CESTOVNÍ NÁHRADY. 119/1992 Sb. Zákon ze dne 4. března 1992 o cestovních náhradách

CESTOVNÍ NÁHRADY 119/1992 Sb. Zákon ze dne 4. března 1992 o cestovních náhradách Změna: opatření MPSV z 9.12.1992 Změna: opatření MPSV z 22.1.1993 Změna: opatření MPSV z 2.3.1993 Změna: opatření MPSV z 19.3.1993 Změna: opatření MPSV z 25.8.1993 Změna: opatření MPSV z 19.11.1993 Změna: opatření MPSV z 20.12.1993 Změna: 44/1994 Sb. Změna: opatření MPSV z 21.6.1994 Změna: opatření MPSV z 15.9.1994 Změna: opatření MPSV ze 17.11.1994 Změna: opatření MPSV ze 3.4.1995 Změna: opatření MPSV z 15.5.1995 Změna: opatření MPSV z 18.12.1995 Změna: opatření MPSV z 23.4.1996 Změna: opatření MPSV ze 14.6.1996 Změna: opatření MPSV z 19.11.1996 Změna: opatření MPSV z 18.6.1997 Změna: opatření MPSV z 19.8.1997 Změna: opatření MPSV z 18.11.1997 Změna: opatření MPSV z 19.2.1998 Změna: 125/1998 Sb. Změna: 324/1998 Sb. Změna: 333/1999 Sb. Změna: 36/2000 Sb. Změna: 132/2000 Sb., 220/2000 Sb., 448/2000 Sb. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Základní ustanovení 1 Účel zákona (1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen "náhrady") a) zaměstnancům v pracovním poměru, b) členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství, c) zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto, d) fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon ( 16), (dále jen "zaměstnanec"). (2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm ( 2 odst. 3). 2 Vymezení pojmů (1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty. Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění1) se nepovažuje za pracovní cestu. (2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.

(3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo pobytu. Pokud má zaměstnanec na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady jako při pracovní cestě. (4) Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona považují, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící v domácnosti2) se zaměstnancem. 1) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb. 2) 115 občanského zákoníku. ČÁST DRUHÁ Poskytování náhrad Náhrady při pracovní cestě Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu určí místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy a ukončení pracovní cesty; může určit též další podmínky pracovní cesty. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu přísluší a) náhrada prokázaných jízdních výdajů, b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování, c) stravné za podmínek dále stanovených, d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů, 3 4 e) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého nebo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem předem dohodnutého pobytu rodiny, trvá-li pracovní cesta více než sedm po sobě následujících kalendářních dnů, a to každý týden, není-li v kolektivní smlouvě, popřípadě v pracovní smlouvě nebo jiné písemné dohodě se zaměstnancem dohodnuta tato náhrada za delší dobu, nejdéle však za jeden měsíc. 5 Stravné (1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné, které činí a) 55 Kč až 67 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 85 Kč až 102 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, c) 133 Kč až 159 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. (2) Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci 1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní cesty. (3) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 55 Kč. (4) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného, popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě. (5) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí, a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 % z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře. (6) Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, a pokud tak neučiní, stravné se nekrátí. Míru krácení stravného může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. 6 Náhrady při přeložení a při přijetí (1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání3) a při přeložení na žádost zaměstnance3a) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let. (2) Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě3b) a při přeložení z důvodu nezbytné provozní potřeby3c) poskytne zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v 4 a 5. (3) Zaměstnanci, který pobírá stravné podle předchozích odstavců a je v této době vyslán na pracovní cestu, poskytuje zaměstnavatel náhradu, která je pro zaměstnance výhodnější. (4) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci též náhradu prokázaných stěhovacích výdajů. 3) Např. 33 odst. 1 zákoníku práce. 3a) 40 zákoníku práce. 3b) 38 odst. 4 zákoníku práce. 3c) 38 odst. 3 zákoníku práce. 7

Náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách (1) Dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty. (2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,90 Kč; b) u osobních silničních motorových vozidel 3,30 Kč; při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 15 %. (3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. (4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty vozidla. (5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu. (6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. (7) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy. 8 Přizpůsobování sazeb náhrad (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou novou výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši sazeb a novou výši průměrných cen stanoví, pokud podle údajů Českého statistického úřadu o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování, o cenách vozidel a o průměrných cenách pohonných hmot se tyto ceny od účinnosti zákona, jde-li o sazby stravného a sazby náhrad za používání silničních motorových vozidel, nebo od účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %. (2) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem dolů. 9 Jiné a vyšší náhrady Zaměstnavatel, který není státem, za který jedná organizační složka státu,3d) rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací,4) orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpočtové

organizace, okresním úřadem4a) nebo územním samosprávným celkem (dále jen "rozpočtová a příspěvková organizace"), může poskytovat zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou, s jinými změnami místa výkonu práce a s přijetím do zaměstnání nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. 3d) 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 8b zákoníku práce. 4) Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů. 4a) Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů. ČÁST TŘETÍ Náhrady při zahraničních pracovních cestách Na poskytování náhrad při zahraničních pracovních cestách, včetně jiných a vyšších náhrad, se vztahuje úprava stanovená v 2 až 9, pokud není dále stanoveno jinak. 10 11 Náhrada za cesty k návštěvě rodiny Při zahraniční pracovní cestě zaměstnavatel dohodne se zaměstnancem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu rodiny; ustanovení 4 písm. e) se nevztahuje na cesty k návštěvě rodiny zaměstnance vyslaného na zahraniční pracovní cestu. 12 Stravné (1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času. (2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů. (3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy alespoň 20 %. (4) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní

cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší. (5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými jsou vedoucí organizace a jemu přímo podřízení vedoucí zaměstnanci, určit stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až o 15 %. (6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o a) 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě, b) 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby5) a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě. Postup zaměstnavatele podle 9 tím není dotčen. 5) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. 13 Kapesné Zaměstnavatel může zaměstnancům při zahraniční pracovní cestě poskytovat vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného určeného podle 12. 14 Náhrada výdajů za pohonné hmoty Při poskytování náhrad za používání silničních motorových vozidel podle 7 přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě náhrada za pohonné hmoty v cizí měně za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km. 15 Vyloučení souběhu náhrad poskytovaných v české a cizí měně (1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v 5 odst. 1. (2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu. Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky nevznikne zaměstnanci nárok na stravné v cizí měně ( 12 odst. 4), připočte se tato doba k době trvání pracovní cesty na území České republiky podle odstavce 1. 16 Zahraniční pracovní cesty konané na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců (1) V dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců může zaměstnavatel se zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec vysílán, sjednat poskytování bezplatného ubytování, stravného, kapesného a náhradu jízdních výdajů za cesty související s výkonem práce.

(2) Jízdní výdaje za cesty ze sídla zaměstnavatele, který zaměstnance vysílá na pracovní cestu, do sídla zaměstnavatele v zahraničí a zpět hradí vysílající zaměstnavatel. (3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného poskytovaného českému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše stanovené tímto zákonem. (4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky se poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného stanoveného při pracovních cestách na území České republiky, nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného. Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky lze poskytovat vedle stravného kapesné až do výše 40 % určeného nebo sjednaného stravného. (5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné. 17 Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník ( 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je stát, za který jedná organizační složka státu,3d) rozpočtová organizace, orgán nebo organizace, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, příspěvková organizace, jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů, okresní úřad4a) nebo územní samosprávný celek, nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a v zemi pravidelného pracoviště. 3d) 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 8b zákoníku práce. 4a) Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů. ČÁST ČTVRTÁ Společná, přechodná a závěrečná ustanovení 18 zrušen 19 Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit. 20

(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty ( 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. (2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku. (1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout. 21 (2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na stravné v cizí měně i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí ( 12 odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den určení výše zálohy. (3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu. (4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky. (5) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry uvedené v odstavci 2. 22 Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,7) při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.8) 7) 130 zákoníku práce. 8) 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona se řídí zákoníkem práce, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak. 23

24 Vláda může v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce, přijetím do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí. Zrušují se: 1. Vyhláška Ministerstva financí č. 18/1960 Sb., o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách. 25 2. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984 Sb., vyhlášky č. 251/1990 Sb., vyhlášky č. 338/1990 Sb., vyhlášky č. 430/1990 Sb. a vyhlášky č. 480/1990 Sb. 3. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č. 81/1988 Sb., vyhlášky č. 241/1988 Sb. a vyhlášky č. 251/1990 Sb. 4. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 120/1991 Sb., kterou se doplňují některé právní předpisy o cestovních náhradách. 5. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 148/1991 Sb., kterou se doplňuje vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 31. srpna 1982 čj. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí, ve znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 18. června 1990 čj. 225-18991-5157. 6. Pokyny Ústředního svazu spotřebních družstev ze dne 7. dubna 1965 č. 26/1965 Věst. ÚSSD pro poskytování náhrad pracovníkům, kteří pravidelně ve větším rozsahu používají služebního motocyklu, vlastního jízdního (motorového) kola nebo konají cesty pěšky (reg. částka 40/1965 Sb.). 7. Výnos Ministerstva stavebnictví ze dne 9. ledna 1968 č. 3/1968 Zpravodaje ministerstva stavebnictví o určení pracovišť, na která se v podnicích průmyslové výroby vztahuje zvláštní úprava nocležného (reg. částka 10/1968 Sb.). 8. Výnos Ministerstva zemědělství a výživy ze dne 3. 11. 1967 čj. VII/3-1747/1967, kterým se provádějí některá ustanovení vyhl. č. 96/1967 Sb. (reg. částka 11/1968 Sb.). 9. Výnos č. 9 Ministerstva hornictví ze dne 1. dubna 1967 čj. 42. 2/776/67 k provedení zákoníku práce (reg. částka 17/1967 Sb.), ve znění výnosu č. 2 Ministerstva hornictví ze dne 28. 5. 1968 čj. 42.3/657/68 (reg. částka 25/1968 Sb.) a výnosu č. 1 Federálního výboru pro průmysl ze dne 15. dubna 1970 (reg. částka 48/1968 Sb.). 10. Výnos Ústřední správy geodézie a kartografie ze dne 20. prosince 1968 č. 6158/1968-2, kterým se stanoví zásady pro paušalizaci náhrad cestovních výdajů (reg. částka 48/1968 Sb.). 11. Směrnice Federálního ministerstva financí ze dne 11. července 1972 čj. VII/4-8921/72 o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách (reg. částka 18/1972 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva financí ze dne 31. května 1988 čj. VI/2-8 900/88 (reg. částka 23/1988 Sb.). 12. Zásady Federálního ministerstva dopravy ze dne 11. září 1975 čj. 20 808/75-09 pro poskytování paušálních náhrad cestovních výdajů (reg. částka 3/1976 Sb.). 13. Výnos Federálního ministerstva financí ze dne 20. března 1978 čj. II/6000/1978 o odměňování a hmotném zabezpečení některých pracovníků po dobu jejich pobytu v zahraničí (reg. částka 11/1978 Sb.).

14. Směrnice Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. srpna 1979 čj. 316-1238/79-7315 o odměňování pracovníků, kteří v souvislosti s výkonem povolání řídí služební silniční motorová vozidla (reg. částka 25/1979 Sb.), ve znění vyhlášky č. 251/1990 Sb. 15. 4 a 5 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. října 1981 čj. 316-1099/81-7300 o odměňování a poskytování cestovních náhrad vietnamským občanům dočasně zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 34/1981 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 7. 1989 čj. 221-8747-5123, 060589 (reg. částka 26/1989 Sb.). 16. Výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. srpna 1982 čj. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí (reg. částka 34/1982 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. června 1990 čj. 225-18991-5157 (č. 287/1990 Sb.). 17. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 5. října 1982 o náhradách cestovních a jiných výdajů kominíků (reg. částka 10/1983 Sb.). 18. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 12. ledna 1983 čj. 25 080/82-03 o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel v organizacích v působnosti Federálního ministerstva dopravy (reg. částka 9/1983 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 439/ 1990-320 (č. 452/1990 Sb.). 19. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 27. října 1983 čj. 20 324/1983-03 o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel trvale vykonávajícím řídící činnost technickohospodářského charakteru v organizacích v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. částka 4/1984 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 439/1990-320 (č. 451/ 1990 Sb.). 20. Výnos Federálního ministerstva financí a Federálního ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. srpna 1984 čj. FMF VI/3-11 811/84 a čj. FMZO 598/14/84 o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách členů posádek dopravních prostředků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva financí a Federálního ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. února 1987 čj. FMF VI/3-1.840/87 a čj. FMZO 86/14/87 (reg. částka 11/1987 Sb.). 21. Výnos Ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 18. 6. 1985 čj. MH/13-6699/1939/85 o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky a výkupčí druhotných surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 20/1985 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 9. 1990 čj. MH/1-13980/720/1990 (č. 398/1990 Sb.). 22. Výnos Federálního ministerstva financí čj. VIII/4/16 986/85 o stanovení jednotné zahraniční diety pro československé pracovníky na integračních akcích v SSSR (reg. částka 30/1985 Sb.). 23. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 4. září 1985 o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky (reg. částka 4/1986 Sb.). 24. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 24. června 1986 čj. 6006/1986-03 o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů pro některé pracovníky dopravy, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (reg. částka 18/1986 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 438/1990-320 (č. 414/1990 Sb.). 25. Výnos Ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 31. července 1987 čj. SD/33-2728/1987 o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů jízdních pracovníků silniční a městské dopravy (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra České republiky ze dne 24. července 1990 čj. SD/1 R-11021/90 (č. 345/1990 Sb.). 26. Výnos Ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 25. května 1987 č. MH- 41/203/1987 o zvláštních paušálních cestovních náhradách pro kominíky a výkupčí druhotných

surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra Slovenské republiky z 8. ledna 1991 č. MH-5/1991-OE (č. 53/1991 Sb.). 27. Výnos Federálního ministerstva financí ze dne 22. června 1987 čj. III/11.000/87 o cestovních náhradách při zahraničních bezdevizových pracovních cestách (reg. částka 17/1987 Sb.). 28. Výnos Ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 10. září 1987 č. SD-3138/1987-4 o zvláštních paušálních cestovních náhradách pracovníků silniční a městské dopravy, silničního hospodářství a automobilového opravárenství (reg. částka 18/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra Slovenské republiky z 3. ledna 1991 č. SD-3003/1991. 29. 5 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. října 1987 čj. 515-31053- 5123 o odměňování a poskytování cestovních náhrad angolským občanům dočasně zaměstnaným v československých organizacích (reg. částka 25/1987 Sb.). 30. 4 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. prosince 1987 čj. 515-37137-5123 o odměňování a poskytování cestovních náhrad vedoucím skupin korejských občanů a korejským tlumočníkům zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 26/1987 Sb.). 31. Výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. září 1991 čj. F 43-6138-7201-120991 o poskytování příplatku k úhradě cestovních výdajů pracovníkům přijatým z České republiky do federálních orgánů na území Slovenské republiky (č. 404/1991 Sb.). 32. Usnesení Předsednictva vlády ČSSR ze dne 27. října 1971 č. 344 k návrhu na úpravu náhrad výdajů funkcionářů, vedoucích pracovníků a vedoucích delegací při zahraničních pracovních cestách. (2) Platnosti pozbývají výjimky, odchylky a další opatření stanovené podle dosavadních právních předpisů o cestovních náhradách. 26 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.

21/1992 Sb. ZÁKON ze dne 20. prosince 1991 o bankách Změna: 264/1992 Sb. Změna: 292/1993 Sb. Změna: 156/1994 Sb. Změna: 83/1995 Sb., 84/1995 Sb. Změna: 61/1996 Sb.Změna: 306/1997 Sb. Změna: 16/1998 Sb. Změna: 127/1998 Sb. Změna: 165/1998 Sb. Změna: 120/2001 Sb.Změna: 239/2001 Sb. Změna: 319/2001 Sb. Změna: 239/2001 Sb. (část) Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Základní ustanovení (1) Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciová společnost,1) které a) přijímají vklady od veřejnosti a b) poskytují úvěry a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají povolení působit jako banka ( 4). (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) vkladem svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu; b) úvěrem v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky 1 (3) Kromě činností uvedených v 1 odst. 1 písm. a) a b) může banka, pokud z povolení působit jako banka nevyplývá něco jiného, vykonávat tyto další činnosti a) investování do cenných papírů na vlastní účet; b) finanční pronájem (finanční leasing); c) platební styk a zúčtování; d) vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků; e) poskytování záruk; f) otvírání akreditivů; g) obstarávání inkasa; h) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta 1. s devizovými hodnotami,

2. v oblasti termínovaných obchodů (futures) a opcí (options) včetně kursových a úrokových obchodů, 3. s převoditelnými cennými papíry; i) účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb; j) finanční makléřství; k) poskytování porad ve věcech podnikání; l) obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství (portfolio management); m) uložení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot; n) výkon funkce depozitáře; o) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků); p) poskytování bankovních informací; r) pronájem bezpečnostních schránek. (4) Vydávat hypoteční zástavní listy podle zvláštního zákona1a) může jen banka, v jejímž povolení působit jako banka je oprávnění k této činnosti výslovně uvedeno. (5) Výkon některých činností uvedených v odstavcích 3 a 4 může být zvláštním zákonem vázán na udělení povolení. (6) Bankovní činnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) a v odstavci 3 mohou vykonávat prostřednictvím svých poboček také zahraniční banky, které k tomu mají povolení podle 5. (7) Povolení působit jako banka může obsahovat vymezení rozsahu povolené činnosti a stanovení podmínek, které musí banka splnit před zahájením kterékoliv povolené činnosti, popřípadě je dodržovat při výkonu kterékoliv povolené činnosti. (8) Právní postavení České národní banky upravuje zvláštní zákon.2) 1) Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. 2) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb. 1a) Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. Bez povolení působit jako banka nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. 2 3 (1) Slovo "banka" nebo "spořitelna", jeho překlady nebo slova, v jejichž základě se tato slova vyskytují, smí užívat v obchodním jménu pouze právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako

banka, pokud není zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo "banka" nebo "spořitelna" používá, že tato osoba se nezabývá činností uvedenou v 1 odst. 1. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na právnické osoby, jejichž obchodní jméno nebo název je zaveden nebo uznáván zákonem nebo mezinárodní smlouvou. ČÁST DRUHÁ Povolení působit jako banka 4 (1) Žádost o povolení působit jako banka se předkládá České národní bance. Se žádostí o povolení se předkládá návrh stanov. Náležitosti žádosti, jakož i minimální výši upsaného základního jmění (dále jen "základní jmění"), která je podmínkou pro udělení povolení, stanoví Česká národní banka opatřením, 3) které vyhlásí ve Sbírce zákonů. (2) O udělení povolení působit jako banka rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. (3) O udělení povolení se rozhoduje po posouzení a) původu, dostatečnosti a složení základního jmění a dalších finančních zdrojů banky; b) odborné způsobilosti a občanské bezúhonnosti osob, které jsou na základě pracovní, mandátní či jiné smlouvy navrhovány v bance na výkonné řídicí funkce, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, (dále jen "vedoucí zaměstnanci banky"), c) technických a organizačních předpokladů pro výkon navrhovaných činností banky; d) reálnosti ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě banky; e) způsobilosti zakladatele s podílem 10 % a více na hlasovacích právech banky k výkonu práv akcionáře při podnikání banky. (4) Česká národní banka je oprávněna vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů týkající se fyzických osob, které jsou zakladateli banky nebo jsou navrhovány na vedoucí zaměstnance banky. Osoba v minulosti pravomocně odsouzená za úmyslný trestný čin nesmí působit jako vedoucí zaměstnanec banky. 3) 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. (1) Zahraniční banka, která hodlá zřídit pobočku na území České republiky, předkládá žádost o povolení působit jako banka České národní bance. (2) O udělení povolení podle odstavce 1 rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. (3) O udělení povolení se rozhoduje po posouzení a) výše kapitálu a ostatních finančních zdrojů poskytnutých zahraniční bankou její pobočce; 5

b) technických a organizačních předpokladů pro výkon navrhovaných činností; c) odborné způsobilosti a občanské bezúhonnosti osob navrhovaných pro řízení pobočky; d) reálnosti ekonomických kalkulací. (4) Náležitosti žádosti, jakož i minimální výši poskytnutého kapitálu stanoví Česká národní banka opatřením,3) které vyhlásí ve Sbírce zákonů. 3) 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. (1) Povolení působit jako banka se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelné na jinou osobu. 6 (2) V povolení působit jako banka může být výkon některých činností uvedených v 1 odst. 3 vyloučen nebo omezen. 7 Úplný seznam bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky vede Česká národní banka. Seznam je k nahlédnutí v ústředí a pobočkách České národní banky. (1) Povolení působit jako banka zaniká dnem, 7a a) kterým nabývá právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka, b) ke kterému se banka zrušuje, c) od kterého podle rozhodnutí valné hromady dosavadní banka nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba povolení působit jako banka, d) výmazu banky z obchodního rejstříku. (2) Povolení působit jako banka udělené zahraniční bance pro její pobočku zaniká rovněž dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí činnost své pobočky na území České republiky, a dále dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka. ČÁST TŘETÍ Organizace banky 8 (1) Banka musí mít statutární orgán1) a dozorčí radu. (2) Statutární orgán musí být nejméně tříčlenný a musí být složen z vedoucích zaměstnanců banky. (3) Člen statutárního orgánu banky nesmí být současně statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady jiné právnické osoby, která je podnikatelem.

Zaměstnanec banky nesmí být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu takové právnické osoby. To neplatí pro členství a) člena statutárního orgánu banky ve statutárním orgánu nebo dozorčí radě finanční instituce pod kontrolou banky, právnické osoby oprávněné organizovat poptávku a nabídku cenných papírů a podniku pomocných bankovních služeb ( 17a odst. 5), b) zaměstnance ve statutárním orgánu podniku pomocných bankovních služeb nebo pro výkon funkce statutárního orgánu v tomto podniku. (4) Pravomoci statutárního orgánu a dozorčí rady musí být uvedeny ve stanovách. (5) Na dozorčí radu banky nesmějí být přenášeny pravomoci, které obchodní zákoník svěřuje představenstvu akciové společnosti. 1) Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. 8a Členové statutárního orgánu banky, kteří porušili své povinnosti z titulu člena statutárního orgánu banky vyplývající pro ně z právních předpisů nebo stanov, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikne věřitelům banky tím, že v důsledku porušení povinnosti těmito členy statutárního orgánu banka není schopna plnit své splatné závazky. (1) Banka je povinna ve stanovách upravit také a) strukturu a organizaci banky; 9 b) pravomoc a odpovědnost vedoucích zaměstnanců; c) pravomoc a odpovědnost dalších zaměstnanců ústředí a poboček, popřípadě jiných organizačních jednotek banky, oprávněných k provádění bankovních obchodů; d) systém vnitřní kontroly. (2) Ověřené kopie stanov a jejich změn musí být uloženy u České národní banky. 10 Banky a pobočky zahraničních bank se zapisují do obchodního rejstříku a jsou povinny uložit u České národní banky výpis z obchodního rejstříku. ČÁST ČTVRTÁ Provozní požadavky 11

(1) Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny informovat ve svých provozních prostorách písemnou formou v českém jazyce o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních obchodů a služeb. Ustanovení 273 odst. 1 obchodního zákoníku tím není dotčeno. (2) V informaci o službách, které spočívají v převzetí peněžních prostředků od klienta, musí být výslovně uveden vztah této služby k pojištění vkladů. (3) Banka je povinna čtvrtletně uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své činnosti a finanční ukazatele v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky. O své činnosti a finančních ukazatelích je povinna v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky informovat i pobočka zahraniční banky. (4) Banka a pobočka zahraniční banky je povinna vést agendu každé smlouvy uzavírané s klientem takovým způsobem, aby na žádost České národní banky byla bez zbytečného odkladu schopna předložit příslušné doklady v ověřeném překladu do českého jazyka. 11a (1) Banka, která je oprávněna vydávat hypoteční zástavní listy, je povinna vydat obchodní podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů podle zvláštního zákona,1a) v nichž stanoví zejména postup při prodlení dlužníka se splácením úvěrů nebo úroků a případy změn na straně dlužníka, za kterých je banka oprávněna požadovat předčasné splacení úvěru. (2) Banka si nesmí vymínit předčasné splacení úvěru podle odstavce 1 v případě svého zrušení, následuje-li po něm likvidace banky. 12 (1) Banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. (2) Banka nesmí uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, zejména takové, které zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. (3) Banky jsou povinny zachovávat stanovený poměr kapitálu a rezerv k aktivům, popřípadě závazkům banky ( 15). Banky jsou povinny zabezpečovat, aby a) částka úvěrů poskytnutých jednomu dlužníkovi, popřípadě ekonomicky spjaté skupině dlužníků, nepřekročila stanovené procento z kapitálu a rezerv ( 15); b) celková částka úvěrů poskytnutých deseti největším dlužníkům, popřípadě ekonomicky spjatým skupinám dlužníků, nepřekročila stanovené procento z celkového objemu kapitálu a rezerv banky. 13 14 Banky jsou povinny udržovat trvale svou platební schopnost v české měně i cizích měnách. Za tím účelem jsou povinny dodržovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu ( 15); tato pravidla mohou upravovat zejména

a) minimální výši likvidních prostředků, popřípadě skupiny těchto prostředků, ve vztahu k aktivům nebo ve vztahu k pasívům, popřípadě ke skupině aktiv nebo pasív; této povinnosti lze vyhovět i udržováním stanovené části zdrojů u České národní banky; b) omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů nebo investic, vkladů, záruk a závazků; c) omezení a podmínky směřující ke sladění splatnosti aktiv a pasív banky; d) omezení a podmínky pro nezajištěné devizové pozice. 15 Pravidla podle 12 až 14, jakož i co se rozumí kapitálem, rezervami, aktivy a nezajištěnými devizovými pozicemi a rozsah, v jakém těmto pravidlům podléhají pobočky zahraničních bank, stanoví Česká národní banka a vyhlašuje je jako svá opatření3) ve Sbírce zákonů. 3) 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. 16 (1) Banka je povinna vyžádat si předchozí souhlas České národní banky a) k uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, b) k rozhodnutí valné hromady o zrušení banky, c) ke sloučení banky se zrušovanou bankou, d) ke snížení základního jmění banky, nejedná-li se o snížení základního jmění banky k úhradě ztráty, e) k usnesení valné hromady podle 7a odst. 1 písm. c). K rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu podle písmen b) a c) si Česká národní banka před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. Právní úkony a usnesení valné hromady učiněné bez požadovaného předchozího souhlasu jsou neplatné. (2) Banka je povinna informovat Českou národní banku a) o zamýšlené změně stanov týkající se skutečností, které musí být ve stanovách uvedeny na základě požadavku obchodního zákoníku nebo tohoto zákona, b) o návrzích personálních změn ve statutárním orgánu banky a na místech vedoucích zaměstnanců banky, c) o záměru otevřít pobočku nebo zastoupení v zahraničí, d) o záměru založit právnickou osobu v zahraničí nebo se na ní majetkově podílet. (3) Ustanovením odstavce 1 písm. b) a c) nejsou dotčena ustanovení zvláštního předpisu.4)

4) Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. (1) Banka nesmí vykonávat kontrolu nad jinou právnickou osobou, která není bankou podle tohoto zákona, finanční institucí nebo podnikem pomocných bankovních služeb. (2) Kvalifikovaná účast banky v právnické osobě, která není bankou podle tohoto zákona, finanční institucí nebo podnikem pomocných bankovních služeb, nesmí překročit a) v jedné právnické osobě 15 % kapitálu banky, 17 b) v souhrnu vůči všem právnickým osobám 60 % kapitálu banky. (3) Omezení podle odstavce 2 neplatí u a) kvalifikované účasti banky v právnické osobě vzniklé z titulu pohledávky banky za touto právnickou osobou, pokud banka drží kvalifikovanou účast nejdéle jeden rok od jejího nabytí, b) kvalifikované účasti banky z titulu její účasti na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, pokud banka drží kvalifikovanou účast nejdéle šest měsíců od jejího nabytí. (4) Banka je povinna oznámit České národní bance bez zbytečného odkladu nabytí kvalifikované účasti na právnické osobě. 17a (1) Kontrolou se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 50 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě, nebo právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady, ředitelů právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby, ve které je osoba společníkem, akcionářem nebo členem, na základě smlouvy s právnickou osobou, ustanovení ve stanovách právnické osoby, dohody s ostatními společníky, akcionáři nebo členy právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv jiným způsobem. (2) Nepřímým podílem se rozumí podíl držený zprostředkovaně, a to prostřednictvím právnické osoby, nad kterou je vykonávána kontrola. (3) Finanční institucí se rozumí jiná právnická osoba než banka podle tohoto zákona, která provádí některou z činností uvedených v 1 odst. 1 a 3 tohoto zákona, a dále investiční společnost, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna, které vykonávají činnosti podle zvláštních zákonů.4a) (4) Kvalifikovanou účastí se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě nebo uplatňování významného vlivu na řízení této právnické osoby. (5) Podnikem pomocných bankovních služeb se rozumí právnická osoba, která poskytuje služby sloužící k podpoře podnikání bank. 4a) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 61/1996 Sb.

Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. 18 (1) Banka nesmí provádět s osobami, které k ní mají zvláštní vztah ( 19), obchody, které vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku by nebyly provedeny s ostatními klienty. (2) Banka poskytuje osobám podle odstavce 1 úvěry nebo zajištění závazků, jen rozhodne-li o tom statutární orgán na základě rozboru příslušného bankovního obchodu a finanční situace žadatele. (3) Ustanovení obchodního zákoníku o konfliktu zájmů upravující poskytování úvěrů, půjček a zajištění závazků akciovou společností4b) se pro banky nepoužije. 4b) 161e, 161f a 196a obchodního zákoníku. 19 (1) Za osoby, které mají k bance zvláštní vztah, se pro účely tohoto zákona považují a) členové statutárního orgánu a vedoucí zaměstnanci banky; b) členové dozorčí rady banky; c) právnické osoby mající kontrolu nad bankou, jejich hlavní akcionáři a členové vedení těchto společností; d) osoby blízké 5) členům statutárního orgánu, dozorčí rady, vedoucím zaměstnancům banky a osobám majícím kontrolu nad bankou; e) právnické osoby, ve kterých některá z osob uvedených pod písmeny a), b) a c) má podíl na základním jmění přesahující 10 %; f) hlavní akcionáři banky a jakákoliv právnická osoba pod jejich kontrolou; g) členové bankovní rady České národní banky; h) právnické osoby, nad kterými má banka kontrolu. (2) Hlavními akcionáři jsou osoby, které mají samy nebo na základě jednání ve shodě5b) s jinou osobou kvalifikovanou účast na bance. 5) 116 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5b) 66b obchodního zákoníku. 19a (1) Obchody s cennými papíry a obchody s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů podle zvláštního zákona5a) na vlastní účet nebo ze svého majetku může banka provádět pouze za nejvýhodnějších podmínek pro banku, zejména za nejvýhodnější cenu, které je možno při vynaložení odborné péče dosáhnout.