Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu



Podobné dokumenty
Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

HLA - systém. Marcela Vlková

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Imunitní systém.

Funkce imunitního systému

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Výukové materiály:

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

(akt , pro IMUNL)

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Nativní a rekombinantní Ag

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Doc. RNDr. Antonín Lojek, CSc. RNDr. Milan Číž, PhD. Mgr. Lukáš Kubala, Ph.D. Oddělení patofyziologie volných radikálů Biofyzikální ústav AV ČR, Brno

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Molekulární základy buněčné imunity. Buňky specifické a nespecifické imunity

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

Imunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Intracelulární detekce Foxp3

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

AtraktivníBiologie I.Fellnerová, PřF UP Olomouc

Imunitní systém, transplantace

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

Adaptivní imunita. Marcela Vlková

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Bílkoviny a rostlinná buňka

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Imunitní systém. Lymfatické orgány. Thymus - charakteristika. Thymus - vývoj. Thymus - vývoj Thymus - stavba. Histologie a embryologie

BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU

Struktura a funkce imunitního systému

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Buňka VI. Meiosa. Apoptosa. Vesikulární transport. Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

HLAVNÍ HISTOKOMPATIBILNÍ KOMPLEX. HLAVNÍ HISTOKOMPATIBILNÍ KOMPLEX Uební texty 3. LF UK

Morfologie krvinek 607

Enzymy v diagnostice Enzymy v plazm Bun né enzymy a sekre ní enzymy iny zvýšené aktivity bun ných enzym v plazm asový pr h nár

Univerzita Palackého v Olomouci. Bakalářská práce

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

OČKOVÁNÍ POLYSACHARIDOVÝMI A KONJUGOVANÝMI VAKCÍNAMI Aneb kdy a proč je výhodná imunologická paměť a kdy cirkulující protilátky

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PAMPs. DAMPs. (Pathogen-Associated Molecular Patterns) (Danger, Damage-Associated Molecular Patterns) Druhy imunitních reakcí

Specifická imunitní odpověď. Název materiálu: Datum (období) vytvoření: MUDr. Zdeňka Kasková. Autor materiálu: Zařazení materiálu:

CZ.1.07/1.5.00/

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Oběhová soustava KREV. Množství krve: 5-6 litrů 8% celkové hmotnosti max. možná ztráta 1,5 l naráz, ((2,5 l pomalu)) obnova 50ml/den, 18 l/rok

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

imunologie vznikla z mikrobiologie

9. Lipidy a biologické membrány

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Využití PCR metod při stanovení alergií na lepek. Bc. Nikola Königová

Od fyziologie k medicíně

CZ.1.07/1.5.00/

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce

Transkript:

Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)

Antigeny antigenní determinanty hapteny nosič kompletní antigen

Antigeny Epitop 2 antigen Epitop 3 Epitop 1 protilátka

Antigeny Vlastnosti antigenů: fyzikální - relativní molekulová hmotnost - rozpustnost - elektrický náboj chemické - struktura - degradovatelnost biologické - druhová vzdálenost

Antigeny Chemické složení imunogenů: polypeptidy hormony, syntetické antigeny proteiny plazmatické p., enzymy, mikrobiální p. polysacharidy kapsuly bakterií, syntetické polysach. glykoproteiny imunoglobuliny, MHC, krevní antigeny peptidoglykany z buněčných stěn bakterií nukleoproteiny chromatin, ribosomy lipoproteiny plazmatické a buněčné membrány lipopolysacharidy endotoxiny ze stěny G- bakterií

Antigeny Rozdělení antigenů: podle vztahu k danému organismu exogenní endogenní podle vzájemného vztahu dvou organismů xenogenní (heterologní) alogenní (homologní) izogenní syngenní autologní

Antigeny APC β α β α MHC II superaqntigen α β α β TCR T lymfocyt přenos signálu

Antigeny bakteriální superantigen APC virový superantigen APC MHC II TCR T lymfocyt T lymfocyt

Antigeny

MHC antigeny MHC = Major Histocompatibility Complex HLA (člověk) klasické MHC I HLA-A, HLA-B, HLA-C neklasické MHC I HLA-E, HLA-F, HLA-G MHC II HLA-DR, HLA-DQ, HLA-DP H-2 (myši) B (kuřata) MHC I všechny jaderné buňky organismu MHC II buňky prezentující antigen

MHC antigeny Tkáň T-lymfocyty Lymfoidní tkáně MHC I MHC II B-lymfocyty Makrofágy Ostatní APC Epiteliální buňky brzlíku Ostatní jaderné buňky Neutrofily Hepatocyty Ledviny Mozek Nejaderné buňky Erytrocyty

MHC antigeny α 2 α 1 α 1 β 1 α 3 β 2 m α 2 β 2 MHC I MHC II

MHC antigeny 8-10 aminokyselin 15-35 aminokyselin MHC I MHC II

MHC antigeny Peptidy jsou vázány na MHC I svými konci

MHC antigeny Peptidy jsou vázány na MHC II po celé délce

MHC antigeny Základní funkce MHC: vázat peptidové fragmenty produkované buňkou (MHC I) vázat peptidové fragmenty pohlcené buňkou (MHC II) navázané peptidové fragmenty prezentovat T-lymfocytům

MHC antigeny Cytosolové patogeny Intravesikulární patogeny Extracelulární patogeny a toxiny Jakákoliv buňka Makrofág B-lymfocyt Degradace Cytosol Endocyt. tělíska Endocyt. tělíska Vazba na MHC I MHC II MHC II Prezentace CD8 T-lymfocyty CD4 T-lymfocyty CD4 T-lymfocyty Důsledek Buněčná smrt Aktivace mikrobicidních m. Aktivace B- lymfocytů

MHC antigeny CD8 peptid + MHC I Cytotoxický T- lymfocyt CD4 peptid + MHC II T H 1 T H 2 virem infikovaná buňka makrofág bakterie B-lymfocyt bakt. toxin apoptotická buňka usmrcená bakterie B-lymfoblast

MHC antigeny Sekreční tělísko cytosol jádro endosom endolyzosom Golgiho aparát endeoplasmatické retikulum

MHC antigeny c y t o s o l peptidové fragmenty proteasom protein peptidová pumpa (TAP) endoplasmatické retikulum MHC I Golgiho komplex

MHC antigeny fagosom fagolyzosom lyzosom MHC II post-golgiho váček

MHC antigeny Invariabilní řetězec (Ii) Proteolýza po fúzi s endeosomem Fragment CLIP je nahrazen peptidovým fragmentem

Antigen prezentující buňky Antigen prezentující buňky (APC): dendritické buňky monocyty makrofágy B-lymfocyty

Antigen prezentující buňky Dendritické buňky virový antigen virus infikující buňku Monocyty/Makrofágy B lymfocyty bakterie mikrobiální toxin

Antigen prezentující buňky T-lymfocyty vstupují do kůry lymfatické uzliny z krevního oběhu Některé T-lymfocyty opouštějí lymfatickou uzlinu lymfatickou cévou T-lymfocyty moniturují antigeny prezentované APC Jiné T-lymfocyty proliferují a diferencují se v efektorové buňky

Antigen prezentující buňky Specifický signál a ko-stimulátor MHC II antigen TCR CD4 Aktivovaný T-lymfocyt

Antigen prezentující buňky

Antigen prezentující buňky Ko-stimulační signál indukuje expresi CD152 naivní T-lymfocyt CD152 inhibuje proliferaci T-lymfocytů aktivovaný T-lymfocyt APC APC

Antigen prezentující buňky Langerhansovy buňky v kůži váží antigen Langerhansovy buňky vstupují do lymfatického systému

Antigen prezentující buňky Langerhansovy b. se v lymfatické uzlině mění na dendritické b. exprimující B7 Dendritické b. aktivují naivní T-lymfocyty

Antigen prezentující buňky Fluorescenční mikroskopie Elektronová mikroskopie Dendritické buňky v lymfoidní tkáni