Věc: Odběr orgánu od osoby zemřelé ve výkonu vazby nebo trestu Vydáno: 3. února 2015 Klíčová slova: dárce, vazba, odnětí svobody Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (Listina), zaručuje v článku 8 každému bez rozdílu osobní svobodu, nedotknutelnost, svobodu pohybu a pobytu, ochranu zdraví a další práva a svobody, které mohou být omezeny pouze zákonem: (1) Osobní svoboda je zaručena. (2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon... (3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně... Zákonem, na který Listina odkazuje, je zejména zákon č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník), zákon 141/1961 Sb. (Trestní řád) a zákon 169/99 Sb. (Zákon o výkonu trestu odnětí svobody). Na možnost omezení a zbavení některých konkrétních práv a svobod poukazuje Zákon o výkonu trestu odnětí svobody v 27: (1) Po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se omezením některých práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna. (2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 jsou omezena práva a svobody na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, svobodu pohybu a pobytu... (3) Po dobu výkonu trestu odsouzeným nepřísluší právo... svobodné volby poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického zařízení... Z logiky věci vyplývá, že je li odsouzenému omezena svoboda pohybu a pobytu, nemůže ani z tohoto důvodu ani uplatnit právo na svobodnou volbu lékaře nebo zdravotnického zařízení. Na to pamatuje 2 zákona č. 555/1992 Sb. o vězeňské službě, který vězeňské službě ukládá mezi její základní povinnosti: (1) Vězeňská služba... (písm. l) poskytuje zdravotní služby ve svých zdravotnických zařízeních osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody... str. 1 / 1
V případech, kdy by péče o zdravotní stav odsouzeného přesahovala možnosti vězeňské služby, se uplatní 5 zákona o výkonu trestu odnětí svobody: (2) Vyžaduje li zdravotní stav odsouzeného poskytnutí zdravotních služeb, které nelze zajistit poskytovateli zdravotních služeb Vězeňské služby, a výkon trestu nelze přerušit, trest se na nezbytně nutnou dobu vykonává ve zdravotnickém zařízení mimo objekty spravované Vězeňskou službou, přičemž střežení odsouzeného v takovém případě zajišťuje nejbližší věznice... V těchto výjimečných případech tedy dochází k přesunu výkonu pravomoci Vězeňské služby nad odsouzeným do objektu civilního poskytovatele zdravotních služeb, který zpravidla organizační úpravou vnitřního režimu umožní zabezpečení odsouzeného, jeho střežení a omezení styku s okolím. Odsouzený zůstává po celou dobu hospitalizace ve faktickém výkonu trestu, i když je fyzicky mimo objekt věznice. Odnětí svobody je pouze jedním z řady trestů, které zná naše trestní právo; Trestní zákoník, stanoví ve svém 52 tyto druhy trestů: (1) Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu a další... U všech trestů dochází ve větší či menší míře k omezení základních práv a svobod odsouzeného, ale uložení trestu automaticky neznamená omezení jeho právní odpovědnosti. Z toho vyplývá, mimo jiné, že i odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody může předepsaným způsobem vyslovit nesouhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů, stejně tak, jako to může učinit osoba odsouzená k trestu veřejně prospěšných prací, peněžitému trestu, trestu zákazu pobytu atd. Není li osoba, a to bez ohledu na skutečnost, jestli je trestně bezúhonná nebo byla odsouzená k jakémukoliv trestu včetně trestu odnětí svobody, zapsána v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, platí, že může být v případě úmrtí možným dárcem, kterého definuje zákon č. 285/2004 Sb. (Transplantační zákon) v 2, písm. d) jako: d) osoba nebo tělo zemřelé osoby, které je proveden odběr tkáně nebo orgánu za účelem transplantace. str. 2 / 2
Osoba nebo tělo osoby, která zemřela, je tedy dárcem orgánu a to bez dalších podmínek, týkajících se její osobní svobody, svobody pohybu či jiných práv a svobod, nehledě na skutečnost, že tělo zemřelé osoby ani žádných práv a svobody již nepožívá. Jediná omezení stanoví Transplantační zákon v 11 Nepřípustnost odběru od zemřelého dárce: (1) Odběr od zemřelého dárce je vyloučen, pokud a) zemřelý za svého života... vyslovil prokazatelně nesouhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů, b) nelze na základě posouzení zdravotní způsobilosti vyloučit, že zemřelý trpěl nemocí či stavem, které by mohly ohrozit zdraví nebo život příjemce... c) zemřelého nelze identifikovat. K dalšímu omezení možnosti darování orgánu k transplantaci dochází u žijících dárců. Podle 3, odst. 3, Transplantačního zákona: (3) Odběr od žijícího dárce nelze provést, pokud a) lze důvodně předpokládat, že provedení odběru by mohlo vážným způsobem ohrozit zdraví nebo život dárce, b) je dárce osoba nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení, s výjimkou dárcovství mezi dětmi a rodiči, sourozenci a mezi manželi, nebo c) vzniklo na základě posouzení zdravotní způsobilosti... důvodné podezření, že dárce trpí nemocí nebo stavem... ohrozit zdravínebo život příjemce... I zde je však darování umožněno, pouze však jde li o rodiče a děti, sourozence nebo manžele. Provedení transplantace i odběru orgánů spadá do systému základní zdravotní péče v rozsahu, v jakém ji uvádí 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění: (2) Zdravotní péče hrazená v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem zahrnuje: a) léčebnou péči ambulantní a ústavní (včetně diagnostické péče, rehabilitace, péče o chronicky nemocné a zdravotní péče o dárce tkání nebo orgánů související s jejich odběrem),... e) odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi (uchovávání, skladování, zpracování a vyšetření),... k) dopravu žijícího dárce do místa odběru a z tohoto místa, do místa poskytnutí zdravotní péče související s odběrem... str. 3 / 3
l) dopravu zemřelého dárce do místa odběru a z tohoto místa, m) dopravu odebraných tkání a orgánů... Na odběr orgánů k transplantaci se hledí jako na nedílnou součást zdravotní péče, na kterou mají nárok všichni občané, kteří jsou účastni veřejného zdravotního pojištění, pokud však nevyužili svého práva s odběrem nesouhlasit a tato skutečnost nebyla zapsána do příslušného registru. V některých případech se ke zdůvodnění nemožnosti provedení odběru k transplantaci od zemřelých osob ve výkonu trestu odnětí či vazby nesprávně používají ustanovení již neplatného zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu. Jeho 26, s názvem Odnímání částí lidského těla v souvislosti s léčebně preventivní péčí, lékařskou vědou, výzkumem a výukovými účely, odběr krve, tkání a orgánů, uváděl v odst. 4: (4) Pokud byla v souvislosti s léčebně preventivní péčí pacientovi odebrána jakákoliv část jeho těla, lze ji uchovat a použít (dále jen "část těla pacienta") a) pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, b) pro výrobu zdravotnických prostředků podle zvláštního právního předpisu, c) pro výrobu nebo přípravu léčiv podle zvláštního právního předpisu, nebo d) pro výrobu bioimplantátů... (dále jen pro lékařské potřeby)... (5) Použít tělo zemřelého lze jen pro lékařské potřeby, a to pouze pokud a) s tím zemřelý za svého života vyslovil prokazatelný písemný souhlas... b) nevzniklo podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc, c) se nejedná o zemřelého ve výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody... Z tohoto textu bývalo někdy nesprávně dovozováno, že pokud jde osobu, která zemřela ve výkonu trestu odnětí svobody, vazby nebo zabezpečovací detence, nemůže tato osoba být dárcem orgánů k transplantaci, protože její tělo nesmí být použito pro lékařské potřeby. Tento termín však byl v zákoně explicitně popsán jako lékařská věda, výzkum či výuka anebo výroba zdravotnických prostředků, léčiv apod. Tato překážka dnes již není uvedena v Zákoně o zdravotních službách, ale je třeba upozornit na skutečnost, že byla založena na mylném výkladu i v době účinnosti tohoto zákona. Dnes platný zákon č. 372/2011 Sb (Zákon o zdravotních službách) již žádná taková omezení nestanoví. U každého trestu je velmi důležitým právním institutem zánik výkonu trestu, který se uplatní vždy, když nastane faktická nemožnost trest vykonat. Důvodem zániku trestu jsou vždy skutečnosti nebo okolnosti, které nastaly až poté, co rozhodnutí o uložení trestu nabylo právní moci. K těmto skutečnostem a okolnostem se přihlíží z úřední povinnosti, přičemž podle Trestního řádu je obecnou str. 4 / 4
povinností všech orgánů činných v trestním řízení postupovat urychleně a bez zbytečných průtahů. Důvodem pro zánik výkonu trestu je: promlčení výkonu trestu upouštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku smrt odsouzeného nebo jeho prohlášení za mrtvého udělení milosti nebo vyhlášení amnestie. Analogicky se použije institut nepřípustnosti trestního stíhání, který upravuje 11, odst. 1, písm e) Trestního řádu: (1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno... e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, Uložený trest může vykonávat pouze fyzická osoba nadaná právní osobností, což je podle 15, odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb. (nový Občanský zákoník) způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Právní osobnost se nabývá narozením a zaniká smrtí člověka. Stejně tak, jako nemůže zemřelá osoba bez právní osobnosti vykonávat např. trest veřejně prospěšných prací či zákazu pobytu, nelze také pokračovat ve výkonu trestu odnětí svobody. Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem. Podle Zákona o zdravotních službách má každý pacient bez rozdílu nárok na jejich poskytnutí v rozsahu daném 2, odst. 2: (2) Zdravotními službami se rozumí a) poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona... b) konzultační služby... c) nakládání s tělem zemřelého v rozsahu stanoveném tímto zákonem... d) zdravotnická záchranná služba, e) zdravotnická dopravní služba..., jejímž účelem je... přeprava osob včetně zemřelého pacienta související s prováděním transplantací... Je třeba podotknout, že okamžikem smrti přestává být fyzická osoba pacientem a jakákoliv další péče a manipulace je již nakládáním s tělem zemřelé osoby. Zákon o poskytování zdravotních služeb v 79 definuje, jaké úkony se provádějí na těle zemřelého: (1) Na těle zemřelého lze provádět pouze tyto úkony a) prohlídku těla zemřelého, b) pitvu, včetně odběru biologického materiálu pro diagnostické účely, c) odběr orgánů pro transplantace podle transplantačního zákona, d) odběr tkání a buněk určených k použití u člověka... str. 5 / 5
(2) Úkony na těle zemřelého, s výjimkou prohlídky těla zemřelého, postupů podle transplantačního zákona a případů nařízení pitvy orgány činnými v trestním řízení podle jiného právního předpisu mohou být provedeny nejdříve za 2 hodiny poté, kdy k úmrtí došlo. Smrtí tedy přestává být osoba nadána právní osobností, zanikají veškerá její lidská a občanská práva a svobody včetně jejich eventuálních omezení ze zákona. Stejně tak zaniká její trestní odpovědnost a uložený trest. Pro postup Vězeňské služby lze využít i jinou konstrukci, kterou poskytuje Zákon o výkonu trestu v 73: Věznice propustí odsouzeného z výkonu trestu, jestliže a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu... c) propuštění nařídil státní zástupce při výkonu dozoru nad výkonem trestu... Smrtí odsouzené osoby sice stanovená doba trestu neuplynula, ale další trvání jejího trestu není možné a nelze ho vykonat pro neexistenci osoby odsouzeného. Kromě toho je povinností státního zástupce vykonávat dozor nad výkonem trestu a z tohoto postavení musí na novou skutečnost urychleně a bez zbytečných průtahů reagovat. Pravidla pro zabezpečovací detenci určuje zákon č. 129/2008 Sb. a pro vazbu zákon č. 293/93 Sb., ale je možno konstatovat, že pokud jde o předmět tohoto stanoviska, existují mezi oběma těmito normami a Zákonem o výkonu trestu odnětí svobody značné analogie. Konkrétní postup při úmrtí předepisují Vězeňské službě vyhlášky č. 109/1994 Sb. (Řád výkonu vazby) a 110/1994 Sb. (Řád výkonu trestu odnětí svobody), podle kterých musí být každé úmrtí osoby umístěné ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody neprodleně hlášeno příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, státnímu zástupci, který provádí dozor nad výkonem vazby nebo trestu a dalším orgánům. Obdobné zásady postupu se uplatní i v případě zabezpečovací detence. Ze všech výše uvedených dokumentů a skutečností vyplývá toto stanovisko KST: Smrtí zaniká právní osobnost člověka a další výkon vazby či trestu odnětí svobody není u zemřelého možno realizovat. Na těle zemřelého se provedou úkony podle Zákona o zdravotních službách (prohlídka, pitva). Pokud není zemřelý zapsán v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, je zdravotnické zařízení, v němž došlo k úmrtí, povinno neprodleně informovat nejbližší transplantační centrum o možném dárci podle Transplantačního zákona. str. 6 / 6
Zdravotnické zařízení, v němž došlo k úmrtí, oznámí bez zbytečného odkladu tuto skutečnost Vězeňské službě. Ředitel věznice neprodleně ohlásí smrt osoby státnímu zástupci, který vydá usnesení o zániku výkonu trestu či vazby z důvodu úmrtí. Dále se postupuje podle Transplantačního zákona (informování osob blízkých, zdravotní způsobilost, charakterizace...). Osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení nemůže být žijícím dárcem, s výjimkou případů, kdy se jedná o dárcovství mezi dětmi a rodiči, sourozenci a manželi. ***... Prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc. Ředitel Koordinačního střediska transplantací str. 7 / 7