K APITOLA I: Rodinná pouta Ztráta manžela zanechala na Angelině Fowlové těžké následky. Uchýlila se do svého pokoje a odmítala vycházet. Našla útočiště ve své mysli, sny o minulosti jí byly milejší než skutečný život. Je pochybné, zda by se byla vůbec kdy zotavila, nebýt toho, že její syn, Artemis mladší, uzavřel dohodu s elfkou Myrtou Krátkou: na duševní zdraví své matky obětoval polovinu výkupného ve zlatě, které uloupil skřítkovské policii. Když byla jeho matka zase zdravá, soustředil všechno úsilí na vypátrání otce; investoval velkou část rodinného jmění do výprav do Ruska, do služeb detektivních agentur a do internetových průzkumů. Mladý Artemis dostal do vínku dvojitou dávku fowlovské lstivosti. Ovšem když se zotavila jeho matka, krásná a zásadová dáma, bylo pro něj stále obtížnější splétat své vynalézavé intriky. A ty přitom byly teď nezbytnější než dřív, protože z jejich výtěžku financoval pátrání po otci. Angelina, které synova posedlost dělala starosti a která se bála, že uplynulé dva roky zanechaly na jeho mysli trvalé následky, přiměla třináctiletého Artemise, aby podstoupil terapii u školního psychologa. Jednomu by ho bylo skutečně líto. Toho psychologa samozřejmě. nez vetsina
12 kola pro mladé gentlemany St. Bartleby, hrabství Wicklow, Irsko, v souãasné dobû Doktor Po se opřel v měkkém křesle a očima přelétal list papíru, který před ním ležel. Takže si spolu budeme chvíli povídat, pane Fowle, ano? Artemis si zhluboka povzdechl a odhrnul si tmavé vlasy ze širokého bledého čela. Kdy už se lidé konečně naučí, že mysl tak složitá jako jeho se pitvat nedá? On sám přečetl víc psychologických knih než ten poradce naproti. Dokonce publikoval i jeden článek v Psychologické ročence pod pseudonymem dr. F. Roy Dean Schlippe. Jistě, pane doktore. Můžeme si povídat třeba o vašem křesle. Je viktoriánské? Po láskyplně pohladil koženou područku. Ano, přesně tak. Je to něco jako rodinné dědictví. Můj dědeček ho koupil na aukci v Sotheby s. Kdysi stávalo v paláci. Bylo prý královnino oblíbené. Artemis pohnul rty přibližně o centimetr, takže se mu na nich objevil napjatý úsměv. Ale jděte, doktore. V paláci obvykle padělky nemívají. Po sevřel odřenou kůži tak, až se napjala. Říkáte padělky? Ujišťuji vás, pane Fowle, že je zcela jistě pravé. Artemis se naklonil vpřed, aby si křeslo lépe prohlédl. Uznávám, že je to šikovný padělek. Ale podívejte se. Po pohlédl tam, kam chlapec ukazoval prstem. Tyhle cvočky tady. Vidíte ten mřížkový vzor na hlavičkách? Ty jsou strojově vyráběné. Nejvýš tak devatenáct set dvacet. Vašeho dědečka podvedli. Ale není to jedno? Křeslo je jen křeslo. Kus nábytku, na kterém nezáleží, že, pane doktore? tveho druhu. T
Po si horlivě něco zapisoval, aby skryl zklamání. Tak, tak, Artemisi, jste velice chytrý. Přesně jak to uvádějí vaše materiály. Hrajete si ty svoje drobné hry. No budiž, ale teď se vrátíme k vám, ano? Artemis Fowl mladší si narovnal puky na kalhotách. Je tady jeden problém, pane doktore. Ano? A jakýpak? Problém je, že znám učebnicové odpovědi na všechny otázky, které mi můžete položit. Doktor Po čmáral do bloku celou minutu. Ano, problém tady skutečně je, Artemisi. Ale ne tenhle, řekl nakonec. Artemis se téměř usmál. Doktor mu teď nepochybně naservíruje další předvídatelnou teorii. Jakou poruchu bude mít tentokrát? Možná rozpolcení osobnosti nebo snad patologickou lhavost? Problém je v tom, že vy nikoho nerespektujete natolik, abyste se k němu choval jako k sobě rovnému. Tohle prohlášení Artemise vyvedlo z rovnováhy. Tenhle doktor byl chytřejší než ostatní. To je směšné. Několika lidí si vysoce vážím. Po nezvedl hlavu od bloku. Ano? Koho například? Artemis chvíli uvažoval. Alberta Einsteina. Jeho teorie byly obvykle správné. A Archimeda, toho řeckého matematika. A co někdo, koho skutečně znáte? Artemis poctivě uvažoval. Nikdo ho nenapadl. Tak co? Ani jeden příklad? Artemis pokrčil rameny. Jak to vypadá, vy znáte odpověď na všechno, doktore Po. Proč mi to neřeknete vy? Po otevřel na notebooku nové okno. Pozoruhodné. Kdykoli tohle čtu... Můj životopis, předpokládám? 13 toto je
14 Ano, mnohé vysvětluje. Například? zeptal se Artemis, proti své vůli zvědavý. Doktor Po jednu stranu vytiskl. Tak především je tu ten váš společník, ten Butler. Osobní strážce, jestli tomu dobře rozumím. To rozhodně není zrovna nejvhodnější společník pro chlapce v citlivém věku. Pak vaše matka. Podle mého názoru úžasná žena, ale nad vaším chováním nemá nejmenší kontrolu. A konečně váš otec. Podle toho, co tady čtu, to nebyl zrovna vhodný vzor, ani když byl naživu. Ta poznámka zabolela, ale Artemis nehodlal dát doktorovi znát, jak moc. V těch dokumentech máte chybu, pane doktore, řekl. Můj otec žije. Je sice nezvěstný, ale je naživu. Po nahlédl do dokumentu. Skutečně? Já jsem měl dojem, že je nezvěstný už skoro dva roky. Ano, dokonce byl soudně prohlášen za mrtvého. Artemisův hlas postrádal jakékoli emoce, ačkoli srdce mu prudce bušilo. Mně je jedno, co tvrdí soud nebo Červený kříž. Je naživu a já ho najdu. Po si udělal další poznámku. Ale i kdyby se váš otec vrátil, co potom? zeptal se. Vykročil byste v jeho šlépějích? Byl byste zločinec jako on? Nebo snad už jste? Můj otec není žádný zločinec, ohradil se podrážděně Artemis. Celý náš majetek přesunoval do legálního podnikání. Ta záležitost v Murmansku byla zcela v mezích zákona. Vyhýbáte se odpovědi, Artemisi, připomněl Po. Ale Artemis už měl tohohle tématu plné zuby. Byl čas na malou hru. A proč, doktore, co myslíte? prohlásil jakoby šokovaně. Tohle je citlivé téma. Co vy víte, třeba trpím depresí. zprava
To je docela možné, souhlasil Po, který vycítil možný průlom. A je to tak? Artemis složil tvář do dlaní. Jde o mou matku, pane doktore. O vaši matku? pobídl ho doktor Po a snažil se, aby se mu do hlasu nevloudil vzrušený tón. Artemis už tenhle rok donutil z Bartleby odejít šest psychologů. Popravdě řečeno, i Po už uvažoval o tom, že si sbalí kufry. Ale teď... Moje matka, víte, ona... Po se naklonil vpřed ve falešně viktoriánském křesle: Ano, vaše matka? Nutí mě snášet tuhle směšnou terapii, když přitom školní psychologové nejsou o moc víc než popletení rádoby spasitelé s vysokoškolským titulem. Doktor si povzdechl. No dobře, Artemisi. Ať je po vašem, ale říkám vám, že nikdy nenajdete klid, pokud budete před svými problémy pořád utíkat. Další analýzy ušetřilo Artemise vibrování jeho mobilního telefonu. Ten byl napojen na kódovanou zabezpečenou linku. A číslo měl jen jediný člověk. Chlapec vytáhl malý komunikátor z kapsy a otevřel ho. Ano? Ze sluchátka se ozval Butlerův hlas. Artemisi. To jsem já. To je mi jasné. Něco tady teď mám. Dostali jsme zprávu. Ano. Odkud? Nevím přesně. Ale týká se to Fowl Star. Artemisovi přeběhl po zádech mráz. Kde jsi? U hlavní brány. Výborně. Jdu tam. Doktor Po si otřel brýle. Sezení ještě neskončilo, mladý muži. Dnes jsme učinili určitý pokrok, i když 15 od Naroda
16 to nehodláte připustit. Jestli teď odejdete, budu muset informovat ředitele. Ale varování na Artemise neplatilo. V duchu už byl jinde. Po těle cítil známé mravenčení. Tohle byl začátek něčeho důležitého. To cítil. skritku.