P A R H E L I U M číslo 11/2006 Halo Observation Project 2006

Parhelium Nepravidelně vycházející zpravodaj sdružení HOP (http://halo.astronomie.cz) Kontakty: Martin Popek martin.brahe[a]o2active.cz Roman Maňák manak[a]bourky.cz Snímek na titulní straně: Parhelium 26.12.2006 Foto: Roman Maňák Datum vydání: 30.12.2006 HOP 2006 Slovo na úvod Zima se stále nechce ukázat ve své pravé podobě a přinést to, na co všichni pozorovatelé halových jevů čekají diamantový prach s kvalitními krystalky a krásnými jevy ve slunečním případně měsíčním světle. Místo toho se nad naším územím usidluje jedna anticyklona za druhou a inverze, které jsou s nimi spojeny rozhodně nejsou pro pozorovatele ať už hal nebo čehokoliv jiného na obloze příjemnou záležitostí. I přes to se však již první diamantové prachy se objevily a to hned několik v jediném týdnu. Bohužel se vždy jednalo o diamantové prachy s malou kvalitou a jevy vznikly pouze u umělého osvětlení. I tak bylo na co se koukat, o čemž píši hned ve dvou článcích. Další článek se zabývá pozorováním velice netradičního parhelia, které je zachyceno i na titulní stránce. Přináším rovněž pár dalších hesel z halového slovníku. Tentokrát je jich opravdu jen dost málo, což však napravím v příštím čísle Parhelia, které by mělo vyjít již kolem 20. ledna. Zajímavý článek je též od Jarma Moilanena, který obstaral Patrik Trnčák. Pojednává o oblouku, který je po Jarmu Moilanenovi pojmenován, totiž o Moilanenově oblouku. Nakonec je uveřejněn seznam titulních stran všech letošních čísel zpravodaje Parhelium společně s obsahy jednotlivých čísel. Je vidět, že všichni, kdo se na Parheliu podíleli, odvedli opravdu velký kus práce. Na poslední chvíli jsem stihnul ještě článek o experimentování se snímky korony z 29.12. Jelikož tohle je poslední letošní Parhelium, nezbývá než popřát všem čtenářům do nového roku jen to nejlepší a pokud možno co nejvíce kvalitních halových úkazů. Roman Maňák Obsah: Diamantový týden (Roman Maňák)..... 2 Parhelium 2006 (Roman Maňák)... 5 Netradiční parhelium 26.12.2006 (Roman Maňák)...11 Diamantový prach 28.12.2006 (Roman Maňák)...13 Moilanenův oblouk (Jarmo Moilanen)...16 Korona u měsíce 29.12.2006 (Roman Maňák)... 18 Halový slovník II. (Roman Maňák)... 21 Předpokládané vydání dalšího Parhelia: 20.1.2007 Případné příspěvky můžete zasílat na adresu manak[a]bourky.cz do 18.1.2007-1 -

Diamantový týden Roman Maňák První diamantové prachy letošního roku se již přihlásily o své slovo. Bohužel, zatím šlo jen o úkazy u umělého osvětlení, které sice nepostrádají jistou exotiku a na pohled bývají doslova nádherné, ale přeci jen se nemohou rovnat úkazům vzniklým na diamantovém prachu u slunce případně měsíce.jedno je však jisté tady tento handicap si diamantové prachy vynahradily svojí četností. První a hned ten nejlepší vznikl v Brně v pondělí 11.12. První lehké náznaky jsem zaznamenal již kolem šesté hodiny večerní, to pravé však přišlo až později. I když hala, která popíši později, byla hezká, jejich jasnost až na pár výjimek nebyla nijak valná. Můžou za to dvě hlavní skutečnosti, které se výraznou měrou uplatnily i při následujících diamantových praších tohoto týdne. Krystalky byly příliš malé, což měla za následek pravděpodobně vysoká teplota, která se pohybovala velmi blízko nuly a nedalo se očekávat, že ani v mírně vyšších hladinách nad zemí, kde krystalky pravděpodobně vznikaly (metry až desítky metrů nad zemí), byla teplota výrazně nižší a to díky dost silné inverzi. Druhým faktem, který znemožňoval tvorbu kvalitních úkazů byl mírný vítr. I když bych jej na Beaufortově stupnici ohodnotil stupněm 1, chvílemi 2, tak i tak slabý vítr stačí k tomu, aby krystalky dostatečně rozházel. I přes tyto znepříjemňující okolnosti vznikla celá škála halových jevů. Nejvýraznějšími byly halové sloupy, tak jako u jiných diamantových prachů u umělého osvětlení. Tímto se vlastně podobné úkazy odlišují od úkazů na obloze na obloze je symbolem málo kvalitních krystalků malé halo, kdežto halové sloupy potřebují už poněkud přesnější orientace. Zato u umělého osvětlení při diamantovém prachu vzniknou halové sloupy téměř vždy, ovšem někdy jsou jen slabé a krátké. Taková byla i většina sloupů při diamantovém prachu 11.12. Ovšem některé z nich se chvílemi staly úžasnou podívanou. Jeden z nich, který se stal jednoznačně vítězem, je na obrázku. Tento sloup, který vznikl u velmi intenzivního zdroje světla, byl hodně vysoký (z blízkosti dokonce sahal až za zenit), úzký a oblast, ze které byl viditelná, se rozprostírala v okruhu 2 až 3 kilometry od zdroje světla. Snímek je seskládán z třinácti jednotlivých expozicí a je na něj aplikována unsharp maska. - 2 -

Další z výrazných sloupů ukazuje následující snímek. U tohoto sloupu dokonce asi na 10 sekund vzniklo velmi výrazní horní slunce, i když pochybuji, že název horní slunce je v případě umělého osvětlení tím pravým. Dalšími viditelnými jevy byl horní dotykový oblouk, malé halo, cirkumzenitální oblouk a parhelický kruh. Tyto jevy oproti halovým sloupům nebyly tak výrazné, ovšem měly zase své jiné specifikum, které je nad sloupy vyvyšovalo. Toto specifikum se uplatnilo zvláště u malého hala, které mě tímto doslova okouzlilo již při diamantových úkazech uplynulou zimu. Ačkoliv jsem s o to již pokoušel, znovu se pokusím přiblížit, jak takové malé halo vlastně vypadá i když je mi jasné, že můj popis bude daleko zaostávat za skutečností. Bohužel, takový jev ani slovy popsat nelze. Malé halo se dá přirovnat k tunelu, které se díky perspektivě směrem od pozorovatele zužuje, přičemž nejužší část je u samotného zdroje osvětlení. Efekt je naprosto skvěle třírozměrný. To však není jediné, co činí malé halo tak úžasným. Velkou měrou zde přispívají samotné kratičké záblesky od krystalků, které malé halo vytváří. Tyto záblesky jsou skutečně kratičké a zviditelňují stěny tunelu. Takže o tunelu se nedá říci, že by byl statický je tvořen obrovským množství kratičkých záblesků a zdá se, že plave ve vzduchu. Právě proto jsem jej loňskou zimu nazval plovoucím tunelem. Skutečně jde o úžasnou podívanou a přeji všem, ať ji v brzké době rovněž spatří, aby usoudili, že tento jev se skutečně dost dobře slovy popsat nedá. Tento diamantový prach mě udivil i jinou věcí a tou byl obrovský plošný rozsah. Když jsem procházel brněnskými uličkami, diamantový prach stále padal i když na různých místech s různou intenzitou a různou kvalitou. Další diamantový prach, opět s jevy u umělého osvětlení, vznikl v Brně o tři dny později 14.12. Ovšem tentokrát už vznikly jenom sloupy. I následující den se v Brně odehrál - 3 -

diamantový prach. Tento jsem však už nesledoval z Brna, ale ze Ždánic, kde se objevil také. Tento diamantový prach nakonec vydržel až do dne následujícího a celková doba jeho trvání dosáhla asi 30 hodin!!! Přes den, kdy se mírně oteplilo a teplota se pohybovala těsně kolem nuly, se k němu sice přimíchaly i drobné kapičky, ale krystalky padaly stále. Konečně poslední diamantový prach se odehrál 17.12. ovšem tento již měl jen značně krátké trvání a i sloupy byly jen velice slabé. To však nic nemění na faktu, že jsem během jednoho týdne měl možnost spatřit v pěti dnech diamantový prach a vždy alespoň s nějakým úkazem, ale téměř vždy šlo o sloupy. Kromě diamantového prachu mě však 14.12. překvapila i klasická hala na obloze a to hlavně jedno z parhelií. Vracel jsem se právě ze školy, když se na obloze objevilo neuvěřitelně jasné levé parhelium na kondenzační stopě. Barvy byly vidět jen okrajově, protože parhelium neuvěřitelně oslňovalo a ihned, jak jsem jej spatřil jsem se ohlédnul za sebe. Už dříve mě totiž napadlo, zda by při extrémně jasných parheliích nemohl být vidět i stín jimi vržený. A skutečně za mnou byly dva stíny. Jeden vržený skutečným sluncem a druhý, mnohem méně výrazný, vržený parheliem. Při takovéto jasnosti vydrželo parhelium jen velice krátce (asi půl minuty), což však stačilo aby si jej povšimli i lidé stojící na nástupním tramvajovém ostrůvku. Docela rád bych věděl, co se jim v tu chvíli honilo hlavou, protože když se na obloze objeví dvě slunce, tak to není jen tak :-) K mé smůle jsem po ruce neměl ani foťák ani sluneční brýle, takže jsem parhelium nemohl zvěčnit. Ale i později bylo docela hezké, i když jeho jasnost už ani zdaleka nedosáhla jasnosti maximální. Parhelium je zachyceno na snímku složeném ze čtrnácti jednotlivých expozicí a upraveném pomocí unsharp masky. - 4 -

Parhelium 2006 Roman Maňák V roce 2006 vyšlo celkem 13 čísel zpravodaje Parhelium. Samozřejmě, že do tohoto čísla je započteno Parhelium současné plus dva speciály. - 5 -

Jak je vidět z obrázků, Parhelium přinášelo po celý rok informace o dění v oblasti halových jevů a nejen jich. I v následujícím roce bude platit, že Parhelium nebude zaměřeno jen čistě na halové jevy a přispět bude moci opět kdokoliv a to jak články teoretickými tak články pozorovatelskými, snímky, či čímkoliv jiným z dění na obloze. Určitě je vhodné se zde zmínit, že autorem šesti čísel a obou speciálů je Patrik Trnčák, kterému tímto děkuji, že nám ostatním připravil spoustu zajímavého čtení. Samozřejmě, že děkuji i ostatním, kteří se svými články a snímky na Parheliu podíleli. A nyní přehled článků právě uplynulého ročníku Parhelia. Parhelium 1/2006 Sloupy a malé halo u pouličního osvětlení Martin Jankovič 3 Hala na sněhové fréze Jan Kondziolka 3 Halové jevy v Holešově Patrik Trnčák 3 Halový sloup a subsun na poletujících krystalech 8.1. a 9.1.2006 Patrik Trnčák 4 Několik zajímavých výročí Patrik Trnčák 6 Aktuality na webu Patrik Trnčák 6 Očekáváme Patrik Trnčák 6 Parhelia pod mikroskopem I. Roman Maňák 7 Zelený záblesk Patrik Trnčák 11 Marko Mikkilä Patrik Trnčák 13 Eliptická hala od Michaela Ellestada Patrik Trnčák 15 Stránky Martina Jankoviče z Brna Patrik Trnčák 16 Stránky Lukáše Košárka z Brna Patrik Trnčák 16 Parhelium 2/2006 Pozorování v Deštném v Orlických horách 5.2.2006 Martin Jankovič 3-8 -

Několik zajímavých výročí Patrik Trnčák 4 Aktuality na webu Patrik Trnčák 4 Očekáváme Patrik Trnčák 4 Parhelia pod mikroskopem II. Roman Maňák 5 Marko Riikonen Patrik Trnčák 8 Atmospheric Halos and the Search for Angle X Patrik Trnčák 10 Parhelium 3/2006 Pozorování vzácných jevů 8.3.2006 Patrik Trnčák 3 Aktuality na webu Patrik Trnčák 4 Očekáváme Patrik Trnčák 4 Aktivity Patrik Trnčák 4 Tomáš Tržický Patrik Trnčák 5 Quo Vadis, HOP? Milan Třešňák 7 Parhelium 4/2006 Dotykové oblouky v Holešově Patrik Trnčák 3 Několik zajímavých výročí Patrik Trnčák 5 Aktuality na webu Patrik Trnčák 5 Očekáváme Patrik Trnčák 5 Aktivity Patrik Trnčák 5 Hvězdárna v Holešově Patrik Trnčák 6 Martin Popek v Holešově Patrik Trnčák 9 Parhelium 5/2006 Parhelický kruh 20.5.2006 v Holešově Patrik Trnčák 3 Parhelický kruh 20.5.2006 v Brně Lukáš Košárek 4 Parhelický kruh 26.5.2006 v Brně Lukáš Košárek 5 Parhelický kruh 29.5.2006 v Holešově Patrik Trnčák 6 Ostatní pozorování parhelických kruhů 7 Atmosférické jevy jako ročníková práce Vladana Geryková 8 Zajímavé výročí Patrik Trnčák 9 Očekáváme: Program setkání ve Finsku 14.7. 16.7.2006 Patrik Trnčák 9 Obloha a její krásy v Holešově Patrik Trnčák 10 Parhelium 6/2006 Pyramidální hala v Holešově 22.6.2006 Patrik Trnčák 3 Medardské halové překvapení 8./9.6.2006 Milan Černý 4 První velmi vzácné pozorování v Česku? Patrik Trnčák 6 Barvy na parhelickém kruhu v Holešově 12.6.2006 Patrik Trnčák 9 Pyramidky 29.6.2006 ve Ždánicích Roman Maňák 11 Aktuality a zajímavosti Roman Maňák 12 Rozhovor s Patrikem Trnčákem Roman Maňák 13 Parhelium 7/2006 Impaktní struktura Sääksäjrvi Martin Popek 2 Návštěva meteorologické stanice v Holešově P. Trnčák, M. Jankovič 5 Noční svítící oblaka nad Finskem Martin Popek 7 Pozorování atmosférických jevů během výpravy do Finska Patrik Trnčák 9 Christopher Scheiner Patrik Trnčák 10-9 -

Významné události v červenci Patrik Trnčák 11 Parhelium 8/2006 Jak velké je malé halo? Roman Maňák 3 Parryho oblouk ve Ždánicích 2.9.2006 Roman Maňák 5 Rozhovor s Martinem Popkem Roman Maňák 7 Halový test Roman Maňák 11 Halová výročí do konce roku Roman Maňák 12 Parhelium 9/2006 Analýza kunčického pyramidálního úkazu Roman Maňák 3 Nejmladší pozorovatelka halových jevů Štěpánka Kosová 7 Úžasný halový den 29.9.2006 Roman Maňák 9 Jaké bude příští Parhelium? Roman Maňák 12 Typy irizujících oblaků z pohledu pozorovatele Patrik Trnčák 13 Parhelium 10/2006 Astroseminář v Brně Roman Maňák 3 Halový slovník I. Roman Maňák 5 Velmi vzácné 46 kontaktní oblouky vyfoceny ve Finsku Patrik Trnčák 10 Dvě podzimní korony Roman Maňák 11 Alfred Lothar Wegener Patrik Trnčák 15 Desatero Murphyho zákonů v halových jevech Patrik Trnčák 16 Nad e maily čtenářů Roman Maňák 17 Duhový listopadový den Roman Maňák 18 Přednáška o atmosférických jevech Roman Maňák 20 Parhelium 11/2006 Diamantový týden Roman Maňák 2 Parhelium 2006 Roman Maňák 5 Netradiční parhelium 26.12.2006 Roman Maňák 11 Diamantový prach 28.12.2006 Roman Maňák 13 Moilanenův oblouk Jarmo Moilanen 16 Korona u měsíce 29.12.2006 Roman Maňák 18 Halový slovník II. Roman Maňák 21 Parhelium speciál leden 2006 Diamantový prach 9.1.2006 v Colfoscu v Itálii Parhelium speciál červenec 2006 Halo meeting 14. 16.7.2006 ve Finsku Lukáš Košárek Patrik Trnčák - 10 -

Netradiční parhelium 26.12.2006 Roman Maňák Někteří z vás možná užasli nad tím nádherným parheliem, které se ocitlo na titulní straně Parhelia nad jeho jasností, krásnými barvami... Ale někteří si jistě povšimli, že parhelium je nějaké podezřelé a tím teď nemyslím absenci jakéhokoliv cirru (parhelia i další halové jevy mohou vzniknout na obloze zdánlivě téměř bez cirrů). Jednoduše řečeno parhelium skutečně není to klasické 22 parhelium, které na obloze běžně vzniká, ale 56 parhelium! Už kdysi dávno mě napadlo, zkusit si vytvořit vlastní halové jevy halové jevy, které by byly obdobou těch, které vznikají na obloze, jenže které bych si vytvořil v domácích podmínkách. Zkoušel jsem experimentovat s různými materiály, které jsou pro viditelné světlo dostatečně průhledné a přitom mají krystalickou strukturu. Moje snaha se vždy setkala s neúspěchem pokud pominu fakt, že se mi několikrát povedlo vytvořit halový sloup, který však vzniká obyčejným odrazem a tudíž může vzniknout prakticky kdekoliv. Až později jsem zjistil, že mám doma skleněný hranol, jehož refraktivní úhel jsem měl možnost si dost přesně proměřit na základě úhlu minimální deviace. I z jednoduchého měření bylo zřejmé, že tato hodnota bude blízká té, kterou mají obyčejné hexagonální krystalky a přesné měření mi to jen potvrdilo. Hranol má lámavý úhel 60. K tomu, abych si vytvořil vlastní halové jevy, stačilo jen málo. Umístit vhodně krystal vzhledem ke zdroji osvětlení a pak sledovat, co vznikne. Jako zdroj osvětlení jsem v tomto případě použil sluneční světlo. Chvíli jsem s hranolem manipuloval, abych našel úhel minimální odchylky a výsledek byl perfektní, jak se můžete přesvědčit na snímku na titulce a na dalších několika snímcích, které přikládám. Barevná skvrna, která vznikla jen skutečně přesnou obdobou parhelií vznikajících na ledových krystalech jen s tím rozdílem, že díky vyššímu indexu lomu světla ve skle, je parhelium mnohem dál než při parheliích vznikajících na obloze. Vzdálenost je asi 56. - 11 -

- 12 -

Diamantový prach 28.12.2006 Roman Maňák 27.12. a 28.12. byly docela vhodné podmínky pro tvorbu diamantového prachu a tento se skutečně 28.12. v dopoledních hodinách objevil. Je pravda, že nebylo moc na co se koukat, protože DD se objevil přes den a hala u umělého osvětlení nepřipadala v úvahu. Halům u slunce zase bránila inverzní oblačnost. Ale jelikož jsem se už dřív rozhodl prozkoumat pečlivěji krystalky při nějakém DD, naskytla se mi ideální příležitost. Podmínky, které byly při tomto diamantovém prachu byly následující: Teplota asi 5 C, nízká inverzní oblačnost, mlha s viditelností zpočátku kolem 50 metrů, později lepší. Vzduch byl přesycen vodní párou. Při takovýchto podmínkách se dal očekávat vznik především ledových jehliček a méně kvalitních sloupků. A jelikož už jsem diamantový prach při podobných podmínkách několikrát zažil, tušil jsem, že velikosti krystalků budou spíše menší. V době, kdy diamantový prach začínal padat (kolem osmé hodiny ranní), padal nejintenzivněji a již z prostého pohledu na něj bylo zřejmé, že velikost krystalků je skutečně malá. To mi brzy poté prozradily i první pohledy do mikroskopu. Kromě toho došlo i k potvrzení domněnky, že převládající krystalky budou ledové jehličky. Jehliček byla ve všech vzorcích (a že sem jich neviděl málo) naprostá většina i když je pravda, že u velkého procenta krystalků bylo obtížné říct, zda jde o ledovou jehličku nebo hodně protažený sloupek. Krystalky ostatních tvarů chyběly úplně anebo, v případě ledových destiček, byly zcela výjimečné. Pro tvorbu ledových destiček by byla potřeba buď o něco vyšší teplota nebo právě naopak alespoň o 5 C vyšší, ale společně s nižší nasyceností vzduchu. Z těch několika tisíců (možná i desetitisíců) krystalků, které jsem viděl, jich byla destičkovitého tvaru jen asi desítka. Mým primárním cílem bylo nejen mrknout se, jaké že to padají krystalky, ale hlavně zjistit, jaké jsou jejich přesné velikosti, poměry stran a spektrum velikostí. Za tímto účelem jsem pořídil sérii snímků, které jsem měl v úmyslu později zpracovat. Bohužel díky vlastní chybě jsem ze zpracování musel vyřadit asi polovinu snímků. Na snímcích jsem proměřil všechny krystalky, které se v zorném poli nacházely. Tedy vynechat jsem musel některé slepence, kde nebylo zřejmé, kde který krystalek končí a dále pak krystalky natáté nebo úplně roztáté (díky metodě pozorování jich však bylo jen několik). O problémech spojených s proměřováním krystalků se zde nebudu rozepisovat, napíšu jen, že například velkým problémem byl efekt, který způsobuje vznik například korony, tedy difrakce, která velmi ztěžovala kalibraci snímků. I přes všechny problémy jsem proměřil docela spolehlivě přesně 40 krystalků. Maximální a minimální hodnoty, které jsem získal, zobrazuje tabulka. - 13 -

šířka [μm] délka [μm] poměr stran maximum 78 522 7.9 minimum 26 97 2.1 průměr 51 244 4.7 Jak vidět, rozměry se pohybují v desítkách (šířka) respektive stovkách (délka) mikrometrů. Tady tyto hodnoty mě překvapily, protože jsem je čekal asi poloviční, zvláště co se týká šířky krystalků. Je zřejmé, že při kalibraci snímků a samotném měření velikostí krystalků docházelo k náhodným chybám. Pomocí zákona šíření chyb jsem se proto snažil určit celkovou chybu měření. Velikosti jednotlivých dílčích chyb jsem bral spíše vyšší a tak je celková chyba určitě nadhodnocena. Její velikost je asi 6 μm, což si myslím, že je velice slušná hodnota, když vezmu v úvahu, jakým způsobem celé měření probíhalo. Následuje několik histogramů, které ukazují rozložení velikostí stran krystalků a rozložení poměrů stran. Je vidět, že rozložení šířek je mnohem uniformnější než rozložení délek. Otázkou je, jestli by na takovémto diamantovém prachu mohla vzniknout nějaká hala. Po zvážení všech skutečností jsem dospěl k názoru, že ano, ovšem jejich kvalita a jasnost by určitě byla nevalná. - 14 -

- 15 -

Moilanenův oblouk Jarmo Moilanen Moilanenův oblouk (M oblouk), který byl objeven v roce 1995, je dodnes záhadou, protože se nedaří přesvědčivě vysvětlit jeho vznik. Patrik Trnčák získal od Jarmo Moilanena několik slov a simulací ukazující vznik M oblouku na jistém druhu krystalků. Ovšem i zde jsou velké problémy. Volný překlad článku zajistil Roman Maňák. Na simulacích provedených pro výšky slunce 3, 10 a 25 jsou zachycena parhelia, dotykový oblouk, Parryho oblouk a M oblouk, který je dobře srovnatelný s těmi, které byly pozorovány. Stejně tak jeho vzdálenost od slunce odpovídá. V simulacích není použitá čočková projekce a proto je zakřivení oblouku mírně odlišné než na některých snímcích. Oblouk na simulacích vznikl díky dráze paprsku 13 16 v horizontálně orientovaných pyramidálních krystalech. Jde o stejnou dráhu, která vytváří 20 horní parhelium, ale zde je refraktivní úhel 34 namísto 56, který je v běžných pyramidálních krystalech. Tohle není správné řešení, protože by zde musely být ještě další oblouky s neobvyklými poloměry, stejně tak jako je otázka, zda může vzniknout pyramidální krystal s refraktivním úhlem 34. Věcí, kterou můžeme říct je, že oblouk vzniká na destičkovité orientaci nebo Parryho orientaci. Nemám žádný speciální krystal, který může způsobit vznik Moilanenova oblouku. Existence krystalu v simulacích není možná ve smyslu krystalografie. To může být buď polykrystal nebo zkřížený druh krystalu. Stále tedy zůstávají dvě otázky: 1.) Kde se vezme úhel 34, který má na svědomí vznik oblouku? Jaký druh krystalu je potřeba a proč neexistují další oblouky, které by takový krystal způsoboval? - 16 -

2.) Je orientace destičkovitá nebo Parryho? Existují totiž důkazy pro obě dvě. Je také možné, že můžou existovat dva M oblouky, z nichž jeden bude vznikat na destičkovité a druhý na Parryho orientaci. To protože my známe dva druhy úkazů s M obloukem při jednom nejsou žádné náznaky Parryho oblouku, zatímco při dalších jsou jasné Parryho oblouky. - 17 -

Korona u měsíce 29.12.2006 Roman Maňák Ve večerních hodinách 29.12. se u měsíce objevila korona a tak mě napadlo vyzkoušet si jednu věc, nad kterou jsem přemýšlel už dřív. Vše mi docela dobře nahrávalo do karet a tak jsem se do toho pustil. Obloha byla kolem osmé hodiny večerní pokryta pomalu se posunující nerovnoměrnou altokumulovou oblačností a korona, která tak vznikla byla značně nerovnoměrná v některých místech byla docela jasná jinde zase hodně slabá. Avšak to všechno se dá napravit díky skládání snímků. Pořídil jsem sérii 15 snímků o expoziční době jednoho snímku 1 sekunda, které jsem následně doma seskládal a aplikoval na ně unsharp masku. Výsledek byl takový, jaký jsem očekával. Korona měla docela rovnoměrnou jasnost, protože průměrování snímků místa s dosti odlišnou jasností na jednotlivých snímcích vyhladilo. Na výsledku se mi nelíbila pouze jedna věc díky použití silné unsharp masky došlo k tomu, že měsíc vypadal jako velký světelný kotouč na němž bylo poznat snad jen to, že není v úplňku. A přitom na některých snímcích, kde byl měsíc zakryt poněkud hustší oblačností a jeho jas tak byl zeslaben, se ukázaly velice hezky detaily na jeho povrchu. Z pořízené série snímků jsem jich proto vybral 8, kde byly detaily nejpatrnější a tyto jsem opět poskládal a opět aplikoval unsharp masku, ovšem tentokrát slabší a pro doostření jsem využil úplně jiné vrstvy než v prvním případě. Celkový výsledek mojí snahy ukazuje následující obrázek, který ovšem trochu kazí tmavší okraj kolem lemující měsíc, což je následek použití různých vrstev unsharp masky pro jednotlivé části snímku. Asi hodinu po pořízení první série snímků se vzhled korony dramaticky změnil. Díky velmi rovnoměrné vrstvě oblačnosti měla tentokrát i korona velmi rovnoměrnou jasnost a navíc byla i jasnější a barvy poněkud výraznější. Opět jsem pořídil sérii snímků, každý s expoziční dobou opět jedné sekundy, přičemž mezi jednotlivými snímky jsem se snažil udržovat stejný odstup dvou sekund. Celou sérii snímků jsem pak opět začal skládat, ovšem takovým způsobem, že jsem nejdřív seskládal prvních pět snímků, pak - 18 -

prvních deset, pak prvních patnáct a tak dále a celkem jsem tak získal 6 složenin z 5, 10, 15, 20, 25 a 30 snímků. Tyto složeniny bez jakýchkoliv dalších úprav jsou na obrázku. Je vidět, že zatímco na prvním snímku jsou zřetelné náznaky fragmentů oblaků plujících pod rovnoměrnou vrstvou řídkého altostratu, tyto náznaky se díky průměrování více snímků stávají stále míň a míň zřetelnější, čehož jsem ostatně využil i při prvním sérii snímků. Dalším efektem je čím dál větší potlačení šumu, které je ovšem viditelné pouze na snímcích s originálním rozlišením. S tím také souvisí další, i když docela nepodstatný fakt a tím je podstatné snížení velikosti snímků. Zatímco originální snímky mají velikost kolem 320 kb, obrázek vzniklý složením pěti snímků už jen 140 kb a obrázek zprůměrovaný z 30 snímků pouze 66 kb a to při stejném rozlišení a stejné kompresi. Zajímalo mě taky jak se měnila jasnost korony v průběhu asi 1.5 minuty, kdy jsem snímky pořizoval. Koronu jsem totiž docela bedlivě sledoval a řekl bych, že její jasnost byla po celou dobu stejná, respektive, že zpočátku byla o něco nižší a to díky těm několika náhodným fragmentům oblaků, které ji částečně zakrývaly a snižovaly její jasnost. Již ze série složenin je však zřejmé, že jasnost stejná není, o čemž mě přesvědčilo i její proměření. K tomu jsem využil postup obdobný astronomické aperturní fotometrii se stejnou velikostí apertury při všech měřeních. Oproti očekávání byla celková jasnost korony nejvyšší v prvním případě. Poté postupně klesala, ale posléze opět stoupla. Jak to celé probíhalo je hezky vidět z následujícího grafu, který je normovaný vůči období nejvyšší a nejnižší jasnosti, tedy v době, kdy měla korona nejvyšší jasnost je tato rovna jedné a v době, kdy měla jasnost nejnižší je rovna nule. - 19 -

1.2 1.0 0.8 relativní jasnost 0.6 0.4 0.2 0.0-0.2 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 čas [sekund] - 20 -

Halový slovník II. Roman Maňák Jak už jsem předeslal v úvodníku, tentokrát do halového slovníku přibude jen velmi málo hesel, konkrétně to bude dvě. Také jsem se rozhodl pro jednu změnu do konečné verze slovníku, která bude aktualizována vždy s novým Parheliem, budu vkládat vždy již i čerstvá hesla a tudíž ne až s měsíčním zpožděním, jak jsem původně předpokládal. Samozřejmě, že nová hesla se budou objevovat na stránkách Parhelia, aby bylo zřejmé, co přibylo. A stále platí, že pokud naleznete ve slovníku jakýkoliv nedostatek, upozorněte mě na to. cirrus (řasa) Jeden z 10 ti základních druhů oblaků. Nachází se ve vysokém patře, je tvořen ledovými krystalky a může tak dát vznik halovým jevům, ovšem počet, velikost a kvalita krystalů nemusí být vždy dostatečná k tomu, aby halový jev vznikl. Cirrus má podobu bílých, někdy až šedavých vláken často zahnutých do tvaru háčku, plošek a pruhů nacházejícím se na obloze buď osamoceně nebo ve skupinách. Někdy může pokrývat i celou oblohu. Často se tvoří na vrcholcích bouřkových oblaků cumulonimbus. Cirry vznikají při nejrůznějších atmosférických procesech a to má za následek, že je můžeme pozorovat za - 21 -

téměř kterékoliv synoptické situace, často dokonce i při silných anticyklonách. Výška cirrů je velmi proměnná a mění se jak s ročním obdobím, tak se zeměpisnou šířkou. V létě a v tropech je průměrná výška větší než pro cirry nad póly a v zimním období. Následující tabulka udává vlastnosti cirrů v číslech (tabulka převzata z [5]). vlastnost typická hodnota rozmezí tloušťka 1.5 km 0.1 8 km výška centra oblaku 9 km 4 20 km obsah krystalů 30 dm 3 10 4 10 4 dm 3 obsah vody 0.025 g m 3 10 4 1.2 g m 3 délka krystalů 250 μm 1 8 000 μm halový sloup [pillar, light pillar] (sloup) Halový sloup patří mezi nejčastější halové jevy a jak již název napovídá, má tvar světelného sloupu táhnoucího se přímo nahoru a dolů od slunce nebo měsíce. Jeho barva bývá bílá, žlutá až načervenalá, ovšem toto zbarvení není způsobeno stejným efektem jako barvy u jiných druhů halových jevů. Zabarvení dodává sloupu znečištění a vlhkost v atmosféře. Sloup nejčastěji vzniká jednoduchým odrazem paprsku od dolní (horní část halového sloupu) nebo horní podstavy (dolní část halového sloupu) ledových krystalků tvaru destiček. Může ovšem vzniknout i na krystalcích tvaru sloupků s Parryho orientací nebo na destičkách s Lowitzovou orientací. Tyto dva způsoby vzniku jsou však již mnohem méně časté. Někdy se při tvorbě sloupů uplatňuje i odraz na vnitřní stěně krystalku a to díky totálnímu odrazu. Klasickou dráhu paprsku tvořící sloup a dráhu ovlivněnou vnitřním odrazem ukazuje obrázek. Halový sloup je pravděpodobně jediný halový jev, který lze pozorovat i u jiných objektů na obloze než je slunce a měsíc. V případě dobrých podmínek se může vytvořit slabý sloup i u Venuše, případně dalších jasných planet nebo nejjasnějších hvězd. Podobně jako u dalších halových jevů se i vzhled halového sloupu mění s rostoucí výškou slunce nad obzorem a pochopitelně s kvalitou orientace krystalků. Nejlépe je sloup pozorovatelný při velmi malých výškách slunce nad obzorem, případně ještě v době, kdy je slunce několik stupňů pod obzorem. Při výškách slunce přibližně nad 10 přestávají být sloupy viditelné a zřetelná bývá za takovýchto podmínek spíše dolní část. Sloupy je i přes to - 22 -

možné spatřit při větších výškách slunce, ale ty bývají málo výrazné a krátké. Jak vypadá sloup při různých výškách slunce, ilustruje obrázek, kde je zachycen sloup a část 22 hala. Všechny simulace byly provedeny stejným způsobem s přesností orientace ledových destiček 4. Vodorovná čára znázorňuje obzor, černé kolečko je slunce, číslo nahoře udává výšku slunce nad (respektive pod) obzorem. Další obrázek pro změnu ilustruje vzhled sloupu při různých přesností orientací (číslo v horní části každého obrázku) ledových destiček při slunci nacházejícím se na obzoru.. - 23 -