Česká Republika Část 1.

Česká Republika Část 1. Základní informace a údaje Hlavní město: Praha Rozloha: 78 866 km 2 Nejvyšší hora: Sněžka Podnebí: Mírné Počet obyvatel: 10 553 843 (1. ledna 2016) Úřední jazyk: Čeština Státní řízení: parlamentní republika Vznik: 1. ledna 1993 Vedoucí státu: prezident (Miloš Zeman 2013) 1 Strana

Státní vlajka Státní znak Měna: Česká koruna Zkratka státu: CZ Státní hymna: Kde domov můj Premiér: Bohuslav Sobotka (2014) Sousedící státy: Rakousko, Slovensko, Německo, Polsko Nacházející se světadíl: Evropa Člen EU: ano Člen NATO: ano 2 Strana

Česká Republika se nachází ve středu Evropského světadílu Státní symboly Státní symboly České Republiky je státní vlajka a státní znak. Zajímavostí u vlajky je, že když vznikla Československá republika v roce 1918, zpočátku používala tradiční zemskou Červenobílou vlajku. V Červenci roku 1919 navrhl Jaroslav Kursa vlajku s modrým klínem (protože modrá barva označovala barvu Slovenska). Česká Republika po 3 Strana

rozpadu Československé republiky (1993) převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít. Co znamenají ty barvy na vlajce? Bílá barva nahoře symbolizuje stříbrného českého lva, červená symbolizuje červené pole štítu a modrá symbolizuje barvu z Moravského znaku. Existují dvě státní znaky: malý a velký. Malý státní znak je tvořen červeným polem, na kterém je umístěn historický znak Čech: stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Velký státní znak tvoří čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli je historický znak Čech: stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou na červeném poli. Ve druhém poli se nachází znak Moravy: orlice stříbrno-červeně šachovaná se zlatou zbrojí a korunou na modrém poli. Ve třetím poli je znak Slezska: černá orlice se stříbrným půlměsícem, uprostřed s křížkem, 4 Strana

ukončeným trojlístky, se zlatou korunou a červenou zbrojí na zlatém podkladu. Vlajka České Republiky Velký státní znak Malý státní znak Původní Československá vlajka 5 Strana

Jaroslav Kursa který navrhl modrý klín na vlajce Další státní symboly Další státní symboly jsou: standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj. Vlajka prezidenta České republiky nebo také standarta prezidenta České republiky je podle zákona, oficiálním státním symbolem České republiky. Vlajka prezidenta republiky je bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÝTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi. Státní pečeť České republiky je podle zákona, oficiálním státním symbolem České republiky. 6 Strana

Pečeť opatruje prezident republiky a používá se zvláště při významných událostech, jako je stvrzení mezinárodních smluv nebo vydání pověřovacích listin diplomatickým zástupcům. Státní pečeť České republiky tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis ČESKÁ REPUBLIKA. (Pečeť je státní symbol české republiky). Státní barvy jsou jeden, ze státních symbolů České republiky. Jsou to bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí a nazývají se trikolóra. Podle neoficiální interpretace symbolizuje bílá barva čistotu, červená krev prolitou vlastenci za svobodu vlasti a modrá bezmračnou oblohu. Trikolóra zachovává oficiální pořadí státních barev, bílý pruh má vždy nahoře nebo vlevo z pohledu pozorovatele. Vymezení odstínů státních barev není zákonem upraveno. 7 Strana

Prezidentská standarta Státní pečeť Státní barvy České Republiky Hymna České Republiky je první sloka písně Kde domov můj. Užívá se od rozpadu Československa na konci roku 1992, již v roce 1990 však byla oficiálně prohlášena i za hymnu České republiky uvnitř federace. Před rozdělením Československa se v republice hrály dvě hymny na jednou: Česká a 8 Strana

Slovenská (Nad Tatrou sa blýska). Slova Hymny složil Josef Kajetán Tyl a poprvé zazněla už v roce 1834 ve Stavovském divadle v Tylově hře Fidlovačka. Hymna v Československu, byla přijata buďto v roce 1918 nebo 1920. Byla přijata i v roce 1990 ale také v roce 1993 kdy vnikla Česká republika. Státní hymna Kde domov můj Mezi ostatní symboly patří Svatováclavská koruna a lípa. Svatováclavská koruna (Koruna svatého 9 Strana

Václava) je jako česká královská koruna nejstarší a nejvýznamnější součástí českých korunovačních klenotů. Ačkoli se po zániku monarchie nestala jedním z oficiálních symbolů novodobého českého státu, těší se dodnes zvláštní úctě. Je zasvěcena svatému Václavovi a spolu s korunovačním žezlem a jablkem je uchovávaná v tzv. korunní komoře nad svatováclavskou kaplí katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Vystavována je jen výjimečně, a to při významných státních událostech jako je např. zvolení nového prezidenta ČR. Lípa je Národní strom České Republiky. 10 Strana

Svatováclavská koruna Lípa Zajímavosti: K malému státnímu znaku se váže pověst o Bruncvíkovy, ve které si získal lva do státního znaku. Váže se také, že Svatováclavská koruna byla prokleta. Prokletí znělo, že kdo si ji neprávem nasadí na hlavu za rok zemře. Prokletí dopadlo na Nacistu Rainharda Heinrycha který řídil Československo Za 2. světové války. Říká se, že si ji nasadil na hlavu a za rok zemřel po úspěšném atentátu v roce 1942. 11 Strana

Historie České republiky Původní osídlení Historie české Republiky začíná již asi před 750 000 lety př. n. l. (před naším letopočtem). Tehdy byla území dnešní české republiky osídlena člověkem. O osídlení území České republiky z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů (kultura s nálevkovitými poháry, únětická kultura, lengyelská kultura atd.). Od 3. století př. n. l. obývali tuto oblast Keltové (Bojové) a v 1. století n. l. (našeho letopočtu) přicházely kmeny Germánů (Markomani a Kvádové). Od konce 5. století se na území dnešního Česka objevovali první Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši (asi 623 659), jednalo se spíše o nadkmenový svaz. Jejím vůdce byl kupec Sámo. 12 Strana

Sámova říše Kupec Sámo V letech 830 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla pod nadvládou dynastie Mojmírovců Velkomoravská říše, která postupně zahrnula i Čechy Slezsko, Lužici, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše byla již plnohodnotným státním útvarem. Největší rozkvět Velkomoravské říše byla za vlády Svatopluka I. Čechy se Velkomoravské říše odtrhly v roce 894 a v roce 906 nebo 907 byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary. 13 Strana

Velkomoravská říše za vlády Svatopluka I. Svatopluk I. 14 Strana

Středověk Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. století, kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I. V průběhu 10. a 11. století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy. České knížectví postupně získalo znaky víceméně samostatného středověkého státu v rámci Svaté říše římské (pražské biskupství založeno roku 973, hlavním národním světcem se stal svatý Václav). Bořivoj I. Svatý Václav (kníže) 15 Strana

Říše za Boleslava I. (bratra Václava) a Boleslava II. (syn Boleslava I.) České království nicméně vzniklo až roku 1198, kdy německý král uznal dědičně český královský titul, který poté potvrdil císař, papež a roku 1212 i Zlatá bula sicilská Přemyslovci Přemyslu Otakarovi I., jakož i další privilegia Českého království. Český panovník měl být napříště osvobozen od všech povinností vůči Svaté říše římské až na účast na říšských sněmech. Václav I., ale zejména jeho syn Přemysl Otakar II. pak vybudoval rozsáhlé panství, které sahalo za Alpy a k Jaderskému moři. Václav II. obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat území přes Polsko až k Baltskému moři, a jeho syn Václav III. i 16 Strana

uherské území. Po zavraždění Václava III. se království ocitlo v chaosu, ale volba Jana Lucemburského králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna Karla IV. Ten v roce 1348 ustanovil tzv. země Koruny české a pod Českou korunu připojil Braniborsko, Lužice a Slezsko. Přemysl Otakar I. Václav I. 17 Strana

Přemysl Otakar II. Území za Přemysla Otakara II. Václav II. Václav III. 18 Strana

Jan Lucemburský Karel IV. Uzemí za Karla IV. Už v době vlády Karla IV. lze spatřovat počátky českého reformního hnutí, které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve, a tím i o obrodu celé 19 Strana

společnosti. Náboženské spory vygradovaly za vlády Karlova syna Václava IV. Po upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 v německé Kostnici napětí mezi Husovými příznivci a jeho odpůrci přešlo v otevřené nepřátelství a události vyústily v husitské války. Radikální husité založili město Tábor, které se stalo centrem husitské revoluce. Jan Žižka z Trocnova a Prokop Holý poté porazili všechny čtyři křížové výpravy do Čech. Války byly ukončeny dohodou mezi Basilejským koncilem a umírněnými husity tzv. Basilejskými kompaktáty v roce 1436. V osobě Jiřího z Poděbrad si země dokonce zvolila umírněného husitu jako krále. Avšak vnější tlak krále Jiřího přiměl přepustit z taktických důvodů český trůn rodu Jagellonců. Když však v bitvě u Moháče padl druhý Jagellonec na českém trůnu, Ludvík, získali ho Habsburkové, kteří, společně s následující dynastií habsburskolotrinskou, vládli zemi dalších téměř 400 let. 20 Strana

Václav IV. Vyobrazení upalení Jana Husa Husitská bitva Jan Žižka z Trocnova 21 Strana

Prokop Holý Jiří z Poděbrad Ludvík Jagelonský Novověk V roce 1526 byl na český trůn zvolen Ferdinand I. Habsburský a s ním dynastie Habsburků, která zemi postupně včlenila do habsburské monarchie. Ferdinandův vnuk Rudolf II. si ještě (jako 22 Strana

poslední Habsburk) zvolil Prahu za sídelní město a, ač katolík, byl velmi tolerantní vůči českému protestantismu (Rudolfův majestát). Po jeho smrti však éra tolerance skončila a náboženské napětí znovu vzrostlo. V roce 1618 vypuklo proti katolickému panovníkovi ozbrojené povstání českých protestantských stavů. Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války. Vojsko českých stavů bylo roku 1620 v bitvě na Bílé hoře poraženo a stavovští vůdcové byli veřejně popraveni v Praze. Ferdinand I. Habsburský Rudolf II. 23 Strana

Defenestrace císařských místodržících Bitva na Bílé hoře Poprava stavovských vůdců Začala násilná rekatolizace českých protestantů. Rozsáhlý majetek české exilové šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků. Do poloviny 17. století klesla 24 Strana

populace v Čechách a na Moravě o necelých 30 % na zhruba 1,75 milionu obyvatel. Roku 1627 bylo v Česku vydáno Obnovené zřízení zemské, kterým Habsburkové získali Český královský titul dědičně, za jediné povolené náboženství bylo prohlášeno katolické a jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým, fakticky byl ale upřednostněn. Správními reformami Marie Terezie v roce 1749 byly země Koruny české zrušeny, ale i nadále se korunovali čeští králové v rámci Českého království. Během hladomoru v letech 1771 1772 zemřelo nejméně 250 000 lidí, což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům. Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od 17. až do počátku 19. století rovněž probíhala centralizace monarchie. Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě. V odpověď na poněmčování kultury i jazyka se koncem 18. století začalo v českých zemích projevovat české národní obrození, tedy snaha o obnovu české 25 Strana

kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika. Ve druhé polovině 19. století nastal v Česku i významný hospodářský a kulturní rozvoj. Většina průmyslu Rakouska-Uherska byla soustředěna v Českých zemích. Č eské politické elity (zejm. František Palacký) po celé 19. století věřily, že federalizované a demokraticky reformované Rakousko bude nejvýhodnějším životním prostorem pro český národ i jiné malé národy střední Evropy (tzv. austroslavismus). Marie Terezie Josef II. 26 Strana

Území za Habsburské monarchie František Palacký Rakousko Uhersko Rakouské soustátí mělo být ochranou vůči vlivu mocných národů ze západu i východu. To však změnila první světová válka, vstupem do níž 27 Strana

vídeňští politici učinili z Rakousko-Uherska přívěsek vilémovského Německa, čímž austroslavistické sny rozmetali. Novým řešením měl být projekt Československa připravený Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem. Československo V první světové válce bojovalo 1,5 milionu mužů odvedených z českých okresů, z nichž padlo 138 000 na straně monarchie a asi pět a půl tisíce (jen do konce války) v legiích. Více než 90 000 dobrovolníků zformovalo Československé legie ve Francii, Itálii a Rusku, kde bojovali proti Centrálním mocnostem (tedy i rodnému Rakousko-Uhersku) a posléze i proti bolševikům. Po porážce Rakouska-Uherska byly 28. října 1918 země Koruny české, část Uherského království a Podkarpatská Rus sjednoceny do nového státního útvaru Československa. Prvním prezidentem Československa byl zvolen Tomáš 28 Strana

Garrigue Masaryk. V období od vzniku státu až do zániku první republiky bylo Československo unitárním státem a zůstalo jediným demokratickým státem ve střední Evropě. Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš 29 Strana

Českosloveska (první republika) Přes svůj deklarovaný národní charakter mělo Československo na svém území významné německé, maďarské, polské a rusínské národnostní menšiny. Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s Polskem a Maďarskem stejně jako k nepokojům v německých oblastech země. Problém nepřátelských sousedů se Československo pokusilo vyřešit spojenectvím zvaným Malá dohoda, systémem spojeneckých smluv s Francií a Británií a od roku 1935 i smlouvou se Sovětským svazem. Německá menšina v pohraničí se v důsledku Velké hospodářské krize, masivní nezaměstnanosti a intenzivní nacistické propagandy radikalizovala a začala požadovat odtržení od Československa. Tyto snahy reprezentovala SdP vedená Konradem Henleinem. Na nátlak nacistického Německa a 30 Strana

evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou (podepsána Německem, Francií, Británií a Itálií) donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát, jelikož zástupci československé strany k jednání přizváni nebyli a vojenská aliance Československa s Francií a Británií se ukázala jako zbytečná. Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem (Česko-Slovensko) a je nazýván druhá republika. 31 Strana

Fotka z Mnichovské dohody 32 Strana

Druhá republika Protektorát Čechy a Morava Dne 14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území (tedy v Česku bez Sudet, připojených v roce 1938 k Německu, a východní části československého Těšínska, připojené ve stejném roce k Polsku) vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy a Frýdku, zatímco zbytek, včetně východní poloviny československého Těšínska, byl připojen k Německu). Prezident Edvard Beneš v Londýně zorganizoval exilovou vládu (tzv. prozatímní státní zřízení). Německá okupace Československa se setkala s masivním odbojem obyvatel země a skupin podporovaných ze zahraničí (zejm. operace 33 Strana

Anthropoid), na který nacisté reagovali terorem (např. vyhlazení Lidic). V průběhu druhé světové války nacisté realizovali politiku totálního nasazení českých pracovních sil na území Německa, stejně jako likvidaci židovské diaspory na území Protektorátu. Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněného Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem roku 1956, podle něhož během války zemřelo 360 000 Čechoslováků. Protektorát Čechy a Morava 34 Strana

Památník věnovaný parašutistům kteří provedly atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha Poválečné Československo V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Období 1945 1948 je někdy nazýváno třetí republika. Od března 1945 postupovala sovětská armáda na české území z Ostravska a od Bratislavy, později i ze severu k Praze a k 35 Strana

demarkační linii osvobodila zhruba dvě třetiny Čech. O zbytek českého prostoru západně od linie Karlovy Vary, Plzeň a České Budějovice se postarala americká armáda. Při osvobozování Československa zahynulo 140 000 vojáků Rudé armády, po jejichž boku bojovali i příslušníci 1. čs. armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody, který se vyznamenal v bojích u Sokolova a o Kyjev a krutě krvácel v karpatsko-dukelské operaci, jejímž cílem bylo pomoci Slovenskému národní povstání. Osvobození také pomohlo české květnové povstání (ve světě nejznámější jeho součástí bylo Pražské povstání). Došlo však poté k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska, omezení stranické soutěže, rozsáhlé znárodňování těžkého průmyslu, energetiky, filmového průmyslu, bank, pojišťoven, větších stavebních podniků atd. (tzv. Benešovy dekrety). 36 Strana

Ludvík Svoboda Pražské povstání 37 Strana

Československo pod vládou komunistů V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa, která už v květnu 1946 vyhrála parlamentní volby; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku. Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí (1949) až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života. Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma (1953) připravily miliony občanů o majetek. V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Koncem 50. let a v 60. letech docházelo k postupné liberalizaci, která vyvrcholila v roce 1968. Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. 38 Strana

Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA, což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země, který zažívala po připojení k sovětskému bloku. Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou, která definitivně odešla až roku 1991. Režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody, čemuž se snažilo vzdorovat zejména hnutí Charta 77. Poválečné Československo nebylo plně unitární, ale mělo asymetrickou strukturu. Na Slovensku působila zákonodárná Slovenská národní rada a do roku 1960 též její výkonný orgán Sbor pověřenců, zatímco Česko obdobné orgány nemělo. Zatímco vzájemné hranice Čech, Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny, hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval 39 Strana

vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku. Záležitosti, které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců, tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda. Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje. Příkladem je státní ochrana přírody. Slovenská národní rada přijala zákon, o štátnej ochrane prírody, platný jen pro slovenské kraje. Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon, o státní ochraně přírody, který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje. 40 Strana

Hořící tank během invaze vojsk Varšavské smlouvy v Praze roku 1968. Československo po federalizaci v roce 1969 Česká socialistická republika a Česká republika v rámci federace 41 Strana

Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky, nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR). Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání, byť společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality, značné zadlužení státu a prohlubování federalizace až k rozpadu státu. Z názvu federálního státu a obou národních států bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly. Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné 42 Strana

míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (tzv. pomlčková válka), které nakonec vedly k rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky. Václav Havel (pozdější první prezident samostatné české republiky) během událostí 17. Listopadu 1989 Samostatná Česká republika 43 Strana

Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala 1. ledna 1993, se zánikem federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie. Roku 2004 přistoupila k Schengenským dohodám, na jejichž základě se 21. prosince 2007 stala součástí Schengenského prostoru. Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa. Od svého vzniku do 13. července 2009 však nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska. Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, v současné době kdy jde hlavně o spory z vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů 44 Strana

podle Benešových dekretů). Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná. Stávající Česká republika je v zahraničí občas kritizována kvůli značné korupci politických elit. Česká republika je součástí společného trhu EU i Schengenského prostoru Zajímavosti: Sámo měl početné potomstvo (měl snad 22 synů a 15 dcer podle Fredegara) a oženil se s dvanácti slovanskými ženami. 45 Strana

Podle pověsti Svatopluk na smrtelné postely vyzval své tři syny ke svornosti jako účinné obraně vůči sousedním nepřátelům a zabezpečení zachování politické moci Velkomoravské říše. Synové však nedaly na otcovu radu a Velkomoravská říše se proto rozpadla. Když vládl Českým zemím kníže Václav tak ho bratr Boleslav I. dal pozvat do Staré Boleslavy a tam ho dal zabít aby se ujal vlády. Karel IV. Dal vybudovat hodně staveb jako např: Karlovu univerzitu, Karlův most nebo chrám Sv. Víta. Jiří z Poděbrad měl myšlenku že by se Evropa mohla sjednotit. O 600 let později vnikla Evropská unie, takže Jíří z poděbrad předběhl svou dobu. Zeměpis (Geografie) České republiky 46 Strana

Česká republika se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km. Celková rozloha činí 78 866 km², z toho 2 % tvoří vodní plochy. Sousedící státy České republiky 47 Strana

Geologie, geomorfologie a půdy Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor. Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory, Děčínská vrchovina, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky, Českomoravská vrchovina). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Moravskoslezské Beskydy, Bílé Karpaty, Javorníky). Z celkové plochy Česka leží 52 817 km 2 (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km 2 (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a 48 Strana

pouze 827 km 2 (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m. Nejvyšším českým vrcholem je hora Sněžka s 1603 metrů nad mořem (m n. m.), nejnižším pak Labe na odtoku ze země u Hřenska se 115 m n. m. Hranická propast je nejhlubší zatopenou jeskyní na světě. Nejrozsáhlejším krasovým územím je Moravský kras. Z vyvřelých hornin v ČR převládají žula, čedič a znělec. Z usazených pískovec, vápenec a břidlice. Z přeměněných rula, svor a fylit. Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. V nížinách se nachází úrodné černozemě. Z hlediska členění krajiny jsou na území ČR zastoupeny čtyři biogeografické podprovincie: Celé území Čech zaujímá hercynská podprovincie, na Moravě a ve Slezsku pak lze identifikovat 49 Strana

polonskou podprovincii, západokarpatskou podprovincii a severopanonskou podprovincii. V podobné typologii ekoregionů, již užívá Světový fond na ochranu přírody, tvoří území Čech převážně středoevropský smíšený les a na Moravě a ve Slezsku se nacházejí malé enklávy panonského smíšeného lesa, západoevropského listnatého lesa a karpatského jehličnatého lesa. Česká Vysočina Šumava 50 Strana

Český les Krušné hory Ďečínská vrchovina Jizerské hory Krkonoše Orlické hory 51 Strana

Králický Sněžník Jeseníky Českomoravská vrchovina 52 Strana

Moravskoslezké Beskydy Bílé Karpaty Javorníky Sněžka, nejvyšší hora České republiky 53 Strana

Hřensko, nejnižší bod v České republice Hranická propast 54 Strana

Propast Macocha která se nachází v Moravském krasu Biogeografické členění ČR (individuální): provincie středoevropských listnatých lesů: hercynská podprovincie zelená polonská podprovincie západokarpatská podprovincie a panonská provincie 55 Strana

severopanonská podprovincie Fauna a flora Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném prolínání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Pro Českou republiku jsou typické smíšené dubové, jedlové a smrkové lesy. V druhové skladbě ovšem převládají jehličnany (asi ze dvou třetin) oproti listnáčům, byť přirozený původní poměr byl obrácený. Za tuto změnu může masivní výsadba zejména smrčin, jež začala na našem území v 18. století. V českých lesích se vyskytuje živočišstvo typické pro biom smíšených lesů mírného podnebného pásu. Na území ČR roste zhruba 3,5 tisíce druhů rostlin, z toho přes 2,5 tisíce je původních. Pěstováno je 500 běžnějších druhů dřevin a přibližně 2 000 taxonů dřevin. Nejběžnějšími druhy divoce žijících zvířat jsou zajíci, vydry a kuny. V lesích a na polích převládají bažanti, koroptve, divoká prasata, vysoká zvěř, kachny a husy. Vzácnější jsou orly a volavky. Na severovýchodě Moravy se vyskytují i vlci a 56 Strana

medvěd hnědý, byť vzácně. Celkový počet druhů živočichů v Česku je odhadován na 40 000, z toho nejméně 28 124 druhů je bezobratlých. Zajíc Vydra Kuna Bažant 57 Strana

Koroptev Prase divoké Kachny Husa 58 Strana

Orel Volavka Vlk Medvěd hnědý Hydrologie a podnebí Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra 59 Strana

(135 km) s Opavou (131 km). Dlouhý tok mají na území ČR též Ohře (246 km), Sázava (225 km), Jihlava (180 km), Svratka (168 km), Jizera (167 km), Lužnice (157 km), Berounka (139 km) a Otava (111 km). Největším přírodním jezerem Česka je Černé jezero na Šumavě. Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf. Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů - ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou Jizerské hory (zejm. oblast Bílého Potoka). Nejsušším pak Libědice v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu Krušných hor. 60 Strana

Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5 C až 9 C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec. V dlouhodobém průměru je dělí 20 C. Tropických dnů je zaznamenáváno průměrně 12 ročně, tropické noci jsou velmi vzácné. Arktické dny bývají 1-2 ročně. Nejteplejšími místy jsou oblasti Dyjskosvrateckého a Dolnomoravského úvalu a pak velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba. Nejstudenějším místem je vrchol Sněžky. Největrnějším místem České republiky je vrchol Milešovky. Zároveň jde o místo s největším počtem bouří v roce. 61 Strana

Slepá mapa řek v České republice Milešovka 62 Strana

Ochrana životního prostředí Podle Environmental Performance Index, který vypracovává Yaleská univerzita, je ČR 27. nejohleduplnější zemí k životnímu prostředí na světě (k roku 2016). Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích. Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky. V Česku se nachází čtyři oblasti s nejvyšší mírou ochrany, tzv. národní parky: Krkonošský národní park (od 17. května 1963), Národní park Šumava (od 20. března 1991), Národní park Podyjí (od 20. března 1991) a Národní park České Švýcarsko (od 1. ledna 2000). Ministerstvo životního prostředí v roce 2009 oznámilo, že připravuje vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Mezi chráněná území patří (v závorce jejich počet k 3. srpna 2016): 63 Strana

národní parky chráněné krajinné oblasti národní přírodní rezervace přírodní rezervace národní přírodní památky přírodní památky Logo Krkonšského Národního parku 64 Strana

Logo Národního parku České Švýcarsko Logo Národního parku Šumava 65 Strana

Logo Národního parku Podyjí Zajímavosti: K propasti Macoše v Moravském krasu se váže pověst o matce která shodila svého nevlastního syna do propasti. Proto na se propast jmenuje Macocha. Pokračování příště 66 Strana

Závěr No a bohužel se blížíme k našemu závěru. Seznámili jsme se trochu víc o naší zemi České republice. Tohle ale není všechno. V únoru vyjde druhá část České republiky ve které se můžete těšit o dalších informací Česka. V první části jsme si řekli základní informace a údaje, státní symboly, historie a zeměpis. Všechny tyto nabrané znalosti si vyzkoušíte v kvízech které jsem pro vás připravil. Tam budete odpovídat na otázky, zakreslit na mapě kde země leží, pojmenujete obrázky osobností a událostí a snad mnohem víc. Dokonce tu máte rejstřík ve který vám pomůže si nalistovat stranu s vybraným tématem. Hodně štěstí vám přeje Kvido Polívka. 67 Strana

Restřík Základní informace a údaje Strana 1 3 Státní symboly Strana 3 11 Další státní symboly Strana 6 11 Historie České republiky Strana 12 45 Původní osídlení Strana 12 14 Středověk Strana 15 21 Novověk Strana 22 27 Československo Strana 27 32 Protektorát Čechy a Morava Strana 32-34 Poválečné Československo Strana 35-37 Československo pod vládou komunistů Strana 37-40 Československá socialistická republika a Česká republika v rámci federace Strana 41 42 Samostatná Česká republika Strana 43 45 68 Strana

Zeměpis (Geografie) České republiky Strana 46 66 Geologie, geomorfologie a půdy Strana 47 56 Fauna a flora Strana 56 59 Hydrologie a podnebí Strana 60 62 Ochrana životního prostředí Strana 63 65 Závěr Strana 66 Rejstřík Strana 67-68 69 Strana