Non-ferrous metalworking in rural sites of Northern Russia in X XIII A. D. I STŘEDOVĚKÁ EVROPA V POHYBU MEDIEVAL EUROPE IN MOTION
II Irina E. Zaytseva Tabula gratulatoria Terry Barry, Dublin Andrea Bartošková, Praha Gabriela Blažková, Praha Helena Březinová, Praha Petr Čech, Žatec Praha Jarmila Čiháková, Praha Tomáš Durdík, Praha Michal Ernée, Praha Sabine Felgenhauer, Wien František Hoffman, Praha Ladislav Hrdlička, Praha Małgorzata Chorowska, Wrocław Martin Ježek, Praha Vojtěch Kašpar, Praha Jiří Kejř, Praha Pavel Kouřil, Brno Jan Kypta, Praha Mette Svart Kristiansen, Højbjerg Lech Leciejewicz, Wrocław Anna Leciejewicz, Wrocław Barbara Marethová, Opava Jiří Macháček, Brno Jan Mařík, Praha Jana Maříková, Praha Pavlína Mašková, Praha Petr Meduna, Praha Bořivoj Nechvátal, Praha Zdeněk Neustupný, Praha Karel Nováček, Plzeň Jiří Pešek, Praha Jean-Michel Poisson, Lyon Jaroslav Podliska, Praha Jarmila Princová, Praha Rudolf Procházka, Brno Miroslav Richter, Praha Jiří Sláma, Praha Jiří Škabrada, Praha Miroslava Šmolíková, Praha Ivo Štefan, Praha Kateřina Tomková, Praha Martin Tomášek, Praha Ladislav Varadzin, Praha Haio W. Zimmermann, Hamburg Jaromír Žegklitz, Praha
Non-ferrous metalworking in rural sites of Northern Russia in X XIII A. D. III STŘEDOVĚKÁ EVROPA V POHYBU K POCTĚ JANA KLÁPŠTĚ MEDIEVAL EUROPE IN MOTION IN HONOUR OF JAN KLÁPŠTĚ Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. Praha 2014
IV Irina E. Zaytseva Kniha byla vydána za podpory Akademie věd ČR. Recenzenti Doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc. Prof. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Editoři Ivana Boháčová, Petr Sommer Authors Emma Bentz, Ivana Boháčová, Eva Černá, Věra Čulíková, Jan van Doesburg, Jiří Doležel, Zdeněk Dragoun, Tomáš Edel, Mark Gardiner, Eike Gringmuth-Dallmer, Bert Groenewoudt, Libor Jan, Tomáš Klír, František Kolář, Paweł Konczewski, Oldřich Kotyza, Czesław Lasota, Josef Matiášek, Zdeněk Měřínský, Marta Młynarska-Kaletynowa, Sławomir Moździoch, Martin Nodl, András Pálóczi-Horváth, Jerzy Piekalski, Lumír Poláček, Naďa Profantová, Zdeněk Smetánka, Petr Sommer, Eva Svensson, František Šmahel, Jindřich Tomas, Tomáš Velímský, Martin Wihoda, Irina E. Zaytseva, Michal Zezula, Jana Žegklitzová, Josef Žemlička, 2014 Cover Petr Meduna, 2014 Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., 2014 ISBN 978-80-87365-76-2
Non-ferrous metalworking in rural sites of Northern Russia in X XIII A. D. V OBSAH / CONTENTS Ivana BOHÁČOVÁ Petr SOMMER Úvodem Introduction XI XV I. STUDIUM KRAJINY A OSÍDLENÍ THE LANDSCAPE AND SETTLEMENT RESEARCH Lumír POLÁČEK Z centra Velké Moravy na periferii přemyslovského státu. Vybrané otázky vývoje mikulčické aglomerace v 9. 13. století 3 From the Centre of Great Moravia to the Periphery of the Přemyslid State. Selected Questions of the Development of the Mikulčice Agglomeration in the 9 th 13 th Centuries Eike GRINGMUTH-DALLMER Beobachtungen zum Verhältnis von Burg und Dorf im hohen Mittelalter 23 Knowledge of the Relation Between the Castle and the Village in the High Middle Ages Eva SVENSSON Emma BENTZ Rural Medieval Settlements in Sweden. The History of the Emergence and Development of a Field of Research 35 Středověká venkovská sídla ve Švédsku. Historie vzniku a vývoje vědního oboru Jan van DOESBURG Bert GROENEWOUDT In Search of the Invisible Farm. Looking for Archaeological Evidence of Late Medieval Rural Settlement in the Sandy Landscapes of the Netherlands (1250 1650) 51 Pátrání po neviditelné usedlosti. Hledání archeologických dokladů pozdně středověkého venkovského osídlení v písečných typech krajiny v Nizozemsku (1250 1650)
VI Irina E. Zaytseva Jiří DOLEŽEL Proměna perspektivy: K dalším možnostem studia středověkého osídlení Drahanské vrchoviny 69 A Transformation of Perspective: On Other Possibilities for Medieval Settlement Research in the Drahany Highlands Zdeněk MĚŘÍNSKÝ K počátkům Brtnice. Konfrontace písemných a archeologických pramenů, analýza půdorysu obce a jejího stavebního vývoje 87 On the Beginnings of Brtnice. A Confrontation of Written and Archaeological Sources, an Analysis of the Layout of the Village and Its Construction Development Eva ČERNÁ Tomáš KLÍR Osídlení Krušných hor v mladším středověku a raném novověku. Kontext a cíle interdisciplinárního výzkumu 105 The Settlement of the Ore Mountains in the Later Middle Ages and Early Modern Period. The Context and Objectives of Interdisciplinary Research II. KAŽDODENNÍ ŽIVOT A JEHO KULTURA EVERYDAY LIFE AND ITS CULTURE Irina E. ZAYTSEVA Non-Ferrous Metalworking in Rural Sites of Northern Russia in the 10 th 13 th Centuries 121 Zpracování neželezných kovů ve vesnických sídlištích severního Ruska v 10. 13. století Věra ČULÍKOVÁ Onion, Garlic and Chives in the Archaeological Finds Within the Territory of the Czech Republic 131 Cibule, česnek a pažitka v archeologických nálezech z území České republiky Mark GARDINER The Distribution and Adoption of the Byre-House (Longhouse) in Late Medieval Britain 145 Geografické rozšíření a přijetí dlouhého domu v pozdně středověké Británii
Non-ferrous metalworking in rural sites of Northern Russia in X XIII A. D. VII III. SVĚT KLÁŠTERŮ WORLD OF MONASTERIES Marta MŁYNARSKA-KALETYNOWA Von ehemaligen rechtlichen Bräuchen im Lichte der Prozessmaterialien des Prämonstratenserstiftes St. Vinzenz auf dem Elbing in Breslau aus dem 14. Jh. 165 O dřívějších právních zvyklostech ve světle soudních materiálů ze 14. století týkajících se premonstrátské kanonie sv. Vincence na Ołbině ve Vratislavi Libor JAN Pražští johanité a doprava dřeva po Vltavě ve druhé polovině 14. století 177 The Knights Hospitaller in Prague and the Timber Transport on the Vltava in the Second Half of the 14 th Century Tomáš EDEL Josef MATIÁŠEK Jana ŽEGKLITZOVÁ Stavební vývoj českodubské johanitské komendy sv. Ducha od 40. let 13. století do roku 1429 185 The Construction Development of St John s Commandery of the Holy Spirit in Český Dub from the 1240s until 1429 IV. MĚSTO A JEHO PROSTOR THE TOWN AND ITS AREA Paweł KONCZEWSKI Czesław LASOTA Jerzy PIEKALSKI The Town Castle in Wrocław 201 Městský hrad ve Vratislavi František KOLÁŘ Michal ZEZULA Infrastruktura veřejných prostranství a komunikací Opavy a dalších měst moravskoslezského pomezí ve středověku a raném novověku v kontextu střední Evropy 213 The Infrastructure of the Public Open Spaces and Streets of Opava and Other Towns of the Moravian-Silesian Border in the Middle Ages and Early Modern Period in the Context of Central Europe
VIII Irina E. Zaytseva V. VLÁDCI A JEJICH SVĚT RULERS AND THEIR WORLD András PÁLÓCZI-HORVÁTH The Early Renaissance Garden of the Royal Palace at Visegrád. The Results of Environmental Archaeological Research 291 Raně renesanční zahrada královského paláce ve Stoličném Vyšehradě. Výsledky environmentálně-archeologického výzkumu Zdeněk DRAGOUN Olomoucký otazník 315 An Olomouc Question Mark Tomáš VELÍMSKÝ Vzestupy a pády bílinských hradských správců 325 The Rises and Falls of the Custodians of Bílina Land and Castle VI. STÁT, SPOLEČNOST A PRÁVO THE STATE, SOCIETY AND LAW Martin WIHODA Lidé svatého Štěpána. Putování moravským venkovem knížecího věku 367 St Stephen s People. A Journey in Rural Moravia in the Age of Dukes Josef ŽEMLIČKA Heredes, hereditas, iure hereditario. K jednomu středověkému pojmu 375 Heredes, hereditas, iure hereditario. To the One Medieval Term Naďa PROFANTOVÁ Strukturální společenská změna konce 8. a 1. poloviny 9. století 385 The Structural Social Change at the End of the 8 th Century and in the First Half of the 9 th Century Martin NODL Zaniklý svět rukavic. Kosmas, Gall Anonym a knížecí gesta 397 The Lost World of Gloves. Cosmas, Gallus Anonymous and the Ducal Gestures
Non-ferrous metalworking in rural sites of Northern Russia in X XIII A. D. IX VII. DALŠÍ CESTY K POZNÁNÍ STŘEDOVĚKÉ EVROPY OTHER PATHS TO THE KNOWLEDGE OF MEDIEVAL EUROPE František ŠMAHEL Zkrocení lesa a krajiny v imaginaci pozdního středověku 409 Subduing the Forest and Landscape in the Imagination of the Late Middle Ages Sławomir MOŹDZIOCH Oriens ex alto regnum Polonie visitavit? Christianisierung Polens unter den ersten Piasten im Lichte archäologischer Quellen 419 Oriens ex alto regnum Polonie visitavit? Christianization of Poland under the First Piasts in Light of Archaeological Sources Jindřich TOMAS Burgus. Užití termínu v českých zemích ve 12. a 13. století 449 Burgus. The Use of the Term in the Czech Lands in the 12 th and 13 th Centuries Oldřich KOTYZA K počátkům vodních mlýnů v českých zemích aneb o existenci vltavských jezů a hydraulických mlýnů v Praze 10. století. Poznámky k břevnovskému aktu ze 14. ledna 993 461 On the Origin of Watermills in the Czech Lands or on the Existence of the Weirs on the Vltava and Hydraulic Mills in Prague in the 10 th Century. Notes on the Břevnov Act of 14 January 993 VIII. PROMĚNY ČESKÉ ARCHEOLOGIE STŘEDOVĚKU TRANSFORMATIONS OF CZECH MEDIEVAL ARCHAEOLOGY Zdeněk SMETÁNKA Dva domy v Jiřské ulici a jeden v podhradí. Ze vzpomínek a rozpomínek na proměny archeologie středověku 503 Two Houses in Jiřská Street and One in the Suburbium. From the Memories and Recollections of the Transformations of Medieval Archaeology Bibliografie prací prof. PhDr. Jana Klápště, CSc. / Bibliography 523 Rejstřík / Index 537
X Irina E. Zaytseva
Úvodem XI Středověká Evropa v pohybu. K poctě Jana Klápště. Praha 2014 Úvodem Známá moudrost z verše 1286 knihy pozdně antického autora Terentiana Maura De litteris, De syllabis, De metris, že knihy mají své osudy, platí v nejobvyklejší interpretaci právě u tohoto svazku. Nejrůznější lidské i věcné trampoty způsobily, že přátelská gratulace k šedesátinám našeho milého kolegy a přítele prof. PhDr. Jana Klápště, CSc., se zpozdila do té míry, že při shromažďování a redigování textů se potichu a nepozorovaně přiblížila jubilantova pětašedesátka. Z přesně vročeného jubilejního svazku jsme proto přešli ke knize vydané k Janově poctě, protože s tímto úmyslem spojujeme vydání této knihy od samotného začátku. Chceme vyjádřit Janu Klápšťovi velké uznání za jeho medievistické dílo a poděkovat za jeho přátelství. Umberto Ecco citovaný pasus z Terentiana vysvětluje ještě tak, že knihy sdílejí osudy svých majitelů. Snad z toho tedy vyplývá ještě to, že Jan Klápště může počítat do budoucna s mnoha lety, která nechť jsou naplněna další pozoruhodnou prací, jejími výsledky a radostmi spokojeného života. Kolega, přítel a pro mladou archeologickou generaci také učitel Jan Klápště se narodil 22. října 1949 v Turnově. Toto město uprostřed Českého ráje, spjaté s velkými osobnostmi české historiografie, bylo mimořádně vhodným prostředím pro Janovu cestu k historii. Dotýkal se jí přímo, při poutích krásným a romantickým krajem, při spolupráci s turnovským muzeem, při studiu na turnovském gymnáziu. Tato zdejší setkání (mimo jiné s tehdejším ředitelem muzea dr. Miroslavem Štěpánkem) jej upozornila na to, že regionální historie samozřejmě souvisí s mnoha dalšími horizonty dějin a že její poznávání umožňuje řada disciplín, mezi nimi archeologie středověku. Zdá se být vlastně logické, že v těchto začátcích našel jako středoškolák cestu na dnes již klasický, takřka kultovní výzkum Miroslava Richtera v Sezimově Ústí. Tamní setkávání (s Miroslavem Richterem, se Zdeňkem Smetánkou a s řadou začínajících archeologů a historiků) byla pro jeho další cestu určující. V roce 1967 zahájil studium archeologie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a to v seminářích Jana Filipa, Rudolfa Turka, Jiřího Slámy a Františka Grause. Každý z těchto významných učitelů předával Janu Klápšťovi informace a vědomosti opět vedoucí k poznání, že výzkum středověku není spojen jenom s jednou disciplínou, že různost pramenů vyžaduje různé metody a přístupy a že jejich komplementárnost je základním předpokladem kontrolovatelné a přesvědčivé cesty k rekonstrukci různých fazet středověku. Jan absolvoval jako archeolog, ale od začátku bylo jasné, že šíří svého záběru zároveň pracuje také jako historik či kulturní antropolog. Byl současníkem prudkého rozvoje archeologie středověku, jejíž základy a budovu v českém prostředí při reflexi zejména podnětů anglické, francouzské a německé archeologie vystavěli Miroslav Richter a Zdeněk Smetánka. Richterova koncentrace na téma středověkých měst a Smetánkova na středověkou vesnici byly součástí jejich plánovité orientace na výzkum 13. století jako na období dynamického rozvoje společnosti vrchol ně
XII Středověká Evropa v pohybu. K poctě Jana Klápště. Praha 2014 středověkého českého státu součásti prudce se rozvíjející střední Evropy. Toto úsilí sledoval Jan Klápště nejenom na postupu výzkumu v Sezimově Ústí, ale i na řadě dalších klíčových lokalit zkoumaných Richterem a Smetánkou, jako byly Žďár nad Sázavou, Hradec Králové, Svídna. Klíčové přitom bylo, že jej Zdeněk Smetánka získal pro téma středověké vesnice a že jej ještě jako diplomanta orientoval na výzkum archeologicky prvo řadé krajiny zaniklých středověkých vsí na Černokostelecku. Téma středověkého města jej ale doprovázelo neméně vytrvale. V této oblasti pro něj byl nekonečným zdrojem inspirace pro kladení otázek a řešení složitých prostorových a chronologických vztahů, a to nejen pokud jde o městské prostředí, Ladislav Hrdlička. S tímto dalším výrazným představitelem české archeologie středověku byl Jan Klápště shodou okolností dlouhou řadu let v takřka každodenním styku. Černokostelecko s velmi složitým dějinným a sídelním vývojem přivedlo Jana Klápště k práci s jevem, který je dodnes pro něj určující, a sice se změnou. Ta ostatně zajímala již jeho učitele, když pro svůj výzkum zvolili problematiku 13. století. Již tehdy se ukázalo, jak efektivní pro archeologii je dotyk s kontrastními procesy změny vepsanými do různých druhů pramenů. Oddělení středověké archeologie bylo v době vedení Zdeňka Smetánky prostředím neustálé diskuse a Jan Klápště na ně vzpomíná jako na základní prostředek společného postupu vpřed. Ve složité době normalizace se ve zdejším milieu ocitl například výtečný historik Josef Macek, který se okamžitě zapojil do velmi produktivních diskusí o možnostech výpovědi medievistických disciplín a o propojování jejich potenciálu. Pověstné jsou zejména Mackovy pokusy o propojení sémantiky středověkého jazyka s dobovou hmotnou kulturou. To vše vedlo Jana Klápště k řešení obecných otázek archeologické a obecně medievistické metodiky a koncepce, přičemž se stal oceňovaným účastníkem diskusí o principech procesuální a postprocesuální tematiky, která archeologii 70. a 80. let doprovázela. Byl vážným aktivním účastníkem úsilí o akceptaci přírodovědeckých podnětů pro běžnou archeologickou práci a o přímé začleňování přírodovědců do procesu zkoumání archeologických pramenů. Odborné disputace a živé diskuse, nejprve s učiteli a kolegy a posléze i s žáky, se staly běžnou součástí Janova života po další dlouhá desetiletí a je třeba konstatovat, že Jan Klápště je mimořádně dobrý diskutant. Jeho vědomosti stejně jako jeho humanitní tematický záběr jsou imponující a v uvedených diskusích působí jako účinný nástroj. To vše umocňuje skutečnost, že jeho otec, akademický malíř Jaroslav Klápště, jej přirozeně uvedl do světa umění, který je pro humanitní vnímání skutečnosti někdy paralelní, někdy komplementární, vždy však velmi inspirující složkou poznávání světa. Kdo s Janem diskutoval, ví, jak velmi blízko k sobě mají opuštěné středověké sídlo, stylizovaný pohled z okna mostecké expozitury Archeologického ústavu na zanikající velké město a třeba obraz Krajina v po hybu jako vyjádření složitého světa v díle jeho otce. Imaginace je pevnou součástí racionálního světa archeologie středověku. Oficiálně Jan Klápště zahájil svou odbornou kariéru v Archeologickém ústavu (tehdy Česloslovenské akademie věd) v rušných podzimních měsících roku 1968, v té době již jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V první polovině 70. let se jeho hlavním působištěm stalo město Most a krajina v jeho bezprostředním okolí. Zde se stal nejen přímým účastníkem rozsáhlé archeologické kampaně, vyvolané totální likvidací středověkého města a jeho zázemí v souvislosti s rozpínavostí hnědouhelných dolů, ale i svědkem proměn, které tato likvidace zanechala na společnosti i na kulturní kraji-
Úvodem XIII ně. Zejména díky těmto zkušenostem do jeho práce vstoupila témata jako paměť krajiny a otázka hospodaření s archeologickými prameny, podstatnou kapitolou archeologie se pro něj stal výzkum městského prostředí v jeho nejširších souvislostech, včetně mezioborového výzkumu v oblasti přírodních věd. Příkladný je případ středověké studny, jejíž výzkum vedl Jana Klápště k vzorové ukázce toho, co může přinést analytické zpracování biologických a rostlinných nálezů z výplně objektu a využití dochované výdřevy objektu k upřesnění dendrochronologických poznatků (včetně posouzení logiky a objektivity přírodovědeckých dat získávaných z archeologických výzkumů). Most byl pro Jana Klápště zdrojem dalších podobných témat, souvisejících s výzkumem historické krajiny (velkou zkušeností byly pro něj výzkumy Pětipeské pánve a Komořanského jezera, které prováděla mostecká expozitura ARÚ). Šlo ale i o zázemí středověkého města a o jeho přímý výzkum, například s možnostmi analytického poznání středověké architektury, při němž se setkává archeologie se stavební historií (viz dům čp. 226). Je jenom logické, že narůstající potenciál poznatků využil k průlomové monografii věnované paměti mostecké krajiny. Jan Klápště však byl vždy také občanem, který historické poznání chápe jako součást porozumění současnosti. Most a Mostecko mu nebyly jenom archeologickou laboratoří, ale také částí domova mnoha generací, včetně té aktuální, a proto zánik Mostecka byl pro něj důvodem k angažovanému formulování důvodů, proč se postavit proti likvidaci pupeční šňůry mezi tímto domovem a lidskou identitou. Odtud pramení jeho postoje k likvidaci Libkovic a mnoha dalších identifikačních bodů podoby kraje. V nové situaci po roce 1989 se změnilo mnohé i v životě Jana Klápště. Dočkal se adekvátního kariérního postupu, když v rámci Archeologického ústavu převzal po doc. Z. Smetánkovi vedení oddělení archeologie středověku. Tuto funkci vykonával do roku 2002, kdy se jeho hlavním působištěm stal Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK a kdy převzal jeho vedení. Kontakt se studenty a intenzivní účast na výchově nových generací archeologů a na jejich zapojení do řešení aktuálních témat archeologie středověku vždy chápal jako jeden z nejdůležitějších úkolů. Od 90. let se Janu Klápšťovi otevřela ještě jedna velká možnost, a tou je intenzivní kontakt s mezinárodní archeologickou komunitou. Mimořádně významné byly jeho ba datelské pobyty ve Francii, kde se mu základnou stala École des hautes études en sciences sociales s přátelským patronátem profesora Jean-Marie Peseze, žáka a přítele profesora Le Goffa. Tento významný archeolog a historik středověké vesnice se v 60. letech podílel na impozantním programu výzkumu francouzské středověké vesnice, zejména zaniklých vesnických lokalit. Jean-Marie Pesez se stal v 90. letech 20. století pre zidentem mezinárodního sdružení pro archeologii středověké vesnice a vesnického prostředí (The International Association for the Archaeology of Medieval Villages and the Rural Milieu, Ruralia), s nímž díky Zdeňku Smetánkovi ihned navázal spolupráci Archeologický ústav AV ČR v Praze. Jan Klápště převzal důležitou pozici člena výkonné rady Ruralií pro střední a východní Evropu a ujal se vydavatelství publikace Ruralia, která je výstupem pravidelných konferencí zaměřených na archeologii středověké vesnice. V roce 2009 se stal viceprezidentem tohoto sdružení. Mimořádně důležitá při tom byla zejména spolupráce s belgickým archeologem Johnnym Meulemeesterem. Janovy další kontakty tradičně směřují do Polska, kde již v 80. letech navázal intenzivní spolupráci s kolegy ve Wrocławi a Poznani. Jeho badatelství se stalo obecně známým v celé Evropě. Především v jeho osobě česká archeologie středověku překročila práh českých
XIV Středověká Evropa v pohybu. K poctě Jana Klápště. Praha 2014 zemí, takže byl zaslouženě vyzván k příspěvku do evropské učebnice archeologie středověku (ed. Pam J. Crabtree) nebo ke spolupráci na učebnici evropské archeologie (J. Graham-Campbell, M. Valor). Vynikající syntéza poznatků o českém a středoevropském středověku z pera Jana Klápště Proměna českých zemí ve středověku vyšla v krát ké době ve dvou českých vydáních, a protože se mimořádným způsobem zabývá obecnou teorií archeologie středověku a jejím konceptem, byla vyžádána pro vydání v 17. svaz ku anglické řady East Central and Eastern Europe in the Middle Ages 450 1450. Za mnohá jiná slova mluví skutečnost, že tato publikace byla oceněna Early Slavic Studies Asso ciation Book Prize 2012 (The Ohio State University). Jan Klápště je velmi uznávaným členem české i mezinárodní vědecké komunity. V roce 2007 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy, od roku 2003 je členem Učené společnosti České republiky, v roce 2005 se stal dopisujícím členem Německého archeologického ústavu. Už více než deset let je ředitelem Ústavu pro archeologii FF UK v Praze. Účastní se četných studijních a přednáškových zahraničních akcí, oponuje studentské a habilitační práce, je členem redakčních rad významných vědeckých periodik (Kwartalnik historii kultury materialnej, Wratislavia antiqua, Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters). Co ještě říci? Vydavatelé a autoři tohoto svazku jubilantovi přejí, aby pro své archeologické a lidské aktivity nacházel i nadále dost prostoru, sil a inspirace, a sobě přejí radost z dalších inspirujících přátelských setkávání s ním. A také trochu doufají, že Jan Klápště přijme tuto knihu jako vyjádření úcty k jeho odborným i lidským aktivitám. Ivana Boháčová, Petr Sommer
Introduction XV Středověká Evropa v pohybu. K poctě Jana Klápště. Praha 2014 Introduction The well-known wisdom from the verse 1286 of the book De litteris, De syllabis, De metris by the late antique author Terentianus Maurus that books have their destiny applies in its most common interpretation precisely to this volume. Various personal and material problems caused that our friendly congratulations on the sixtieth birthday of our dear colleague and friend Prof. PhDr. Jan Klápště, CSc., were delayed to such an extent that the honouree s sixty-fifth birthday silently and stealthily approached as the texts were being slowly collected and revised. An anniversary volume issued in a specific year has thus become a book published in Jan s honour, because the publication of this book has been associated with this intention since the very beginning. We would like to express our great appreciation to Jan Klápště for his work in medieval studies and thank him for his friendship. Another interpretation of the quoted passage from Terentianus by Umberto Ecco is that books share their fates with their owners. This can also entail that Jan Klápště may expect many years of life let them be filled with further remarkable work, its outcomes and the joys of a happy life. Our colleague, friend and for the young generation also a teacher, Jan Klápště, was born in Turnov on 22 October 1949. This town in the middle of Český ráj (Bohemian Paradise), associated with great figures of Czech historiography, provided excellent conditions for Jan s path towards history. He encountered it directly, on his journeys in the beautiful and romantic region, in cooperation with the museum in Turnov, while studying at the secondary grammar school in Turnov... These encounters (among others with the former director of the museum, Dr. Miroslav Štěpánek) revealed to him that regional history is naturally connected with many other horizons of history and that it can be studied through numerous disciplines, including medieval archaeology. It actually seems to be logical that, in these beginnings, he as a high-school student found his way to the now classic, almost iconic research conducted by Miroslav Richter in Sezimovo Ústí. The meetings there (with Miroslav Richter, Zdeněk Smetánka and numerous beginning archaeologists and historians) determined his future path. In 1967, he began to study archaeology and history at the Faculty of Arts of Charles University in Prague, namely in the seminars of Jan Filip, Rudolf Turek, Jiří Sláma and František Graus. Each of these outstanding teachers conveyed to Jan Klápště information and knowledge that made him realise again that the research of the Middle Ages is connected with more than one discipline, that diverse sources require different methods and approaches and that their complementarity is an essential prerequisite for a controllable and compelling way towards the reconstruction of various facets of the Middle Ages. Jan graduated as an archaeologist, but it was clear from the beginning that with his wide focus he worked as a historian and cultural anthropologist as well. He also experienced the rapid development of medieval archaeology, whose foundations and building in the Czech context had been constructed by Miroslav Richter and Zdeněk
XVI Medieval Europe in motion. In honour of Jan Klápště Smetánka, reflecting mainly the stimuli of English, French and German archaeology. Richter s concentration on the theme of medieval towns and Smetánka s on the medieval village formed part of their planned focus on the research of the 13 th century as a period of the dynamic development of the society of the Czech state in the high Middle Ages a component of the rapidly booming Central Europe. Jan Klápště followed these efforts not only in the progress of the excavations in Sezimovo Ústí, but also in other key sites studied by Richter and Smetánka, such as Žďár nad Sázavou, Hradec Králové and Svídna. It was crucial that Zdeněk Smetánka won him over for the topic of the medieval village and that he directed Jan, already when he was writing his dissertation, on the research of the landscape of deserted medieval villages in the area of Kostelec nad Černými Lesy, which is paramount for archaeological research. Nevertheless, the theme of the medieval town accompanied him no less persistently. In this respect, Jan Klápště found an endless source of inspiration for asking questions and resolving complex spatial and chronological relations, not only concerning towns, in Ladislav Hrdlička. As chance would have it, Jan was in almost daily contact with this further significant representative of Czech medieval archaeology for many years. The microregion of Kostelec nad Černými Lesy with very complicated historical and residential development brought Jan Klápště to work with a phenomenon which has been crucial for him to this day, namely a transformation. After all, it had already been of interest also for his teachers, who devoted their research to issues of the 13th century. It was shown already then how effective the contact with contrasting transformation processes reflected in various types of sources is for archaeology. Under Zdeněk Smetánka, the Department of Medieval Archaeology was a place of constant discussion and Jan Klápště remembers it as the basic means of the joint progress forward. In the difficult times of the normalisation, for instance the excellent historian Josef Macek came to the department and immediately became involved in productive discussions on the potential of the evidence provided by disciplines dealing with the Middle Ages and on the interconnection of their potential. Macek s attempts to connect the semantics of medieval language with the material culture of the time are particularly famous. Consequently, Jan Klápště began to address general issues of the methodology and conception of archaeology and of medieval studies in general and became a highly appreciated participant in discussions on the principles of processual and postprocessual themes, which accompanied the archaeology of the 1970s and 1980s. He was seriously and actively engaged in the efforts to accept natural-science stimuli for common archaeological work and to involve natural scientists directly in the process of the investigation of archaeological sources. Professional disputations and live discussions, first with his teachers and colleagues and then with his students, became a common part of Jan s life for the next decades. It must be stated that Jan Klápště is an extremely good discussant. His knowledge as well as the range of the themes of the humanities that he is able to cover are impressive and act as an effective tool in the mentioned discussions. All of this is enhanced by the fact that his father, the academic painter Jaroslav Klápště, naturally introduced him into the world of art, which for the humanities perception of reality is sometimes a parallel, at other times a complementary, but always a very inspirational component of learning about the world. Whoever has been involved in a discussion with Jan is aware of the close connection between a deserted medieval set-
Introduction XVII tlement, a stylised view of the disappearing city from the window of the branch of the Institute of Archaeology in Most and for instance the painting Landscape in Motion as an expression of the complex world in his father s work. Imagination is an integral part of the rational world of medieval archaeology. Jan Klápště officially began his professional career at the Institute of Archaeology (of the Czechoslovak Academy of Sciences at the time) in the busy autumn months of 1968, then already as a student of the Faculty of Arts of Charles University. From the first half of the 1970s, his main place of work was the city of Most and the landscape in its immediate vicinity. Not only did he directly participate there in the extensive archaeological campaign induced by the total destruction of the medieval town and its hinterland in connection with the expansion of the brown coal mines, but he also was a witness to the transformations caused to society and the cultural landscape by this destruction. It was mainly this experience that introduced such topics into his work as the memory of the landscape and the question of the management of archaeological sources; he focused his research on the urban environment in its widest context, including interdisciplinary research in natural sciences. The research that Jan Klápště conducted in the case of a medieval well is exemplary of what information may be provided by an analysis of biological and plant finds from the fill of the structure and the use of the preserved timbering of the structure to specify dendrochronological knowledge (including the assessment of the logic and objectivity of natural science information obtained from archaeological research). The city of Most provided Jan Klápště with a source of other similar topics connected with the research into the historic landscape (valuable experience for him was the research of the Pětipsy basin area and Lake Komořany, carried out by the Most branch of the Institute of Archaeology). Yet the same applies to the hinterland of the medieval town and its direct research, for example with the possibility of the analysis of medieval architecture, in which archaeology encounters the history of still-standing buildings (see the house No. 226). It is only logical that he used the growing information potential for the groundbreaking monograph devoted to the memory of the Most landscape. Nevertheless, Jan Klápště has always been also a citizen who understands historical knowledge as part of comprehending the present. Most and the Most district were not only an archaeological laboratory for him but also a part of home for many generations, including the current one; therefore, the destruction of the Most district led him to a committed formulation of the reasons why to oppose the cutting of the umbilical cord between this home and human identity. This is the source of his attitude towards the destruction of Libkovice as well as many other regional landmarks. In the new situation after 1989, a big change appeared also in the life of Jan Klápště. Finally, he was adequately promoted, becoming the head of the Department of Medieval Archaeology at the Institute of Archaeology after Doc. Z. Smetánka. He held this position until 2002, when his main workplace became the Institute of Prehistory and Early History at the Faculty of Arts of Charles University and he assumed its leadership. He had always understood contacts with students and intense participation in the training of new generations of archaeologists and their involvement in addressing current topics of medieval archaeology as one of the most important tasks. In the 1990s, another big opportunity opened for Jan Klápště, namely intensive contacts with the international archaeological community. His research stays in France
XVIII Medieval Europe in motion. In honour of Jan Klápště were exceptionally important. He had a base in École des hautes études en sciences sociales under the friendly patronage of Professor Jean-Marie Pesez, a disciple and friend of Professor Le Goff. In the 1960s, this remarkable archaeologist and historian of the medieval village participated in an imposing programme of the research into the French medieval village, mainly deserted village sites. In the 1990s, Jean-Marie Pesez became the president of The International Association for the Archaeology of Medieval Villages and the Rural Milieu (Ruralia), with which the Institute of Archaeology of the AS CR in Prague immediately established cooperation thanks to Zdeněk Smetánka. Jan Klápště assumed an important position of a member of the Executive Board of Ruralia for Central and Eastern Europe and undertook the publication of Ruralia, proceedings of regular conferences focused on the archaeology of the medieval village. In 2009, he became the vice-president of this association. In this respect, mainly his cooperation with the Belgian archaeologist Johnny Meulemeester was extremely important. Jan s further contacts have traditionally been directed to Poland, where he had established intensive cooperation with his colleagues in Wrocław and Poznań already in the 1980s. His research has become well-known all over Europe. Particularly in his person, Czech medieval archaeology has crossed the threshold of the Czech lands. He was deservedly invited to contribute to a European textbook of medieval archaeology (ed. Pam J. Crabtree) and to cooperate in a textbook of European archaeology (J. Graham-Campbell, M. Valor). The excellent synthesis of the knowledge of the Czech and Central European Middle Ages from the pen of Jan Klápště The Czech Lands in Medieval Transformation was published in two Czech editions within a short time. Since its treatment of the general theory of medieval archaeology and its concept is exceptional, it was requested for publication in the 17th volume of the English series East Central and Eastern Europe in the Middle Ages 450 1450. The fact that this publication received the Early Slavic Studies Association Book Prize 2012 (The Ohio State University) speaks of itself. Jan Klápště is a highly respected member of the Czech and international scientific community. In 2007, he was appointed professor of Charles University; since 2003, he has been a member of the Learned Society of the Czech Republic; in 2005, he became a corresponding member of the German Archaeological Institute. For more than ten years, he has been the Director of the Institute of Archaeology at the Faculty of Arts of Charles University in Prague. He participates in numerous study and lecture events abroad, he is an external examiner ( opponent ) of student and habilitation theses, and he is a member of editorial boards of important scientific periodicals (Kwartalnik historii kultury materialnej, Wratislavia antiqua, Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters). What else to say? The publishers and authors of this volume wish the honouree enough space, strength and inspiration for his archaeological and personal activities. They hope to enjoy other inspiring friendly encounters with him. They also hope that Jan Klápště will accept this book as a tribute to his professional and personal activities. Ivana Boháčová, Petr Sommer Překlad do angličtiny / Translation Kateřina Millerová
Strukturální společenská změna konce 8. a 1. poloviny 9. století 385 Středověká Evropa v pohybu. K poctě Jana Klápště. Praha 2014 Strukturální společenská změna konce 8. a 1. poloviny 9. století The Structural Social Change at the End of the 8 th Century and in the First Half of the 9 th Century Naďa PROFANTOVÁ Článek chce zmapovat společenskou změnu, která nastartovala zrychlený vývoj a na jej ímž konci byl raně středověký český stát. Tato změna neprobíhala zcela vyrovnaně, chro nologicky šlo o delší proces, kulminující v období konce 8. a 1. poloviny 9. století. Tehdy dochází v poměrně krátké době ke změnám, které bychom v pravěku interpretovali jako změnu archeologické kultury. společenská změna Čechy raný středověk vznik společenské elity The article wants to map the social change that started the accelerated development, ending with the early medieval Bohemian state. This did not take place entirely evenly; it was a longer process chronologically, culminating in the period at the end of the 8 th century and in the first half of the 9 th century. In a relatively short time, there then occur changes which we would interpret in prehistory as a change of the archaeological culture. social change Bohemia Early Middle Agens origin of social elite...citlivou část dnešního pohybu evropské archeologie středověku už řadu let spoluovlivňuje např. teorie centrality, soubor teorií ekonomické antropologie, teorie elity (manifestace moci atd.), teorie raného státu. (Klápště 2000, 426) Tažení Karla Velikého ve 2. polovině 8. století vymezila prostor, na kterém se v budoucnu měly odehrávat dějiny naší, tedy západní společnosti. Podle svého životopisce Einharda měl zásluhu na proměně barbarských kmenů v křesťanské impérium. Již v závěru Karlovy vlády je do tohoto prostoru vtahováno také české teritorium, stává se součástí křehce vytvářené západní Evropy. V tomto příspěvku se budeme zabývat tématem velmi významným, ovšem a to je jeho slabou stránkou obtížně poznatelným jen na základě archeologických pramenů. Jedná se o společenskou změnu, která zrychlený vývoj, na jehož konci byl raně středověký český stát, nastartovala nebo alespoň umožnila. Již v poslední třetině 8. a v 1. polovině 9. století docházelo na Moravě i v Čechách k zásadním společenským proměnám (Profantová 2001). Na Moravě proběhly o něco rychleji a vyústily již v závěru 20. let 9. století ve vznik Velké Moravy a víceméně v téže době byly završeny oficiálním přijetím křesťanství Mojmírem I. (nejspíše roku 831 cf. Třeštík 2001, 127 128, nejpozději koncem 30. let; Mojmír ukončil vládu 846, nejspíše zemřel Annales Fuldenses I, IV, ad 846).
386 Naďa Profantová Situace v Čechách se interpretuje obtížněji, a to ze dvou důvodů: 1. Písemné prameny jsou velmi torzovité, chybějí spojitelné informace o vládnoucí elitě, nevíme, zda existovala vládnoucí dynastie, jako tomu bylo na Moravě od 2. čtvrtiny 9. století. Známe jméno jediného knížete, zahynuvšího roku 805 asi u Canburgu (Chronicon Moissiancence ad 805, 307 308; Annales regni Francorum ad 805; Annales Fuldenses ad 805, 192) a jmenovaného v pramenech variantně Lecho či Becho. 2. Archeologie prakticky postrádá hroby z konce 8. a 1. poloviny 9. století, které by nejlépe vypovídaly o proměně elit (Profantová 2006, 237; Bubeník Pleinerová Profantová 1998, 122 n.). To je výrazný rozdíl oproti situaci na Moravě, kde se kostrové hroby vyskytují od konce 8. století, včetně hrobů s meči: například Staré Město, Na Valách, hr. 116/51 či 223/51; Mikulčice Kláštěřisko, hr. 1750 (Klanica 1990, 62, obr. 2: 5, 6); Mikulčice, hr. 90/II a 1750 s meči typu K (dosud byly nalezeny jen v Mikulčicích) nebo hr. 265/II s mečem typu H (souhrnně Košta 2005, 175, Abb. 16, Abb. 1 a 2). Nejspíše ani nebyla ve větším rozsahu zkoumána žádná lokalita s centrálním významem pro konec 8. a 1. třetinu 9. století. 1 Klučov (Kudrnáč 1970; Bubeník 1998) ve východní části středních Čech za ni považovat nelze, v této oblasti by to spíše byly Tismice (Tomková 1998; Profantová Stolz 2006, zvl. 827 829), které jsou archeologicky poznané jen minimálně. Podporuje to i nepublikovaný nález denáru Karla Velikého, raženého v Pavii po 793/794. Rovněž Rubín u Podbořan, který zřejmě byl takovou lokalitou s centrálním významem, byl moderně archeologicky zkoumán jen ve velmi malém rozsahu (Bubeník 1997; Profantová Stolz 2006a). Nemáme žádné důkazy, jen indicie o tom, že v tomto období proběhla nepovšimnuta cizími kronikáři důležitá transformace v českém nebo alespoň středočesko-severozápadočeském měřítku. Podobně jako vrcholně středověká transformace byla klíčovým přelomovým obdobím, avšak neprobíhala zcela vyrovnaně a chronologicky šlo o delší proces, kulminující v období závěru 8. a počátku 9. století. Tehdy v poměrně krátké době dochází ke změnám, které bychom v pravěku interpretovali jako změnu archeologické kultury. Jde o tyto zachytitelné proměny: 1. Vznik výraznějších společenských elit a jejich proměna (Profantová 1997, 107 n.). 2. Změna pohřebního ritu (Bubeník Pleinerová Profantová 1998; obecněji Štefan 2007). 3. Zánik nejstarších sídlištních struktur a proměna mocenských center (jejich počtu i vý znamu z hradišť v Pošembeří přežívá jen Klučov a snad i Přistoupim cf. Profantová 1998; Bubeník 1998; Kudrnáč 1960; Profantová Stolz 2006; k možným důvodům zániku též Sláma 2004) či přímo zakládání nových (Levý Hradec, patrně i Pražský hrad, Holovousy apod. cf. Tomková 2001; Frolík 2006, 176 177). Počet nově vzniklých hradišť je výrazně vyšší než počet těch, která v této době zanikla (Doubravčice, Kal obr. 1, příp. Praha Bohnice-Zámka během 9. stol Profantová 1998; Kalferst Profantová 1999; Profantová 1996). Vlastně se dotvářela ucelená sídlištní struktura, což bylo umožněno trvalým nárůstem obyvatel a zahušťováním sídel. 1 Pokud za ni nebudeme považovat hradiště Kal, které však bylo zkoumáno také velmi nedostatečně a zároveň bylo opakovaně exploatováno detektoráři. K tomu naposledy Profantová 2003b. Po četné nálezy spíše vypovídají o násilném zániku, což podporují údaje o tom, že v posledních letech bylo na hradišti nalezeno velké množství hrotů šípů.
Strukturální společenská změna konce 8. a 1. poloviny 9. století 387 0 40 m Obr. 1. Plán hradiště Kal s vyznačením sond (černě), nálezů (a hroty šípů, b zlomky sekery, c bronzové předměty doby avarské, d spálené obilí, e stříbrný gombík) a zničené plochy (čárkovaně). Kal patří mezi nejstarší hradiště v Čechách. Podle Profantová 2003b. Fig. 1. The plan of the Kal stronghold with marked probes (black) and finds (a arrowheads, b axe fragments, c bronze objects from the Avar period, d burnt grain, e a silver button). Kal is one of the earliest strongholds in Bohemia. After Profantová 2003b. 4. Dílčí změnou v rámci konkrétního opevňování hradišť je masivní nástup hradby s čelní kamennou plentou, odehrávající se ve 2. 3. třetině 9. století (např. Levý Hradec, Budeč, Mělník, Praha Šárka tam je datování vzniku hradby méně jasné cf. Profantová 1999; Nechvátal Novák Zavřel 2012). Tyto změny pak provází výrazná proměna orientace tehdejší elity po celé 8. století se orientuje na avarský kaganát (obr. 2; Profantová 1992; táž 2010), od počátku 9. století začíná cílevědomě napodobovat životní styl karolínských velmožů přejímá nejen prvky kroje (užívání podkolenních kování, související s ovíjením lýtek) a výstroje (párové ostruhy s nýty a většinou i ploténkou), ale i statutární odznaky (způsob nošení meče, botka praporce, garnitury ostruh cf. Profantová 2001b, obr. 3). Zároveň mužský honosný opasek je daleko vzácnější a je zdoben jinými typy kování bronzovými i železnými (např. velmož z Kolína jej měl zdobený nákončím vyrobeným ještě v doznívajícím anglokarolínském zvěrném stylu Lutovský 1996, obr. 5: 7). Velmož z hrobu 55 ze Staré Kouřimi pak nemá vůbec ozdobný opasek, statutárním odznakem je jen meč a jeho ozdobený závěs, párová nákončí a přezky stylově odlišné od ozdob garnitury meče mohly sloužit jak doplňkově u garnitury meče, jak se domníval M. Šolle, tak jako
388 Naďa Profantová Obr. 2. Výběr ozdob společenské elity 8. století, orientované na avarský kaganát: 1 6 Kal; 7, 9, 10 Kouřim, ostrožna sv. Jiří; 8 Praha Šárka; 11 Ždánice Běšinov. Podle Profantová 1992 (8); táž 2003 (1 6); táž 2010 (7 10); Profantová Vích 2008 (11). Fig. 2. A selection of the decorations of the social elite of the 8th century, orientated towards the Avar Khaganate: 1 6 Kal; 7, 9, 10 Kouřim, the spit of land of St George (sv. Jiří); 8 Prague Šárka, 11 Ždánice Běšinov (after Profantová 1992 (8); eadem 2003 (1 6); eadem 2010 (7 10); Profantová Vích 2008 (11).
Strukturální společenská změna konce 8. a 1. poloviny 9. století 389 ozdoby lýtek. 2 U garnitury meče, jak se běžně rekonstruuje, obvykle plně dostačuje jedna přezka (viz Kolín). 3 Tento trend provází i změna orientace kulturní výměny, dominantní postavení panonské oblasti postupně nahrazují karolínská centra Řezno, Porýní apod. To výborně demonstruje mužská bojovnická výbava velmože pohřbeného krátce po polovině 9. století v Kolíně: meč a sklo z Porýní, kalich z Cách, garnitura k meči snad z Lombardie (obr. 3), ostruhy a jejich garnitura jen karolínské bez bližšího určení, kování pásu v doznívajícím anglokarolínském zvěrném stylu (cf. Lutovský 1996; Profantová Militký 2000). Stejným dokladem je výbava velmože z hrobu 55 z Kouřimi (Šolle 1966, obr. 11a botka má paralelu především v Řezně, garnitura meče je obecně západní, paralely však má na severozápadě franské říše (cf. Wamers Brandt edd. 2005, 48 49; Capelle 1978, Taf. 13:60 vlevo; cf. též Profantová 2011). Nejnovější je nález bronzového trojlistého kování z pomezí Čech a Moravy (Profantová 2011, 79). Pohřby utvrzující sociální rozrůzněnost se uplatnily nejvýrazněji v době významných společenských změn (Klápště 2006, 26) a jednou z nich společnost procházela právě v 9. století, nejvýrazněji v jeho 2. třetině. Napodobovány nebyly pouze honosné zbraně (výroba mečů typu X v Mikulčicích Klíma 1985) a ozdobná kování, 4 ale i běžnější produkty, například plasticky zdobené ke ramické amfory a zásobnice (Bandamforen); v tomto případě neměla dokonce nápodoba ani prvoplánově statutárně-symbolický význam, tyto amfory se ani nedostávaly na hodovní tabuli (Profantová 2001b, obr. 1, 2; táž 2011, obr. 15 dole, tab. 7). S počátkem této západní orientace korespondují písemné zprávy z let 805 a 806 o vynuceném přijetí závislosti (placení tributu) Karlovi Velikému, respektive jeho synovi (Bláhová Frolík Profantová 1999, 178). O tomto závazku ví ještě kronikář Kosmas na počátku 12. století (Kosmas II, VIII, 93 94; Kosmova kronika, 89). Zároveň měl roku 805 padnout vévoda, podle Fuldských análů dokonce král (rex) Lech. Vyslovili jsme již hypotézu, že mohlo jít o vévodu nadregionálního významu (Bláhová Frolík Profantová 1999, 178), ovšem u hypotézy vzhledem k nedostatku jiných zpráv zůstalo. V závěru tohoto přechodného období v lednu roku 845 došlo k prvnímu konsensuálnímu pokusu 14 z českých knížat přijmout křest v Řezně (Annales Fuldenses, ad 845, 364 365). Tento akt však zůstal bez odezvy v pozdější české církevní a historické tradici i beze stop v hmotných pramenech, neznáme archeologické doklady žádného kostela v Čechách před Bořivojovým přijetím křtu. To nejspíše souviselo se zklamanými politickými očekáváními, která knížata do přijetí křesťanství vkládala odvrácení útoků franského vojska 2 Poloha v hrobě, kde se kosti prakticky nezachovaly, to rozhodně nevylučuje (Šolle 1966, obr. 10: 4, 5). Strukturou: přezka, průvlečka, nákončí plně odpovídají (cf. Mikulčice, VI. k., hr. 100 Profanto vá 2003, obr. 49: 2 7). 3 U hrobu 120 z Kouřimi jsou sice dvě přezky a nákončí, tato garnitura však nemá běžné součásti jako předchozí nebo jako z Kolína či Jarohněvic, tedy trojlisté kování a oválná kování nebo kování se šarnýřem, jak je známe z karolínských ikonografických pramenů, cf. Wamers Brandt edd. 2005, 131, Abb. 7, 8, 18). Jedná se o jiný typ garnitury. 4 Nákončí zdobené pletenci a trojlístkem na konci může být napodobeninou západních předloh, ve stříbrném provedení je známe z Kouřimi a Žatce, v olověném z lokality Mužský Hrada (Profantová 2011, obr. 9). Průvlečka z téže garnitury se našla též v Mikulčicích. Jedná se tedy o produkty jedné dílny, různě dlouho obíhající v živé kultuře, nejdéle v Žatci.
390 Naďa Profantová Obr. 3. Výběr mužských ozdob a mocenských symbolů 9. století pocházejících z karolínského prostředí: 1 5 Kolín, knížecí dvojhrob, kování závěsu meče a ostruha, 6 Kouřim, hr. 55, botka kopí zdobená niellem (podle M. Lutovského a M. Šolle). Fig. 3. A selection of male decorations and power symbols of the 9 th century, orientated towards the Carolingian milieu. 1 5 Kolín, ducal double grave: metalwork of the sling of the sword and a stirrup; 6 Kouřim, grave 55, spear tip decorated by niello (after M. Lutovský and M. Šolle).
Strukturální společenská změna konce 8. a 1. poloviny 9. století 391 (cf. Třeštík 1994, 438 n.). Nové náboženství, které by vedlo k proměně celého systému chápání společnosti a jejího uspořádání, však nepřineslo očekávaný mír. Naopak, již o rok později, v roce 846, se per Boemanos vracelo franské vojsko z Moravy, v letech 847 až 849 došlo k několika vojenským tažením (Annales Fuldenses ad 846, 847, 848, 849, 364 366). Roku 848 Češi slibují poslušnost a dávají rukojmí (tamtéž, 365). Naopak rok 849 znamenal porážku pro Franky. Právě zkušenost, že křest neznamená konec válečných střetů s mocnějším sousedem, že se jen hledají jiné záminky pro vedení války (před přijetím křtu šlo většinou o christianizaci ), vedla nejspíše k opuštění nové víry 5 a k návratu k pohanství. Přesto se až po roce 845 setkáváme s běžnějším uplatněním kostrového ritu (např. Stará Kouřim, hr. 55, 6 Kolín, knížecí hrob, Nymburk-Zálabí, cf. Profantová 1994; táž 2001b). Společenské změny však byly v běhu, nejspíše se jen zpomalily. Dokončení transformace novým a definitivním přijetím křesťanství proběhlo až v 80. letech 9. století za vlády knížete Bořivoje I. Právě objevení se nové dynastie Přemyslovců ukončilo definitivně transformační období (Bořivoj poprvé vystupuje v písemných pramenech roku 872). Čechy v 8. století a v prvních dvou třetinách století 9. byly ve starších koncepcích chápány vždy jako periferní oblast, závislá na impulsech a zájmech vyspělejších oblastí. Pokusili jsme se ukázat, že konkrétní situace byla o něco složitější, některé prvky, jako existenci starobylých hradišť, zde můžeme doložit minimálně současně s vývojem na Moravě, jiné jsou do jisté míry závislé na její zprostředkující roli. V rámci regionalizace vývoje, která už v tomto období v Čechách nejspíše začala, umožnily nové poznatky podtrhnout dosud opomíjený význam jižních a jihozápadních Čech a jejich samostatné napojení na vyspělejší vývojová centra (jižní Morava, horní Podunají) od konce 8. a v průběhu 9. století (Profantová Stolz 2006, tab. 8, obr. 13; tíž 2007; Michálek Lutovský 2000). Zároveň se však nejvýznamnější změny nejprve projevily ve středních Čechách (nejstarší kostrové hroby, 7 nejstarší skupina hradišť na Českobrodsku), kde také obvykle disponujeme větším množstvím archeologických dokladů jednotlivých sledovaných jevů. To však je ovlivněno i současným stavem poznání. Poukázali jsme na různé projevy větší společenské transformace. Ta představuje dlouhodobější vyústění předchozího vývoje, započatého usazením Slovanů na tomto teritoriu. Je zřejmé, že podobná archeologická abstrakce změn má jen omezeně metodologický smysl a interpretace této změny bez využití torzovitých písemných pramenů by byla neplnohodnotná. Je však též viditelné, že se jedná o soubor jevů ve svém celku 5 Právě krátkým trváním nové víry se vysvětluje absence archeologických dokladů průniku křesťanství do Čech před koncem 9. století. Dalším vysvětlením může být naše neschopnost najít dřevěné kostely, pokud nejsou přímými předchůdci staveb kamenných (to byl případ Ostrova u Davle, cf. Sommer 1997, 276 n.). 6 Zajímavé bude sledovat, kde se nejstarší kostrové hroby pojí se zakládáním nových pohřebišť, kde šlo o jed notlivé významné hroby (např. Kolín) a zda i v Čechách existují malá pohřebiště, která nepokračují do mladohradištního období (cf. např. Závada na Slovensku, Bialeková 1982). Většina dosud známých pohřebišť plynule pokračuje do mladohradištní doby. Dosud jsme schopni zařadit o něco přesněji nejstarší mužské bohaté pohřby než jejich ženské protějšky (k nim nejspíše patří hrob 49b v Kouřimi). 7 Pouze birituální pohřebiště, dokumentující masověji přechod ke kostrovému pohřbívání, jsou nej lépe doložena v mohylové jihočeské oblasti (např. Kožlí u Orlíka, cf. Lutovský 1998), ovšem s ome zenými možnostmi zpřesnit datování sledovaného jevu.