UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra antropologie a zdravovědy

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy Bakalářská práce Šárka Marková Přírodopis a výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání Inklinace k závislostnímu chování mladistvých Olomouc 2013 vedoucí práce: Mgr. Michaela Hřivnová, Ph.D. 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedenou literaturu a zdroje. V Olomouci dne 16.4. 2013 Šárka Marková 2

Děkuji Mgr. Michaele Hřivnové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. 3

Obsah 1 ÚVOD... 6 2 CÍLE... 7 3 TEORETICKÉ POZNATKY... 8 3.1 SLOVNÍK POJMŮ 8 3.1.1 Charakteristika žáků školního věku 10 3.1.2 Rizikové skupiny 11 3.2 ZÁVISLOST 12 3.2.1 Látková závislost 14 3.2.2 Legální drogy 14 3.2.3 Ilegální drogy 19 3.3 PREVENCE A VZNIK ZÁVISLOSTI 28 3.3.1 Prevence na základních školách 30 3.3.2 Umění odmítat 31 3.3.3 Preventivní programy 34 3.4 ZÁVISLOST A DÍTĚ 35 3.4.1 Důsledky drogové závislosti 37 3.4.2 Terapie 38 3.5 LEGISLATIVA 40 4 METODIKA PRÁCE... 45 4.1 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO SOUBORU 45 4.2 VÝZKUMNÉ METODY 46 5 VÝSLEDKY A DISKUSE... 47 6 ZÁVĚR... 94 7 SOUHRN... 98 8 SUMMARY... 99 9 SEZNAM LITERATURY... 100 4

10 SEZNAM ZKRATEK... 103 11 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 104 12 SEZNAM PŘÍLOH... 107 13 ANOTACE 5

1 Úvod Jsem studentkou oboru výchovy ke zdraví, proto je mi toto téma bližší a i během studia jsem se s ním setkávala. Aktuální stav drogové problematiky v České republice je dlouhodobě stabilní. Výsledky výzkumu z roku 2011, který proběhl na kvazireprezentativním vzorku populace ČR, jsou shodné s výsledky výzkumu v posledních třech letech. Mezi nejčastěji užívané nelegální látky patří konopné látky podle studie 23-34 %, dále extáze 4-10 %, následně halucinogenní houby 4-9 % a LSD 2-6 %. V české republice se mírně snižuje kouření tabáku, ale konzumace alkoholu zůstává stejná. Naopak se zvyšuje přijatelnost užívání konopných látek. Výsledky studie ESPAD potvrdily dlouhodobý pokles užití heroinu, pervitinu, extáze i halucinogenních hub ve věkové populaci šestnáctiletých. V ČR zůstává na vysoké úrovni dostupnost cigaret a alkoholu, snižuje se dostupnost nelegálních drog včetně konopných látek. Studie zaměřená na zkušenosti s návykovými látkami mezi dětmi v ústavní výchově přinesla informace, že ve srovnání s běžnou populací stejného věku mají výrazně vyšší zkušenosti s jednotlivými nelegálními drogami. Studie v této skupině dětí v ústavní výchově prokázala výrazně nižší věk prvního kontaktu s drogou i vyšší frekvenci jejich užívání (Národní monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost, 2011). Čím více se o této problematice bude hovořit před těmi, kteří o tento problém nezavadili a jsou čistí, bude to z preventivního hlediska jistě jen dobře a budiž to vodítkem a pomocnou rukou pro ty, kteří jsou na hraně, nebo již za hranou, a aby věděli, že nic nemusí být ztraceno a že i zde existuje cesta zpět do normálního života. S některými nepříznivými vlivy se nedá mnoho dělat, s jinými ano. Zejména je možné posilovat silné a zdravé stránky osobnosti dítěte nebo dospívajícího. Ke společným rizikům všech návykových látek patří úrazy, otravy a dopravní nehody. Jedinci pod vlivem návykových látek a alkoholických nápojů se častěji stávají oběťmi kriminálních činů a velmi často se jich také dopouštějí. Jakákoliv návyková látka může vyvolat závislost, jinak řečeno zbavit člověka svobody. Společným rizikem u všech návykových látek je předávkování. (Nešpor, Csémy, et al., 1999). Sklon k závislostnímu chování a konkrétně i závislostní chování je velmi rozšířená problematika a je tedy dobré se jim věnovat, více na ně veřejně upozorňovat a publikovat. Právě proto jsem se zaměřila na tohle téma, abych se pokusila zjistit a nastínit, jaká je stávající situace této závislostní problematiky u školní mládeže určité věkové skupiny a jak se případně vyvíjí. 6

2 Cíle Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat vědomosti a postoje žáků II. stupně základní školy k problematice legálních i ilegálních návykových látek. Z hlavního cíle vychází dílčí cíle a úkoly práce: - nastudování literatury a zpracování teorie. - dotazníkové šetření. - analýza výsledků. Na základě dotazníkového šetření: - zaměřit se na obecné znalosti žáků týkajících se návykových látek, - zjistit odkud žáci získávají informace o problematice závislosti, - zanalyzovat nejčastější důvody prvních kontaktů s alkoholem, tabákem a ilegálními drogami, - zmapovat, jakým způsobem přicházejí nejčastěji do kontaktu s návykovou látkou... 7

3 Teoretické poznatky 3.1 Slovník pojmů Abúzus: Tento termín vyjadřuje nadměrné užívání drog a následně pak vytvoření závislosti na dané látce. Úzus: Termín, který označuje užívání nějaké látky. Jsou to drogy, u kterých riziko zneužívání není tak velké jako v případě drog tzv. tvrdých (Boučková- Štíchová, 2004). Abstinence neboli zdrženlivost: Zdržení se od hraní hazardní hry, pití alkoholu nebo braní drog. Může být mnoho důvodů např. zdravotní, to se týká i dětí a dospívajících, protože jsou pro ně návykové látky nebezpečnější. Jiní mohou abstinovat např. z náboženských i jiných důvodů nebo ze zásady. Abstinenční syndrom, slangově absťák : Správné označení je odvykací příznaky, tedy příznaky, které přicházejí po vysazení některých drog (např. alkoholu, heroinu, tlumivých léků). Alkoholismus: Zastaralé označení pro závislost na alkoholu. Analgetika: Léky, které jsou určeny proti bolestem. Větší část z nich je návyková. Benzodiazepiny: Patří do skupiny tlumivých léků, na kterých může vzniknout závislost. Patří sem např. Diazepam nebo Rohypnol. Časná intervence: Je léčba, která je zahájena co nejdříve, je jednodušší, kratší a má lepší výsledky. Deprese: Jsou to stavy smutku. Jsou často vyvolány návykovými látkami, časté jsou v kocovinách po alkoholu a pervitinu. Také vznikají jako následek problému, které návykové látky vyvolaly. U velké části lidí, kteří mají problémy s návykovými látkami, deprese při delší abstinenci vymizí. V případě, že nevymizí, může pomoci psychoterapie, tělesné cvičení, relaxace nebo některé bezpečné léky. Spolupráci s lékařem vyžadují těžší deprese. Diazepam: Lék patřící do skupiny tlumivých léků, na kterém může vzniknout závislost (Nešpor, 1999). Droga: Látka ovlivňující psychiku, zpravidla návyková, většinou škodlivá a vesměs nelegální nebo státem omezovaná (Čábalová, 2012, s. 100). Detoxikace: pasivní nebo aktivní proces zbavení organismu chemické (toxické) látky (Čábalová, 2012, s. 100). 8

Flashback: Je to stav jako po použití drogy, i když člověk pod vlivem drogy není. Tento stav může nastat i rok nebo dva po poslední dávce drogy. Nejčastěji k flashbacku dochází po halucinogenech, marihuaně nebo pervitinu. Injekční podání drogy: Velmi nebezpečné může dojít k infekci a nakažení nemoci HIV/AIDS nebo žloutenky, hrozí zánět srdeční nitroblány (k srdci se dostane krví infekce), infekce žil, předávkování, otrava krve. Intoxikace: Otrava, ovlivnění látkou. Často přechodný stav po alkoholu nebo jiné látce. Tento stav vede k poruchám vnímání, myšlení, cítění nebo chování. Methadon: Je to opiát, který se používá jako náhražka u lidí závislých na heroinu (tzv. substituční léčba). Podává se ústy a má delší dobu účinku, ale odvykací stav po methadonu je delší. Motivační trénink: Užitečná metoda v prevenci i v léčbě návykových nemocí. Napomáhá uvědomovat si nevýhody zneužívání drog a pití alkoholu a výhody zdravého stylu života (Nešpor, 1999). Narkomanie: Patologický stav vyvolaný častým užíváním návykových látek. Dochází ke snížení schopnosti reagovat na běžné stimuly, v pokročilejších stádiích k narušení základních společenských a životních činností, nakonec dochází k selhání funkcí tělesných orgánů kvůli jejich trvalému poškození (Čábalová, 2012, s. 101). Odvykací syndrom: Proto, aby se stanovila tato diagnóza, je nutné: Nedávné vysazení či redukce látky po opakovaném nebo dlouhodobém užívání a to, aby byly příznaky v souvislosti se známými známkami odvykacího syndromu: příznaky by neměly být lépe vysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky nebo lépe vysvětlitelné jinou psychickou poruchou nebo poruchou chování (Nešpor, 2007, s. 24). Peer program: Program s aktivní účastí předem připravených a vyškolených vrstevníků (věkový rozdíl mezi vrstevníky a peer aktivisty je 1-2 roky.)program je vhodný pro chlapce i přibližně stejného věku, kteří žijí zdravě a pomáhají při peer programu normálním vrstevníkům, aby žili zdravě i oni. Průchozí drogy: Tohle označení je pro drogy jako alkohol, tabák i marihuanu, které zvyšují riziko problémů působených jinými drogami. Neznamená to však, že každý kdo má zkušenost s průchozí drogou, že se později stane závislým i na jiné droze. Kontakt s průchozí drogou v mladším věku tohle riziko zvyšuje. Velká část mladistvých a dospívajících v České republice, kteří si vytvořili závislost na heroinu nebo pervitinu, se dostali k těmto drogám přes alkohol, tabák a marihuanu. 9

Předávkování: Otrava látkou návykového charakteru. Předávkování nastává po požití silnější drogy, než si uživatel myslel. Může nastat i tehdy, když se změnila odolnost vůči návykové látce nebo došlo ke kombinaci s jinou drogou., Recidiva: U léčení závislosti na návykových látkách se tím myslí návrat k alkoholu nebo k drogám po určité době abstinence. Recidivu je důležité co nejdříve zastavit. Recidiva může člověka vést k větší opatrnosti a posloužit jako zkušenost. Rizikové činitele: Zvyšují nebezpečí vzniku závislosti na alkoholu a drogách. Nejčastější činitelé jsou např. známí, kteří berou drogy nebo sklon k násilí. Světová zdravotnická organizace: Pracuje při organizaci spojených národů. Její ústředí se nachází v Ženevě, ústředí pro Evropu je v Kodani. Světová zdravotnická organizace je aktivní v prevenci problémů působených návykovými látkami, alkoholem i tabákem. Podle světové zdravotnické organizace by se reklama tabákových výrobků měla úplně zakázat (Nešpor, 1999, s. 106). Slang: Nespisovný tvar jazyka, který je charakteristický pro člověka patřící k určité zájmové či profesní skupině. Rozdíl mezi slangem a spisovným jazykem spočívá ve slovní zásobě (Čábalová, 2012). Tlumivé léky: Nejčastěji se užívají na spaní nebo proti bolestem a na uklidnění. Většina z nich může vyvolat závislost s těžkými odvykacími stavy, často mají vedlejší účinky. Toxikologické vyšetření: Vyšetření krve a moči na přítomnost jedovaté látky např. alkoholu a drog (Nešpor, 1999). Toxikomanie: Závislost na drogách. Jedná se o stav tělesné i psychické závislosti na psychoaktivních látkách trvale užívaných, což má škodlivé následky jak pro uživatele, tak pro společnost (Čábalová, 2012). 3.1.1 Charakteristika žáků školního věku V období staršího školního věku dochází k intenzivnímu duševnímu i tělesnému zrání. Velikost, pronikavost a rychlost těchto změn jsou pak příčinou dočasného rozkolísání funkčního i psychického, tím pádem i řady obtíží, jež v této době prožívá jak dospívající tak i jeho vychovatel. Proces pubertálních změn je zahájen z mezimozku skrz žlázy s vnitřní sekrecí. V počáteční fázi podvěsek mozkový prudce zvýší tvorbu speciálních hormonů, které ovlivňují pohlavní žlázy. Na základě toho stimulu začnou rychle růst a funkčně zrát u chlapců varlata a u dívek vaječníky. Zanedlouho se dostanou do takové fáze vývoje, že se samy uplatní jako endokrinní žlázy a začnou 10

vylučovat ve velkém množství příslušné pohlavní hormony (Kotulán, 2012). Průběh puberty je u obou pohlaví rozdílný a také individuální, u každého jedince probíhá jinak, v závislosti na mnoha faktorech například, biologických, sociálních a psychických. Časté konflikty a krize s dospělými a negativní chování je spojeno s průběhem puberty. Dochází k výrazné proměně postavy. Protažení dolních a horních končetin, k rozšíření ramen, hrudníku a pánve, protažení trupu a zvětšení hloubky hrudníku. Na zvětšení hmotnosti má podíl nárůst svalů a kostry, dochází ke zvětšování orgánů kromě mozku, lymfatické tkáně a lebky (Mrhačová, 2008). Ve věku třináct až patnáct let se dokončuje prořezávání chrupu trvalého (druhá dentice). Odlišení mezi trvalým a dočasným spočívá ve vývoji třenových zubů, které se prořezávají na místě stoliček dočasného chrupu. Až za zuby třenovými (trvalý chrup) se vyvíjejí stoličky v pořadí jako šesté, sedmé, osmé zuby. Ve věku patnácti let je prořezáno 28 zubů a nejdříve po šestnáctém roce se začínají objevovat třetí stoličky, většinou však, ale až po osmnáctém roce (Machová, 1993). Období tohoto věku je náročné. Mladistvý nalézá a prohlubuje schopnosti řešit problémové situace, rozhodovat se, vytvářet hypotézy, abstraktně myslet, věci dávat dohromady. Mladistvý se začíná vzdalovat od rodiny a oblast rodiny si doplňuje oblastí vrstevníků a kamarádů. Hlavně v brzkém dospívání bývá tento vývoj provázen vzpourami. Negativní postoj vůči autoritě rodičů, pokud je přijata s láskou, je pro vytváření budoucí osobnosti nutná. Navazování dlouhodobějších vztahů, rozhodování o svém následném studiu a budoucím povolání patří k úkolům pozdního dospívání. Velmi bolestivé jsou neúspěchy v této oblasti. Značný vliv na mladistvé tohoto věku mají hlavně kamarádi a vrstevníci, kteří buď pomůžou alkoholu a drogám se vyhnout nebo naopak představují značné riziko. Dospělý může působit v pozici poskytovatele informací, současně by měl však podporovat k samostatnosti a sebedůvěře. Výhradně důležitá je prevence v této skupině, protože bývá zvlášť ohrožená. K rychlejšímu vzniku závislosti může vést při užívání drog nebo alkoholu. V prevenci mají velký vliv tzv. peer programy. Proškolení a připravení mladí lidé pracují se svými o málo mladšími kamarády nebo mladými lidmi z okolí (Nešpor, 1997). 3.1.2 Rizikové skupiny Za ohroženou skupinu jsou obecně označováni a považování mladiství. Tyto skupiny jde popsat charakteristikami geografickými i socioekonomickými se známými riziky z hlediska užívání drog. Hlavně mezi rizikové skupiny mladých lidí patří žáci i studenti, 11

kteří mají problémy s prospěchem i docházkou do školy, mladiství v nápravném zařízení či ústavní péči a pachatele trestné činnosti. Do ohrožených skupin dále patří děti z neúplných, nefunkčních a znevýhodněných rodin a čtvrtí, kde se střetává více rizikových faktorů a problémů spojených s užíváním drog. Většinou dochází k překrytí těchto skupin. Důvodem k obavám je budoucí drogová situace v Evropě vzhledem k počtu ohrožených mladých lidí v členských státech EU, především ti, kteří spadají do více než jedné kategorie ohrožených. V kontextu s problematikou ohrožených skupin je taktéž nutné dělat rozdíly na intrapersonální úrovni, například u typů ohrožení týkajících se individuálních, psychických, behaviorálních či psychických rysů zde nejsou zvažovány. V oblasti prevence je toto rozlišení značně důležité: intrapersonálním i faktory se zabývá indikovaná prevence, namísto selektivní prevence se zabývá sociálním ohrožením. Koncept ohrožených skupin nicméně přispívá k lepší identifikaci a kvantifikaci potřeb sociálně vyloučených populací, které se nacházejí na okraji společnosti a kde je výskyt problému užívání drog pravděpodobnější. V tomto smyslu se ohrožením rozumí náchylnost k drogovým problémům, a je tak užitečným východiskem pro odpovídající opatření (Šťastná et al., 2010, s. 13). 3.2 Závislost Je již mnoho různých definic pojmu závislost. Vyházíme z definice 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí. Syndrom závislosti je definován podle Mezinárodní klasifikace nemocí jako skupina fyziologických (v oblasti tělesných pochodů), behaviorálních (v oblasti chování) a kognitivních (v oblasti myšlení) fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si dříve cenil více (Švec, Jeřábková, et al. 2007, s. 11). Hlavní charakteristikou syndromu závislosti je touha (většinou silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které, mohou, ale nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Konečná diagnóza syndromu závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více následujících jevů: 1) silná touha nebo pocit puzení užívat látku. 2) potíže v kontrole (v sebeovládání) užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky. 3) somatický tělesný odvykací stav, neboli abstinenční syndrom (tělesná reakce na náhlé vysazení látky) jestliže je ta samá (nebo příbuzná) látka užívaná s úmyslem 12

zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky. 4) průkaz tolerance, tj. vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo stejného (podobného) účinku, původně vyvolaného nižšími dávkami (jasné příklady lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, které by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez zvýšené tolerance). 5) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky nebo zotavení se z jejího účinku. 6) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: např. poškození jater nadměrným pitím / depresivní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek / nebo toxické poškození myšlení: je třeba snažit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození (Švec, Jeřábková, et. al.,2007, s. 11-12). Lidská bytost má všeobecně sklon k závislosti na vyvolávání příjemných pocitů, např. štěstí a radost (toho lze dosáhnout po požití pervitinu), na zbavování se nepříjemných pocitů např. smutku, zlosti a strachu (toho lze dosáhnout požitím tlumivých medikamentů)(pešek, Vondrášková, et. al., 2007). Závislost rozdělujeme do tří následujících skupin: 1) Psychická závislost: duševní stav je charakterizován chorobnou touhou po dalším příjmu látky, a to za cenu obstarání si, jakoukoliv možnou cestou, tedy i kriminální. 2) Fyzická / tělesná závislost: projevuje se výskytem velmi výrazných projevů, které jsou způsobeny vymizením látky z organismu, při přerušení dodávky drogy do těla reaguje určitou poruchou. Tento tzv. odvykací stav může být spojen s deliriem, dříve označováno, jako abstinenční syndrom 3) Tolerance neboli návyk: při dlouhodobém užívání látky vede ke snížení účinku, což vede ke zvyšování dávek, aby bylo dosaženo požadovaného účinku (Klenerová, Hynie, 2002). 13

3.2.1 Látková závislost Závislost na látkách nebo závislost na návykových látkách se dříve nazývala toxikomanie v angličtině drug dependence a v masmédiích se běžné užívá pod nesprávným slangovým označením drogová závislost Ve farmakologických a jiných lékařských vědách se často užívá výraz syndrom závislosti. Je to fyzický a psychický stav, který se navodí po užití dané psychoaktivní látky a který je charakterizován změnami, jak v psychice, tak v celém organismu. Stručně řečeno, jedinec je závislý na dalších přísunech návykové látky (Klenerová, Hynie, 2002) Z farmakologického hlediska závislost jedince vzniká působením návykových látek, některé z těchto látek jsou užívány jako léky. Pojem drogy s největší pravděpodobností vznikl nepřesným překladem z anglického slova drugs jde o látky, které jsou běžně užívané jako léky. V dnešní době je zřejmé, že každá závislost jedince na návykové látce je brána jako porucha, která má svůj kód. Poruchy způsobené psychoaktivními látkami a duševní poruchy, jsou uvedeny pod následujícími kódy podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10): F10.- poruchy vyvolané požíváním alkoholu F11.- poruchy vyvolané požíváním opioidů F12.- poruchy vyvolané požíváním kanabinoidů F13.- poruchy vyvolané požíváním sedativ nebo hypnotik F14.- poruchy vyvolané požíváním kokainu F15.- poruchy vyvolané požíváním stimulancií, včetně kofeinu a pervitinu F16.- poruchy vyvolané požíváním halucinogenů (např. MDMA, extáze ) F17.- poruchy vyvolané požíváním tabáku F18.- poruchy vyvolané požíváním organických rozpouštědel F19.- poruchy vyvolané požíváním několika látek a požíváním jiných psychoaktivních látek (Klenerová, Hynie, 2002, s. 11). 3.2.2 Legální drogy Tahle kapitola zahrnuje nejznámější legální drogy, se kterými můžeme běžně přijít do kontaktu. Tabák Podle Mezinárodní klasifikace nemocí je kuřáctví označováno pod kódem F17. Kouření je vdechování tabákového kouře, díky němuž se do organismu dostává více jak 2000 škodlivých látek. Nedokonalým spalováním tabáku vzniká tabákový kouř. Tabák 14

obsahuje mnoho dalších škodlivých látek, jako jsou dehty nebo oxid uhelnatý. Nikotin je látka vyvolávající závislost na tabáku. Zužuje cévy a může být příčinou náhlé srdeční smrti, zhoršuje vysoký krevní tlak. Není to však jediná škodlivá látka obsažena v tabáku, těmi dalšími jsou např. dehty (Nešpor, 1999). Tabák se může kouřit buď v klasických kupovaných balených cigaretách, nebo se může kupovaný tabák balit do tzv. papírků. Mezi mladistvými se docela rozmohlo kouření vodní dýmky. Podle studií jedno vykouření vodní dýmky, které může trvat cca 45 minut, odpovídá vykouření celé krabičky cigaret. Při vykouření jedné vodní dýmky kuřák vdechne 100 krát více kouře než u jedné tabákové cigarety. Voda nefunguje jako dostačující filtr pro odstranění škodlivin, pouze sníží obsah nikotinu v kouři. Oproti cigaretám je v kouři vodní dýmky obsaženo velké množství těžkých kovů, jako například arsen, olovo, kobalt a nikl některé z nich jsou karcinogenní. Zdravotní dopad kouření vodní dýmky je stejný nebo horší než kouření běžných tabákových cigaret, záleží však na způsobu kouření a směsi ve vodní dýmce (www.bezcigaret.cz). Dle nynějších vědeckých poznatků, je kouření tabákových výrobků příčinou 25 -ti závažných onemocnění. Každý rok na světě umírá kolem 5 milionů lidí na následky kouření, do roku 2025 bude počet dvakrát tak větší. Jestliže nedojde k výraznému obratu, pak během 21. století zemře na následky kouření miliarda lidí (Žaloudíková, Hrubá, 2006). V České republice každý den předčasně umírá každý den asi 63 lidí na následky kouření tabákových výrobků. Asi 70% mladých lidí později lituje, že začali kouřit. Podle amerických i britských informací si kuřák zkracuje život o 20 až 25 let, každý druhý kuřák zemře na následky kouření, polovina předčasných úmrtí nastává už ve středním věku. Ani dětem v České republice se epidemie kuřáctví nevyhýbá, podle studií má s první cigaretou zkušenost zhruba 60% žáků 6. tříd a asi 5% můžeme považovat za pravidelné kuřáky, kteří kouří aspoň jednu cigaretu týdně (Nešpor, 1999). Někomu možná připadá zařazení tabáku mezi návykové drogy přehnané, ale bohužel je to oprávněné. Je pravda, že účinky tabáku se neprojevují tak rychle a dramaticky, vzhledem k rozšířenosti kouření jsou však znatelné. Typické příznaky začátečníkůkuřáků, je bledost, studený pot, nevolnost, případně zvracení, závrať, bolesti hlavy, a pokles nálady jsou lehčí otravou nikotinem. Zdravotní dopady dlouhodobého účinku tabáku jsou kromě zhoubných nádorů a srdečních onemocnění i další nemoci dýchacího systému (Nešpor, 1997). Kouření tabáku může vyvolat bolesti žaludku a vede k poklesu tělesné výkonnosti. Pleť kuřáka stárne mnohem rychleji než nekuřáka. Kouření 15

způsobuje rakovinu, onemocnění dýchacích cest a srdce, v dávce asi 2 cigaret denně (Nešpor, 1999). Dítě, které žije v rodině, ve které se kouří, je častěji nemocné, většinou z důvodu imunitního onemocnění. Leukémií (některými typy) bývá postiženo dvakrát až třikrát více dětí, jejichž rodiče kouří. Astmatici, jak dětští tak dospělí, v zakouřeném prostředí mohou dostat akutní záchvat dušnosti, u lidí se srdečním onemocněním může vdechování kontaminovaného vzduchu cigaretovým kouřem vyvolat akutní srdeční infarkt (Žaloudíková, Hrubá, 2006). Prevence kouření je nutná už od útlého věku dětí. Poskytovat dětem adekvátní potřebné informace a znalosti o zdravotních rizicích kouření, ekonomických aspektech kouření a reklamních tricích výrobců a prodejců tabákových výrobků. Dále ovlivňovat postoje dětí ke kouření tak, aby nekuřáctví bylo výsledkem jejich svobodného rozhodnutí. Nabízet dětem alternativy, které budou mít stejný efekt, který u nich vyvolává příjemná stránka kuřácké činnosti (Žaloudíková, Hrubá, 2006). Zrození kuřáka je dlouhodobý proces, který začíná prakticky od narození. V době, kdy se nám zdá, že ještě nic nechápe, vnímá už dítě okolní svět svými smysly velmi intenzivně. Pokud rodiče a posléze i další nejbližší dospělí, kteří přicházejí s dítětem do bezprostředního a častého kontaktu, vydávají vůni silně ovlivněnou kuřivem, dostává dítě hned po narození signál, že toto je pravá vůně domova. Velmi brzy, už kolem 2. až 3. Roku, dítě pozoruje a napodobuje chování rodičů, kteří jsou pro něj přirozeným a samozřejmým vzorem. Proto potřebují správné a pravdivé informace už od chvíle, kdy jim mohou rozumět (Žaloudíková et al., 2009, s. 18). Jeden ze způsobů odvykání kouření je uvědomit si výhody nekouření, zvážit a rozpoznat nebezpečné situace a vyhnout se jim (např. zakouřená hospoda), přestat kouřit, naučit se třeba jógu nebo jiná relaxační cvičení (zvláště pokud je kouření spojeno se stresem), rozptýlení a přeladění se (např. sport), psychoterapie, znechutit si kouření, zvládnutí recidivy, zvýšit příjem zdravých nápojů a tekutin, jako jsou minerálky, více ovoce a zeleniny, celozrnné výrobky, méně tučného a sladkého jídla, více pohybu a cvičení (Nešpor, 1999). Alkohol Podle Mezinárodní klasifikace je závislost na alkoholu označována pod kódem F10.Chemicky etylalkohol (C2H5OH). Játra dětí a dospívajících nejsou schopna alkohol odbourávat v takové míře jako u dospělých a navíc mají děti menší tělesnou hmotnost a menší zkušenost se zvládáním nebezpečných situací. Již velmi malá množství alkoholu vyvolávají u malých dětí těžké otravy (např. vypití lahvičky sladce chutnající 16

ústní vody nebo zbytku destilátu v nedopité láhvi po rodinné oslavě) (Říčan, Krejčířová et al., 2006, s. 264). Závislost na alkoholu u dětí a dospívajících vzniká rychleji. Věk, kdy si mladí mohou kupovat alkohol v České republice je 18 let, v USA 21 let, v Japonsku 21 a ve Švýcarsku od 20 let. Podle Světové zdravotnické organizace je pro zdravého dospělého člověka bezpečnou dávkou alkoholu kolem 20 g 100% lihu za den (24 gramů pro muže a 16 gramů pro ženu). 20 gramů lihu zhruba odpovídá půl litru piva nebo 2 deci vína. Odbourávání alkoholu je pomalé, u mužů činí 0,1 g/kg hmotnosti a u žen 0.085 g/kg hmotnosti. Např. odbourávání jednoho litru 12 stupňového piva s obsahem alkoholu 30 g/ litr u dospělého muže o váze 60 kg zabere 5 hodin. Je třeba zdůraznit, že odbourávání u dospívajícího je pomalejší. I dospělí musí být ve vztahu k alkoholu opatrní (Nešpor, 1997). Alkohol zvyšuje riziko vzniku dopravních nehod. Důvodem je, že zhoršuje zrakové vnímání a odhad vzdálenosti, postřeh, vede k poruchám rovnováhy a zvyšuje sklony k přeceňování sil a riskování. Zvýšené riziko nehod je i u stadia kocoviny. Pod vlivem alkoholu bývají dopravní nehody těžší a vede i k různým úrazům. Zdravotní důsledky po dlouhodobém nadměrném pití alkoholu je oslabení imunity (zvyšuje se riziko nádoru a infekcí). Nejčastější jsou onemocnění jater a zažívacího ústrojí. Po alkoholu se mohou objevovat poruchy paměti i duševní poruchy a zvyšuje se riziko vzniku duševních nemocí. Alkohol je rizikovým faktorem vzniku nádorů v oblastech přicházejících do kontaktu s alkoholem, i rizikovým faktorem u rakoviny prsních žláz u žen (Nešpor, 1999). Důležité je, při poskytování první pomoci při otravě alkoholem, uvolnit dýchací cesty, zajistit životní funkce, postiženého uložit do stabilizované polohy na boku, v případě bezvědomí nebo úrazu rozhodně zavolat lékaře. Nikdy nevyvolávat zvracení u osob s poruchami vědomí, aby nedošlo k vdechnutí zvratků (Švec, Jeřábková, et al. 2007). Prevence užívání alkoholu,stejně jako u kouření, je důležitá a podstatou je stimulovat žáky buď abstinencí či ke střídmému pití alkoholu. Alkoholické nápoje jsou v naší společnosti kulturním fenoménem a mnozí lidé si nedokážou představit, že by se ho zřekli. Jako účinná prevence může být hra na setkání s alkoholikem, kdy někdo z dospělých hraje těžkého alkoholika a žáci mu mohou klást různé otázky typu: kolik mu je let, kdy a z jakého důvodu začal pít, jaké bylo jeho zaměstnání, co je nyní jeho zdroj obživy, jaké má vztahy s přáteli apod. Pro žáky je to většinou silný emoční 17

zážitek. V reflexi se pak ptát, na to co je překvapilo a s čím nepočítali a jaké pocity v nich vyvolal takto těžce nemocný člověk apod. (Švec, Jeřábková, et al. 2007). Kofein Kofein je obsažen v kávě, čaji, kole nebo energetických nápojích. Je to látka, která příznivě ovlivňuje centrální nervovou soustavu, povzbuzuje srdeční činnost. Kofein dodává energii a pomáhá soustředění, naopak při nedostatku se může člověk cítit ospale, bez energie, nesoustředěně, deprimovaně a také se může dostavit nepříjemná bolest hlavy. Tělo si na kofein zvykne a začne vyžadovat pravidelnou dávku, aby mohlo normálně fungovat. Nedostatek kofeinu se začne projevovat na tlaku krve a činnosti mozku. Konzumovat se musí v rozumné míře. Kofein se do krve dostane během 30-60 minut. Pomocí krve je kofein dopraven do různých tkání těla a následně se z těla vylučuje společně s močí. Za jak dlouho je kofein z těla vyloučen záleží na individuálních faktorech jako například věk, těhotenství, zdravotní stav, užívání léků a také stav jater. U zdravého dospělého člověka se polovina celkového množství kofeinu vyloučí za 4 hodiny. U těhotných žen je čas eliminace poloviny celkového množství kofeinu delší zhruba 9-11 hodin. Pokud bychom dali velmi malému dítěti kolu, mohla by se eliminace poloviny množství kofeinu vyšplhat až na 30 hodin. Kofein stejně jako alkohol a nikotin prochází přes mozkovou barieru, která odděluje krevní oběh od ostatních tkání mozku. Hlavní účinek kofeinu spočívá vtom, že působí jako antagonista na adenosinových receptorech. Adenosin je přírodní látka, která má za úkol regulovat mozkovou aktivitu a řídí stav spánku a buzení. Můžeme to říct jednoduše, když molekula adenosinu nasedne na receptor, začněme pociťovat únavu. Molekula kofeinu má velmi podobnou strukturu, jako adenosin. Může se vázat na adenosinové receptory, ale bez toho aniž by došlo k jejich aktivaci. Kofein blokací určitých adenosinových receptorů v nervové tkáni udržuje stav bdělosti. Jestliže je kofein konzumován pravidelně a často, tělo si vůči němu vytvoří závislost a k dosažení nabuzujícího účinku bude zapotřebí vyšší a vyšší dávky (www.zdrave.cz). Ve srovnání s jinými látkami stejné skupiny je poměrně bezpečný, ale může vyvolat závislost. Tato závislost vymizí do pěti dnů poté, co není kofein konzumován. Jsou známé abstinenční příznaky jako například bolest hlavy, podrážděnost, neschopnost koncentrace, bolest žaludku. U lidí s vysokým tlakem krve, vředovým onemocněním žaludku a některými srdečními nemocemi a hlavně u dětí je kofein nevhodný (Nešpor, 1999). Na extrémní účinky kofeinu provedli vědci výzkum, kdy pro tyto vědecké účely byla vybraná skupina narkomanů, kterým bylo nitrožilně podáno 300 mg kofeinu (pro 18

představu jedna plechovka energetického nápoje Redbulu o objemu 250 ml obsahuje 80 mg kofeinu. Následně měli narkomani popsat své pocity. Většina z nich popsala stavy euforie a příjemné pocity uvolnění. Narkomani látku, která jim byla podána (pro ně neznámá), přirovnali k amfetaminu nebo kokainu. K předávkování kofeinem s následkem smrti pravděpodobně nikdy nedošlo. Vědci říkají, že smrtelná dávka kofeinu by měla odpovídat 10 g kofeinu, což odpovídá 100 porcím silné kávy. Kofein je sice šikovný pomocník při práci nebo při učení, ale pokud ho nepotřebujeme například o víkendu, je vhodné se bez něj obejít. Až pak přijde znovu nutnost se soustředit, stimulační účinky budou výraznější (www.zdrave.cz) 3.2.3 Ilegální drogy Tato kapitola zahrnuje podle vědeckých výzkumů nejčastější užívané nelegální drogy. Konopí a jeho produkty Jsou produktem rostliny Cannabis sativa indica (indického konopí). Obsahují účinnou látku THC (tetrahydrocannabinol) (Boučková Štíchová, 2004, s. 9). Obsah účinných látek v hašiši je mnohem větší, může být až desetinásobný ve srovnání s marihuanou. Jedná se o velmi účinnou látku, jedovatější nežli alkohol. Je uvedeno, že pouhý jeden gram kvalitního hašiše může omámit 3 až 4 osoby (Nešpor, 1997). Nejčastější podání marihuany je kouření, drogy z konopí se však také přidávají do různých pokrmů i cukrovinek. Marihuana se z těla vylučuje velmi pomalu, má tendenci se ukládat v tukové tkáni. Po vykouření jedné cigarety lze prokázat 40 až 50 % THC v buněčných membránách po 4 8 dnech, 10 20 % drogy po 30 dnech a 1 % dokonce po 48 138 dnech (Nešpor, 1997, s. 39). Při pravidelném zneužívání se látky hromadí v těle. Marihuanová cigareta obsahuje více rakovinotvorných látek než tabák. Užívání marihuany sice automaticky nemusí vést k užívání jiných drog, marihuana ale toto riziko zvyšuje. Americké materiály shrnují účinek marihuany následovně: Marihuana dělá z nadaných průměrné, z průměrných hloupé a z bojovníků poražené (Nešpor, 1997, s. 40). Okamžitá možná rizika: zhoršený postřeh a poruchy paměti, vznik úrazů a dopravních nehod. Ohrožují srdce a způsobují duševní poruchy (např. úzkosti) u citlivějších lidí (Nešpor, 1999). 19

Vzdálená rizika: Časté onemocnění dýchacích cest a plic včetně nádorů, zhoršení paměti, nezájem, kolísání nálad, špatné soustředění a prospěch. Citové otupění a neobratnost. Horší postřeh, i když nebyla droga použita, velké riziko neplodnosti u mužů a poškození plodu u těhotných žen. Záněty spojivek, hltanu a oslabení imunitního systému (Nešpor, 1999). Do této velice známé skupiny patří: -Marihuana -Hašiš (Boučková Štíchová, 2004, s. 9). Marihuana (marijánka, ganja, špek, zelí, tráva, hef ) Jsou to drobně nařezané listy nebo části květenství. Balí se do cigaret, které se nazývají jointy (džojnty). Je to snad jeden z nejrozšířenějších typů ilegální drogy u nás. První intoxikace může mít velmi rozdílné účinky. Od nepříjemných požitků (jako sucho v ústech, závratě) nebo žádného efektu až po výrazný pozitivní efekt (euforie, smích a výrazné vnímání okolí). Docela vzácné jsou toxické psychózy či nepříjemné panické stavy. Při chronickém užívání této látky může dojít k poruchám paměti, vůle, ztrátě zájmů až k depresím. Může fungovat jako startovací mechanismus k nějaké psychické poruše, která by se za normálních podmínek neprojevila (Boučková Štíchová, 2004). Hašiš (haš) Jde o zaschlou zpracovanou pryskyřici ze samičích rostlin. Je tmavě hnědé barvy, kouří se v dýmce. Užití hašiše vede k halucinacím a stavům euforie, navození dobré nálady a uvolnění zábran. Nebezpečí užívání je podobné jako u marihuany (Boučková Štíchová, 2004). Hašišový olej Jedná se o tmavou olejovou tekutinu, 20 50 x silnější než hašiš. Účinky jsou podobné (Boučková Štíchová, 2004). Zvláštnosti otrav po požití marihuany nebo hašiše: Velmi časté jsou úzkostné stavy. Je důležité zajistit dohled nejlépe více osobami, aby člověk pod vlivem drog neublížil sám sobě nebo ostatním. Jestliže účinky odezní, ale přetrvávají duševní problémy, je lékařská pomoc naléhavá (Švec, Jeřábková, et. al., 2007). Tlumivé látky Farmaceutický průmysl vyprodukoval velké množství těchto léků. Některé jsou používány při poruchách spánku, jiné proti bolestem nebo na uklidnění. Všechny mají vedlejší účinky a naprostá většina z nich může vyvolat návyk. K nejnebezpečnějším 20

látkám patří ty, které obsahují barbituráty (na všech lécích je kromě názvu uvedeno drobným písmem i složení) (Nešpor, 1997). Otravy způsobené léky obsahující barbituráty mohou být velmi nebezpečné, tato skupina léků by měly být rozhodně mimo dosah dětí. Je důležité uvědomit si, že léky proti bolestem, na poruchy spánku nebo na uklidnění většinou neodstraňují příčinu obtíží. Např. na bolest s páteří může být daleko vhodnější léčba rehabilitace, relaxace či fyzikální léčba. Velká část duševních problémů a poruch spánku souvisí s nevyřešenými problémy a mnohem lepší než léky může být v takovém případě psychoterapie (Nešpor, 1997). Okamžitá možná rizika: Nebezpečí těžké otravy. Spavost i dopravní nehody (Nešpor, 1999). Vzdálená rizika: Po odstranění vysokých dávek nastávají odvykací stavy, někdy mohou být nebezpečné životu. Bolesti hlavy i zkažené zuby. Duševní poruchy, roztřesenost, nechutenství. Zhoršení paměti a úsudku. Nebezpečí poškození plodu u těhotných žen (Nešpor, 1999). Tato skupina zahrnuje: -Léky proti úzkosti -Barbituráty -Hypnotika -Neopiátová analgetika -Sedativa (Boučková Štíchová, 2004, s. 9). Působí tak, že navozují pocity uvolnění, ve vyšších dávkách celkový fyzicky i psychický útlum. Po užití je velice patrná zpomalená řeč, zpomalené myšlení, otupělost, ospalost, apatie, náladovost. Tahle skupina látek způsobuje psychickou i fyzickou závislost. Při předávkování dochází k útlumu dechového centra nebo z důvodu kardiovaskulárních komplikací až k úmrtí (Boučková Štíchová, 2004). Zvláštnosti otrav u tlumivých látek: Účinky jsou velmi podobné těžké opilosti, mají i podobná rizika jako alkohol. Po požití vyšších dávek je lékařská pomoc naléhavá (Švec, Jeřábková, et al. 2007). Těkavé látky Tyto látky vyvolávající závislost mají různou chemickou strukturu. Těkavé látky se inhaluji, ve snaze lepší inhalace se omezuje prostor, inhaluje se např. z igelitového pytlíku nasazeného na hlavu (Klenerová, Hynie, 2002). 21

Z mnoha důvodů jsou velmi nebezpečná organická rozpouštědla. Proto, když dítě nebo mladistvý upadne do bezvědomí a zůstane v prostoru nasyceném jejich parami, hrozí smrtelná otrava. Nejčastějšími uživateli organických látek jsou děti a dospívající mladšího věku. Část z nich zanechává s užíváním drog a další část přechází k alkoholu nebo jiným, drogám, menší část si vytváří závislost a ve zneužívání těkavých látek pokračuje i v pozdějším věku. Je to velmi riskantní způsob užívání drog s rizikem smrtelných otrav. Mimo organická rozpouštědla jsou nebezpečná i některá lepidla, včetně těch, která se používají v modelářství (Nešpor, 1997). Okamžitá možná rizika: Otravy s následkem smrti. Selhání srdeční činnosti, zadušení. (Nešpor, 1999). Vzdálená rizika: Porucha paměti, krvetvorby, nemoci jater. Celková degradace organizmu. Kožní onemocnění (Nešpor, 1999). Do této skupiny patří: -Organická rozpouštědla -Ředidla, lepidla -Čistící prostředky (toluen, trichloretylen, benzín) (Boučková Štíchová, 2004, s. 9). Tyto látky způsobují pocity opilosti, poruchy koordinace a nestabilní chůze, závratě, zastřená řeč, rozmazané vidění až bezvědomí. Může hrozit velké riziko předávkování těmito látkami: smrt nastává udušením (při vdechování z igelitového pytle pod dekou). Vznik psychické závislosti na tyto látky (Boučková Štíchová, 2004). Zvláštnosti otrav u těkavých látek: Důležité je zajistit dohled a přívod čerstvého vzduchu (Švec, Jeřábková, et al 2007). Halucinogeny Jedná se o návykové látky jednak přírodní i syntetické, jejichž efektem při požití je změna vnímání. Vnímání může být narušeno dokonce tak, že může vyvolat obraz toxické halucinatorní psychózy, což je obdobný stav jako u závažnějších duševních poruch. Abstinenční syndrom se nevyskytuje u těchto návykových látek. Tato skupina nebezpečná samozřejmě je (Boučková Štíchová, 2004). Okamžitá možná rizika: Jednání uživatelů je nesmyslné až nebezpečné (Nešpor, 1999). 22

Vzdálená rizika: Dlouhodobější duševní poruchy. Narušení kontaktu s realitou. Někdy dlouho přetrvávající depresivní nebo úzkostné stavy (Nešpor, 1999). Do této skupiny patří: -LSD (Lysergamid) -Psilocibin (Lysohlávka) -Meskalin (Kaktus peyotl) -MDMA -PCP -Ecstasy a další (Boučková Štíchová, 2004). LSD (Lysergamid) Tato droga ze skupiny halucinogenů byla objevena víceméně náhodou v laboratořích firmy Sandoz v roce 1943. Delší čas se s touto drogou experimentovalo nejen v lékařství. Po zjištění rizika vzniku tzv. latentní psychózy (jedná se o nespuštění psychického onemocnění), u niž právě intoxikace LSD může být spouštěcím činitelem choroby. Dnes se dá droga sehnat ve formě tripů (směs halucinogenů, hlavně LSD). V Tripu je obsaženo menší množství účinné látky. Doba účinku látky je 8-12 hodin, někdy i více (Boučková Štíchová, 2004). LSD se u nás jeden čas používalo v rámci výcviku psychologů a psychiatrů. Předpokládalo se. Že prožitek halucinací jim lépe pomůže se vcítit do duševního stavu jejich pacientů (Nešpor, 2007, s. 44). Návyková látka způsobuje poruchy vnímání různých smyslů, hlavně halucinace někdy s příjemným obsahem, jindy naopak. Chování uživatele může být agresivní, autoagresivní. Vyskytují se tzv. flashbacky, jedná se o stavy, kdy po déletrvající abstinenci od drog náhle dochází k prožitku další intoxikace, bez toho, aniž by se droga opět vzala (Boučková Štíchová, 2004). Psilocybin (Lysohlávka) Látka je obsažená v houbě Psilocybe Bohemica (Lysohlávka česká). Houba se buď suší nebo nakládá a následně se různými způsoby konzumují její hlavičky. Malé dávky vedou k stavům euforie, k smíchu, pohodě a výřečnosti. Vyšší dávky většinou vedou ke zrakovým iluzím, deformacím předmětů, zvuků a k podobným stavům efektu LSD (Boučková Štíchová, 2004). Ostatní uvedené halucinogeny, se u nás zatím tolik nevyskytují, proto o nich nebude více zmíněno. Snad jen stačí říct, že efekt je podobný již předchozím popsaným stavům (Boučková Štíchová, 2004). 23

Zvláštnosti otrav po požití halucinogenu: Důležité je zajistit nepřetržitý dohled více osobami. Velmi časté jsou úzkostné stavy a pocit pronásledování. Doporučuje se přivolat lékaře (Švec, Jeřábková, et. al., 2007). Stimulační drogy Drogy, jejichž základním efektem je celková stimulace, povzbuzení organismu (Boučková Štíchová, 2004). Do této skupiny patří: -Pervitin (metamfetamin) - Kokain - Crack - Ecstasy (MDMA) - Efedrin - PCP (andělský prach) - STP (také jeden z derivátů amfetaminu) - A další, ne tak zneužívané látky (Boučková Štíchová, 2004). Pervitin (perník, piko, péčko, pedro, pergol) Je řazen k zástupcům širší skupiny amfetaminových drog respektive derivátů základních stimulační látky- amfetaminu. Je to droga rozšířená hlavně v České republice, protože se podomácku vyrábí právě zde. V poslední době se mluví o vývozu pervitinu směrem na Západ. Je to typ společenské drogy, tzn. užívá se hromadně kvůli účinku, který tato droga má: zvýšená aktivní činnost, nadnesená nálada, potíže se spánkem, sebejistota, schopnost se koncentrovat, zvýšená intelektuální a tělesná výkonnost, není chuť k jídlu, zimnice, třesavka, zvracení, zvýšená teplota. Typické pro uživatele jsou rozšířené zornice. V toxických dávkách je znatelná extrémní hyperaktivita, stereotypní chování (intoxikovaný musí neustále uklízet, třídí, rozmontovává vše na součástky, rychle, nesrozumitelně mluví aj.), někdy je možné agresivní chování. Při vyšších dávkách je reálné nebezpečí vzniku toxické psychózy (zvýšená vztahovačnost, strach z pronásledování, poruchy vnímání - sluchové i zrakové halucinace), většinou dochází k sebepoškození, které může vést až ke smrti (Boučková Štíchová, 2004). Jestliže závislému na pervitinu návykovou látku odebereme, dostaví se stav podráždění, vyčerpání, iracionálního chování, pokleslé nálady, velký hlad a spavost. 24

U pervitinu se fyzická závislost většinou nevytváří, jde o závislost psychickou (Boučková Štíchová, 2004). Předávkování v důsledku srdečního selhání, křečí a otravy následuje smrt (Boučková Štíchová, 2004). Aplikace nitrožilní, šňupání, ústy. Po nitrožilní aplikaci hladina metamfetaminu v krvi rychle stoupá, dosahuje maximální účinnosti do 3 hodin, v menší míře setrvává v organismu 6-8 hodin (Boučková Štíchová, 2004). Kokain (koks) Je to droga přírodní, alkaloidy jsou obsaženy v listech keře Erythroxylon coca. Je spojena s kulturou jihoamerických indiánů, hlavně s kmenem Inků- drogu využívali k náboženským rituálům a obřadům. Poprvé byl chemicky čistý kokain izolován v roce 1860 v Německu, v medicíně se používal jako prostředek pro lokální umrtvení (Boučková Štíchová, 2004). Dříve byl kokain povařován za drogu bohatých vzhledem k jeho vysoké ceně. Koncem 80. let přestal být drogou boháčů. V té době byl již považován za nejnebezpečnější a nejnávykovější drogu Ameriky, byl spojován s kriminalitou, chudobou a smrtí. Počátkem 90. let kolumbijské drogové kartely ročně produkovaly a vyvážely 500 až 800 tun kokainu, který byl vyvážen nejen do USA, ale i do Evropy a Asie. V polovině 90. let byly policejními zásahy velké kartely rozbity, na jejich místo nastoupily menší skupiny. V roce 2008 se stal kokain druhou nejvíce pašovanou návykovou látkou na světě (www.drogy.cz). Psychostimulační a euforizační účinek je poměrně krátký ve srovnání s jinými látkami, trvá pouhých 20-30 minut. Jako u pervitinu jsou účinky i rizika obdobné, oživení, povzbuzení, dobrá nálada, aktivita podnikavost se zvýšeným sebevědomím. U kokainu je však více zdůrazňováno zvýšení sexuální chuti spolu se snížením skutečné potence (Boučková Štíchová, 2004). Většinou dochází ke ztrátě chuti k jídlu a s tím je spojené hubnutí. Postupem času je pravděpodobné, že se může vyvinout toxická psychóza. Nejčastěji se podává injekčně, díky tomu dochází k předávkování (Boučková Štíchová, 2004). Crack Určeno ke kouření jedná se o volnou bázi kokainu. Cena u cracku je nižší než u kokainu. Tato droga je nejčastěji užívaná ve Spojených státech, především černou chudinou. V ČR se zatím ve větší míře nevyskytuje (Boučková Štíchová, 2004). Ecstasy (Extáze) 25

Jde o další typ drogy z derivátů amfetaminu. Je nazývaná jako droga vykoupení, která otvírá cestu do lepšího a nového světa. Účinek této návykové látky navozuje člověka k tomu, že je schopen empatie- vcítění se do druhé osoby. Existuje ve formě kapslí nebo tablet, účinek se dostavuje asi do půl hodiny- dochází k prohlubování vzájemného porozumění, euforizace a solidarity. I u extáze může být vyvolán nebezpečný stav toxické psychózy. V některých vážnějších případech předávkování může dojít k únavě a dehydrataci organismu s následkem smrti (Boučková Štíchová, 2004). Okamžitá možná rizika: Nemůžeme předvídat účinek. Může dojít k otravě i po malých dávkách, které jiní lidé snášejí. Ztráta velkého množství tekutin. Riskantní až nebezpečné chování uživatele pod vlivem drog (Nešpor, 1999). Vzdálená rizika: Porucha spánku, porucha nervové soustavy a srdce, ohrožení duševního zdraví (Nešpor, 1999). PCP (Andělský prach) Droga, která se v České republice moc nevyskytuje. Efekt této drogy je z 50 % stimulační a 50 % halucinogenní, často s nevypočitatelnými důsledky otravy. PCP vyvolává sluchové i prostorové halucinace a hrozí nebezpečí těžkých psychóz. Užívá se ve formě tablet, prášku nebo roztoku. Opiáty Je to nejrozšířenější skupinou návykových látek po celém světě. Alkaloid, který je obsažený ve ztuhlé šťávě z nezralých makovic (opia) (Boučková Štíchová, 2004). Okamžitá možná rizika: Předávkování až otrava. Rychlý vznik závislosti (Nešpor, 1999). Vzdálená rizika: Velmi těžké odvykací stavy, při kterých se objevují křeče, bolesti svalů a kloubů, zažívací potíže průjmy, poruchy spánku a silná touha po droze. Celkové duševní i fyzické chátrání. Ztráta zájmu o sex a ztráta potence, poruchy menstruačního cyklu. U těhotných žen riziko poškození plodu. Prostituce a trestná činnost u závislých za účelem opatření prostředků (Nešpor, 1999). Do této skupiny patří: -Morfin -Kodein -Braun -Heroin (Boučková Štíchová, 2004, s.7). 26

Morfin Je to základní alkaloid opia. Užívá se již dlouhou dobu jako látka s psychotropním a proti bolestivým účinkem. V době první světové války byl morfin podáván jako prostředek na tišení bolesti u lidí, ti kteří tuto drogu užívali delší dobu, následně bojovali s tělesným abstinenčním syndromem. Vyskytuje se v některých lécích na lékařský předpis (Boučková Štíchová, 2004). Codein (Kódem) Je to látka, která byla postupně získávána chemickou cestou izolováním ze surového opia. V běžně dostupných lécích je Codein obsažen. Jde o 5-10x slabší analgetikum než je morfin, působí stejně jako morfin nebo heroin na centrum kašle. Pouze na lékařský předpis (Boučková Štíchová, 2004). Braun Droga tvořena směsí derivátů codeinu, její výroba a užívání je českou specialitou, která je svými účinky výjimečná. Je zdůrazňován silnější euforizační účinek a slabší tlumivý efekt proti například heroinu a dalším látkám. Braun se užívá nitrožilně. Jedná se o hnědě zbarvený roztok, který je distribuován v ampulích. Droga připravena podomácku a v současné době ji z našeho trhu vytlačil heroin (Boučková Štíchová, 2004). Heroin Řadí se mezi jedno z nejúčinnějších analgetik na světě. Vyrábí se z jedné ze složek opia a to z analgetika, které je známo pod názvem morfin (www.drogy.ezin.cz). Jeho účinek je 2-3x účinnější než morfin, původně koncem 19 a začátkem 20 století byl používán jako lék na utlumení bolesti proti kašli a průjmu. Později se však stal nelegální drogou (Boučková Štíchová, 2004). Až do 80. let většina heroinu na Americkém trhu pocházela z Barmy a JV Asie, oblast známá také jako Zlatý trojúhelník. Pro USA představuje velký zdroj heroinu Kolumbie. Drogové kartely z J Ameriky si už před časem vytvořily distribuční sítě pro crack a kokain, takže bylo pro ně velmi snadné přibrat i heroin. Pro Evropu a Velkou Británii působí jako zdroj heroinu Afghánistán. K ředění heroinu pro větší objem se používá například kypřící prášek, mastek nebo chinin (www.drogy.ezin.cz). Je to prášek bílé až světle hnědé barvy, prodává se v tzv. psaníčkách. Protože patří mezi opiáty- přináší uvolnění, lhostejnost k problémům, uklidnění, bezstarostnost, 27

příjemné prožitky, snižuje a odstraňuje bolest, navozuje celkový psychický a fyzický útlum. Velmi rychle se vytváří závislost na této droze. Jde o závislost jak fyzickou tak i psychickou s těžkými abstinenčními příznaky. Časté jsou příznaky jako ztráta zaměstnání, zájmů, absence ve škole, kriminální jednání, poruchy potence, poruchy menstruačního cyklu, hubnutí a celková degradace organismu. Při dlouhodobém užívání může dojít k vážnému poškození jater, mozku, zánětu žil. Zatím není popsán žádný případ, že by někdo zemřel mna syndrom z odebrání heroinu. Fyzický abstinenční syndrom trvá po dobu asi 5-7 dnů po odebrání heroinu. Projevuje se bolestmi těla, svalů, kloubů, ledvin, křečemi, slzením, husí kůží, pocením, poruchami slánku, zvracením, průjem, nechutenstvím, teplotou a hlavně silnou touhou po droze (Boučková Štíchová, 2004). Heroin se aplikuje nitrožilně, kouřením nebo šňupáním. Nejzávažnějším rizikem je možnost předávkování, které většinou končí smrtí. (Boučková Štíchová, 2004). V médiích se objevují diskuze o vhodné léčbě Methadonem. Methadon je návyková látka této skupiny, ale má mírnější, za to delší odvykací syndrom. Podává se jako součást komplexní léčby u pokročilejších závislostí opiátového typu. Rozhodně se nehodí pro lidi, kteří návykové látky pouze zkoušejí. Ani pro uživatele kombinující drogy z různých skupin (Nešpor, 19997). Zvláštnosti otrav po požití opiátu: Poměrně časté je předávkování, protože se mění odolnost vůči droze u téhož člověka. Drogy mohou být v různé koncentraci. Je důležité sledovat dechové obtíže, protože mají tlumivý účinek na dýchání. Lékařské pomoc je nevyhnutelná (Švec, Jeřábková, et. al., 2007). 3.3 Prevence a vznik závislosti Začátek prevence by měl rozhodně začít už před desátým rokem dítěte, možná i dříve. Je třeba provádět prevenci společně, protože užívání alkoholu a drogy spolu úzce souvisí. Mezi průchozí drogy neboli gateway drug se řadí alkohol a marihuana, na jejichž užívání může nasedat užívání dalších drog. Přechod ze závislosti na alkoholu v jinou závislost a naopak je častý. Nelze oddělit ani prevenci proti HIV/AIDS, užívání alkoholu může vést k rizikovému sexuálnímu chování, a pří dlouhodobém abúzu, který je u mládeže běžný oslabuje imunitní systém. (Nešpor, 1992). Primární prevence Hlavní cíl primární prevence je maximálně oddálit nebo úplně zamezit prvnímu kontaktu s drogou. Otázkou je, jaké zvolit nástroje, aby byly účinné pro měření 28