Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje

Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje Číslo projektu: CZ0138 Podpořeno grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu Zpracování průzkumu invazních druhů (kódy průzkumů 4.1, 4.2 a 4.3) Závěrečná zpráva Zpracovatel: Mgr. Roman Barták, Ing. Štěpánka Konupková Kalousová ZO ČSOP Onyx Spolupracovali: Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc, ALKA Wildlife, o.p.s. Termín: prosinec 2010

Obsah 1 Název průzkumu... 5 2 Cíl průzkumu... 5 3 Použitá metodika... 5 4 dílčí průzkumy... 6 4.1 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy, kód průzkumu 4.1... 6 4.1.1 Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.1.... 6 4.1.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.1... 6 4.2 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky, kód průzkumu 4.2... 6 4.2.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.2.... 6 4.2.2. Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.2... 7 4.3 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky), kód průzkumu 4.3... 7 4.3.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.3.... 7 4.3.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.3... 7 5 výsledky... 9 5.1 Přehled významných projektů zaměřených na likvidaci invazních druhů rostlin v moravskoslezském kraji... 9 5.1.1 Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky... 9 5.1.2 Likvidace křídlatky v povodí Odry... 9 5.2 Přehled významných invazních druhů v moravskoslezském kraji... 9 5.2.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)... 9 5.2.1.1 Popis druhu... 9 5.2.1.2 Invaze... 9 5.2.1.3 Nebezpečí... 10 5.2.2 Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)... 10 5.2.2.1 Popis druhu... 10 5.2.2.2 Invaze... 10 5.2.2.3 Nebezpečí... 10 5.2.3 Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus)... 10 5.2.3.1 Popis druhu... 10 5.2.3.2 Invaze... 10 5.2.3.3 Nebezpečí... 11 5.2.4 Křídlatky (Reynoutria Spp.)... 11 5.2.4.1 Popis druhu... 11 5.2.4.2 Invaze... 11 5.2.4.3 Nebezpečí... 11 5.2.5 Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)... 12 5.2.5.1 Popis druhu... 12 5.2.5.2 Invaze... 12 5.2.5.3 Nebezpečí... 12 5.2.6 Karas stříbřitý (Carssius auratus gibelio)... 12 5.2.6.1 Popis druhu... 12 5.2.6.2 Invaze... 12 5.2.6.3 Nebezpečí... 12 5.2.7 Norek americký (Mustela vison)... 13 5.2.7.1 Popis druhu... 13 5.2.7.2 Invaze... 13 5.2.7.3 Nebezpečí... 13 5.3 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy, kód průzkumu 4.1... 13 5.3.1 Povodí řeky Morávky... 13

5.3.1.1 Invazní druhy v povodí Morávky... 14 5.3.1.2 Postup likvidace v rámci projektu... 14 5.3.2 Povodí řeky Ostravice... 14 5.3.3 Povodí řeky Lomná... 14 5.3.3.1 Invazní druhy v povodí Lomné... 14 5.3.4 Další výskyty nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy... 15 5.3.5 Shrnutí... 16 5.4 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky, kód průzkumu 4.2... 17 5.5 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky), kód průzkumu 4.3... 18 5.5.1 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v Moravskoslezském kraji... 18 5.5.1.1 Povodí řeky Ostravice... 18 5.5.1.2 Povodí řeky Olše... 20 5.5.1.3 Povodí řeky Opavy... 21 5.5.1.4 Shrnutí... 22 5.5.2 Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje (zpracoval Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc.) 23 5.5.2.1 Název průzkumu... 25 5.5.2.2 Cíl průzkumu... 25 5.5.2.3 Úvod... 25 5.5.2.4 Přehled informací o řešené problematice... 25 5.5.2.5 Území a lokality průzkumu... 26 5.5.2.6 Metodika terénního průzkumu... 26 5.5.2.7 Výsledky... 27 5.5.2.8 Závěr... 32 5.5.2.9 Faktory posilující nežádoucí šíření karase stříbřitého v povodí Odry... 33 5.5.2.10 Návrh opatření k omezení dalšího šíření karase stříbřitého v povodí Odry... 33 5.5.2.11 Literatura... 33 5.5.3 Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků (zpracovalo sdružení ALKA Wildlife, o.p.s.)... 34 5.5.3.1 Souhrn... 36 5.5.3.2 Úvod... 36 5.5.3.3 Popis území... 36 5.5.3.4 Metodika... 36 5.5.3.5 Výsledky a navrhovaná opatření... 38 5.5.3.6 Literatura... 39 6 Navrhovaná opatření proti geograficky nepůvodním druhům rostlin... 40 6.1 Monitoring nepůvodních druhů rostlin... 40 6.2 Potlačení nepůvodních druhů rostlin... 40 6.2.1 Možná omezení při potlačování nepůvodních druhů rostlin... 40 6.2.2 Přehled způsobů potlačování nepůvodních druhů rostlin... 41 6.2.2.1 Biologické způsoby... 41 6.2.2.2 Mechanické způsoby potlačování... 41 6.2.2.3 Chemické způsoby likvidace... 41 6.2.3 Způsoby likvidace jednotlivých druhů... 41 6.2.3.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)... 41 6.2.3.2 Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)... 42 6.2.3.3 Lupina mnoholistá (Lupinus popyphyllus)... 42 6.2.3.4 Křídlatky (Reynoutria Spp.)... 42 6.2.3.5 Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)... 42 6.3 Veřejná informovanost... 43 7 Seznam použitých informačních zdrojů... 43

8 Přílohy... 45 8.1 Příloha 1: Fotodokumentace... 45 8.1.1 Fotografická příloha: Invazní druhy rostlin v Moravskoslezském kraji... 45 8.1.2 Fotografická příloha dílčí závěrečné zprávy: Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje... 47 8.1.3 Fotografická příloha dílčí závěrečné zprávy: Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků... 54

Úvod Obsahem předkládané závěrečné zprávy jsou výsledky průzkumů invazních druhů v rámci projektu Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje, (číslo projektu CZ 0138). Tento projekt je financován z Finančních mechanismů EHP/Norsko, prioritní oblasti 2 Ochrana životního prostředí, zaměření priority 2.1. - Monitorovací systémy v regionech a systémy pro následné využívání výsledků monitorování. 1 NÁZEV PRŮZKUMU V rámci průzkumu č. 4 jsou zpracovávány následující dílčí průzkumy: Kód průzkumu Název průzkumu 4.1 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy 4.2 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky 4.3 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky) 2 CÍL PRŮZKUMU Cílem projektu Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje je vznik a fungování monitoringu vybraných složek a faktorů, ovlivňujících životní prostředí v Moravskoslezském kraji. Prakticky má projekt přispět k zajištění efektivnějšího získávání, zpracování a dostupnosti informací, týkajících se ochrany přírody v kraji. Jeho předmětem je monitoring vybraných druhů rostlin a živočichů, výskytu invazních druhů rostlin, návštěvnosti vybraných chráněných částí přírody a dalších vybraných faktorů. Výstupem projektu jsou soubory údajů, získávaných terénními průzkumy i sběrem, ale také zpracováním již existujících dat. 3 POUŽITÁ METODIKA Metodika průzkumů 4.1 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy, 4.2 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky a 4.3 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky) je plně v souladu s metodikou zpracovanou RNDr. Markem Banašem, Ph.D. v květnu 2009 až na jedinou odchylku: druhy Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica byly většinou mapovány jako Reynoutria Spp. Důvodem tohoto postupu je obtížná determinace druhů (především Reynoutria x bohemica), a také to, že především druhy Reynoutria japonica a Reynoutria x bohemica obývají často společné stanoviště. Vzhledem k tomu, že mapování druhů Reynoutria Spp. slouží především jako podklad pro následnou přímou likvidaci druhů a způsob likvidace těchto druhů je totožný, předpokládáme, že tento fakt nemá na výstupy průzkumů žádný vliv.

4 DÍLČÍ PRŮZKUMY 4.1 MONITORING VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO BESKYDY, KÓD PRŮZKUMU 4.1. 4.1.1 Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.1. Cílem průzkumu 4.1 je zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis) a křídlatky české (Reynoutria x bohemica) v CHKO Beskydy jako podkladu pro jejich následnou likvidaci. Shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) uvedených geograficky nepůvodních druhů proběhlo na základě terénního průzkumu celoplošně v CHKO Beskydy se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy apod. Součástí průzkumu je i návrh rámcového postupu likvidace porostů. 4.1.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.1. Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin probíhalo v období listopad 2009 říjen 2010. Vodní toky a jejich okolí, komunikace a ruderální plochy byly postupně procházeny a nalezené invazní druhy byly zakresleny do podrobných mapových podkladů. Mimo to byla u každého nalezeného ohniska s invazním druhem zaznamenána jeho pokryvnost. Druh výskytu se dělil do třech kategorií: 1) Bodový výskyt, tedy výskyt invazního druhu nepřesahující 5 x 5 m. 2) Liniový výskyt, tedy výskyt podél komunikace či vodního toků do šíře 2,5 m. 3) Plošný výskyt, tedy výskyt zahrnují větší plochu než předchozí kategorie. V případě liniových a plošných výskytů byla rozlišována pokryvnost daného invazního druhu ve 4 kategoriích a to: do 20 %, 20 50%, 50 80% a 80-100%. Takto připravené mapové podklady byly od listopadu 2010 do ledna 2011 digitalizovány do jednotlivých datových vrstev, včetně údajů o pokryvnosti. Na základě digitalizace pak byla zjištěna plošná výměra u jednotlivých linií a polygonů. Tato data pak byla zpracována do tabulek, které jsou součástí kapitoly Výsledky. Datové vrstvy, nejcennější výstup projektu, jsou součástí digitální podoby příloh k této závěrečné zprávě. 4.2 MONITORING VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO JESENÍKY, KÓD PRŮZKUMU 4.2. 4.2.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.2. Cílem průzkumu 4.2 je zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin velkolepého (Heracleum mantegazzianum), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis) a křídlatky české (Reynoutria x bohemica) a lupiny mnoholisté (Lupinus polyphyllus) v CHKO Jeseníky jako podkladu pro jejich následnou likvidaci. Shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin na základě terénního průzkumu celoplošně v CHKO Jeseníky se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy, u Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica, u Lupinus polyphyllus rovněž vybrané lesní porosty a neudržované trvalé travní porosty. Součástí průzkumu je i návrh rámcového postupu likvidace nepůvodních druhů.

4.2.2. Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.2. Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin probíhalo v období listopad 2009 říjen 2010. Vodní toky a jejich okolí, komunikace a ruderální plochy byly postupně procházeny a nalezené invazní druhy byly zakresleny do podrobných mapových podkladů. Mimo to byla u každého nalezeného ohniska s invazním druhem zaznamenána jeho pokryvnost. Druh výskytu se dělil do třech kategorií: 1) Bodový výskyt, tedy výskyt invazního druhu nepřesahující 5 x 5 m. 2) Liniový výskyt, tedy výskyt podél komunikace či vodního toků do šíře 2,5 m. 3) Plošný výskyt, tedy výskyt zahrnují větší plochu než předchozí kategorie. V případě liniových a plošných výskytů byla rozlišována pokryvnost daného invazního druhu ve 4 kategoriích a to: do 20 %, 20 50%, 50 80% a 80-100%. Takto připravené mapové podklady byly od listopadu 2010 do ledna 2011 digitalizovány do jednotlivých datových vrstev, včetně údajů o pokryvnosti. Na základě digitalizace pak byla zjištěna plošná výměra u jednotlivých linií a polygonů. Tato data pak byla zpracována do tabulek, které jsou součástí kapitoly Výsledky. Datové vrstvy, nejcennější výstup projektu, jsou součástí digitální podoby příloh k této závěrečné zprávě. 4.3 MONITORING VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI (MIMO CHKO BESKYDY A CHKO JESENÍKY), KÓD PRŮZKUMU 4.3. 4.3.1. Specifikace cíle a rozsahu průzkumu 4.3. Zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), křídlatky japonské (Reynoutria japonica), křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis), křídlatky české (Reynoutria x bohemica), třapatky dřípaté (Rudbeckia laciniata), karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) a norka amerického (Mustela vison) jako podklad pro jejich následnou likvidaci či návrh speciálních opatření eliminace škodlivých vlivů těchto druhů na původní faunu v Moravskoslezském kraji. Shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin na základě celoplošného terénního průzkumu v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky) se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy (u Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica), u Rudbeckia laciniata pouze v okolí řeky Ostravice; shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) vybraných geograficky nepůvodních druhů živočichů na základě terénního průzkumu v případě Carssius auratus gibelio a Mustela vison na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků (dle upřesnění zadavatele). 4.3.2 Specifikace metodiky a časový harmonogram průzkumu 4.3. Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin probíhalo v období listopad 2009 říjen 2010. Vodní toky a jejich okolí, komunikace a ruderální plochy byly postupně procházeny a nalezené invazní druhy byly zakresleny do podrobných mapových podkladů. Mimo to byla u každého nalezeného ohniska s invazním druhem zaznamenána jeho pokryvnost. Druh výskytu se dělil do třech kategorií: 1) Bodový výskyt, tedy výskyt invazního druhu nepřesahující 5 x 5 m. 2) Liniový výskyt, tedy výskyt podél komunikace či vodního toků do šíře 2,5 m. 3) Plošný výskyt, tedy výskyt zahrnují větší plochu než předchozí kategorie. V případě liniových a plošných výskytů byla rozlišována pokryvnost daného invazního druhu ve 4 kategoriích a to: do 20 %, 20 50%, 50 80% a 80-100%.

Takto připravené mapové podklady byly od listopadu 2010 do ledna 2011 digitalizovány do jednotlivých datových vrstev, včetně údajů o pokryvnosti. Na základě digitalizace pak byla zjištěna plošná výměra u jednotlivých linií a polygonů. Tato data pak byla zpracována do tabulek, které jsou součástí kapitoly Výsledky. Datové vrstvy, nejcennější výstup projektu, jsou součástí digitální podoby příloh k této závěrečné zprávě. Terénní mapování nepůvodních druhů živočichů karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) a norka amerického (Mustela vison) probíhalo dle specifických metodik používaných pro daný druh. Tyto metodiky jsou podrobně popsány v kapitole Výsledky v dílčích závěrečných zprávách: Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského Kraje a Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků.

5 VÝSLEDKY 5.1 PŘEHLED VÝZNAMNÝCH PROJEKTŮ ZAMĚŘENÝCH NA LIKVIDACI INVAZNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI 5.1.1 Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky Projekt je realizován Moravskoslezským krajem od roku 2007 (v rámci programu LIFE III Nature) a v roce 2010 běží posledním rokem. Křídlatky byly likvidovány na celkem 350 ha, v loňském roce byla provedena revize a případná likvidace na ploše 490 ha. Od roku 2008 je rovněž prováděna mechanická likvidace netýkavky žláznaté (v roce 2009 na ploše 70 ha, celkově do 100 ha). Projekt je zaměřen na Morávku po konec PP Profil Morávky (cca 1 km nad soutokem s Ostravicí) a zahrnuje rovněž levostranný přítok Mohelnici. Projektové území zahrnuje kromě zmíněné PP Profil Morávky rovněž NPP Skalická Morávka a zasahuje do CHKO Beskydy. Realizace projektu je prováděna především na území následujících obcí: Dobrá, Nošovice, Nižní a Vyšní Lhoty, Raškovice, Pražmo, Morávka a Krásná. 5.1.2 Likvidace křídlatky v povodí Odry Projekt je realizován ČSOP Salamandr od roku 2009 (v rámci OPŽP) a ukončení je plánováno na 2011. Likvidace křídlatky proběhne celkově na cca 40 ha v povodí následujících vodních toků (většiny pravostranných přítoků Odry): Jičínka, Sedlnice, Lubina a Ondřejnice a menší toky mezi nimi. Celkově je zasaženo projektovými aktivitami území 31 obcí a měst: Albrechtičky, Bartošovice, Brušperk, Frenštát pod Radhoštěm, Fryčovice, Hodslavice, Hukvaldy, Kopřivnice, Kozlovice, Krmelín, Kunčice pod Ondřejníkem, Kunín, Lichnov, Mořkov, Mošnov, Nový Jičín, Ostrava, Palkovice, Petřvald, Příbor, Sedlnice, Skotnice, Stará Ves nad Ondřejnicí, Šenov u Nového Jičína, Štramberk, Tichá, Trojanovice, Veřovice, Závišice, Ženklava, Životice u Nového Jičína. V současné době je již schválena také 2. etapa projektu zaměřená na levostranné přítoky Odry a vlastní Odru (po její vtok na území města Ostravy). 5.2 PŘEHLED VÝZNAMNÝCH INVAZNÍCH DRUHŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI 5.2.1 Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) 5.2.1.1 Popis druhu Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je dvouletá někdy i víceletá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) dorůstající výšky až 5 m. Rostlina vykvétá po dvou až čtyřech letech velkými okolíky bílých květů, po dozrání plodů (na konci vegetační sezóny) umírá. Celá rostlina obsahuje nebezpečné látky (fotosenzibilní furanokumariny), které způsobují na kůži vlivem slunečního záření pomalu se hojící puchýře. 5.2.1.2 Invaze Domovem této invazní rostliny je Kavkaz, odtud byla zavlečena do západní a střední Evropy, USA a Kanady. U nás byl poprvé vysazen roku 1862 v zahradě zámeckého parku Kynžvart u Mariánských Lázní. Odtud byl jako okrasná solitéra rozšířen do dalších oblastí, z nichž se postupně šířil. Počátek invaze byl zaznamenán v 60. letech 20. století, kdy ke spontánnímu šíření docházelo nejprve podél řek. Počátkem 90. let bylo u nás známo již 471 lokalit tohoto invazního druhu. (Pyšek a Tichý 2001). Invazní potenciál bolševníku velkolepého je dán vysokou produkcí biomasy, tedy schopností zastínit ostatní druhy rostlin a dobrou regenerací. Je schopný se rozmnožovat i z kořenových výmladků, ale jeho šíření probíhá zejména semeny, jich vytváří obrovské množství (jedna rostlina vytváří průměrně 15 000 semen). Semena se šíří velmi dobře vodou, k jejich dalšímu šíření přispívá i člověk (na

pneumatikách motorových vozidel, uschlé okolíky používané jako dekorace a následně vyhozené). Semena bolševníku jsou schopna dozrát i ve stadiu zelené zralosti, tedy na pokosené rostlině, což je třeba zohlednit při likvidaci tohoto druhu (Modrý at al. 2008). 5.2.1.3 Nebezpečí Bolševník velkolepý potlačuje a ochuzuje domácí vegetaci a na ni vázanou faunu, umožňuje erozi na březích vod, znesnadňuje obhospodařování luk a pastvin, působí zdravotní potíže lidem i hospodářským zvířatům (Modrý at al. 2008). 5.2.2 Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) 5.2.2.1 Popis druhu Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je jednoletá rostliny z čeledi netýkavkovité (Balsaminaceae). Svojí výškou až 3 m se řadí k nejvyšším jednoletkám rostoucím v Evropě). Lodyha je silná, dutá, většinou větvená a obsahuje vysoký obsah vody. Rostlina kvete od června až do prvních mrazů výraznými květy v odstínech růžové a fialové. Roste převážně na vlhkých, živinami dobře zásobených stanovištích. 5.2.2.2 Invaze Rostlina pochází z vlhkých, humózních, rozvolněných lesů monzunové části SZ Himaláje. Do Evropy, konkrétně do Anglie byly první rostliny dovezeny v roce 1839 jako okrasná a nektarodárná rostlina. Jako zplanělý druh je z Anglie poprvé uváděn v roce 1855. Z území České republiky pochází první údaje o pěstování z roku 1846 a o zplanění z roku 1896. Plošnější šíření podél řek je udáváno z počátku 20. století (Jizera, Svitava, Morava nad Olomoucí), v 60. letech nastal prudký nárůst lokalit a v současnosti tento druh obsadil již téměř všechny větší toky (Modrý at al. 2008). Jakožto jednoletá rostlina se druh rozmnožuje semeny, vystřelovanými až do vzdálenosti 3 m od mateřské rostliny. Invaze druhu podél vodních toků je podpořena specifickým šířením semen (hydrochorií), která jsou unášena poblíž dna a při větších záplavách vyplavena na břehy spolu s pískem. Statný jedinec dokáže vyprodukovat až přes 5 000 semen (Modrý at al. 2008). 5.2.2.3 Nebezpečí Z okrasné letničky se stal agresivní invazní druh vytvářející mohutné porosty a potlačující domácí druhy. Nápadné květy s výraznou vůní navíc odlákávají opylovače od ostatních druhů, čímž se zvětšuje konkurence schopnost netýkavky. Předpokládají se i negativní vlivy na průběh záplav snižováním hydraulické kapacity říčního toku. (Mandák 2006) 5.2.3 Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) 5.2.3.1 Popis druhu Lupina mnoholistá zvaná též vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) je vytrvalá rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Dorůstá obvykle 50-100 cm, listy jsou 12 15 četné, úzce kopinaté. Květy tvoří dlouhý hrozen v odstínech bílé, modré a fialové barvy (u pěstovaných kultivarů i jiných barev). Plody jsou pukavé lusky (Slavík 1995) 5.2.3.2 Invaze Lupina neboli vlčí bob mnoholistý k nám byl dovezen koncem 19. století z USA. Byl často vyséván v lesích, zvláště na kyselých půdách pro obohacení půdy dusíkem a jako pastva pro zvěř a také jako nektarodárná rostlina. Jeho použití v lesnictví však bylo dlouhou dobu předmětem sporů. Dnes samovolně kolonizuje zejména mýtiny, okraje lesů a cest, řídké lesní porosty.

5.2.3.3 Nebezpečí Rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy zejména lupinidin, který podle velikosti dávky působí dráždivě nebo tlumivě na centrální nervový systém a vegetativní nervstvo, otrava se projevuje sliněním, nevolností, zvracením, obtížným polykáním, poruchami srdečního rytmu, v těžkých případech smrtelným ochrnutím dýchacích orgánů (Slavík 1995; Alberts 2002). Patří mezi méně známé invazní druhy rostlin, často je stále pěstována na zahrádkách. Ve volné přírodě však dokáže vytvořit rozsáhlé uzavřené porosty, kde se mění půdní poměry (obohacuje půdu dusíkem) a z druhově bohatého porostu pak vzniká porost s převahou invazního druhu. Nejčastěji bývají ohrožena živinově chudší společenstva na kyselých půdách.(vacátková 2009). 5.2.4 Křídlatky (Reynoutria Spp.) 5.2.4.1 Popis druhu Křídlatky (Reynoutria Spp.) jsou vytrvalé rostliny v čeledi Rdesnovité (Polygonaceae). V České republice se běžně vyskytují a jako invazní projevují tři druhy křídlatek: křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) a křídlatka česká (Reynoutria x bohemica), která je křížencem dvou předchozích druhů. Všechny tři druhy jmenovaných křídlatek se v Moravskoslezském kraji běžně vyskytují. Mimo to se v České republice vyskytuje ojediněle i další nepůvodní křídlatka a to křídlatka himálajská (Polygonum wallichii). V Moravskoslezském kraji byl zatím hlášení jediný výskyt tohoto druhu ze Smrku (Chytil 2010). Křídlatky jsou byliny s dlouhými, silnými, bohatě větvenými podzemními oddenky. Lodyha je dutá v horní části větvená, často červeně skvrnitá, dosahuje výšky až 4 m. Květy křídlatek jsou drobné, převážně bílé, uskupené do latovitých květenství. Plodem je nažka. Listy jsou řapíkaté, u křídlatky sachalinské podlouhle oválné, až 30 cm dlouhé. Křídlatka japonská má listy s uťatou bází a dlouhou špičkou 5-17 cm dlouhé. Křídlatka česká vytváří řadu přechodných forem mezi oběma druhy (Modrý at al. 2008). 5.2.4.2 Invaze Křídlatky pocházející z východní Asie. Jako první byla do Evropy dovezena křídlatka japonská v to v roce 1825 holandským zahradníkem Philippem von Sieboldem, který ji následně pěstuje pro komerční účely a prodává dále do Evropy. V roce 1903 se již šíří spontánně. Na území České republiky byla křídlatka japonská introdukována na konci 19. Století, její spontánní šíření je datováno do 30. let minulého století (Modrý at al. 2008). V současnosti jsou křídlatky problémem nejen v Evropě, ale i v Americe a Austrálii. Příroda křídlatku vybavila několika vlastnostmi, které jí značně usnadňují obsazování nových území. Křídlatky velmi rychle rostou, za 1 den rostlina vyroste až 8 cm, během jedné vegetační sezóny (od jara do prvních mrazů) může vyrůst až 5 m, roste tedy rychleji než převážná většina ostatních rostlin. Svým bohatým olistěním rychle zastíní ostatní druhy rostlin, které pak postupně hynou. Další klíčovou vlastností křídlatek je přizpůsobivost. Křídlatky najdeme na velmi různorodých místech, roste na přímém slunci, stejně jako ve stínu lesa, nevadí jí ani příkopy podél cest nebo skládky, dokáže vyrůst ze štěrbiny na chodníku. Nejlépe se jí však daří, má-li dostatek světla a přístup k podzemní vodě. Dalším specifikem křídlatek je způsob rozmnožování. Přestože na konci léta kvetou bílými květy, semeny se rozmnožují pouze výjimečně. Zcela převládá vegetativní množení pomocí úlomků z lodyh a oddenků, což značně usnadňuje rychlé šíření křídlatek podél vodních toků, zejména po jarních povodních. 5.2.4.3 Nebezpečí Invaze křídlatek velmi silně ovlivňuje původní společenstva. Díky výše jmenovaným vlastnostem a tedy i velmi silné konkurenční schopnosti, dokáže zcela potlačit ostatní druhy rostlin (a tedy i na ně vázaných živočichů). Na silně invadovaných stanovištích přežívají pouze jarní geofyty, adaptované na růst ve specifických podmínkách. Křídlatky znesnadňují údržbu na okrajích vozovek a snižují viditelnost a tím i bezpečnost na silnicích. Dalším negativem křídlatek je zvyšování eroze břehů řek. Mimo vegetační období jsou totiž plochy osídlené křídlatkou zcela holé. Kořeny křídlatek poškozují náspy, hráze, ale i okraje cest a chodníků.

5.2.5 Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) 5.2.5.1 Popis druhu Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Dorůstá obvykle 50 250 cm, nápadná je svými žlutými květenstvími (úbory), kvůli nimž byla a stále je pěstována jako okrasná rostlina. Kvete od července do září. Rozmnožuje se generativně semeny i vegetativně pomocí plazivých oddenků. Vyskytuje se na březích tekoucích i stojatých vod, na vlhkých loukách, podél komunikací a železnic, na skládkách, haldách a rumištích. Upřednostňuje vlhčí provzdušněné půdy. 5.2.5.2 Invaze Třapatka dřípatá pochází z východní části Severní Ameriky, první zmínka z Evropy pochází již z roku 1615 z pařížské botanické zahrady, kam se dostala z tehdejších francouzských kolonií v Severní Americe. První výskyt mimo zahrady byl dokumentován ve Slezsku na řece Nise v roce 1787 (Kořínková at al. 2006). 5.2.5.3 Nebezpečí Do Evropy byla dovezena jako okrasná rostlina a i v dnešní době se pěstuje v mnoha kultivarech. V České republice se začala šířit zejména v 50. 70. letech, což zřejmě souviselo se změnou způsobu obhospodařování půdy (extenzivní hospodaření, ústup od pravidelného kosení). Nejčastěji se vyskytuje podél řek, silnic a železnic, kde může tvořit i dominantní porosty (Modrý at al. 2008). 5.2.6 Karas stříbřitý (Carssius auratus gibelio) 5.2.6.1 Popis druhu Karas stříbřitý (Carssius auratus gibelio) je sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých, dorůstající průměrné délky 15 30 cm. Průměrná hmotnost se pohybuje mezi 0,1 až 0,5 kg. Jedná se odolnou rybu obvykle žijící v prohřátých stojatých vodách, ale dokáže se přizpůsobit širokému spektru podmínek. Je odolný vůči nedostatku kyslíku i znečištění vody, vystačí si s minimem potravy, je dobře obrněn silným pancířem z šupin a přežije i značná poranění. Má schopnost vytlačovat z dané lokality ostatní druhy kaprovitých ryb a snadno se šíří. (Anonymus 2011). 5.2.6.2 Invaze Karas stříbřitý pochází z východní Asie, do Evropy se dostal již v 17. století jako okrasná ryba. V 80. letech 20. století dorazil do naší republiky a dnes je široce rozšířeným druhem daleko hojnějším než u nás původní karas obecný (Carassius carassius). Jeho šíření se dosud nezastavilo a neomezilo se jen na stojaté vody. Jako příklad lze uvést prudký vzestup početnosti tohoto druhu na jihočeské Otavě, kde se karasi stříbřití běžně pohybují i v typicky parmových úsecích a v květnu se desítky těchto ryb hromadí v proudech pod jezy (Anonymus 2011). 5.2.6.3 Nebezpečí Rychlé šíření na úkor domácích kaprovitých ryb je dáno i způsobem rozmnožování karase stříbřitého. V centru areálu svého rozšíření vytváří populace složené z obou pohlaví rozmnožující se běžným výtěrem. Na okrajích areálu výskytu druhu (včetně našeho území) vytváří monopohlavní populace složené pouze ze samic. Při vývinu jejich jiker dochází při tvorbě vaječných buněk k odchylce od běžného dělení a vznikají buňky s triploidním jádrem odlišné od vaječných buněk v běžných jikrách. Jikernačky karase se vytírají s mlíčáky našich kaprovitých ryb (karas, kapr, cejn, ) a spermie těchto ryb pouze stimulují vývoj jikry, aniž by došlo ke splynutí jejich jádra s jádrem vaječné buňky. Z takto stimulovaných jiker se líhnou nové samice karase stříbřitého. Tento způsob rozmnožování je označován jako gynogenetický a je velkým přínosem pro karasovo explozivní šíření do dosud neobsazených vod. Jediná přenesená ryba se může stát základem nové populace. Samci karase stříbřitého se na našem území místy nevyskytují vůbec a na jiných lokalitách jsou mimořádně vzácní (udáván poměr 1 samec na 500 samic) (Anonymus 2011).

5.2.7 Norek americký (Mustela vison) 5.2.7.1 Popis druhu Norek americký (Mustela vison) je šelma z čeledi lasicovitých (Mustelidae), která pochází ze Severní Ameriky. Dorůstá délky 35 55 cm a váží 0,4 1,5 kg. Normální zbarvení norka amerického (zvaného též mink) je tmavohnědé až černohnědé, pouze na spodním rtu a na bradě bílé. Různě velké světlé skvrny se někdy objevují i na hrdle, hrudi, břiše i ve slabinách. V přírodě se ovšem můžeme setkat i s různobarevnými jedinci z farem (chová se v téměř 60 různých odstínech od šedomodré až po béžovou a světle hnědou). 5.2.7.2 Invaze Norek americký patří k šířícím se druhům na území České republiky. Jako nepůvodní severoamerický druh se značnou reprodukční kapacitou se jak u nás, tak v celé Evropě rozšiřuje v návaznosti na farmové chovy těchto významných kožešinových zvířat. Do Evropy byli první norci přivezeni ve dvacátých letech minulého století. Od této doby lze také datovat první nálezy volně žijících zvířat tohoto druhu v Evropě. První zprávy o výskytu norka amerického na našem území pocházejí z 60. let minulého století (Anděra, Hanzal 1996). Poslední průzkumy potvrzující, že se tento druh u nás lavinovitě šíří a v současnosti se pravděpodobně nachází na velké části republiky (Červený at al. 2001). Norek americký je semi-aquatická šelma vázaná na různé vodní ekosystémy. Loví potravu ve vodním prostředí a také v příbřežní vegetaci. Zdržuje se v nejbližším okolí vod a na březích si také upravuje odpočinková místa. Mezi povodími ale běžně přebíhají i v rámci svých domovských okrsků. Hranice povodí z tohoto pohledu tedy nejsou překážkou pro šíření druhu do nového povodí. 5.2.7.3 Nebezpečí Jako zavlečený druh představuje norek potencionální nebezpečí pro původní faunu drobných a středních obratlovců Evropy. V řadě studií byl studován vztah norka k potencionálním konkurentům (norek evropský, tchoř tmavý, lasice hranostaj, vydra říční) a kořisti (vodní druhy ptáků, obojživelníci, plazi, raci) (např. Bonesi a další 2004, Bonesi a Palazón 2007). Norek americký, jako druh s vysokou mírou disperze, představuje také potenciálně významný zdroj a vektor šíření nových nemocí a parazitů. (Zpracoval: Poledník, Poledníková, Bendlová 2010) 5.3 VÝSLEDKY MONITORINGU VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO BESKYDY, KÓD PRŮZKUMU 4.1. V souladu se zadáním byl monitoring nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy zaměřen zejména vodní toky a jejich okolí, podél komunikací a na ruderální plochy, tedy na lokality náchylných k šíření invazních rostlin. Monitoring probíhal pouze v části CHKO Beskydy, která spadá do Moravskoslezského kraje. Do tohoto území spadá i několik významných vodních toků, které pramení v CHKO Beskydy. Jedná se zejména o řeky Morávka a její přítok Mohelnice, Ostravice a říčku Lomná. 5.3.1 Povodí řeky Morávky Řeka Morávka pramení na svahu Sulova na Bílém Kříži v nadmořské výšce 880 m. V celé své délce teče severozápadním směrem k městu Frýdek Místek, kde zprava ústí do řeky Ostravice v nadmořské výšce 293 m n. m. Celková délka Morávky je 30,9 km, plocha jejího povodí je 149,3 km² a průměrný průtok v ústí do Ostravice je uváděn 3,73 m 3. s -1 (Štefáček 2008). Řeka Morávka je významným vodohospodářským tokem, na jejím 18,7 říčním kilometru byla v letech 1961 1967 vybudována přehradní nádrž Morávka, jejím účelem je kromě nalepšování průtoků pod přehradou, snížení povodňových průtoků a průběžné energetické využití průtoku vypouštěného pod přehradu, zejména zásobování obyvatelstva pitnou vodou (Anonymus 2010d).

Od svého pramene po Kopův most v obci Raškovice spadá povodí Morávky do CHKO Beskydy. 5.3.1.1 Invazní druhy v povodí Morávky Povodí Morávky bylo v minulých letech velmi výrazně zasaženo invazí nepůvodních křídlatek (Reynoutria Spp.), což bylo důvodem k realizaci v té době (2007) ojedinělého projektu LIFE Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky, jehož realizátorem byl Moravskoslezský kraj a jehož cílem bylo mimo jiné snížit výskyt invazních druhů rostlin pod 10% původního výskytu, což se podařilo. Tento projekt také odstartoval úspěšnou spolupráci státní správy (Moravskoslezský kraj, Lesy ČR s. p., Povodí Odry, státní podnik, AOPK ČR), neziskových organizací (ČSOP Salamandr) a obcí (obce v povodí). V povodí Morávky byly zaznamenány tyto invazní druhy rostlin, na něž byl projekt zaměřen: křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). 5.3.1.2 Postup likvidace v rámci projektu V rámci výše popsaného projektu byla používána chemická likvidace za pomoci 7-10 % roztoku Roundupu Biaktiv křídlatek a mechanická likvidace (opakované kosení a vytrhávání) netýkavky žláznaté. Křídlatky byly likvidovány v celém povodí tj. podél řeky Morávky a jejích přítoků: Mohelnice, Skalka, Slavíč, Malý a Velký Lipový, Vysutý potok. Dále podél komunikací a dle hlášení o výskytu od místních občanů. Mimo území CHKO, kam spadá podstatná část toků, bylo postupováno stejně, navíc byly křídlatky likvidovány podél Žermanického přivaděče a polních cest. Netýkavka žláznatá byla na území CHKO Beskydy kosena zejména na území obcí Morávka, Pražmo a Raškovice, podél Morávky. Mimo CHKO Beskydy pak byla netýkavka žláznatá kosena a vytrhávána od Kopova mostu po spodní hranici NPP Skalická Morávka. Mimo zmíněné druhy invazních rostlin se v povodí ojediněle vyskytovali i rostliny bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), který byl rovněž likvidován postřikem herbicidu. Vzhledem k trvání projektu (2007 2010) nebylo povodí Morávky zahrnuté do monitoringu průzkumu 4.1. Monitoring invazních rostlin v tomto území je plánován na vegetační sezónu 2011, kdy budou aktualizovány poznatky o výskytu invazních rostlin. Celé území zůstává pod dohledem partnerů projektu (Moravskoslezský kraj, Lesy ČR, Povodí Odry, AOPK ČR Správa CHKO Beskydy), kteří se zavázali pokračovat v likvidaci jmenovaných druhů dle aktuální situace a možností. 5.3.2 Povodí řeky Ostravice Vzhledem k tomu, že podstatná část povodí Ostravice leží mimo území CHKO Beskydy, bude tomuto toku věnována kapitola ve výsledcích monitoringu 4.3, který byl mapování invazních rostlin na řece Ostravici zaměřen. Křídlatka (Reynoutria Spp.) byla v povodí Ostravice na území CHKO nalezena v k.ú. Staré Hamry a Ostravice (viz. datové vrstvy). 5.3.3 Povodí řeky Lomná Řeka Lomná pramení na severních svazích vrcholu Burkov v nadmořské výšce 870 m. Ústí zleva do řeky Olše v Jablunkově v nadmořské výšce 380 m. Plocha povodí činí 70,6 km², délka toku 17,3 km a průměrný průtok v ústí je 1,49 m 3. s -1 Lomná vytéká z lesů Moravskoslezských Beskyd nedaleko slovenských hranic, horskými masivy se prodírá převážně severovýchodním směrem. Horní část toku se nachází v CHKO Beskydy (Štefáček 2008). 5.3.3.1 Invazní druhy v povodí Lomné V povodí řeky Lomné byly v průběhu vegetační sezóny 2010 zmapovány invazní druhy křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Zejména na horním toku Lomné převládají výskyty Impatiens glandulifera, později doprovázené Reynoutria Spp.

Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 1 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 2 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 1, výskyt Reynoutria Spp. V povodí Lomné v CHKO Beskydy Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Lomná v CHKO Beskydy Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,01 2 20-50 % 0 0 50-80 % 0,03 11 80-100 % 0,03 10 plošný výskyt 0-20 % 0 20-50 % 0,11 50-80 % 0,14 80-100 % 0 celkem (ha) 0,31 Tabulka 2, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Lomné v CHKO Beskydy Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Lomná v CHKO Beskydy Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,01 3 20-50 % 0,01 2 50-80 % 0,01 2 80-100 % 0,01 3 plošný výskyt 0-20 % 0,19 20-50 % 0,92 50-80 % 0,28 80-100 % 0,07 celkem (ha) 1,49 5.3.4 Další výskyty nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy Mimo výše jmenovaná povodí byl výskyt křídlatek (Reynoutria Spp.) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) zaznamenám v okolí říčky Lomná a potoka bystrý v k.ú. Trojanovice (viz. datové vrstvy). Jedná se však jen o bodový výskyt, ne o souvislé plochy invazních druhů. Další ojedinělý výskyt Impatiens glandulifera byl zaznamenán v k.ú. Milíkov u Jablunkova, Guty, Řeka, Komorní Lhotka a Oldřichovice u Třince. Oba dva výše jmenované nepůvodní druhy pak byly nalezeny v povodí říčky Tyra. Zde se jedná o souvislejší výskyt podél vodního toku v k.ú. Tyra a Oldřichovice u Třince (viz. datové vrstvy).

5.3.5 Shrnutí Na území CHKO Beskydy byly v rámci projektu Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje zmapovány dva druhy nepůvodních rostlin a to křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Celkovou kvantifikaci uvádí následující tabulky shrnující plochy, na nichž byly jmenované invazní druhy v rámci projektu nalezeny na území CHKO Beskydy (tedy na řekách Lomná, Ostravice, Tyra a mimo toky). Tabulka 3 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Reynoutria Spp. a tabulka 4 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 3, výskyt Reynoutria Spp. V CHKO Beskydy Výskyt Reynoutria Spp. v CHKO Beskydy Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,03 12 20-50 % 0,01 4 50-80 % 0,04 17 80-100 % 0,03 10 liniový výskyt 0-20 % 1,5 20-50 % 0 50-80 % 0 80-100 % 0 plošný výskyt 0-20 % 0,06 20-50 % 0,37 50-80 % 0,89 80-100 % 0,39 celkem (ha) 3,32 Tabulka 4, výskyt Impatiens glandulifera v CHKO Beskydy Výskyt Impatiens glandulifera v CHKO Beskydy Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,01 5 20-50 % 0,02 7 50-80 % 0,01 3 80-100 % 0,01 3 plošný výskyt 0-20 % 0,51 20-50 % 1,18 50-80 % 1,08 80-100 % 0,07 celkem (ha) 2,89

5.4 VÝSLEDKY MONITORINGU VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN V CHKO JESENÍKY, KÓD PRŮZKUMU 4.2. V souladu se zadáním byl monitoring nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky zaměřen zejména vodní toky a jejich okolí, podél komunikací a na ruderální plochy, tedy na lokality náchylných k šíření invazních rostlin. Monitoring probíhal pouze v části CHKO Jeseníky, která spadá do Moravskoslezského kraje. Na území v CHKO Jeseníky byl v rámci monitoringu nepůvodních druhů rostlin nalezeny dva druhy invazních rostlin a to lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) a křídlatky (Reynoutria Spp.). Lupinus polyphyllus byla zaznamenána na dvou místech (a dvou katastrálních územích). Prvním místem je Karlov pod Pradědem, kde byla Lupinus polyphyllus nalezena na 969 m² při pokryvnosti 20 50%. Druhým místem je hranice katastru mezi Karlovem pod Pradědem a Malou Morávkou, zde se jedná o výměru 1871 m² při pokryvnosti 0 20%. V obou případech se Lupinus polyphyllus vyskytuje podél toku Moravice. Křídlatky (Reynoutria Spp.) se vyskytují v k.ú. Mnichov pod Pradědem (podél řeky Černá Opava), Železná pod Pradědem (podél Střední Opavy) a Vrbno pod Pradědem (u Bílé Opavy). Reynoutria Spp. byla mimo to nalezena podél železniční trati, která tvoří hranici CHKO Jeseníky, v k.ú. Nová Rudná, Stará Rudná a Světlá ve Slezsku a také podél místních komunikací v k.ú. Janovice u Rýmařova a Horní Moravice. Podrobné informace jsou v datových vrstvách Jeseníky, které jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulka. Tabulka 5 shrnuje plochy, na nichž byly Reynoutria Spp. a Lupinus polyphyllus nalezeny. Tabulka 5, výskyt Reynoutria Spp. a Lupinus polyphyllus v CHKO Jeseníky Výskyt Reynoutria Spp. v CHKO Jeseníky Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) plošný výskyt 0-20 % 0,73 20-50 % 1,15 50-80 % 0,7 80-100 % 0 celkem (ha) 2,58 Výskyt Lupinus polyphyllus v CHKO Jeseníky plošný výskyt 0-20 % 0,19 20-50 % 0,1 50-80 % 0 80-100 % 0 celkem (ha) 0,29

5.5 VÝSLEDKY MONITORINGU VYBRANÝCH GEOGRAFICKY NEPŮVODNÍCH DRUHŮ ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI (MIMO CHKO BESKYDY A CHKO JESENÍKY), KÓD PRŮZKUMU 4.3. V souladu se zadáním byl monitoring nepůvodních druhů rostlin v Moravskoslezském kraji zaměřen zejména vodní toky a jejich okolí, podél komunikací a na ruderální plochy, tedy na lokality náchylných k šíření invazních rostlin, u Rudbeckia laciniata pouze v okolí řeky Ostravice. V případě karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) byl monitoring proveden na celkem 5 lokalitách v v povodí Odry v CHKO Poodří, na 4 lokalitách v povodí Odry mimo CHKO Poodří, na 1 lokalitě v povodí Opavy a na 2 lokalitách v povodí Olše (viz následující dílčí závěrečná zpráva Závěrečná zpráva o monitoringu karase stříbřitého (Carssius auratus gibelio) ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje). Monitoring norka amerického (Mustela vison) na 8 vybraných úsecích Odry, 8 vybraných místech na přítocích Odry a na 8 rybnících v povodí Odry (viz následující dílčí závěrečná zpráva Závěrečná zpráva k monitoringu norka amerického (Mustela vison) na vybraných úsecích Odry či jejích přítoků). 5.5.1 Výsledky Monitoringu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v Moravskoslezském kraji Monitoring probíhal v Moravskoslezském kraji mimo CHKO Jeseníky a CHKO Beskydy. Do tohoto území spadá i několik významných vodních toků. Jedná se zejména o řeky Ostravice, Olše (a její přítoky), Opava (a její přítoky) a Osoblaha. Do toho průzkumu byla zahrnuta řeka Odra a její přítoky pouze částečně, neboť území bylo již zmapováno a v současnosti zde probíhají projekty Likvidace křídlatky v povodí Odry - 1. etapa a Likvidace křídlatky v povodí Odry 2. - etapa, které za finanční podpory OPŽP a SFŽP realizuje ČSOP Salamandr. Řeka Morávka nebyla do průzkumu zahrnutu z důvodu realizace projektu LIFE Záchrana lužních stanovišť v povodí Morávky viz. kapitola 5.3.1. 5.5.1.1 Povodí řeky Ostravice Řeka Ostravice vzniká soutokem Bílé Ostravice (pramenící u Osady Bílá Hlavatá) a Černé Ostravice (pramenící pod Bílým Křížem) u Starých Hamrů v nadmořské výšce 521 m, celková délka toku činí 65,1 km, povodí má plochu 826,8 km 2. Ústí zprava do Odry v Ostravě - Hrušově v nadmořské výšce 204 m, průměrný průtok u ústí činí 14,25 m 3.s -1. Na Ostravici byla v letech 1964-1969 vybudována vodní nádrž Šance, na říčním kilometru 45,770-52,0, její plocha je 335,5 ha a celkový objem 69,3 mil. m 3. Vodní nádrž Šance slouží jako ochrana před povodněmi, zdroj pitné vody pro Ostravsko a má i energetické využití, neboť je do hráze zabudována vodní elektrárna. Až k obci Ostravice protéká řeka typickou lesní krajinou Moravskoslezských Beskyd. V tomto úseku je povodí součástí Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Další úseky jsou výrazně ovlivněny venkovskou a posléze městskou zástavbou. Dolní tok leží v antropicky silně ovlivněné urbanizované průmyslově-sídelní krajině Ostravy, výrazně ovlivněné průmyslovou činností. Přes všechny antropogenní vlivy a zásahy zde Ostravice s příbřežním pásmem tvoří nenahraditelný biokoridor vodní a mokřadní bioty s velkým významem pro kvalitu životního prostředí centrální části Ostravy (Anonymus 2010c). 5.5.1.1.1 Invazní druhy v povodí Ostravice V povodí Ostravice byly v průběhu vegetační sezóny 2010 zmapovány invazní druhy křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Území bylo mapováno od obce Bílá (Bílá Ostravice) po soutok Ostravice s Odrou. Mimo hlavní tok Ostravice se křídlatky (Reynoutria Spp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) vyskytují na přítocích Čeladénka (k.ú. Čeladná, Pstruží a Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí), Olešná (k.ú. Staříč a Žabeň), Lučina (k.ú. Bartovice, Radvanice a Slezská Ostrava), místy rostou oba jmenované invazní

druhy zcela mimo toky. Od soutoku Ostravice a Čeladénky, pak tvoří křídlatka (Reynoutria Spp.) souvislé porosty podél řeky Ostravice. Zatímco v horní části (prakticky až po přehradu Šance) byly invazní druhy rostlin pozorovány jen výjimečně, zbytek toku je značně postižen invazí jmenovaných rostlin. Od soutoku Ostravice a Čeladénky, pak tvoří křídlatka (Reynoutria Spp.) souvislé porosty podél řeky Ostravice až po její ústí do řeky Odry. Podrobné informace jsou v datových vrstvách MSK, která jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 6 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 7 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 6, výskyt Reynoutria Spp. v povodí Ostravice (včetně CHKO Beskydy) Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Ostravice Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,05 18 20-50 % 0,00 0 50-80 % 0,01 3 80-100 % 0,04 15 liniový výskyt 0-20 % 11,64 20-50 % 6,59 50-80 % 0,46 80-100 % 0,91 plošný výskyt 0-20 % 134,85 20-50 % 132,78 50-80 % 69,1 80-100 % 36,6 celkem (ha) 393,02 Tabulka 7, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Ostravice (včetně CHKO Beskydy) Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Ostravice Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0 0 20-50 % 0 0 50-80 % 0 0 80-100 % 0 0 liniový výskyt 0-20 % 0,49 20-50 % 0,63 50-80 % 0,52 80-100 % 0 plošný výskyt 0-20 % 49 20-50 % 21,72 50-80 % 8,89 80-100 % 1,56 celkem (ha) 82,81

5.5.1.2 Povodí řeky Olše Řeka Olše pramení v sousedním Polsku nedaleko vesnice Istebna ve Slezských Beskydech v nadmořské výšce 840 880 m n. m. V horní části od Jablunkova po Třinec tvoří hranici mezi Slezskými a Moravskoslezskými Beskydami, následně tvoří česko-polskou hranici. Vlévá se do řeky Odry u Bohumína v nadmořské výšce 195 m n. m. Celková délka toku je 99 km (83 km v ČR a po hranici a 16 km v Polsku) a plocha povodí činí 1118 km². Průměrný průtok ve Věřňovicích na říčním kilometru 7,4 činí 13,7 m³/s (Anonymus 2010b). 5.5.1.2.1 Invazní druhy v povodí Olše Řeka Olše byla mapována od česko - polských hranic po soutok s Odrou. Zaznamenány byly druhy Impatiens glandulifera, Reynoutria Spp. Až na výjimky hlavní výskyt kopíruje vodní tok. Ojedinělá, ne však nevýznamná, ložiska jsou i u přítoků, nebo zcela nezávisle volně v krajině. Netýkavka v pokryvnosti do 25 % se vyskytuje téměř ve všech lesích u toku, lokálně je pokryvnost vyšší. Mimo hlavní tok se Reynoutria Spp. vyskytovala na přítocích Lomná, Ošetnice, Kopytná, Tyra. Velmi hojný je její výskyt na přítoku Ropičanka a Stonávka. Roste i na přítoku s polské strany Olšinka. Impatiens glandulifera se mimo hlavní tok vyskytuje rovněž na přítocích Lomná, Kopytná, Hluchová, Liderov, Tyra a její přítok Javorový potok, Bystrý potok, Ropičanka a Stonávka, kde je velmi hojná. Podrobné informace jsou v datových vrstvách MSK, které jsou součástí elektronické verze této závěrečné zprávy. Bližší kvantifikaci uvádí následující tabulky. Tabulka 8 shrnuje plochy, na nichž byla Reynoutria Spp. nalezena tabulka 9 shrnuje plochy, na nichž byla nalezena Impatiens glandulifera. Pozn. k tabulkám: U bodového výskytu je počítána maximální velikost bodu 5 x 5 m pro každý bod. Tabulka 8, výskyt Reynoutria Spp. v povodí Olše (mimo CHKO Beskydy) Výskyt Reynoutria Spp. v povodí Olše Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,14 54 20-50 % 0,08 32 50-80 % 0,09 37 80-100 % 0,07 29 plošný výskyt 0-20 % 30,84 20-50 % 58,69 50-80 % 41,55 80-100 % 12,54 celkem (ha) 144,00

Tabulka 9, výskyt Impatiens glandulifera v povodí Olše (mimo CHKO Beskydy) Výskyt Impatiens glandulifera v povodí Olše Druh výskytu Pokryvnost Výměra (ha) Počet bodů bodový výskyt 0-20 % 0,09 35 20-50 % 0,02 6 50-80 % 0,03 13 80-100 % 0,03 10 plošný výskyt 0-20 % 21,79 20-50 % 37,6 50-80 % 9,87 80-100 % 1,72 celkem (ha) 71,14 5.5.1.3 Povodí řeky Opavy Řeka Opava vzniká soutokem tří potoků a to Černé ( délka toku 17,9 km ), Střední ( zvaná též Zlatá, délka toku 12,4 km) a Bílé Opavy ( délka toku 13,2 km ). U západního okraje města Vrbna pod Pradědem je soutok Střední a Bílé Opavy a dále řeka teče jako Opava, do které u severovýchodního okraje Vrbna pod Pradědem ústí Černá Opava a tok řeky dále pokračuje pod jednotným názvem Opava ( délka toku 111,4 km ). Pramen Černé Opavy je na západním úbočí vrcholku Orlík ( 1203 m n. m.) v nadmořské výšce 1040 metrů. Pramen Střední Opavy najdeme na západním úbočí vrcholku Sokol (1186 m n. m.), který se zvedá jihozápadně od Videlského sedla. Bílá Opava pramení na jižním úbočí vrcholku Praděd (1491 m n. m.), jižně od turistické chaty Barborka a v nadmořské výšce 1300 metrů. Tok řeky Opavy směřuje nejprve jihovýchodním směrem k obci Nové Heřminovy, kde se stáčí severovýchodním směrem k městu Krnov. Od tohoto města pak Opava teče jihovýchodním směrem k Ostravě. Mezi městy Krnovem a Opavou tvoří tok řeky Opavy hranici s Polskem. Na hranici městských částí Ostravy a to Třebovic a Hošťálkovic ústí řeka Opava do Odry. Kromě celé řady potoků ústí do Opavy řeky Opavice a Moravice (Anonymus 2010a). 5.5.1.3.1 Invazní druhy v povodí Opavy Řeka Opava byla mapována od soutoku Černé a Střední Opavy ve Vrbně pod Pradědem po její ústí do řeky Odry. Mapování probíhalo rovněž na jejích přítocích. Zaznamenány byly zejména křídlatky (Reynoutria Spp.), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) byla pozorována spíše ojediněle (bodový výskyt). Přímo na řece Opavě je výskyt křídlatek Reynoutria Spp. nad městem Opavou nepříliš hojný (vyjma horního toku přítoku Čižina) a Opavice (včetně přítoku Kobylí potok). Od soutoku s Moravicí je výskyt Reynoutria Spp. naopak velmi hojný. Řeka Moravice byla zmapována od vodního díla Kružberk po soutok s Opavou. Na Moravici byl výskyt sledovaných druhů významnější od obce Žimrovice dále po toku (včetně přítoku Maječek). Zaznamenány byly Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis a Reynoutria x bohemica, naopak Impatiens glandulifera se prakticky nevyskytuje. Mimo povodí Opavy se Reynoutria Spp. na Krnovsku hojně vyskytuje také na řece Osoblaha. Řeka Osoblaha pokračuje do Polska, kde následně ústí do Odry.