Anatomie a fyziologie reprodukčních orgánů
Než se začneme věnovat problematice nádorů děložního hrdla, je důležité si objasnit anatomickou stavbu a funkci jednotlivých pohlavních orgánů ženy, protože ty jsou vzájemně funkčně propojené a onemocnění jedné části tak má dopad i na ostatní struktury. Zároveň nám to pomůže pochopit jednotlivé diagnostické a léčebné kroky, které se při nádorovém onemocnění děložního hrdla provádějí. Ženské pohlavní orgány jsou uloženy v malé pánvi a dělí se na vnitřní a vnější. Mezi vnější pohlavní orgány patří velké a malé stydké pysky, vestibulární žlázy a topořivé tkáně. Mezi vnitřní pohlavní orgány patří vaječníky, vejcovody, děloha a pochva. 1. Ženské pohlavní orgány vnitřní 1.1 Vaječník (lat. ovarium) Je to párová pohlavní žláza, velká asi jako švestka. Je uložen v malé pánvi, při boční stěně. Povrch vaječníku je v mládí hladký, s nástupem menstruačních cyklů je postupně zvrásněný jizvičkami po uvolněných vajíčkách. Mikroskopicky můžeme na vaječníku rozlišit dřeň a korovou vrstvu. Vaječník má dvě hlavní úlohy: vytvářet ženské pohlavní hormony a ženské pohlavní buňky vajíčka. Zatímco hormony se ve vaječníku tvoří v podstatě celý život, s vajíčky je to jiné. Ty vznikají již v období před narozením a poté jsou ve vaječníku pouze skladována, nová vajíčka už se netvoří. Vajíčka takto ve vaječnících čekají, aby vždy jednou za měsíc jedno vajíčko dozrálo, uvolnilo se a stalo se schopné oplození. Takto uvolněné vajíčko je zachyceno vejcovodem, kterým putuje směrem do dělohy. Pokud se na své cestě potká s mužskou pohlavní buňkou spermií, dojde ke splynutí obou buněk tzv. oplození vajíčka. Oplozené vajíčko doputuje do nitra dělohy, kde se uhnízdí ve sliznici, zde se dělí a postupně vyvíjí ve zralý plod. Všechny tyto pochody jsou řízeny pohlavními hormony stejně jako vývoj sekundárních pohlavních znaků (růst prsů, ochlupení v podpaží a na genitálu, formování ženské postavy).
1.2 Vejcovod (lat. tuba uterina) Je to párový trubicovitý orgán, který je dlouhý 10 až 15 centimetrů. Vejcovody spojují dělohu s vaječníky. Jak napovídá název, vejcovody slouží k transportu vajíčka z vaječníku do dělohy. Zároveň jsou místem, kde dochází za normálních okolností k oplození vajíčka spermií. Takto oplozené vajíčko se teprve potom dostává do dělohy, kde se uhnízdí a dále vyvíjí v plod. Konec vejcovodu, který je blíže vaječníku, je rozeklán v řasy, které obemykají vaječník. Tyto řasy jsou pohyblivé. Během ovulace, což je vlastně proces uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, se snaží vajíčko zachytit a podpořit jeho cestu do dělohy. 1.3 Děloha (lat. uterus) Děloha je nepárový dutý svalový orgán hruškovitého tvaru, který je uložen v pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem. Mezi konečníkem a dělohou vzniká prostor Douglasův, ve kterém při patologických procesech se může hromadit tekutina, hnis a krev. Uvnitř dělohy je dutina vystlaná hojnou sliznicí. Děložní sliznice slouží k uhnízdění oplozeného vajíčka, ze kterého se během těhotenství vyvíjí zralý plod. Pokud k oplození vajíčka nedojde, to odumírá a je spolu se sliznicí vyloučeno z těla ženy ven v podobě menstruačního krvácení. Pod děložní sliznicí se nachází svalovina. Tato svalovina se nedá ovládat vůlí. V období menstruace se stahuje a tím napomáhá uvolnění děložní sliznice a jejímu odvodu ven z těla. Podobný mechanismus se uplatňuje za porodu, kdy mohutné stahy děložní svaloviny vytlačí zralý plod z těla matky. Tyto stahy jsou však mnohonásobně silnější než ty, které se objevují při menstruaci. Děloha se dělí na tři hlavní části a to: tělo děložní, hrdlo děložní, přechod mezi tělem a hrdlem úžina děložní. Uvnitř dělohy je trojúhelníková dutina děložní, která přechází v úzký kanálek do děložního hrdla a ústí na čípku jako zevní děložní branka. U žen, které ještě nerodily je tvar branky kruhovitý. U rodiček je tvar štěrbinovitý. Z oblasti těla děložního v místě tzv. rohů děložních vychází vejcovody. Děložní hrdlo (lat. cervix) Jak již bylo uvedeno, děložní hrdlo se nachází na spodní straně dělohy a spojuje ji s pochvou. Právě úponem pochvy je hrdlo rozděleno na dvě části: část supravaginální (neboli část nad pochvou) a část vaginální (ta část, která je umístěna v pochvě a je viditelná při
gynekologickém vyšetření - pouze tato část se nazývá děložní čípek). Děložní čípek je tedy částí děložního hrdla čnějící do pochvy. Uvnitř děložního hrdla probíhá děložní kanál. Tento kanál vyúsťuje do pochvy zevním ústím a do dělohy vnitřním ústím. Děložní kanál je vystlán sliznicí, kterou tvoří speciální cylindrické buňky. I vnější povrch děložního hrdla pokrývá sliznice, ta je ale tvořena buňkami dlaždicovými. Oba druhy buněk se stýkají na rozhraní mezi zevní částí hrdla děložního a děložním kanálem. Tato oblast se nazývá skvamocelulární junkce. Než je však tato přeměna dokončena, buňky jsou náchylné k infekci. Této situace právě využívá HPV (lidský papilomavirus), který je z velké části odpovědný za vznik nádorových onemocnění děložního hrdla. 1.4 Pochva (lat. vagina) Trubicovitý orgán, dlouhý přibližně 8 centimetrů, ústí mezi malými stydkými pysky a slouží jako odvodní cesta pohlavní a jako kopulační orgán. U žen, které ještě neměly pohlavní styk, je poševní vchod uzavřen tenkou blankou, které se říká panenská blána (lat. hymen). V té je různě veliký otvůrek, kterým při menstruaci odtéká menstruační krev. Pochva je dutý trubicovitý orgán spojující dělohu s vnějším prostředím. Slouží jednak k odtoku menstruační krve, ke spojení mužského kopulačního orgánu (penisu) s ženskými rodidly a při porodu tvoří kanál, kterým prochází plod. V zadní části pochva kruhovitě obemyká děložní hrdlo, které tak vyčnívá do pochvy jako děložní čípek.
Vnitřní sliznice je tvořena vrstevnatým dlaždicovým epitelem. Na děložním čípku přechází v epitel jednovrstevný cylindrický. V místě tohoto přechodu se často objevují patologické změny. V pochvě je přítomen bělavý sekret tvořený oloupanými buňkami epitelu pochvy a sekret, který produkují žlázky hrdla děložního. Pochva je osídlená mikroflórou poševní, kterou tvoří Döderleinůvlakto bacil. Ten vytváří kyselé prostředí, čímž ji chrání před bakteriální nákazou ze zevního prostředí. 2. Ženské pohlavní orgány vnější 2.1 Velké a malé stydké pysky (lat. labia maiora, labia minora) Jsou kožní řasy vyplněné tukem, které přecházejí na vnitřní straně v malé stydké pysky. Vpředu se malé stydké pysky spojují a uzavírají mezi sebou ženský erektilní orgán klitoris. Velké stydké pysky jsou zbarveny a od puberty pokryty chlupy. Pysky ohraničují vchod do pochvy. 2.2 Vestibulární žlázy (lat. glandulaevestibulares) Nachází se pod sliznicí poševního vchodu a kolem zevního ústí močové trubice. Největší vestibulární žláza se jmenuje Bartholiniho žláza (lat. Glandula vestibularis major), které leží u dolního okraje poševního vchodu. Žlázy produkují sekret zvlhčující poševní vchod. 2.3 Topořivé těleso poštěváček (lat. clitoris) Nachází se nad poševním vchodem, několik milimetrů nad ústím močové trubice. Je to nepárové těleso, obdobné mužskému penisu. Celkově je clitoris dlouhý cca 8 cm. Má dvě ramena, která jsou zespodu připojena k dolním ramenům kostí stydkých, zevně je patrná pouze malá, cca 1 cm dlouhá část - glansclitoridis. Podkladem pro clitoris jsou párová topořivá tělesa, která jsou při pohlavním dráždění plněna krví a zvětšují svůj objem.
3. Mužské pohlavní orgány Než se začneme věnovat problematice nádorů varlat u chlapců, je důležité si objasnit anatomickou stavbu a funkci jednotlivých pohlavních orgánů muže, protože ty jsou vzájemně funkčně propojené a onemocnění jedné části tak má dopad i na ostatní struktury. 3.1 Pohlavní žláza 3.1.1 Varle (testis, ř. orchis) Je pohlavní žláza ovoidního tvaru uložená v šourku. Varle je v dospělosti dlouhé asi 4-5 cm, 3-3,5 cm široké a 2,5 cm tlusté. Má hmotnost 18-25 g. Na zadním okraji varlete jsou jeho vývody a vstupují zde cévy a nervy varlete. Stavba varlete: Na povrchu žlázy je tuhá bílá vazivová blána, od které odstupují přepážky, které rozdělují varle na několik lalůčků. V prostorech jednotlivých lalůčků jsou uloženy až čtyři semenotvorné kanálky, kterých je asi 300 m. Při zadním okraji varlete odstupují kanálky jdoucí do nadvarlete. Spermie dozrávají ve varleti. Zralá spermie je poměrně malá buňka, skládající se z hlavičky, středního oddílu (krčku) a bičíku, který umožňuje pohyb spermiím. Hlavička obsahuje genetickou výbavu (chromozomy) a malý váček vyplněný enzymy usnadňující průnik spermie do vajíčka. 3.2 Vývodné pohlavní cesty K vývodným cestám patří nadvarle, chámovod, semenné váčky, předstojná žláza a kopulační orgán, který tvoří pyj. Vývodnou pohlavní cestou je u muže i podstatná část močové trubice procházející prostatou a pyjem.
3.2.1 Nadvarle Nadvarle (epididymys) je uloženo na horním pólu a na zadním okraji varlete. Rozšířená hlava nadvarlete pokračuje jako tělo nadvarlete a zužuje se v ocas, na který navazuje chámovod. Stavba nadvarlete: Hlava nadvarlete se skládá z mnohonásobně stočeného, 4-6 cm dlouhého kanálku, ústícího do vývodu nadvarlete. Ve vazivové stěně kanálku jsou roztroušeny i buňky hladkého svalstva. Obaly varlete a nadvarlete tvoří zároveň stěnu šourku. 3.2.2 Šourek Šourek (scrotum) je vak uložený pod stydkou sponou, do kterého se varle s nadvarletem dostávají při svém sestupu z bederní krajiny. Šourek je vazivovou přepážkou rozdělen na dvě poloviny v každé polovině leží jedno varle. Stavba stěny Na povrchu šourku je kůže, která je pokračováním kůže břicha. Je tenká, pigmentovaná a porostlá řídkými chlupy. 3.2.3 Chámovod Chámovody (duktus deferens) jsou 40-50 cm dlouhé trubice s vnitřním průsvitem 2-3 mm. Chámovod navazuje na vývod nadvarlete a vystupuje šourkem do zevního ústí tříselného kanálu. Chámovod jde dolů a k zadní stěně močového měchýře, kde se kříží močovod a rozšiřuje se do koncového úseku. Jako 3-4 cm dlouhý kanálek prochází prostatou a ústí do močové trubice na semenném hrbolku. 3.2.4 Semenné váčky Semenné váčky (vesiculae seminales) jsou slepé výchlipky chámovodů. Semenný váček je v podstatě slepý, 4-5 cm dlouhý kanál, jehož záhyby jsou na povrchu pokryty vazivem, které vytváří vazivové pouzdro. Váčky jsou uloženy mezi konečníkem a dnem močového měchýře. Jejich hlavní funkcí je produkce látek, které tvoří součást ejakulátu.
3.2.5 Předstojná žláza Předstojná žláza (prostata) je orgán srdčitého tvaru, velikosti 3 x 4 x 2 cm. Prostata je diskrétními vazivovými přepážkami rozdělena na pravý a levý lalok. Tyto laloky obemykají močovou trubici. 3.2.6 Pyj Pyj (penis) je válcový orgán, v ochablém stavu délky 9-12 cm. Skládá se ze tří částí: kořene, těla a žaludu. Volně visící tělo pyje má plochou přední stěnu a zaoblený zadní povrch, na kterém se rýsuje probíhající močová trubice. Na konci těla je kuželovitý žalud, na jehož vrcholu ústí močová trubice. Žalud je překrytý předkožkou, která vytváří na spodní straně uzdičku. Stavba penisu: Odpovídá jeho funkčnímu poslání. Penis je především kopulační orgán, tj. orgán, jehož napřímení (erekce) je podmínkou pohlavního spojení. Na povrchu penisu je dobře posunlivá jemná kůže, která vybíhá v předkožku. Základem penisu jsou topořivá tělesa.