Cynops pyrrhogaster Čolek ohňobřichý Synonyma Původ IUCN (Červená kniha) CITES Nejsou Japonsko Žádný záznam Žádný záznam Pár v období rozmnožování. Samec má modrý ocasní pruh který se vytváří jen během období rozmnožování. Popis: Středně velký čolek (9-13 cm; 3.5-5.5 palce) se zřetelnými parotoidními žlázami, hrubou kůží a klenutým hřbetem. Zbarvení je čokoládově hnědé až černé, z hora příležitostně podél dorzolaterálních brázd s červenými skvrnami nebo body a má oranžové až červené zbarvené břicho s temnější kresbou. Kresba na břiše je vysoce variabilní a může být tvořena body, skvrnami, vlnitými čárami, nebo mřížkou. Samce můžeme rozeznat od samic podle jejich zduřelé kloaky, v době rozmnožování, samci na ocase vyvinou červenavý nebo modravý duhově zbarvený lesk a malé vlákno na jeho špičce (chybějící u některých ras). Samci v období rozmnožování také mají hladkou kůži. C. pyrrhogaster Sasajame samice (nalevo) a samec (napravo) s bílým zrněním na břiše. Existuje 6 "ras" nebo poddruhů Cynops pyrrhogaster, každý má unikátní zbarvení a morfologický rysy a bude popsán níže. Několik těchto ras bylo rozpoznáno geneticky odlišných stejně jako navzájem reprodukčně oddělených v jednotlivých oblastech, toto může vést k tomu, že Cynops pyrrhogaster bude rozdělen na dva nebo více odlišných druhů.
Tento druh je často zaměňován s čínským čolkem východním, Cynops orientalis. Pro větší zmatek, jako Cynops orientalis je často označován i prodáván i čolek ohňobřichý. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma druhy je tvar ocasu, struktura kůže, tvar těla a celková velikost. Japonský čolek vzrůstat je mnohem větší a je více robustní stejně jako má více zrnitou strukturu kůže. Ocas C. pyrrhogaster je poměrně zúžený a špičatý na rozdíl od relativně tupého nebo oblého ocasu čínského čolka. Rovněž, C. pyrrhogaster má klenutý hřbet ve srovnání s plochými zády C. orientalis. Areál rozšíření a přirozené prostředí: Japonsko: Ostrovy Honšú, Šikoku a Kjúšú. Obývá nádrže, příkopy, pomalu tekoucí toky, jezírka a téměř každý vodní zdroj s čistou vodou kterou může najít. C. pyrrhogaster na přirozené lokalitě. C. pyrrhogaster lokalita na předměstí Tokia, Japonsko. Ubytování: Hustě zarostlé akvárium s malou oblastí země. Tito čolci jsou téměř zcela vodní až polovodní, a to v závislosti na jednotlivých populacích (rasách) a jednotlivcích. Studium ukázalo, že někteří jedinci zůstávat terestričtí pro většinu roku a vstupují do vody během období rozmnožování stejně jako čolci rodu Triturus. V zajetí mohou být považovaní za v zásadě akvatické ale oblast souše by měla byla poskytnuta. Může to být jednoduchá velká skála která vyčnívá z vody několik málo palců nebo propracovanější, rostlinami osázená oblast země. Zdá se, že tito čolci ocení hustá místa z vodních rostlin, tedy čím více sazenic tím lépe. V přírodě jsou vystaveni širokému rozmezí teplot a zdají se být daleko víc trpěliví ke středním až vysokým teplotám 70 F (21 C) než většina jiných čolků. Nicméně, pokud by si měli vybrat, zdá se, že v přírodě preferují chladnější vody, a tak bychom se měli snažit udržet vodu v rozsahu 60 74 F (15-23 C). Podle možností, ochlaďte vodu na 10-15 stupňů C v zimě pro přiblížení sezónních výkyvů. Mnoho zkušených chovatelů pravidelně nechává u čolků teploty vody v létě dosáhnout vysoko přes 70 C bez jakýchkoliv škodlivých následků a dokonce je i odchovává. Přesto mnoho jiných (včetně mne) je drží pod 70 F (21 C) také s dobrými výsledky, záleží tedy na osobní úvaze které radě dáte přednost. Blízce příbuzný čolek mečoocasý (Cynops ensicauda ssp.) je také pravidelně držen a rozmnožován v teplejší vodě. Nicméně, z mých vlastních pozorování a úspěchy s tímto druhem, nemohu doporučit teploty nad 74 F (23 C) ale samozřejmě připustím toto jako oprávněný bod k diskusi. Japonský čolek ohňobřichý se zdá výjimečně vytrvalý a odolný proti takovým teplotám, ve srovnání s dalšími druhy, ale pokud se čolci chovají ve vysokých teplotách, mohou být potenciálně stresováni a pravděpodobněji podlehnou nemocím a infekcím.
Příklad se zvláštními oranžovými skvrnami na zádech. C. pyrrhogaster má obvykle hrbolatou kůži. Potrava: V přírodě loví různé druhy bezobratlých. V zajetí se živí sortimentem živé a neživé potravy: červy, nakrájenými žížalami, larvami pakomárů (živé a mražené), komářími larvami, ploutvenkami, garnáty, tenkými pásy z hovězího srdce, lyofilizovanými kostkami nitěnek. Zatímco mnozí jedinci budou přijímat komerční "čolčí pelety", mnoho dalších bohužel ne, a jestliže vaše zvířata nejeví zájem, musíme zkusit něco jiného. Mnoho chovatelů zkouší krmit tento druh pavími očky a dalšími malými rybami. Zatímco tito čolci vskutku příležitostně v zajetí uloví malou rybu (o tom jsem se přesvědčil mnohokrát i já sám), oni nejsou nijak zvlášť zběhlí nebo přizpůsobení k tomu lovu, jako například rod Pachytriton spp. (vesloocasí) čolci. S rybami můžeme zavléci různé parazity a houbové a bakteriové infekce, a měli bychom tak pečlivě zvážit používání pavích oček ke krmení. Samec v období rozmnožování. Samec s neobvyklým zbarvením. Rozmnožování: Na začátku období rozmnožování, vyvinou samci hladkou pokožku, tenké ocasní vlákno na špičce ocasu a oblasti modravého nebo červenavého povrchového lesku podél ocasu a těla. Dvořící se samci aktivně sledují samice a ucházet se o jejich pozornost, vráží do nich, blokují jejich cestu a mávají svým ocasem směrem k samici. Ovívání ocasem je způsob jak unášet feromony směrem k samici. Samice může v období rozmnožování klást až 200 vajec. Pokud je možné, vejce jsou lepena do vodních rostlin. Vejce se líhnou přibližně za 20 dnů po nakladení (závisle na teplotě) a larvy obvykle metamorfují asi za 3-5 měsíců později.
Metamorfovaná mláďata často mají žlutý až načervenalý hřbetní proužek a jsou terestrická po dobu 1 až 3 roky před navrácením do vody jako pohlavně zralí dospělí. Tento čas může být zkrácený v zajetí zvýšeným podáváním potravy. Mláďata přijímají roupice, drobounké cvrčky, octomilky, malé žížaly, malé zavíječe voskové a další malou kořist. Přezimování se nezdá být nezbytné pro rozmnožování a mnoho chovatelů (včetně mne) rozmnožuje tyto čolky i při chovu v celoročně stejné teplotě. Nicméně, snižování teploty v nádrži asi na 10-15 stupňů C během zimy nepochybně podporuje pohlavní aktivitu a lze je doporučit. Poddruhy nebo "rasy": Jestliže s jistotou neznáte kde byl čolek odchycen, je prakticky nemožné říct s jistotou ke které rase náleží. Mnohé populace, uvnitř zeměpisného rozšíření konkrétní rasy, vykazují barevné vzory jiných ras. Zde jsou některá pravidla pro určení jednotlivých ras od Roberta Thorna z roku 1968. Ačkoli je návod zastaralý, může ještě poskytnout na problematiku určitý pohled. Také, několik ras uvedených níže může být neplatných z důvodů pokračujícího výzkumu, nebo nejsou již uznávány některými autory. *rasa Hirošima: Rozšíření - ostrovy Kjúšú, Šikoku, Oki, a Čúgoku Region na Honšú. Tento poddruh se vyznačuje kulatými body nebo skvrnami na břiše, někteří jedinci postrádají černé zabarvení úplně *rasa Sasajama či Tamba: Rozšíření - východ Čúgoku, oblast Kinki. Tento poddruh má dvě nepravidelné černé linky na karmínově červeném břichu. Často má bělavé skvrnky roztroušené na černých linkách a bělavé body nebo skvrnky podél stran těla. Specifické je jeho chování při námluvách: samci při ovívání ocasem umístí jednu zadní nohu na šíji samice.
C. pyrrhogaster Sasajama. C. pyrrhogaster Sasajama. *rasa Atsumi: Rozšíření - poloostrov Atsumi (jihovýchodně od města Nagoja). Toto je relativně malá rasa s vysokou ocasní ploutví a má nepravidelný červený hřbetní proužek a dvě nepravidelné linky z červených teček po obou stranách hřbetu. Samci v období rozmnožování postrádají červenavé barvy na ocase ale mají velmi zřetelné ocasní vlákno. Tento druh také někdy samice při ovívání ocasem během námluv umístí zadní nohu na šíji a inklinuje k rozmnožování v noci. *rasa Kanto: Rozšíření - Tokijská rovina, region na Honšú. Tento poddruh má krátký ale relativně vysoký ocas s tupým koncem. Po obou stranách břicha je široký černý proužek který obsahuje menší souvislý nebo přerušovaný červený pruh, stejně jako velký souvislý červený středem břicha. Samice často šťouchají nebo koušou samce během námluv.
C. pyrrhogaster Kanto. C. pyrrhogaster Kanto. C. pyrrhogaster Kanto. Mládě C. pyrrhogaster Kanto. *rasa Touhoku: Rozšíření - severní část Honšú. Tato rasa je možná největší v rámci velikosti těla. Břicho má velké množství černých, zvlněných skvrnek a linek.
*"prostřední" rasa: Rozšíření střední část Honšú. C. pyrrhogaster Touhoku. Černé zabarvení na břiše velmi proměnné. Odkazy: Hayashi, Terutake, and Matsui, Masafumi. (1990). Genetic differentiations within and between two local races of the Japanese newt, Cynops pyrrhogaster, in eastern Japan. Herpetologica. 46: 423-430. Maranouchi, Junsuke, Hiroaki Ueda and Osamu Ochi. (2000). Variation in age and size among breeding populations at different altitudes in the Japanese newts, Cynops pyrrhogaster. Amphibia-Reptilia. 21 (3):381-396. Stejneger, Leonhard H. (1907) "DEIMICTYLUS PYRRHOGASTER". Herpetology of Japan and adjacent territory. Bulletin (United States National Museum) Washington, D.C. : G.P.O. no. 58:16-21. Thorn, R. (1968) Les Salamandres d'europe, d'asia, et d'afrique du Nord. Paris, P. Lechevalier. Written by N. Nelson in June 2001. All of this site's content is Copyright 2000-2004 (Various copyright holders - email for details), all rights reserved. Cynops ensicauda popei photo in the logo is 2003 Tim Johnson, all rights reserved. Use of site content without written agreement is forbidden. This site is covered by US Law and International Treaties. Webmaster: Jennifer Macke Editor: Nate Nelson Site Creator: Heather Björnebo Graphic Design: John Clare