Geografie Keni s akcentem na cestovní ruch

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA MEZINÁRODNÍCH ROZVOJOVÝCH STUDIÍ Kristýna KEJÍKOVÁ Geografie Keni s akcentem na cestovní ruch Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, Ph.D. Olomouc 2008 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu použité literatury. V Olomouci 11. května 2008. podpis 2

Touto cestou děkuji doc. RNDr. Zdeňku Szczyrbovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, za pomoc při kompletaci potřebné literatury a za věcné rady a připomínky. Zvláštní poděkování patří i mé nejbližší rodině za poskytnutou oporu a podporu při studiu a zpracování této práce. 3

OBSAH: SEZNAM ZKRATEK... 5 SEZNAM PŘÍLOH... 6 1. ÚVOD... 7 2. CÍLE PRÁCE A POUŽITÁ METODIKA... 8 3. REŠERŠE ZÁKLADNÍ LITERATURY K PROBLEMATICE CESTOVNÍHO RUCHU, METOD JEHO HODNOCENÍ A REGIONÁLNÍHO ROZVOJE... 10 3.1. EKOTURISMUS (EKOTURISTIKA)... 15 3.2. GEOTURISMUS... 16 4. KOMPLEXNÍ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA STÁTU... 19 4.1. FYZICKO-GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 28 4.2. SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ... 33 4.3. SWOT ANALÝZA... 48 SILNÉ STRÁNKY:... 48 SLABÉ STRÁNKY:... 49 PŘÍLEŽITOSTI:... 49 OHROŽENÍ:... 50 5. CESTOVNÍ RUCH V KENI... 52 5.1. PŘÍPADOVÁ STUDIE NÁRODNÍ REZERVACE MAASAI MARA... 60 6. ZÁVĚR... 64 7. SUMMARY... 66 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 67 9. PŘÍLOHY... 76 4

Seznam zkratek CZK CR DP FGM FORD HDI HDP KADU KANU KAU KES KWS NARC NPD ODM OSN TIES UNEP UNESCO USD Česká koruna Cestovní ruch Demokratická strana Mrzačení ženských pohlavních orgánů Fórum za obnovení demokracie Index lidského rozvoje Hrubý domácí produkt Keňská africká demokratická unie Keňská africká národní unie Keňská africká unie Keňský šilink Keňský úřad pro ochranu životního prostředí Národní duhová koalice Strana národního rozvoje Pomerančové demokratické hnutí Organizace spojených národů Mezinárodní ekoturistická společnost Program OSN pro životní prostředí Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu Americký dolar 5

Seznam příloh Obr. 1: Pozitivní a negativní dopady CR Obr. 2: Mapa Keni Obr. 3: Administrativní členění na provincie, Keňa Obr. 4: Velká pětka Obr. 5: Rozdělení keňského obyvatelstva podle etnik Obr. 6: Počet obyvatelstva v jednotlivých provinciích, 1999 2010 Obr. 7: Vývoj počtu obyvatel, 1999 2010 Obr. 8: Etnické skupiny na území Keni Obr. 9: Africké kmeny Obr. 10: Věková pyramida, Keňa Obr. 11: Venkovská chudoba, Keňa Obr. 12: Slum Kibera v Nairobi Obr. 13: Vegetace a zemědělství v Keni Obr. 14: Ekonomická aktivita v Keni Obr. 15: Vývoj HDI, 1975 2005 Obr. 16: Mombasa: The Tusks Obr. 17: Počet zahraničních návštěvníků/rok, 2000 2007 Obr. 18: Příjmy z cestovního ruchu, 2000-2007 Obr. 19: Cíl návštěvy země, 2006 Obr. 20: Délka pobytu, 2006 Obr. 21: Přehled keňských parků a rezervací Obr. 22: Národní parky a rezervace Obr. 23: Národní rezervace Maasai Mara Obr. 24: Velké stěhování Serengeti Maasai Mara Příloha 1: První keňský prezident Jomo Kenyatta Příloha 2: Druhý keňský prezident Daniel arap Moi Příloha 3: Současný keňský prezident Mwai Kibaki Příloha 4: Současný keňský premiér Raila Odinga Příloha 5: Rozdělení Viktoriina jezera Příloha 6: Satelitní snímek jezera Turkana 6

1. Úvod Odpočinek a regenerace, chuť poznávat nová místa, kulturu či společnost, snaha vybočit ze stereotypu každodenního života a alespoň na pár dnů utéct od všech povinností, stejně jako stále se zvyšující dostupnost velmi exotických a v minulosti izolovaných, nepříliš známých míst, případně rostoucí rychlost přepravy, větší finanční možnosti turistů a rozvoj obchodování v mezinárodním měřítku lze považovat za hlavní aspekty razantního rozvoje cestovního ruchu v posledních letech. Cestovní ruch je tradičně důležitým ekonomickým sektorem pro rozvinuté země západního typu. Velmi významně může přispět k rozvoji v rozvojových zemích, které mají pro cestovní ruch zejména přírodní, ale také kulturní předpoklady. Rostoucí význam cestovního ruchu může v mnoha oblastech vyvolat (a v mnoha oblastech již vyvolal) nadměrnou turistickou aktivitu, tzv. masovost, která vede velmi často k ničení hlavně přírodního potenciálu turistické oblasti. Pro vzájemnou spokojenost hostitelských i zahraničních aktérů je nezbytná tolerance k mentalitě a zvyklostem domorodého obyvatelstva a vhodné chování v turistických lokalitách. Uvědomělé chování zahraničních turistů je již jasně patrné ve zvýšené poptávce po formách cestovního ruchu podporujících udržitelný rozvoj. Turisté upřednostňující takové formy cestovního ruchu si skvěle užijí nejen vlastní dovolenou, ale těšit je může i dobrý pocit z toho, že svým uvědomělým chováním dopomáhají ke zvyšování životních standardů a obecně k sociálnímu rozvoji navštívené země. 7

2. Cíle práce a použitá metodika Cíle bakalářské práce jsou zaměřeny na komplexní zpracování geografie keňského státu. Značná pozornost je věnovaná přírodnímu a kulturnímu potenciálu země. Ten hraje důležitou roli v rozvoji a posilování pozic cestovního ruchu v rámci ekonomiky země. V kapitole Rešerše základní literatury k problematice cestovního ruchu, metod jeho hodnocení a regionálního rozvoje je nejprve vysvětlena problematika cestovního ruchu v obecné rovině. Zmíněn je jeho mezinárodně i regionálně rostoucí význam, pozitivní i negativní dopady cestovního ruchu na turistické oblasti. Nastíněna je také problematika udržitelného rozvoje a alternativní formy cestovního ruchu, které k udržitelnému rozvoji směřují a které jsou dobře aplikovatelné na Keňu jako na oblast zájmu celé bakalářské práce. Kapitola Komplexní geografická charakteristika státu zaštiťuje fyzicko-geografickou i socio-ekonomickou charakteristiku a SWOT analýzu. Prostor je dán i historii země jako důležitému faktoru ovlivňujícímu vývoj oblasti i samostatného státu Keňa. Následující kapitola se již plně věnuje keňskému cestovnímu ruchu, jeho současnému postavení v keňské ekonomice. Zmíněny jsou turisticky nejatraktivnější lokality, ekologické problémy v zemi spojené s uskutečňováním turismu. Pozornost je věnována ochraně přírodního keňského bohatství či studie státu konstruovaná na myšlence turismu jako nástroje rozvoje země. Součástí poslední kapitoly je i případová studie. Použitá metodika při zpracovávání bakalářské práce vycházela především z rešeršně kompilační metody sběru a následné analýzy dat. Práce čerpá z převážně anglických knižních a především elektronických zdrojů. Knižní zdroje byly užity zejména v kapitole Rešerše základní literatury k problematice cestovního ruchu, metod jeho hodnocení a regionálního rozvoje a částečně i v kapitole Komplexní geografická charakteristika státu Keňa. Internetové zdroje byly využity při prezentaci statistických údajů. Pro tyto účely se mi osvědčily oficiální stránky Keňského národního statistického úřadu. 8

Veškerá citovaná literatura v práci je uvedena na konci práce v Seznamu použité literatury. Citace zdrojů má formu poznámek pod čarou. Uvozovky byly užity při přímé citaci zdrojů, kurzívou označená slova byla převzata z původní literatury a byla ponechána bez překladu. Součástí bakalářské práce jsou i obrázky v textu a přílohy za vlastním textem práce. Některé obrázky jsou ponechány v původní získané podobě, jiné jsou upraveny (anglické popisy přepsány do českého jazyka). Součástí všech obrázků i příloh je uvedený zdroj, ze kterého byly primárně získány. 9

3. Rešerše základní literatury k problematice cestovního ruchu, metod jeho hodnocení a regionálního rozvoje Cestovní ruch (CR), někdy zkráceně označován také jako turismus, je Světovou organizací cestovního ruchu definován jako aktivity osob cestujících do míst mimo jejich obvyklé prostředí a nepobývající zde déle než jeden rok nepřetržitě za účelem trávení volného času, podnikání či za jiným účelem, který však nesouvisí s výdělečnou činností v místě návštěvy. 1 CR je jedním z ukazatelů životní úrovně obyvatelstva a jeho význam je nesporný, zejména: - podílí se na všestranném rozvoji osobnosti; - umožňuje obnovu fyzických a duševních sil; - je nástrojem preventivně léčebného působení - slouží k účelnému využití volného času; - pomáhá utvářet nový životní styl přenosem zvyků a návyků z jiných zemí nebo oblastí; - slouží jako nástroj vzdělávání a kulturní výchovy člověka; - zahraniční CR přispívá k vzájemnému poznání a porozumění mezi lidmi, motivuje k získávání jazykových znalostí; - vědecko-informační funkce výměna informací, vědeckých poznatků (kongresová turistika); - ekonomická funkce vytváří řadu pracovních příležitostí, přináší devizové prostředky do státní pokladny 2. CR může být uskutečňován individuálně nebo skrze cestovní kanceláře a v některých zemích tvoří příjem z něj významný podíl celkového HDP země. Pokud není CR regulován, může značně nepříznivě působit na životní prostředí. 3 V kontextu CR je také třeba definovat pojem rekreace, například jako duševní a fyzický odpočinek, zotavení, osvěžení 4 či jako činnost a zážitky obvykle prováděné 1 WTO 2008 2 Hladká 1997 3 Hall a kol. 2006 4 Čech 1998 10

a získávané v rámci volného času a obvykle dobrovolně zvolené pro vlastní uspokojení, potěšení nebo tvůrčí obohacení. Může být též chápána jako proces aktivní spoluúčasti. Fyzická rekreace je těsně spojena se sportem 5. Rekreaci může člověk vykonávat v místě trvalého bydliště. CR je spojen s cestováním a aktivitami provozovanými mimo trvalé bydliště. CR se stává stále důležitějším zdrojem příjmů nejen v národních ekonomikách. Také jeho mezinárodní propojení již dosáhlo značné síly. Zatímco v roce 1995 vycestovalo v rámci CR 567 milionů osob a příjem z CR tvořil celosvětově 60 miliard USD 6, v roce 2000 vycestovalo již 698,3 milionů osob a příjem se zvýšil na 476 miliard USD 7. Poslední údaje Světové organizace cestovního ruchu hovoří o počtu 898 milionů cestujících v roce 2007 a příjmech 733 miliard USD v roce 2006 8. Procentuální nárůst CR za rok 2006 se v jednotlivých oblastech světa značně lišil. Nejvyšší nárůst zahraničních návštěvníků během roku 2006 zaznamenaly rozvojové země Afriky, Asie a Pacifiku. Evropa zaznamenala nárůst počtu turistů v roce 2006 zejména díky Zimním olympijským hrám v italském Turíně a Světovému šampionátu FIFA v Německu. Naopak pokles CR zaznamenala oblast Středního Východu z důvodu izraelsko-libanonského konfliktu 9. CR se podle údajů z roku 2006 celosvětově podílí 10 % na HDP a zajišťuje 230 milionů pracovních míst 10. Základní otázky, na které je potřeba hledat v rámci CR odpověď jsou: - Proč lidé cítí potřebu cestovat? - Kam cestují? - Kdy a jak cestují? 11 CR je možné klasifikovat a třídit podle nejrůznějších faktorů. Častá bývá klasifikován skrze přírodní a kulturní zdroje a předpoklady s důrazem zejména na turismus volné přírody a národních parků, 5 Torkildsen 1994 v rámci Horner a kol. 2003 6 WTO 1996 v rámci Hall a kol. 2006 7 WTO 2001 v rámci Hall a kol. 2006 8 WTO 2008 9 WTO 2008 10 WTTC 2008 11 Hall a kol. 2006 11

městský, pobřežní a mořský turismus 12. Názory těch, kteří se profesionálně zabývají cestovním ruchem, se liší v přístupu k ekonomickým teoriím turismu, v odlišných náhledech na důležitost interakce geografie a turismu. Odborníci se názorově liší v problematice konceptů udržitelnosti cestovního ruchu a budoucích prognóz rozvoje a vývoje cestovního ruchu. Shoda panuje v otázkách většiny pozitivních či negativních dopadů turismu vyznačených v Obr. 1. Budoucnost CR a v současnosti již velmi výrazná globalizace CR se stávají ústředním tématem novějších publikací zabývajících se CR. Ovšem aby měl CR nějakou budoucnost, musí být již v současnosti udržitelný. CR již nelze brát jen jako ekonomickou aktivitu bez výraznějších vazeb na přírodní a socio-kulturní prostředí 13. Také při hodnocení rozvoje CR nestačí pouhé ekonomické ukazatele a čísla 14. CR je komplexní, pro jeho nynější i budoucí existenci je tedy potřeba zdůraznit ohrožení místních obyvatel a životního prostředí. Zároveň je třeba uvědomit si, že o udržitelnost nelze uvažovat pouze v jednom směru 15. Teprve CR, který bude vlídný na životní prostředí a místní obyvatelstvo může být udržitelný 16. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) i Světová organizace CR se již vyjádřily o schopnosti turismu přinést do oblasti svých aktivit ekonomický i sociální přínos a zároveň dokázat ochránit životní prostředí. To vše s nezbytnou spoluprácí všech účastníků CR 17. V problematice udržitelnosti CR se zmiňují i pojmy tzv. tvrdých a měkkých forem turismu. Zatímco tvrdé formy ignorují sociokulturní dopady a negativní vlivy na životní prostředí, měkké formy se snaží minimalizovat dopady na místní komunity a na místní životní prostředí 18. Udržitelnost CR definovaná jako environmentální, sociální a kulturní ohleduplnost 19 vychází z následujících principů: 12 Hall a kol. 2006, Shaw a kol. 2004 13 Garrod 1998 In: Sheldon a Abenoja 2001 v rámci Mundilová 2008 14 Saarinen 2006 v rámci Mundilová 2008 15 Butler 1998 v rámci Mundilová 2008 16 Saarinen 2006 v rámci Mundilová 2008 17 Mundilová 2008 18 Mundilová 2008 19 Butler 1998 v rámci Mundilová 2008 12

- Přírodní a kulturní prostředí má svou vnitřní hodnotu a jeho ochrana je základem pro dlouhotrvající úspěch. - Vztah mezi turismem a prostředím, jak přírodním, tak také kulturním, musí být koncipován tak, aby byl dlouhodobě udržitelný. - Turismus může vylepšovat unikátní přírodní a kulturní prvky. - Turistické aktivity by měly plně respektovat a reflektovat přírodní prostředí. - Únosná kapacita prostředí by měla být hlavní úvahou při řízení ochrany přírodního a kulturního dědictví. - Mělo by být dosaženo vyváženosti mezi potřebami návštěvníků, prostředím a místními obyvateli. - Zapojení místních do procesu plánování udržitelného turismu je bazální pro harmonii mezi turismem a místním obyvatelstvem. 20 O udržitelném CR je potřeba uvažovat v rámci dlouhodobějších perspektiv. Pro efektivní fungování takového CR je nezbytné správné a bezchybné plánování, které nebude působit environmentální škody 21. Mezi nové/novější formy udržitelného turismu lze zařadit například venkovský CR, agroturistiku, ekoagroturistiku 22. Zvláště perspektivními formami CR jsou v současnosti ekoturismus a geoturismus. Tyto formy CR jsou velmi dobře uplatnitelné na region, kterým se zabývá tato bakalářská práce. 20 Mundilová 2008 21 FNNEP 1993, Sheldon a kol. 2001, UNEP a WTO 2005 v rámci Mundilová 2008 22 Mundilová 2008 13

Obr. 1: Pozitivní a negativní dopady CR Typ dopadu Pozitivní Negativní Ekonomická dimenze Ekonomický zvýšená spotřeba lokalizovaná inflace nové pracovní příležitosti spekulace s nemovitostmi více pracovní síly selhání při snaze přilákat turisty zvýšení životní úrovně lepší alternativní investice zvýšení investic únik kapitálu mylné odhady cen v rámci rozvoje turismu CR zaměřený na zisk zvýšení povědomí o oblasti jako špatná pověst jako výsledek nevhodných příležitostí, cestovní či turistické destinace nepatřičných postupů nebo inflace cen větší znalosti týkající se možnosti negativní reakce existujících podniků očekávající investic a hospodářské aktivity v regionu možnost nové konkurence za místní osobní či tvorba nových příležitostí, atraktiv vládní podpory a infrastruktury lepší dostupnost Socio-kulturní dopady Sociální / kulturní růst místních zájmů a účast v nejrůznějších komercializace aktivit, které mohou mít osobní či aktivitách s nimi spojených soukromou povahu posílení regionálních hodnot a tradic změna povahy jevu nebo aktivity, aby bylo vyhověno potřebám turismu možný nárůst kriminality změny ve struktuře komunit sociální dislokace Psychologické nárůst místní hrdosti a ducha komunity tendence k obranným postojům domácích regionů nárůst povědomí o regionu i mimo něj značná pravděpodobnost nedorozumění vedoucí k různým úrovním nepřátelství ze strany domácích či návštěvníků Politické / administrativní růst mezinárodního uznání regionů a hodnot ekonomické vykořisťování místní populace pro rozvoj dovedností mezi plánovači uspokojení cílů politických elit deformace pravé povahy jevů k zobrazení hodnot politického systému nezvládnutí situace neschopnost dosáhnout cílů nárůst administrativních výdajů užití turismu k ospravedlnění nepopulárních rozhodnutí Environmentální dopady Hmotné / environmentální rozvoj nových příležitostí environmentální škody zlepšení místní infrastruktury změny v přírodních procesech zachování tradic, dědictví změna charakteru oblasti zvýšenou zástavbou strategie plánování se zaměřením ničení tradic / dědictví návštěvnost země přelidnění změna návyků krmení a chovu wildlife druhů 14

Zdroj: Hall a kol. 2006 3.1. Ekoturismus (ekoturistika) Samotný pojem ekoturismus poprvé použil mexický architekt, environmentalista, expert na kulturní turismus a ekoturismus Héctor Ceballos-Lascuráin v roce 1983. Ekoturismus definoval jako cestování do relativně neporušených a neznečištěných přírodních oblastí s primárním cílem studovat, obdivovat a užívat si přírody, volně rostoucích rostlin a volně žijících živočichů stejně jako existujících kulturních projevů (jak minulých, tak současných), které se nacházejí v těchto oblastech 23. Základy myšlenkových principů ekoturismu však položil již v roce 1965 N. D. Hetzer, který již v 60. letech upozorňoval na necitlivost CR vůči místním komunitám a životnímu prostředí. Ekoturismus je tedy jedna z forem CR, která vznikla jako reakce na rostoucí nespokojenost s fungováním běžného ekonomického turismu 24. Klade důraz na ohleduplné chování k životnímu prostředí a zároveň vzdělává návštěvníky v oblasti udržitelného rozvoje 25. V roce 1990 vznikla Mezinárodní ekoturistická společnost (TIES) a nová definice ekoturismu jako zodpovědné cestování do přírodních oblastí, které chrání životní prostředí a zlepšuje životní standart místních lidí 26. Ekoturismus neprosazuje progresivní změny, ale zaštiťuje myšlenky mírných a dlouhodobějších změn. Mezi základní principy ekoturismu patří: - minimalizovat dopady na místní obyvatelstvo a přírodu; - budovat environmentální a kulturní povědomí a respekt; - poskytnout příjemné zážitky návštěvníkům i hostitelům; - poskytnout přímé finanční prostředky na ochranu; - poskytnout finanční prostředky a empowerement místním obyvatelům; 23 Fennell 2006 24 Fennell 2006 25 Wood 2002 v rámci Mundilová 2008 26 TIES 1990 v rámci TIES 2008 15

- zajistit zvýšenou vnímavost vůči politickým, environmentálním a sociálním podmínkám hostitelské země 27. Pozitivně se ekoturismus promítá na životní prostředí. Místní vlády si uvědomují hodnotu přírodního potenciálu země, a proto chrání přírodní prostředí skrze zakládání národních parků či rezervací namísto možné těžby či nadměrné zemědělské činnosti. Ekoturismus také příznivě působí na hostitelskou společnost, která si uvědomuje svoji jedinečnost. Kritikové ekoturismu často poukazují na fakt, že i když je ekoturismus finančně dražší, ekoturisté utratí více finančních prostředků v domovské než následně v hostitelské zemi (vybavení na cestu, poplatek cestovním kancelářím). Sezónnost, zvýšení letecké dopravy, ohrožení divokých zvířat, jejichž denní rytmus i návyky mohou být (eko)turismem ohroženy jsou dalšími negativy 28. Ekoturisté musí být velmi obezřetní při vyhledávání ekoturistických zájezdů, neboť ne vše, co je označováno za ekoturistické, je skutečně ekoturistické. Špatně řízený ekoturismus přináší místo užitku spíše škody. Ekoturismus není provozován masově. Zisky z něj putují k místním komunitám a pomáhají zachovávat a chránit tradice, přírodní prostředí, udržovat sociální, kulturní a náboženské hodnoty 29. 3.2. Geoturismus Geoturismus byl specifikován v rámci rozsáhlejší diferenciace prozatím jako jedna z posledních forem cestovního ruchu. Existují nejrůznější definice pojmu geoturismus, avšak žádná není mezinárodně přijatá. Všechny pojí předpona geo zdůrazňující význam geologie, geomorfologie a přírodních zdrojů. Zároveň je také kladen důraz na procesy, které vytváří nebo které jsou vytvářeny v rámci geomorfologie, na socio-ekonomický a kulturní aspekt 30. Podle Dowlinga a kol. (2006) může být geoturismus chápán jako součást turismu přírodní krajiny 27 TIES 2008 28 Sedmá generace 2008 29 Wood 2002 v rámci Mundilová 2008 16

a ekoturismu, avšak věnující výraznou pozornost geoprostoru (geosite), tedy krajině, terénu a jeho charakteru v rámci většího či samostatného geomorfologického útvaru, skalním odkryvům, zkamenělinám. Hlavním cílem výprav vyznavačů geoturismu je navštívit a prohlédnout si geologicky zajímavé oblasti či prvky, a to nejen ty v původním přirozeném stavu, ale i ty, které byly pozměněny lidskou činností - jako například budovy vystavené z místních kamenů či částí skal nebo prostory vytvořené těžbou surovin. Výstupy na ledovce, horolezectví, návštěvy aktivních vulkánů či lodní výlety do bezprostřední blízkosti vodopádů jako součást geoturismu občas přechází nejasnou hranici k cestovnímu ruchu zážitků. Geoturismus (stejně jako ostatní typy cestovního ruchu) způsobuje pozitivní či negativní, přímé či nepřímé dopady. Tyto dopady jsou určovány celou řadou faktorů a mohou mít trvalý charakter. Dopady geoturismu jsou v současnosti stále předmětem zájmu a studia odborníků. Mezi nejvíce vnímané negativní dopady geoturismu patří graffiti, eroze půdy, drobení skal, škody způsobené získáváním minerálů jako suvenýrů, rozmach vandalismu. S rostoucím počtem návštěvníků přírodních oblastí se zvětšují i negativní dopady a proto je velmi důležitá úloha vhodného plánování, managementu a rozvoje, který zajistí růst prospěšných dopadů a pokles nepříznivých dopadů. Je velmi důležité uvědomit si, že každý přírodní celek (geosite) je unikátní a jedinečný, a je tedy nezbytné přizpůsobit tomuto faktu i plánování, management a rozvoj. Neboť významné dopady na životní podmínky jedné oblasti nemusí být pro jinou oblast žádným problémem 31. K rozvoji a posílení geoturismu ve světě přispívá zejména zakládání geoparků prostřednictvím UNESCO. Existence geoparků má podpořit strategii regionálního ekonomického rozvoje skrze významné geologické struktury. Geoparky mají zároveň schopnost podpořit rozvoj geoturismu na komunitní, regionální a národní úrovni. V současnosti jsou zakládány geoparky zejména ve Spojených státech, Severním Irsku, Španělsku, Německu, Itálii, Řecku, Rakousku a Číně 32. 30 Dowling a kol. 2006 31 Dowling a kol. 2006 32 Dowling a kol. 2006 17

Dowling a kol. ve své knize zůrazňují myšlenku, že prakticky všechny státy a oblasti světa mají geologické zdroje pro svůj rozvoj a uplatnění geoturismu. Popisované příklady či případové studie geoturismu však pochází zejména z vyspělých zemí typu Spojené státy, Austrálie, Německo, Velká Británie, Irsko, Island, Určitá pozornost je věnována i Číně a některým rozvojovým zemím Asie. Africký kontinent však v knize není zmíněn vůbec. Důvodem však pravděpodobně nebude absence geologicky či geomorfologicky zajímavých oblastí, ale spíše aktuální ekonomická či/a politická situace některých afrických zemí. Afrika je oblastí rozhraní tří litosférických desek, které daly vzniknout Velké příkopové propadlině a okolním vulkanickým pohořím. Společně s pohořími Velký a Malý Atlas, Dračí hory tvoří značný potenciál pro zdejší budoucí rozvoj geoturismu. 18

4. Komplexní geografická charakteristika státu Keňská republika (dále jen Keňa) patří mezi východoafrické přímořské státy. Polohu určují zeměpisné souřadnice 34-42 v. d. a 5 s. -5 j. š. 33 Nejvýznamnější rovnoběžka protínající zemi je rovník. Keňa sousedí s 5 státy: na severu s Etiopií a Súdánem, na západě s Ugandou, na jihu s Tanzanií a na východě zčásti se Somálskem. 536 km dlouhé východní pobřeží omývá Indický oceán 34. S přibližnou rozlohou 582 647 km se Keňa stává 46. největším státem na světě (a 32. největším africkým státem). Z celkové rozlohy tvoří 13 350 km jezera, vodní plochy a řeky 35. Obr. 2: Mapa Keni Zdroj: CIA 2007 Pozn.: Great Rift Valley = Velká příkopová propadlina Highlands = Východoafrická vysočina Východní Afrika je považována za oblast, kde byly započaty dějiny lidské rasy. Proto bývá často označována za kolébku lidstva 36. Na břehu jezera Turkana v Keni byly roku 1972 objeveny zkameněliny 33 Zeměpis.com 2002-2008 34 CIA 2007 35 Kenya National Burea of Statistics 36 Parkinson 2006 19

několika lebek druhu Homo habilis, jejichž stáří odborníci odhadují na 2,5 milionu let. Mezi další keňská naleziště patří ostrov na Viktoriině jezeře Rusinga, Hyrax Hill, Kariandusi či Ologesailie 37. Roku 2002 byly objeveny pozůstatky druhu Kenyanthropus platyops, tedy člověka s plochou tváří, opět u jezera Turkana. Stáří až 6 milionů let je přisuzováno kostem člověka tisíciletí, které byly také nalezeny na území dnešního státu Keňa. Jedná se doposud o nejstarší nalezené pozůstatky hominidů vůbec 38. Mezi první novodobé obyvatele oblasti patřily kušitské kmeny kočovníků z Etiopie. Ty se v oblasti objevily kolem 2000 př. n. l. a postupně putovaly zemí ze severu na jih. O dalších tisíc let později přišly východokušitské kmeny, které se začaly usazovat ve střední Keni. Západoafrické kmeny hovořící bantusky, předci dnešních Gusijců, Kikujů, Akambů či Meruů, se v oblasti objevily kolem roku 1000 n. l. a jejich domovem se staly jižní a západní regiony. Nilosaharské kmeny, předci dnešních Masajů, Luů, Samburů a Turkanů, přišly do Keni z jižního Súdánu na konci 16. století. Nové kmeny do Keni přicházely v menší míře až do počátku 20. století 39. Zatímco africké kmeny osidlovaly především vnitrozemí, pobřeží bylo již od 8. stol. n. l. doménou především arabských a perských kupců. Jejich asimilací s původním africkým obyvatelstvem vytvořili částečně svahilskou kulturu. Pobřežní arabsko-svahilské městské státy se rychle rozvíjely a také jejich počet se neustále zvyšoval. Mezi nejmocnější se řadily městské státy Mombasa, Malindi a Lamu. Války mezi nimi nebyly ničím výjimečným 40. Na samém konci 15. století však na pobřeží připluli první Evropané Portugalci (1498 Vasco da Gama, který na pobřeží vytyčil doposud existující navigační sloup). Portugalcům se již v polovině 16. století podařilo ovládnout celé keňské pobřeží (1505 invaze armády Franciska de Almeidy). Jejich zájem upoutal lukrativní obchod s kořením. Portugalská nadvláda nebyla nikdy stabilní, katolizace muslimského obyvatelstva na pobřeží se nikdy nezdařila. Portugalci postupně ztráceli vliv od roku 1698, kdy Mombasu dobyli 37 Dayley 2007 38 Parkinson a kol. 2006 39 Tamtéž 40 Tamtéž 20

Arabové z Ománu. Keňské pobřeží Portugalci definitivně opustili roku 1729 41. Nadvláda Ománců nad územím trvala do konce 19. století. Ománské dynastie se usídlily na Zanzibaru a orientovaly se především na obchod s kořením, slonovinou, želvovinou a otroky (až 8000 otroků na svahilských trzích ročně) 42. Roku 1824 si Keňa vyžádala britský protektorát 43. Po britských vyjednáváních a vydírání podepsal roku 1873 zanzibarský sultán Bargaš zákon zakazující obchod s otroky. Až do vyhlášení keňské nezávislosti pak byl ponechán sultánům 16 km široký pás, který však zároveň zůstával pod britským protektorátem. V roce 1886 pak přešla Keňa společně s Ugandou pod britské impérium. Vnitrozemí, zejména Velká příkopová propadlina a Aberdarská vrchovina, zůstávalo po dlouhou dobu neprozkoumaným územím. Důvodem byl především strach z masajských bojovníků a dalších bojovných kmenů. Na konci 19. století pak po období kmenových válek a epidemií dobytčího moru, cholery, neštovic a hladomoru uzavřeli Britové dohodu s duchovním vůdcem kmenů Olonanou (nebo též Lenanou) o výstavbě železnice spojující Mombasu a Port Florence (dnes Kisumu) a vedoucí přes masajské území 44. Kolonizace oblasti evropským obyvatelstvem je spojena s přenesením hlavního sídla koloniální vlády z pobřežní Mombasy do vnitrozemního Nairobi v roce 1907. Severně od Nairobi se pak začali usidlovat evropští kolonisté na úrodné půdě vysočiny, která s narůstajícím počtem bílých kolonistů získala název Bílá Vysočina 45. Masajové byli vytlačeni do rezervací, ze kterých je kolonisté vytlačili po nějaké době znovu. A tak zatímco Masajům kolonisté nejvíce zabírali půdu a Kikujové byli nejvíce odtrženi od rodného území, kmenům v nehostinných horských oblastech Kirinjagy a Aberdarské vrchoviny či kmenům na severovýchodě země nová britská nadvláda životy téměř nepoznamenala 46. První světová válka v období 1914-1918 zasáhla i Keňu. Britští kolonisté s černošskými obyvateli bojovali proti německým vojskům v sousední Tanganjice (dnešní 41 Tamtéž 42 Parkinson a kol. 2006 43 Dayley 2007 44 Parkinson a kol. 2006 45 Dayley 2007 21

Tanzanie). Po válce získávali bílí veteráni půdu, afričtí veteráni nic. Počet evropských kolonistů rostl neuvěřitelně rychle. V roce 1920 jich v Keni žilo 9000, v 50. letech 20. století již 80 000 47. Nárůst bělošského obyvatelstva a útisk domorodců se stal hlavním impulsem pro formování obrozeneckého hnutí. Nejvýrazněji se v něm projevovali Kikujové. Vůdcem hnutí se stal Johnstone Kamau, který se později výrazně zapsal do keňských dějin jako první keňský prezident Jomo Kenyatta. Kenyatta se připojil k Východoafrickému svazu s programem pozemkové reformy, upravení platů, zřízení soustavy zdravotnických zařízení pro domorodé obyvatelstvo. Když se však jednání se zákonodárným shromážděním, které tvořili výhradně britští kolonisté, nedařilo, rozhodl se Kenyatta soustředit svoji pozornost na ráznější kikujský Centrální svaz. Ten byl však posléze zakázán 48. Kenyatta se za podpory indických komunistů v roce 1929 vypravil do Londýna, kde chtěl vyjednat lepší životní podmínky pro svůj kikujský kmen s ministrem pro koloniální záležitosti. Setkání se však neuskutečnilo. Kenyatta cestoval díky podpoře Ligy proti imperialismu po Evropě (Moskva, Berlín, Londýn) a studoval revoluční taktiky a možnosti, které by mohly přinést změny pro jeho domovskou zemi. Do Keni se vrátil roku 1946 jako faktický vůdce národně-osvobozeneckého hnutí a stal se i vůdcem Keňské africké unie (KAU). Vyjednávání KAU s koloniálními úřady přineslo několik ústupků ze strany kolonialistů. Radikálnější domorodé obyvatelstvo (kmeny Kikujů, Masajů a Luů) však považovalo ústupky za nedostatečné a formovalo vlastní hnutí. V roce 1952 vzniklo nejznámější hnutí Mau Mau (z kikujského slovního spojení, které má varování před nepřítelem) 49. Kikujští členové chtěli Keňu navždy zbavit veškerých evropských kolonistů a afrických kolaborantů. Hnutí bylo definitivně poraženo roku 1956. Za dobu svého působení bylo v roztržkách, bojích a útocích na bělošské obyvatelstvo zabito 13 500 afrických vojáků, partyzánů či civilistů a přibližně 100 Evropanů 50. Za údajné vůdce 46 Parkinson a kol. 2006 47 Parkinson a kol. 2006 48 Tamtéž 49 Dayley 2007 50 Parkinson a kol. 2006 22

povstání byl označen Kenyatta a další vůdčí osobnosti KAU. Vězněni byli do roku 1959, po propuštění do domácího vězení pokračovali v boji za nezávislost země. Rok 1960, pro Afriku známý především jako Rok svobody, znamenal i pro Keňu významnou změnu. Britská vláda se rozhodla předat správu země do rukou demokraticky zvolené domorodé vládě 51. KAU se rozdělila na Keňskou africkou národní unii (KANU), která upřednostňovala jednotnou centralizovanou vládu se sídlem v Nairobi a na Keňskou africkou demokratickou unii (KADU), která preferovala federální uspořádání 52. Když se v roce 1961 Kenyatta dostal z domácího vězení, okamžitě se stal předsedou KANU. Nezávislosti se Keňa dočkala až 12. prosince 1963, přestože moc byla předána již o rok dříve, v roce 1962 53. KANU a KADU vytvořily koaliční vládu, která se ovšem rozpadla po prvních celostátních volbách v květnu 1963 54. Jako první keňský prezident byl do úřadu jmenován Jomo Kenyatta, a to 12. prosince 1963. Prezidentský úřad zastával až do své smrti v roce 1978. Jeho vláda znamenala pro Keňu stabilitu a hospodářský rozvoj, stejně jako výsady pro jeho kikujský kmen, likvidaci politických odpůrců či prorůstání korupce do všech mocenských struktur. Keňa pro Brity nadále zůstala důležitým cvičištěm pro britskou armádu 55. V roce 1964 se Keňa začlenila jako republika do Commonwealthu. Novým, v pořadí druhým, prezidentem Keňské republiky se stal roku 1978 Daniel arap Moi, někdejší viceprezident. Jeho vláda, přirovnávána k autokracii, byla ve srovnání s neutěšenou situací okolních států spíše stabilní. Velkým problémem tehdejší vlády však byla korupce, zatýkání politických odpůrců, protekcionářství, zavírání univerzit a nekalé aktivity mládežnické organizace při KANU. V roce 1982 se KANU přičinila o zákaz působení všech jiných politických stran a Moi si upravil volební systém (vítězství jediného navrženého kandidáta jediné politické strany) 51 Parkinson a kol. 2006 52 Tamtéž 53 CIA 2007 54 Parkinson a kol. 2006 55 Tamtéž 23

a všechny politické rivaly posílal do neblaze známých podzemních cel mrakodrapu Nyayo House, sídla nairobského policejního ředitelství 56. Pád bipolárního uspořádání světa v 90. letech 20. století znamenal pro Keňu velké změny. Západ již neměl potřebu získávat spojence proti Sovětskému svazu, což se promítlo především na nových požadavcích západních mocností. Za hospodářskou pomoc žádaly mocnosti vládu více stran a dodržování základních lidských práv. Tyto požadavky s nadšením přijali Keňané, ne tak keňská vláda. Prodemokratické demonstrace narušovala mládežnická sekce KANU. 7. července 1990 došlo v Nairobi k potlačení opoziční demonstrace policií a vojenskými jednotkami, které si vyžádalo 20 lidských životů. Po demonstraci označované svahilsky jako Saba Saba ( sedm sedm ) byla založena politická strana Fórum za obnovení demokracie (Forum for the Restoration of Democracy, FORD), jejímž představitelem se stal Jamagori Oginga Odinga z kmene Luo. Strana však byla zanedlouho zrušena a Odinga uvězněn. Masové protesty, ke kterým však poté došlo, způsobily, že Odinga byl z vězení propuštěn a dokonce byla změněna i Ústava, která poprvé umožnila kandidaturu opozičním stranám. Rok 1990 a demonstrace Saba Saba se staly ústředním motivem, který se zasloužil o urychlení přechodu Keni k parlamentní demokracii 57. Byla to zejména neutěšená ekonomická situace (obrovský státní dluh a zmrazená zahraniční pomoc), která donutila prezidenta, aby v roce 1992 vyhlásil všeobecné volby. KANU však svými kampaněmi zapříčinila etnické konflikty v oblasti Velké příkopové propadliny. Moi byl opět drtivě zvolen, nezávislí pozorovatelé však upozornili na vážná narušení průběhu voleb. O pět let později, v roce 1997, se při dalších volbách předešlá situace v mnohém opakovala. Volby se opět neobešly bez etnických potyček a konfliktů, které vyvrcholily v době výročí demonstrace Saba Saba v pobřežních oblastech. Situace byla vážná, 60 000 Keňanů přišlo o práci v důsledku hromadného rušení zájezdů do země ze strany evropských a severoamerických cestovních kanceláří. Moi svárů opět dokázal využít ve svůj prospěch. Jako smiřitel získal pro 56 Tamtéž 57 Parkinson a kol. 2006 24

KANU 50,4 % parlamentních křesel. Opoziční strany se musely spokojit se zbylými 49,6 % křesel. KANU (spíše Moi) se pak nečekaně rozhodl jednat s největšími opozičními stranami: Demokratickou stranou (DP) a Stranou národního rozvoje (NPD). Napjatá politická situace ale nebyla tím jediným, co Keňu začalo ohrožovat 58. 7. srpna 1998 (v Nairobi) a 28. listopadu 2002 (v Kikambale nedaleko Mombasy) došlo k teroristickým útokům Al- Kajdy. Pro Keňu znamenaly stovky mrtvých a další odliv zahraničního kapitálu. Teroristické útoky značně oslabily keňský turismus, který je pro mnoho domácích obyvatel významným zdrojem financí. Zejména teroristický útok z roku 1998 znamenal pro keňskou ekonomiku velkou ránu 59. V roce 2002 se prezident Moi rozhodl znovu nekandidovat a odejít za značného finančního i materiálního odstupného z vysoké politiky. Jako svého pokračovatele navrhl syna prvního keňského prezidenta Uhuru Kenyattu. Avšak v té době se spojilo 12 opozičních stran s náboženskými organizacemi, vytvořily Národní duhovou koalici (National Rainbow Coalition, NARC) a představily svého prezidentského kandidáta Mwaie Kibakiho. Nová silná opoziční strana se po volbách 27. prosince 2002 radovala z vítězství svého prezidentského kandidáta, jehož hlavním předvolebním slibem byl boj proti korupci. Jako třetí keňský prezident vstoupil do úřadu 30. prosince 2002 60. Kibaki byl během výkonu svého prvního prezidentského období často kritizován za nedostatečný boj s korupcí 61. Velmi dramaticky se vyvíjely prozatím poslední volby v prosinci 2007. Kromě nového prezidenta se volil i nový parlament a členové obecních zastupitelstev. Boj o keňské prezidentské křeslo svedl Mwai Kibaki a jeho opozičního rival Raila Odinga, hlavní postava Pomerančového demokratického hnutí (Orange Democratic Movement, ODM), jehož příznivci jsou většinou obyvatelé nejubožejších keňských slumů a obecně chudí Keňané. S nejtěsnějším vítězstvím v dějinách země vyšel z prezidentských voleb Mwai Kibaki. Odinga však prohlásil volby za zmanipulované. Prezidentské volby monitorovalo 58 Parkinson a kol. 2006 59 Tamtéž 60 Tamtéž 61 Týden.cz 2006 25

přibližně 30 tisíc nezávislých zahraničních pozorovatelů. Evropští pozorovatelé po volbách ve své závěrečné zprávě oznámili, že nebyla dodržena mezinárodně uznávaná pravidla a výsledek by měl být přezkoumán. 62 Odinga po vyhlášení Kibakiho vítězství žádal své příznivce o podporu při obrovských demonstracích. Ohnisky nepokoje a napětí byl slum Kibera na okraji Nairobi a slum v Kisumu. Povolební protesty postupně získaly charakter politických a etnických konfliktů a násilí 63. Situace zašla během třídenních zakázaných demonstrací tak daleko, že keňská policie zastřelila i několik opozičních demonstrantů. Povolební násilí odsoudil i současný papež Benedikt XVI. a situaci se pokoušel vyřešit bývalý generální tajemník Kofi Annan 64. S jeho přispěním se v polovině února sešli zástupci keňské vlády a opozice a shodli se na dohodě, která zahrnovala 10 bodů, mimo jiné i myšlenku vytvoření nové Ústavy a nezávislé přezkoumání prosincových prezidentských voleb 65. V dubnu 2008, tedy po více než čtvrt roce nepokojů a nejistoty, jmenoval prezident Kibaki novou koaliční vládu. Ta je výsledkem intenzivních šestitýdenních jednání s Odingou, který se stal novým premiérem. Vznik koalice je klíčovým faktorem, který má v zemi ukončit téměř 4 měsíce trvající krizi (vyžádala si více než 1 500 lidských životů a ze svých domovů vyhnala přibližně 300 tisíc keňských obyvatel 66 ). Krize se však velmi výrazně promítla i do ekonomické sféry země. Náhlý vznik krize a její dlouhodobější trvání v relativně nejstabilnějším státu východní Afriky byl pro svět velkým překvapením. Ochromení keňské ekonomiky, rušení zájezdů severoamerickými a evropskými cestovními kancelářemi a další ekonomické aspekty se neblaze podepsaly na stabilitě, pověsti a přitažlivosti země pro zahraniční investory či turisty. Úředními jazyky v Keni jsou angličtina a svahilština. 62 Týden.cz 2006 63 Tamtéž 64 Týden.cz 2006 65 Týden.cz, <www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/kenska-opozice-se-s-vladou-dohodla-na-revizivoleb_44432.html> 26

Obr. 3: Administrativní členění na provincie, Keňa Zdroj: Geology.com 2005-2008 Keňa je rozdělena do 7 provincií: Centrální (Central), Východní (Eastern), Severovýchodní (North Eastern), Pobřežní (Coast), Západní (Western), Nyanza, Rift-Valley. Zvláštní postavení v rámci administrativně správního členění má hlavní město Nairobi a jeho okolí. Nižšími územně-správními jednotkami jsou distrikty, okresy a obvody. Jako platidlo se v zemi používá keňský šilink (KES) a centy (1 KES = 100 centů) 67. Aktuální směnný kurz je 100 KES = 26 CZK, případně 100 KES = 1,60 USD 68. 66 Tamtéž 67 Parkinson a kol. 2006 68 CoinMill.com 2003 2008 27

4.1. Fyzicko-geografická charakteristika území Reliéf je typický svoji výraznou členitostí vzrůstající od východu k západu. Podle rozdílného reliéfu lze Keňu rozdělit do 4 základních oblastí: Pobřežní planiny včetně korálových útesů, souostroví Lamu, ústí řeky Tana a úrodné pobřežní části postupně přechází směrem na západ v oblasti Východoafrické vysočiny a Východoafrické příkopové propadliny. Systém tektonických zlomů Velké příkopové propadliny byl vytvořen rozlámáním starého pevninského štítu ve třetihorách. Okraje Velké příkopové propadliny lemují vulkanická pohoří s činnými sopkami - na západě pohoří Cherangany a Mount Egon, na východě horské pásmo Aberdare. Na jihu země se nachází masiv Mount Kenya s nejvyšším vrcholem Batian (5 199 m n. m.) 69. Východoafrická příkopová propadlina a Východoafrická vysočina jsou seismicky aktivní oblasti. Oblast Východoafrické vysočiny patří zároveň k nejúrodnějším oblastem v zemi, kam bylo situováno i hlavní město Nairobi. Geologicky je centrální oblast země tvořena metamorfovanými prekambrickými horninami typu žula, rula, krystalická břidlice. Západní Keňa je tvořená náhorní plošinou. Známá je především její jižní část, oblast savan, kde se nachází nejznámější rezervace a národní parky celé země. Základní geologickou stavbu tvoří třetihorní vyvřeliny. Hornatá oblast severní a východní Keni byla doposud nejméně pozměněna lidskou činností 70. Nejvyšším masivem Keni a zároveň druhým nejvyšším masivem Afriky je Mount Kenya (Kirinyaga) nacházející se ve stejnojmenném národním parku. Její nejvyšší vrchol Batian sahá do výšky 5 199 m n. m. V těsné blízkosti Batianu se nachází druhý nevyšší vrchol masivu Nelion (5 188 m n. m.). Batian byl poprvé zdolán roku 1899, Nelion pak o 30 let později, roku 1929. Sněhem pokryté vrcholy Mount Kenya byly pojmenovány na počest náčelníků místních kmenů 71. Členové kmene Kikujů věří, že na vrcholech masivu sídlí jejich bůh Ngai a své příbytky 69 Finlay a kol. 1994 70 Tamtéž 71 Šlégl 2005 28

proto staví otočené směrem na posvátné vrcholy. Původní název masivu Kirinyaga v překladu znamená místo světla 72. Pro Keňu ležící ve srážkovém stínu pohoří Uhuru je obecně charakteristické rovníkové, monzunové podnebí. Značná rozdílnost povrchu Keni ovlivňuje klima na regionální úrovni. Proto lze v Keni rozlišit několik klimaticky rozdílných oblastí. Mezi takové patří náhorní plošina na západě Keni, kde je podnebí horké a vlhké s celoročními dešťovými srážkami přicházejícími především v podvečerních hodinách. Hodnoty srážek zde dosahují maxima v dubnu (až 200 mm) a minima jsou typická pro leden (přibližně 40 mm) 73. Teplotní rozpětí v oblasti se pohybuje mezi 14 18 C v minimech a mezi 30 34 C v maximech 74. Oblast keňské části Východoafrické vysočiny je považována za nejpříjemnější z pohledu klimatu. Přesto i zde jsou patrné značné rozdíly. Horké klima ve zlomech, stejně jako trvalá sněhová pokrývka na nejvyšším bodu celé země, na Mount Kenya 75. Dešťové srážky přichází ve dvou obdobích dešťů. Velké období dešťů trvá od března do května a malé období dešťů od října do prosince. Minimální dešťové srážky v červenci dosahují hodnot 20 mm, maximální v dubnu 200mm 76. Průměrné roční srážkové úhrny se v oblasti pohybují od 750 do 1000 mm 77. Teplotní minima dosahují 10 14 C, maxima 22 26 C 78. Sever a východ země má semiaridní, případně pouštní charakter. Srážky se zde vyskytují od prosince do března a od května do října. Celoroční úhrny srážek nepřekročí 500 mm 79. Teplotně se jedná o nejextrémnější oblast Keni, denní amplituda je i více než 20 C. Poslední výraznou klimatickou oblastí země je pobřeží. Klima je zde vlhké, ale díky brízám vanoucím přes den od moře příjemné. Průměrné roční srážky nepřesáhnou 1250 mm. Srážková maxima nastávají v květnu 72 Magical Kenya 2008 73 Finlay a kol. 1994 74 Finlay a kol. 1994 75 Afrika online 2001-2008 76 Finlay a kol. 1994 77 Afrika online 2001-2008 78 Finlay a kol. 1994 79 Tamtéž 29

(300 mm) a minima v únoru (20 mm) 80. Teploty se pohybují mezi příjemnými 22 C (jako minimum) a 30 C (jako maximum) 81. Hydrologii země představuje slabě rozvinutý říční systém většinou s nesplavnými řekami. Řeky s větší vodností pramení v horských oblastech a ústí do Indického oceánu. Nejvíce vody mají řeky v období dešťů. Nejdelší řeka Tana pramenící v pohoří Aberder a ústící do Indického oceánu je jedna z mála splavných řek v zemi. Vádí se nachází především na severovýchodě země. Jezera nacházející se v oblasti zlomů jsou bezodtoká. Součástí země je i malá část Viktoriina jezera (Nyanza, Ukerewe), největšího jezera v Africe. Viktoriino jezero není tektonické jako většina jezer v zemi, ale vzniklo zahrazením lávového proudu. Hladina jezera dosahuje nadmořské výšky 1134 m n. m. 82 Jezero je hluboké 40, místy i 80 m. 83 Stalo se útočištěm velkého množství druhů ryb, a proto je pobřeží vhodným místem pro život. Osídlení pobřeží je na africké poměry husté. Jezero se využívá také pro vodní dopravu. Vodu do keňské části jezera dovádí keňské řeky Nzoia a Mara 84. Dalším známým keňským jezerem je na severu situovaná Turkana, dříve Rudolfovo jezero (nazýváno také jako Nefritové moře). Toto slané, bezodtoké, tektonické jezero s nehostinnými sopečnými ostrůvky částečně zasahuje i do Etiopie. Keňa to je zejména safari, národní parky a rezervace. Zdejší cestovní ruch založený na přírodním bohatství je pro zemi nesmírně důležitý, neboť zejména na něm si Keňa vybudovala svoji ekonomiku. Nejrozšířenějšími zástupci flory jsou v oblastech savan vysoké trávy, trnité keře akácií či obrovské, až 30 m vysoké a 11 m široké baobaby. Tyto i několik tisíc let staré stromy představují pro domorodce zásoby vody či doplněk stravy v podobě jeho plodů. Dřevo domorodci využívají pro výrobu rohoží, provazů či papíru 85. Severovýchod země je pustý, typické jsou trnité zakrslé keře. V horských oblastech se flora mění 80 Tamtéž 81 Tamtéž 82 Afrika online 2001-2008 83 Afrika online 2001-2008 84 Afrika online 2001-2008 30

s rostoucí nadmořskou výškou. Deštné pralesy v nadmořské výšce přibližně 2000 m n. m. střídají lesy bambusové. Od výšky 3000 m n. m. lze spatřit keře Dendrosencio 86. Lobélie a starčky se vyskytují ve výškách 3500 až 4000 m n. m. Výše, v oblastech horských polopouští rostou trávy 87. Východní pobřeží je lokalitou mangrovových porostů. Lev, buvol, slon, leopard a nosorožec tvoří tzv. velkou pětku, tedy zástupce nejvíce nebezpečné a zároveň klasické fauny země. Velká pětka se stala symbolem Keni a jejího CR 88. Savany obývají žirafy, zebry, pakoně, antilopy, supi, kudu, gazely, pštrosi, gepardi a jiné kočkovité šelmy, šakali. V tropických deštných pralesích žijí opice, chameleoni, papoušci, různé druhy plazů a hmyzu. Poblíž vodních zdrojů se objevují hyeny, plameňáci, krokodýli. Mezi obyvatele vyšších nadmořských výšek patří levharti, damani, cibetky či hadi 89. Nehostinné pouštní oblasti západně od jezera Turkana jsou domovem dromedárů. Roste počet druhů, které se kvůli postupnému ničení jejich přirozeného životního prostředí a přetrvávajícímu pytlačení dostávají na seznam ohrožených druhů zvířat. V současnosti je nejvíce ohrožen vyhubením nosorožec dvourohý, jehož stavy klesly z 20 000 (údaje ze 70. let 20. století) na 500 kusů v roce 2005 90 a slon africký, který byl téměř vyhuben během 70. a 80. let 20. století. Populace tehdy tvořila pouhých 16 000 jedinců z původních 170 000. Současný počet slonů afrických se díky programům ochrany keňské přírody zvýšil na přibližných 26 000 91. 85 Orbion 2008 86 Finlay a kol. 1994 87 Šlégl 2005 88 Finlay a kol. 1994 89 Šlégl 2005 90 Ministry of Tourism and Wildlife Kenya 91 Tamtéž 31

Obr. 4: Velká pětka Hroch obojživelný Lev s lvicí Buvol vodní Slon africký Nosorožec dvourohý Zdroje: Seznam 1996 2008, WildAfrica.cz 2008, SCI Foundation 2007, Game Reserve.com 2002-2008 32

4.2. Socioekonomická charakteristika území Se svými 34 708 000 obyvateli se současná Keňa stává 8. nejvíce zalidněným africkým 92 státem a 34. nejvíce zalidněným státem v celosvětovém porovnání 93. Průměrná hustota zalidnění činí 50 obyvatel/km². 94 Na území státu existuje více než 70 kmenových skupin. Právě kmenová příslušnost je pro keňské obyvatele nejdůžitější osobní identitou. Obr. 5: Rozdělení keňského obyvatelstva podle etnik Zdroj: CIA 2007 Obr. 6: Počet obyvatelstva v jednotlivých provinciích, 1999 2010 Provincie 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Nairobi 2 143 254 2 290 049 2 379 741 2 470 850 2 563 297 2 656 997 Centrální 3 724 159 3 866 153 3 883 502 3 898 046 3 909 738 3 918 538 Pobřežní 2 487 264 2 621 791 2 681 854 2 741 732 2 801 356 2 860 649 Východní 4 631 779 4 859 300 4 942 544 5 023 862 5 103 110 5 180 139 Severovýchodní 972 143 1 038 022 1 088 825 1 138 791 1 187 767 1 235 592 Nyanza 4 392 196 4 600 271 4 670 094 4 738 069 4 804 078 4 868 010 Rift Valley 6 987 036 7 371 777 7 548 990 7 725 782 7 902 033 8 077 517 Západní 3 358 776 3 555 201 3 654 383 3 753 998 3 853 936 3 954 081 Keňa 28 696 607 30 202 564 30 849 933 31 491 130 32 125 315 32 751 523 92 Skokan 2007 93 GeoHive 2000-2007 94 Zeměpis.com 2002-2008 33

Provincie 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Nairobi 2 751 860 2 845 353 2 940 911 3 038 553 3 138 295 3 240 155 Centrální 3 924 405 3 923 946 3 922 183 3 919 100 3 914 680 3 908 907 Pobřežní 2 919 535 2 975 387 3 031 879 3 089 013 3 146 779 3 205 175 Východní 5 254 807 5 322 404 5 389 546 5 456 190 5 522 283 5 587 781 Severovýchodní 1 282 103 1 326 004 1 368 785 1 410 342 1 450 571 1 489 363 Nyanza 4 929 759 4 984 935 5 039 776 5 094 251 5 148 335 5 201 996 Rift Valley 8 252 014 8 418 073 8 586 066 8 755 986 8 927 812 9 101 524 Západní 4 054 319 4 150 964 4 249 103 4 348 746 4 449 885 4 552 552 Keňa 33 368 802 33 947 066 34 528 249 35 112 181 35 698 640 36 287 453 Zdroj: Kenya National Bureau of Statistics 2002 2007 Obr. 7: Vývoj počtu obyvatel, 1999 2010 Zdroj: Kenya National Bureau of Statistics 2002-2007 34

Obr. 8: Etnické skupiny na území Keni Zdroj: upraveno z The University of Texas at Austin 2008 Jednotlivé kmenové skupiny se dělí do tří jazykových skupin: Bantu, nilotská a kušitská. Východoafrické kmeny byly často necitlivě rozděleny při stanovování hranic nově kolonizovaných území. Evropští kolonizátoři nedbali při určování hranic na tradice, práva ani potřeby domorodých obyvatel. V Keni byl rozdělen například kmen Masajů. Cesty, po kterých vodili svá stáda dobytku, jsou od kolonizace rozděleny mezi Keňu a Tanzanii. Kikujové, nejpočetnější keňský kmen, jsou známí především jako zdatní obchodníci a vůdci povstání Mau Mau. Často odchází z vesnic do měst a jsou spojováni také s politickou scénou. Nejvýznamnější představitel kikujského kmene byl bezpochyby první 35