MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů Komparace donucovacích prostředků u bezpečnostních složek Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Martin Bugala Vypracoval: Bc. Pavel Trávníček Brno 2017 5

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 20. dubna 2017 podpis: 6

Na začátek bych rád poděkoval vedoucímu mé diplomové práce panu PhDr. Martinu Bugalovi, za ochotu, pevné nervy, cenné připomínky a důležité rady při vypracovávání diplomové práce. 7

Obsah: Strana Úvod... 6 1 TEORETICKÁ ČÁST... 8 1.1 Bezpečnostní sbory... 8 1.1.1 Policie České republiky... 8 1.1.2 Vězeňská služba České republiky... 9 1.1.3 Městská a obecní policie... 10 1.2 Donucovací prostředky... 11 1.2.1 Donucovací prostředky Policie ČR... 13 1.3 Použití donucovacích prostředků... 24 1.3.1 Iniciativa... 24 1.3.2 Nutná obrana... 24 1.3.3 Krajní nouze... 25 1.3.4 Ze zákona o policii... 25 1.4 Povinnosti policisty po použití donucovacího prostředku... 26 1.5 Zvláštní omezení při použití donucovacího prostředku... 27 1.6 Zadržení osoby nebo pachatele... 27 1.7 Činnost pořádkových a dopravních jednotek... 30 2 CÍL PRÁCE... 31 3 ÚKOLY... 31 4 METODIKA... 32 4.1 Design práce... 32 4.2 Výběr a charakteristika výzkumného souboru... 32 4.3 Použité metody sběru dat... 32 4.4 Použité metody analýzy dat... 32 4.5 Harmonogram práce... 33 5 VÝSLEDKY... 31 5.1 Výsledky speciálních pořádkových jednotek... 34 5.1.1 Celková deskripce jednotky SPJ... 34 5.1.2 Popis výzkumného souboru SPJ... 35 5.1.3 Vyhodnocení četnosti donucovacích prostředků... 36 8

5.1.4 Shrnutí výsledků speciální pořádkové jednotky... 43 5.2 Výsledky jednotek dopravního inspektorátu... 44 5.2.1 Celková deskripce jednotky DI... 44 5.2.2 Popis výzkumného souboru DI... 45 5.2.3 Vyhodnocení četností donucovacích prostředků... 47 5.2.4 Shrnutí výsledků jednotky dopravního inspektorátu... 51 5.3 Provedení testu normality... 52 5.4 Porovnání rozdílů v použití donucovacích prostředků... 54 5.5 Shrnutí výsledků... 55 6 ZÁVĚR... 57 7 POUŽITÉ ZDROJE... 58 8 SEZNAMY... 62 9 RESUMÉ... 64 10 PŘÍLOHY... 65 9

Úvod Téma diplomové práce jsem si zvolil, protože pracuji u bezpečnostních složek. Dané odvětví mě vždy fascinovalo, a proto také studuji obor Aplikovaná sportovní edukace bezpečnostních složek na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jelikož jsem zaměstnaný u Vězeňské služby ČR, myslím, že volba tématu donucovacích prostředků pro mě může být přínosná. Diplomová práce se bude zaobírat v teoretické části srovnáním donucovacích prostředků, které používají různé bezpečností sbory v České republice. Konkrétně budu porovnávat Polici ČR, městskou policii a Vězeňskou službu ČR. V praktické části se budu konkrétně věnovat srovnáním použití donucovacích prostředků u daných sborů Policie ČR. Chtěl bych tímto poděkovat policejním funkcionářům, že mi umožnili distribuovat dotazníky do řad policistů. Dále bych chtěl poděkovat panu Bc. Tomáši Trávníčkovi, Bc. Davidu Rozumovi, Bc. Tomáši Spůrnému, Bc. Břetislavu Wernerovi a Josefu Grimovi za pomoc při distribuci. A v neposlední řadě chci poděkovat všem, co se účastnili a našli si ve svém vytíženém zaměstnání čas na to, aby vyplnili mé dotazníky. Myslím si, že téma, které jsem si zvolil je velmi aktuální a často řešené a diskutované. V dnešní složité době elektronických technologií, kdy každý člověk má u sebe záznamové zařízení, jak zvukové, tak obrazové v podobě chytrých telefonů a dalších přístrojů, vyžaduje profesionalitu v chování a vystupování příslušníků na veřejnosti. Příslušníci ozbrojených složek musí často čelit útokům na jejich osoby a následně jsou detailně prošetřováni, zdali jednání bylo v souladu s právními normami a se zákonem. Náhled společnosti na příslušníky je negativní, a díky medializovaným případům, se situace ještě zhoršuje. V naší zemi jsou různé organizace za práva občanů a vězňů, které práci příslušníkům příliš neulehčují. Je třeba nezapomínat, že příslušníci ozbrojených sborů jsou tu pro nás. Že jsou to oni, kteří pro nás každý den nasazují své životy. Na druhé straně jsou zde aktivity bezpečnostních sborů, pomocí kterých se snaží přiblížit se běžnému občanovi. Jsou to různé 6

přehlídky, dny otevřených dveří a spousta dalších programů, což je dle mého názoru správné. Práce se skládá z části teoretické a praktické. V teoretické části se věnuji rozboru jednotlivých zákonů a základním informacím o jednotlivých bezpečnostních složkách. Dále popisuji samotné vymezení donucovacích prostředků, jejich kategorické rozdělení, vymezení a rozdíly mezi nimi. Po teoretické části následuje cíl práce, popíšu dané úkoly a zformuluji metodiku práce. Metodika je rozdělena na design práce, výběr a charakteristika výzkumného souboru, použité metody sběru dat, použité metody analýzy dat a harmonogram práce. Následuje praktická část s výsledky, které se skládají ze tří častí. V první popíši výzkumný soubor strážníků. V druhé vyhodnotím jednotlivé otázky dotazníku. Na závěr získaná data shrnu. Následně vypracuji resumé, závěr práce, seznam literatury, seznam obrázků a vložím přílohy. 7

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Bezpečnostní sbory 1.1.1 Policie České republiky Území našeho státu patřilo do roku 1918 do rakouské části habsburské monarchie, čímž byl ovlivněn vývoj organizace bezpečnostní služby. V letech 1848-1849 došlo ke změně právní úpravy činnosti státních policejních úřadů, zavedení četnictva po lombardském vzoru a o několik let později, po pádu absolutismu, byla zavedena samospráva, v rámci níž mohla působit komunální policie (Policie ČR, 2015). V roce 1918 převzal československý stát do svých služeb rakouskou organizaci státních policejních úřadů, četnictva i komunální policie. Zároveň byla stanovena poměrně náročná kritéria pro doplnění jednotlivých ozbrojených složek, přičemž byl kladen důraz na politický profil, fyzické a osobní předpoklady (Policie ČR, 2015). Z hlediska místní působnosti udržovalo veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost na celém území četnictvo. Výjimkou byla statutární města, v nichž fungovaly státní policejní úřady. Na území spravovaném četnictvem mohli v rámci samostatné působnosti jednotlivých obcí pečovat o bezpečnost osob a majetku členové komunální policie (Policie ČR, 2015). Policie ČR byla jako ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky zřízena zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Její postavení v současné době upravuje zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Základním kamenem v legislativní opoře je pro příslušníky zákon číslo 361/2003 Sb., Zákon o služebním poměru. Upravuje základní povinnosti, činnosti a podmínky pro výkon příslušníků (Trivis, 2009). Policie patří k těm složkám státu a orgánu, s níž se setkávají lidé v pravém slova smyslu na každém kroku. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku veřejného pořádku a bezpečnosti (Mates, 2007). 8

Policie České republiky je podřízena ministerstvu vnitra. Tvoří ji policejní prezidium, útvary s celostátní působností, krajská ředitelství policie a útvary zřízené v rámci krajských ředitelství. Zákon zřizuje 14 krajských ředitelství policie. Jejich územní obvody se shodují s územními obvody 14 krajů České republiky (Policie ČR, 2015). Útvary, které působí na celém území republiky: Kriminalistický ústav Praha, Letecká služba, Národní protidrogová centrála, Pyrotechnická služba, Ředitelství služby cizinecké policie, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Útvar policejního vzdělávání a služební přípravy, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Útvar pro ochranu prezidenta ČR, Ochranná služba Policie ČR, Útvar rychlého nasazení, Útvar speciálních činností, Útvar zvláštních činností (Policie ČR, 2015). Obrázek 1 Znak Policie České republiky (Zdroj: http:// http://www.bezpecnykraj.cz//) 1.1.2 Vězeňská služba České republiky V roce 1850 dochází na území Habsburské monarchie včetně Čech, Moravy a Slezska k zestátnění soudnictví a vězeňství. Ve 2. polovině 19. století se rozvíjí vzdělávání vězňů, zejména mladistvých a sociální pomoc při propuštění, kterou poskytovaly dobrovolné spolky. Tato instituce prošla rozsáhlým vývojem. Vězeňská služba České republiky byla zřízena s účinností od 1. ledna 1993 zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a Justiční stráži České republiky. Vznikla transformací dosavadního Sboru nápravné výchovy, který nahradila. Tato instituce spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, které je nadřízeným orgánem Generálního ředitelství VS (Vězeňská služba České republiky, 2012). 9

Posláním Vězeňské služby ČR je zajišťovat výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody a bezpečnost a pořádek v soudních budovách. Vězeňská služba spravuje a střeží věznice a detenční ústavy. Dále střeží, předvádí a eskortuje vězněné osoby. K dalším úkolům patří výzkum v oboru penologie, jehož výsledky aplikuje do praxe (Vězeňská služba České republiky, 2012). Vězni jsou rozmístěni ve 35 věznicích, kde se o ně stará více než jedenáct tisíc zaměstnanců. Každá věznice má svého ředitele, centrálně správu zajišťuje generální ředitelství, které spadá pod ministerstvo spravedlnosti (Vězeňská služba České republiky, 2012). V ČR jsou čtyři typy věznic: s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Ve věznicích s dohledem vykonávají tresty lidé odsouzení za nejméně závažné trestné činy. Ve věznicích s ostrahou a se zvýšenou ostrahou jsou pachatelé nejzávažnějších trestných činů (Vězeňská služba České republiky, 2012). Obrázek 2 Znak Vězeňské služby České republiky (Zdroj: http:// najisto.centrum.cz /) 1.1.3 Městská a obecní policie Obecní policie je orgánem obce a v systému vnitřní bezpečnosti má postavení orgánu moci, kterou vykonává výhradně v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem (Vetešník & Chauer, 2014). Obecní policie je v součinnosti se státními orgány a orgány policie. Oznamují si mezi sebou přestupky a předávají si je mezi sebou v případě, že nejsou příslušné k jejich projednávání (Kilarská, 2011). Městské a obecní policie jsou zřizovány v rámci vlastní samostatné působnosti. Jsou zřizovány a rušeny zastupitelstvem obce a řídí 10

se obecně závaznou vyhláškou. Městská policie je orgán obce, který plní úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, a plní také další úkoly podle zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii. Na rozdíl od státní policie, kdy jsou příslušníci ve služebním poměru, je příslušník obecní policie v pracovním poměru s obcí (Obecní, městská policie, 2016). Obecní policii řídí starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce na základě rozhodnutí zastupitelstva obce. Rada obce má v pravomoci pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka, který je pak zpravidla označován jako velitel obecní policie případně ředitel, jako například ředitel Městské policie Brno (Obecní, městská policie, 2016). Obrázek 3 Znak Městské policie (Zdroj: http:// www.roudnicenl.cz /) 1.2 Donucovací prostředky Použití donucovacích prostředků patří mezi hlavní předměty výcviku policistů. V posledních desetiletích se výzkumy a vývoje zaměřily na nesmrtící donucovací prostředky, které se neustále vyvíjí. Příslušníci ozbrojených složek dostávají technologicky inovativní prostředky. To jim umožňuje pacifikovat pachatele i jinak než za pomoci fyzického násilí (Frank, 2014). Polici České republiky se řídí zákonem č. 273/2008 Sb. ve kterém jsou vyjmenovány jednotlivé donucovací prostředky v 52. Vězeňská služba České republiky je podřízena zákonu č. 555/1992 Sb. České národní rady o Vězeňské a justiční stráži České republiky, ve kterém jsou jednotlivé donucovací prostředky vyjmenovány v 17. Městská policie podléhá zákonu č. 553/1991 Sb. České 11

národní rady o obecní policii. V tomto zákoně jsou donucovací prostředky definovány v 18. Z následující tabulky je zřejmé, že mezi jednotlivými sbory se liší množství donucovacích prostředků, i jejich psaná definice. Rozdíly jsou z důvodu diferenciace daného donucovacího prostředku v legislativě z potřeby a zaměření na specifika daného bezpečnostního sboru. U obecní policie je patrné, že jejich pravomoce jsou značně omezeny oproti zbylým dvěma sborům. Rozdělení donucovacích prostředků je uvedeno v tabulce č. 1. Tabulka 1 Přehled donucovacích prostředků a) b) c) d) e) f) g) h) Policie ČR Vězeňská služba ČR Obecní policie hmaty, chvaty, údery a hmaty, chvaty, údery a hmaty, chvaty, údery a kopy kopy sebeobrany kopy slzotvorný, elektrický předváděcí řetízky slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující dočasně zneschopňující prostředek prostředek obušek a jiný úderný pouta obušek a jiný úderný prostředek prostředek vrhací prostředek mající poutací popruhy pouta povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle 56 odst. 5 zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla vytlačování vozidlem pouta s poutacím opaskem slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek úder služební zbraní hrozba namířenou služební zbraní obušek nebo jiný úderný prostředek varovný výstřel ze služební zbraně vytlačování štítem služební pes technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla i) vytlačování koněm vodní stříkač j) služební pes zásahová výbuška k) vodní stříkač expanzní zbraně l) zásahová výbuška úder střelnou zbraní m) úder střelnou zbraní hrozba střelnou zbraní n) hrozba namířenou varovný výstřel střelnou zbraní o) varovný výstřel vytlačování štítem p) pouta vytlačování vozidlem q) prostředek k zamezení prostorové orientace prostředek k zamezení prostorové orientace 12

1.2.1 Donucovací prostředky Policie ČR a) Hmaty, chvaty, údery a kopy Hmaty a chvaty jsou fyzické techniky pocházející z úpolových disciplín, a zahrnují zejména úchopy a držení, páky, škrcení, porazy, podmety, přehozy, tlaky na citlivá místa. Údery jsou útočné techniky prováděné pažemi. Struktura jejich pohybu je dána směrem a úderovou plochou. Kopy rovněž patří do útočných technik. Provádí se nohama a mají silnější účinek a dosah, než samotné údery. Pro policejní využití jsou kopy, vzhledem k uniformě policisty, omezeny pouze na spodní a střední pásmo pachatele. (Benedikt, 2009, Hrazdíra, 1996) Znalost citlivých míst pachatelova těla umožňuje policistovi efektivní použití daných donucovacích prostředků. Využití na volnění pachatele zabraňuje způsobení vážnější újmy na jeho zdraví (Hrazdíra, 1996).. Obrázek 4 Hmaty, chvaty (Zdroj: http://www.donucovaky.cz /) b) Slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek V tomto ustanovení jsou uvedeny nesmrtící a dočasně zneschopňující prostředky obecně. Jedná se především o slzný plyn ve formě spreje, úzkého proudu tekutiny tzv. tekutá střela, ve formě slzotvorného granátu, či ve formě tekutiny přidávané do proudu vody při použití vodního stříkače a prostředky elektrické. Tyto prostředky se uplatní jednak proti jednotlivým osobám, většinou 13

v podobě slzného spreje, nebo proti skupině osob v situacích hromadného narušování veřejného pořádku, zde často v podobě slzotvorných zásahových výbušek nebo slzných granátů. Jak elektrické paralyzéry, tak slzný plyn se řadí mezi tzv. neletální, nesmrtící donucovací prostředky, které pachatele dočasně zneschopní, paralyzují, aniž by způsobovaly trvalé následky či zranění. Obě tyto skupiny prostředků jsou volně dostupné i civilním osobám (Benedikt, 2009). Obrázek 5 Pepřový sprej Zdroj: http://www.police-shop.cz / c) Obušek a jiný úderný prostředek Tento druh donucovacího prostředku zahrnuje různé druhy obušků, tonf, teleskopických obušků, a distančních předmětů. Smyslem jejich užití je znásobit účinek úderu policisty a prodloužit vzdálenost mezi pachatelem a policistou. Právní řád nestanoví žádná omezení ve směru zásahových míst na těle. Policista se při použití obušku musí samozřejmě řídit obecnou zásadou proporcionality při volbě zásahového místa (Benedikt, 2009). Obrázek 6 Teleskopický obušek Zdroj: http://www.highlife.cz / 14

d) Vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky Jedná o prostředky, které jsou díky své technické konstrukci řazeny mezi střelné zbraně, a také jsou na trhu dostupné pouze na zbrojní průkaz, nicméně svými účinky se řadí mezi nesmrtící, neletální prostředky. Řadíme mezi ně především tzv. flash ball, vystřelovač dutých pryžových míčků vystřelovaných proti tělu pachatele. Tyto střely nelze zaměňovat s gumovými projektily používanými do klasických střelných zbraní, které se naopak svými účinky řadí ke klasické munici, a lze je použít pouze za podmínek pro použití zbraně a ostré munice. Dále zde řadíme i elektrické tasery. Všechny uvedené prostředky se používají především k pacifikaci pachatelů násilných trestných činů, intoxikovaných, či chladnou zbraní ozbrojených pachatelů. Uplatní se tedy zejména v nebezpečných situacích, které by si jinak pro potřebu udržet bezpečnou vzdálenost od pachatele vyžadovaly použití střelné zbraně. Umožňují v těchto situacích šetření života a zdraví daného pachatele (Benedikt, 2009). Obrázek 7 Flash ball Zdroj: http://www.verney-carron-security.com / e) Vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně Vrhacím prostředkem, který nemá povahu zbraně podle 56 odst. 5, jsou zejména moderní vystřelovače lapacích sítí, jejichž mechanismus je nezařazuje mezi střelné zbraně. Slouží k rychlému a účinnému znehybnění a zastavení pachatele (Benedikt, 2009). 15

Obrázek 8 Vystřelovací síť Zdroj: http://www.i-dnes.cz / f) Zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla Tyto prostředky patří mezi ty, které se dle definice zákona používají sice proti věci, nicméně se tímto působením na věc donucuje k určitému chování osobu nebo řidiče vozidla. Použití může spočívat buď v zastavení vozidla, nebo v zabránění mu odjet. Policista má oprávněn je použít pouze v zájmu bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku, anebo v zájmu ochrany veřejného pořádku. Z hlediska technického může jít o zařízení skládající se z několika spojených kovových prahů se zabudovanými sklopnými trny, jejichž účelem je roztrhat pláště pneumatik jedoucího vozidla. Další variantou mohou být použity ostré duté jehlany, které se zabodnou do plášťů a plynule sníží tlak v pneumatikách vozidla, nebo může jít o kovové kříže spojené řetězy, na které vozidlo v rychlosti najede, tím se kola dostanou mimo kontakt s vozovkou a postupně se tak vozidlo zastaví. Tyto zastavovací pásy lze obvykle převážet v kufru policejního vozu. Zákon však nevylučuje ani použití betonových či jiných zátarasů k přehrazení cesty vozidla. Zákon uvádí možnost zahrazení cesty vozidlem, služebními vozy, nákladním automobilem atd. Taktéž není vyloučeno použití tzv. botičky k vynucování pořádku ve věcech silničního provozu, jako donucovacího prostředku pro účely zabránění odjezdu vozidla. Tak tomu může například být, při plánovaném zadržení pachatele, u kterého hrozí, že použije automobil k útěku. Jako prostředek násilného zastavení vozidla lze použít také vytlačování vozidlem, v případě nutnosti zastavit dopravní prostředek 16

pachatele deliktu v obdobných situacích, kdy je možné použít zahrazení cesty vozidlem. Vytlačování vozidla spočívá v najíždění na pronásledované vozidlo z boku, zezadu nebo ve vytváření překážky před jedoucím vozidlem. Při použití tohoto prostředku je třeba vzhledem ke značným škodám a přímému ohrožení života a zdraví, které v těchto situacích hrozí, vždy velmi důsledně dodržovat zásadu přiměřenosti (Benedikt, 2009). Obrázek 9 Zastavovací pás Zdroj: http://www.prime-safety.com / g) Vytlačování vozidlem Tento specifický donucovací prostředek lze použít k vytlačení skupiny osob z určitého prostoru nebo k rozptýlení většího počtu osob, které se dopouštějí protiprávního jednání. Vytlačování vozidlem patří do skupiny tří donucovacích prostředků s obdobným smyslem užití, kterým je vytlačení osob z určitého prostoru. Z hlediska aplikace principu přiměřenosti je takový postup možný zejména v případě zákroku proti větší skupině osob, obvykle větším počtem pomalu jedoucích vozidel. Je při tom třeba dbát, aby osoby mohly opustit prostor, a aby nedošlo ke zranění osob, které před vozidly ustupují. Ustanovení o vytlačování vozidly mohou policisté použít k odtlačení překážky nebo barikády a k zatarasení přístupu nepovolaných osob na místa, kam je vstup v zájmu ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti zakázán (Benedikt, 2009). 17

h) Vytlačování štítem Vytlačování za pomocí štítu je používáno při zákrocích proti větším skupinám obvykle pod jednotným velením vytvořením rojnice z policistů se štíty v situacích, kdy je třeba přimět větší počet osob k opuštění prostoru nebo k zamezení jejich vstupu do vymezeného prostoru. Jde většinou o průhledné štíty z odolného tvrzeného plastu v konkávním provedení. Zákon však nevylučuje použití tohoto donucovacího prostředku při zásazích proti jednotlivcům, zejména při zákrocích proti agresivnímu jedinci, a při separaci osoby do stísněných míst, kde může být natlačen a následně zajištěn. Velmi často je tento donucovací prostředek používán současně s obuškem. Ve výzbroji bezpečnostních sborů se objevují i štíty s vypouklým tvarem směrem od policisty a kombinované štíty s elektrickým paralyzérem, které jsou určeny právě k výše uvedenému typu zásahů proti agresivním či intoxikovaným jednotlivcům k jejich bezpečnému zadržení a ochraně příslušníka před intoxikací (Benedikt, 2009). Obrázek 10 Policejní štít Zdroj: http://www.afg-obrana.cz / i) Vytlačování koněm Vytlačování zvířetem se použije zejména v případech zákroků proti většímu počtu osob. Díky velkým proporcím koně mohou příslušníci demonstrovat sílu zvířete. Tento typ prostředku se používá zejména u protiprávních demonstrací, nepokojích, výtržnosti při sportovních utkáních, kdy je třeba vytlačit větší počet osob z určitého prostoru. K tomu zákroku lze 18

používat pouze speciálně vycvičené policejní koně, jejichž výcvik zaručuje, že se nedostanou mimo kontrolu policistů. Oproti vytlačování vozidlem nebo štítem je totiž obtížnější kontrolovat intenzitu vytlačování a tedy naplnění principu přiměřenosti. Nicméně se tento donucovací prostředek uplatní zejména v situacích, kdy by vytlačování štíty nebylo dostatečně účinné, ale vytlačování vozidly není vzhledem k situaci použitelné (Benedikt, 2009). j) Služební pes Služebního psa lze použít za obecných podmínek jako donucovací prostředek. Příslušníci ho mohou využít k zastrašení nebo odrazení od útoku štěkáním a vrčením. Psa mohou také použít k zadržení pachatele při útěku, svedení pachatele na zem, kousaní nebo zachycení za oděv. Lze ho použít podle situace s náhubkem, či bez náhubku. Kromě toho lze služebního psa použít samozřejmě jako jiný věcný prostředek, nikoliv jako donucovací prostředek. Použít psa můžeme pro stopování, k vyhledávání ukrytých osob, věcí, drog, mrtvol, výbušnin, k pachové identifikaci stop a osob, nebo při záchranných pracích, při haváriích a živelních pohromách (Benedikt, 2009). k) Vodní stříkač Mechanismus vodního stříkače spočívá v použití proudu vody k působení na těla osob, proti kterým se zasahuje. Z technické povahy prostředku vyplývá, že je používán v drtivé většině případů pouze v situacích, kdy je třeba zakročit proti většímu počtu osob, kdy dochází k závažnému narušování veřejného pořádku či bezpečnosti. Většinou je používán k zastavení, rozprášení davu nebo k vytlačení větší skupiny osob z určitého prostoru. Zákon umožňuje použít podle situace, jak vodního stříkače umístěného na policejním cisternovém voze, tak použití stříkaček vozidel požárních útvarů, a není vyloučeno ani použití vody z hydrantu v místě zásahu. Vodní proud lze použít přímo proti tělům osob, proti nimž je zakročováno, nebo odrazem proudu vody od země, který vede ke zmírnění účinků. Intenzitu tlaku vody je třeba přizpůsobit závažnosti protiprávního jednání osob a závažnosti situace. Paradoxně je při zákrocích díky rozptýlení vody a zasažení většího počtu lidí účinnější použití menšího tlaku 19

vody. Tento prostředek lze také kombinovat s použitím slzotvorného prostředku, který je přidáván do proudu vody, jež pak funguje jako médium, které slzotvorný prostředek přenese na skupinu osob (Benedikt, 2009). Obrázek 11 Vodní stříkač Zdroj: http://www.zpravy.idnes.cz / l) Zásahová výbuška Jedná se o speciální předmět, jehož účelem je působit výrazným akustickým efektem na smysly, a tím i na psychický stav osoby, proti které policista zakročuje tak, aby ji buď donutil ke splnění výzvy či pokynu policisty, nebo k vytvoření momentu překvapení, v důsledku kterého je osoba na krátkou dobu paralyzována, tak aby mohla jednotka bezpečně bez vzniku újmy na straně policistů či pachatele tuto osobu zadržet či zatknout. Mechanismus fungování zásahových výbušek je založen na výbuchu malé pyrotechnické nálože generující velmi intenzivní zvukový a světelný efekt v podobě záblesku. Zásahová výbuška může být také slzotvorná. Použití zásahové výbušky je třeba nezaměňovat s použitím výbušniny. Na rozdíl od výbušnin nemá zásahová výbuška vedle zvukového a světelného efektu mechanické účinky na tělo osoby (Benedikt, 2009). 20

Obrázek 12 Zásahová výbuška Zdroj: http://www.zeveta.cz / m) Úder střelnou zbraní Tento donucovací prostředek lze použít v případech zákroků proti nebezpečným pachatelům, zejména v situacích, kdy policista zakročuje se zbraní v ruce. Nicméně osoba klade aktivní odpor a současně nejsou splněny podmínky pro použití zbraně podle zákona a není praktické či bezpečné, nebo není možné vracet zbraň do pouzdra, jakož použití jiných donucovacích prostředků, by bylo zjevně neúčinné. K úderu je třeba použít zbraň vždy v zajištěném stavu, nebo střelnou zbraň takovou, která disponuje mechanismem jistícím proti náhodnému výstřelu. Při úderu střelnou zbraní musí dbát příslušník zejména na to, aby nedržel prst na spoušti ani ve vnitřní části lučíku. Z důvodu zabránění výstřelu při náhodném uvolnění pojistky zbraně (Benedikt, 2009). n) Hrozba namířenou střelnou zbraní Hrozbu zbraní policista použije především v těch situacích, když jsou již naplněny obecné podmínky pro použití donucovacího prostředku, nicméně vzhledem k okolnostem lze důvodně předpokládat, že může bezprostředně dojít ke změně situace tak, že budou splněny podmínky pro použití zbraně. Obvykle jde o situace, kdy hrozí, že osoba použije k útoku zbraně, nicméně takový útok ještě nehrozí bezprostředně, a je tak čas, vyzvat osobu k upuštění od nebezpečného jednání právě pod hrozbou namířené střelné zbraně. Nejde o použití donucovacího prostředku, pokud má policista zbraň pouze připravenou k použití, např. ruku položenou na pažbě služební pistole, nebo zbraň vytaženou z pouzdra, ale namířenou do země. Teprve když zbraň namíří na osobu, tedy jí přímo hrozí 21

jejím použitím, jde o použití donucovacího prostředku ve smyslu tohoto odstavce (Benedikt, 2009). o) Varovný výstřel Varovný výstřel je stejně jako hrozba střelnou zbraní jedním z nejdůraznějších donucovacích prostředků, který se používá v situaci, kdy lze důvodně předpokládat změnu situace tak, že bezprostředně nastanou podmínky pro použití zbraně. Na rozdíl od hrozby zbraní, kterou je většinou třeba z taktických důvodů doprovodit důrazným verbálním působením na psychickou stránku pachatele, působí na psychiku varovný výstřel velmi intenzivně sám o sobě. Lze ho proto účinně použít v situacích, které jsou natolik nepřehledné, že neumožňují dostatečně upoutat pozornost osoby samotnou verbální výzvou, s namířenou zbraní. Jedná se o situace, kdy stojí proti policistovi větší skupina osob, situace, kdy je psychika osob natolik vyhrocená, že je použití verbálních výzev neúčinné. Dále situace, kdy pro hlukovou clonu není možné účinně použít verbální výzvy se současnou hrozbou zbraní (Benedikt, 2009). p) Pouta Pouty se rozumí všechny druhy pout. Klasická pouta kovová, plastová pouta pro jednorázové použití, poutací řemeny, opasek s pouty a jiné. Zákon taktéž neomezuje způsob jejich nasazení. Příslušníci mohou poutat před tělem, za tělem, ruce k nohám a spoutání více osob dohromady. Při volbě způsobu použití pout je třeba aplikovat obecnou zásadu přiměřenosti. Podle tohoto ustanovení lze pouta použít, jsou-li splněny obecné podmínky pro použití donucovacích prostředků. Mimo tyto podmínky je lze použít k připoutání agresivní osoby k vhodnému předmětu. Při tomto omezení osobní svobody je ale na rozdíl od použití pout jako donucovacího prostředku, možno použít pouta maximálně na 2 hodiny nebo pokud je zjevné, že osoba svého protiprávního jednání zanechala, a nebude v ní dále pokračovat (Benedikt, 2009). 22

Obrázek 13 Policejní pouta Zdroj: http://www.highlife.cz / q) Prostředek k zamezení prostorové orientace Prostředky k zamezení prostorové orientace se rozumí například zatmavené lyžařské brýle, kápě, kukla nasazená obráceně a podobné předměty bránící osobě sledování vizuálních vjemů. V případě těchto prostředků platí obecné zásady úkonu, zejména zásada přiměřenosti. Užijí se zejména preventivně při transportu nebezpečných osob ke ztížení jejich možností útěku, nebo při omezovaní osobní svobody osoby, která po policistech plive, a lze u ní důvodně předpokládat výskyt nakažlivé nemoci (Benedikt, 2009). Obrázek 14 Prostředek k zamezení orientace Zdroj: http://www.armyshop.cz / 23

1.3 Použití donucovacích prostředků Jako základní pravidlo je třeba zdůraznit, že policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředek a zbraň pouze tehdy, byl-li k jejich používání řádně vycvičen ( 51 zákona o Policii ČR). 1.3.1 Iniciativa S použitím donucovacích prostředků se váže 10 odst. 5 zákona o Policii České republiky. Tímto ustanovením se policista obecně zavazuje použít před každým zákrokem nebo úkonem, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti, nebo k přímé ochraně práv za použití síly, nebo hrozby jejího použití, nejprve zvolání Jménem zákona! a současné použití vhodné výzvy. Výzva většinou obsahuje podle situace pokyn k zdržení se určitého konání, k určitému konání či ke strpění určitého konání a současně poučení o možných následcích neuposlechnutí této výzvy. Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího policisty. Tuto povinnost však policista má, pouze pokud to okolnosti dovolují. V určitých případech funguje výzva jako předstupeň použití síly proti pachateli, a umožňuje naplnit zásadu používání zbraně a donucovacích prostředků, v jiných situacích. Naopak dochází k situacím, kdy bude použití jakékoliv výzvy z povahy situace vyloučeno, neboť by zmařilo účinek překvapivého a rychlého zákroku (Benedikt, 2009). 1.3.2 Nutná obrana Dalším souvisejícím předpisem je nutná obrana. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestným zákonem, není trestný čin. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku ( 29 tr. zákoníku). Útok přímo hrozící znamená, že z jednání útočníka a celkově z okolností, je zcela zřejmé, že útok bezprostředně nastane. V tomto případě není nutné čekat, až útočník přímo zaútočí. Avšak není možné akceptovat jen pádné výhružky nebo náznakovou gestikulaci. Obrana nesmí být předčasná a přímo hrozící útok nesmí být domnělý. 24

Podmínky jsou: někdo odvrací útok, jedná se o útok na zájem chráněný trestním zákonem, útok přímo hrozí nebo trvá, obrana je zcela zjevně přiměřená způsobu útoku (Náchodský, 2006). 1.3.3 Krajní nouze Na ní navazuje a přímo souvisí další paragraf s trestního zákoníku. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem ( 28 tr. zákoníku). Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, nebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen jej snášet. O jednání v krajní nouzi nepůjde tehdy, kdy se nejednalo o skutečné nebezpečí, toto nebezpečí nehrozilo bezprostředně, bylo jej možno za daných okolností odvrátit jinak, a následek je stejně závažný nebo ještě závažnější, než ten, který hrozil. Podmínky jsou: někdo odvrací nebezpečí, nebezpečí hrozí nebo přímo hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem, dané nebezpečí nebylo možné za těchto okolností odvrátit jinak, způsobený následek je nižší (Náchodský, 2006). 1.3.4 Ze zákona o policii Proti předchozí úpravě zákona O Policii České republiky již zákon nerozděluje donucovací prostředky a zbraně na standardní a speciální. Neomezuje jejich použití na určité organizační součásti policie. Zákon nově jednoznačně omezuje výběr policistou použitého donucovacího prostředku, nebo zbraně obecně na ty, v jejichž používání byl policista vycvičen nebo vyškolen. Policie jako centralizovaný hierarchicky vybudovaný ozbrojený sbor užívá většinou standardizované prostředky, v jejichž používání jsou vyškoleni a pravidelně znovu proškolováni prakticky všichni policisté. Pokud jsou některými útvary používány prostředky jiné, musí být v jejich používání konkrétní policisté také vycvičeni. V případě okolností vylučujících protiprávnost, typicky v nutné obraně či krajní nouzi, může policista výjimečně použít i prostředků, v jejichž užívání není vycvičen. Nese však samozřejmě případnou odpovědnost 25

za následky vyplývající z neodborného použití těchto prostředků (Benedikt, 2009). Obecné podmínky použití donucovacích prostředků jsou dány v 53 zákona o policii. Policista je oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku anebo k ochraně veřejného pořádku. Před použitím donucovacího prostředku je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. To neplatí v případě použití prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život nebo zdraví osoby a zákrok nesnese odkladu. Policista je oprávněn použít donucovací prostředek, který umožní dosažení účelu sledovaného zákrokem a je nezbytný k překonání odporu nebo útoku osoby, proti níž zakročuje. Elektrický donucovací prostředek je policista oprávněn použít pouze, pokud by použití jiného donucovacího prostředku zjevně nebylo dostatečné k dosažení účelu sledovaného zákrokem. Policista při použití donucovacího prostředku dbá na to, aby nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání ( 53 zákona o Policii ČR). 1.4 Povinnosti policisty po použití donucovacího prostředku Bezprostředně po použití donucovacího prostředku proti osobě, při kterém došlo ke zranění, je příslušník povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Následně je povinen učinit neodkladné úkony nebo jiná opatření, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost prostředku. Zákrok, při kterém bylo použito donucovacího prostředku, je policista povinen bezodkladně ohlásit svému nadřízenému a sepsat o něm úřední záznam s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jeho použití. Úřední záznam se nesepisuje při použití pout podle zvláštních kriterií. Vedoucí policejního útvaru je povinen vyrozumět bez zbytečného odkladu příslušného státního zástupce o zranění nebo usmrcení osoby, anebo o škodě nikoli nepatrné, způsobené použitím donucovacího prostředku ( 57 zákona O Policii ČR). 26

1.5 Zvláštní omezení při použití donucovacího prostředku Toto ustanovení je definováno v 58 zákona o policii. Stanovuje výčet osob, proti kterým zákon obecně považuje použití vyjmenovaných donucovacích prostředků a zbraně za nepřiměřené. Jedná se o osoby, které svou přirozenou fyzickou nebo psychickou konstitucí představují pouze nízké riziko pro zasahujícího policistu a současně u nich hrozí v důsledku zákroku zvýšené riziko vážnější újmy na jejich fyzickém či psychickém zdraví ( 58 zákona o policii čr). Při zákroku proti zjevně těhotné ženě, osobě zjevně vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší 15 let nesmí policista použít údery a kopy, slzotvorný, elektrický ani jiný obdobný dočasně zneschopňující prostředek, obušek ani jiný úderný prostředek, vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícím účinkem, vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle tohoto zákona, vytlačování vozidlem, vytlačování štítem, služebního psa, zásahovou výbušku, úder střelnou zbraní, hrozbu namířenou střelnou zbraní, varovný výstřel a zbraň, vyjma případů, kdy útok takové osoby bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví policisty anebo jiné osoby nebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak. Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na použití slzotvorného prostředku, zásahové výbušky a vytlačování vozidlem a štítem, jsou-li použity proti skupině osob ( 58 zákona o Policii ČR). 1.6 Zadržení osoby nebo pachatele Osobní svoboda je jedním ze základních práv deklarovaných Ústavou a ústavním pořádkem České republiky. Přesto, že je svoboda v naší zemi zákonem zaručena, vznikají v naší společnosti v každodenním reálném životě situace, kdy k naplnění účelu trestního stíhání nebo správního řízení vyžaduje určité omezení osobní svobody občana, který porušil právní normy. Z toho podle naší Listiny základních práv a svobod vyplývá, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (Straus, 2005). 27

Proces omezení osobní svobody je prováděn ve dvou etapách. V první etapě dochází k přímému, bezprostřednímu omezení osobní svobody. Získání kontroly nad danou osobou a jednání s ní, která je spojena s odpovědností za její život a zdraví. V této etapě dochází nejčastěji k použití donucovacích prostředků. Osoba nedbá na výzvy policistů, dopouští protiprávního jednání, nebo se jedná o osobu nebezpečnou, která je zadržována taktickým týmem policie. Následuje eskortování této osoby na určité místo dle povahy jejího deliktu a jejímu předání příslušnému orgánu. V druhé etapě, je třeba osobu převzít, vyslechnout ji, učinit další případná opatření a rozhodnout o jejím propuštění na svobodu, nebo o převzetí do vazby (Straus, 2005). Policisté a kriminalisté s ohledem na předmět jejich činnosti se zabývají vypracováním taktických postupů a doporučení pro omezení osobní svobody. V souvislosti s pácháním trestného činu nebo porušováním zákona, kriminalistika dělí způsoby zadržení na zatčení, zadržení obviněného nebo podezřelého, zajištění osoby při páchání trestného činu a předvedení. V ostatních případech se omezení osobní svobody a taktické postupy používají přiměřeně s ohledem na nastalou situaci a charakter osoby, jejíž svobodu je nutno omezit (Straus, 2005). Zde je důležité definovat pojem kriminalistika. Je to samostatný vědní obor, který zkoumá a objasňuje zákonitosti vzniku, zániku, vyhledávání, zajišťování, zkoumání stop. Vypracovává metody, postupy, prostředky a operace k odhalení trestné činnosti (Straus, 2006) Dalším velmi důležitým kritériem, kterým rozdělujeme zadržení z kriminalistického hlediska je naléhavost momentu přímého omezení osobní svobody. Na základě tohoto kritéria můžeme zadržení rozdělit do dvou základních skupin. A to na zadržení připravovaná a zadržení nenadálá. U připravovaných zadržení se vyskytují případy, kdy mezi zjištěním zákonných důvodů a momentem přímého omezení osobní svobody, může uplynout relativně dlouhá doba. V tomto časovém intervalu může probíhat pátrání po pobytu, nebo místu, kde se tato osoba zdržuje. Mohou se realizovat různá operativně pátrací opatření nebo vyšetřovací úkony. Tato relativně dlouhá doba dává možnost důkladné přípravy samotného aktu zadržení, což dovoluje promyšlenou volbu nejvhodnější taktiky zadržení v konkrétním případě. Tento typ 28

se používá nejčastěji u organizovaného zločinu. Organizovaný zločin představuje společensky velmi závažný jev pro svou vysokou organizovanost, disponovaní značnými finančními prostředky, špičkovou technikou, propracovanými informacemi a nebezpečností (Smolík, 2007). Na druhé straně zadržení nenadálá nastávají při výkonu služby policejních orgánů vlivem okolností. V těchto případech často dochází k tomu, že moment zjištění zákonných důvodů opravňujících zadržet osobu bezprostředně předchází momentu skutečného omezení osobní svobody a stává se neodkladným. V takových případech není dostatek času k provedení přípravy zadržení, protože jde v podstatě o neprodlenou realizaci rozhodnutí v danou chvíli. Je nutné vyhodnotit okamžitě vzniklou situaci a adekvátně na ní reagovat. Při tomto jednání má značný význam praktická zkušenost policisty, jeho odborné znalosti o provádění zadržení, jeho profesionální návyky, dovednosti a schopnost předvídat možný vývoj událostí v daných podmínkách (Straus, 2005). Dalšími kritérii důležitými pro volbu taktiky zadržení a použití daných donucovacích prostředků je místo zadržení a charakter zadržované osoby. Podle místa zadržení můžeme dělit na zadržení v bytě, v zaměstnání, ve veřejných místnostech, dopravních prostředcích, na ulici. Každé místo si vyžaduje specifický přístup a volbu taktiky. Hlavním faktorem je, aby nedošlo k ohrožení nezúčastněných osob. Podle charakteru zadržované osoby dělíme na zadržení ozbrojené osoby se sklonem k násilí, zadržení osoby se sklony k útěku, nebo zadržení osoby se sklony k sebepoškozování (srov. Straus, 2005). Osoby páchající trestnou činnost se liší. Osobnost pachatele je organizovaný dynamický celek tvořený psychickými, biologickými a sociálními vlastnostmi, které předurčují jeho patologické chování (Holcr, 2009). Klasifikace zadržení na jednotlivé druhy a jejich vzájemné prolínání v konkrétních případech, ovlivňuje volbu správné taktiky. Stejně tak plánování, využívání sil rozdílných donucovacích prostředků, které jsou potřebné k účinnému dosažení cíle zadržení (Straus, 2005). 29

1.7 Činnosti pořádkových a dopravních jednotek Služba pořádkové policie je jednou ze základních služeb Policie České republiky. Je zároveň nejpočetnější službou v rámci jednotek policie. Obecně se dá charakterizovat činnost pořádkové policie jako druh správně bezpečnostní činnosti směřující k zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti osob a jejich majetku. Rozsah činnosti pořádkové policie je stanoven zákonem o policii, právními normami a vnitřními přepisy. Mezi základní úkoly pořádkové policie patří: ochrana bezpečnosti osob a majetku, předcházení trestné činnosti, boj proti kriminalitě, plnění úkolů dle trestního řádu a plnění dalších úkolů na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti (Zámek, 2013). Dopravní inspektoráty jako specializované výkonné útvary zabezpečují kvalifikovanými silami, specifickými metodami, prostředky a úkoly, vyplívající pro Policii České republiky bezpečnost a plynulost silničního provozu. Vedle nich se na dohledu nad silničním provozem podílejí také základní útvary policie. Mezi úkoly dopravní policie patří dohled nad chováním účastníků silničního provozu, kontrola technického stavu silničních vozidel, kontrola stavu pozemních komunikací, dopravních značek a zařízení. Dalšími úkoly jsou dohled na dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích, řízení městského provozu, dalniční oddělení kontroluje úseky dálnic, objasňování dopravních nehod a jejich evidence (Kopecký &Pavlíček, 2006). 30

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je porovnání použití donucovacích prostředků mezi jednotkami Policie České republiky. Konkrétně mezi speciální pořádkovou jednotkou a jednotkou dopravního inspektorátu. 3 ÚKOLY 1. Sepsat současný stav poznatků 2. Analýza pomocí dotazníků 3. Vymezit cíle a úkoly práce 4. Metodicky rozebrat způsob vyhotovení práce 5. Následně vyhotovit vzorek dat 6. Práci shrnout do závěru 31

4 METODIKA 4.1 Design práce Jedná se o práci kvantitativní. Dochází zde k porovnávání použití jednotlivých donucovacích prostředků u jednotek Policie České republiky, tak jak ukládá zákon. V práci byly k porovnávání vybrány dvě jednotky. 4.2 Výběr a charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor byl vybrán záměrně. Jednalo se o příslušníky jednotek Policie České republiky. A to speciální pořádkové jednotky a jednotky dopravního inspektorátu. Celkový počet respondentů byl 100. Z každé pořádkové jednotky bylo 50 příslušníků. Z pořádkové jednotky se výzkumu zúčastnily pouze muži. Z dopravní jednotky se zúčastnili 4 ženy a 46 mužů. Průměrný věk všech respondentů činil 33 let. Průměrná délka praxe na současné pracovní pozici je 7,3 let. Průměrná délka praxe v bezpečnostních složkách je 11,7 let. 4.3 Použité metody sběru dat Pro získání dat jsem použil formu dotazníkového šetření v tištěné podobě. Dotazník byl aplikován do jednotlivých jednotek. Dotazník se skládá z 22 otázek. Rozděluje se do dvou základních skupin. První část dotazníku se zabývá použití jednotlivých donucovacích prostředků příslušníky Policie ČR a jejich četností. Toto téma zastřešují otázky 1 až 17. Druhá část dotazníku spadá pod téma demografických údajů, což zastřešují otázky číslo 18 až 22. 4.4 Použité metody analýzy dat Data byla nejprve analyzována deskriptivní statistikou. Vyplněné dotazníky jsem přepsal do elektronické podoby do tabulek v programu Microsoft Office Excel. Tento soubor sloužil jako data sheet pro program STATISTIKA. V programu Statistika Statsoft 12 byla získaná data analyzován, 32

a z nich byly vytvořeny grafy a tabulky pro vyhotovení praktické částí práce. Poté byla využita metoda t- testu k analýze rozptylu mezi jednotkami. 4.5 Harmonogram práce 1. Podání písemných žádostí jednotkám Policie ČR. Navázání spolupráce s příslušníky, kteří provedli distribuci jednotlivých dotazníků mezi příslušníky daných jednotek. 2. Literární rešerše. Vyhledaní a prostudování jednotlivých knižních zdrojů. Prostudování webových stránek policie a příslušných zákonů. 3. 11. - 22. prosince 2016 distribuce 150 dotazníků. V tištěné podobě odevzdáno na jednotky. 4. 14. - 29. ledna vyzvednutí vyplněných dotazníků. Prostudování a zjištění počtu vyplněných dotazníků. 5. Analyzování získaných poznatků. Přepsaní dat do elektronické podoby v programu Excel, který dále sloužil jako data sheet pro vyhodnocovací nástroj Excel a Statistika. 33

5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky speciálních pořádkových jednotek 5.1.1 Celková deskripce jednotky SPJ V úvodu jsem vyhodnotil tabulku celkových deskripcí informací od pořádkové jednotky. Tím jsem si ověřil extremní hodnoty a správnost přepsaných dat. V následující tabulce č. 2 jsou jednotlivé otázky vyhodnoceny. Tabulka č. 2 Deskripce SPJ 34

5.1.2 Popis výzkumného souboru SPJ Dotazníky byly aplikovány mezi příslušníky Speciální pořádkové jednotky v tištěné papírové podobě. Výzkumu se zúčastnily jednotky z Brna, Hradce Králové a Náchodu. Bylo rozdáno 80 dotazníků. Výzkumu se zúčastnilo 50 příslušníků pouze mužského pohlaví. V následující tabulce č. 3 a grafu č. 1 jsou uvedeny věkové skupiny a počty zastupující daný věk. Tabulka 3 Věkové skupiny Věk 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-50 Počet osob 2 21 18 4 3 1 Věkový rozsah 24-45 Věkový průměr 31 46 Graf v ěku příslušníků Věk 44 42 40 38 36 34 32 30 28 26 24 22 20 Medián = 30 25%-75% = (28, 33) Rozsah neodleh. = (21, 39) Odlehlé Extrémy Graf 1 Věkové kategorie příslušníků SPJ Další demografický údaj se věnuje délce praxe. V dotazníku jsou uvedeny dvě hodnoty. První je délka praxe na současné pracovní pozici a druhá je délka praxe v bezpečnostních složkách celkem. Nejkratší doba současné pozice je 1 rok a to u 6 příslušníků. Nejdelší současná pozice je 20 let u jednoho příslušníka. Nejčastěji jsou na současné pozici 8 let. Průměrná délka současné pozice pak činí 6,5 roku. 35

Celková praxe u bezpečnostních sborů je nejkratší 2 roky, a to u tří příslušníků. Nejdelší celková praxe činí 25 let u jednoho příslušníka ve věku 45 let. Nejčastější doba celkové praxe je stejně jako u současné pozice 8 let a to u 16 příslušníků. V závěsu za ní je 9 let praxe a to u 12 dotazovaných. Vzhledem k věku respondentů a jejich délkám praxí vyplívá, že práce u pořádkových jednotek je stálá. Pro přehlednost přikládám tabulku č. 4 s uvedenými hodnotami. Tabulka 4 Délka praxe Délka praxe v letech 1 až 4 5 až 9 10 až 14 15 až 19 20 až 24 25 až 29 Současná pracovní pozice Počet osob 17 26 5 1 1 0 Rozsah praxe 1 až 20 Průměr praxe 6,5 Délka praxe celkem Počet osob 7 32 4 2 4 1 Rozsah praxe 2 až 25 Průměr praxe 9,4 5.1.3 Vyhodnocení četnosti donucovacích prostředků Tato kapitola se věnuje používání jednotlivých donucovacích prostředků v pořádkových jednotkách. Vymezeny tomu jsou otázky 1 až 17 v dotazníku. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé donucovací prostředky tak, jak jsou definovány v zákoně. Korespondenti měli za úkol jednotlivé donucovací prostředky ohodnotit škálou od 1 do 5. 1 znamená, že příslušník daný donucovací prostředek nepoužil nikdy ve výkonu služby. Číslo dvě pak vykazovalo použití donucovacího prostředku ročně. Číslo tři bylo pro měsíční použití. Číslo čtyři pro využití donucovacího prostředku za týden a číslo pět naznačovalo, že je daného donucovacího prostředku využíváno denně. Otázka číslo 1: Využití hmatů, chvatů, úderů a kopů sebeobrany. Žádný dotazovaný příslušník nevyužívá tohoto donucovacího prostředku denně nebo týdně. Měsíčně musí takto zakročit 14 příslušníků. Největší zastoupení mělo využití ročně a to u 32 příslušníků. Ve svém výkonu služby nevyužili hmatů, chvatů, úderů a kopů 4 příslušníci. V následující tabulce č. 5 pro přehled znázorňuji četnost výskytu této skupiny donucovacích prostředků. 36

Tabulka 5 Četnost hmatů a chvatů Z výsledku vyplývá, že většina příslušníků se s použitím daného donucovacího prostředku setkala, nebo setkává. Z toho plyne nutnost připravenosti a potřeba zažitých dovedností k zdárnému dokončení tohoto služebního zákroku. Otázka číslo 2: Využití slzotvorného, elektrického nebo jiného obdobně dočasně zneschopňujícího prostředku. 29 policistů, což je více jak polovina dotazovaných, tento donucovací prostředek nikdy nepoužila. 18 příslušníků použije tento druh donucovacího prostředku ročně. Zbylí tři respondenti jsou nuceni využívat prostředku měsíčně. Lze zde předpokládat, že jim byl přiřazen elektrický zneschopňující prostředek, a že jsou k jeho používání proškoleni. Tudíž jim byl přiřazen pro výkon služby. Stejně jako v předchozí otázce, žádný příslušník nevyužívá tento druh týdně ani denně. Pro přehlednost přikládám graf č. 2 znázorňující počty a procentuální zastoupení četností použití daného prostředku. Graf 2 Četnost zneschopňujících prostředků 37

Otázka číslo 3: Třetím donucovacím prostředkem je obušek nebo jiný úderný prostředek. Opět jako v předchozích případech nepoužívají příslušníci tento prostředek denně ani týdně. Měsíčně je pak využíván 6 policisty. Ročně je využíván u 31 příslušníků a nikdy ho nevyužilo zbylých 13 respondentů. Následujícím grafem č. 3 opět přehledně znázorňuji četnosti využití. Graf 3 Četnost úderových prostředků Otázka číslo 4: Následuje vrhací prostředek mající povahu střelně zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky. Zde je nutno podotknout, že se nejedná o běžný donucovací prostředek spadající do základní výbavy příslušníka. Tyto prostředky jsou využívány ke specifickým zákrokům. Nicméně pro pořádkové jednotky může být vhodným donucovacím prostředkem. Policisté zúčastňující se výzkumu nepoužívají tento prostředek denně, týdně ani měsíčně. Nikdy ho nevyužilo 41 respondentů. Pouze 9 příslušníků ho využívá ročně. Je zde zřejmé, že tyto specifické prostředky vyžadují speciální školení a výcviky, na které jsou zaměření jen určití příslušníci v dané jednotce, pro specifické případy zákroků. Zastoupení je znázorněno v grafu č. 4. 38

Graf 4 Vrhací prostředky s povahou střelné zbraně Otázka číslo 5: Vrhaví prostředek, který nemá povahu střelné zbraně. Pro svou specifičnost není příliš rozšířeným donucovacím prostředkem. Zřejmě z toho důvodu ho nikdy nepoužilo 41 dotázaných. Nejfrekventovanější využití je ročně a to u 3 příslušníků. Jeden příslušník pak pracuje s tímto prostředkem měsíčně. Pro názornost přikládám tabulku č. 6. Tabulka 6 Četnost vrhacího prostředku Otázka číslo 6: Zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla. Pro určitost situace, kdy se tohoto prostředku využívá stejně jako v předchozím případě je použitelnost nízká. Jeden s příslušníků odpověděl měsíčně, další 4 ročně a zbytek je doposud nevyužil. Četnost výskytu je znázorněna v tabulce č. 7. 39

Tabulka 7 Četnost násilného zastavení vozidla Otázka číslo 7, 8, 9: Dalšími navazujícími prostředky je vytlačování vozidlem, štítem a koněm. S vytlačováním vozidlem se setkalo pouze 5 příslušníků a to ročně. Ostatní příslušnici neměli příležitost k použití tohoto donucovacího prostředku. Frekventovanější je využití štítu. 5 respondentů jej využívá měsíčně, 15 příslušníků ročně a zbylých 30 jej zatím nevyužilo. Vytlačování za pomocí zvířete v podobě koně používá pouze jeden policista a to ročně. Zbylých 49 nikoli. Pro přesnou představu přikládám tabulku č. 8. Tabulka 8 Vytlačování Vytlačování Vozidlem Štítem Koněm Nikdy 45 30 49 Ročně 5 15 1 Měsíčně 0 5 0 Otázka číslo 10: Další donucovací prostředek ve formě zvířete je služební pes. Nevyužívá ho žádný z dotazovaných příslušníků. Pro tento typ donucovacího prostředku je třeba speciálního výcviku psovoda. Tudíž tato služební funkce není mezi příslušníky příliš frekventovaná a nemusí být ani zařazena do všech jednotek. Otázka číslo 11: Další otázka zjišťovala využití vodního stříkače. Stejně jako u předchozí otázky je respondenty vodní stříkač, jakožto donucovací prostředek, nikdy nevyužit. Otázka číslo 12: Zásahová výbuška. Téměř polovina příslušníků někdy zásahovou výbušku použila. Z toho 3 příslušníci ji používají měsíčně a 20 policistů ročně. Zbylých 27 příslušníků tohoto donucovacího prostředku ve svém výkonu služby zatím nevyužilo. Pro přehlednost přikládám graf č. 5. 40

Graf 5 Četnost zásahové výbušky Otázka číslo 13, 14, 15: Následující tři donucovací prostředky se týkají střelné zbraně. Nikoli však přímému výstřelu proti osobě. Jedná se o úder střelnou zbraní, který nepoužil ani jeden z dotazovaných příslušníků. Dále o hrozbu namířenou střelnou zbraní, kterou bylo nuceno použít 11 příslušníků a to pouze v roční frekvenci. A poslední je varovný výstřel, který jako u první části nebyl nikdy respondenty využit. Otázka číslo 16: Následující otázka se týkala nejběžnějšího donucovacího prostředku, který slouží k zamezení volného pohybu osoby, proti které se zasahuje. Tím jsou myšleny služební pouta. Pouze 10 příslušníků je nikdy nevyužilo. Ročně jsou pak potřebné 21 policistům. Měsíční frekvence použití zaznamenalo 16 policistů. A 3 příslušníci je používají dokonce týdně. Pro přehlednost přikládám graf č. 6 a tabulku četností č. 9 41

Graf 6 Pouta Tabulka 9 Tabulka četnosti pout Otázka číslo 17: Prostředek k zamezení prostorové orientace. Po jednom příslušníkovi je prostředek používán týdně a měsíčně. Téměř polovina a to 22 respondentů zodpovědělo, že tento prostředek využijí ročně. A zbylých 26 respondentů jej nevyužili nikdy. Vše je znázorněno v grafu č. 7. 42

Graf 7 Prostředek k zamezení orientace 5.1.4 Shrnutí výsledků speciální pořádkové jednotky V této části výsledků jsem se zaměřil na vyhodnocení četností jednotlivých donucovacích prostředků tak, jak jsou definovány v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Z předchozích výsledků plyne, že příslušníci používají danou vybranou část donucovacích prostředků, kterou využívají. Zbylou část donucovacích prostředků nejspíše nevyužívají z důvodů nevhodnosti pro jejich výkon služby nebo nejsou na dané prostředky školení. První z frekventovaných donucovacích prostředků byly hmaty, chvaty, údery, kopy sebeobrany. Z výsledků vyplynulo, že 46 příslušníků, což je téměř většina, použije tento prostředek minimálně ročně. Následoval slzotvorný, elektrický nebo jinak obdobně dočasně zneschopňující prostředek. Ten je využíván méně jak polovinou policistů. Většina respondentů jej využívá ročně. Dalším využívaným donucovacím prostředkem byl obušek nebo jiný úderový prostředek. 37 příslušníků jej využívá. Většina z nich opět ročně. Vytlačování štítem využilo dvacet příslušníků z toho čtvrtina měsíčně, zbytek ročně. Zásahová výbuška se řadí taktéž do používaných prostředků. Používá ji téměř polovina příslušníků. Nejčastěji opět ročně. Velmi využívané jsou taktéž pouta. Pouze 10 dotazovaných je nikdy nepoužila. Nejvíce byly používány opět ročně. Avšak třetina je využívá měsíčně. Z výzkumného souboru plyne, že tři příslušníci 43

využívají pouta, jako donucovacího prostředku týdně. Pouta jsou tímto řazena do nejfrekventovanějšího donucovacího prostředku. Posledním frekventovaným prostředkem byl prostředek k zamezení prostorové orientace, který využila téměř polovina respondentů. Nejčastěji opět v ročním intervalu. Do další skupiny jsem zařadil prostředky, které jsou využívány minoritní zastoupením respondentů nefrekventovaně. Zde se řadí prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky. Ten je využíván necelou pětinou všech dotázaných a to pouze ročně. Stejně tak vrhací prostředek nemající povahu střelné zbraně. Ten využili pouze 4 respondenti ročně, až na jednoho, který jej údajně využívá měsíčně. Dále jsem zde zařadil zastavovací pás, ten využilo 5 příslušníků zase ročně. Pouze jeden z nich opět měsíčně. S vytlačováním vozidlem se setkalo pouze 5 příslušníků a to ročně. Pouze jeden příslušník použil vytlačování koněm. Dále hrozbu namířenou střelnou zbraní použilo 11 příslušníků, a to ročně. Do poslední skupiny jsem zařadil prostředky nevyužité žádným tázaným policistou. Jsou to služební pes, vodní stříkač, úder střelnou zbraní, varovný výstřel. 5.2 Výsledky jednotek dopravního inspektorátu 5.2.1 Celková deskripce jednotky DI Stejně jako u předchozí jednotky jsem vyhodnotil tabulku celkových deskripcí informací od dopravního inspektorátu. Ověřil jsem extremní hodnoty a správnost přepsaných dat. V následující tabulce č. 10 jsou jednotlivé otázky vyhodnoceny. 44

Tabulka 10 Deskripce DI 5.2.2 Popis výzkumného souboru DI Dotazníky byly rozdány mezi příslušníky jednotek dopravního inspektorátu v tištěné papírové podobě. Výzkumu se zúčastnily jednotky z Brna, Blanska a Náchodu. Bylo rozdáno 70 dotazníků. Výzkumu se zúčastnilo 50 příslušníků a to 46 mužů a 4 ženy. V následujícím grafu č. 8 a tabulce č. 11 uvádím zastoupení pohlaví, věkové skupiny a počty zastupující daný věk. 45

50 Dopravní inspektorát Zastoupení pohlaví 45 40 35 Počet pozorování 30 25 20 15 10 5 0 Graf 8 Zastoupení pohlaví DI 1 2 1- Muži 2- Ženy Tabulka 11 Věkové skupiny DI Věk 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-50 Počet osob 2 8 14 13 9 4 Věkový rozsah 24-50 Věkový průměr 35 Následující demografické údaje se věnují délce praxe. V dotazníku jsou uvedeny dvě hodnoty. První je délka praxe na současné pracovní pozici a druhá délka praxe v bezpečnostních složkách celkem. Nejkratší doba současné pozice je 1 rok a to u 6 příslušníků. Nejdelší současná pozice je 24 let u jednoho příslušníka. Nejčastěji jsou na současné pozici 8 let. Průměrná délka současné pozice pak činí 6,5 roku. Celková praxe u bezpečnostních sborů je nekratší 1 roky, a to u jednoho příslušníka. Nejdelší celková praxe činí 30 let u jednoho příslušníka. Nejčastější doba celkové praxe je 8 let a to u 9 příslušníků. V závěsu za ní je 9 let praxe, a to u 8 dotazovaných. Vzhledem k věku respondentů a jejich délkám praxí vyplívá, že práce u dopravních jednotek je stálá. Pro přehlednost přikládám tabulku č. 12 s uvedenými hodnotami. 46

Tabulka 12 Délka praxe DI Délka praxe v letech 1 až 4 5 až 9 10 až 14 15 až 19 20 až 24 25 až 30 Současná pracovní pozice Počet osob 16 20 6 5 3 0 Rozsah praxe 1 až 24 Průměr praxe 8 Délka praxe celkem Počet osob 5 21 9 8 4 3 Rozsah praxe 1 až 30 Průměr praxe 11,7 5.2.3 Vyhodnocení četností donucovacích prostředků Tato kapitola se opět věnuje používání jednotlivých donucovacích prostředků, tentokrát však u jednotky dopravního inspektorátu. Vymezeny jsou tomu stejně jako u pořádkové jednotky otázky 1-17 v dotazníku. Donucovací prostředky jsou seřazeny jednotlivě v otázkách. Korespondenti jednotlivé donucovací prostředky bodovali, stejně jako u předchozí jednotky. Otázka číslo 1: Četnost použití hmatů, chvatů, úderů a kopů sebeobrany u dopravní policie. Žádný z dotazovaných příslušníků nevyužívá tohoto donucovacího prostředku týdně ani denně. Měsíčně pak takto zakročují jen 2 příslušníci. Největší zastoupení mělo využití ročně a to u 27 příslušníků. Ve svém výkonu služby nevyužilo hmatů, chvatů, úderů a kopů 21 příslušníků. V následující tabulce č. 13 pro přehled znázorňuji četnost výskytu těchto donucovacích prostředků. Tabulka 13 Hmaty chvaty 47