Jméno autora: Mgr. Věra Kocmanová Datum vytvoření: 24. 3. 2013 Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_06_CJL_NP2 Ročník: II. Český jazyk a literatura Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace, Estetické vzdělávání Vzdělávací obor: Literatura Tematický okruh: Vývoj poezie od roku 1945 do současnosti Téma: František Hrubín Metodický list/anotace: Informace o autorovi a rozbor ukázek z díla za použití interaktivní tabule
František Hrubín (1910-1971)
narodil se v Praze do dvanácti let žil v Lešanech Pracoval v knihovně a jako redaktor v časopise Kvart Od roku 1946 se věnuje literární tvorbě Na konci čtyřicátých let jezdí do Chlumu u Třeboně Po únoru 1948 má publikační problémy 1956 odvážný projev na sjezdu spisovatelů, českou poezii přirovnal k labuti zamrzlé v ledu V šedesátých letech byla jeho tvorba konečně oceněna Pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově zdramatizoval francouzskou pohádku Kráska a zvíře
ZPÍVÁNO Z DÁLKY KRÁSNÁ PO CHUDOBĚ ZEMĚ PO POLEDNÁCH VČELÍ PLÁST MÁVNUTÍ KŘÍDEL JOBOVA NOC NESMÍRNÝ KRÁSNÝ ŽIVOT HIROŠIMA ŘÍKEJTE SI SE MNOU ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ MŮJ ZPĚV AŽ DO KONCE LÁSKY PROMĚNA SRPNOVÁ NEDĚLE KŘIŠŤÁLOVÁ NOC ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU ZLATÁ RENETA LEŠANSKÉ JESLIČKY LÁSKY
Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faethone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ. OVIDIUS VYJÁDŘI HLAVNÍ MYŠLENKU
ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU BÁSNICKÁ SKLADBA DĚJ SE ODEHRÁVÁ V LEŠANECH, V KRAJI BÁSNÍKOVA DĚTSTVÍ, POSÁZAVÍ V ROCE 1966 BYLA ZFILMOVÁNA OTAKAREM VÁVROU HLAVNÍ ROLE JAROMÍR HANZLÍK, ZUZANA CIGÁNOVÁ
DĚJ PŘÍBĚH PRÁZDINOVÉ LÁSKY VYPRAVĚČ,DVACETILETÝ FRANTIŠEK, SE STARÁ NA VENKOVĚ O NEMOHOUCÍHO DĚDEČKA PROŽÍVÁ DVA PARELELNÍ MILOSTNÉ VZTAHY S ŽIVELNOU Tonkou, tělesná láska S KOLOTOČÁŘKOU TERINOU, platonická láska TERINU HLÍDÁ VIKTOR ZE STŘELNICE, ŽÁRLIVOST VKLÁDÁ DO KŘÍDLOVKY PŘI SETKÁNÍ PO TŘECH LETECH SI PLÁNUJE VOJTA S TERINOU SPOLEČNOU BUDOUCNOST, ALE NAKONEC SE ROZCHÁZÍ VE ZLÉM
PO ROCE SE FRANTIŠEK DOZVÍDÁ, ŽE TERINA ZEMŘELA NA ZÁŠKRT PO LETECH SE SETKÁVÁ S VIKTOREM A JEDOU SE JEDOU PODÍVAT DO VESNICE, KDE SE JEJICH PŘÍBĚH ODEHRÁVAL
HLAVNÍ MOTIVY VZTAH DĚTSTVÍ A DOSPĚLOSTI VZTAH NEVINNOSTI A HŘÍCHU VZTAH NEVĚDOMOSTI A POZNÁNÍ SNAHA NAVRÁTIT SE DO MINULOSTI A ZAČÍT ŽÍT ZNOVU, BEZ CHYB A HŘÍCHŮ NEMOŽNOST TAKOVÉHO NÁVRATU NEOPAKOVATELNOST LIDSKÉHO ŽIVOTA LÁSKA V SEPĚTÍ SE SMRTÍ, MLÁDÍ SE STÁŘÍM, BUDOUCNOST S MINULOSTÍ
ÚVAHA O OSUDOVOSTI ČLOVĚKA HLEDÁNÍ SMYSLU ŽIVOT PRVNÍ BOLESTI A ZTRÁTY VYPRAVĚČ NEJPRVE VIDÍ SVOU MLADOST A ŽIVELNOST JAKO PROTIKLAD S NEMOCÍ A STÁŘÍM DĚDEČKA, ALE POSTUPNĚ DOCHÁZÍ K POZNÁNÍ KOLOBĚHU ŽIVOTA STEJNÉ PROBLÉMY PROŽÍVAL JEHO DĚDEČEK, OTEC, BUDOU JE MÍT I JEHO DĚTI
Dnes v noci (28.srpna 1930) Pralesy kopřiv, hvězdami bičované k oknu dokořán. Vlahá srpnová noc. Sedím v okně s koleny u brady. Bdím. Musím bdít. A chlad ze světnice mě tiskne do teplých a vonných vosků tam venku. (1)
Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašné sladkosti. je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým stéblem a lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsme se plaše dotkli jen jednou. (2)
Prsatá Tonka Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna Terina je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. A Tonce tryskají andělsky bílá stehna z vřesů a metlic. (3)
Viktor Nikdy nesundá čepici z hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. (4)
Já. Stále jen obletuji vlastní srdce. Jsem k zbláznění živý, má křídla zřásněná v krvi žil a cév, šíleně tepají. Jsem k zbláznění živý, Terino, a chci si tě celou vypodobnit, nevím, však, kolik máš rukou, kolik máš úst, každým stéblem a lístkem a každou hvězdou mě žíznivě piješ. Zdali tě někdy ještě uvidím? (5)
Dědeček... Ale ne! Dědečkovi Bylo by napřesrok osmdesát let. Byl po mrtvici. Denně za svítání jsem ho pomalu oblékal, s ustavičným domlouváním jako dítěti, od ponožek až k šátku na krk. Slyšel každé slovo z našeho světa, ale hned je zapomínal. Pak se nadechl: To jsem rád, že jdu domů! Chytil se hole a s mou pomocí překročil práh. Už nevnímal osoby, nedbal o jídlo, ani o spánek, ale byl jimi vždy přemožen. Z tohoto světa dožadoval se jenom šatů a hole. Z pokleslých rtů stále jen znělo: Domů! (6)
Jednou to začalo: To jsi mi, tatínku, poprvé půjčil břitvu. Tenkrát jsi netušil, že mi třeba dáváš dar nad mé síly, jako jsem netušil, že zaslechnu až za šestadvacet let šelest popela, jenž sesypal se náhle na žhavém konci doutníku, když mi ze rtu vytryskla pod břitvou kapička krve a ty ses polekal a prudce trhl rukou Kdybys mi řekl: Ten dar je nad tvé síly!, Byl bych jej stejně vymáhal, byl jsem prudký, byl jsem nedočkavý a nebylo možno déle se zdržet. (7) VYJÁDŘI HLAVNÍ MYŠLENKU.
CITACE, POUŽITÁ LITERATURA Zdroj klipartů: MS Office, Verze : 14.0.6123.50 SLANAŘ, Otakar a kol. OBSAHY A ROZBORY DĚL. TŘEBÍČ: PETRA MRÁKOTOVÁ, 2006, ISBN 80-902571-7-8. HRUBÍN, František. Romance pro křídlovku. České Budějovice: DONA, 1992, ISBN 80-85463-08-3. (1,2,3,4,5,6,7)