ČÍSLO 12, ROČNÍK 16 PROSINEC 2010. Vážení spoluobčané,

ČÍSLO 12, ROČNÍK 16 PROSINEC 2010 Vážení spoluobčané, čas utíká jako voda a je tu opět konec roku, doba, kdy se většina z nás ohlíží za uplynulým rokem a zamýšlí se nad tím, co se mu podařilo, co ten rok prožil a co jej čeká v roce příštím. Tak i mně dovolte, abych se ohlédl za rokem 2010 u nás v Holubově. Prioritou pro mě i celé zastupitelstvo je udržet v obci školu a školku, proto nejdůležitější akcí letos byla rekonstrukce školní kuchyně. Za léta každodenního používání byl její stav již nevyhovující, hygienické předpisy jsou neúprosné, a tak jsme se rozhodli pro její modernizaci. Něco jsme pořídili už v loňském roce, ale ta největší práce nás čekala letos o letních prázdninách, dílo se podařilo a tak se koncem srpna začalo vařit v téměř nové školní kuchyni. Těší mne, že je celoročně využíván kulturní sál a naše obec žije čilým společenským životem. Ať už jsou to plesy většiny našich spolků, konzerty, školní akce, divadlo pro děti, setkání důchodců, taneční kurzy, Štrúdlování, a teď nově i cvičení pro ženy. Dále mám radost i z aktivní činnosti sborů dobrovolných hasičů, sportovců, Skautů, klubu Holoubek, HoKuSu a dalších. Dobře funguje spolupráce se základní i mateřskou školou. Celkem se ujal i cyklus přednášek v infocentru, každý si našel svůj okruh zájmu a vždy bylo v IS obsazeno. Při svém zamyšlení nemohu opomenout výbornou spolupráci s místní firmou Grafobal Artypa Holubov. Pro ty, kteří se zajímají o osud naší obecní kaple, musím konstatovat, že bohužel díky administrativním průtahům jsme nemohli výstavbu zahájit, nyní je již téměř vše povoleno a zjara začneme stavět. Všem, kdo přispěli do sbírky na kapličku, srdečně děkuji a těm, kteří by chtěli přispět, oznamuji, že sbírka je prodloužena do příštího roku. Na závěr mi dovolte, abych Vám všem popřál radostné Vánoce a do nového roku 2011 hodně štěstí, zdraví a lásky. Všechno zlo a vády, aby se nám obloukem vyhnuly, abychom tady v té naší krásné vesničce pod Kletí mohli všichni v klidu a spokojenosti žít. - Váš starosta Jaroslav Franěk - Vítání občánků V letošním roce se uskutečnilo již druhé slavnostní vítání občánků. V sobotu odpoledne 20. listopadu 2010 se dostavilo osm manželských párů se svými nově narozenými ratolestmi. Tentokrát byli čtyři kluci a čtyři holčičky. Paní Jaroslava Němečková již tradičně připravila s dětmi ze školní družiny pásmo básniček a písniček a tím příjemně zpestřili celé slavností odpoledne. Pan starosta po slavnostním projevu a blahopřání předal maminkám kytičku, dětem pak na památku pohádkovou knížku a hračku. Každá rodina dostala navíc ještě žetony na popelnice. - MS - strana 1

Natálie Novotná Matěj Knížek Kateřina Hrušková Václav Fošum Barbora Němečková Dominik Plosz Nela Selingerová Mikuláš Verner strana 2

Mikulášská besídka Stalo se již milou tradicí, že obec ve spolupráci s oddílem Skautů a základní a mateřskou školou chystají mikulášskou nadílku pro děti z naší obce. Paní učitelky z mateřské i základní školy připravily s dětmi vystoupení, při nichž děti předvedly svůj um. Obzvláště děti ze školy zaujaly svým představením o tom, že na železnici dějou se věci, které bylo v souvislosti se změnami v jízdním řádu aktuální a na místě. Skauti k nám do sálu pozvali onu slavnou trojici. Plným sálem se nesly písničky, básničky, smích a příjemná atmosféra. Když byl na podiu svatý Mikuláš s andělem a andílkem, tak to šlo. Ti, co vůbec nezlobí, se bát nemuseli, ale ti co si občas trochu zazlobí, asi strach měli, protože když se na podiu objevil čert, bylo slyšet i pláč. Jenže to byl čert hodný, každého pohladil po tváři, trochu zamazal, to aby si ho všichni pamatovali. Myslím, že nikdo ani nedostal našleháno. Nakonec všechny děti, a bylo jich víc než stovka, dostaly od obce, tedy od Mikuláše nadílku. - MS - strana 3

Setkání seniorů V sobotu 4. prosince 2010 se opět sešli naši senioři na tradičním setkání. Paní učitelka Jana Jungbauerová připravila s dětmi z mateřské školky vystoupení, které příjemně zpestřilo toto setkání. Po krátkém projevu pana starosty Jaroslava Fraňka bylo podáváno občerstvení a pak následovala volná zábava. K příjemné atmosféře onoho sobotního odpoledne přispěla hlavně kapela K-Club. Věřím, že se všem přítomným líbilo, popovídali si, zavzpomínali a budou se těšit na další ročník setkání. - MS - strana 4

ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ SEŠLÁPNI, UŠETŘÍŠ Matematicko fyzikální úkol RECYKLO- HRANÍ Objem je fyzikální veličina, která mimo jiné popisuje prostor, který daný předmět zabírá. Odpady, jež třídíme, odkládáme do košů, pytlů, nebo kontejnerů, které mají svůj objem. Pokud budeme do kontejneru odpad dávat nesešlápnutý, rychle se zaplní a záro- VANDROVÁNÍ ČERTOVSKOU ŠKOLOU 3. 12. 2010 Projektový den byl zahájen v tělocvičně školy přehlídkou čertů a andělů všichni žáci přišli v přestrojení. Natrénovali jsme pekelné strašení a dále pracovala školní družstva na připravených stanovištích ve třídách. Měla za úkol vyluštit zašifrovaný vzkaz od Lucipera vytvořit čertovský řetěz, postavit pekelnou bránu a pekelný komín, vyhledat jména s čertovskou tématikou aj. Jako každým rokem čertovský průvod vyrazil na procházku Holubovem. Navštívili jsme pana starostu veň bude vážit jen velmi málo a lidé budou mít tendenci odkládat odpad vedle kontejneru. Naopak, budeme-li odpad sešlapávat, do kontejneru se ho vejde výrazně více a bude i více vážit a naplní se o dost později. Naším úkolem bylo zjistit, jak je sešlapávání důležité a o kolik více sešlápnutého odpadu se vejde do nádoby známého objemu, než odpadu nesešlápnutého. Jednoduchým úkolem jsme se přesvědčili, že sešlápnutých plastových lahví můžeme uložit dvojnásobné množství. na obecním úřadě, místní obchodníky a děti mateřské školy. Čertovský rej jsme doprovázeli veselými písničkami. Odpoledne v 15 hodin jsme s připraveným programem společně s dětmi MŠ vystoupili na Mikulášské besídce v holubovském sále. strana 5

Zprávičky ze školičky Přiblížil se čas Mikuláše a Vánoc a ten je v naší MŠ ve znamení pilných příprav na besídky. Dříve mi ale dovolte malé ohlédnutí za akcemi, které v naší školce proběhly. Na konci října nám udělala velkou radost pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Shlédli jsme loutkové představení v Základní škole. Pár dnů potom měly děti možnost vidět na školním hřišti ukázku výcviku policejních psů. A pročpak 2. listopadu přicházely děti tak pěkně vystrojené? Ano, důvodem bylo focení na Vánoce. Ale neleníme a už o den později nastupujeme do autobusu pana Keliše směr Chlumeček farma rodiny Bůžků. V říjnu ani v listopadu nechyběla návštěva předškoláků v naší ZŠ. Dne 24. 11. se u nás rozezněly první koledy a to díky divadelnímu představení Vánoční příběh. Za sebou máme již i Mikulášskou besídku v sále. Věříme, že dne 4. 12. udělali předškoláci radost dříve narozeným občanům. Rádi bychom poděkovali všem sponzorům, kteří mysleli na děti z naší školky a poskytli jim finanční částky, služby, ale i věcné dary. Děkujeme Stavební firmě p. Sixla, Honebnímu společenstvu Zlatá Koruna p. Litvanovi, p. Kelišovi, p. Pelechovi, p. Mikešovi, p. Jiřímu Venušovi a paní Struháčkové. Rovněž děkujeme rodičům, kteří poskytli dětem papíry na kreslení, krabičky na pastelky, papírové věnečky a jiné potřebné věci. Poděkování patří Obecnímu úřadu Holubov, který zajišťuje sál pro besídky a Mikulášskou nadílku. Na závěr Vám milý čtenáři Holubovska přejeme krásné Vánoce, radost v blízkosti Vašich milých a dětskou životadárnou radost do celého nového roku 2011. Kolektiv učitelek a provozních pracovnic MŠ Holubov. Ten dělá to a ten zase tohle Ráda bych Vám představila svého bratra Miroslava Fučíka, který je žákem čtvrtého ročníku zdejší školy a zároveň již třetím rokem závodí v Mistrovství České republiky a Poháru sponzorů v dětském autokrosu. Po získání licencí pro jezdce i soutěžícího od Federace automobilového sportu ČR jsme se postavili na start našeho prvního velkého závodu v jihomoravských Přibicích. Závodili jsme v nejslabší kategorii tzv. stošedesátky pro začínající jezdce. To jsou bugynky s motorem HONDA GX 160 a s variátorem. Sezóna byla nad očekávání úspěšná. Devětkrát jsme vybojovali bednu, z toho dvakrát stupeň nejvyšší. Na konci sezóny byl bráška oceněn Nejlepší nováček roku 2008. Další rok jsme postoupili o třídu výše do tzv. stopětadvacítek. To už jsou opravdové závoďáky. Používají se motory o obsahu 125 ccm s manuálně řazenou šestistupňovou převodovkou. Oproti stošedesátce je bugynka rychlejší, maximální rychlost se pohybuje nad hranicí 100 km/h. V této sezoně dojel nejlépe na 4.místě a to na trati v Dobřanech v Orlických horách. Stačilo to na celkové 7. místo v Mistrovství republiky, v Poháru Sponzorů jsme skončili až v druhé půlce, z technických důvodů jsme čtyři závody nebodovali. strana 6

Letošní sezóna už byla veselejší, obsazovali jsme více bodované příčky. Největší zklamání přišlo v půli sezóny, kdy Mirďa na závodech MČR v Sedlčanech havaroval, hodil si svoji první boudu. Bugynku se nám povedlo narychlo opravit, ale přesto do cíle nedojela. Následkem této havárie auto nefungovalo, jak by mělo, ještě ani na dalších závodech v Poříčí nad Sázavou a i odtud jsme odjeli bez bodu. Skóre jsme si ale vylepšili v Dolním Bousově 2. místem, v Nové Pace 4.místem, v Dobřanech v Orlických horách 4. místem, v Sedlčanech 3. místem. V Humpolci při závěrečném Setkání Mistrů si Mirek dojel pro pohár za 3. místo. Celkově z toho vyšlo 4. místo v Poháru Sponzorů a 6. místo v Mistrovství České republiky. Myslíme si, že tyto výsledky jsou dobré s přihlédnutím na konkurenci, která se na startu stopětadvacítek schází. Vždyť závody MČR jsou spojeny s velkým Proběhl seminář o lese v Holubově Dne 27. října letošního roku proběhl v příjemných prostorách holubovského infocentra seminář na téma Šetrné lesní hospodaření v praxi. Seminář určený pro posluchače z řad odborné veřejnosti uspořádalo Ekocentrum Šípek z Českého Krumlova v rámci projektu "Pod korunou stromů" sítě Krasec. Tento projekt je finančně podpořen Státním fondem životního prostředí, Ministerstvem životního prostředí a Jihočeským krajem. Dopolední blok semináře byl věnován certifikačnímu systému FSC, o kterém přednášel Ing. Tomáš Duda, ředitel FSC ČR a českému standardu FSC. Tuto přednášku vedl praktický lesník pan Vasil Hutník. Obecně prospěšná společnost FSC ČR je národní iniciativou FSC s působností v České republice, která podporuje přírodě blízké lesní hospodaření prostřednictvím certifikace lesů a podniků ve zpracovatelském řetězci dřeva. Po pauze na oběd pokračoval odpolední blok, který se již týkal konkrétně hospodaření v CHKO Blanský les. Přednášku o místních podmínkách a způsobech hospodaření vedl Vánoční pečení Letošní poslední akcí cyklu přednášek, které pořádá Správa CHKO ve spolupráci s naší obcí v infocentru v Holubově byla přednáška paní Ivany Staré z Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích na téma Vánoční pečení. Tentokrát jsme se z technických a kapacitních důvodů sešli ve školní jídelně. Po zajímavém povídání jsme přistoupili k názorné ukázce a všichni jsme si vyzkoušeli vymodelovat a upéct tradiční rituální autokrosem a jezdí se pod kamerami České televize. Nesmíme také zapomenout na naše kamarády, kteří nás přijeli podpořit přímo na závodní tratě, a za to jim děkujeme. Máte-li rádi vůni benzínu, rychlá Ing. Jan Indra ze Správy CHKO Blanský les. Po té se celá skupina účastníků vydala do terénu z parkoviště v Krásetíně přímo na Kleť. Tady byla pozornost věnována dvěma lesním celkům, kde se prezentovaly praktické ukázky hospodaření na Kleti. Tato část semináře byla pro účastníky asi nejvíce zajímavá. Podíleli se na ní také lesní správce Ing. Radek Kordač a místní revírník z Lesů České republiky, které mají lesní porosty na pečivo našich předků z kynutého vánočkového těsta. Paní Ivana Stará nám prozradila i svůj recept, který můžete použít na vánočku. 70 dkg polohrubé mouky, 30 dkg hladké mouky, 20 dkg cukru krupice, 20 dkg másla (možno použít půl na půl s Herou nebo sádlem), 3 žloutky, 1 vejce, 1 dkg soli, 8 dkg droždí. Z malých válečků těsta jsme tvořili ptáčky, miminka, srdíčka, koníky, ježky, želvičky, raky apod. Výtvory jsme naskládali na plechy, pomazali rozšlehaným vajíčkem a upekli. Že se nám dílo celkem dařilo ukazují i přiložené fotografie. kola a chcete se svými dětmi prožít dětství na plný plyn, podívejte se na www.racerbuggy.cz Za IMF MOTORSPORT - Michaela Fučíková - Kleti ve své správě. Na seminář dorazilo 14 účastníků převážně z různých chráněných krajinných oblastí. Dále byli mezi účastníky zástupci z Lesů České republiky a další praktičtí lesníci. Všechny prezentované příspěvky byly zajímavé a různorodé složení přítomných účastníků zajistilo bohatou diskusi. - Lucie Jílková - Přednášky se kromě maminek, babiček a dvou dětí zúčastnil i jeden tatínek a přišla se poučit i naše cukrářka paní Struháčková. - MS - strana 7

Nástup Habsburků na český trůn. Po náhlé smrti Ludvíka se stává českým králem třiadvacetiletý rakouský arcivévoda Ferdinand Habsburský. Zemský sněm jej r. 1526 vybral hlavně proto, že tento panovník uhradí alespoň polovinu dluhů, které se nahromadily za jagellonské vlády. Vzorem pro vládnutí mladého Ferdinanda se stal španělský politický model, který se opíral o pevnou ústřední moc, vykonávanou panovníkem a úzkým okruhem jeho rádců a úředníků. Aby se mu to podařilo, musel posílit vlastní postavení a oslabit moc stavů. Roku 1527 zřídil orgány, které podléhaly přímo jemu. Byly to tajná rada, která se zabývala otázkami vnitřní a zahraniční politiky a dvorská komora jako nadřízený úřad finančních správ v zemi. Později k nim přibyla i dvorská válečná rada (předchůdce ministerstva obrany). Tyto úřady obsazoval Ferdinand odborně zdatnými i jemu oddanými úředníky. České dění se rychle stávalo součástí mezinárodní scény. Zajímavosti: Ferdinandův bratr Karel V. byl králem ve Španělsku a později i římským králem. - DB - Diabetes mellitus Cukrovka. Závažné a nebezpečné onemocnění. Dle statistiky do deseti let od objevení pacient většinou umírá. Onemocnění probíhá zpočátku zcela nenápadně, někdy propukne náhlou trvalou žízní, nápadně vyšší potřebou pití a nápadně zmnoženou tvorbou moči. Příčinou je poškození beta buněk v slinivce břišní, které tvoří méně insulinu. Nedostatek insulinu způsobuje horší zužitkovávání cukru, horší prostup cukru do buněk, horší zpracovávání cukru, sníženou tvorbu energetických částic, zvýšenou hladinu cukru v krvi, který je Vánoce, vánoce přicházejí Svátky pohody, míru, lásky, rodiny Místo adventního rozjímání předchází adventní šílení po obchodech. A najednou jsou tu Vánoce. Ještě rychle předvánoční úklid, příprava večeře a můžeme slavit Po opulentní večeři ještě trocha alkoholu, rozsvítíme stromek, zazpíváme si pár koled a mohou se rozdávat dárky. Pokud jsou děti, trvá rozdávání déle. Dárky jsou prý měkké v důsledku toho propouštěn ledvinami a ten sebou strhává vodu. Vážnými komplikacemi jsou srdeční infarkt, mozková příhoda, cévní uzávěry s nutností amputace rozpadajících se končetin a selhání ledvin. Proto je tak důležitá včasná diagnostika a včasná léčba. Počty cukrovkářů stále vzrůstají, dnes má cukrovku již každý pátý člověk. Aby péče o diabetiky byla snáze zvládána, již delší dobu někteří praktičtí lékaři se starají o cukrovkáře II. typu. Ti jsou zpočátku dobře léčitelní tabletovými preparáty, které převážně mají za úkol posilovat beta buňky v tvorbě insulinu. Některé pacienty předávám do péče diabetické poradny. Jde především o pacienty I. typu, pacienty s rychlým rozvojem komplikací a pacienty nespolupracující. Pokud pacient řádně spolupracuje s lékařem, (ponožky, košile ) a tvrdé, hračky. Nejhorším dárkem jsou obálky s penězi. Jako by říkaly: Nemám na tebe čas, něco si kup! Přiznání nedostatku lásky. A zrovna o Vánocích? Ale nejen děti vnímají rozdílnost dárků. Je dárek a dárek. Nejen měkký a tvrdý. Rozbalit dárek, po kterém toužím, to je lásky, to je pus Ale mohu také dostat dárek, který nechci. To vyžaduje lásky mnohem víc. Musím se zkrotit a nedat najevo zklamání. může zde být podstatně déle, než určují statistiky. Zejména pokud je svým praktickým lékařem dispenzarizován již ve fázi praediabetu, kdy ještě pacient nemá prakticky žádné obtíže. Nezbytná jsou především režimová opatření, dostatek pohybu, normalizace váhy, pravidelné sledování a přísné dodržování léčby. Také jednoznačně platí, čím více pacient o své cukrovce ví, tím déle je na světě. Cukrovka bývá součástí metabolického Reavenova syndromu, který kromě cukrovky zahrnuje obesitu, vysoký krevní tlak a další příznaky. Zde jde o multidisciplinární onemocnění vyžadující pravidelné sledování včetně EKG a tak je výhodou, pokud o takovéhoto pacienta pečuje praktický lékař. Při řádně vedené léčbě není třeba mít hrůzu z toho, že jsem onemocněl cukrovkou. - MUDr. Bohumír Šimek - Pomůže ti, když nepochybuješ, že tě obdarovávající má rád. Nepochybuj o jeho lásce! Možná, že tě to stojí námahu. Stojí to oběť. A v té oběti možná si změříš svoji lásku. Ježíš ve třiatřiceti letech obětoval člověku celý svůj život, aby člověk mohl opět žít v Božím království Lásky. A tak ve jménu Ježíška si snažme udržet království Boží lásky i pod stromečkem. Vždyť Vánoce jsou svátky Lásky - MUDr. Bohumír Šimek - strana 8

Joštova láska Krumlovský pán Jošt měl jednou v noci sen. Byl na lovu a uprostřed lesů ztratil cestu. Najednou vyšel na louce u Vltavy, kde spatřil krásnou dívku. Vztáhl k ní ruce a ona zarděná přistoupila blíž. Zadíval se do jejích krásných očí, najednou padal a padal, snažil se zachytit sosen na vysoké skále, ale marně již mu nebylo pomoci Probudil se celý propocený. Od té doby se mladý princ změnil. Nikdo jej nepoznával. Společnosti dvorních panen a žen nestranil, vyhledával samotu a jen čas od času si zahrál smutné písně na loutnu. Sourozenci ho vyzývali, aby se zúčastnil her, ale Jošt zcela bez zájmu odmítal. Nikdo nevěděl,co ho tolik trápí. Staré chůvě nemusel nikdo nic říkat. Stačil jen jediný pohled do tváře. Nezbývalo než se jí svěřit. Chůva ho pozorně vyslyšela a připomněla, že musí myslet na to, že už mu otec dávno manželku vybral. Jošt nepochopen smutně odcházel ze síně, když jej chůva zavolala zpátky. Vyprav se na lov, třeba se sen vyplní. Jošt ožil, ale když se několik dnů po sobě vrátil, aniž by potkal v lesích živáčka, vrátil se mu do tváře smutek. Po čase přestal chodit do lesů a objevoval se na nádvoří jen málokdy. Jednoho květnového dne se vydal opět po proudu řeky, minul klášter Trnová Koruna a pobídl koně, aby zdolal strmou cestu do stráně. Lesy zde byly tak hluboké, že by se dalo zabloudit a nikdy se domů nevrátit. Ale Jošta hnala vpřed touha. Tu spatřil na ostrohu laň, která na něho bezradně upínala pohled. Jošt napnul kuši a užuž chtěl vystřelit, když spatřil pod laní zmítajícího se kolouška, jemuž se v rozkaceném kmínku sosny zachytilo kopýtko. Seskočil z koně, aby nešťastnému zvířeni pomohl. Podařilo se mu uvolnit uvíznutý běh a radostně se díval za mládětem, které se s radostí pustilo za matkou. V tom však Joštovi sjela bota po vlhkém kořenu, ztratil rovnováhu a řítil se ze strmé skály. Hlavou mu proběhl rychlý běh vzpomínek a na konci dívčí tvář. Poslední jeho myšlenka byla na smrt: zde nalezne konec života? Ležel ztuhlý na vlhké zemi, jen čerstvé listy osik ševelily nad jeho hlavou. Náhle jej vyrušil divný pocit chladivý tlak na spáncích. Otevřel oči a spatřil nad sebou anděla, který mu mokrým šátkem otíral spánky. Tvář byla tak půvabná jako madona. Oči zářivé na sněhobílé tváři. Rozplakal se nad tou krásou To už je v nebi? Jemné dívčí prsty ho hladily po tváři. Znovu otevřel oči. Náhle si rozpomněl, že andělská tvář byla tváří té dívky, kterou již jednou viděl ve snu. Tak to byl anděl.. pomyslel si. Pokusil se pohnout a kupodivu to trochu šlo. Ohmatal zakrvavené nohy a ruce a žádná nebyla zlomena. Dívka se zatím vracela od nedalekého potoka, kde znovu namočila šátek, aby omyla rány. Náhle promluvila líbezným hlasem. Jošta to překvapilo: anděl mluví?... byly to zpěvy andělské, které se linuly z něžného hrdla. Náhle poznal, že není v nebi. Zvedl oči a spatřil nad sebou vysokou skálu. Když se znovu zadíval, byl rozhodnut: zde postaví sobě sídlo. Jošt se vrátil na Krumlov a hned žádal otce, aby přednesl králi žádost, aby mohl postavit v místě, kde by zachráněn, hrad. Otec kupodivu nebyl proti. Byl rád, že se syn zotavil ze zranění a že jeho oči přestaly být zádumčivé. Mladík však stále odjížděl, někdy ani na noc nevracel. Doneslo se, že se schází u soutoku potoka s řekou Vltavou s venkovskou dívkou, která je nade vše krásná. Amor zasáhl jejich srdce velmi hluboko. Jejich láska byla vášnivá, že se ani Joštovi nechtělo vracet zpět. Brzy si uvědomovali, že jejich láska nemůže dostát naplnění, ale nikdo z nich to nevyslovil. Otec si nechal zavolat syna a domlouval mu, aby ihned tu dívku opustil, že v zájmu rodu je, aby si vzal jinou ženu, jím vyvolenou, ale Jošt nechtěl nic slyšet. Jakmile přišlo povolení od krále, zaměstnaly Jošta starosti se stavbou, a zdálo se, že na lásku zapomněl. Nikdo ho již s dívkou nespatřil. Když byl dostaven mohutný hrad, jemuž dal Jošt jméno Dívčí Kámen, bylo každému divné, jak málo posádky a služebnictva chod hradu zajišťuje. Bylo vydáno nařízení, že na hrad nesmějí vstoupit ženy. Do hořejšího hrádku byl vstup zapovězen úplně. Jen starý purkrabí sem ve stanovenou dobu vstupoval, aby roztopil v krbu, donesl před kamenný portál jídlo a pití a drobně poklidil. Po smrti otce přešly na Jošta povinnosti vůči rodu a králi, které ho často odváděly mimo domov. Každičkou volnou chvíli zajížděl na svůj hrad u Vltavy, kde se cítil nejlépe. Nikdy však nepřijel se ženou, což vyvolávalo zlé řeči a pomluvy. Přesto nikdo nepochyboval, že se cítí šťastným. Krajem se časem nesla zvěst, že na hradě se dějí divné věci, že zde i straší. Kdo by takovým řečem nevěřil, když bylo lze v hrádku spatřit mihotavá světla a záhadné stíny, snad bílé paní, přestože na hradě pán nebyl. Někdy za noci přijížděly zvláštní povozy, jindy přes padací most uháněli jezdci zahalení do kapucí. Lidé se ptali, co to je za zvíře, které vydává zvuky podobné dětskému hlásku Ubíhala léta. Jednoho dne přivedl Jošt do kláštera, který v Krumově nedávno založil, sličného hocha, aby získal vzdělání. Nikdo se na nic neptal. Ten večer se nesl údolím ženský nářek. Mnoho vody proteklo údolím. Čas se naplnil. Joštova svíce dohasla. Tu noc opustila hrad zahalená postava, která se na vršku ohlédla a utřela slzy. Nikdo po ní nepátral. Když po pohřbu Joštově přišel na hrad bratr Oldřich, našel zde mnoho krásných ženských šatů a mnoho portrétů nádherné ženy. Nemohl pochopit, jak se to sem dostalo. V téže době zaklepala na mohutná klášterní vrata do černé kapuce zahalená žena. Předala klíčnici dopis a beze slova vešla do tmavé chodby. - Dr. Otakar Chmelenský - Přátelé je tady finále. Myslím ten poslední měsíc v roce, nazvaný prosinec. Toto vánoční období má neopakovatelné kouzlo a každý rok se těšíme na adventní čas a všechny s ním spojené tradice. V životě našich předků byl čtyřtýdenní adventní předvánoční čas naplněn mnoha starobylými zvyky a tradicemi. Některé z nich odvál čas, jiné se stále udržují a některé nové se objevují. Například je to adventní věnec. Bez něj si dnes advent neumíme představit, ale v Čechách nebyl adventní věnec známý ještě v osmdesátých letech dvacátého století. Mnozí to vysvětlují nevlídným postojem minulého režimu k věcem víry, ale ve skutečnosti se v českém prostředí adventní věnec neužíval nikdy. Byl domovem v německém prostředí, znali ho také čeští Němci, ale naši předkové nikoli a jako symbol sounáležitosti s evropskou kulturou u nás zdomácněl až po Listopadu 1989. U nás jde o tradici mladou, která se ještě vyvíjí a mění. O adventním věnci se stáje diskutuje a objevují se různé názory, zejména o barvě svíček. Svíčky prý mají být červené anebo jedna ze svíček a to buďto třetí, nebo čtvrtá má být růžová, protože to údajně symbolizuje radost z přicházejících strana 9

Vánoc. Ale jde vlastně jen o soudobé názory. Vždyť advent je v zásadě postní čas a proto má být barva všech svíček fialová. Starobylými tradicemi adventního času jsou také tak zvané obchůzkové slavnosti. Maskované postavy svaté Barbory a svatého Mikuláše s doprovodem chodily po staveních, aby dětem i dospělým připomínaly, že přišel čas předvánočního půstu. Mikulášské obchůzky se dochovaly až do současnosti, i když v minulých staletích byly zástupy masek daleko početnější a chodily dokonce i s muzikou. Zato obchůzky Barborek, které se konaly v předvečer svátku svaté Barbory, jsou bohužel už minulostí. Barborky byly skupinky maskovaných dívek, oblečených v bílém jako družičky, protože symbolizovaly světici Barboru. Chodily napomínat zlobivé děti a chválit ty hodné. Na neposlušné a zlobivé děti měly metlu, košíček s drobnými pamlsky měly pro děti hodné. Když odcházely, slibovaly dětem, že k nim zakrátko přijde i svatý Mikuláš. O Barborkách jsem se dozvěděl nedávno z článku Františka Krejči, etnologa Jihočeského muzea v Č. Budějovicích a docela mě to překvapilo. V našem kraji na svatou Barboru se řežou větvičky zlatého deště, či zlatice nebo forzýtie, aby na štědrý den vykvetly. Vánoce jsou svátky klidu, pohody a tolerance k bližním. Při sledování supermarketů a ob- chodních domů přeplněných spěchajícím davem lidí obložených krabicemi mně připadá, že to je spíš maratonský běh na dlouhou trať, kdy nás neničí samotná strava z přeplněných vánočních stolů, ale i stres spojený s běháním po obchodech a i po kuchyni, aby se vše nezbytné perfektně zvládlo. Následkem několikatýdenní honičky je pro mnohé naprosté vyčerpání sebe i peněženky. A jak se z tohoto stavu dostat? No přece pohybem na čerstvém vzduchu. Zdravý pohyb jednoznačně prospívá celému organismu, navíc pobyt venku zvedá energii a okysličuje mozek. Čas strávený venku je v zimě naprosto nezbytný, protože znamená jednak více přirozeného světla, které je základem prevence depresí a také pravidelnou dodávkou vitaminu D, což je zase zásadní prevence mnoha infekčních nemocí. Není důležité, jestli budeme sáňkovat, bruslit, lyžovat, nebo jen s dětmi stavět sněhuláka, anebo se jen tak toulat tím naším krajem. Jde o to, aby nás pohyb bavil. U našich Kleťáků je jednoznačné, že půjdou, jak říkají na kopec (viz foto). My ostatní si zvolíme sport, nebo procházku tak, abychom se z toho vánočního shonu krásně vydýchali a pookřáli. Napadlo mě se podívat na holubovský kalendář 2010, kde největší fotografie zachycuje pohled ze skály na Vltavu a statek U Podhradských. Chodíme kolem kalendáře celý rok, ale kdo z vás se byl na tomto místě podívat v přímém přenosu? Ten zimní zasněžený pohled je také krásný a zase úplně jiný (viz foto). Dostanete se tam buď po cestě vpravo před bývalou myslivnou na Borech, nebo z louky u Hamru nahoru do lesa mezi chatami při cestě na Dívčí kámen. Na podrobnější mapě je místo výhledu označeno U hřebenu. Na příchozí pěšině si povšimněte vysokých jedlí doslova obalených obrovskými trsy jmelí. Je to krása, ale ty jedle nakonec na to doplatí uschnou a to se v těchto místech dá také vidět. Co napsat závěrem? V Jeruzalémě se jednoho dne Marii narodilo děťátko. Zdánlivě přehlédnutelná událost se časem stala důvodem k oslavám, protože se ukázalo, že se nenarodil jen tak někdo. A my rok co rok slavíme Vánoční svátky jako zjevení čisté lásky. I v těch nejkrutějších válkách o Vánocích utichají zbraně a nočním tichem se ozývají pouze modlitby a vánoční koledy. V nerudném a nikdy nekončícím boji dobra se zlem jsou Vánoce takovým, dá se říci, smířením. Mne naplňuje lítostí to, že láska a tolerance o Vánocích z našich srdcí tak rychle vyprchávají. Kdyby nebylo Vánoc, možná si vůbec nepovšimneme, že tyto lidské vlastnosti vůbec existují. A proto nekonečně chválím ten čas, kdy prvně vyšla hvězda nad Betlémem. Mějte se dobře. - vakl - Červenka Lesy, křovinaté stráně, zarostlé břehy vod, parky, sady a zahrady obývá nenápadný pěvec červenka obecná. Červenka je menší a štíhlejší než vrabec. Má tenký šídlovitý zobák, velké tmavé oči, šedohnědou vrchní stranu těla, světlé břicho a nápadnou cihlově červenou náprsenku dosahující přes krk až na čelo. Je to převážně tažný pták zimující ve Středomoří, odkud se k nám vrací v březnu, zpět odlétá v září. Brzy po příletu pár obsadí svůj hnízdní okrsek, z něhož se začne od časného rána až do setmění ozývat melancholický zpěv samečka. Hnízdo je postaveno z kořínků, stébel, starého listí a mechu, vystláno je zvířecí srstí a peřím. Umístěno bývá v krytu rostlin na zemi, pod pařezy, v hromadách klestí, mezi kořeny stromů apod. Snůška čítá 4-7 bílých rezavohnědě skvrnitých vajíček. Potravu tvoří hmyz, i menší bobule keřů a plody. Červenka obecná je běžný pták našeho kraje. Ačkoli většina z nich pravidelně odlétá do zimovišť, v posledních letech přibývá jedinců, kteří přečkávají zimu u nás. Při silných mrazech, bohaté sněhové nadílce se stahují k lidským obydlím, kde se živí ve společnosti ostatních ptáků u krmítek, nebo na zbytcích s domácí drůbeží. - Pavel Jakeš - (vlastní ilustrace červenka obecná) strana 10

Kde stavět v Blanském lese? Dříve než se začneme zabývat tím, jak má stavba v Blanském lese vypadat, musíme si položit otázku, kde vůbec stát může a kde by stát určitě neměla. Tato otázka je z hlediska ochrany krajinného rázu, který architekti na CHKO posuzují, snad vůbec nejdůležitější. A co vlastně je ten krajinný ráz? Dle definice zákona o ochraně přírody a krajiny je to významná hodnota dochovalého přírodního a kulturního prostředí, která je dána specifickými rysy a znaky, které vytvářejí rázovitost krajiny odlišnost a jedinečnost. Krajinný ráz je tedy jednak určen přírodním prostředím, zejména morfologií terénu (kopcovitý nebo rovinný, ), ale také činností člověka, způsobem obhospodařování (lesy, meze, pole, rybníky, zástavba, ). Před sto lety bychom od sebe velice snadno rozpoznali různé oblasti podle jejich krajinného rázu. Lidé se málo stěhovali, znali jen své blízké okolí a žili podle místních tradic. Tak vznikala rázovitá nářečí, lidové kroje, ale i specifická místní architektura a neopakovatelná krajina. Po století unifikace a rozorávání mezí nám z této rázovitosti zbyly jen střípky. Cena těchto střípků v éře globalizace roste. Velké bohatství Evropy tkví v rozmanitosti jejích kulturních tradic a naše národní identita bude zachována, bude-li zachována její kulturní osobitost, tedy i česká krajina, alespoň ve střípcích. Pro území CHKO Blanský les jsou stanoveny určité regulativy, ale přísnost jejich dodržování závisí na odborném posouzení v kompetenci architektů Správy. Při posuzování staveb se používá dvojí metr a to zcela záměrně. Různé lokality na území CHKO mají různou hodnotu kvality krajinného rázu. V Blanském lese leží třeba průmyslová zóna Českého Krumlova, jejíž krajinný ráz je nevratně poškozen. Zde uplatňujeme naše regulativy jen minimálně. Naopak v krajinářsky cenné roztroušené zástavbě na úpatí Kleti bude uplatňování regulativů velice přísné. Zástavba samotného Holubova je převážně novodobá a už dávno nepřipomíná rázovitou jihočeskou vesnici. Uplatňování regulativů tady může být poměrně volné, ačkoli alespoň sedlová střecha o sklonu 40 45 by měla být pravidlem. Přísnější pravidla platí pro historická jádra vesnic kolem návsí a také na pohledově exponovaných místech, třeba v Třísově Nad vsí. Nejpřísnější regulativy pro stavby v CHKO jsou uplatňovány v tradiční, zemědělsky využívané podhorské krajině s rozvolněnou zástavbou a bohatě zastoupenou krajinnou zelení. Příkladem může být Podluží nad Krasetínem. Většina takových míst je pohledově exponovaných, proto se sebemenší zásahy projevují na větší vzdálenosti. O stavění v těchto lokalitách je poměrně velký zájem a mnozí by chtěli bydlet v krásné přírodě v dostupné vzdálenosti od krajského města. Jak dlouho by nám ale ta krásná příroda vydržela? Většinou povolujeme jen zemědělské stavby nutné k obhospodařování půdy, výjimečně přístavby a stavby na základech zaniklých staveb v těsné blízkosti staveb stávajících. Novostavby ve volné krajině se zde nepovolují. Nejedná se jen o problematické napojení na technickou infrastrukturu, ale zejména o zásah do krajinného rázu. Vzdálenosti mezi usedlostmi v rozptýlené zástavbě jsou dány rozsahem polí, jenž sedlák mohl obhospodařovat, a charakter zástavby, který dokládá způsob života a využívání krajiny našich předků, má tedy také historickou hodnotu. V nejlépe dochovaných oblastech je naším posláním tuto hustotu zastavění udržet. - Ing. arch. Ondřej Meloun - Typická krajina Křemžské kotliny, U Brodských Území výjmečně zachovalého krajinného rázu, Jaronín Problematické stavby v krajině, Mříč Území výjmečně zachovalého krajinného rázu Kaplička a strom - typika české krajiny, Třísov Rozptýlená zástavba v Krásetíně - Podluží Příznačná kombinace bílých štítů Zemědělská usedlost zakomponovaná do krajiny, Podluží strana 11