CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Systém náhradní rodinné péče v České republice a na Slovensku Libuše Satorová Vedoucí práce: Mgr. Iva Linhartová Olomouc 2017
Prohlášení o samostatnosti zpracování absolventské práce Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 27. 4. 2017.. Jméno Příjmení
Poděkování Děkuji Mgr. Ivě Linhartové za odborné vedení při tvorbě práce, její cenné připomínky a trpělivost, kterou se mnou při samotném zpracování měla. Chtěla bych také poděkovat svým blízkým své rodině, přátelům a především rodičům, kteří mi byli v průběhu práce velkou oporou.
Obsah Úvod... 9 1 Systém náhradní rodinné péče v České republice... 11 1.1 Svěření dítěte do péče jiné osoby... 13 1.2 Osvojení... 14 1.2.1 Podmínky osvojení... 15 1.2.2 Mezinárodní osvojení... 17 1.3 Pěstounská péče... 18 1.3.1 Podmínky pěstounské péče... 20 1.3.2 Jak se stát osvojitelem nebo pěstounem... 21 1.4 Poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje... 22 1.5 Finanční zabezpečení náhradní rodinné péče... 22 2 Systém náhradní rodinné péče na Slovensku... 27 2.1 Náhradní osobní péče... 29 2.2 Osvojení... 30 2.2.1 Podmínky osvojení... 30 2.2.2 Mezinárodní osvojení... 32 2.3 Pěstounská péče... 32 2.3.1 Podmínky pěstounské péče... 32 2.3.2 Jak se stát osvojitelem nebo pěstounem... 33 2.4 Poručenství s osobní péčí... 34 2.5 Ústavní péče profesionální rodina... 34 2.6 Finanční zabezpečení náhradní rodinné péče... 36 3 Srovnání systému náhradní rodinné péče v České republice a na Slovensku... 39 Závěr... 49 Seznam zkratek... 51 Seznam obrázků... 53
Bibliografický seznam... 55 Anotace... 59
Úvod V absolventské práci se zabývám tématem náhradní rodinné péče v České republice a na Slovensku. Nejprve věnuji pozornost systému náhradní rodinné péče v České republice a všem formám, které do tohoto systému spadají a následně Slovensku, kdy postupuji obdobně. V poslední kapitole tyto dva systémy na základě zjištěných faktů a informací srovnávám. Cílem této práce je popsat a srovnat systém náhradní rodinné péče v České republice a na Slovensku. Tato práce je teoretická a je použita metoda komparace. V první kapitole popisuji systém náhradní rodinné péče v České republice, uvádím obecnou charakteristiku systému a jednotlivé formy náhradní rodinné péče, dále se zaměřuji na jejich podmínky a pozornost věnuji i finančnímu zabezpečení náhradní rodinné péče. Ve druhé kapitole věnuji pozornost systému náhradní rodinné péče na Slovensku, kdy postupuji dle stejné struktury jako v České republice. Uvádím zde obecnou charakteristiku systému, jednotlivé formy a jejich podmínky a opět se zabývám i finančním zabezpečením náhradní rodinné péče. Ve třetí, poslední kapitole, srovnávám systémy obou zemí a poukazuji jak na shodné aspekty, tak i na rozdíly, které v průběhu 24 let odlišného vývoje právní úpravy vznikly. S tématem náhradní rodinné péče jsem se několikrát setkala na svých praxích, které jsem absolvovala v průběhu studia, a velmi mě zaujalo. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla svou práci zaměřit právě tímto směrem. Až do roku 1993 tvořila Česká republika a Slovensko jeden samostatný stát, tudíž systém náhradní rodinné péče byl stejný, nicméně po rozdělení a osamostatnění států docházelo k postupným změnám a úpravám náhradní rodinné péče a systémy se začaly odlišovat. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla zjistit, jak moc se dané systémy liší po téměř čtvrt století samostatné existence obou států. 9
1 Systém náhradní rodinné péče v České republice V této kapitole se věnuji systému náhradní rodinné péče v České republice. Nejprve se zabývám legislativním ukotvením, obecným popisem náhradní rodinné péče a orgány sociálně-právní ochrany. Popisuji zde všechny formy náhradní rodinné péče, kterými jsou svěření dítěte do péče jiné osoby, osvojení, pěstounská péče a poručenství, pokud osoba o dítě osobně pečuje. U každé formy náhradní rodinné péče uvádím charakteristiku, podmínky a další nezbytné informace, které s danou formou úzce souvisí. Rozsah práce mi neumožňuje popsat veškerá fakta, která spadají pod danou formu náhradní rodinné péče, proto se věnuji jen těm nejpodstatnějším a těm, které jsou důležité pro následné srovnání se systémem náhradní rodinné péče na Slovensku. Legislativní ukotvení náhradní rodinné péče v České republice V případě náhradní rodinné péče je v České republice postupováno dle těchto zákonů: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také OZ ), zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále také ZSPOD ), zákon č.293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. (Cilečková 2014: 62) Dětem, které nemohou z nejrůznějších důvodů vyrůstat ve své vlastní rodině, je poskytována náhradní péče. Náhradní péče může být buď rodinná, což je taková forma péče, kdy je dětem umožněno vyrůstat v přirozeném rodinném prostředí, které má velmi pozitivní vliv na jejich psychický a psychomotorický vývoj nebo péče ústavní, která jak již z názvu vyplývá, probíhá v ústavu. (Průvodce pro zájemce o náhradní rodinnou péči a osvojení 2014: 2) Náhradní rodinná péče patří mezi formy náhradní výchovy a má vždy přednost před ústavní výchovou. Je důležité, aby pro dítě, které se ocitne mimo svoji rodinu, byla změna prostředí co nejmenší. Z tohoto důvodu se nejprve hledá náhradní rodina v okruhu lidí, kteří jsou příbuzní nebo pro dítě blízcí. Ke zprostředkování náhradní rodinné péče z okruhu zájemců, kteří jsou vedeni na krajském úřadu, dochází 11
až v případě, kdy není možné nikoho z blízkého okolí najít. (Bubleová, Vávrová, Vyskočil, Pokorná 2014: 6) Je nezbytné zdůraznit, že v každém případě se hledá vhodná náhradní rodina pro dítě, nikoli dítě pro rodinu. V této době jsou velmi vzácně svěřováni do náhradní rodinné péče opravdoví sirotci, tedy ty děti, kterým zemřeli oba rodiče. Téměř vždy jde o tzv. sociálně osiřelé děti, což jsou děti, které mají oba rodiče nebo alespoň jednoho, ale ti o dítě nemohou, či nechtějí pečovat a starat se o něj. Důvodů, kvůli kterým se rodiče nechtějí nebo nemohou starat o dítě, je spousta, například vlastní nevyzrálost, závislost, tíživá životní situace a podobně. V těchto případech rodiče své dítě odloží nebo jim je dítě odebráno soudem a následně svěřeno do náhradní péče. (Průvodce pro zájemce o náhradní rodinnou péči a osvojení 2014: 2 5) Orgány sociálně-právní ochrany v České republice Dle 4 odst. 1 ZSPOD (Zákon č. 359/1999 Sb.): Sociálně-právní ochranu zajišťují orgány sociálně-právní ochrany, jimiž jsou: a) krajské úřady, b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, c) obecní úřady a újezdní úřady; ustanovení tohoto zákona o obecních úřadech se vztahují i na újezdní úřady, d) ministerstvo, e) Úřad 1, f) Úřad práce České republiky krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen krajská pobočka Úřadu práce ). Tyto orgány jsou povinny hájit zájmy dětí. Nejvíce pravomocí z orgánů sociálně-právní ochrany dětí mají obce s rozšířenou působností. Povinnosti těchto orgánů jsou zakotveny 10 ZSPOD. Ostatní kompetence a pravomoci jsou také zakotveny v tomto zákoně. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je garantem ZSPOD, metodicky řídí ostatní orgány sociálně-právní ochrany. (Bubleová, Vránová, Vávrová, Frantíková 2011: 15 17) V České republice se setkáváme se čtyřmi formami náhradní rodinné péče, kterými jsou osvojení, pěstounská péče, svěření dítěte do péče jiné osoby 1 Dle 3 odst. 1 ZSPOD se jedná o Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. 12
a poručenství. Každou z těchto forem následně postupně popíši a vysvětlím. Pro lepší pochopení a představu jsem vytvořila a vložila Obrázek 1, na kterém je znázorněno rozdělení náhradní výchovy na náhradní rodinnou péči a ústavní péči a následné určení, co pod formu náhradní rodinné péče spadá. NÁHRADNÍ VÝCHOVA NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE ÚSTAVNÍ PÉČE SVĚŘENÍ DÍTĚTE DO PÉČE JINÉ OSOBY OSVOJENÍ PĚSTOUNSKÁ PÉČE PORUČENSTVÍ, pokud poručník o dítě osobně pečuje Obrázek 1: Schéma náhradní výchovy v České republice (sestaveno na základě informací uvedených v knize Bubleová a kol. 2011) 1.1 Svěření dítěte do péče jiné osoby Svěření dítěte do péče jiné osoby, též svěřenectví, je jednou z forem náhradní rodinné péče, u které se fyzická osoba stará o dítě do doby, než bude rodič moci přijmout dítě zpět do své péče. Tato forma je upravena v OZ, kde je oddělena a rozlišena od ostatních typů péče. (Hrušáková, Králíčková, Westphalová a kol. 2014: 1238) Aby mohlo být dítě svěřeno do péče jiné osoby, musí být svěření v souladu se zájmem dítěte a je nutný souhlas této osoby se svěřením. Navíc tato osoba musí být schopna dítě vychovávat. Osoba, které je dítě svěřeno do péče, bývá nazývána 13
pečující osoba. Práva a povinnosti pečující osoby určuje soud. (Bubleová a kol. 2011: 42 43) Vyživovací povinnost hraje u svěření dítěte do péče jiné osoby podstatnou roli. V případě, kdy nelze stanovit výživné, není možné tuto formu péče použít. Ve většině případů zůstává vyživovací povinnost biologickým rodičům, v ostatních případech tato povinnost náleží prarodičům a soud stanovuje její výši. Rodiče i nadále mají rodičovskou zodpovědnost a zůstávají zákonnými zástupci dítěte (pokud soud nerozhodne jinak). (Novotný a kol. 2014: 180) 1.2 Osvojení Velmi důležité je hned na začátku uvést, že pojem osvojení a adopce znamenají totéž, jde tedy o synonyma a obě mohou být používána. V právních předpisech upravujících danou problematiku je však používán pojem osvojení. Institut osvojení je nyní zakotven v OZ, který nabyl účinnosti od 1. 1. 2014. V ZSPOD je upraven proces vyřizování žádostí a posuzování žadatelů o zprostředkování osvojení. U svěření dítěte do osvojení postupují soudy podle zákona č.293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních a dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. (Bubleová, Vávrová a kol. 2014: 6) Hlavním posláním osvojení je nahradit dítěti chybějící stabilní rodinné prostředí. Osvojením přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní, čímž vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem, tedy osvojeným dítětem, a jeho původní rodinou zanikají. Mezi osvojencem a osvojitelem vzniká podobný poměr, jako mezi biologickým rodičem a dítětem. (Matějček 2002: 13 14) Osvojení je v OZ popsáno jako přijetí cizí osoby za vlastní, kdy dochází k nahrazení péče biologických rodičů rodiči soudem určených. Nicméně osvojení již není bráno jen jako jeden z institutů náhradní rodinné péče (díky nabytí účinnosti nového občanského zákoníku), ale je chápáno především jako statusová změna. Rozhodnutím soudu o osvojení dochází k podstatným změnám, které se netýkají pouze poměrů mezi biologickými rodiči, dítětem a osvojitelem, nýbrž mnohem více aspektů. (Hrušáková a kol. 2014: 599) 14
V právní úpravě i v literatuře se setkáváme s několika typy (druhy) osvojení, ke kterým se vážou další podstatné informace, a proto jsem se rozhodla některé z nich uvést. Často užívané je individuální či společné osvojení. Již dle názvu je zřejmé, že individuální osvojení se týká pouze jednotlivce, osvojitel je tedy jedna osoba. Při společném osvojení dochází k osvojení dvěma osobami, a to výhradně manželi. (Hrušáková a kol. 2014: 601) Nesmí být opomenuto rozlišování osvojení na přímé a nepřímé. Přímé osvojení, taktéž otevřená adopce, znamená, že do procesu adopce vstupují rodiče či v některých případech jiné osoby, které jsou zákonnými zástupci dítěte, nikoli zprostředkovatel. Naopak nepřímé osvojení je zprostředkované. V České republice se setkáváme zejména se zprostředkovaným osvojením, které je upraveno ZSPOD. (Novotný a kol. 2014: 114) Nepřímé osvojení je založeno na vyhledávání dětí, které jsou vhodné k adopci a hledání vhodných osvojitelů pro ně. Krajský úřad zajišťuje zprostředkování osvojení v České republice, naopak za osvojení dítěte do zahraničí (viz kapitola 1.2.4.) je zodpovědným orgánem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. (Novotný a kol. 2014: 116) 1.2.1 Podmínky osvojení V procesu osvojení rozhoduje ve všech záležitostech soud. Z tohoto důvodu je možné, aby osvojení vzniklo jako statusová změna pouze v případě, kdy soud pravomocně v této záležitosti rozhodne a teprve až díky rozsudku vzniká mezi osvojencem a osvojitelem poměr. (Hrušáková a kol. 2014: 617) Soudním rozhodnutím dochází k výmazu původních biologických rodičů v rodném listě a dítěti je vydán zcela nový rodný list, dle kterého se dítě stává vlastním dítětem nových rodičů osvojitelů. (Zezulová 2012: 16) Přijetím OZ v roce 2014 došlo k několika změnám a jedna z nich se týkala i nezrušitelnosti osvojení. (Hrušáková a kol. 2014: 601) Zrušení osvojení je možné 15
pouze v případě, kdy existuje důležitý důvod pro jeho zrušení. Příkladem může být osvojení, které neplní svůj účel. (Svoboda 2014: 84) K této změně došlo především z důvodu posílení právní jistoty osvojence. Není možné, aby došlo ke zrušení osvojení po několika letech z důvodů výchovných, vztahových či jiných. Nyní je tedy možnost podat návrh na osvojení prosté nebo osvojení nezrušitelné, kdy v případě osvojení prostého může soud ze závažných důvodů rozhodnout o jeho zrušení. Nicméně i v případě rozhodnutí soudu o osvojení prostém, dochází po třech letech k tomu, že se změní na osvojení nezrušitelné. Po uplynutí lhůty tří let již není možné osvojení zrušit (s výjimkou osvojení v rozporu se zákonem). (Novotný a kol. 2014: 112) Obecné podmínky osvojení jsou zakotveny v OZ. Mezi tyto podmínky patří především zájem dítěte. Povinností soudu v řízení o osvojení je zjistit a ověřit si, že osvojení je v zájmu dítěte. Z tohoto důvodu musí podrobně zkoumat především navrhovatele, což je osoba, která chce dítě osvojit, dále pak manžela navrhovatele a samozřejmě i rodiče dítěte, které má být osvojeno. Soud se zaměřuje na zdravotní, majetkovou a sociální situaci navrhovatele a zvažuje, zda je dítěti schopen poskytnout řádnou výchovu. (Ševčík 2014: 70) Nezbytnou podmínkou je také to, že osvojitel nebude mít nepatřičný zisk z činností, které s osvojením souvisí. Pojmem zisk je myšlen jakýkoli majetkový prospěch, který se nemusí týkat pouze financí. Tento princip vychází z Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení a je zde uveden především z důvodu boje proti obchodu s dětmi a snaží se zabránit zneužití osvojení z důvodu ekonomického. Stát a jeho orgány jsou zodpovědní za kontrolu nepatřičných zisků. (Hrušáková a kol. 2014: 625 627) Osvojení mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci je zakázáno, s výjimkou náhradního mateřství. K zákazu došlo z důvodu, že mezi osvojencem a osvojitelem vzniká příbuzenský poměr, který však již mezi přímými příbuznými existuje a není tedy žádný důvod, aby vznikal nový rodičovský či příbuzenský poměr tam, kde již existuje. (Hrušáková a kol. 2014: 644) Důležitou roli hraje i přiměřený věkový rozdíl. Jelikož jedním z cílů osvojení je vytvoření takového vztahu mezi osvojencem a osvojitelem, jaký bývá 16
mezi rodičem a dítětem, je nezbytné, aby i věk byl srovnatelný. Z tohoto důvodu by měl být osvojitel starší minimálně o 16 let. I zde je možná výjimka, avšak osvojení mladší osobou musí být v souladu se zájmy dítěte a musí s ním souhlasit opatrovník dítěte. (Novotný a kol. 2014: 117-118) Osvojení se týká pouze dětí, které jsou tzv. právně volné. Tento pojem by se dal vysvětlit tak, že se rodiče vzdali dítěte a své rozhodnutí potvrdili. Díky tomuto jsou děti právně volné a je možné jejich osvojení. (Zezulová 2012: 15) Souhlas rodičů s osvojením je nezbytný (s výjimkou situací uvedených v OZ 818-820). Tento souhlas dávají rodiče osvojovaného dítěte k soudu v podobě osobního prohlášení. Souhlas s osvojením dítěte může dát matka nejdříve 6 týdnů po narození dítěte. Naopak otec může souhlas udělit kdykoli po narození dítěte. Tento souhlas je možné odvolat do tří měsíců od jeho podání. Nicméně je zde i možnost odvolat souhlas později, avšak pouze v případě, kdy dítě ještě nebylo předáno do péče osvojitelů nebo v případě, kdy je toto odvolání v zájmu dítěte. (OZ 809-817) Pokud dítě, které má být osvojeno, dosáhlo věku minimálně 12 let, je nezbytné, aby dalo souhlas k osvojení. Pouze v situacích, ve kterých by docházelo k rozporu se zájmy dítěte nebo pokud si dítě není schopno zcela uvědomit a pochopit, jaké důsledky by jeho rozhodnutí (souhlas) mělo, není požadován. V případech, kdy je dítě mladší, dává souhlas s osvojením opatrovník dítěte, kterým je většinou na základě rozhodnutí soudu orgán sociálně-právní ochrany dětí. (OZ 806-807) 1.2.2 Mezinárodní osvojení V případě mezinárodního osvojení je používán princip subsidiarity, což znamená, že k mezinárodnímu osvojení dojde až v případě, kdy nezletilému dítěti není možné zajistit řádnou péči v náhradní rodině na území České republiky. Prioritou tedy stále zůstává nalezení osvojitelů v zemi původu. V Úmluvě o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení nalezneme závazná pravidla pro naši zemi, která se týkají osvojení dětí v cizině. (Macela, Hovorka, Křístek, Trubačová a Zárasová 2015: 313) 17
Obvykle je mezinárodní osvojení zprostředkováváno dětem, kterým z důvodu příslušnosti k jinému etniku či zdravotnímu postižení není možné nalézt vhodnou rodinu v zemi narození. V České republice jsou děti především dávány k osvojení do cizí země, nežli přijímány. (Novotný a kol. 2014: 131) 1.3 Pěstounská péče Dalším institutem náhradní rodinné péče, na který se zaměřím, je institut pěstounské péče. K nejdůležitější právní úpravě se řadí OZ a ZSPOD. Pěstounskou péči garantuje a kontroluje stát. Povinností státu je také zajistit dítěti finanční zabezpečení a přiměřenou odměnu pěstounům (více viz kapitola 1.5.), což jsou osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče a poskytují mu potřebnou péči v rodinném prostředí. Při svěřování dítěte do náhradní rodinné péče je nezbytné sledovat zájem dítěte. (Matějček 2002: 16) Pěstoun nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. (Novotný a kol. 2014: 184) Cílem pěstounské péče je zajistit dětem náhradní rodinné prostředí v případech, kdy nemohou vyrůstat v původní rodině, ústavní výchova nesvědčí jejich vývoji či nemohou být osvojeny. Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte, jelikož zákonnými zástupci zůstávají původní rodiče dítěte. (Matějček 1999: 35) Do pěstounské péče jsou svěřovány děti, kterým není zajištěna péče, ať už dlouhodobě či krátkodobě. Kontakt s biologickou rodinou je v případě pěstounské péče podporován, pěstouni mají povinnost udržovat a rozvíjet vztahy s biologickými rodiči a jinými blízkými osobami dítěte. Výjimkou jsou případy, kdy je kontakt s biologickou rodinou v rozporu se zájmem dítěte. (Bubleová, Frantíková, Vránová 2014: 8-9) Rozlišujeme několik forem pěstounské péče. První z nich je příbuzenská pěstounská péče, která se dělí na pěstounskou péči prarodičů a ostatních příbuzných, dále klasická pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu viz Obrázek 2. Na tomto obrázku jsou znázorněny všechny formy pěstounské péče, a navíc je možné pozorovat, které z nich jsou zprostředkovávané a které nikoli. 18
Pěstounská péče není zprostředkovávána, jestliže návrh podal příbuzný dítěte nebo osoba blízká. V ostatních situacích zprostředkovává pěstounskou péči krajský úřad. (Hrušáková a kol. 2014: 1262 1263) Obrázek 2: Schéma pěstounské péče v České republice 2 Příbuzenská pěstounská péče je vykonávána v rámci rodiny, kdy se pěstounem stane příbuzný dítěte, nejčastěji prarodič, avšak může jím být i jiný příbuzný. Pěstoun podává návrh k soudu a díky tomu již krajský úřad nehledá dítěti jiné pěstouny. (Průvodce pro zájemce o náhradní rodinnou péči a osvojení 2014: 3) Klasická pěstounská péče je zpravidla dlouhodobého charakteru, jelikož pěstouni pečují o dítě až do jeho zletilosti. Ve většině případů probíhá kontakt mezi dítětem a biologickými rodiči. 3 Pěstounská péče na přechodnou dobu, které se také přezdívá profesionální pěstounství nebo profesionální rodičovství, se v České republice objevila v právní úpravě již v roce 2006, avšak ve větší míře začala být využívána až po novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí v roce 2013. (Pazlarová 2016: 16) 2 Pěstounská péče [online]. Dostupné z: http://www.pestounska-pece.cz/content/pestounska-pece [posl. akt. neuvedeno] [cit. 1. 12. 2016] 3 Hledáme rodiče [online]. Pěstounská péče. Dostupné z: http://www.hledamerodice.cz/dlouhodobapestounska-pece-s-6.html [posl. akt. neuvedeno] [cit. 1. 12. 2016] 19
V případech, kdy o dítě nemůže či nechce pečovat rodina, je dítěti umožněno vyrůstat v náhradním rodinném prostředí, než bude nalezeno trvalé řešení jeho situace. Jak již z názvu vyplývá, je časově omezena pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat maximálně jeden rok. (Pazlarová 2016: 153-154) Tato doba slouží k tomu, aby se pro dítě našlo jiné vhodné řešení může být vráceno zpět do biologické rodiny, osvojeno či může být svěřeno do klasické pěstounské péče. V některých případech bohužel dochází i k tomu, že jediným řešením je ústavní výchova. 4 Pěstoun na přechodnou dobu je považován za profesionála, který poskytuje specifickou službu dítěti a jeho rodině. Jeho úkolem je zajistit dítěti stabilní a láskyplné prostředí a připravit dítě na přechod do rodiny, ať už zpět do biologické či náhradní. Za výkon této služby náleží fyzické osobě finanční odměna (viz kapitola 1.5.). (Pazlarová 2016: 154-155) 1.3.1 Podmínky pěstounské péče Obecné podmínky pěstounské péče jsou zakotveny v OZ. Soud rozhoduje o svěření nezletilého dítěte do pěstounské péče v případech, kdy dítě nemůže vyrůstat ve své původní rodině, jelikož ani jeden z rodičů a ani poručník o něj nemohou pečovat. Vždy se však musí postupovat v nejlepším zájmu dítě. (Hrušáková a kol. 2014: 1262 1263) Pro vznik pěstounské péče je nezbytné najít osobu, která má zájem pečovat o dítě. Tato osoba musí být svéprávná, bezúhonná a schopná vychovávat dítě v rodinném prostředí a bývá nazývána pěstoun. Určitou roli hraje i zdravotní stav pěstouna, který nesmí bránit ve výkonu péče. Pěstoun musí o dítě osobně pečovat a zajistit mu náhradní rodinné prostředí. (Hrušáková a kol. 2014:1262) Jednou z podmínek pro vznik pěstounské péče je bydliště pěstouna, které musí být na území České republiky. Tato podmínka je především z důvodu zachování kontaktu s biologickou rodinou a blízkými osobami. Pěstounská péče dítěte do ciziny není možná. (Novotný a kol. 2014: 183) 4 Hledáme rodiče [online]. Pěstounská péče na přechodnou dobu. http://www.hledamerodice.cz/coznamena-pestounska-pece-na-prechodnou-dobu-faq-12.html [posl. akt. neuvedeno] [cit. 1. 12. 2016] 20
Pěstounem se může stát jednotlivec, a v případě společné pěstounské péče, manželé. Je zde i možnost, aby se pěstounem stal pouze jeden z manželů, nicméně je nutný souhlas druhého manžela s tímto rozhodnutím. (Hrušáková a kol. 2014: 1285-1286) Povinností pěstouna je informovat biologické rodiče o důležitých rozhodnutích a věcech týkajících se dítěte. Pokud dojde k rozporu mezi pěstounem a biologickými rodiči, je tato situace řešena soudem. Další povinností je udržovat a rozvíjet rodinné vazby, které dítě má. Pěstoun musí umožnit kontakt dítěti s biologickými rodiči a snažit se o prohlubování sounáležitosti a o rozvoj rodinných vazeb. (Hrušáková a kol. 2014: 1290-1292) 1.3.2 Jak se stát osvojitelem nebo pěstounem Fyzická osoba, která má zájem o osvojení dítěte (viz kapitola 1.2) či pěstounskou péči (viz kapitola 1.3), musí podat žádost o zprostředkování na obecní úřad obce s rozšířenou působností. 5 Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen tuto žádost přezkoumat, zda obsahuje veškeré náležitosti, a jakmile zkompletuje spisovou dokumentaci, je povinen ji postoupit krajskému úřadu. (Macela et al. 2014: 277 280) Krajský úřad provádí odborné posouzení. Součástí posouzení je i povinnost žadatelů absolvovat přípravu na přijetí dítěte do rodiny v rozsahu nejméně 48 hodin, v případě pěstounské péče na přechodnou dobu v rozsahu 72 hodin. Příprava se skládá z několika okruhů, které by měly osobu připravit na přijetí dítěte do rodiny. Krajský úřad vydává rozhodnutí, zda bude osoba zařazena do seznamu žadatelů či nikoli. O svěření dítěte do náhradní rodiny rozhoduje výhradně soud. 6 Osvojení a pěstounskou péči zprostředkovává krajský úřad. Je to proces, během kterého jsou vyhledávány děti pro osvojení či pěstounskou péči a fyzické osoby, které by se mohly stát osvojiteli nebo pěstouny. Tento proces spočívá také 5 Ministerstvo práce a sociální věcí [online]. Zprostředkování. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14502 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 11. 2016] 6 Ministerstvo práce a sociální věcí [online]. Zprostředkování. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14502 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 11. 2016] 21
v odborné přípravě těchto osob a ve výběru vhodných pěstounů či osvojitelů dítěti. (Macela et al. 2014: 258-259) 1.4 Poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje Jako poslední formu náhradní rodinné péče popíši poručenství, které je upraveno v OZ a ZSPOD. Mezi poručnictvím a pěstounstvím není příliš velký rozdíl. Výhodou poručnictví je fakt, že se poručník stává zákonným zástupcem dítěte a je oprávněn za dítě rozhodovat. V případě závažného rozhodnutí potřebuje souhlas soudu, ale není závislý na rozhodnutí biologických rodičů. Naopak pěstouni musí získat souhlas biologických rodičů. (Novotný a kol. 2014: 174) Osoba, která se chce stát poručníkem, musí být svéprávná a svým způsobem života zaručovat, že bude řádně plnit veškeré povinnosti poručníka. Povinností osobně pečujícího poručníka je vychovávat nezletilé dítě, zastupovat nezletilé dítě a spravovat jeho majetek. Poručník má povinnost o dítě osobně pečovat a plně přebírá rodičovskou zodpovědnost, nemá však k dítěti vyživovací povinnost. Nicméně na rozdíl od rodičů je poručník pod dohledem soudu. Poručník je kontrolován soudem, zda plní veškeré své povinnosti a je povinen podávat pravidelně soudu zprávy o poručenci. (Novotný a kol. 2014: 172-173) Za osobní péči náleží poručníkovi hmotná odměna stejně jako pěstounovi (viz kapitola 1.5.). Při rozhodování soudu o ustanovení poručníka je nezbytné, aby toto rozhodnutí bylo v zájmu dítěte. (Novotný a kol. 2014: 172) 1.5 Finanční zabezpečení náhradní rodinné péče Jak již bylo řečeno výše, stát je povinen finančně zabezpečit dítě a poskytnout odměnu pěstounovi za péči o dítě. V této části kapitoly se tedy budu věnovat finančnímu zabezpečení náhradní rodinné péče. K zabezpečení pěstounské péče jsou primárně určeny dávky pěstounské péče, které jsou upraveny v ZSPOD. Nicméně při splnění dalších podmínek jsou vypláceny i dávky státní sociální podpory. V této práci se však zabývám pouze dávkami pěstounské péče, kdy je stručně popíši a zaměřím se na jejich výši. 22
V souvislosti s dávkami pěstounské péče je nezbytné vymezit dva pojmy, a to, kdo je osobou pečující a kdo osobou v evidenci, které jsou vymezeny v 4a ZSPOD. Osoba pečující je fyzická osoba, která osobně pečuje o dítě a obecně se jedná buď o pěstouna (nikoli na přechodnou dobu), poručníka a osoby, které osobně pečují o dítě a čekají na rozhodnutí soudu o pěstounské péči či poručenství. Osoba v evidenci je fyzická osoba, která je vedena v evidenci osob a může vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. (Macela et al. 2014: 38 39) Mezi dávky pěstounské péče dle ZSPOD řadíme příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměnu pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla a příspěvek při ukončení pěstounské péče. (ZSPOD 47e) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je poskytován osobě pečující do zletilosti dítěte (poté přímo dítěti) každý kalendářní měsíc ve 4 výších dle věku dítěte. Pro dítě ve věku do 6 let je stanovena výše 4 500 Kč, pro dítě od 6 do 12 let věku ve výši 5 550 Kč, pro dítě od 12 do 18 let věku ve výši 6 350 Kč a pro dítě ve věku od 18 do 26 let ve výši 6 600 Kč. Jestliže je dítě závislé na pomoci jiné fyzické osoby, je tento příspěvek poskytován ve vyšších částkách a tyto výše jsou uvedeny v ZSPOD. (ZSPOD 47f) Odměna pěstouna je poskytována osobě pečující a osobě v evidenci dle 47j odst. 1 ZSPOD (Zákon č. 359/1999 Sb.) v těchto výších: a) 8 000 Kč, je-li pečováno o jedno dítě, b) 12 000 Kč, je-li pečováno o 2 děti, c) 20 000 Kč, 1. je-li pečováno alespoň o 3 děti, 2. je-li pečováno alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), 3. jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, že nepečuje o žádné dítě, nebo d) 24 000 Kč, pečuje-li pěstoun alespoň o 1 dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu, a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). 23
Dle 47k ZSPOD je odměna pěstouna považována za příjem, a tudíž je předmětem daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení. Osoba pečující a osoba v evidenci se díky hrazení pojistného na sociální zabezpečení stává účastníkem pojistných dávkových systémů. (Macela et al. 2014: 626 627) Odměna pěstouna dle 47j odst. 3 náleží: osobě pečující nebo osobě v evidenci, která je rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry osoby pečující nebo osoby v evidenci a jejich rodiny a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Pro účely rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna je krajská pobočka Úřadu práce povinna si vyžádat vyjádření příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. (ZSPOD 47j) Ostatní dávky pěstounské péče jsou však vypláceny v každém případě. 7 Prarodič nebo praprarodič dítěte má vždy nárok na odměnu pěstouna v případě, kdy mu byly do pěstounské péče svěřeny 3 a více dětí či alespoň jedno dítě je závislé na pomoci jiné ve fyzické osoby ve II., III. nebo IV. stupni. 8 Další dávky jsou jednorázové a jsou vypláceny pouze jednou. Příspěvek při převzetí dítěte je vyplácen osobě pečující ve třech výších dle věku dítěte dítě do 6 let 8 000 Kč, dítě od 6 do 12 let 9 000 Kč a dítě od 12 do 18 let 10 000 Kč. (Macela et al. 2014: 628 629) Příspěvek při ukončení pěstounské péče je vyplácen osobě, která byla do své zletilosti svěřena do pěstounské péče ve výši 25 000 Kč. (Macela et al. 2014: 617 618) Poslední dávkou je příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla, na který má nárok osoba pečující, pokud pečuje alespoň o 3 děti. Příspěvek je vyplácen ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla, nejvýše však ve výši 100 000 Kč. (Macela et al. 2014: 629) 7 Peníze [online]. Dávky pěstounské péče. Dostupné z: http://www.penize.cz/davky-pestounskepece/301812-pestounska-pece-2015-kolik-od-statu-dostane-pestoun-kolik-profesionalni-rodic [posl. akt. neuvedeno] [cit. dne 26. 4. 2017]. 8 Peníze [online]. Dávky pěstounské péče. Dostupné z: http://www.penize.cz/davky-pestounskepece/301812-pestounska-pece-2015-kolik-od-statu-dostane-pestoun-kolik-profesionalni-rodic [posl. akt. neuvedeno] [cit. dne 26. 4. 2017]. 24
25
2 Systém náhradní rodinné péče na Slovensku V této kapitole věnuji pozornost systému náhradní rodinné péče na Slovensku. Nejprve se zabývám legislativním ukotvením, obecnou charakteristikou náhradní rodinné péče a orgány sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately. Dále popisuji všechny formy náhradní rodinné péče, kterými jsou náhradní osobní péče, osvojení, pěstounská péče a poručenství s osobní péčí. Zaměřila jsem se i na ústavní péči, u které se však zabývám pouze jednou formou, a to profesionální rodinou. U každé formy náhradní rodinné péče uvádím charakteristiku a fakta, která s danou formou úzce souvisí. Rozsah práce mi neumožňuje popsat veškeré informace, a proto se věnuji jen těm nejpodstatnějším. Důležité pojmy (zákony a orgány) ponechávám ve slovenském jazyce, zbylé informace však uvádím v českém jazyce. Legislativní ukotvení náhradní rodinné péče na Slovensku Na Slovensku se v případě náhradní rodinné péče postupuje především dle těchto zákonů: zákon č. 36/2005 Z. z. zákon o rodine (dále také ZOR ), zákon č. 305/2005 Z. z. o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele (dále také zákon o SPODSK ), zákon č. 627/2005 Z. z. o príspevkoch na podporu náhradnej starostlivosti o dieťa (dále také zákon o příspěvcích ), zákon č. 453/2003 Z. z., o orgánoch štátnej správy v oblasti sociálnych vecí, rodiny a služieb zamestnanosti. (Novák et al. 2013: 153) Děti, které z nejrůznějších důvodů nemohou vyrůstat ve své rodině, jsou svěřeny do náhradní péče. (Šmajdová Búšová, Kučera 2015: 1) Náhradní péče by se dala popsat tak, že jde o několik dočasných opatření, která na sebe navazují a jejichž cílem je nahradit osobní péči biologických rodičů o nezletilé dítě, kterou neumí, nemohou či nechtějí zajistit oni. Náhradní péče vzniká vždy rozhodnutím soudu. (Šmajdová Búšová a kol. 2015: 1) 27
Orgány sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny úrady práce, sociálnych vecí a rodiny. (ZOR 71) Opatření sociálně-právní ochrany dětí a sociální kurately vykonávají: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Úrady práce, sociálnych vecí a rodiny - orgány sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately, Centrum pre medzinárodnoprávnu ochranu detí a mládeže, obec, vyšší územný celok, akreditovaný subjekt, právnická osoba alebo fyzická osoba, ktorá vykonáva opatrenia sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately podľa 10 zákona o SPODSK. 9 Jediný státní orgán, který je oprávněn rozhodovat v oblasti náhradní rodinné péče, je soud. Při rozhodování o svěření dítěte do náhradní rodinné péče musí soud vždy zohlednit zájem dítěte. (Novák et al. 2013: 153) V ZOR jsou rozlišeny 3 typy náhradní péče o dítě svěření nezletilého dítěte do osobní péče jiné fyzické osoby než rodiče (dále také náhradní osobní péče ), pěstounská péče a ústavní výchova, kdy se v této práci zaměřím pouze na jednu součást této formy, a to profesionální rodinu. ZOR dále upravuje další 2 formy náhradní rodinné péče osvojení a poručenství s osobní péčí. (Novák et al. 2013: 126) Pro lepší pochopení jsem vytvořila obrázek 3, na kterém jsou zobrazeny formy péče a jejich rozdělení. Používám české výrazy. 9 Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR [online]. Sociálnoprávna ochrana detí a sociálna kuratela. Dostupné z: https://www.employment.gov.sk/sk/rodina-socialna-pomoc/socialnopravnaochrana-deti-socialna-kuratela/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 6. 4. 2017]. 28
NÁHRADNÍ PÉČE NÁHRADNÍ OSOBNÍ PÉČE OSVOJENÍ PĚSTOUNSKÁ PÉČE PORUČENSTVÍ (s osobní péčí) ÚSTAVNÍ PÉČE PROFESIONÁLNÍ RODINA je součástí této formy Obrázek 3: Schéma náhradní péče na Slovensku (Novák et al. 2013: 153-154) 2.1 Náhradní osobní péče Pokud to vyžaduje zájem dítěte, je dítě na základě rozhodnutí soudu svěřeno do náhradní osobní péče. Nezletilé dítě může být svěřeno do péče fyzické osobě, která má trvalý pobyt na Slovensku, je způsobilá pro výkon právních úkonů a má určité osobní předpoklady, jako například zdravotní či morální. Nejen svým způsobem života, ale také způsobem života osob, se kterými žije ve společné domácnosti, musí zaručovat, že péče bude probíhat v zájmu dítěte. Osoba, které bylo dítě svěřeno, musí o dítě pečovat stejným způsobem a ve stejném rozsahu jako biologický rodič. (Pavelková 2011: 257) Soud je povinen upřednostnit osoby blízké či příbuzné dítěte, jestliže splňují všechny podmínky. Dále soud určuje rozsah práv a povinností osoby, které je dítě svěřeno a tato osoba nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Tato povinnost je ponechána biologickým rodičům, kteří mají právo své dítě vídat a rozhodovat ve věcech, které soudem nebyly stanoveny osobě, které bylo dítě svěřeno do náhradní osobní péče. (Novák et al. 2013: 154) 29
2.2 Osvojení Osvojení, též adopce, je taková forma péče o dítě, kdy manželé či jednotlivec přijímají opuštěné dítě za své a nabývají práva a povinnosti, jako biologičtí rodiče. Vztah, který vznikne mezi osvojitelem, tedy osobou, která přijímá dítě do své péče a osvojovaným dítětem, je roven vztahu mezi dítětem a biologickým rodičem jde tedy o příbuzenský vztah, který vzniká také mezi příbuznými osvojitele a osvojovaným dítětem. Osvojení je právně upraveno v ZOR a v zákoně o SPODSK. Osvojením získává dítě příjmení osvojitelů, kteří jsou také zapsáni v rodném listu osvojovaného dítěte místo původních biologických rodičů. (Roháček a kol. 2009: 7) Osvojením vzniká tzv. právní rodičovství, jelikož rodičovství vzniklo na základě rozhodnutí soudu. Díky tomuto rozhodnutí soudu vznikají nové rodinné a právní vazby mezi osvojovaným dítětem a osvojiteli, zároveň však zanikají veškeré rodinné a právní vazby mezi dítětem a jeho původní rodinou. Nezaniká však biologické příbuzenství, které je překážkou pro uzavření sňatku. Z tohoto důvodu není možné, aby bylo v budoucnu uzavřeno manželství mezi osvojovaným dítětem a jeho biologickými příbuznými v přímé linii či sourozenci. Smyslem osvojení je vytvoření takových podmínek, které jsou vhodné a zdravé pro růst a vývoj dítěte. (Pavelková 2011: 550 552) 2.2.1 Podmínky osvojení U osvojení je nejdůležitější nejlepší zájem dítěte, proto v případě rozhodnutí o osvojení musí být zkoumáno, zda tomu tak skutečně je. Z Úmluvy o právech dítěte je zřejmé, že o osvojení mohou rozhodovat pouze kompetentní orgány. Tímto orgánem je výhradně soud, který má veškeré kompetence na to, aby o osvojení rozhodl. Návrh na osvojení může podat budoucí osvojitel. (Pavelková 2011: 550 553) Mezi podmínky osvojení není zařazen souhlas příbuzných či osob, které žijí společně s osvojitelem v jedné domácnosti, není tedy povinností soudu tento souhlas zjišťovat. U soudu je především zkoumáno, zda osoby žijící společně s osvojitelem v jedné domácnosti zaručují, že osvojení dítěte bude v jeho nejlepším zájmu. V některých případech je však možné, aby se soud zeptal příbuzných na souhlas či nesouhlas s osvojením a při rozhodování uvážil, zda je vhodné, aby dítě vyrůstalo 30
v prostředí, které nemusí být zcela přátelské. Při rozhodování o osvojení je soud povinen vyslechnout všechny účastníky řízení. (Pavelková 2011: 550 555) Osvojitelem se může stát pouze fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, musí splňovat určité osobní předpoklady, především zdravotní, morální a osobnostní. Fyzická osoba musí být zapsána do seznamu žadatelů o osvojení a také svým způsobem života zaručovat, že osvojení bude v zájmu dítěte. (Novák et al. 2013: 156) Osvojit dítě mohou tedy manželé, manžel či manželka rodiče dítěte a jednotlivec. Osvojit je možné pouze nezletilé dítě do 18 let věku dítěte. Osvojované mohou být pouze ty děti, které jsou tzv. právně volné. Je tedy nezbytné, aby biologičtí rodiče dali s osvojením souhlas. Souhlas není vyžadován v případě, kdy rodiče neprojevovali zájem o dítě déle jak 6 měsíců, tzn., že jej nenavštěvovali, neplnili vyživovací povinnost vůči dítěti a ani se nesnažili o zlepšení svých poměrů tak, aby se o dítě mohli sami starat. U novorozených dětí je lhůta snížena na 2 měsíce po jeho narození. Nicméně o možnosti osvojení dítěte musí nejprve rozhodnout soud. (Roháček a kol. 2009: 7) Rodiče dítěte mohou odvolat souhlas s osvojením nejpozději do té doby, dokud dítě není svěřené rozhodnutím soudu do péče osvojitelů. (ZOR 101 odst. 1) Překážkou osvojení může být tzv. nadbytečný rodinně právní vztah, kterým je označován blízký příbuzenský poměr mezi nezletilým dítětem, které má být osvojeno, a zájemcem o osvojení. Z tohoto důvodu není možné, aby se osvojitelem stal prarodič či sourozenec. V případě, kdy se jedná o vzdálený příbuzenský poměr, je osvojení možné. Tato podmínka je především z důvodu, aby zcela zbytečně nedocházelo k zaměňování příbuzenských vztahů, které již existují. (Pavelková 2011: 551) Osvojení je možné ze závažných důvodů zrušit do 6 měsíců od nabytí moci rozhodnutí soudu. Návrh na zrušení osvojení může podat jak osvojenec, tedy osvojené dítě, tak osvojitel, tedy osoba, která dítě osvojila. (ZOR 107) 31
2.2.2 Mezinárodní osvojení Pokud není možné najít dítěti vhodnou náhradní rodinu, může být dítě svěřeno do péče náhradním rodičům v cizině v rámci mezinárodního osvojení, které se řídí Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Na Slovensku vláda určila hlavním orgánem v oblasti mezinárodního osvojení Centrum pre medzinárodnoprávnu ochranu detí a mládeže, který má v kompetenci řízení a koordinaci mezinárodního osvojení. V současné době Slovensko poskytuje možnost osvojení dítěte do zahraničí, nežli přijetí dítěte z ciziny. 10 2.3 Pěstounská péče Další formou náhradní rodinné péče je pěstounská péče, která je zakotvena v ZOR a proces zprostředkování této péče je zakotven v zákoně o SPODSK. Do této formy náhradní rodinné péče může být dítě svěřeno v situacích, kdy není možné, aby vyrůstalo v biologické rodině a toto rozhodnutí je v zájmu dítěte. (Novák et al. 2013: 154 155) Pokud je dítě svěřeno do pěstounské péče, dojde také k určitému zásahu do rodičovských práv a povinností. Biologickým rodičům tímto rozhodnutím není umožněno celodenně a osobně pečovat o dítě, nicméně stále zůstávají zákonnými zástupci dítěte a správci majetku dítěte. O běžných věcech týkajících se dítěte rozhoduje pěstoun, ale ve složitějších situacích je pěstoun povinen spolupracovat s biologickými rodiči. Výkon pěstounské péče musí být dobrovolný, žádná osoba nesmí být nucena. (Pavelková 2011: 287 288) 2.3.1 Podmínky pěstounské péče Dítě může být svěřeno do pěstounské péče pouze fyzické osobě, která má trvalý pobyt na území Slovenské republiky, musí být způsobilá v rámci právních úkonů, mít určité osobní předpoklady zdravotní, osobnostní a podobně, a svým způsobem života a způsobem života osob ve společné domácnosti zaručovat, že pěstounská péče bude vykonávána v zájmu dítěte, také musí být vedena v seznamu zájemců o pěstounskou péči. (Pavelková 2011: 289) 10 Centrum pre medzinárodnoprávnu ochranu detí a mládeže [online]. Osvojenia. Dostupné z: http://cipc.sk/osvojenia/ [posl. akt. neuvedeno] [cit. 6. 4. 2017]. 32
Dítě je rozhodnutím soudu svěřeno do péče buď jedné osobě, manželům nebo je možné svěřit dítě do péče jednoho z manželů, avšak druhý manžel musí se svěřením dítěte do pěstounské péče souhlasit (s výjimkou případů, které jsou uvedeny v zákoně). (Pavelková 2011: 291-292) Práva a povinnosti pěstouna jsou stanoveny v 50 ZOR. Pěstoun je povinen o dítě pečovat stejným způsobem jako biologičtí rodiče, zastupovat ho a spravovat jeho majetek v běžných záležitostech. O rozsahu těchto práv a povinností rozhoduje soud. Naopak dítě, které je svěřeno do pěstounské péče, je povinno se osobně podílet na chodu domácnosti a pokud je výdělečně činné, je povinno se podílet na chodu domácnosti také finančně. (Pavelková 2011: 301 303) Biologičtí rodiče mají právo stýkat se se svým dítětem a rozhodovat v záležitostech, které nejsou v kompetenci pěstouna. V případě, že dojde k rozporu mezi pěstounem a biologickým rodičem, rozhodne o dané situaci soud. Nejdůležitější roli však vždy hraje zájem dítěte. (Pavelková 2011: 302 303) Pěstoun má za výkon péče o dítě nárok na finanční zabezpečení ze strany státu (viz kapitola 2.6.). (Pavelková 2011: 288-289) Pěstoun nemá vůči dítěti vyživovací povinnost, jelikož tato povinnost stále patří biologickým rodičům. I v situaci, kdy je rodič zbaven rodičovské zodpovědnosti, má stále vyživovací povinnosti vůči dítěti. Jediná možnost zbavení se vyživovací povinnosti je osvojení dítěte osvojiteli. (Pavelková 2011: 312 313) 2.3.2 Jak se stát osvojitelem nebo pěstounem Pokud se chce fyzická osoba stát osvojitelem (viz kapitola 2.2.) nebo pěstounem (viz kapitola 2.3.), musí být vedena v evidenci žadatelů, který spravuje orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately. Aby mohla být osoba zařazena do této evidence, musí vyplnit a podat žádost se všemi potřebnými dokumenty. Poté je zájemce povinen absolvovat přípravu, kdy je mu umožněn výběr subjektu, který zajišťuje tuto přípravu. Příprava musí být absolvována nejméně v rozsahu 26 hodin a skládá se ze dvou hlavních složek poskytnutí základních informací a následné posouzení způsobilosti fyzické osoby k výkonu náhradní péče. Subjekt, u kterého zájemce absolvoval přípravu, sepíše závěrečnou zprávu 33
a orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately rozhodne o tom, zda bude osoba zapsána do evidence či nikoli. 11 Orgán sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately úrad práce, sociálnych vecí a rodiny, zprostředkovává osvojení a pěstounskou péči. Tento proces spočívá ve vedení přehledu dětí, kterým by náhradní rodinná péče měla být zajištěna, v evidenci fyzických osob, které se chtějí stát pěstounem či osvojitelem, v přípravě a v posuzování žadatelů a v rozhodování, která osoba bude do seznamu zapsána. Dále musí vést seznam žadatelů a zprostředkovat kontakt mezi dítětem a budoucím pěstounem nebo osvojitelem. (Zákon o SPODSK 33) 2.4 Poručenství s osobní péčí Tato forma péče je využívána v případech, kdy nezletilému dítěti zemřeli oba rodiče, rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo byl výkon v této oblasti pozastaven či nejsou způsobilí k právním úkonům. O tom, kdo bude poručníkem dítěte, rozhoduje soud. Poručník nemá vůči dítěti vyživovací povinnosti, nicméně má právo a povinnost vychovávat dítě, zastupovat ho a spravovat jeho majetek. (Pavelková 2011: 348 350) Poručník není povinen o dítě osobně pečovat, pokud se tak však rozhodne, má právo na příspěvky na podporu náhradní rodinné péče upravené zákonem o příspěvcích. Tudíž se jedná o stejné dávky, na které má nárok i pěstoun (viz kapitola 2.6.). (Novák et al. 2013: 157) 2.5 Ústavní péče profesionální rodina Ústavní péče není řazena mezi formy náhradní rodinné péče, nicméně na Slovensku se tato péče dále dělí do tří forem (viz níže) a jednou z nich je profesionální rodina, která v rámci ústavní výchovy poskytuje péči v rodinném prostředí a z tohoto důvodu jsem se rozhodla ji sem také zařadit a popsat. Pro následující srovnání jsou tyto informace podstatné, jelikož bude srovnáno 11 Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny [online]. Pestúnska starostlivosť. Dostupné z: http://www.upsvar.sk/socialne-veci-a-rodina/socialno-pravna-ochrana-deti/nahradna starostlivost/pestunska-starostlivost.html?page_id=1210 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 8. 4. 2017]. 34
profesionální rodičovství v České republice a profesionální rodina (též profesionální rodičovství ) na Slovensku. Pěstounská péče i náhradní osobní péče mají vždy přednost před ústavní péčí. Pouze v případech, které jsou stanoveny v 54 odst. 2 ZOR, soud rozhodne o tomto řešení. (Pavelková 2011: 326) Ústavní péče probíhá ve třech formách v domácím prostředí zaměstnanců dětského domova, v samostatných skupinách nebo v samostatných diagnostických skupinách. V rámci ústavní péče se v této práci zaměřím na první formu, tedy domácí prostředí zaměstnanců dětského domova, tzv. profesionální rodinu. Profesionální rodina má přednost před dvěma dalšími formami ústavní péče. (Šmajdová Búšová a kol. 2015: 5) Je podstatné zmínit, že se nejedná o další z forem náhradní rodinné péče (jako například pěstounská péče), ale jde o způsob zajištění individuální péče v rodinném prostředí dětem, které byly svěřeny do ústavní výchovy. Profesionální rodičovství má psychologicky pro dítě stejný význam jako náhradní rodinná péče. (Roháček a kol. 2009: 10) Profesionální rodina spadá pod dětský domov, tudíž profesionální rodič je zaměstnancem dětského domova a poskytuje dětem péči v rodinném prostředí ve svém či dětským domovem poskytnutém bytě či domě. 12 Pokud se osoba chce stát profesionálním rodičem, je povinna splnit několik podmínek. Musí mít dokončené středoškolské vzdělání a absolvovat přípravu pro výkon této péče, a to v rozsahu 60 hodin. Osoby, které mají vysokoškolské vzdělání z oborů speciální pedagogiky či psychologie absolvují přípravu v rozsahu 40 hodin. Tato příprava se skládá především ze dvou složek, kdy jsou osobám 12 Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny [online]. Profesionálne rodiny. Dostupné z: http://www.upsvar.sk/socialne-veci-a-rodina/socialno-pravna-ochrana-deti/profesionalnerodiny.html?page_id=12846 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 7. 4. 2017]. 35
nejprve poskytnuty základní informace a následně probíhá praktický nácvik dovedností. 13 Osoba, která tuto přípravu absolvuje, se může ucházet o pracovní místo v dětském domově (státním i nestátním) nebo v krizovém středisku. Profesionální rodič by měl bydlet co nejblíže k zařízení, ve kterém je zaměstnaný. V profesionální rodině zajišťuje péči buď jednotlivec nebo manželé. V případě jednotlivce je možná péče minimálně o jedno dítě a maximálně o tři děti, v případě manželů je minimální hranice počtu dětí stanovena na dvě děti a maximálně na šest dětí. 14 Tato forma péče není dlouhodobá, slouží po dobu, než je dítě navráceno zpět do biologické rodiny nebo je svěřeno do náhradní rodinné péče a mezi dítětem a profesionálním rodičem nevzniká vztah jako mezi rodičem a dítětem. Dítě stále zůstává v ústavní péči, není tedy potřené rozhodnutí soudu. Do profesionální rodiny jsou povinně umístěny děti do věku 6 let, výjimkou může být například zachování sourozenecké vazby či situace, kdy péče v profesionální rodině není v zájmu dítěte. (Šmajdová Búšová 2015: 6-9) Dle počtu dětí a náročnosti péče jsou vypláceny dětským domovem či krizovým centrem finanční prostředky na zajištění potřebné péče o dítě a všech potřeb dítěte (ošacení, strava a podobně). Výše poskytnuté částky nepřesahuje trojnásobek životního minima dítěte, které je do péče svěřeno. 15 2.6 Finanční zabezpečení náhradní rodinné péče Dítě i osoba, která o dítě pečuje, mají nárok na finanční zabezpečení od státu, které má sloužit na zajištění všech potřeb dítěte a domácnosti. Stát také zajišťuje poskytování služeb těmto subjektům. Příspěvky jsou vypláceny dle zákona o příspěvcích. (Novák et al. 2013: 168) 13 Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny [online]. Profesionálne rodiny. Dostupné z: http://www.upsvar.sk/socialne-veci-a-rodina/socialno-pravna-ochrana-deti/profesionalnerodiny.html?page_id=12846 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 7. 4. 2017]. 14 Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny [online]. Profesionálne rodiny. Dostupné z: http://www.upsvar.sk/socialne-veci-a-rodina/socialno-pravna-ochrana-deti/profesionalnerodiny.html?page_id=12846 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 7. 4. 2017]. 15 Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny [online]. Profesionálne rodiny. Dostupné z: http://www.upsvar.sk/socialne-veci-a-rodina/socialno-pravna-ochrana-deti/profesionalnerodiny.html?page_id=12846 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 7. 4. 2017]. 36