Podpora biomasy z invazních nepůvodních druhů? Vývoj právní úpravy JUDr. Helena Doležalová Masarykova univerzita, Právnická fakulta Email: helena.dolezalova@mail.muni.cz Souhrn Právní úprava podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů prochází v současné době zásadním vývojem. Ochrana životního prostředí jako celku by měla být jedním z hlavních kritérií při stanovování této podpory. Z tohoto pohledu je diskutabilní podporovat využívání biomasy pocházející z invazních nepůvodních druhů. Příspěvek nejprve analyzuje pojmy biomasa a invazní nepůvodní druh, a dále se zaměřuje na návrhy na změny v seznamu nepodporovaných druhů biomasy ve vyhlášce č. 477/2012 Sb., o stanovení druhů a parametrů podporovaných obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu a o stanovení a uchovávání dokumentů, a to v širším kontextu, včetně komparace s relevantní zahraniční právní úpravou a v souvislosti s nejnovějšími výsledky vědeckého výzkumu a doporučeními týkajícími se tohoto problému. Summary Legal regulation on the promotion of the use of energy from renewable sources is currently undergoing significant development. Protection of the environment as a whole should be one of the main criteria in determining this promotion. From this point of view, the promotion of biomass from invasive alien species is questionable. Therefore, this paper analyses the terms of biomass and invasive alien species firstly. Secondly, it is focused on suggested amendments to the list of unsupported biomass species in Decree No. 477/2012 Coll. (on determining types and parameters of supported renewable resources for the production of electricity, heat or biomethane, and the establishment and preservation of documents), all in a wider context including a comparison with relevant foreign legal regulation in addition to recent scientific research results and recommendations relating to the issue. ÚVODEM Problematika využívání obnovitelných zdrojů energie je záležitostí komplexní a multidisciplinární; právo je jen jedním z oborů, které jí zabývají. Právní úprava musí vycházet z výsledků dalších vědních oborů a pružně na ně reagovat, aby plnilo svůj hlavní úkol, kterým je řešení konfliktů. 1 Ne vždy však dochází k žádoucí synergii, spolupráci a vhodné komunikaci mezi odborníky z různých oblastí, které se využíváním obnovitelných zdrojů energie zabývají, z čehož vznikají problémy v praxi. Mezi cíle energetické politiky Evropské unie patří využívání energie maximálně účinným způsobem a rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie. Jedním z hlavních směrů energetické politiky je slučitelnost energetické a environmentální politiky. 2 1 HOLLÄNDER, Pavel. Filozofie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. 303 s. ISBN 8086898962. S. 81. 2 TICHÝ, Luboš et al. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. 953 s. ISBN 9788074003332. S. 726-727.
Využívání energie z obnovitelných zdrojů by mělo být právem podporováno nejen za účelem plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv a z práva Evropské unie, ale i se zřetelem na ochranu životního prostředí jako u kterékoli jiné činnosti. Využívání energie z obnovitelných zdrojů nelze považovat za jednoznačně pozitivní trend ve vztahu k ochraně životního prostředí; každý způsob využívání energetických zdrojů má v tomto směru své klady i zápory. Dne 30. května 2012 byl ve Sbírce zákonů č. 59 vyhlášen pod číslem 165 zákon ze dne 31. ledna 2012 o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, který nahradil zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře obnovitelných zdrojů energie, ve znění pozdějších předpisů; účinnosti nabyl dnem 1. ledna 2013 (s výjimkou určitých ustanovení). Dne 20. prosince 2012 byla přijata vyhláška č. 477/2012 Sb., o stanovení druhů a parametrů podporovaných obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu a o stanovení a uchovávání dokumentů, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu stanovilo podle 53 odst. 1 písm. a), e), i) a m) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů mj. druhy a parametry podporovaných obnovitelných zdrojů. Zrušila a nahradila vyhlášku č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, ve znění pozdějších předpisů, kterou Ministerstvo životního prostředí stanovilo druhy a způsoby využití biomasy, na které se z hlediska ochrany životního prostředí vztahuje podpora. 1 BIOMASA 1.1 Definice Biomasa může být definována mnoha různými způsoby. Základem definic biomasy pro účely stanovení její podpory je definice obsažená v čl. 2 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES: biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů. Česká definice biomasy pro účely zákona č. 165/2012 Sb. ( biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu z provozování zemědělství a hospodaření v lesích a souvisejících průmyslových odvětvích, zemědělské produkty pěstované pro energetické účely a biologicky rozložitelná část průmyslového a komunálního odpadu ) se od výše uvedené definice i od ostatních definic biomasy v zákonech okolních zemí, např. od slovenské definice biomasy obsažené v zákoně č. 309/2009 Z.z. (o podpore obnoviteľných zdrojov energie a vysoko účinnej kombinovanej výroby a o zmene a doplnení niektorých zákonov), ve znění pozdějších předpisů ( biologicky rozložiteľná zložka výrobku, zvyšku rastlinných látok a živočíšnych látok z poľnohospodárstva, lesníctva a príbuzných odvetví vrátane rybného hospodárstva a akvakultúry, biologicky rozložiteľná zložka komunálneho odpadu a biologicky rozložiteľná zložka priemyselného odpadu vrátane lúhu zo spracovania dreva ) liší samostatně uvedenými zemědělskými produkty pěstovanými pro energetické účely. 1.2 Dopady pěstování biomasy Podle směrnice 2009/28/ES je třeba sledovat dopady pěstování biomasy, jako jsou změny ve využívání půdy včetně nepřímých změn, zavádění invazních nepůvodních druhů a jiné vlivy na biologickou rozmanitost a dopady na produkci potravin a místní prosperitu.
1.2.1 Invazní nepůvodní druh Invazivita je vlastnost druhu, schopnost invadovat. Je definována Organizací pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization FAO) jako schopnost rostlinného, živočišného nebo jiného biologického druhu šířit se mimo místo vysazení a působit v nové lokalitě škodlivě na původní organismy. 3 Invazibilita je vlastnost biotopů, která vyjadřuje jejich náchylnost k invazím nepůvodních druhů. 4 Ačkoli se lze setkat s důrazem na rozdíl mezi pojmy invazní a invazivní (např. Terminologický slovníček, dostupný z: http://www.jarojaromer.cz/invaze/?page_id=23), v používání těchto pojmů došlo k určitému vývoji. Výraz invazní druh sice bývá používán pro naturalizovaný druh, který se v území rychle šíří na značné vzdálenosti od mateřské populace a zpravidla na rozsáhlém území 5 (může tedy splývat s pojmem nepůvodní), a termín invazivní druh naopak pro nepůvodní druh, jehož introdukce a/nebo šíření ohrožuje biologickou diverzitu 6 (odlišujícím kritériem je tedy výrazně negativní impakt). V podstatě jsou však tyto výrazy považovány za významově shodné, a proto je z praktických důvodů, i pro odlišení od homonymního termínu používaného v medicínských oborech, vhodnější používat formy ustálené v právní úpravě (invazní). 7 Nelze však ztotožňovat termín invazní a expanzní, neboť expanzní jsou druhy v daném území původní, šířící se bez přispění člověka (viz Slovníček vybraných termínů, dostupný z: http://www.ibot.cas.cz/invasions/index_cz.htm). V právní úpravě jsou nepůvodní druhy, které se nejen rychle šíří, ale které navíc působí škody (zejména na ekosystémech), označovány jako invazní. Je-li výrazně negativní impakt součástí definice pojmu invazní druh, je třeba věnovat mu pozornost a zohledňovat ho nejen v právní úpravě, ale zejména při její aplikaci. Jak uvádí Pergl, 8 rozlišuje se několik úrovní impaktu, přičemž impakt zavlečených druhů je velmi různorodý. To souvisí s vyčíslením nákladů k zajištění účinné alokace zdrojů na management invazních druhů. Přestože pouze malé množství invazních druhů má opravdu výrazný negativní impakt, celkové škody způsobené nepůvodními druhy jsou vysoké. Vnímání impaktu se však liší mezi různými zájmovými skupinami a charakterem invadovaného stanoviště a mění se i v čase (jinak bude vnímat a studovat impakt biolog a jinak zemědělec, lesník či společnost závislá na pěstování zavlečených druhů). Čas ovlivňuje jak měnící se priority společnosti, tak i samotný invazní proces, kdy se původně neškodný a oblíbený druh stane obtížným (invaze jsou ze své podstaty rozpoznány, až když probíhají). Většina definic invazního druhu vychází z Úmluvy o biologické rozmanitosti, podle níž jsou invazní ty nepůvodní druhy, jejichž zavlečení a/nebo šíření ohrožuje biologickou rozmanitost (an alien species whose introduction and/or spread threaten biological diversity viz Glossary of Terms, dostupný z: http://www.cbd.int/invasive/terms.shtml). 3 YOUNG, R. T. National and Regional Legislation for Promotion and Support to the Prevention, Control, and Eradication of Invasive Species. Washington, D.C.: The World Bank, 2006. s. 4. Dostupné z: http://cmsdata.iucn.org/downloads/young_invasive_species.pdf 4 CHYTRÝ, M., PYŠEK, P. Invazibilita českých a evropských biotopů. In Rostlinné invaze v České Republice: situace, výzkum a management. Praha: Česká biologická společnost, 2007. s. 9. Dostupné z: http://web.natur.cuni.cz/cbs/old/abstractscbs07.rtf 5 PYŠEK, P., CHYTRÝ, M., MORAVCOVÁ, L. et al. Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím. Zprávy České botanické společnosti. Praha, 43, Mater. 23, 2008. s. 219-221. Dostupné z: http://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/pysek%20et%20al_slovnicek%20invaze_zcbs2008.pdf 6 MLÍKOVSKÝ, J. Nepůvodní druhy: terminologie a definice. Dostupné z: http://www.nm.cz/download/pm/zoo/mlikovsky_lit/186-2006-nepuvodniterminologie.pdf 7 PYŠEK, CHYTRÝ, MORAVCOVÁ et al. 2008 op. cit. 8 PERGL, J. Co víme o vlivu zavlečených rostlinných druhů? Zprávy České botanické společnosti. Praha, 43, Mater. 23, 2008. s. 183 192. Dostupné z: http://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/pergl%20impakt%20invazi_zcbs2008.pdf
USA nejsou stranou Úmluvy o biologické rozmanitosti, ale mají vlastní poměrně komplexní definici invazních druhů. Podle Executive Order 13112 of February 3, 1999 - Invasive Species (dostupný z: http://frwebgate.access.gpo.gov/cgibin/getdoc.cgi?dbname=1999_register&docid=99-3184-filed.pdf ) jsou invazními druhy ty nepůvodní druhy, jejichž rozšíření způsobuje nebo může způsobit ekonomické nebo environmentální škody nebo škody na lidském zdraví ( Invasive species means an alien species whose introduction does or is likely to cause economic or environmental harm or harm to human health.). Přímo v 7 slovenského zákona č. 543/2002 Z.z., o ochrane prírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dostupný z: http://jaspi.justice.gov.sk), jsou invazní druhy definovány jako nepůvodní druhy, které se samovolně šíří a vytlačují původní druhy z jejich přirozených biotopů a snižují biologickou rozmanitost. Podobně jako v České republice je používán výraz invazní (resp. invázne), nikoli invazivní. K uvedené definici však lze poznamenat, že k samovolnému šíření invazních nepůvodních druhů ve značné míře přispívá činnost lidí, resp. že spontánní šíření je jen jedním ze způsobů šíření invazních druhů ( mezi šest hlavních způsobů šíření IAS patří vypuštění, únik, kontaminující látka, černý pasažér, koridor a spontánní šíření ). 9 Německý Bundesnaturschutzgesetz v 7 odst. 2 bodu 9 definuje invazní druh jako druh, jehož výskyt mimo jeho přirozený areál představuje významné potenciální nebezpečí pro původní ekosystémy, biotopy nebo druhy (eine Art, deren Vorkommen außerhalb ihres natürlichen Verbreitungsgebiets für die dort natürlich vorkommenden Ökosysteme, Biotope oder Arten ein erhebliches Gefährdungspotenzial darstellt - viz http://dejure.org/gesetze/bnatschg/7.html). Ve švýcarské právní úpravě lze nalézt definici invazních nepůvodních organismů nikoli v zákoně, ale v nařízení o nakládání s organismy 814.911Verordnung über den Umgang mit Organismen in der Umwelt (Freisetzungsverordnung, FrSV). Takovými organismy se rozumí nepůvodní organismy, o nichž je známo, nebo se předpokládá, že se ve Švýcarsku šíří do té míry, že mohou ohrozit biologickou rozmanitost a její udržitelné využívání, zdraví lidí, živočichů nebo životní prostředí (invasive gebietsfremde Organismen: gebietsfremde Organismen, von denen bekannt ist oder angenommen werden muss, dass sie sich in der Schweiz ausbreiten und eine so hohe Bestandesdichte erreichen können, dass dadurch die biologische Vielfalt und deren nachhaltige Nutzung beeinträchtigt oder Mensch, Tier oder Umwelt gefährdet werden können viz http://www.admin.ch/ch/d/sr/814_911/a3.html). V České republice není definován pojem invazní druh, ale podobně jako ve Švýcarsku se lze setkat s termínem invazní škodlivý organismus, kterým se podle 10 zákona o rostlinolékařské péči rozumí "škodlivý organismus v určitém území nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivě ovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti". Invazní škodlivý organismus je tedy určitou podskupinou škodlivých organismů definovaných pro účely zákona o rostlinolékařské péči, u kterých se nerozlišuje původnost; impakt invazního škodlivého organismu je vymezen šířeji než u škodlivého organismu (který škodí pouze rostlinám a rostlinným produktům). Zákon o rostlinolékařské péči je však zaměřen na ochranu rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým organismům, ochranu proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům, omezování nepříznivého vlivu škodlivých organismů na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí apod.; předmět jeho úpravy tedy nezahrnuje veškeré spektrum regulace šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů. 9 ZICHA, J. Právní problematika ochrany biodiverzity. České právo životního prostředí, č. 1, 2011. s. 109. Praha: Česká společnost pro právo životního prostředí. ISSN 1213-5542.
1.2.2 Rostoucí riziko? Pěstování invazních nepůvodních druhů rostlin a dřevin k energetickým účelům je jedním z nejkontroverznějších a přitom nejpřehlíženějších témat souvisejících s ochranou životního prostředí při využívání obnovitelných zdrojů energie. Ačkoli se v České republice projevuje zájem využívat tyto druhy, v zahraničí lze vypozorovat stále se zvyšující pozornost věnovanou této hrozbě pro biodiverzitu; v posledních letech přibývá publikací zabývajících se tímto tématem, např. Growing Risk: Addressing the Invasive Potential of Bioenergy Feedstocks. 10 Autoři této publikace upozorňují na potřebu uvědomit si, že krátkodobá ekonomická rozhodnutí mohou mít nezamýšlené důsledky a vysoké dlouhodobé náklady, které nese celá společnost. Doporučují spíše využívat ekologičtější biomasu z odpadů a původních rostlin, omezit a zakázat využívání známých invazních druhů, zavést pojištění pěstitelů a podobné ekonomické nástroje, zavést odpovědnost producentů za škody a zahrnovat ekonomický risk při posuzování nákladů a přínosů bioenergetických projektů. Zdůrazňují širokou škálu zdrojů biomasy a možností jejího využití. Upozorňují, že rozsah problémů způsobených invazními druhy je zřejmý až po dramatických změnách ekosystému a že většinou je rozšíření invazních druhů nevratné. Diskutují i o možných negativních následcích podpory biomasy z odstraňovaných invazních druhů rostlin. 2 VYHLÁŠKA Č. 477/2012 SB. 2.1 Nepodporované druhy biomasy Příloha č. 4 vyhlášky č. 477/2012 Sb. obsahuje seznam nepodporovaných druhů biomasy, a to bez uvedení důvodu zařazení do tohoto seznamu, čímž se liší od předchozí vyhlášky č. 482/2005 Sb., která v ustanovení 3 odst. 3 vyhlášky č. 482/2005 Sb. vylučovala z podpory invazní a expanzivní druhy vyšších rostlin, které narušují funkci ekosystémů a mohou způsobovat hospodářské škody, jakož i rostlinná hmota z nich (výjimkou byla elektřina vyrobená z rostlinné hmoty vzniklé odstraněním těchto rostlin z jejich stávajících stanovišť z důvodu škodlivosti); tyto druhy byly obsaženy v příloze č. 2 vyhlášky. Účelem tohoto ustanovení bylo zamezit účelovému pěstování těchto rostlin pro energetické využití, což by výrazně zvýšilo riziko jejich nekontrolovaného rozšíření do krajiny, třebaže některé z nich se již do naší přírody nekontrolovaně rozšířily a udržení jejich populace v alespoň trochu přijatelné míře stojí nemalé úsilí a finanční prostředky (týká se to například křídlatky, bolševníku). 11 2.2 Z připomínek k návrhu vyhlášky č. 477/2012 Sb. Mezi připomínkami k návrhu vyhlášky o stanovení druhů a parametrů podporovaných obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu a o stanovení a uchovávání dokumentů (dostupné z: http://eklep.vlada.cz) byl i návrh Teplárenského sdružení ČR na doplnění poznámek k hvězdičkám uvedeným v textu shodně s textem vyhlášky č. 482/2005 Sb. (tj. "druhy označené hvězdičkou jsou předmětem monitoringu rostlinolékařské správy a vyhodnocování rizika podle 10 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona 10 GLASER, A., GLICK, P. 2012. Growing Risk: Addressing the Invasive Potential of Bioenergy Feedstocks. Washington, DC: National Wildlife Federation. 2012. Dostupné z: http://www.nwf.org/~/media/pdfs/wildlife/growing%20risk-2-final-low-res.ashx 11 KLOZ, M., MOTLÍK, J., PETRŽÍLEK, P. et al. Využívání obnovitelných zdrojů energie. Právní předpisy s komentářem. Praha: Linde, 2007. 511 s. ISBN 9788072016709. S. 200.
č. 626/2004 Sb., a jsou uvedeny jako invazní škodlivé organismy v příloze č. 8 vyhlášky č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, ve znění pozdějších předpisů."). Přes poznámku akceptováno neobsahuje příloha vyhlášky č. 477/2012 Sb. ani zmiňované hvězdičky (zřejmě proto, že odkaz na vyhlášku č. 330/2004 Sb. je neaktuální, neboť byla zrušena a nahrazena vyhláškou č. 215/2008 Sb., jejíž příloha č. 8 již některé druhy označené hvězdičkou neobsahuje). V jedné z dalších připomínek, a to od Komory OZE, bylo navrženo vyškrtnout z přílohy 4 řádek "křídlatka česká" (latinský název Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková ) s tímto odůvodněním: Podle posledních studií není křídlatka česká při cíleném pěstování výrazně invazivní rostlinou, není ji proto třeba zahrnovat mezi nepodporované druhy biomasy. V SRN jsou již k dispozici neškodné klony křídlatky, vytvoření obdobného klonu připravuje i Botanický ústav AV ČR, v okolí Milešovky je místní klon křídlatky pěstován na polích již více než 10 let a doposud nebylo ani jednou zaznamenáno jeho rozšíření do okolí. Křídlatka je velmi vhodnou rostlinou pro pěstování na deprivovaných půdách. Navíc jde o rostlinu s velmi vysokými výnosy, která je vhodná pro energetické využití a také o rostlinu, která obsahuje řadu látek (především resveratrol a jeho deriváty, emodin) široce využitelných ve farmacii (například výroba léků proti rakovině) a pro výrobu měkkých fungicidů. Vyjádření k tomuto návrhu bylo stručné: V současné době není dostatečně ověřeno. To je pozoruhodné nejen proto, že v okolních evropských státech (např. Slovensko, Švýcarsko) je tento druh v právních předpisech zařazen mezi invazní nepůvodní druhy, jejichž pěstování je zakázáno a sankcionováno, ale i s ohledem na závazky České republiky vyplývající z mezinárodních úmluv i práva Evropské unie, podle kterých by se neměly vysazovat nepůvodní druhy ohrožující ekosystémy, přírodní stanoviště apod.; tyto druhy by měly být monitorovány nebo vyhubeny. 2.3 Výsledky přírodovědného výzkumu V roce 2012 publikovala skupina vědců z Akademie věd, Karlovy univerzity a Masarykovy univerzity aktualizovaný úplný seznam nepůvodních taxonů zaznamenaných na území České republiky Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition):checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns, 12 obsahující aktualizovaný seznam nepůvodních taxonů flóry České republiky. Mezi taxony, které se rozšířily z kultivace, jsou i ty, které jsou pěstovány za účelem jejich energetického využití; mezi invazní druhy je zařazena výše zmíněná Reynoutria bohemica. Tento druh rostliny se nachází i v seznamu invazních nepůvodních druhů v Německu (viz http://www.floraweb.de/pflanzenarten/neophyten.html). 2.4 Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí č. 16/2012 Křídlatka je zmíněna i ve zprávě Evropské agentury pro životní prostředí č. 16/2012, nazvané The impacts of invasive alien species in Europe (dostupné z: http://www.eea.europa.eu/publications/impacts-of-invasive-alien-species), v části věnující se šíření invazních nepůvodních druhů v souvislosti se změnami klimatu, výstižně nazvané Double trouble: Climate change and IAS. Tyto druhy se totiž šíří nejen následkem změněných přírodních podmínek, ale také jejich využíváním jakožto alternativy k fosilním palivům, k čemuž jsou vybírány pro své vlastnosti, které je činí efektivními pro energetické využití; 12 PYŠEK P., DANIHELKA J., SÁDLO J., CHRTEK J. Jr., CHYTRÝ M., JAROŠÍK V., KAPLAN Z., KRAHULEC F., MORAVCOVÁ L., PERGL J., ŠTAJEROVÁ K. & TICHÝ L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia 84: 155 255. Dostupné z: http://www.preslia.cz/p122pysek.pdf
jako příklad je uvedena právě křídlatka (knotweed). Zpráva doporučuje věnovat zvláštní pozornost posouzení risku předcházejícímu pěstování těchto druhů. 3 MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU A MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 3.1 Kompetenční zákon Úvodem je třeba zmínit okruhy působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, které nahradilo Ministerstvo životního prostředí ve vydání prováděcí vyhlášky k zákonu o podporovaných zdrojích energie, kterou jsou stanoveny druhy a parametry podporovaných obnovitelných zdrojů, způsoby využití obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, tepla nebo biometanu, způsob vykazování množství cíleně pěstované biomasy na orné půdě a na travním porostu při výrobě bioplynu, způsob uchovávání dokumentů a záznamů o použitém palivu při výrobě elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů a výroby biometanu a o způsobu výroby tohoto paliva, podíl biologicky rozložitelné a nerozložitelné části nevytříděného komunálního odpadu na energetickém obsahu komunálního odpadu a kritéria udržitelnosti pro biokapaliny. Podle 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon) je Ministerstvo průmyslu a obchodu ústředním orgánem státní správy pro státní průmyslovou politiku, obchodní politiku, zahraničně ekonomickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud (následující ustanovení upravují další kompetence). Podle ustanovení 19 je Ministerstvo životního prostředí orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí a ústředním orgánem státní správy pro ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu ovzduší, pro ochranu přírody a krajiny, pro ochranu zemědělského půdního fondu, pro odpadové hospodářství a pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí atp. K zabezpečení řídící a kontrolní činnosti vlády České republiky Ministerstvo životního prostředí koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky. 3.2 Zákon o podporovaných zdrojích energie S ohledem na výše uvedené je poměrně pochopitelná kritika Ministerstva životního prostředí, že nebylo přizváno do pracovní skupiny, která zákon vytvářela, ani nemělo v průběhu přípravy možnost se k zákonu pravidelně vyjadřovat, ačkoli působnost návrhu zákona jednoznačně souvisí se snižováním emisí CO 2, což je jedna z priorit v gesci tohoto ministerstva. 13 Podle ustanovení 12 zrušeného zákona č. 180/2005 Sb. bylo zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů rozděleno mezi Ministerstvo životního prostředí (druhy a způsoby využití biomasy, na které se z hlediska ochrany životního prostředí vztahuje podpora dle zákona a parametry biomasy, podle nichž je podpora diferencována), Ministerstvo průmyslu a obchodu (vzor žádosti o vydání záruky původu a podrobnosti evidence dovozu a vývozu elektřiny z obnovitelných zdrojů) a Energetický regulační úřad. 13 FLÁŠAR, P. Nový právní rámec pro obnovitelné zdroje energie. In Právní rozpravy 2012. Hradec Králové: Magnanimitas. ISBN 9788090487789. S. 107.
Oproti tomu ustanovení 53 zákona č. 165/2012 Sb. zmocňuje k vydání prováděcích právních předpisů pouze Ministerstvo průmyslu a obchodu a Energetický regulační úřad. 3.3 Komparace s vybranými zahraničními právními úpravami Cílem vyhlášky č. 482/2005 Sb. bylo zabezpečení ochrany životního prostředí při procesech výroby elektrické energie z biomasy (soulad s předpisy na ochranu životního prostředí). Při přípravě vyhlášky byly mj. použity obdobné zahraniční předpisy, např. německá vyhláška o biomase. 14 Německý EEG (Erneuerbare-Energien-Gesetz, (Gesetz für den Vorrang Erneuerbarer Energien, dostupný z: http://dejure.org/gesetze/eeg), v ustanovení 64b zmocňuje Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti (po konzultaci se Spolkovým ministerstvem pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele) k vydání prováděcích předpisů týkajících se biomasy. Slovenský zákon č. 309/2009 Z.z., o podpore obnoviteľných zdrojov energie a vysoko účinnej kombinovanej výroby a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů (dostupný z: http://jaspi.justice.gov.sk), obsahuje v 19b zmocnění jak pro Ministerstvo životního prostředí, tak i pro Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova k vydání obecně závazných právních předpisů. ZÁVĚREM Současný vývoj právní úpravy podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů naznačuje, že se ochrana životního prostředí stává spíše pouhým proklamovaným cílem než skutečně vážně míněným zájmem. Již z reakce na návrh podporovat všeobecně známý invazní nepůvodní druh rostliny, který však má významný energetický (a tím i ekonomický) potenciál, vyplývá otázka, zda je institucionální přesun regulace podpory využívání biomasy z Ministerstva životního prostředí na Ministerstvo průmyslu a obchodu v zájmu ochrany životního prostředí, resp. zda je toto ministerstvo schopno erudovaně řešit všechny v úvahu přicházející související problémy (které většinou spadají do kompetence Ministerstva životního prostředí, ačkoli souvisí s energetikou). Pokud by měl být (přes všechna doporučení) zmírněn právní režim podpory biomasy a podpora rozšířena i na invazní nepůvodní druhy, bylo by třeba nejprve doplnit odpovídající právní nástroje, a to zejména sankční, resp. odpovědnostní jak v oblasti tzv. správního trestání, tak i majetkoprávní a trestněprávní (pro případ úniku, šíření a následných škod), ale také nástroje ekonomické, mj. zajišťující alokaci finančních prostředků pro nápravu možných škod (např. prostřednictvím povinného pojištění, poplatků apod.), propojené s administrativněprávními prostředky v rámci povolování této vysoce riskantní aktivity. 15 14 KLOZ, MOTLÍK, PETRŽÍLEK 2007 op. cit., s. 181. 15 Blíže DOLEŽALOVÁ, H. Regulace šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/320942/pravf_r_b1/
Literatura: DOLEŽALOVÁ, H. Regulace šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/320942/pravf_r_b1/ FLÁŠAR, P. Nový právní rámec pro obnovitelné zdroje energie. In Právní rozpravy 2012. Hradec Králové: Magnanimitas. ISBN 9788090487789. GLASER, A., GLICK, P. 2012. Growing Risk: Addressing the Invasive Potential of Bioenergy Feedstocks. Washington, DC: National Wildlife Federation. 2012. Dostupné z: http://www.nwf.org/~/media/pdfs/wildlife/growing%20risk-2-final-low-res.ashx HOLLÄNDER, P. Filozofie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006. 303 s. ISBN 8086898962. CHYTRÝ, M., PYŠEK, P. Invazibilita českých a evropských biotopů. In Rostlinné invaze v České Republice: situace, výzkum a management. Praha: Česká biologická společnost, 2007. s. 9. Dostupné z: http://web.natur.cuni.cz/cbs/old/abstractscbs07.rtf KLOZ, M., MOTLÍK, J., PETRŽÍLEK, P. et al. Využívání obnovitelných zdrojů energie. Právní předpisy s komentářem. Praha: Linde, 2007. 511 s. ISBN 9788072016709. MLÍKOVSKÝ, J. Nepůvodní druhy: terminologie a definice. Dostupné z: http://www.nm.cz/download/pm/zoo/mlikovsky_lit/186-2006-nepuvodniterminologie.pdf PERGL, J. Co víme o vlivu zavlečených rostlinných druhů? Zprávy České botanické společnosti. Praha, 43, Mater. 23, 2008. s. 183 192. Dostupné z: http://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/pergl%20impakt%20invazi_zcbs2008.pdf PYŠEK P., DANIHELKA J., SÁDLO J., CHRTEK J. Jr., CHYTRÝ M., JAROŠÍK V., KAPLAN Z., KRAHULED F., MORAVCOVÁ L., PERGL J., ŠTAJEROVÁ K. & TICHÝ L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. Preslia 84: 155 255. Dostupné z: http://www.preslia.cz/p122pysek.pdf PYŠEK, P., CHYTRÝ, M., MORAVCOVÁ, L. et al. Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím. Zprávy České botanické společnosti. Praha, 43, Mater. 23, 2008. s. 219-221. Dostupné z: http://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/pysek%20et%20al_slovnicek%20invaze_zcbs2008.pd f TICHÝ, L. et al. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. 953 s. ISBN 9788074003332. YOUNG, R. T. National and Regional Legislation for Promotion and Support to the Prevention, Control, and Eradication of Invasive Species [online]. Washington, D.C.: The World Bank, 2006. s. 4. Dostupné z: http://cmsdata.iucn.org/downloads/young_invasive_species.pdf ZICHA, J. Právní problematika ochrany biodiverzity. České právo životního prostředí, č. 1, 2011. s. 109. Praha: Česká společnost pro právo životního prostředí. ISSN 1213-5542.