EVANGELIUM PODLE MARKA

EVANGELIUM PODLE MARKA

EVANGELIUM PODLE MARKA 1:Poèátek Evangelia Ježíše Krista, Syna Božího Kapitola 1 =Jan Køtitel 1,2-8= 2:Je psáno u proroka Izaiáše: 'Hle, já posílám posla pøed tvou tváøí, by ti pøipravil cestu. 3:Hlas volajícího na poušti: Pøipravte cestu Pánì, vyrovnejte mu stezky!' 4:To se stalo, když Jan Køtitel vystoupil na poušti a kázal: "Èiòte pokání a dejte se pokøtít na odpuštìní høíchù." 5:Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k nìmu, vyznávali své høíchy a dávali se od nìho køtít v øece Jordánu. 6:Jan byl odìn velbloudí srstí, mìl kožený pás kolem bokù a jedl kobylky a med divokých vèel. 7:A kázal: "Za mnou pøichází nìkdo silnìjší, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal øemínek jeho obuvi. 8:Já jsem vás køtil vodou, on vás bude køtít Duchem svatým. =Ježíšùv køest 1,9-11= 9:V tìch dnech pøišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokøtìn. 10:V tom, jak vystupoval z vody, uvidìl nebesa rozevøená a Ducha, který jako holubice sestupuje na nìj. 11:A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi mùj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." =Pokušení na poušti 1,12-13= 12:A hned ho Duch vyvedl na pouš. 13:Byl na poušti ètyøicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvìøí a andìlé ho obsluhovali. =Ježíš zvìstuje evangelium 1,14-15= 14:Když byl Jan uvìznìn, pøišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. 15:"Naplnil se èas a pøiblížilo se království Boží. Èiòte pokání a vìøte evangeliu." =Povolání uèedníkù 1,16-20= 16:Když šel podél Galilejského moøe, uvidìl Šimona a jeho bratra Ondøeje, jak vrhají sí do moøe; byli totiž rybáøi. 17:Ježíš jim øekl: "Pojïte za mnou a uèiním z vás rybáøe lidí." 18:Ihned opustili sítì a šli za ním. 19:O nìco dále uvidìl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítì. 20:Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním. =Uzdravení posedlého v Kafarnaum 1,21-28= 21:Když pøišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a uèil. 22:I žasli nad jeho uèením, nebo je uèil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. 23:V jejich synagóze byl právì èlovìk, posedlý neèistým duchem. Ten vykøikl: 24:"Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Pøišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží." 25:Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z nìho!" 26:Neèistý duch jím zalomcoval a s velikým køikem z nìho vyšel. 27:Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové uèení plné moci - i neèistým duchùm pøikáže, a poslechnou ho." 28:A povìst o nìm se rychle roznesla po celé galilejské krajinì. =Èinnost v Kafarnaum 1,29-39= 29:Když vyšel ze synagógy, vstoupil s Jakubem a Janem do domu Šimonova a Ondøejova. 30:Šimonova tchynì ležela v horeèce. Hned mu o ní povìdìli. 31:Pøistoupil k ní, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horeèka ji opustila a ona je obsluhovala. 32:Když nastal veèer a slunce zapadalo, pøinášeli k nìmu všechny nemocné a posedlé. 33:Celé mìsto se shromáždilo u dveøí. 34:I uzdravil mnoho nemocných rozliènými neduhy a mnoho zlých duchù vyhnal. A nedovoloval zlým duchùm mluvit, protože vìdìli, kdo je. 35:Èasnì ráno, ještì za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. 36:Šimon a jeho druhové se pustili za ním. 37:Když ho nalezli, øekli: "Všichni tì hledají." 38:Øekne jim: "Pojïte jinam do okolních mìsteèek, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel." 39:A tak šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyhánìl zlé duchy.

=Uzdravení malomocného 1,40-45= 40:Pøijde k nìmu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, mùžeš mì oèistit." 41:Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a øekl: "Chci, buï èist." 42:A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl oèištìn. 43:Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryè 44:a naøídil mu: "Ne, abys nìkomu nìco øíkal! Ale jdi, ukaž se knìzi a obìtuj za své oèištìní, co Mojžíš pøikázal - jim na svìdectví." 45:On však odešel a mnoho o tom vyprávìl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veøejnì vejít do mìsta, ale zùstával venku na opuštìných místech. A chodili k nìmu odevšad. Kapitola 2 =Uzdravení ochrnutého 2,1-12= 1:Když se po nìkolika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. 2:Sešlo se tolik lidí, že už ani pøede dveømi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. 3:Tu k nìmu pøišli s ochrnutým; ètyøi ho nesli. 4:Protože se pro zástup nemohli k nìmu dostat, odkryli støechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolù nosítka, na kterých ochrnutý ležel. 5:Když Ježíš vidìl jejich víru, øekl ochrnutému: "Synu, odpouštìjí se ti høíchy." 6:Sedìli tam nìkteøí ze zákoníkù a v duchu uvažovali: 7:"Co to ten èlovìk øíká? Rouhá se! Kdo jiný mùže odpouštìt høíchy než Bùh?" 8:Ježíš hned svým duchem poznal, o èem pøemýšlejí, a øekl jim: "Jak to, že tak uvažujete? 9:Je snadnìjší øíci ochrnutému: 'Odpouštìjí se ti høíchy,' anebo øíci: 'Vstaò, vezmi své lože a choï?' 10:Abyste však vìdìli, že Syn èlovìka má moc na zemi odpouštìt høíchy" - øekne ochrnutému: 11:"Pravím ti, vstaò, vezmi své lože a jdi domù!" 12:On vstal, vzal hned své lože a vyšel pøed oèima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: "Nìco takového jsme ještì nikdy nevidìli." =Povolání celníka 2,13-17= 13:Vyšel opìt k moøi. Všechen lid k nìmu pøicházel a on je uèil. 14:A když šel dál, vidìl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a øekl mu: "Pojï za mnou." On vstal a šel za ním. 15:Když byl u stolu v jeho domì, stolovalo s Ježíšem a jeho uèedníky mnoho celníkù a jiných høíšníkù; bylo jich totiž mnoho mezi tìmi, kdo ho následovali. 16:Když zákoníci z farizejské strany vidìli, že jí s høíšníky a celníky, øíkali jeho uèedníkùm: "Jak to, že jí s celníky a høíšníky?" 17:Ježíš to uslyšel a øekl jim: "Lékaøe nepotøebují zdraví, ale nemocní. Nepøišel jsem pozvat spravedlivé, ale høíšníky [ k pokání]." =Spor o pùst 2,18-22= 18:Uèedníci Janovi a farizeové se postili. Pøišli k nìmu a ptali se: "Jak to, že se uèedníci Janovi a uèedníci farizeù postí, ale tvoji uèedníci se nepostí?" 19:Ježíš jim øekl: "Mohou se hosté na svatbì postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. 20:Pøijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v ten den, se budou postit. 21:Nikdo nepøišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten pøišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještì vìtší. 22:A nikdo nedává mladé víno do starých mìchù, jinak víno roztrhne mìchy, a víno i mìchy pøijdou nazmar. Nové víno do nových mìchù!" =Spor o sobotu 2,23-28= 23:Jednou v sobotu procházel obilím a jeho uèedníci zaèali cestou mnout zrní z klasù. 24:Farizeové mu øekli: "Jak to, že dìlají v sobotu, co se nesmí!" 25:Odpovìdìl jim: "Nikdy jste neèetli, co udìlal David, když mìl hlad a nemìl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? 26:Jak za veleknìze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromì knìží, a dal i tìm, kdo ho provázeli?" 27:A øekl jim: "Sobota je uèinìna pro èlovìka, a ne èlovìk pro sobotu. 28:Proto je Syn èlovìka pánem i nad sobotou." =Uzdravení v sobotu 3,1-6= Kapitola 3

1:Vešel opìt do synagógy; a byl tam èlovìk s odumøelou rukou. 2:Èíhali na nìj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali. 3:On øekl tomu èlovìku s odumøelou rukou: "Vstaò a pojï doprostøed!" 4:Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobøe, èi zle, život zachránit, èi utratit?" Ale oni mlèeli. 5:Tu se po nich rozhlédl s hnìvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a øekl tomu èlovìku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá. 6:Když farizeové vyšli, hned se proti nìmu s herodiány umlouvali, že ho zahubí. =Uzdravování na bøehu jezera 3,7-12= 7:Ježíš se se svými uèedníky uchýlil k moøi. Šlo za ním množství lidí z Galileje; ale i z Judska, 8:Jeruzaléma, Idumeje, ze Zajordání a z okolí Týru a Sidónu pøišlo k nìmu veliké množství, když slyšeli, co všechno èiní. 9:Požádal uèedníky, a pro nìho pøipraví loï, aby se zástup na nìho netlaèil. 10:Mnohé totiž uzdravil, proto se ti, kdo trpìli chorobami, tlaèili k nìmu, aby se ho dotkli. 11:A neèistí duchové, jakmile ho vidìli, padali pøed ním na zem a køièeli: "Ty jsi Syn Boží!" 12:On však jim pøísnì nakazoval, aby ho neprozrazovali. =Vyvolení Dvanácti 3,13-19= 13:Vystoupil na horu a zavolal k sobì ty, které si vyvolil; i pøišli k nìmu. 14:Ustanovil jich dvanáct, [které nazval také apoštoly,] aby byli s ním, aby je posílal kázat 15:a aby mìli moc [uzdravovat nemoci a] vymítat zlé duchy. 16:Ustanovil tìchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi - 17:Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená 'synové hromu', 18:Ondøeje, Filipa, Bartolomìje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského 19:a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil. =Ježíš a Belzebul 3,20-30= 20:Vešel do domu a opìt shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. 21:Když to uslyšeli jeho pøíbuzní, pøišli, aby se ho zmocnili; øíkali totiž, že se pomátl. 22:Zákoníci, kteøí pøišli z Jeruzaléma, øíkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete démonù vyhání démony." 23:Zavolal je k sobì a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak mùže satan vyhánìt satana? 24:Je-li království vnitønì rozdìleno, nemùže obstát. 25:Je-li dùm vnitønì rozdìlen, nebude moci obstát. 26:A povstane-li satan sám proti sobì a je rozdvojen, nemùže obstát a je s ním konec. 27:Nikdo nemùže vejít do domu silného muže a uloupit jeho vìci, jestliže toho siláka døíve nespoutá. Pak teprve vyloupí jeho dùm. 28:Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštìno, høíchy i všechna možná rouhání. 29:Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštìní na vìky, ale je vinen vìèným høíchem." 30:To pravil, protože øekli: "Má neèistého ducha." =Ježíšova rodina 3,31-35= 31:Tu pøišla jeho matka a jeho bratøi. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim pøišel. 32:Kolem nìho sedìl zástup; øekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratøi [i tvé sestry] jsou venku a hledají tì." 33:Odpovìdìl jim: "Kdo je má matka a moji bratøi?" 34:Rozhlédl se po tìch, kteøí sedìli v kruhu kolem nìho, a øekl: "Hle, moje matka a moji bratøi! 35:Kdo èiní vùli Boží, to je mùj bratr, má sestra i matka." Kapitola 4 =Podobenství o rozsévaèi 4,1-9= 1:Opìt zaèal uèit u moøe. Shromáždil se k nìmu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loï na moøi; posadil se v ní a celý zástup byl na bøehu. 2:Uèil je mnohému v podobenstvích. Ve svém uèení jim øekl: 3:"Slyšte! Vyšel rozsévaè rozsívat. 4:Když rozsíval, padlo nìkteré zrno podél cesty, a pøiletìli ptáci a sezobali je. 5:Jiné padlo na skalnatou pùdu, kde nemìlo dost zemì, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. 6:Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemìlo koøen, uschlo. 7:Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8:A jiná zrna padla do dobré zemì a vzcházela, rostla, dávala úrodu a pøinášela užitek tøicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný." 9:A øekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" =Dùvod øeèi v podobenstvích 4,10-12= 10:Když byl o samotì, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.

11:Øekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale tìm, kdo jsou vnì, je to všecko hádankou, 12:aby 'hledìli a hledìli, ale nevidìli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštìno'." =Výklad podobenství o rozsévaèi 4,13-20= 13:Øekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním? 14:Rozsévaè rozsívá slovo. 15:Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned pøichází satan a bere slovo do nich zaseté. 16:A podobnì ti, u nichž je zaseto na skalnatou pùdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí pøijímají. 17:Nezakoøenilo v nich však a jsou nestálí; když pak pøijde tíseò nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. 18:U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, 19:ale èasné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních vìcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zùstane bez úrody. 20:A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré zemì: Ti slyší slovo, pøijímají je a nesou úrodu tøicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou." =Svìtlo urèené na svícen 4,21-25= 21:A øekl jim: "Pøichází snad svìtlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? 22:Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leè aby vyšlo najevo. 23:Kdo má uši k slyšení, slyš!" 24:Øekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mørou mìøíte, takovou Bùh namìøí vám, a ještì pøidá. 25:Nebo kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odòato i to, co má." =Podobenství o zasetém semenu 4,26-29= 26:Dále øekl: "S Božím královstvím je to tak, jako když èlovìk zaseje semeno do zemì; 27:a spí èi bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. 28:Zemì sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. 29:A když úroda dozraje, hospodáø hned pošle srp, protože nastala žeò." =Podobenství o hoøèièném zrnu 4,30-34= 30:Také øekl: "K èemu pøirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31:Je jako hoøèièné zrno: Když je zaseto do zemì, je menší, než všecka semena na zemi; 32:ale když je zaseto, vzejde, pøerùstá všechny byliny a vyhání tak velké vìtve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu." 33:V mnoha takových podobenstvích k min mluvil, tak jak mohli rozumìt. 34:Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým uèedníkùm všecko vykládal. =Utišení bouøe 4,35-41= 35:Téhož dne veèer jim øekl: "Pøeplavme se na druhou stranu!" 36:Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. 37:Tu se strhla velká bouøe s vichøicí a vlny se valily na loï, že už byla skoro plná. 38:On však na zádi lodi na podušce spal. Uèedníci ho probudí ho a øeknou mu: "Mistøe, tobì je jedno, že zahyneme?" 39:Tu vstal, pohrozil vìtru a øekl moøi: "Zmlkni, utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40:Ježíš jim øekl: "Proè jste tak ustrašení? Ještì nemáte víru?" 41:Zmocnila se jich veliká bázeò a øíkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moøe?" Kapitola 5 =Uzdravení posedlého v Gerase 5,1-20= 1:Pøijeli na protìjší bøeh moøe do krajiny gerasenské. 2:Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti nìmu z hrobù èlovìk posedlý neèistým duchem. ducha. 3:Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani øetìzy. 4:Èasto už ho spoutali okovy i øetìzy, ale on øetìzy se sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo nemìl sílu ho zkrotit. 5:A stále v noci i ve dne køièel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. 6:Když spatøil z dálky Ježíše, pøibìhl, padl pøed ním na zem 7:a hroznì køièel: "Co je ti po mnì, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Pøi Bohu tì zapøísahám, netrap mì!" 8:Ježíš mu totiž øekl: "Duchu neèistý, vyjdi z toho èlovìka!" 9:A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpovìdìl: "Mé jméno je 'legie', ponìvadž je nás mnoho." 10:A velmi ho prosil, aby je neposílal pryè z té krajiny. 11:Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepøù.

12:Ti zlí duchové ho prosili: "Pošli nás, a vejdeme do tìch vepøù!" 13:On jim to dovolil. Tu neèistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepøù; a stádo se hnalo støemhlav po srázu do moøe a v moøi se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. 14:Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do mìsta i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. 15:Pøišli k Ježíšovi a spatøili toho posedlého, který míval množství zlých duchù, jak sedí obleèen a chová se rozumnì; a zdìsili se. 16:Ti, kteøí to vidìli, vyprávìli jim o posedlém a také o vepøích, co se s nimi stalo. 17:Tu poèali prosit Ježíše, aby odešel z tìch konèin. 18:Když vstupoval na loï, prosil ho ten èlovìk døíve posedlý, aby smìl být s ním. 19:Ale Ježíš mu to nedovolil a øekl: "Jdi domù k svým a povìz jim, jak veliké vìci ti uèinil Pán, když se nad tebou smiloval." 20:Ten èlovìk odešel a zaèal zvìstovat v Dekapoli, jak veliké vìci mu uèinil Ježíš; a všichni se divili. =Vzkøíšení dcery Jairovy 5,21-43= 21:Když se Ježíš pøeplavil v lodi opìt na druhou stranu a byl ještì na bøehu moøe, shromáždil se k nìmu veliký zástup. 22:Tu pøišel jeden pøedstavený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatøil, padl mu k nohám 23:a úpìnlivì ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojï, vlož na ni ruce, aby byla zachránìna a žila!" 24:Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlaèil se na nìj. 25:Byla tam jedna žena, která mìla dvanáct let krvácení. 26:Podstoupila mnohé léèení u mnoha lékaøù a vynaložila všecko, co mìla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. 27:Když zaslechla o Ježíšovi, pøišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28:Øíkala si totiž: "Dotknu-li se aspoò jeho šatu, budu zachránìna!" 29:A rázem jí pøestalo krvácení a ucítila v tìle, že je vyléèena ze svého trápení. 30:Ježíš hned poznal, že z nìho vyšla síla, otoèil se v zástupu a øekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?" 31:Jeho uèedníci mu øekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlaèí, a ptáš se: 'Kdo se mne to dotkl'?" 32:On se však rozhlížel, aby našel tu, která to uèinila. 33:Ta žena vìdìla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvìním pøišla, padla mu k nohám a povìdìla celou pravdu. 34:A on jí øekl: "Dcero, tvá víra tì zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!" 35:Když ještì mluvil, pøišli lidé z domu pøedstaveného synagógy a øekli: "Tvá dcera zemøela; proè ještì obtìžuješ Mistra?" 36:Ale Ježíš nedbal na ta slova a øekl pøedstavenému synagógy: "Neboj se, jen vìø!" 37:A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromì Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38:Když pøišli do domu pøedstaveného synagógy, spatøil velký rozruch, pláè a kvílení. 39:Vešel dovnitø a øekl jim: "Proè ten rozruch a pláè? Dítì neumøelo, ale spí." 40:Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítìte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítì leželo. 41:Vzal ji za ruku a øekl: "Talitha kum," což znamená: "Dìvèe, pravím ti, vstaò!" 42:Tu dìvèe hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zdìšení. 43:Pøísnì jim naøídil, že se to nikdo nesmí dovìdìt, a øekl, aby jí dali nìco k jídlu. Kapitola 6 =Kázání v Nazaretì 6,1-6a= 1:Vyšel odtamtud a šel do svého domova; uèedníci šli s ním. 2:Když pøišla sobota, poèal uèit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu øíkali: "Odkud to ten èlovìk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné èiny se dìjí jeho rukama! 3:Což to není ten tesaø, syn Mariin a bratr Jakubùv, Josefùv, Judùv a Šimonùv? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu. 4:Tu jim Ježíš øekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých pøíbuzných a ve svém domì." 5:A nemohl tam uèinit žádný mocný èin, jen na nìkolik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6a:A podivil se jejich nevìøe. =Vyslání Dvanácti 6,6b-13= 6b:Obcházel pak okolní vesnice a uèil. 7:Zavolal svých Dvanáct, poèal je posílat dva a dva a dával jim moc nad neèistými duchy. 8:Pøikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hùl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; 9:aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. 10:A øekl jim: "Když pøijdete nìkam do domu, tam zùstávejte, dokud z tìch míst neodejdete. 11:A které místo vás nepøijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjdìte odtamtud a setøeste prach svých nohou na svìdectví proti nim." 12:I vyšli a volali k pokání; 13:vymítali mnoho zlých duchù, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

=Smrt Jana Køtitele 6,14-29= 14:Uslyšel o tom král Herodes, nebo jméno Ježíšovo se stalo známým; øíkalo se: "Jan Køtitel vstal z mrtvých, a proto v nìm pùsobí mocné síly." 15:Jiní pak øíkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z prorokù." 16:Když to Herodes uslyšel, øekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít." 17:Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláøe, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, 18:a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys mìl manželku svého bratra!" 19:Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. 20:Herodes se totiž Jana bál, nebo vìdìl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a pøece mu rád naslouchal. 21:Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspoøádal hostinu pro své dvoøany, dùstojníky a významné lidi z Galileje. 22:Tu vstoupila dcera té Herodiady, tanèila a zalíbila se králi Herodovi i tìm, kdo s ním hodovali. Král øekl dívce: "Požádej mì oè chceš, a já ti to dám." 23:Zavázal se jí pøísahou: "Dám ti co si budeš pøát, až do polovice svého království." 24:Ona vyšla a zeptala se matky: "Oè mám požádat?" Ta odpovìdìla: "O hlavu Jana Køtitele." 25:Dcera spìchala dovnitø ke králi a pøednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Køtitele." 26:Král se velmi zarmoutil, ale pro pøísahu pøed spolustolovníky nechtìl ji odmítnout. 27:Proto poslal kata s pøíkazem pøinést Janovu hlavu. Ten odešel, s al Jana v žaláøi 28:a pøinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. 29:Když to uslyšeli Janovi uèedníci, pøišli, odnesli jeho tìlo a uložili je do hrobu. =Nasycení pìti tisícù 6,30-44= 30:Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co èinili a uèili. 31:Øekl jim: "Pojïte sami stranou na pusté místo a trochu si odpoèiòte!" Stále totiž pøicházelo a odcházelo mnoho lidí, a nemìli ani èas se najíst. 32:Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami. 33:Mnozí spatøili, jak odjíždìjí a poznali je; pìšky se tam ze všech mìst sbìhli a byli tam pøed nimi. 34:Když Ježiš vystoupil, uvidìl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýøe. I zaèal je uèit mnohým vìcem. 35:Když už èas pokroèil, pøistoupili k nìmu jeho uèedníci a øekli: "Toto místo je pusté a už je pozdì. 36:Propus je, a si jdou do okolních dvorù a vesnic nakoupit nìco k jídlu." 37:Odpovìdìl jim: "Dejte vy jim jíst!" Øekli mu: "Máme jít nakoupit za dvì stì denárù chleba a dát jim jíst?" 38:Zeptal se jich: "Kolik chlebù máte? Jdìte se podívat!" Když to zjistili, øekli: "Pìt, a dvì ryby." 39:Pøikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník. 40:Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti. 41:Potom vzal Ježíš tìch pìt chlebù a dvì ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával uèedníkùm, aby je lidu pøedkládali. Také ty dvì ryby rozdìlil všem. 42:A jedli všichni a nasytili se; 43:a ještì sebrali dvanáct plných košù nalámaných chlebù i ryb. 44:Tìch, kteøí jedli chleby, bylo pìt tisíc mužù. =Ježíš kráèí po moøi 6,45-52= 45:Hned nato pøimìl své uèedníky, aby vstoupili na loï a jeli napøed na druhý bøeh k Betsaidì, než on propustí zástup. 46:Rozlouèil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. 47:A když nastal veèer, byla loï daleko na moøi a on jediný na zemi. 48:Spatøil je zmožené veslováním, nebo vítr vál proti nim; tu k nim pøed svítáním kráèel po moøi a chtìl jít dál kolem nich. 49:Když ho uvidìli kráèet po moøi, vykøikli v domnìní, že je to pøízrak; 50:všichni ho totiž vidìli a vydìsili se. On však na nì hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" 51:Vstoupil k nim na loï a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem. 52:Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, nebo jejich mysl nebyla vnímavá. =Uzdravování v Genezaretu 6,53-56= 53:Když se dostali na druhý bøeh, pøistáli u Genezaretu. 54:Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali, 55:zbìhali celou tu krajinu a zaèali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právì je. 56:A kamkoli vcházel do vesnic, mìst i dvorcù, kladli nemocné na tržištì a prosili ho, aby se smìli dotknout by jen tøásnì jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Kapitola 7 =Tradice otcù 7,1-13= 1:Shromáždili se k nìmu farizeové a nìkteøí ze zákoníkù, kteøí pøišli z Jeruzaléma. 2:Uvidìli nìkteré z jeho uèedníkù, jak jedí znesvìcujícíma, to jest neomytýma rukama. 3:(Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otcù a nejedí, dokud si k zápìstí neomyjí ruce. 4:A po návratu z trhu nejedí, dokud se neoèistí. A je ještì mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponoøování pohárù, džbánù a mìdìných mis [i lehátek].) 5:Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proè se tvoji uèedníci neøídí podle tradice otcù a jedí znesvìcujícíma rukama?" 6:Øekl jim: "Dobøe prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mì rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7:marná je zbožnost, kterou mne ctí, uèíce naukám, jež jsou jen pøíkazy lidskými.' 8:Opustili jste pøikázání Boží a držíte se lidské tradice." 9:A ještì øekl: "Jak dovednì rušíte Boží pøikázání, abyste zachovali svou tradici! 10:Vždy Mojžíš øekl: 'Cti svého otce i svou matku' a 'kdo zloøeèí otci nebo matce, a je potrestán smrtí'. 11:Vy však uèíte: Øekne-li nìkdo otci nebo matce: 'To, èím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)', 12:již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udìlat; 13:tak rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou pìstujete. A takových podobných vìcí èiníte mnoho." =Co èlovìka znesvìcuje 7,14-23= 14:Když znovu svolal zástup, øekl jim: "Slyšte mì všichni a rozumìjte: 15:Nic, co zvenèí vchází do èlovìka, nemùže ho znesvìtit; ale co z èlovìka vychází, to jej znesvìcuje. 16:[Kdo má uši k slyšení, slyš!]" 17:Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho uèedníci na to podobenství. 18:Øekl jim: "Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenèí vchází do èlovìka, nemùže ho znesvìtit, 19:ponìvadž mu nevchází do srdce, ale do bøicha a jde do hnoje?" Tak prohlásil všechny pokrmy za èisté. 20:A øekl: "Co vychází z èlovìka, to ho znesvìcuje. 21:Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22:cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23:Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvìcuje èlovìka." =Víra syrofenické ženy 7,24-30= 24:Vstal a odešel odtud do konèin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtìl, aby o tom nìkdo vìdìl. Nemohlo se to však utajit; 25:hned o nìm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka mìla neèistého ducha. Pøišla a padla mu k nohám; 26:a ta žena byla pohanka, rodem Syrofenièanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. 27:On jí øekl: "Nech napøed nasytit dìti. Nebo se nesluší vzít chléb dìtem a hodit jej psùm." 28:Odpovìdìla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtù po dìtech." 29:Pravil jí: "Žes toto øekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." 30:Když se vrátila domù, nalezla dítì ležící na lùžku a zlý duch byl pryè. =Uzdravení hluchonìmého 7,31-37= 31:Ježíš se vrátil na území Týru a šel pøes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. 32:Tu k nìmu pøivedou èlovìka hluchého a špatnì mluvícího a prosí ho, aby na nìj vložil ruku. 33:Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, 34:vzhlédl k nebi, povzdechl a øekl: "Effatha", což znamená 'otevøi se!' 35:I otevøel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správnì. 36:Ježíš jim naøídil, aby to nikomu neøíkali. Èím více jim to však naøizoval, tím více to rozhlašovali. 37:Nadmíru se divili a øíkali: "Dobøe všecko uèinil. I hluchým dává sluch a nìmým øeè." Kapitola 8 =Nasycení ètyø tisícù 8,1-10= 1:Když s ním v tìch dnech opìt byl velký zástup a nemìli co jíst, zavolal si uèedníky a øekl jim: 2:"Je mi líto zástupu, nebo již tøi dny jsou se mnou a nemají co jíst. 3:Když je pošlu domù hladové, zemdlí na cestì; vždy nìkteøí z nich jsou zdaleka." 4:Jeho uèedníci mu odpovìdìli: "Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?" 5:Zeptal se jich: "Kolik chlebù máte?" Øekli: "Sedm." 6:Naøídil tedy zástupu usednout na zem; vzal tìch sedm chlebù, vzdal díky, lámal a dával svým uèedníkùm, aby je pøedkládali; oni je pøedložili zástupu. 7:Mìli i nìkolik rybièek; vzdal za nì díky a naøídil, aby je také pøedkládali. 8:I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebù sedm košù.

9:Tìch lidí bylo asi ètyøi tisíce. Pak je propustil. 10:Hned na to vstoupil se svými uèedníky na loï a pøiplul do konèin dalmanutských. =Farizeové žádají znamení 8,11-13= 11:Pøišli farizeové a zaèali se s ním pøít; žádali na nìm znamení z nebe a tak ho pokoušeli. 12:V duchu si povzdechl a øekl: "Proè toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení. 13:Odešel od nich, vstoupil opìt na loï a odjel na druhý bøeh. =Varování pøed kvasem farizeù 8,14-21= 14:Zapomnìli si vzít s sebou chleby; na lodi mìli jen jeden chléb. 15:Domlouval jim: "Hleïte se varovat kvasu farizeù a kvasu Herodova!" 16:I zaèali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. 17:Když to Ježíš zpozoroval, øekl jim: "Proè mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještì nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? 18:Oèi máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se, 19:když jsem lámal tìch pìt chlebù pìti tisícùm, kolik plných košù nalámaných chlebù jste sebrali?" Øekli mu: "Dvanáct." 20:"A když sedm chlebù ètyøem tisícùm, kolik plných košù nalámaných chlebù jste sebrali?" Odpovìdìli mu: "Sedm." 21:Øekl jim: "Ještì nechápete?" =Uzdravení slepého v Betsaidì 8,22-26= 22:Pøišli do Betsaidy. Pøivedli k nìmu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. 23:I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potøel mu slinou oèi, vložil na nìho ruce a ptal se ho: "Vidíš nìco?" 24:On pozvedl oèi a øekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí." 25:Potom mu znovu položil ruce na oèi; slepý prohlédl, byl uzdraven a vidìl všecko zcela zøetelnì. 26:Ježíš ho poslal domù a pøikázal mu: "Ale do vesnice nechoï!" =Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy 8,27-30= 27:Ježíš se svými uèedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se uèedníkù ptal: "Za koho mì lidé pokládají?" 28:Øekli mu: "Za Jana Køtitele, jiní za Eliáše a nìkteøí za jednoho z prorokù." 29:Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpovìdìl: "Ty jsi Mesiáš." 30:I pøikázal jim, aby nikomu o nìm neøíkali. =První pøedpovìï utrpení 8,31-33= 31:A zaèal je uèit, že Syn èlovìka musí mnoho trpìt, být zavržen od starších, veleknìží a zákoníkù, být zabit a po tøech dnech vstát. 32:A mluvil o tom otevøenì. Petr si ho vzal stranou a zaèal ho kárat. 33:On se však obrátil, podíval se na uèedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z èlovìka!" =Následování 8,34-9,1= 34:Zavolal k sobì zástup s uèedníky a øekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapøi sám sebe, vezmi svùj køíž a následuj mne. 35:Nebo kdo by chtìl zachránit svùj život, ten o nìj pøijde; kdo však pøijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. 36:Co prospìje èlovìku, získá-li celý svìt, ale ztratí svùj život? 37:Zaè by mohl èlovìk získat zpìt svùj život? 38:Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevìøilém a høíšném pokolení, za toho se bude stydìt i Syn èlovìka, až pøijde v slávì svého Otce se svatými andìly." Kapitola 9 1:Øekl jim také: "Amen, pravím vám, že nìkteøí z tìch, kteøí tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatøí Boží království, pøicházející v moci." =Promìnìní na hoøe 9,2-13= 2:Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl promìnìn pøed jejich oèima. 3:Jeho šat byl záøivì bílý, jak by jej žádný bìliè na zemi nedovedl vybílit. 4:Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem. 5:Petr promluvil a øekl Ježíšovi: "Mistøe, je dobré, že jsme zde; udìlejme tøi stany, jeden tobì, jeden Mojžíšovi

a jeden Eliášovi." 6:Nevìdìl, co by øekl, tak byli zdìšeni. 7:Tu pøišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest mùj milovaný Syn, toho poslouchejte." 8:Když se pak rychle rozhlédli, nevidìli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. 9:Když sestupovali s hory, pøikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co vidìli, dokud Syn èlovìka nevstane z mrtvých. 10:To slovo je zaujalo a spoleènì rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých. 11:A vyptávali se: "Proè øíkají zákoníci, že napøed musí pøijít Eliáš?" 12:Øekl jim: "Eliáš má pøijít napøed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu èlovìka, že má mnoho vytrpìt a být v opovržení? 13:Ale pravím vám, že Eliáš již pøišel a uèinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o nìm psáno." =Uzdravení posedlého chlapce 9,14-29= 14:Když pøišli k ostatním uèedníkùm, spatøili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteøí se s nimi pøeli. 15:A celý zástup, jakmile ho uvidìl, užasl; pøibíhali k nìmu a zdravili ho. 16:Ježíš se jich otázal: "Oè se s nimi pøete?" 17:Jeden èlovìk ze zástupu odpovìdìl: "Mistøe, pøivedl jsem k tobì svého syna, který má zlého ducha a nemùže mluvit. 18:Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pìnu u úst, skøípe zuby a strne. Požádal jsem tvé uèedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." 19:Odpovìdìl jim: "Pokolení nevìøící, jak dlouho ještì budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještì snášet? Pøivìïte ho ke mnì!" 20:I pøivedli ho k nìmu. Když ten duch Ježíše spatøil, hned chlapce zkroutil køeèí; padl na zem, svíjel se a mìl pìnu u úst. 21:Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpovìdìl: "Od dìtství." 22:A èasto jej zlý duch srazil, dokonce do ohnì i do vody, aby ho zahubil. Ale mùžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." 23:Ježíš mu øekl: "Mùžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo vìøí." 24:Chlapcùv otec rychle [v slzách] vykøikl: "Vìøím, pomoz mé nedovìøe!" 25:Když Ježíš vidìl, že se sbíhá zástup, pohrozil neèistému duchu: "Duchu nìmý a hluchý, já ti naøizuji, vyjdi z nìho a nikdy už do nìho nevcházej!" 26:Duch vykøikl, silnì jím zalomcoval a vyšel; chlapec zùstal jako mrtvý, takže mnozí øíkali, že umøel. 27:Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. 28:Když vešel do domu a jeho uèedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proè jsme ho nemohli vyhnat my?" 29:Øekl jim: "Takový duch nemùže vyjít jinak, než modlitbou [a postem]." =Druhá pøedpovìï utrpení 9,30-32= 30:Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtìl, aby se o tom vìdìlo, 31:nebo uèil své uèedníky a øíkal jim: "Syn èlovìka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po tøech dnech vstane. 32:Oni však tomu slovu nerozumìli a báli se ho zeptat. =Spor o prvenství 9,33-41= 33:Pøišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O èem jste cestou uvažovali?" 34:Ale oni mlèeli, nebo se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je nejvìtší. 35:Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a øekl jim: "Kdo chce být první, buï ze všech poslední a služebník všech." 36:Pak vzal dítì, postavil je doprostøed nich, objal je a øekl jim: 37:"Kdo pøijme jedno z takových dìtí v mém jménu, pøijímá mne; a kdo mne pøijme, nepøijímá mne, ale toho, který mì poslal." 38:Jan mu øekl: "Mistøe, vidìli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil." 39:Ježíš však øekl: "Nebraòte mu! Žádný, kdo uèiní mocný èin v mém jménu, nemùže mi hned nato zloøeèit. 40:Kdo není proti nám, je pro nás. 41:Kdokoli vám podá èíši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepøijde o svou odmìnu." =Varování pøed svody 9,42-50= 42:"Kdo by svedl k høíchu jednoho z tìchto nepatrných, kteøí ve mne vìøí, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moøe. 43:Svádí-li tì k høíchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzaèen, než abys šel s obìma rukama do pekla, do ohnì neuhasitelného 44:[kde èerv jejich neumírá a oheò nehasne]. 45:A svádí-li tì k høíchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s obìma nohama uvržen do pekla 46:[kde èerv jejich neumírá a oheò nehasne]. 47:A jestliže tì svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s

obìma oèima uvržen do pekla, 48:'kde jejich èerv neumírá a oheò nehasne.' 49:Každý bude solen ohnìm. 50:Sùl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, èím ji osolíte? Mìjte sùl v sobì a žijte mezi sebou v pokoji." Kapitola 10 =O manželství a rozluce 10,1-12= 1:I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opìt se k nìmu shromáždily zástupy, a on je zase uèil, jak bylo jeho zvykem. 2:Tu pøišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. 3:Odpovìdìl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" 4:Øekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." 5:Ježíš jim øekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. 6:Od poèátku stvoøení 'Bùh uèinil èlovìka jako muže a ženu; 7:proto opustí muž svého otce i matku a pøipojí se ke své manželce, 8:a budou ti dva jedno tìlo'; takže již nejsou dva, ale jeden. 9:A proto, co Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj!" 10:V domì se ho uèedníci znovu na tu vìc ptali. 11:I øekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vùèi ní cizoložství; 12:a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství." =Ježíš a dìti 10,13-16= 13:Tu mu pøinášeli dìti, aby se jich dotkl, ale uèedníci jim to zakazovali. 14:Když to Ježíš uvidìl, rozhnìval se a øekl: "Nechte dìti pøicházet ke mnì, nebraòte jim, nebo takovým patøí království Boží. 15:Amen, pravím vám, kdo nepøijme Boží království jako dítì, jistì do nìho nevejde." 16:Objímal je, vzkládal na nì ruce a žehnal jim. =Bohatý muž 10,17-22= 17:Když se vydával na cestu, pøibìhl k nìmu nìjaký èlovìk, a poklekl pøed ním a ptal se ho: "Mistøe dobrý, co mám dìlat, abych mìl podíl na vìèném životì?" 18:Ježíš mu øekl: "Proè mi øíkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedinì Bùh. 19:Pøikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš køivé svìdectví, nebudeš podvádìt, cti svého otce i svou matku!" 20:On mu na to øekl: "Mistøe, to všechno jsem dodržoval od svého mládí." 21:Ježíš na nìj s láskou pohledìl a øekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak pøijï a následuj mne [a nes svùj køíž]!" 22:On po tìch slovech svìsil hlavu a smuten odešel, nebo mìl mnoho majetku. =O majetku 10,23-31= 23:Ježíš se rozhlédl po svých uèednících a øekl jim: "Jak tìžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" 24:Uèedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještì jednou øekl: "Dítky, jak tìžké je vejít do království Božího [tìm, kdo spoléhají na bohatství]! 25:Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." 26:Ještì více se zhrozili a øíkali si: "Kdo tedy mùže být spasen?" 27:Ježíš na nì pohledìl a øekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždy u Boha je možné všecko." 28:Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou." 29:Ježíš jim øekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dùm nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce [nebo manželku] nebo dìti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30:aby nyní, v tomto èase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domù, bratøí, sester, matek, dìtí i polí a v pøicházejícím vìku život vìèný. 31:Mnozí první budou poslední a poslední první." =Tøetí pøedpovìï utrpení 10,32-34= 32:Byli na cestì do Jeruzaléma a Ježíš šel pøed nimi; byli zaraženi a ti, kteøí šli za nimi, se báli. Vzal k sobì opìt svých Dvanáct a zaèal mluvit o tom, co ho má potkat: 33:"Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn èlovìka bude vydán veleknìžím a zákoníkùm; odsoudí ho na smrt a vydají pohanùm, 34:budou se mu posmívat, poplivají ho, zbièují a zabijí; a po tøech dnech vstane." =Žádost synù Zebedeových 10,35-45= 35:Pøistoupili k nìmu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a øekli mu: "Mistøe, chtìli bychom, abys nám uèinil, oè

tì požádáme." 36:Øekl jim: "Co chcete, abych vám uèinil?" 37:Odpovìdìli mu: "Dej nám, abychom mìli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávì." 38:Ale Ježíš jim øekl: "Nevíte, oè žádáte. Mùžete pít kalich, který já piji, nebo být pokøtìni køtem, kterým já jsem køtìn?" 39:Odpovìdìli: "Mùžeme." Ježíš jim øekl: "Kalich, který já piji, budete pít a køtem, kterým já jsem køtìn, budete pokøtìni. 40:Ale udìlovat místa po mé pravici èi levici není má vìc; ta místa patøí tìm, jimž jsou pøipravena." 41:Když to uslyšelo ostatních deset, zaèali se hnìvat na Jakuba a Jana. 42:Ježíš je zavolal k sobì a øekl jim: "Víte, že ti, kdo platí u národù za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlaèují je. 43:Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buï vaším služebníkem; 44:a kdo chce být mezi vámi první, buï otrokem všech. 45:Vždy ani Syn èlovìka nepøišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svùj život jako výkupné za mnohé." =Uzdravení slepého Bartimea 10,46-52= 46:Pøišli do Jericha. A když vycházel s uèedníky a s velkým zástupem z Jericha, sedìl u cesty syn Timaiùv, Bartimaios, slepý žebrák. 47:Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do køiku: "Ježíši, Synu Davidùv, smiluj se nade mnou!" 48:Mnozí ho napomínali, aby mlèel. On však tím více køièel: "Synu Davidùv, smiluj se nade mnou!" 49:Ježíš se zastavil a øekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a øekli mu: "Vzchop se, vstaò, volá tì!" 50:Odhodil svùj pláš, vyskoèil a pøišel k Ježíšovi. 51:Ježíš mu øekl: "Co chceš, abych pro tebe uèinil?" Slepý mu odpovìdìl: "Pane, a vidím!" 52:Ježíš mu øekl: "Jdi, tvá víra tì zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním. Kapitola 11 =Vjezd do Jeruzaléma 11,1-11= 1:Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých uèedníkù 2:a øekl jim: "Jdìte do vesnice, která je pøed vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete pøivázané oslátko, na nìmž dosud nikdo z lidí nesedìl. Odvažte je a pøiveïte! 3:A øekne-li vám nìkdo: 'Co to dìláte?', odpovìzte: 'Pán je potøebuje a hned je sem zas vrátí.'" 4:Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko pøivázané venku u dveøí. Když je odvazovali, 5:nìkteøí z tìch, kteøí tam stáli, jim øekli: "Co to dìláte, že odvazujete to oslátko?" 6:Odpovìdìli jim tak, jak Ježíš pøikázal, a oni je nechali. 7:Oslátko pøivedli Ježíšovi, pøehodili pøes nì své pláštì a on se na nì posadil. 8:Mnozí rozprostøeli na cestu své pláštì a jiní zelené ratolesti z polí. 9:A ti, kdo šli pøed ním i za ním, volali: "Hosanna! 10:Požehnaný, který pøichází ve jménu Hospodinovì, požehnáno buï pøicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!" 11:Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a ponìvadž již bylo pozdì veèer, odešel s Dvanácti do Betanie. =Prokletí fíkovníku 11,12-14= 12:Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. 13:Spatøil z dálky fíkovník, který mìl listí, a šel se podívat, zda na nìm nìco nalezne. Když k nìmu pøišel, nenalezl nic, než listí, nebo nebyl èas fíkù. 14:I øekl mu: "A z tebe již na vìky nikdo nejí ovoce!" Uèedníci to slyšeli. =Oèištìní chrámu 11,15-19= 15:Pøišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, zaèal vyhánìt prodavaèe a kupující v nádvoøí, zpøevracel stoly smìnárníkù a stánky prodavaèù holubù; 16:nedovoloval ani to, aby nìkdo s èímkoliv procházel nádvoøím. 17:A uèil je: "Což není psáno: 'Mùj dùm bude zván domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste z nìho udìlali doupì lupièù." 18:Veleknìží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho uèením. 19:A když nastal veèer, vyšel Ježíš s uèedníky z mìsta. =Uschlý fíkovník 11,20-26= 20:Ráno, když šli kolem, uvidìl ten fíkovník uschlý od koøenù. 21:Petr se rozpomenul a øekl: "Mistøe, pohleï, fíkovník, který jsi proklel, uschl." 22:Ježíš jim odpovìdìl: "Mìjte víru v Boha! 23:Amen, pravím vám, že kdo øekne této hoøe: 'Zdvihni se a vrhni do moøe' - a nebude pochybovat, ale bude vìøit, že se stane, co øíká, bude to mít.

24:Proto vám pravím: Vìøte, že všecko, oè v modlitbì prosíte, je vám dáno a budete to mít. 25:A kdykoli povstáváte k modlitbì, odpouštìjte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše pøestoupení." 26:[Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše pøestoupení.] =Spor o Ježíšovu pravomoc 11,27-33= 27:Znovu pøišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, pøišli k nìmu veleknìží, zákoníci a starší 28:a øekli mu: "Jakou mocí to èiníš? A kdo ti dal moc, abys to èinil?" 29:Ježíš jim øekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovìzte mnì, a já vám povím, jakou mocí to èiním! 30:Odkud mìl Jan povìøení køtít? Z nebe èi od lidí? Odpovìzte mi!" 31:I dohadovali se mezi sebou: "Øekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proè jste mu tedy neuvìøili'? 32:Øekneme-li však 'od lidí'?" - to se zase báli zástupu; nebo všichni mìli za to, že Jan byl opravdu prorok. 33:Odpovìdìli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim øekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to èiním." Kapitola 12 =Podobenství o zlých vinaøích 12,1-12= 1:Zaèal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden èlovìk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavìl strážní vìž; pak ji pronajal vinaøùm a odcestoval. 2:V stanovený èas poslal k vinaøùm služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. 3:Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpìt s prázdnou. 4:Opìt k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíèkovali a zneuctili. 5:Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili. 6:Mìl ještì jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a øíkal si: 'Na mého syna budou mít pøece ohled.' 7:Ale ti vinaøi si mezi sebou øekli: 'To je dìdic. Pojïme a zabijeme ho a dìdictví bude naše!' 8:A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. 9:Co udìlá pán vinice? Pøijde, zahubí vinaøe a vinici dá jiným. 10:Neèetli jste v Písmu slovo: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; 11:Hospodin to uèinil a je to podivuhodné v našich oèích'?" 12:Nepøátelé se chtìli Ježíše zmocnit, nebo poznali, že to podobenství øekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli. =Spor o daò císaøi 12,13-17= 13:Poslali k nìmu nìkteré z farizeù a herodiánù, aby ho chytili za slovo. 14:Ti šli a øekli: "Mistøe, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty pøece nebereš ohled na postavení èlovìka, nýbrž uèíš cestì Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daò císaøi, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?" 15:On však prohlédl jejich úskok a øekl jim: "Co mì pokoušíte? Ukažte mi denár!" 16:Když mu jej podali, zeptal se jich: "Èí je tento obraz a nápis?" Odpovìdìli: "Císaøùv." 17:Ježíš jim øekl: "Co je císaøovo, odevzdejte císaøi, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili. =Spor o vzkøíšení 12,18-27= 18:A pøišli k nìmu saduceové, kteøí øíkají, že není vzkøíšení, a ptali se ho: 19:"Mistøe, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemøe-li nìèí bratr a zanechá manželku bezdìtnou, a se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' 20:Bylo sedm bratøí. Oženil se první a zemøel bez potomka. 21:Jeho manželku si vzal druhý, ale zemøel a také nezanechal potomka. A stejnì tøetí. 22:A nikdo z tìch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemøela i ta žena. 23:Komu z nich bude patøit, až po vzkøíšení vstanou? Všech sedm ji pøece mìlo za manželku." 24:Ježíš jim øekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! 25:Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andìlé. 26:A pokud jde o mrtvé, že vstanou, neèetli jste v knize Mojžíšovì, ve vyprávìní o hoøícím keøi, jak Bùh Mojžíšovi øekl: 'Já jsem Bùh Abrahamùv, Bùh Izákùv a Bùh Jákobùv'? 27:On pøece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!" =Nejvìtší pøikázání 12,28-34= 28:Pøistoupil k nìmu jeden ze zákoníkù, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobøe odpovìdìl. Zeptal se ho: "Které pøikázání je první ze všech?" 29:Ježíš odpovìdìl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bùh náš, jest jediný pán; 30:miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!' 31:Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe!' Vìtšího pøikázání nad tato dvì není." 32:I øekl mu ten zákoník: "Správnì, Mistøe, podle pravdy jsi øekl, že jest jediný Bùh a že není jiného kromì nìho; 33:a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než

pøinášet Bohu obìti a dary." 34:Když Ježíš vidìl, že moudøe odpovìdìl, øekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil. =Mesiáš, Syn Davidùv 12,35-37a= 35:Když Ježíš uèil v chrámu, øekl jim ještì: "Jak mohou zákoníci øíkat, že Mesiáš je syn Davidùv? 36:Sám David øekl v Duchu svatém: 'Øekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepøátele pod nohy.' 37a:Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy mùže být jeho synem?" =Varování pøed zákoníky 12,37b-40= 37b:Poèetný zástup mu rád naslouchal. 38:Když uèil, øekl: "Varujte se zákoníkù, kteøí se rádi procházejí v dlouhých øízách, stojí o pozdravy na ulicích, 39:o pøední sedadla v synagógách a pøední místa na hostinách. 40:Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím pøísnìjší soud." =Dar vdovy 12,41-44= 41:Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. 42:Pøišla také jedna chudá vdova a vhodila dvì drobné mince, dohromady ètyrák. 43:Zavolal své uèedníky a øekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteøí dávali do pokladnice. 44:Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co mìla, všechno, z èeho mìla být živa." Kapitola 13 =Pøedpovìï zkázy chrámu 13,1-2= 1:A když vycházel z chrámu, øekl mu jeden z jeho uèedníkù: "Pohleï, Mistøe, jaké to kameny a jaké stavby!" 2:Ježíš mu øekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezùstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." =Poèátek bìd 13,3-13= 3:Když sedìl na Olivové hoøe naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondøej: 4:"Povìz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se zaène všechno schylovat ke konci!" 5:Ježíš jim odpovìdìl: "Mìjte se na pozoru, aby vás nìkdo nesvedl. 6:Mnozí pøijdou v mém jménu a budou øíkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé. 7:Až uslyšíte váleèný ryk a zvìsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještì nebude konec. 8:Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemìtøesení, bude hlad [a nepokoje]. To bude teprve zaèátek bolestí. 9:Vy sami se mìjte na pozoru! Budou vás vydávat soudùm, budete biti v synagógách, budete stát pøed vládci a králi kvùli mnì, abyste pøed nimi vydali svìdectví. 10:Ale døíve musí být evangelium kázáno všem národùm. 11:Až vás povedou pøed soud, nemìjte pøedem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodinì dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. 12:Vydá na smrt bratr bratra a otec dítì, povstanou dìti proti rodièùm a pøipraví je o život. 13:Budou vás všichni nenávidìt pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. =Velké soužení 13,14-23= 14:Když pak uvidíte 'znesvìcující ohavnost' stát tam, kde být nemá - kdo ète, rozumìj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, a uprchnou do hor; 15:kdo je na støeše, a nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud nìco vzal; 16:a kdo je na poli, a se nevrací domù, aby si vzal pláš. 17:Bìda tìhotným a kojícím v onìch dnech! 18:Modlete se, aby to nebylo v zimì. 19:S tìmi dny pøijde takové soužení, jaké nebylo od poèátku svìta, který stvoøil Bùh, až do dneška nikdy nebude. 20:A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný èlovìk. Ale kvùli svým vyvoleným zkrátí ty dny. 21:A tehdy, øekne-li vám nìkdo: 'Hle, tu je Mesiáš, hle tam', nevìøte! 22:Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou pøedvádìt znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. 23:Vy však se mìjte na pozoru! Všecko jsem vám øekl pøedem. =Pøíchod syna èlovìka 13,24-27= 24:Ale v tìch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a mìsíc ztratí svou záøi, 25:hvìzdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvìjí. 26:A tehdy uzøí Syna èlovìka pøicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.

27:Tehdy vyšle andìly a shromáždí své vyvolené od ètyø úhlù svìta, od nejzazších koncù zemì po nejzazší konce nebe. =Pouèení od fíkovníku 13,28-31= 28:Od fíkovníku si vezmìte pouèení: Když už jeho vìtev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. 29:Tak i vy, až uvidíte, že se toto dìje, vìzte, že ten èas je blízko, pøede dveømi. 30:Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. 31:Nebe a zemì pominou, ale má slova nepominou. =Výzva k bdìlosti 13,32-37= 32:O onom dni èi hodinì neví nikdo, ani andìlé v nebi, ani Syn, jenom Otec. 33:Mìjte se na pozoru, bdìte [a modlete se], nebo nevíte, kdy ten èas pøijde. 34:Jako èlovìk, který je na cestách: než opustil svùj dùm, dal každému služebníku odpovìdnost za jeho práci a vrátnému naøídil, aby bdìl. 35:Bdìte tedy, nebo nevíte, kdy pán domu pøijde, zda veèer, èi o pùlnoci, nebo za kuropìní, nebo ráno; 36:aby vás nenalezl spící, až znenadání pøijde. 37:Co vám øíkám, øíkám všem: Bdìte!" Kapitola 14 =Rozhodnutí veleknìží 14,1-2= 1:Bylo dva dny pøed velikonocemi, svátkem nekvašených chlebù. Veleknìží a zákoníci pøemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. 2:Øíkali: "Jen ne pøi sváteèním shromáždìní, aby se lid nevzbouøil." =Pomazání v Betanii 14,3-9= 3:Když byl v Betanii v domì Šimona Malomocného a sedìl u stolu, pøišla žena, která mìla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. 4:Nìkteøí se hnìvali: "Naè ta ztráta oleje? 5:Mohl se prodat za víc než tøi sta denárù a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni. 6:Ježíš však øekl: "Nechte ji! Proè ji trápíte? Vykonala na mì dobrý skutek. 7:Vždy chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, mùžete jim èinit dobøe; mne však nemáte stále. 8:Ona uèinila, co mìla; už napøed pomazala mé tìlo k pohøbu. 9:Amen, pravím vám, všude po celém svìtì, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona uèinila." =Úmluva Jidáše a veleknìží 14,10-11= 10:Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k veleknìžím, aby jim ho zradil. 11:Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou pøíležitost, jak by jim ho vydal. =Pøíprava velikonoèní veèeøe 14,12-16= 12:Prvního dne nekvašených chlebù, když se zabíjel velikonoèní beránek, øekli Ježíšovi jeho uèedníci: "Kde chceš, abychom ti pøipravili velikonoèní veèeøi?" 13:Poslal dva ze svých uèedníkù a øekl jim: "Jdìte do mìsta a potká vás èlovìk, který nese džbán vody. Jdìte za ním, 14:a kam vejde, øeknìte hospodáøi: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mne svìtnice, v níž bych jedl se svými uèedníky velikonoèního beránka?' 15:A on vám ukáže velkou horní místnost, zaøízenou a pøipravenou; tam pro nás pøipravte veèeøi!" 16:Uèedníci šli, a když pøišli do mìsta, nalezli všecko, jak jim to øekl; a pøipravili velikonoèního beránka. =Oznaèení zrádce 14,17-21= 17:Veèer pøišel Ježíš s Dvanácti. 18:A když byli u stolu a jedli, øekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mì zradí, ten, který se mnou jí." 19:Zarmoutilo je to a zaèali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?" 20:Øekl jim: "Jeden z Dvanácti, který se mnou namáèí chléb v téže míse. 21:Syn èlovìka odchází, jak je o nìm psáno, ale bìda tomu, který Syna èlovìka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vùbec nenarodil." =Ustanovení veèeøe Pánì 14,22-25= 22:Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezmìte, toto jest mé tìlo." 23:Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z nìho všichni. 24:A øekl jim: "Toto jest má krev, která zpeèe uje smlouvu a prolévá se za mnohé. 25:Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království."

=Rozhovor cestou do Getsemane 14,26-31= 26:Když zazpívali chvalozpìv, šli na Olivovou horu. 27:Ježíš jim øekl: "Všichni ode mne odpadnete, nebo je psáno: 'Budou bít pastýøe a ovce se rozprchnou.' 28:Ale po svém vzkøíšení vás pøedejdu do Galileje." 29:Tu mu Petr øekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne." 30:Ježíš mu odpovìdìl: "Amen, pravím tobì, že dnes, této noci, døív než kohout dvakrát zakokrhá, právì ty mì tøikrát zapøeš." 31:On však ještì horlivìji prohlašoval: "I kdybych mìl spolu s tebou umøít, nezapøu tì." Tak mluvili všichni. =Modlitba v Getsemane 14,32-42= 32:Pøišli na místo zvané Getsemane. Ježíš øekl svým uèedníkùm: "Poèkejte tu, než se pomodlím." 33:Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pøepadla ho hrùza a úzkost. 34:I øekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zùstaòte zde a bdìte!" 35:Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36:Øekl: "Abba, Otèe, tobì je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš." 37:Pøišel k uèedníkùm a zastihl je ve spánku. Øekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38:Bdìte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tìlo slabé." 39:Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. 40:A když se vrátil, zastihl je spící; oèi se jim zavíraly a nevìdìli, co by mu odpovìdìli. 41:Pøišel potøetí a øekl jim: "Ještì spíte a odpoèíváte? Už dost! Pøišla hodina, hle, Syn èlovìka je vydáván do rukou høíšníkù. 42:Vstaòte, pojïme! Hle, pøiblížil se ten, který mì zrazuje." =Zatèení 14,43-52= 43:Ještì ani nedomluvil a pøišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Veleknìží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meèi a holemi. 44:Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Øekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatknìte a pod dozorem odveïte." 45:Když Jidáš pøišel, hned k Ježíšovi pøistoupil a øekl: "Mistøe!" a políbil ho. 46:Oni pak na nìho vztáhli ruce a zmocnili se ho. 47:Tu jeden z tìch, kdo stáli kolem, tasil meè, zasáhl veleknìzova sluhu a u al mu ucho. 48:Ale Ježíš jim øekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meèi a holemi, abyste mì zajali. 49:Dennì jsem uèíval u vás v chrámì a nezmocnili jste se mne. Ale je tøeba, aby se naplnila Písma!" 50:Všichni ho opustili a utekli. 51:Šel za ním nìjaký mladík, který mìl na sobì jen kus plátna pøes nahé tìlo; toho chytili. 52:On jim však nechal plátno v rukou a utekl. =Ježíš pøed radou 14,53-65= 53:Ježíše odvedli k veleknìzi, kde se shromáždili nejvyšší knìží, starší a zákoníci. 54:Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitø do veleknìzova dvora; sedìl tam spolu se sluhy a ohøíval se u ohnì. 55:Veleknìží a celá rada hledali proti Ježíšovi svìdectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali. 56:Mnozí sice proti nìmu køivì svìdèili, ale jejich svìdectví se neshodovala. 57:Nìkteøí pak vystoupili a køivì proti nìmu svìdèili: 58:"Slyšeli jsme ho øíkat: Já zboøím tento chrám udìlaný rukama a ve tøech dnech vystavím jiný, ne rukama udìlaný." 59:Ale ani jejich svìdectví se neshodovala. 60:Tu veleknìz vstal, postavil se uprostøed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobì svìdèí?" 61:On však mlèel a nic neodpovìdìl. Opìt se ho veleknìz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?" 62:Ježíš øekl: "Já jsem. A uzøíte Syna èlovìka sedìt po pravici Všemohoucího a pøicházet s oblaky nebeskými." 63:Tu veleknìz roztrhl svá roucha a øekl: "Naè ještì potøebujeme svìdky? 64:Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. 65:Nìkteøí na nìj poèali plivat, zakrývali mu oblièej, bili ho po hlavì a øíkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváøe. =Petrovo zapøení 14,66-72= 66:Když byl Petr dole v nádvoøí, pøišla jedna z veleknìzových služek, 67:a když uvidìla Petra, jak se ohøívá, pohlédla na nìj a øekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!" 68:On však zapøel: "O nièem nevím a vùbec nechápu, co øíkáš." A vyšel ven do pøedního dvora. V tom zakokrhal kohout. 69:Ale služka ho uvidìla a zase zaèala øíkat tìm, kteøí stáli poblíž: "Ten èlovìk je z nich!" 70:On však opìt zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, øekli Petrovi: "Jistì jsi z nich, vždy jsi z Galileje [i

tvá øeè na to ukazuje]!" 71:On se však zaèal zaklínat a zapøísahat: "Neznám toho èlovìka, o nìmž mluvíte." 72:V tom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomnìl na slova, která mu Ježíš øekl: "Døív než kohout dvakrát zakokrhá, tøikrát mì zapøeš." A dal se do pláèe. =Ježíš pøed Pilátem 15,1-15= 1:A hned zrána se poradili veleknìží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. 2:Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židù?" On mu odpovìdìl: "Ty sám to øíkáš." 3:Veleknìží na nìj mnoho žalovali. 4:Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleï, co všecko na tebe žalují!" 5:Ježíš však už nic neodpovìdìl, takže se Pilát divil. 6:O svátcích jim propouštíval jednoho vìznì, o kterého žádali. 7:Ve vìzení byl mezi vzbouøenci, kteøí se pøi vzpouøe dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. 8:Zástup pøišel Piláta požádat o to, v èem jim obvykle vyhovìl. 9:Pilát jim na to øekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?" 10:Vìdìl totiž, že mu ho veleknìží vydali ze zášti. 11:Veleknìží však podnítili zástup, a jim radìji propustí Barabáše. 12:Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám uèinit s tím, kterému øíkáte židovský král?" 13:Tu se znovu dali do køiku: "Ukøižuj ho!" 14:Pilát jim øekl: "A èeho se vlastnì dopustil?" Oni však ještì víc køièeli: "Ukøižuj ho!" 15:Tu Pilát, aby vyhovìl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbièovat a vydal ho, aby byl ukøižován. =Výsmìch vojákù 15,16-20a= 16:Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. 17:Navlékli mu purpurový pláš, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu 18:a zaèali ho zdravit: "Buï zdráv, židovský králi!" 19:Bili ho po hlavì holí, plivali na nìj, klekali na kolena a padali pøed ním na zem. 20a:Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový pláš a oblékli ho zase do jeho šatù. =Ukøižování 15,20b-32= 20b:Pak ho vyvedli ven, aby ho ukøižovali. 21:Cestou pøinutili nìjakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl køíž. 22:A pøivedli ho na místo zvané Golgota, což v pøekladu znamená 'Lebka'. 23:Dávali mu víno okoøenìné myrhou, on je však nepøijal. 24:Ukøižovali ho a rozdìlili si jeho šaty; losovali o nì, co si kdo vezme. 25:Bylo devìt hodin, když ho ukøižovali. 26:Jeho provinìní oznamoval nápis: "Král Židù." 27:S ním ukøižovali dva povstalce, jednoho po pravici a druhého po levici. 28:[Tak se naplnilo Písmo: 'Byl zapoèten mezi zloèince.'] 29:Kolemjdoucí ho uráželi: potøásali hlavou a øíkali: "Ty, který chceš zboøit chrám a ve tøech dnech jej postavit, 30:zachraò sám sebe a sestup s køíže!" 31:Podobnì se mu mezi sebou posmívali veleknìží spolu se zákoníky. Øíkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemùže. 32:A nyní sestoupí s køíže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to vidìli a uvìøili!" Tupili ho i ti, kteøí byli ukøižováni spolu s ním. =Ježíšova smrt 15,33-41= 33:Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tøí hodin. 34:O tøetí hodinì zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což pøeloženo znamená: 'Bože mùj, Bože mùj, proè jsi mne opustil?' 35:Když to uslyšeli, øíkali nìkteøí z tìch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše." 36:Kdosi pak odbìhl, namoèil houbu v octì, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Poèkejte, uvidíme, pøijde-li ho Eliáš sejmout." 37:Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. 38:Tu se chrámová opona roztrhla vpùli odshora až dolù. 39:A když uvidìl setník, který stál pøed ním, že takto skonal, øekl: "Ten èlovìk byl opravdu Syn Boží." 40:Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, 41:které ho provázely a staraly se o nìj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma. =Pohøeb Ježíšùv 15,42-47= Kapitola 15

42:A když už nastal veèer - byl totiž den pøípravy, pøedveèer soboty - 43:pøišel Josef z Arimatie, vážený èlen rady, který také oèekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tìlo. 44:Pilát se podivil, že Ježíš už zemøel; zavolal setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. 45:A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tìlo Josefovi. 46:Ten koupil plátno, sòal Ježíše z køíže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu pøivalil kámen. 47:Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen. Kapitola 16 =Zvìst o vzkøíšení 16,1-8= 1:Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. 2:Brzy ráno prvního dne po sobotì, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3:Øíkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" 4:Ale když vzhlédly, vidìly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. 5:Vstoupily do hrobu a uvidìly mládence, který sedìl po pravé stranì a mìl na sobì bílé roucho; i zdìsily se. 6:Øekl jim: "Nedìste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukøižován. Byl vzkøíšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. 7:Ale jdìte, øeknìte jeho uèedníkùm, zvláštì Petrovi: 'Jde pøed vámi do Galileje; tam ho spatøíte, jak vám øekl.'" 8:Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na nì padla hrùza a úžas. A nikomu nic neøekly, nebo se bály. =Závìr 16,9-20= 9:Když Ježíš ráno prvního dne po sobotì vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonù. 10:Ona to šla oznámit tìm, kteøí bývali s ním a nyní truchlili a plakali. 11:Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevìøili. 12:Potom se zjevil v jiné podobì dvìma z nich cestou, když šli na venkov. 13:Ti to šli oznámit ostatním; ale ani tìm nevìøili. 14:Koneènì se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevìru a tvrdost srdce, ponìvadž nevìøili tìm, kteøí ho vidìli vzkøíšeného. 15:A øekl jim: "Jdìte do celého svìta a kažte evangelium všemu stvoøení. 16:Kdo uvìøí a pøijme køest, bude spasen; kdo však neuvìøí, bude odsouzen. 17:Ty, kdo uvìøí, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánìt démony a mluvit novými jazyky; 18:budou brát hady do ruky, a vypijí-li nìco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." 19:Když jim to Pán øekl, byl vzat vzhùru do nebe a usedl po pravici Boží. 20:Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi pùsobil a jejich slovo potvrzoval znameními.