ve finále v Mexico City porazila Argentina SRN 3:2, zápas sledovalo 114 000 diváků. Nejvíc gólů na turnaji vstřelil Angličan Lineker. (Ježek, Macků, 1987) 14. MS hostila v roce 1990 Itálie. Na turnaji hrála i reprezentace Československa, která zde zanechala velice dobrý dojem, když v základní skupině porazila USA a Rakousko, a tak se i přes následnou porážku od Itálie kvalifikovala do osmifinále. Tam porazila Kostariku, především díky 3 gólům útočníka Skuhravého. Až ve čtvrtfinále nestačilo Československo na SRN a prohrálo 1:0. Ve finále v Římě, které zklamalo svojí úrovní, porazila SRN Argentinu 1:0 a vrátila jí porážku ve finále předchozího MS. Nejlepšími hráči Německa byli záložníci Matthäus a Brehme a útočníci Klinsmann a Völler. Nejlepším střelcem turnaje se stal Ital Schillaci, druhým nejlepším střelcem byl Skuhravý z Československa. (Ježek, Macků, 1990) 15. MS se konalo v roce 1994 v USA. Na tomto šampionátu se neslavně s reprezentační kariérou rozloučil Diego Maradona, který byl vyloučen z MS kvůli prokázanému dopinku. Tragicky skončil šampionát pro kolumbijského obránce Escobara, který byl po MS zastřelen, údajně kvůli vlastnímu gólu, který si vstřelil v zápase s USA. Ve finále v Los Angeles porazila Brazílie Itálii, utkání sledovalo 93 000 diváků. V normální hrací době i po prodloužení zápas skončil 0:0, a tak poprvé v historii o mistru světa rozhodly až pokutové kopy. Šťastnější byli Brazilci a stali se tak počtvrté mistry světa. Nejlepšími hráči Brazílie byli brankář Taffarel, 17

obránci Marcio Santos a Jorginho, záložník Dunga, útočníci Romário a Bebeto. Nejlepšími střelci turnaje se stali Bulhar Stoičkov a Rus Salenko. (Macho, 1996) 16. MS se odehrálo v roce 1998 ve Francii. Poprvé se šampionátu zúčastnilo 32 zemí. Turnaj se vyznačoval nestejným metrem při posuzování faulů ze strany rozhodčích, z čehož pramenilo, že na turnaji bylo nejvíc vyloučených hráčů v historii MS. Především Nizozemci předváděli výborný fotbal, ale nedokázali v rozhodujících zápasech střílet branky, proto skončili až na 4. místě. Ve finále v Paříži porazila Francie Brazílii 3:0, když největší postavou zápasu byl Francouz Zidane, který vstřelil 2 branky. Oporami mužstva Francie byli brankář Barthéz, obránci Blanc a Thuram a záložník Zidane. Nejlepším střelcem turnaje se stal Chorvat Šuker. (Konečný, 1998) 17. MS hostily v roce 2002 dvě země, Japonsko a Korejská republika. Poprvé v historii pořádaly MS 2 země, navíc se MS poprvé hrálo v Asii. Největším překvapením turnaje bylo mužstvo Koreje, které na MS startovalo popáté v historii, ale až na tomto šampionátu dokázalo poprvé vyhrát zápas na MS a jako první asijský tým dokázala postoupit do semifinále. Nakonec skončila 4., což je nejlepší výsledek asijského mužstva na MS v jeho historii. Ve finále v Jokohamě porazila Brazílie Německo 2:0 zásluhou 2 gólů útočníka Ronalda. Nejlepšími hráči Brazílie byli brankář Marcos, obránci Roberto Carlos a Cafú, záložníci Rivaldo a Ronaldinho a útočník Ronaldo, který byl nejlepším střelcem turnaje. 18. MS se v roce 2006 podruhé v historii konalo v Německu. Poprvé v historii se na šampionát probojovala reprezentace samostatné České republiky, která sice v prvním zápase ve skupině porazila USA, ale v následujících dvou zápasech prohrála s Ghanou a pozdějšími mistry světa z Itálie a nepostoupila ze základní skupiny. Velmi dobrými výkony se prezentovaly týmy Argentiny a domácího Německa, které skončilo na 3. místě. Ve finále v Berlíně porazila Itálie Francii, zápas skončil i po prodloužení 1:1, podruhé v historii musel o titulu mistra světa rozhodnout penaltový rozstřel, šťastnější v něm byli Italové. Jejich nejlepšími hráči byli brankář Buffon, obránci Cannavaro a Zambrotta, záložníci Pirlo a Gattuso, útočníci Totti a Toni. Nejlepším střelcem turnaje se stal Němec Klose. 18

3. HRA HLAVOU VE FOTBALE Hra hlavou má v moderním fotbalu velký význam, ať už je to v útočné (ofenzivní) fázi, nebo v obranné (defenzivní) fázi. Hlavičkou lze protivníkovi vstřelit branku a naopak soupeři zabránit ve zpracování nebo v zachycení vysokého míče. Přitom pro všechny hráče na hřišti platí jedno z nejzákladnějších pravidel: nenechat míč dopadnout na zem a ihned ho odehrát hlavou dál. Hráč, který při hlavičkovém souboji vyskočí jako první a do největší výšky, má pak největší naději na to, že odehraje míč hlavou jako první. (Bauer, 1999) Moderní pojetí fotbalu výrazně upřednostňuje pohyb míče po zemi, resp. ve výšce dosažitelné nohou. Přesto však existuje řada situací, kdy z různých důvodů nelze tuto podmínku splnit. Jde například o odkop brankáře, osvobozující odkop obránce nebo centrovaný míč z křídla. Také standardní situace, například volné a rohové kopy nebo autové vhazování, nabízejí spoluhráčům většinou vysoké míče. Ke zpracování nebo usměrnění vysokých míčů požadovaným směrem je nutné, aby hráč ovládal techniku hry hlavou, která je velmi rozmanitá. (Kollath, 2006) Hra hlavou je poměrně náročná činnost, pokud hráč dostatečně neovládá techniku hlaviček. Nejdůležitější při hlavičkování je mít vždy otevřené oči a hrát čelem, nikoliv temenem hlavy. Hlavičkování by se mělo trénovat už od žákovských kategorií. Pro začátek je na hlavičkování nejvhodnější lehký a měkčí míč. (Harvey, Sheikh-Miller, Dungworth, Gifford, 2007) Obr. 1: Hra hlavou po výskoku ze stoje po odrazu oběma nohama (Bauer, 1999) 19

Technika hry hlavou Při výskoku při hlavičkování se hráč odráží pokud možno jednou nohou. Trup se v pase prohne dozadu a pak se prudce předkloní proti přilétávajícímu míči. Přitom musí být napnuté krční svaly a svaly šíje. Čelist je při hlavičkování spuštěná dolů. Hlava udeří do míče přední nebo boční stranou čela, v žádném případě ne spánkem, protože při tom hrozí nebezpečí úrazu. Při hlavičkových soubojích potřebují hráči notnou dávku pružnosti, obratnosti a odvahy. Typické chyby při výskoku se trup dostatečně neprohne dozadu při hře hlavou v běhu odraz oběma nohama namísto odrazu jednou nohou při výskoku na míč nezakopává odrazová noha dozadu při úderu hlavy do míče není zpevněný krk a šíje. (Bauer, 1999) Hráč používá během hry při hře hlavou tyto herní činnosti: 1. útočné herní činnosti jednotlivce přihrávání míče zpracování míče střelba 2. obranné herní činnosti jednotlivce odebírání míče 3.1 Útočné herní činnosti jednotlivce 3.1.1 Přihrávání míče hlavou Přihrávat míč svému spoluhráči lze několika způsoby: ve stoji - středem čela nebo stranou čela ve výskoku - středem čela, stranou čela, v pádu temenem hlavy 20

Přihrávání středem čela ve stoji Rozhodující kroky způsobu provedení: odhad dráhy letu míče postavení proti směru letícího míče v bočném stoji rozkročném nápřah trupu přenesení hmotnosti na nohu, která je vzadu, mírný bederní záklon, hlava se nezaklání, oči neustále sledují míč úder hlavou, na kterém se podílejí všechny velké svalové skupiny přenesení hmotnosti těla na nohu, která je vpředu, osa ramen je kolmá ke směru přihrávky pohyb trupu vpřed, míč musí být udeřen plochou čela nad kořenem nosu, oči jsou při úderu hlavy do míče stále otevřeny, osa ramen je kolmo na směr přihrávání doprovodný pohyb, kdy trup dokončuje mírný předklon. (Votík, 2003) Obr. 2: Přihrávání středem čela ve stoji (Votík, 2005) Přihrávání stranou čela ve stoji Rozhodující kroky způsobu provedení: odhad dráhy letu míče včasné postavení proti letícímu míči v bočném stoji rozkročném nápřah, který začíná přenášením hmotnosti těla na zadní nohu a natáčením trupu, hlava se přirozeně natáčí s trupem, oči pokud možno nadále sledují míč, trup se nezaklání 21

švih proti míči, který je zahájen přenášením hmotnosti těla na přední nohu se současným energickým otočením ramen (těla) proti míči tak, aby úder do míče byl proveden stranou čela. (Votík, 2005) Obr. 3: Přihrávání stranou čela ve stoji (Votík, 2005) Přihrávání hlavou ve výskoku středem čela stranou čela v pádu Provádí se buď po odrazu snožmo, nebo jednonož, z místa nebo po rozběhu. Klíčové kroky přihrávání hlavou ve výskoku: správný odhad letu míče a místa odrazu včasný odraz nejlépe jednou nohou nápřah trupu (bederní záklon, popřípadě natočení trupu) musí být proveden bez přenesení hmotnosti těla, bez opory nohou, a to ihned po odrazu tak, aby švih a úder hlavou (středem nebo stranou čela) do míče mohl být proveden v nejvyšším bodě, kterého hráč po odrazu dosáhne švih trupu (případně s otočením ramen trupu), který musí být proveden pouze energickým předklonem, rotačním pohybem bez opory nohou. (Votík, 2005) 22

Obr. 4: Přihrávání středem čela ve výskoku (Votík, 2005) Přihrávání temenem hlavy V útočné fázi se hra hlavou temenem používá nejvíce při prodloužení míče za sebe směrem k nabíhajícímu hráči, například při autovém vhazování, odkopu od brány popř. výkopu brankáře, nebo po rohovém kopu, kdy hráč na přední tyči prodlouží míč za sebe. Obr. 5: Přihrávání temenem hlavy (http://www.mastersport.co.uk) V obranné fázi se tento způsob přihrávání míče hlavou používá v situacích, kdy obránce přihrává míč vlastnímu brankáři. Riziko při tomto způsobu přihrávání spočívá v tom, že hráč se dívá směrem vzhůru a nevidí, zda toho soupeř nevyužije ve svůj prospěch. Rozhodující kroky způsobu provedení: hráč se musí před odehráním míče přesvědčit, zda je bezpečné ve stávající situaci přihrát vlastnímu brankáři včasné zaujetí správného postavení předem se podívat, kde se nachází vlastní brankář soustředit se na udělení správného směru a rychlosti míči 23

Finální přihrávka hlavou Finální přihrávka hlavou se používá v situaci, kdy hráč nemůže v pokutovém území vysoký míč zpracovat nebo okamžitě vystřelit. Její provedení je značně obtížné, neboť hráč je často otočen zády k brance soupeře a většinou těsně obsazen. V těchto herních situacích je důležité, aby ještě před finální přihrávkou byli spoluhráči v pohybu a nabíhali do vhodných prostorů, odkud by mohli okamžitě střílet. Finální přihrávka hlavou má největší uplatnění při řešení standardních situací a při centrovaných míčích z křídelních prostorů. (Bokša, Mendlík, 1989) 3.1.2 Zpracování míče hlavou Stahování míče hlavou Patří mezi nejobtížnější způsoby zpracování míče. Vyžaduje dokonalý odhad dráhy letu míče a výbornou koordinaci pohybů. Hráč stojí ve stoji rozkročném nebo výkročném a hlava očekává míč ve vysunutém postavení, oči stále sledují míč. Současně s dopadem míče na čelo hráč trup zakloní, hmotnost přenese na nohu vzadu, hlava se stahuje dozadu a dochází k pokrčení nohou. Pohyb míče se zmírní, dopadá před hráče a je nutné jej ztlumit a plynule navázat další činností. Obtížnější je stažení míče hlavou ve výskoku, kdy je časoprostorový soulad činnosti hráče a letu míče velmi náročný. (Votík, 2003) Obr. 6: Stahování míče hlavou (Votík, 2005) 24

3.1.3 Střelba hlavou Střelba hlavou je podmíněna individuálními schopnostmi hráče, nejvíce explozivní silou při výskoku, důležitým faktorem je tělesná výška hráče. Uplatňuje se především při řešení standardních situací a vysokých finálních přihrávek z křídelního prostoru. Hráč obvykle střílí hlavou ve výskoku a za pohybu směrem k brance, někdy ve stoji nebo v pádu, méně často ve stoji bokem k brance. Míč přitom může usměrnit čelem nebo pravou či levou stranou hlavy. Zásadně by se měl snažit usměrnit míč k zemi a řešit situaci neočekávaně, např. nečekat na míč, ale předskočit bránícího hráče po předcházejícím klamání až v posledním okamžiku před vlastní střelbou. (Bokša, Mendlík, 1989) Střelba hlavou znamená využít příležitost ve zlomku vteřiny, proto hráč musí mít odvahu, umět riskovat a nesmlouvavě jít za míčem. Při střelbě hlavou by měl míč letět pokud možno dolů k zemi, aby nebylo pro brankáře snadné jej chytit. Má-li míč letět směrem dolů, je nutné, aby hlavičkující hráč byl nad míčem, zasáhl čelem horní polovinu míče a při kontaktu jej nasměroval rychlým pohybem hlavy dolů. (Harvey, Dungworth, 1999) Střelba hlavou se nejčastěji uskutečňuje v bezprostřední blízkosti branky. Přes tuto výhodu je střelba hlavou obtížná, neboť je téměř vždy ztížena osobní obranou. Navíc se v blízkosti branky pohybuje velké množství hráčů, což zhoršuje orientaci útočícího hráče. Velmi často se stane, že hráč, který je ve výskoku připraven ke střele hlavou, se k míči nedostane tak, jak by si představoval, protože před ním některý z hráčů míč tečuje nebo nečekaně změní směr svého pohybu a hráč ve vzduchu už nemá čas míč přesně zasáhnout. Dělení střelby hlavou: Podle části hlavy, kterou hráč střílí středem čela stranou čela temenem hlavy 25

Podle výšky letu míče: ve výskoku v pádu ve stoji Střelba hlavou ve výskoku Při střelbě hlavou ve výskoku musí hráč: zhodnotit herní situaci - postavení soupeře, brankáře, spoluhráčů, úhel k brance odhadnout směr a rychlost přibližujícího se míče a podle něj místo odrazu koordinovat odraz s letem míče, včas se odrazit provést nápřah těla po odrazu, neustále sledovat míč, nezavírat oči udeřit do míče hlavou při energickém předklonu trupu v okamžiku úderu míče do míče nezavírat oči. (Bokša, Mendlík, 1989) Střelba hlavou v pádu Střelba hlavou je zvláštním způsobem hry hlavou, při kterém hráč explozivně odskočí dopředu a ve vzduchu v pádu hraje míč hlavou. Patří k obtížným a nebezpečným činnostem. Hrozí zde nebezpečí zranění, zejména proto, že hráč je celým tělem ve vzduchu, v rychlém pohybu hlavou vpřed a nedopadne na zem nohama. Ke zranění může dojít po kontaktu hlavy s nohou soupeře nebo při špatném a nekoordinovaném dopadu na zem. Takto docílené góly patří k těm mimořádným a divácky velmi atraktivním. Obr. 7: Střelba hlavou v pádu (Bauer, 1999) 26

3.2 Obranné herní činnosti jednotlivce 3.2.1 Odebírání míče hlavou Tato obranná herní činnost jednotlivce tvoří zvláštní skupinu hry hlavou - ve výskoku, v pádu, ve stoji předskočením nebo v co nejvyšším výskoku s důraznou, ale pravidly povolenou hrou tělem znemožňující soupeři přiblížit se k míči. Rozhodující je správný odhad situace, odpovídající časoprostorové sladění vlastní činnosti a v rámci pravidel přiměřeně energická hra tělem. Požadavky na odebírání míče: neustálé sledování míče a obsazovaného soupeře zaujímání správného postavení vzhledem k soupeři, míči, vlastní brance odhad nejvhodnějšího okamžiku a způsobu odebrání míče využívání dovolené hry tělem konstruktivní odebírání míče, tzn. bez použití nedovoleného zákroku. (Votík, 2003) 3.3 Rozbor zátěže Na základě studia četné literatury k tomuto tématu lze konstatovat, že doposud nebyla předložena žádná analýza, která by prokazovala souvislost mezi hrou hlavou a pozdějšími zdravotními následky. Akutní zranění hlavy se vyskytují při vlastní hře hlavou jen zřídka a dochází k nim častěji působením vnějších vlivů, jako je srážka s protihráčem nebo spoluhráčem, nebo nechtěné nastřelení míče. Pokud však nebude předložen konečný důkaz, nelze riziko vzniku dlouhodobých následků v důsledku hry hlavou vyloučit. Doporučuje se technickou stránku hry hlavou neustále zlepšovat, používat lehčí míče, omezit rizikovou hru hlavou ( tvrdé střely z malé vzdálenosti) a tak snižovat riziko zranění hlavy. (Kollath, 2006) 27

4. CÍLE, ÚKOLY A HYPOTÉZY PRÁCE 4.1 Cíle bakalářské práce Cílem této bakalářské práce je poukázat na důležitost hry hlavou ve fotbale a dál se seznámit, jak lze použít hru hlavou ve hře samotné. Stěžejním bodem bakalářské práce je pozorování hry hlavou Jana Kollera, nejlepšího střelce v historii českého i československého národního mužstva. Tato bakalářská práce má pomocí sledování vybraných zápasů poukázat na platnost hráče ve hře národního mužstva během hráčovy reprezentační kariéry. 4.2 Úkoly bakalářské práce prostudovat dostupnou literaturu, která se zabývá technikou hry hlavou zpracovat teoretickou část dělení hry hlavou sledovat hru hlavou Jana Kollera ve vybraných utkáních sledovat počet úspěšných a neúspěšných hlavičkových soubojů ve sledovaných utkáních sledovat počet střel hlavou ve sledovaných utkáních sledovat počet vytvořených příležitostí pro spoluhráče při hře hlavou sledovat kontakty s míčem nohama stručně zhodnotit výkon sledovaného hráče v konkrétním utkání 4.3 Hypotézy bakalářské práce Hypotéza č. 1 Ve hře hlavou u Jana Kollera převažuje počet útočných vzdušných soubojů nad obrannými vzdušnými souboji. Hypotéza č. 2 Převažuje počet vyhraných vzdušných soubojů nad prohranými vzdušnými souboji. Hypotéza č. 3 Hráč ve hře využije víc vzdušné souboje, než hru nohama. 28

5. METODIKA VÝZKUMU A VÝSLEDKY POZOROVÁNÍ Ve vybraných zápasech budeme na základě záznamů zápasů z autorovy videotéky pozorovat českého reprezentačního útočníka Jana Kollera. Půjde o zápasy na nejvyšší možné úrovni jeden zápas české reprezentace na ME 2000 v Belgii a Nizozemsku, dva zápasy české reprezentace na ME 2004 v Portugalsku, jeden zápas české reprezentace na MS 2006 v Německu a jeden kvalifikační zápas české reprezentace o postup na ME 2008. Po vyhodnocení sledování zjistíme, jak užitečný je pro mužstvo při řešení úkolů v útočné i v obranné fázi hry. Na základě rozborů jednotlivých zápasů vypracujeme tabulky a grafy, do kterých zaznamenáme úspěšné a neúspěšné vzdušné souboje v útočné i obranné fázi hry a v procentech vyjádříme úspěšnost těchto soubojů. Dále do tabulek zaznamenáme střelbu hlavou a počet kontaktů s míčem nohama. Nakonec vypracujeme tabulky a grafy, do kterých zaznamenáme celkový počet vzdušných soubojů a hru nohama. Ke každému zápasu potom připojíme krátké hodnocení výkonu sledovaného hráče. 29

5.1 Jan Koller Jan Koller se narodil 30. 3. 1973 ve Smetanově Lhotě. Měří 202 cm, což z něj činí jednoho z nejvyšších profesionálních fotbalistů v Evropě. Proto je velmi těžké překonat jej ve vzdušných soubojích, z většiny těchto soubojů odchází jako vítěz. Navzdory jeho výšce si vede velmi zdatně ve hře nohama, často se uplatní i při kombinační hře po zemi. S fotbalem začínal jako dítě na místním hřišti, kde vzhledem k fyzickým parametrům často zůstával v brance, v brance nastupoval i v dorosteneckém věku. Do divizního ZVZ Milevsko však přestoupil už jako útočník. Do velkého fotbalu se dostal až ve svých 21 letech, kdy přestoupil do pražské Sparty, se kterou vyhrál Gambrinus ligu a Pohár ČMFS. Ze Sparty přestoupil do belgického klubu KSC Lokeren a následně do slavnějšího Anderlechtu Brusel, zde získal dva ligové tituly a v roce 2000 stal se nejlepším fotbalistou belgické ligy. V roce 1999 se stal nejlepším fotbalistou České republiky. Z Anderlechtu přestoupil do Borussie Dortmund, se kterou získal v roce 2002 německý ligový titul. V jednom zápase Borussie Dortmund proti Bayernu Mnichov musel Koller ukázat své brankářské schopnosti, když nahradil v brance vyloučeného Jense Lehmanna a díky několika dobrým zákrokům byl dokonce jmenován brankářem kola v Bundeslize. Jeho dalším působištěm bylo francouzské mužstvo AS Monako, v současnosti působí v německém klubu 1. FC Norimberk. Premiéru v reprezentaci si odbyl 9. 2. 1999 v přátelském utkání v Belgii, jediným gólem zápasu rozhodl o vítězství českého mužstva. V národním týmu odehrál 85 utkání, s 52 góly (k 15. 4. 2008) je historicky nejlepším střelcem české i československé reprezentace. Hrál na dvou mistrovstvích Evropy v Nizozemsku a Belgii v roce 2000 a v Portugalsku v roce 2004. Jen kvůli zranění odehrál pouze jeden poločas na mistrovství světa v roce 2006 v Německu. Stal se základním pilířem ve hře českého národního mužstva pod vedením trenéra Karla Brücknera. 30

5.2 Jan Koller v zápase Česko Nizozemsko (0:1) na ME 2000 v Nizozemsku a Belgii V tomto zápase finálového turnaje ME v Amsterdamu Jan Koller absolvoval celkem 39 vzdušných soubojů, 38 v útočné fázi a 1 v obranné fázi, který před vlastní brankou vyhrál. Celkově 27 soubojů vyhrál, 12 prohrál, což činí 69,2 % (tab. 1, graf 1, graf 2). Vzdušné souboje úspěšné neúspěšné obranné 1 0 útočné 26 12 celkem 27 12 Tab. č. 1 Vzdušné souboje J. Kollera v zápase Česko Nizozemsko na ME 2000 Vzdušné souboje Jana Kollera v zápase Česko - Nizozemsko na ME 2000 30 25 20 15 10 5 0 obranné útočné celkem úspěšné neúspěšné Graf č. 1 - Vzdušné souboje J. Kollera v zápase Česko Nizozemsko na ME 2000 31

Úspěšnost v % 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% úspěšné 69,20% 30,80% neúspěšné Graf č. 2 Úspěšnost v % v zápase Česko Nizozemsko na ME 2000 V prvním poločase sledovaný hráč vyhrával vzdušné souboje v prostoru kolem středového kruhu, ale míčů, které útočník dokázal prodloužit za sebe, se žádný ze spoluhráčů nedokázal zmocnit. Bylo to způsobeno stanovenou defenzivní taktikou, kdy český tým nechtěl příliš otevřít hru. Pro branku soupeře nebyl nebezpečný. Ve hře nohama 5x přesně přihrál míč spoluhráčům, 6x míč ztratil (tab. 2). Vzdušné souboje a hra nohama J. Kollera v 1. poločase zápasu Česko Nizozemsko na ME 2000 Úspěšné útočné 15 Neúspěšné útočné 5 Úspěšné obranné 0 Neúspěšné obranné 0 Celkem soubojů 20 Střely hlavou 0 Hra nohama - úspěšné 5 Hra nohama - neúspěšné 6 Hra nohama - celkem 11 Tab. č. 2 Vzdušné souboje a hra nohama J. Kollera - 1. poločas Ve druhém poločase se zcela změnil obraz hry, český tým byl aktivnější než soupeř. Z toho pramenilo vytvoření mnoha šancí, na kterých se z velké části podílel sledovaný hráč. Na začátku druhého poločasu vyhrál hlavičkový souboj, po následné akci Poborský netrefil ve skluzu odkrytou branku. Nedlouho poté opět založil vyhraným hlavičkovým soubojem akci, kterou po narážečce s Nedvědem sám 32

před brankářem nohou gólově nezakončil. Po volném přímém kopu Poborského potom trefil střelou hlavou břevno, poté co vyhrál hlavičkový souboj se soupeřovým obráncem. Na konci zápasu za nepříznivého stavu 0:1 znovu vyhrál hlavičkový souboj, míč se dostal k Bejblovi, který ale vyloženou šanci neproměnil. Ve hře nohama 12x přesně přihrál míč spoluhráčům, 4x míč ztratil (tab. 3). Vzdušné souboje a hra nohama J. Kollera ve 2. poločase zápasu Česko Nizozemsko na ME 2000 Úspěšné útočné 11 Neúspěšné útočné 7 Úspěšné obranné 1 Neúspěšné obranné 0 Celkem soubojů 19 Střely hlavou 1 Hra nohama - úspěšné 12 Hra nohama - neúspěšné 4 Hra nohama - celkem 16 Tab. č. 3 Vzdušné souboje a hra nohama J. Kollera - 2. poločas V tomto zápase byl velmi důležitým hráčem svého družstva, dokázal vypracovat pro spoluhráče řadu šancí, sám se dostal k zakončení hlavou i nohou, gólově se však neprosadil. Ve hře nohama 17x přesně přihrál míč spoluhráčům, 10x míč ztratil. Odehrál celý zápas (tab. 4). Vzdušné souboje a hra nohama J. Kollera v zápase Česko Nizozemsko na ME 2000 - celkem Úspěšné útočné 26 Neúspěšné útočné 12 Úspěšné obranné 1 Neúspěšné obranné 0 Celkem soubojů 39 Střely hlavou 1 Hra nohama - úspěšné 17 Hra nohama - neúspěšné 10 Hra nohama - celkem 27 Tab. č. 4 Vzdušné souboje a hra nohama J. Kollera - celkem 33