3 2000 ZPRAVODAJ 255

3 2000 ZPRAVODAJ 255

Úvodem Jaro je v plném rozkvětu. K vůni rozkvetlých stromů, křiku ptáků, jasné jarní obloze dostáváte jako náš příspěvek třetí číslo Zorného pole v roce 2000. Na výroční členské schůzi 18. února zazněla na adresu redakce Zorného pole oprávněná výtka, aby jednotlivá čísla vycházela v příslušném čtvrtletí, neboť je úsměvné, když si na podzim čtenář přečte, že se připravuje expedice za zatměním Slunce, které nastalo v srpnu. Jak se však můžete na vlastní oči přesvědčit, termíny vycházení jednotlivých čísel se již zřetelně přibližují příslušným čtvrtletím, takže dosáhnout nápravy nebude tak těžké. Problémem zůstává neustále velký hlad po tématech do Zorného pole, aby bylo možno naplnit každé číslo v plném rozsahu. Není naším cílem vydávat zpravodaj jen proto, aby vycházel, ale aby v něm čtenář našel zajímavé zprávy a (relativně) aktuální informace. Jelikož Zorné pole rozesíláme cca 150 adresátům, domníváme se, že by se mezi pravidelnými čtenáři našlo několik ochotných dopisovatelů. Rádi Vaše příspěvky zveřejníme. Jaro je vždy návratem života. Co znamená pro astronoma? Pro pozorovatele hvězd a noční oblohy je to především velmi rychle se prodlužující den, který se navíc zavedením letního času posouvá více do večerních hodin, takže soumrak nastává poměrně velmi pozdě. Naopak vysoká deklinace ekliptiky ve večerních hodinách umožňuje dobré pozorovací podmínky pro pozorování dorůstajícího Měsíce (a zákrytů hvězd Měsícem) případně pro pozorování vnitřních planet (jsou-li pozorovatelné). Má-li pozorovatel štěstí, může pozorovat po západu Slunce tzv. zodiakální světlo, tj. rozptyl světla na prachových částicích v rovině ekliptiky. Přiznejme si, komu z nás se poštěstilo zodiakální světlo vidět? Ubývá návštěvníků na hvězdárnách právě pro pozdě nastupující tmu. Zamilované páry úbytek návštěvníků nevynahradí. Co nového přináší jaro na hvězdárnu do Zlína? Začíná být opět nejisto ohledně osudu zlínské hvězdárny. Prosakují zprávy, že se ve státním rozpočtu podaří najít potřebné milióny k rekonstrukci gymnázia, v jehož areálu se hvězdárna nachází. Jelikož ve všech projektech je současná hvězdárna určená k likvidaci, je tato vyhlídka smutná. Naděje, že v závěrečné etapě rekonstrukce školy bude postavena hvězdárna nová, je slabou náplastí. Jednak proto, že nová hvězdárna bude podstatně menší (než již tak poměrně malá), jednak proto, že bude v méně výhodné poloze a v neposlední řadě proto, že je celkem reálné, že během rekonstrukce peníze dojdou a začne se škrtat v projektu. A co asi přijde škrtnout jako první? Třída*), učebna*), šatna*), aula*), hvězdárna*)? *) Nehodící se škrtněte. Buďme však optimisté. Třeba vše dopadne dobře. Zdeněk Coufal Zajímavosti jarní oblohy Orientace Nejhezčí pohled na oblohu je za dlouhých zimních nocí. Jarní obloha nám dovoluje pohlédnout na zbytek zimních souhvězdí, která však s prodlužujícím se dnem víc a více po západu Slunce mizí za obzorem. Velkým a nápadným souhvězdím je Orión, který zapadá na jihozápadním obzoru. Na obloze jej však najdeme snadno. Mezi červeným Betelgeuzem nahoře a modrým Rigelem dole je uprostřed Oriónův pás ze tří modravých hvězd. Prodloužíme-li pás, najdeme v jednom směru Aldebarana v Býku a v opačném směru Síria ve Velkém psu. Spojnice Zorné pole 3/2000, strana 2

Rigel Betelgeuze směřuje k Blížencům. Prodloužená spojnice Bellatrix Betelgeuze směruje k Prokyonu v Malém psu. Nejjasnější hvězdy zimní oblohy jsou uspořádány do šestiúhelníhku, v jehož středu je Betelgeuze a na vrcholech leží postupně Rigel, Aldebaran, Capella ve Vozkovi, Kastor s Polluxem, Prokyon a Sírius. K orientaci na jarní obloze slouží trojúhelník tří jasných hvězd: Regulus ve Lvu, modravá Spica v Panně a oranžový Arkturus v Pastýři. Nad jižním obzorem jsou patrna již souhvězdí jarní Rak a Lev, na východě je patrný Pastýř (Bootes) a Panna. Z cirkumpolárních souhvězdí nad hlavou září Velká medvědice, západně Vozka. Pod ojí Velkého vozu najdeme Honicí psy a pod nimi nad Pannou uvidíme matný shluk slabých hvězd Vlasy Bereniky. Pod Lvem, Pannou a Váhami se při obzoru klikatí Hydra s hlavou vztyčenou k severu. Orión Orión byl statný a sličný lovec, jehož otcem byl bůh moří Poseidón a matkou náruživá lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy, a proto měl Orión v Artemidě mocnou ochránkyni. Od svého otce dostal do vínku schopnost pohybovat se i nejhlubším moři. To ho však vedlo k všelijakým neplechám. Pronásledoval sličné nymfy Plejády tak dlouho, až uprosily Dia, aby je raději proměnil v nějaká zvířata. Zeus jim vyhověl a proměnil je v holuby a Zorné pole 3/2000, strana 3

později ve skupinu hvězd na obloze, dodnes nazývanou Plejády. Jindy zase Orión svým chvástáním urazil bohyni Héru, a ta jej za trest dala bodnout obrovským štírem. Orión sice zemřel, ale na přímluvu Artemidy byl i se svým Psem Síriem přenesen na oblohu právě proti Štíru. Ti dva se dodnes nenávidí. Orión mizí za západním obzorem v době, kdy se na východě objevuje Štír. Souhvězdí Orión je bezesporu jedno z nejhezčích na obloze. Bylo známo už v Mezopotámii. Tamější kmeny je nazývaly Uru-anna (světlo oblohy). Z tohoto názvu vzniklo jméno Orión, které se dochovalo do dnešní doby. Hvězda α Ori, Betelgeuze, je nepravidelná proměnná. Její poloměr je větší než vzdálenost Země od Slunce! Mění se však v obdobích pěti až šesti roků. Její oranžově červená barva ji dělá nápadným objektem na zimní obloze. Většina ostatních hvězd v Oriónu je bílá až namodralá, neboť mají vysokou teplotu. Tvoří asociaci se společným původem, která čítá na dvě stě hvězd, má průměr 300 LY a je od nás vzdálena 1 500 LY. Středem asociace je Velká mlhovina v Oriónově meči, viditelná pouhým okem (M 42). Je to rozsáhlá plynná mlhovina, obsahující celkovou hmotu rovnou 300 slunečních hmot. Představuje zbytky původního matečného materiálu, z něhož jednotlivé hvězdy asociace vznikaly zhušťováním. U hvězdy ζ Ori v pásu je zářící plynná mlhovina (IC 434), na kterou se promítá záliv tmavé neosvětlené mezihvězdné hmoty. Zálivu se podle jeho tvaru říká Koňská hlava. V levém rameni Orióna je modrobílá hvězda Bellatrix Válečnice. V astrologických spisech se můžeme dočíst, že ženy narozené pod jejím vlivem jsou velmi výmluvné. Ve směru od hvězdy ξ Ori k nám kolem 20. října přilétá proud částic původem z rozpadající se Halleyovy komety Orionidy. Velký pes Toto dávné souhvězdí představuje Lailapsa ležícího u nohou lovce Orióna. Byl darem bohyně lovu Artemidy a byl proslulý tím, že mu nic neuteklo (na obloze zírá jedním okem na Orióna a druhým na blízkého Zajíce). Pro Egypťany byl Velký pes nejdůležitějším souhvězdím na celé obloze proto, že egyptský bůh Anubis měl psí hlavu. Souhvězdí Velkého psa najdeme bez obtíží. Oriónův pás směřuje k jeho nejjasnější hvězdě Síriovi (α CMa). V naších zeměpisných šířkách zůstává blízko obzoru. Neklid vzduchu proto způsobuje, že bliká (scintiluje), zvláště za mrazivých nocí. Řecky seirios znamená jiskřící, blikající. Pro Hindy byl bohem deště, Chaldejci ho nazývali Psí hvězda. Síriův hieroglyf se často objevuje v písemných památkách a na stěnách chrámů u Nilu. Jeho východ před Sluncem (heliaktický východ) oznamoval roční záplavy Nilu. Sírius je nejjasnější hvězda na obloze vůbec. Vysílá 23 více světla než Slunce a je od nás vzdálena 9 LY. Mezi nejbližšími hvězdami do vzdálenosti 11 LY má Sírius největší svítivost. Průměr Síria je 2 větší než průměr Slunce. Jeho povrchová teplota je asi 10 000 K. Má malého průvodce, označovaného Sírius B, je v těsné blízkosti Síria. Ze Síria B dopadá do našeho oka 10 000 méně světla než ze samotného Síria. Jeho hmota je stejná jako hmota našeho Slunce, ale jeho objem je 100 000 menší než objem Slunce. Jedná se o degenerovanou hvězdu, kterým říkáme bílí trpaslíci. Do tak malého objemu se smršťují hvězdy podobné našemu Slunci ke konci svého života působením vlastní gravitace. Zorné pole 3/2000, strana 4

Vozka Vozka na zimní obloze je řecký král Erichthonios, syn chromého boha Hefaista. Vychovávala jej sama bohyně Athéna, a když dospěl, stal se aténským králem. Proslul tím, že jako první zapřáhl koně do vozu a stal se mistrem v ovládání spřežení. Vůz vynalezl jako nezbytnost, neboť byl po svém otci chromý. Byl to ovšem záslužný čin, užitečný všemu lidstvu, a proto Zeus Erchthonia přenesl po jeho smrti na oblohu, kde ho můžeme jako Vozku vidět dodnes. Rozhodnutím samého Dia se dostala na oblohu i Capella (Kozička). Je to koza, která svým mlékem kojila malého Dia na ostrově Krétě, kde ho jeho matka skrývala před všepožírajícím Chronosem. Zeus pak kozu z vděčnosti umístil na obloze, kde dodnes září jako nejjasnější hvězda Vozky. Její jméno Amaltea má dnes jeden z Jupiterových měsíčků. Souhvězdí Vozky leží v Mléčné dráze a můžeme je snadno vyhledat. Jeho nejjasnější hvězda Capella je u nás cirkumpolární a můžeme ji i s Kůzlátky ε, ζ a η Aur vidět po celý rok. Capella má stejnou barvu a tedy i povrchovou teplotu jako naše Slunce. Jinak je mezi nimi velký rozdíl. Capella je dvojhvězda skládající se ze dvou blízkých žlutých obrů, vzdálených od sebe jako Slunce od Země. Obě složky nelze rozlišit ani největšími dalekohledy, informace nám poskytuje pouze spektrum hvězdy. Nejzajímavějším objektem ve Vozkovi je ε Aur. Toto Kůzlátko je zákrytová dvojhvězda, jejíž menší složka má v průměru 300 mil. km, kdežto větší složka má průměr přes 4 mld. km. Vešla by se do ní celá naše Sluneční soustava až po Saturna. Je to největší známá hvězda ve Vesmíru. Menší složka svítí, proto ji vidíme. Její obrovský průvodce je však příliš chladný, takže je pro nás neviditelný. Je to zřejmě rodící se hvězda. Vlastní gravitací se poměrně rychle smršťuje, a tím zahřívá své nitro. Teplota nitra i povrchu pozvolna stoupá, těleso bude nejdřív infračervenou, pak červenou prahvězdou. Až teplota ve středu dosáhne 7 mil. K, zapálí se tam termonukleární reakce a z prahvězdy se stane normální hvězda. Blíženci Blíženci (Kastor a Pollux) byli synové Dia a spartské královny Ledy. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Kastor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní, Polllux byl zase znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby argonautů do Kolchidy pro rouno. Během plavby vypukla velká bouře. Plavci se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti jednoho z nich ani druhý nechtěl žít. Proto je Zeus proměnil v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je tak navěky zářit vedle sebe na obloze. Blíženci jsou zvířetníkové souhvězdí, které leží částečně v Mléčné dráze. Nejjasnější hvězdy Kastor a Pollux jsou si naprosto nepodobné. Bližší a jasnější Pollux je osamocený oranžový obr, bez průvodců a bez zajímavostí. Je to nám nejbližší obr vůbec. Jeho bratr Kastor patří naopak k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Dalekohledem jej vidíme jako Zorné pole 3/2000, strana 5

dvě modré hvězdy (Kastor A a Kastor B) a opodál načervenalého trpaslíka (Kastor C). Hvězdy A a B se oběhnou jednou za 340 roků, kdežto vzdálený trpaslík C potřebuje několik tisíc let, aby obě modré hvězdy oběhl. Každá z těchto hvězd je spektroskopicky dvojhvězdou. Kastor je tedy šestihvězda složená ze tří těsných dvojic. Nedaleko hvězdy η Gem je hvězdokupa M 35 viditelná za tmavé noci i pouhým okem. U Kastora je radiant meteorického roje geminid, které lze pozorovat mezi 8. a 15. prosincem (maximum 13. 12.). Mateřským tělesem Geminid je asteroid (3 200) Phaeton. Malý Pes Malý pes je jedním z loveckých psů samotné bohyně Artemis, nebo pes ze smečky Oriónovy. Arabové a Římané viděli v Malém psovi štěňátko. Souhvězdí Malý pes je pod Blíženci a východně od Orióna. Nejjasnějších hvězda je Prokyon. Snadno ho najdeme, neboť tvoří se Síriem a Betelguze rovnostranný trojúhelník. Je poměrně blízko (11 LY), proto patří k nejjasnějším hvězdám na obloze. Prokyon nemá po obloze rovnoměrný přímý pohyb, ale pohybuje se po vlnovce. To je způsobeno neviditelným průvodcem malým bílým trpaslíkem. Prokyonův průvodce je 5 slabší než průvodce Síria, a bylo proto velmi nesnadné jej objevit dalekohledem. Nejprve byl zjištěn početně na základě známých zákonů a potom teprve objeven (v r. 1896 na Lickově hvězdárně). Velká medvědice Velká medvědice (resp. její část Velký vůz) je nejznámější souhvězdí naší oblohy. Jeho sedm nejjasnějších hvězd má tvar vozu nebo též naběračky. Je zajímavé, že řada od sebe oddělených starých národů viděla v tomto souhvězdí podobu medvěda (národy v Mezopotámii, severní Asii, Féničané, Peršané, Řekové, ale i severoameričtí Indiáni). Řekové vysvětlovali vznik souhvězdí Velké medvědice následovně: Arkádská princezna Kallistó vzbudila svou krásou žárlivost Héry, manželky nejvyššího boha Dia. Proto ji rozhněvaná bohyně proměnila v medvěda a vyhnala do lesů. Marně ji Kallistó prosila, aby ji ponechala lidskou podobu, Héra však byla neoblomná. A tak bývalá princezna bloudila po lesích a bála se divoké zvěře, neboť zapomínala, že je sama divokým zvířetem. Záhy však poznala i strach z lovců a jejich psů. Jednou zahlédla mezi pronásledovateli svého syna Arkase. Přiblížila se k němu a chtěla ho obejmout. Arkas v obraně namířil na matku kopí. V posledním okamžiku zasáhl Zeus, a aby zabránil zlému činu, proměnil i syna ve zvíře v malého medvěda. Protože však oba měl rád, umístil je na obloze. Velkou medvědici i jejího syna Malého medvěda. Střední hvězda oje Velkého vozu se nazývá Mizar (arabsky pás). Je od nás vzdálena 78 LY. Nedaleko Mizaru je slabší hvězda Alkor, často sloužící ke zkoušce zraku. Malým dalekohledem zjistíme, že Mizar je dvojhvězda, a vidíme tedy hvězdy tři: Mizar, jeho průvodce a Alkor. Avšak každá z nich je dvojhvězda, jedna dokonce trojhvězda. Obě složky jsou však tak blízko sebe, že je lze rozeznat jen spektroskopicky. Mizar je tedy sedmihvězdou. Mimochodem Mizar byla první pozorovaná spektroskopická dvojhvězda (v r. 1889). Hvězdy Merak (ledví Medvěda) a Dubhe (záda Medvěda) ukazují k Polárce. Zorné pole 3/2000, strana 6

Rak Toto souhvězdí prý připomíná velkého kraba, který pomáhal Hydře v boji proti Héraklovi. Jedním z hrdinských činů Hérakla bylo utkání s devítihlavou Hydrou, která žila v bažinách u města Lerny a pustošila okolí. Hydra měla v zápase pomocníka v obrovském krabovi s ostrými klepety. Když se krab zakousl Héraklovi do nohy, střelil po něm Héraklův pomocník pastýř Ioláos šípem a dobře mířenou ranou kraba usmrtil. Hydra se po něm ohlédla a v tom okamžiku jí Ioláos upálil hlavu hořícím stromem. Zatímco useknuté hlavy okamžitě zas narůstaly, upálená hlava narůst už nemohla. A tak krab, který chtěl Hydře pomoci, způsobil vlastně její záhubu. Přesto jej bohyně Héra přenesla na oblohu, protože nadržovala všem Héraklovým nepřátelům. Rak je nevýrazné souhvězdí v trojúhelníku hvězd Pollux, Prokyon a Regulus. Je to nejchudší souhvězdí zvířetníku. Kdysi býval Rak nejsevernějším souhvězdím ve zvířetníku, takže v něm bylo Slunce v době letního slunovratu. Nejsevernější rovnoběžka na Zemi, kde Slunce jednou do roka je v nadhlavníku, se dodnes nazývá obratník Raka, ačkoli Slunce je v souhvězdí Blíženců. Tento posun je důsledek pohybů pólů a rovníku precese. Nejzajímavějším objektem v raku je ote- Souhvězdí Rak vřená hvězdokupa Jesličky (Praesepe) M 44. Je viditelná pouhým okem jako mlhavý svítící obláček, připomínající rozcuchané seno v jesličkách. Triedrem rozeznáme jasnější hvězdy. Hvězdokupa je vzdálena 500 LY, má průměr 15 LY a obsahuje přes 100 hvězd. Po obou stranách Jesliček jsou hvězdy δ a γ Cnc zvané Oslíci. Jižní Oslík (Asellus australis) je přesně v ekliptice, takže jej Slunce jednou za rok při své pouti po nebeské klenbě zakryje. Druhý Oslík (Asellus borealis) se u Jesliček přiživuje ze severní strany. Malý medvěd Podle řecké báje Arkas, syn arkádské princezny a boha Dia, byl přeměněn v medvěda v okamžiku, kdy vrhal oštěp na medvědici svou matku. Bohyně Héra byla pohoršena, že se její sokyně se synem dostala na oblohu. Vyžádala si proto od boha moří slib, že je nikdy nenechá s jinými souhvězdími odpočinout pod obzorem v mořských vlnách. Proto oba Medvědi nikdy nezapadají a musí stále obíhat kolem pólu jako souhvězdí cirkumpolární. V tomto souhvězdí je jen málo zajímavých objektů. Nejdůležitější z nich je hvězda Polárka pro svou blízkost k světovému severnímu pólu. Také se jí někdy říká Severka. Zorné pole 3/2000, strana 7

Polárka je od pólu vzdálena o něco méně než stupeň (necelé dva průměry Měsíce). Proto opisuje kolem pólu malý kroužek. Stojí za zmínku, že ani pól (bod, kolem kterého se zdánlivě otáčí celá obloha), nezůstává na stejném místě. Opisuje na obloze kružnici jednou za 26 000 let (tzv. Platónův rok). Za 13 000 roků bude pól u hvězdy Vegy v souhvězdí Lyry, Vega se pak stane Polárkou, Za dalších 13 000 let se vrátí severní pól zase na místo, které zaujímá dnes. Tomuto pohybu pólu se říká precese zemské osy. Polárka má asi miliónkrát větší objem než Slunce. Její jasnost i velikost se pravidelně mění (pulsuje) jednou za 4 dny. Je od nás vzdálena přes 400 LY. Tato obří pulsující hvězda je dvojhvězdou. Její průvodce však nebyl přímo pozorován. Obíhá jednou za 30 let a projevuje se ve spektru Polárky. Ve skutečnosti je to však pětihvězda. Obrys Malého vozu je tvořen sedmi hvězdami, podobně jako u Velkého vozu. Dvě jasnější hvězdy β a γ, které tvoří zadní kola, se nazývají strážci pólu. Lev Vyhlášená delfská věštkyně Pýthie poradila kdysi hrdinovi Héraklovi (Herkulovi), aby vstoupil do služeb mykénského krále. Mykény jsou starobylé město na Péloponésu. Dodnes jsou tam zachovány zdi královského hradu. Hérakles uposlechl a odešel do Mykén, kde dostal několik obtížných úkolů. Nejdříve měl zabít lva, který žil v blízkých horách. Souhvězdí Lev Lev byl neobyčejně velký a sužoval celý kraj. Hérakles jej našel v jedné jeskyni a omráčil ho mohutným kyjem. Pak ho zardousil a odnesl králi do Mykén. Král se velmi poděsil, jednak z obrovského lva, jednak z Héraklovy síly. Proto vyslal Hérakla za novým úkolem zabít Hydru. I tento úkol Héraklés splnil se zdarem. Pro svou velkou statečnost se stal záhy proslulým a nesmrtelným. Byl přijat mezi bohy na Olymp a dostal se i na oblohu. S ním se tam na památku jeho hrdinských činů objevily i jeho oběti: Lev, Hydra a Rak. Zorné pole 3/2000, strana 8

Lev je zvířetníkové souhvězdí, které svým tvarem připomíná krále zvířat. Mezi 11. a 20. listopadem vyletují od hvězdy ζ Leo meteory roje leonid (poblíž ζ Leo mají leonidy radiant). Tento roj je pozůstatkem Tempelovy komety a Země se vždy po třiatřiceti letech setkává s nejbohatším oblakem jejích částic. Tak tomu bylo i v listopadu 1999, kdy u nás bylo bohužel zataženo. Jasný Regulus je jedním ze čtyř strážců oblohy čili královských hvězd. Byly to hvězdy, které na úsvitu dějin označovaly bod letního slunovratu (Regulus), jarní bod (Aldebaran), zimní slunovrat (Fomalhaut) a podzimní bod (Antares). Královské hvězdy rozdělovaly dráhu Slunce (ekliptiku), a tím i rok na čtyři části roční období. Panna V době zlatého věku na Zemi člověk ještě neznal zákony a sám od sebe ctil právo a věrnost. Tehdy sestoupila mezi lidi bohyně spravedlnosti a pořádku, Astraia, dcera Diova. Učila lidi znát řád, spravedlnost a právo. Tehdy prý bylo na Zemi dobře. Potom se však lidé stávali sobeckými, mysleli jen na své osobní zájmy, vymýšleli zbraně, kterými zabíjeli své bližní, a olupovali nevinné. Země byla zbrocena krví a bohové ji opustili. Poslední zůstala Astraia v naději, že se jí ještě podaří odvrátit Diův hněv a zkázu lidstva. Nakonec však i ona Zemi opustila a odebrala se opět mezi ostatní bohy. Souhvězdí Panna Nejjasnější hvězdou souhvězdí Panny je Spica. V okamžiku, kdy Slunce prochází podzimním bodem v souhvězdí Panny, končí astronomické léto a nastává podzim. Panna je Zorné pole 3/2000, strana 9

zvířetníkové souhvězdí, v němž se protíná ekliptika s rovníkem (v podzimním bodě), přibližně uprostřed mezi hvězdami β Vir a η Vir. Nedaleká γ Vir (Arich, Porrima) je pěkná dvojhvězda. Nejzajímavější objekty v souhvězdí Panny jsou hnízdo galaxií a kvasar označený 3C 273. Hnízdo galaxií v Panně je vzdáleno 60 mil. LY. Je v něm přibližně 3 000 galaxií, z nichž 2 000 spirálních. Hnízdo galaxií v Panně je význačné tím, že představuje přibližně střed naší Supergalaxie. Místní skupina galaxií, k níž patří naše Galaxie, M 31 v Andromedě a Magellanova oblaka, je u jižního okraje naší Supergalaxie. Obíháme tedy kolem hnízda galaxií v Panně. Průměr naší Supergalaxie je přibližně 150 mil. LY a obsahuje asi 100 000 galaxií. Objekt 3C 273 je prvým objeveným kvasarem. Je také prvým kvasarem, u něhož bylo zjištěno velice intenzívní rentgenové záření a záření gama. Pastýř Honák Podle dávné pověsti byl kterýsi chudý pastýř oloupen bratry o své stádečko volů. Toulal se pak jako žebrák světem. Všude viděl, jak musí rolníci těžce pracovat, aby získali potravu pro sebe a své rodiny. Přemýšlel, jak by jim pomohl, až se mu podařilo vyrobit první pluh tažený zvířaty. Přenesl tak tíhu práce na silné voly zapřažené do pluhu a zbavil tím lidi odvěké dřiny. Za to, že lidem pomohl, zvěčnil Zeus prostého poháněče volů na obloze jakou souhvězdí Honáka. Staří Čechové viděli v tomto souhvězdí jarní oblohy Přemysla Oráče. Souhvězdí Pastýře má tvar arabské dvojky začínající u Severní koruny. Ve spodním obloučku dvojky je uprostřed jasný oranžový Arkturus, který spolu s Vegou je nejjasnější hvězdou severní oblohy. Arkturus byl první hvězdou pozorovanou za dne dalekohledem (v r. 1635). Je nápadný právě svou oranžovou barvou a ve srovnání se Sluncem je to pravý obr, jeho objem je totiž 10 000 větší než objem Slunce. Je od nás vzdálen 36 LY. Má rychlý vlastní pohyb po obloze posune se za 800 roků o průměr Měsíce. Hvězda ε Boo (zvaná Izar) je pokládána za nejkrásnější dvojhvězdu na obloze. Proto se Souhvězdí Pastýř jí také říká Pulcherrima (lat. nejkrásnější). Jasnější žlutá složka má ve vzdálenosti 3 slabšího modrého průvodce. Rozlišíme je i malým dalekohledem. Ze spektra soudíme, že žlutá složka sama je dvojitá, takže Pulcherrima je vlastně trojhvězdou. V severní části Pastýře leží radiant, z něhož 3. ledna vyletují (zdánlivě) meteory zvané bootidy. Častěji se však pro tento meteorický roj z počátku ledna užívá názvu kvadrantidy. Zorné pole 3/2000, strana 10

Ve starších dobách bylo totiž v místě radiantu souhvězdí Zední kvadrant, které dnes už neexistuje. Severní koruna Severní koruna byla původně čelenka nebo královská korunka Ariadny, dcery krétského krále Mínoa. Ten dal zbudovat labyrint pro svého nevlastního syna Mínotaura, kterého chtěl ukrýt před světem, neboť měl lidské tělo a hlavu býka. Tomuto netvoru byli předhazováni za oběť chlapci a dívky z Atén. Mezi obětovanými chlapci měl být jednou i syn aténského krále Théseus. Poněvadž se zalíbil Ariadně, dostal od ní klubko nití, aby v labyrintu nezabloudil, a meč, který měl Mínotaura zabít. Théseovi se podařilo obludu zdolat a i s Ariadnou uprchnout před hněvem krále na ostrov Naxos. Tam však Ariadnu zanechal a odplul do Atén sám. Ariadnu si pak vzal za ženu bůh Dionýsos a daroval jí překrásnou čelenku, aby ji potěšil v jejím stesku po Théseovi. Po Ariadnině smrti vyhodil Dionýsos její členku na oblohu, aby ji už žádná žena nemohla nosit. Drahokamy se proměnily ve hvězdy a září na obloze jako souhvězdí Severní koruny. Nejjasnější hvězda Gemma (drahokam) je zdálena 65 LY a z jejího spektra soudíme, že kolem ní obíhá neviditelný průvodce s oběžnou dobou 17,5 dne. Hvězda R CrB je proměnný veleobr. Je pozorovatelná i malým dalekohledem. Po určitou dobu její jasnost zůstává stejná, načež prudce klesne, takže je pak viditelná jen velkým dalekohledem. Občas tento hvězdný veleobr vyvrhává obrovský oblak plynů bohatých na uhlík. Zastíní-li tento oblak hvězdu, pozorujeme prudký pokles její jasnosti. Uhlík vzniká hluboko v nitru R CrB termonukleárními reakcemi z hélia. Hvězda T CrB také občas exploduje a vyvrhuje množství plynů. na rozdíl od R CrB se při každé explozi velmi zjasňuje. Říkáme jí rekurentní nova. Poslední vzplanutí pozorovali astronomové roku 1946, avšak exploze pozorovaná v onom roce se ve skutečnosti odehrávala v době, kdy Řekové zvítězili u Marathónu nad přesilou Peršanů. Vlasy Bereniky Krasavice Berenika byla egyptská královna. Když její manžel král Ptolemaios byl na nebezpečné válečné výpravě proti Asyřanům, slíbila Berenika bohyni Venuši darem své krásné vlasy, vrátí-li se manžel z boje živ a zdráv. Když se král z boje šťastně vrátil, dostála Berenika svému slovu a obětovala nádherné kadeře ve Venušině chrámu. Druhého dne se královniny vlasy z chrámu ztratily. Strážcové chrámu měli být přísně potrestáni za nedbalou službu. Zachránil je však královský astronom, Řek Konon z ostrova Samu. Konon ukázal rozhněvanému králi ztracené kadeře na obloze. Prý sama Venuše je umístila mezi hvězdy. Polichocený král i královna tomu uvěřili a chrámovým strážcům jejich nedbalost prominuli. Ale astronomům přibylo na obloze další souhvězdí Vlasy Bereniky. Pouhým okem v něm mnoho hvězd neuvidíme. Podíváme-li se však triedrem, spatříme velké množství nepravidelně rozhozených hvězd. Tyto hvězdy patří k naší Galaxii a jsou od nás vzdáleny desítky světelných let. Avšak ve vzdálenosti 350 mil. LY je velká skupina tisíce cizích galaxií hnízdo galaxií. Bohužel, lze je pozorovat jen velkými dalekohledy. Zorné pole 3/2000, strana 11

Tipy pro pozorovatele 24. května (St) ve 2.51 nastává konjunkce Neptuna s Měsícem: Neptun bude 2,1 severně od Měsíce a bude pozorovatelný již malým dalekohledem jako slabý objekt s jasností 7,9 mag. 1. června (Čt) v 19.00 se nachází Pluto v opozici, téhož dne se (pochopitelně) nachází nejblíže Zemi, a to ve vzdálenosti 29 274 AU (4,4 mld. km). Pluto má 13,7 mag. Od 5. června (Po) do cca 25. června (Ne) jsou po dobu tří týdnů příznivé podmínky pro pozorování planety Merkur, která je vidět krátce po západu Slunce na ZSZ nízko nad obzorem (nejvýše 12 ). Jasnost klesá z 0,3 mag na 3,3 mag. 21. června (St) ve 3.48 nastává letní slunovrat, Slunce vstupuje do znamená Raka. Začíná astronomické léto. 29. června (Čt) v 2.21 nastává konjunkce Jupitera s Měsícem. Jupiter se nachází 4,6 severně od Měsíce a má jasnost 2,1 mag. 4. července (Út) ve 2.00 je Země v odsluní (afelu), tj. nejdále od Slunce, ve vzdálenosti 1,017 AU, tj. 152,1 mil. km. 26. července (St) před východem Slunce jsou příznivé podmínky pro sledování planety Merkur. 28. července (Pá) je největší aktivita meteorického roje δ Akvaridy. 4. srpna (Pá) ve 21.56 se planetka Ceres (8,8 mag) nachází v konjunkci s Měsícem (Ceres 2,7 severně). 13. srpna (Ne) nastává největší aktivita meteorického roje Perseidy. 14. srpna (Po) ve 21.38 nastává konjunkce planety Uran (5,7mag.) s Měsícem. Uran bude 2,3 severně. Pozorovatelnost úkazu bude špatná, neboť Měsíc je téměř v úplňku. 28. srpna (Po) mezi 3.48 4.18 nastává zákryt planety Mars Měsícem. U nás není úkaz pozorovatelný, neboť Měsíc vychází až ve 4.25. Fáze Měsíce nov první čtvrt úplněk poslední čtvrt 4. 5. v 6.12 10. 5. ve 22.01 18. 5. v 9.34 26. 5. ve 13.55 2. 6. ve 14.14 9. 6. v 5.29 17. 6. v 00.27 25. 6. ve 3.00 1. 7. ve 21.20 8. 7. ve 14.53 16. 7. v 15.55 24. 7. ve 13.02 31. 7. ve 4.25 7. 8. ve 3.02 15. 8. v 7.13 21. 8. ve 20.51 Zdeněk Coufal Znáte Gluony? V červenci minulého roku se v novinách objevil článek o novém projektu evropských fyziků, kteří chtěli nechat srazit dvě jádra olova. Senzacechtiví novináři se zprávy okamžitě ujali nebo se spíše ujali poznámky teoretika Franka Wilczeka. Ten uvedl několik možností důsledků srážky: srážka může vytvořit černou díru, která pohltí Zemi srážka může vyvolat nestabilitu vakua vzniknou podivince (hrudky hmoty tvořené podivnými kvarky), které by mohly postupně změnit v podivnou formu hmoty celou Zemi. Zorné pole 3/2000, strana 12

Všechny tyto teorie byly vyvráceny a v únoru letošního roku oběhla svět zpráva o úspěšnosti celého projektu. Vědci z Evropské laboratoře pro výzkum fyziky částic CERN, kteří měli experiment na svědomí, stáli před nelehkým úkolem. Při srážce totiž vzniká kvark-gluonové plazma, avšak kvarky nelze zachytit žádným detektorem a problém byl také omezený časový úsek ke studiu. Vědci se ale nedali zaskočit. Pomocí urychlovače nazvaného superprotonový synchrotron (SPS) dodali jádrům olova rychlost blízkou rychlosti světla (99,95 % rychlosti světla) a nechali je narazit do olověného terčíku. Při srážce atomů olova s atomy terčíku se pohybová energie přeměnila na energii tepelnou a vyvinula teplotu řádově 10 12 C. Důsledkem takto obrovské teploty se protony a neutrony v jádrech olova roztavily a na několik milióntin sekundy se rozpadly na kvark-gluonové plasma. Byl to ohromný úspěch, neboť kvarky nelze přinutit, aby existovaly samy o sobě. Vždy se skrývají uvnitř protonů a neutronů. Kvark-gluonové plazma, větší kuličky jsou nukleony, menší kvarky Gluony jsou elementární částice, které spolu s kvarky sdílejí své vězení uvnitř protonů a neutronů. Ve stavu kvark-gluonového plasmatu se vesmír nacházel několik milióntin sekundy po Velkém třesku. Při postupném chládnutí vesmíru se kvarky a gluony začaly měnit na protony a neutrony. Jak už bylo uvedeno, vědci to neměli lehké. Malý časový úsek ke studiu a naprostá neviditelnost kvarků pro detektory to vše jim stěžovalo práci. Po šesti letech výzkumů však nenalezli žádné jiné vysvětlení tolika pozorovaných jevů, než teorii vzniku kvark gluonového plasmatu. Pro tuto teorii existuje několik důkazů: V prvních okamžicích po srážce vznikají častice J/ψ. Pokud kvark-gluonové plasma vznikne, mělo by ohnivou kouli opouštět méně těchto částic. Přesně tohle bylo pozorováno. Volné kvarky a gluony by měly do sebe narážet. Při tomto procesu mají vznikat fotony o vysokých energiích. Detektory zachytily zvýšený počet fotonů. Zorné pole 3/2000, strana 13

Kvark-gluonové plasma by mělo produkovat větší množství podivných částic (částice složené z podivných kvarků). Detektory potvrdily zvýšený počet těchto částic. Na závěr nezbývá, než jen vědcům z laboratoře CERN pogratulovat. Lidstvo je zase o krok blíže k poznání vzniku a vývoje vesmíru. Zajímavostí na celém projektu je i to, že se na něm podílelo několik českých vědců z Fyzikálního ústavu AV ČR a z Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži u Prahy. Tomáš Brázdil Sýrový Mars V současné době jediná sonda kroužící kolem Marsu Mars Global Surveyor celkem pravidelně chystá astronomům různá překvapení. Vezměme například překvapení publikované NASA 9. března 2000 polární čepičky. Severní čepička, zobrazena je oblast 1,5 2,2 km s rozlišením 3 m na obrazový bod. Fotografováno 5. dubna 1999. Jižní čepička, plošiny jsou přibližně 3 5 m nad terénem, zobrazena je oblast 3 4,5 km s rozlišením 7,3 m na obrazový bod. Fotografováno 3. srpna 1999. Dalo by se přepokládat, že obě polární oblasti planety budou podobné. Na Zemi jsme tomu zvyklí, sněhový příkrov Antarktidy je od grónského k nerozeznání. Mars je však jiná planeta a pozemské zkušenosti evidentně nejsou zcela přenositelné. Čepičky se jedna od druhé dosti liší severní čepička je plochá, pokrytá mělkými důlky, čepička jižní naopak obsahuje hlubší jámy, kaňony a jimy ohraničené plošiny. Poezie rozhodně astrofyzikům v NASA nechybí, takže severní čepička vypadá jako tvaroh zatímco jižní jako řez Zorné pole 3/2000, strana 14

ementálem. Nakolik se NASA se sýry trefila můžete posoudit na přiložených fotografiích sami. Povrch jižní čepičky nemá zatím na Marsu nikde jinde obdobu. Pozorované útvary pravděpodobně vznikly částečnou erozí, takže v místech, kde byl materiál odstraněn vznikly prohlubně a naopak, zbytky původního povrchu vytvořily plošiny. Rozdíl mezi jižní a severní čepičkou naznačuje, že obě oblasti měly po dlouhou dobu (tisíce, možná až miliony let) odlišné klima. Není přesně známo, jaké má čepička na jihu složení, ale je pravděpodobné, že část její hmoty tvoří zmrzlý oxid uhličitý. Zmíněný tvar terénu tuto hypotézu podporuje, neboť severní čepička je složena převážně z vodního ledu (přítomnost vodního ledu měla potvrdit neúspěšná sonda Mars Polar Lander), a její vzhled je zcela odlišný. Jižní čepička CO 2 proto nejspíše skutečně obsahuje, i když dosud není zřejmé, jestli CO 2 tvoří pouze několikametrovou povrchou slupku nebo jestli jsou z oxidu uhličitého celé 2 3 km tlusté bloky masivu čepičky. Znalost chemického složení jižní čepičky je důležitá jednak pro pochopení historie Marsu a jednak (což nás pozemšťany zajímá) pro případné podpoření teorií existence marťanského života (ať již minulého, nebo současného). Kdyby se zjistilo, že je jižní čepička (stejně jako severní) složena převážně z vodního ledu, začalo by dosti velké množství CO 2 na Marsu scházet. Podobná situace je na Zemi původně velmi velké množství volného CO 2 (v historii Země byly epochy, kdy oxid uhličitý v atmosféře převažoval) bylo živými organizmy v oceánech postupně zabudováno do vápencových masivů rozmístěných po celé planetě. Bude-li naopak jižní čepička převážně z CO 2, bude ho na Marsu dostatek a teorie živého Marsu podpůrnou hypotézu nezískají. Martin Kolařík Krabí mlhovina jak ji neznáte Krabí mlhovina (M 1) je spolu s Prstencovou mlhovinou v Lyře (M 57) nejznámější mezi pozůstatky po výbuších supernov, možná proto, že je dobře viditelná i malým dalekohledem (poblíž hvězdy ζ souhvězdí Býka). Výbuch této supernovy byl pozorován v roce 1054 a od té doby se nově vzniklá mlhovina stále rozpíná. Původní hvězda byla několikrát hmotnější než Slunce, a proto po ní ve středu mlhoviny zůstala neutronová hvězda (Slunce po sobě na konci své existence bílého trpaslíka). Tato neutronová hvězda zdědila část hmotnosti hvězdy (nyní váží stejně jako Slunce), její rotační moment hybnosti a magnetické pole. Jelikož jsou její současné rozměry velmi malé (průměr je kolem 20 km), musí nutně (vzhledem ke zmíněnému rotačnímu momentu hybnosti) rotovat velmi rychle. Pozorovaná rotační perioda (v rádiové, viditelné i rentgenové oblasti spektra) je 0,033 s, také je zjištěno, že se perioda každý den přibližně o 4 10 8 s prodlouží. Fakt, že se perioda prodlužuje znamená, že hvězda předává rotační energii hmotě kolem sebe, převážně pak volným elektronům, které se nacházejí v plazmatu drženém u hvězdy v jejím velmi silném magnetickém poli. Výkon rotačního zdroje energie je asi 4 10 31 W (!), což umožňuje urychlit elektrony až na rychlost světla (téměř). Elektrony s takovou rychlostí velmi ochotně část své energie uvolňují ve formě vysokoenergetického záření v rentgenové a γ oblasti. Pohled na Krabí mlhovinu, který známe z fotografií, případně z vlastní zkušenosti, ukazuje mlhavý, mírně oválný obláček, protkaný vlákny svítící hmoty (podle těchto vláken dostala mlhovina název Krabí). Vlákna jsou na vnější straně rozpínající se obálky. V součas- Zorné pole 3/2000, strana 15

nosti je mlhovina velká na obloze necelých 6, což dává (při vzdálenosti 4 000 ly) skutečné rozměry asi 6 ly. Jiný pohled na M 1 nabídla ve své první sadě snímků rentgenová observatoř Chandra. Snímek na titulní straně obálky ukazuje centrální oblast mlhoviny kolem pulsaru. Zřetelně je vidět struktura disku z energetických částic, nejvnitřnější kroužek má průměr asi desetinu světelného roku, velmi dobře je také vidět výtrysk hmoty podél rotační osy pulsaru. Snímek je stále žhavý (i jako novinka, i teplotou záření :-) a především ukazuje skvělé možnosti Chandry, které budou teprve v budoucnu doceněny. Rentgenové záření produkují částice s extrémními rychlostmi, kterých dosahují díky extrémním fyzikálním podmínkám. Právě to je pro astronomy a fyziky zajímavé, protože právě hmota v extrémních situacích nejlépe hledá skuliny ve fyzikálních teoriích. Martin Kolařík Astrotábor Vlčková 2000 Ve dnech 16. 29. července 2000 pořádá Zlínská astronomická společnost letní astronomický tábor na Vlčkové-Kameňáku. Tábor je určen především pro členy kroužku mladých astronomů, je však otevřen i omezenému počtu vážných zájemců ve věku 11 18 roků. Ubytování je pod stany s podsadami. Program přes den astronomická teorie, hry, sport, výpravy do okolí tábora, večer a v noci pozorování noční oblohy. Podrobnější informace a přihlášky je možno získat na hvězdárně ve Zlíně. Pondělní přednášky na hvězdárně 15. května 2000 Ondřej Kučera Čínská astronomie 5. června 2000 ing. arch. Ivan Havlíček Komety v červenci a srpnu se přednášky nekonají, první přednáška po prázdninách se uskuteční 11. září 2000 ing. Vratislav Zíka O pohybech planet Začátek přednášek je ve 20.00 hodin. Přednášky se konají v sále hvězdárny. Pozorování pro veřejnost se koná za příznivého počasí v pondělí a pátek po setmění (nejdříve od 20.00). Přednášky a/nebo pozorování pro organizované skupiny (školní třídy apod.) je možno domluvit osobně nebo telefonicky v pondělí či pátek večer přímo na hvězdárně. Požadavek s uvedením kontaktu můžete zaslat rovněž e-mailem na adresu uvedenou v tiráži. Obrázek na titlní straně pulsar v Krabí mlhovině, foto Chandra, NASA ZORNÉ POLE vydává Zlínská astronomická společnost, 760 01 Zlín. Vychází 4 ročně. Toto číslo připravil Zdeněk Coufal. Tiskne Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Náklad 180 výtisků. Informace je možné získat v pondělí a pátek večer ve zlínské hvězdárně, tel. +420 (67) 36945), nebo na adrese martink@mii.cz. Časopis byl zalomen a vysázen programem pdftex. REG 370 507 193 Zorné pole 3/2000, strana 16