Číslo 18 Březen 2009 Cena 10,- Kč Lomnice nad Lužnicí dopravní hřiště Kateřina Orlová V době, kdy se na lomnickém hlavním náměstí kácely stromy a následně vysazovaly četné dopravní značky, narazila jsem v Lidových novinách na článeček o tom, jak některá města kdesi v Evropě experimentují se zónami bez dopravních značek. A že prý to zatím vypadá dobře, protože řidiči i chodci jsou pozornější, k sobě vzájemně ohleduplnější, takže se výrazně snížil počet dopravních nehod. Říkala jsem si, no ba, to jsou jenom fantasmagorické experimenty, to nemůže mít s naší nalinkovanou, zákony opentlenou skutečností nic společného. A smutně jsem sledovala, jak se betonují vysoké obrubníky (tak nesmírně nebezpečné pro cyklisty), jak se umenšuje možnost hladké jízdy na kole, jak je každý pohyb přesně vymezený, že vlastně našinec kvůli spleti příkazů a zákazů ani neví, co se smí a co nesmí, jak nám na každém kroku jako houby po dešti rostou dopravní značky. (Nedokážu se zbavit soukromého podezření, že v naší vlasti mají výrobci kovových tabulí a značek důležité slovo. Možná dobře lobují v parlamentu. V Anglii na dálnici spojující východ se západem není jediný bilboard a směrovky stojí jen střídmě a racionálně.) Všechno se však lépe zvládá se smyslem pro humor děti navštěvující kroužek dopravní výchovy vyrazily a značky na náměstí spočítaly. Když už se začali řidiči i chodci s novou dopravní situací pomalu seznamovat, respektovat nové příkazy a ignorovat ty totálně nesmyslné a nerealizovatelné, vyšel v Respektu (číslo 32 v roce 2008) článek o uvedení výše zmíněného experimentu v život ve Slaném. Tamnímu místostarostovi se nápad na slušnou městskou dopravu zalíbil taky a prozatím v jedné čtvrti ji prosadil. Z místa odvezli plechové cedule a zavedli dvě pravidla přednost zprava a lidskou pozornost a slušnost. A samozřejmě jízdu třicet kilometrů za hodinu. Výsledek: spokojenost řidičů, občanů, obchodníků a za čtyři měsíce žádná nehoda (v místech, kde dřív bývaly). Dovoluji si citovat z článku vyjádření občanů: Předtím tu byly značky na každém rohu, po jejich návratu ale nikdo nevolá. Teď vidím, že tu byly úplně zbytečně. Nebo: Čím méně pravidel, tím lépe. Odborníci samozřejmě nesouhlasí, děsí se bouraček a stížností. Život se ale naštěstí jejich kolonkám vymyká. My v Lomnici si přesných tabulek narýsovaných v kancelářích a na ministerských úřadech uváděných do praxe užíváme. Když jsem se šla zeptat na stavební oddělení městského úřadu, jak správně vyjíždět ze zásobovacího ostrůvku před Flopem, kde je při výjezdu přikázaný směr jízdy vpravo, ačkoli silnice je dvojsměrná, usoudili jsme s panem inženýrem, že by se řidiči směřující na Veselí asi měli správně otočit ve Floriánské (a náklaďáky asi až v Třeboni). Je mi jasné, že dopravní inženýři to museli podle tabulek vzhledem k povaze křižovatky a komunikace řešit tímto způsobem, ale v praxi je to prostě humorné. Absurdní situace na lomnických silnicích to však není jediná, což by mohli někteří občané dosvědčit. A Dokončení na str. 2 Vítejte v roce krize! Lumír Šarman Tak tu máme krizi. Světovou. Hospodářskou. Ekonomickou. Je o něco hůře, než bylo před rokem a bude prý ještě hůře, než dosáhneme dna, odrazíme se a vydáme zase pomalu vzhůru. Všechno zlé je pro něco dobré, jak uznává většina z nás. Krize je sama o sobě zlá. Zkusme se na ni ale podívat z jiného úhlu. Trochu se podobá půstu po době nezřízeného cpaní, nebo zataženému chladnému letnímu dnu následujícímu po dlouhotrvajícím krásném počasí. Bez jednoho bychom si nevážili druhého, protože bychom neznali rozdíl. Zvykli jsme si, že se máme každý rok lépe. Zvykli jsme si nakupovat nové a nové věci. Zvykli jsme si, že nám pořád rostou platy a že naše koruna posiluje. Krize teď vyhlásila pauzu. Pauzu na srovnání podstatných věcí před ty nepodstatné. Pauzu s otázkou: Dá se růst donekonečna? Než budeme znát odpovědi, krize u nás pobude. A abychom to s ní vydrželi, zlevní nám postupně plyn a snad i elektřinu. Tak, dopravní inženýři mají všechno pěkně odfajfkováno. A my, řidiči, tužme se!
2 březen 2009 ALTERNATIVA VYBRALI JSME PRO VÁS Pokračování ze str. 1 tak nezbývá než přestupovat předpisy. Pravidel a předpisů přibývá, třídy, kategorie a příkazy se vrší jeden na druhý, takže pak v životě na sebe mnohdy narážejí, kříží se a vylučují. Opět se dostávám k principu zásadního rozdílu mezi zákonností a slušností. Jednoduchá pravidla chování v dopravě jsou nahrazována stále složitějšími předpisy, které pak přerůstají v absurdní (tedy životem neslučitelné) situace. Nedostatek slušného chování účastníků silničního provozu je křečovitě suplováno množstvím zákonem vymahatelných příkazů, které však stejně nic neřeší. (Počet dopravních nehod neklesá.) Absence nehod v zónách bez značek mě vůbec nepřekvapuje. Všichni zúčastnění se najednou musejí spoléhat sami na sebe, na vlastní rozum, zapojí schopnosti zadupané a rozptylované lesem značek a řadou za sebou jdoucích příkazů, zákazů a upozornění, které člověk nestačí ani analyzovat, natož se jimi řídit. Kromě toho: ty značky jsou opravdu hnusné. Opakování matka moudrosti? Nebo jako u hloupých? Je to záměr nebo pouhá hloupost? Marta Vosiková, Lužnice Není jednoduché rozpoznat, činí-li někdo zlo vědomě či pouze z nevědomosti nebo z vlastní hlouposti. Žije mezi námi mnoho poctivých lidí, kteří netouží po slávě a povyšování se nad druhými i za cenu křivého jednání, jako je tomu u některých lidí, kterým chybí soudnost a jsou ochotni schovávat se za cokoliv a kohokoliv. Ukázkou takovýchto bezpáteřních jedinců bývají i někteří zástupci lidu, na všech politických úrovních. To, že obyčejný občan je k užitku pouze v době voleb, jsme si už zvykli. Že někteří demagogové označují všechny, kdo nejdou s námi, jdou proti nám, jsme též s úsměvem strávili. Že obecní rozhlas místo aby upozornil občany na konání zastupitelstva, radši demonstruje změnu v myšlení zastupitelů s bohatou totalitní zkušeností tím, že nám hraje koledy, zve nás na bohoslužby, za které jsme byli stejnými lidmi hnáni k zodpovědnosti, to jsme také zaregistrovali. Občan už není třeba, až zase za čtyři roky, kdy mu koupí pivo, koňak či jinou pochutinu, za kterou budou chtít hlas ve volbách! Občane, to je vše, kromě poplatků, co od tebe požadujeme, a do politiky se nám už nepleť, nebo budeš označen jako nepohodlný. To, že jsme Tě vábili na spolupráci, rychle zapomeň. Jestli nás nechceš chválit, tak na veřejná zasedání už vůbec nechoď, protože my si budeme politiku dělat, jak my budeme chtít, a ty, občane, na tom nic nezměníš! Přijdeš-li však přece na naše jednání, trpce zapláčeš, až zjistíš jaký je jednací řád. Rozčarování zažiješ ještě jednou a to v okamžiku, kdy si přečteš, jakému že jsi to jednání byl přítomen. Co všechno bylo projednáno a schváleno! Nevadí, že některé věci čteš poprvé, vždyť Tě nikdo nezval! Natož, aby bylo zasedání zastupitelstva včas oznámeno. O elektronické úřední desce ani nemluvě. Na té se ovšem dozvíme, jak se někteří bavili na různých akcích některých spolků a podobně. To, co by měl občan zjistit a co je pro něj důležité, o tom si může nechat jen zdát. Asi nejsou lidi! Je mnoho drobností i větších nespravedlností hraničících s porušováním zákonů, které jasně vypovídají o jejich porušování. Je to arogance moci těch, kteří už jednou mocní byli, a vzpomínky na jejich zašlou slávu jim snad dávají ještě více odvahy, neboť to, co činí dnes, by za soudruha snad ani dělat nemohli. Někteří současní mocní ani nepřemýšlejí o tom, že by taky mohli lépe hospodařit, vytvářet rezervy ve financích, aby obce nežily jen od rozpočtu k rozpočtu, aby nečekaly, že něco přispěje EU. Tam také začnou krátit přísun peněz. Jak si pak budou někteří budovat svoje pomníčky slávy? Samozřejmě, že to zaplatí jenom občan, jak jinak! Proto bychom měli začít být zodpovědní také my všichni a začít se konečně těm našim zástupcům dívat na prsty, jak že to s těmi našimi společnými financemi vlastně hospodaří! Jestli už nebude někde pozdě! Nezbývá než popřát některým lidem hodně odvahy, aby vydrželi ten nekonečný boj za věci veřejné, ale zároveň pro náš život velice důležité. NOVINKA - papírovou nebo elektronickou Alternativu bude možné dostávat do schránky a podpořit tak tento projekt Neustále přemýšlíme, jak zlepšit naši službu vám čtenářům. Jeden z nápadů je nabídnout věc u podobného periodika netradiční, totiž předplatné. Těm, kteří o něj projeví zájem, nabídneme jistotu doručení všech čísel až do schránky (poštovní nebo v pdf formě do e-mailové) bez nutnosti hlídat si termín umístění na prodejní místa. Základní cena bude legračních 40,- Kč za rok. Pokud bude kdokoliv chtít tento náš projekt podpořit více, může poslat větší obnos a od nás obdrží potvrzení o sponzorském daru. Příslušnou částku si tak bude moci odečíst od svého daňového základu, protože vydavatel Alternativy, občanské sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004, je nezisková organizace. Za jakoukoliv finanční podporu vám předem děkujeme. Papírové předplatné bude zatím možné pouze v Lomnici nad Lužnicí, elektronická (pdf) forma pak kdekoliv. Budeme rádi za vaše reakce na tento krok. Napište nám prosím na: alternativa@atlas.cz. Redakce Pokud máte o předplatné zájem, zašlete níže uvedený formulář na adresu: ALTERNATIVA, Nádražní 427, 378 16 Lomnice nad Lužnicí (nebo přineste osobně). PŘEDPLATNÉ Ano, mám zájem o předplatné od č. 19. Tištěné vydání (pouze v Lomnici n.l.) Elektronická verze : Jméno:........................ Příjmení:...................... Adresa:....................... Telefon:....................... e-mail:........................ podpis žadatele: Výše předplatného je 40 Kč za rok (nezahrnuje mimořádná čísla). Částka poskytnutá navíc bude vyúčtována jako sponzorský dar občanskému sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004. Detaily k platbě obdržíte obratem mailem nebo poštou.
březen 2009 ALTERNATIVA 3 Z OKOLNÍCH OBCÍ Akcí tohoto roku v Kleci je nová kanalizace Podle informací od starosty ing. Miroslava Trska končí v současné době přípravy projektu na vybudování nové kanalizace v obci. S výstavbou by se mělo začít už v březnu a předání dokončené stavby je plánováno na jaro příštího roku. Doposud v Kleci částečně fungovala stará kanalizace vybudovaná v akci Z, která však ústila do řeky Lužnice, což současné zákony nepovolují, a obci brzy vyprší výjimka udělená odborem životního prostředí v Třeboni. Výstavba nové kanalizace přijde celkem na 25 milionů korun a její součástí bude i plnohodnotná čistírna odpadních vod. Zajímavostí technického řešení je umístění přečerpávacích stanic mezi jednotlivé díly kanalizace a ČOV. Obec získala dotaci od ministerstva životního prostředí na 80% investice, zbytek zafinancuje z vlastních zdrojů, respektive úvěrem od banky. Hlavním dodavatelem celé akce je firma JM Stavební s.r.o. z Horního Skrýchova, která realizovala například rekonstrukci náměstí 5. května v Lomnici nad Lužnicí. Stará kanalizace poslouží i nadále pro odvod dešťové vody. Sdružení dobrovolných hasičů v Kleci oslaví tento rok 100 let od svého založení a obec chce toto výročí spojit se setkáním rodáků. Vše je předběžně naplánováno na víkend před lomnickou poutí, tedy kolem 20. června. Nové byty nad kulturním domem v Ponědraži Obecní úřad v obci připravuje v současné době projekt a žádost o dotaci na výstavbu bytů spadajících do kategorie tzv. sociálního bydlení v půdních prostorách kulturního domu v Ponědraži. Ve stejném objektu je v současné době i prodejna potravin, restaurace a sídlo obecního úřadu. Starosta Miroslav Hrošek nás informoval, že celkem by mohlo nad kulturním domem vzniknout 8 bytových jednotek s celkovou plochou od 40 do 80 m 2.Finanční nároky na tuto investici budou vzhledem k rozpočtu obce poměrně velké. Starosta Hrošek je odhaduje na zhruba 4 miliony korun (čtyřnásobek běžného ročního rozpočtu), z nichž by ale většinu měla pokrýt dotace od státu. A proč vlastně Ponědražští byty staví? Důvodem je prý snaha nabídnout tento druh bydlení nejenom žadatelům z řad stávajících obyvatel obce, ale i jiným zájemcům z okolí. Záblatí bude zase hezčí Starosta obce Zdeněk Štěrba nám na otázku, co obec na rok 2009 chystá, odpověděl: Letos chceme dodělat hospodu, to znamená výměna oken v sále, dodělat hlavní vchod do hospody, novou fasádu na celý objekt. To bude náš největší úkol. Nevím ještě, kde seženeme peníze. Měli jsme již přislíbenou dotaci z MAS Třeboňsko z programu LEADER, ale nakonec to nevyšlo. Dále budeme provádět takové ty běžné udržovací práce. Obnova a údržba zeleně na návsi a v obci. Je to hrůza, co ta tráva v létě dokáže. Dále chceme opravit autobusovou čekárnu na hrázi. V koupališti, kde už se skoro nikdo nekoupe, protože každý má svůj vlastní bazén, chceme vyměnit belíček, abychom tam mohli chovat alespoň kapry. Dále se chceme věnovat opravě budovy obecního úřadu a prodejny. Ta budova hyzdí už několik let celkem pěkný vzhled návsi. Máme ale problémy se zemřelými vlastníky parcel, na kterých budova stojí, a stavební úřad nedá povolení, dokud vše nebude projednáno. Máme také trochu rozjetou výstavbu kanalizace a ČOV. Měli bychom to dělat společně s Ponědraží. Je to strašně velká finanční zátěž, tak ještě nevíme, zda do toho půjdeme.
4 březen 2009 ALTERNATIVA Za výsledek rekonstrukce náměstí se stydím! Po nějakém čase vám přinášíme obsáhlý rozhovor s poslancem parlamentu a lomnickým obyvatelem Michalem Doktorem (41). Ptali jsme se nejenom na současnou ekonomickou krizi, ale i na Slověnický lom a jeho další plány v politice. Rozhovor vedli v polovině února 2009 Lumír Šarman a Pavla Zvoňárová mladší. Jak pro Vás začal rok 2009? Určitě zmíním úspěch projektu nového archivu v Třeboni. Podařilo se nám prosadit projekt centralizace, modernizace a rozšíření archivu v objektech kláštera. Ve spolupráci s pány PaedDr. Janem Váňou, starostou Třeboně, a PhDr. Václavem Ramešem jsme dosáhli dohody s ministrem vnitra. Vláda uvolnila v závěru roku 2008 finanční zdroje ke krytí celého projektu. Všude kolem nás se každý den skloňuje slovo krize. Jak vážná je situace z vašeho pohledu? Je to především situace úplně nová. Je to první krize v globalizovaném světě. Dříve byly dopady takových událostí ředěny, bržděny hranicemi (administrativními i mechanickými). Toto je první vlna, která se mohla v plné síle rozběhnout po celé zeměkouli. Ve zkratce se dá říci, že to, co včera upekli na jiném kontinentu, nás zítra ovlivní. Situace vážná je. Na tomto světě není nikdo, kdo by měl zkušenost již jednou poznaného, všichni se za pochodu učí hasit tak rozsáhlý požár. Je krize jako rýma? Hasiči vám řeknou, že ve smyslu měření škod způsobených živlem a škod způsobených zásahem hasičů, žijí v nejistotě a ve velkém riziku. V mnoha situacích je totiž nejlevnějším způsobem likvidace požáru kontrolované dohoření. Nejdůležitější je zabránit jeho šíření. Jediný, komu se to špatně vysvětluje, je vlastník objektu hořícího... Musí krize dohořet? Nemá se tedy dělat nic víc? Krize tu bude bez ohledu na vůli Českého i Evropského parlamentu. I kdyby se shodly všechny parlamenty světa, bude tu! A odezní rovněž bez ohledu na ně. Ano, má svou vnitřní dynamiku, ano, musí v jistém slova smyslu dohořet. Tím ovšem neříkám, že nemají vlády ani parlamenty nic dělat. Evropa má právě teď mimořádnou příležitost zrušit omezení v pohybu pracovních sil a služeb pro své členy. Státy mají právě teď jedinečnou možnost snížit zdanění práce, zvýšit energetickou suverenitu, zvýšit konkurenceschopnost svých národních ekonomik. Ti, kteří toto pochopí, budou mít obrovský náskok před ostatními. Býváte označován za ekonomického experta ODS. Co tato pozice konkrétně obnáší? Dříve tlumení sporů uvnitř ODS, hledání dohody v koalici právě v oblasti ekonomických témat. Dnes zpracovávání návrhů pro vládu, právě v oblasti v boje s krizí, ale i jinde. Definice pozice klubu ODS k zákonům projednávaným v poslanecké sněmovně. Příprava volebního programu. Podařilo se mi sestavit mimořádný sbor třinácti osobností z oblasti teorie i praxe. V prosinci minulého roku proběhl pečlivě sledovaný kongres ODS, kde jste kandidoval na místopředsedu a ve svém úvodním projevu se nebál kritizovat předsedu Topolánka. Nakonec jste zvolen nebyl. Jak se na ROZHOVOR kongres díváte s odstupem několika měsíců? Přinesl to, co přinést měl? Ohlasy na mé projevy, první ve všeobecné rozpravě, a druhý z volby místopředsedy, byly vlastně úžasnou sondou. Živelní zastánci Mirka Topolánka se na mne vrhli s výčitkami, předseda Topolánek mi poděkoval za sportovní přístup, naše spolupráce se po kongresu spíše zlepšila. Zvolený jsem být nemohl. Ale mohl jsem také prohrát v očích svých i mých podporovatelů... A to se nestalo. Prezentoval jsem dokument, který zaujal a vyvolal debatu, která sílí. Vyjádřil jsem se také velmi jasně k některým faulům, které ODS udělala v minulosti, především na svých voličích. Nemohl jsem minout projekt evropské integrace. Projev je na mých stránkách www.michaldoktor.cz. ODS v současné chvíli, soudě podle výzkumů preferencí, hodně ztrácí na ČSSD. Co může vaše strana udělat pro to, aby v příštích volbách obstála se ctí? ODS platí všechny náklady z vládnutí. A protože koalice není silná, vládnutí je vlastně každodenním bojem, děláme spoustu kompromisů i chyb, bohužel. I tak jsme prosadili další snížení daní, pro všechny. Myslím, že předsednictví zvládáme vzhledem k okolnostem velmi dobře. Musíme využít atmosféru krize a prosadit zvýšení konkurenceschopnosti ČR, pak to bude dobré. Když zůstaneme u výzkumů veřejného mínění, tak můžeme říci, že lidé nejsou spokojeni se stavem politiky v České republice. Poslední aféry typu Morava a Dryml nebo ostré výrazy pana Paroubka na adresu vlády opětované slovní přestřelkou mezi místopředsedy ODS a ČSSD obratu asi nepomohou. Kdy se politici začnou chovat jako naše morální vzory? Nehodlám bránit pana Drymla, ani pana Moravu. Prvního z této dvojice navíc zná mnoho Jihočechů z jeho působení v Českých Budějovicích. Byl vždy takový!! Vždyť věci, které prováděl, veden panem Rathem, na ministerstvu zdravotnictví byly zcela neakceptovatelné. Přes- Pokračování na str. 5
březen 2009 ALTERNATIVA 5 ROZHOVOR to, obávám se, že se jeho chování zamlouvalo jeho voličům, ale i ČSSD. Společnost musí odmítat vulgarismy, urážky, šmírování, nahrávání...jako celek a ne až když se připlazí k našemu prahu. Až když nás urazí a odmítneme nesportovní ponížení našeho protivníka, pak se něco změní. Do vysoké politiky jste vstupoval v roce 1998 a pro mnoho lidí to bylo překvapení. Co s Vámi jako s člověkem udělalo více jak deset let, kdy jste poslancem? Udělal byste v případě druhé šance něco jinak? Naše rozhodnutí, postoje, hodnocení a třídění informací vždy vychází z místa a času = poznání, které máme právě v tu chvíli. Nelze si ponechat komfort větší zkušenosti a vrátit čas. Byl bych stejný, udělal bych stejná dobrá rozhodnutí i ta špatná. Určitě přemýšlíte, jestli se budete ucházet o místo na kandidátce v příštích volbách, které by měly být v příštím roce. Už jste rozhodnutý? Asi mi to nebudete věřit. Vůbec o tom nepřemýšlím. Mám úkol, sám před sebou, před voliči, před ODS. Musíme ještě snížit daně, tato země to potřebuje, aby se stala atraktivnější v očích investorů, lidé to potřebují, aby mohli více rozhodovat o svých prioritách. Splním-li jej, bude tu program, který již sestavujeme. Bude-li osou volební pozice ODS, budu jej hájit a podporovat. Pojďme teď od vysoké politiky do oblasti, kde žijete. Mnoho lidí ví, že stojíte za rozsáhlou obnovou lokality kolem tzv. Slověnického lomu. Kolují různé fámy o smyslu celé akce i o jejím financování. Můžete prosím stručně celý projekt popsat a naznačit, co je jeho cílem? Fámy pokud tu jsou, pak se šuškají, pěstují zvláštním zaléváním, podlostí a závistí. Já si ale nemyslím, že tu hoří nějaká šeptací horečka... Podívejte, tím místem procházejí každý víkend desítky lidí, za každého počasí a celý rok. Někdy nás to až udivuje, znovu a znovu se vracejí. Vědí, kdy tam kvetou jaké květiny, kdy jsme tam co udělali. Přijíždějí na procházku, odpočinek, rozprostřou deku, vybalí jídlo... Každý si může, třeba právě dnes, vyzkoušet, že tam nikde nečíhají hlídací psi či strážní, a přesto se přicházející lidé chovají k tomu místu a dílu zde odvedenému s úctou a nic neničí. To je vlastně ta nejlepší odměna. Projekt? Místo je unikátní svou podstatou, investiční záměr zhodnocuje dispozice dané sousedstvím 27 metrů hlubokého lomu, mlýnského náhonu a soustavy rybníčků, skála rostoucí z luk, do kterých se zařezává Miletínský potok. Pohled na mlýn je smutný, ale to je věcí vlastníka a jeho úmysly ovlivnit nelze. Zdroje financování? Vlastní zdroje občanského sdružení, dary, vklady členů a dotace. Podíl zdrojů z dotací a ostatních činí 55 / 45%. To je faktor výrazně ovlivňující vztah k tomuto projektu. Dovedete si představit, že by si fotbalisté v Lomnici postavili hřiště, na které by sami přispěli 45%? Já myslím, že by to dovedli, ale rázem by se změnil jejich vztah k celé činnosti oddílu. Ve Slověnicích je tohle zákon. Pak je tu také otázka pořizovacích cen. Hřiště ve Slověnicích stálo cca 1,7 mil. Kč, hřiště v Lomnici více 4,5 mil. Kč a je jen o 10% větší. Ve Slověnicích vynášeli z hloubky lomu kámen na stavbu členové, tady vše dělají firmy. Ve Slověnicích vzniká sportovní a společenské centrum. Bude zde základna pro výcvik záchranářů, hasičů a policistů, budou se zde cvičit profesionální i sportovní potápěči, vzniká zde naučná stezka a relaxační zóna. Na jaře letošního roku bude na dno vyčištěného lomu instalován trenažér KESON, řekněme velmi zjednodušeně ocelový obytný prostor o objemu 30 m 3, naprostý unikát, poté bude lom znovu zavodněn. Uvažujeme o přestavbě mlýnu na dětský domov. Projektu ve Slověnicích jednoznačně neprospívá zjednodušení Doktorův lom Doktorův mlýn. Já tam nevlastním nic. Projekt jsem vymyslel a spolu s ostatními členy tam od roku 2001 tvrdě pracuji. Slověnický lom Radnice v Lomnici nad Lužnicí, které vydatně pomáháte v získávání dotací na některé projekty, příliš nehovoří ani nepíše o tom, jak moc městu pomáháte. Nevadí vám to a přijde vám to korektní? Prostě to tak je. Zastupitelstvo i pan starosta se rozhodli pro takovou politiku, myslím, že to na jednání zastupitelstva označují takto: Podařilo se nám zajistit... Ne, nehodlám Lomnici polepit žádnými plakáty, nehodlám držet hladovku a nehodlám vám nic diktovat do rozhovoru. Projektům v Lomnici pomáhám pro její občany, pro prospěch a rozvoj města. Stejně jako některé projekty kritizuji a nepodporuji. Říká se, že doma není nikdo prorokem. Jak v této souvislosti vnímáte vztah Lomnice ke svému poslanci? Zbytečně mne mučíte. Tak jako si místní sdružení ODS v Lomnici myslí, že mohu podporovat pouze ty projekty, které mi podporovat dovolí a já to nerespektuji, myslí si zastupitelstvo, že jsem povinen podporovat každý jeho nápad, a nikdy se mne neptá, co si o těch věcech myslím. Příklad. Za výsledek rekonstruk- Pokračování na str. 6
6 březen 2009 ALTERNATIVA ce náměstí se stydím! To říkám zcela otevřeně. Chybí tu už jen tanky a nástupy rozjásaných spartakiádníků, je to kýč, betonový monumentální kýč. Za změnu náměstí, jeho polidštění a návrat přívětivosti bych tedy hladovku držel. Přesto jsem pomáhal vyřešit financování, stát přispěl minimálně 15 mil. Kč, říkám si, že jsem možná jediný koho výsledek uráží, v tom spočívá má pokora... ale to zjistím až při té hladovce. Aktuálně jednáme o možnosti výstavby tělocvičny, město ji nepochybně potřebuje. Původní rozpočet činil 45 miliónů korun, korigovaný 33 miliónů. Ode mne se očekává, že do projektu nebudu mluvit, a zároveň se sází na mou loajalitu k městu. Nikdo nemluví o nákladech provozu, údržby a obnovy, město tak tak zvládá řídit dluhovou službu, neboli potřebuje, aby stát přispěl alespoň 25 milióny!! A to je naprosto nereálné. Pan starosta se bude zlobit, ale projdu se Lomnicí a nemohu nevidět hromádky, nedodělky, opět nám padá to, co jsme opravovali či postavili minulé volební období. Vedle ROZHOVOR toho ale musím vidět i poctivou snahu udělat pro město kus práce, to je jisté. V mém úsudku ale roste větší a větší varování. Město vrší stále větší majetek, ekonomický potenciál města i jeho občanů je jasně limitován a občané očekávají stále větší servis. To vytváří zjevný nesoulad a vzniká tak odložený dluh, po určitou dobu maskováno to může být i neviděno, jednou to ale bouchne... No a já myslím, že zastupitelstvo je blíže tomu, že bych to říkat neměl, že bych si to ani myslet neměl... a já to nerespektuji. Jsem poslancem zvoleným za okres Jindřichův Hradec, Jihočeský kraj, můj slib je slibem k ústavě a zákonům České republiky, myslím, že pojem něčí poslanec je snahou o podbízení se, odmítám to. Generace Y a co přijde dál? Pavla Zvoňárová ml. V nedávné době mne zaujala reportáž o dnešních mladých lidech, tzv. Generaci Y. Jsme to my, ročníky 80 a 90 (přesné dělení 1976-2003), my, kteří milujeme svůj notebook nebo počítač v pokoji na stole, sloužící jako učební pomůcka, stejně tak jako společník ve volném čase. My, kteří se sotva obejdeme bez našeho mobilu s fotoaparátem a přístupem na internet (ideálně tolik oblíbený iphone od Apple počítač i telefon v jednom nabízející nespočet aplikací). Sledování televize je nuda, raději upřednostňujeme možnost pustit si jeden z mnoho miliónů krátkých i delších klipů na YouTube, navíc i my sami se můžeme spolupodílet na vytváření webového prostředí stačí se na YouTube zaregistrovat, natočit zajímavý klip a následně jej vložit na tento nejrychleji rostoucí web současnosti k dispozici ostatním nadšencům této generace. Komunikace mladých probíhá většinou přes ICQ nebo Skype (umožňují jednoduchou a bezplatnou komunikaci s přáteli). Velmi oblíbeným se stal Facebook, pomocí něhož si můžete vytvořit velmi širokou sociální síť přátel z celého světa. Na svém profilu se prezentujete fotkami a nejrůznějšími osobními informacemi, necháváme si zde vzkazy, komentujeme nejrůznější fotografie, jednoduchými hesly oznamujeme třeba celému světu, co právě děláme. Můžeme se připojovat do libovolných skupin, podle vlastních zálib. Máte-li například rádi skupinu U2, můžete se stát jejím fanouškem, máte-li zálibu ve sledování seriálu Přátelé, není problém následovat ostatní členy se stejným vkusem. Tímto způsobem si dále rozšiřujete sociální pavučinu, poznáváte nové tváře, komunikujete s příslušníky odlišných národností. V reálném životě se nám oproti tomu virtuálnímu pravděpodobně nikdy nepodaří sdružit kolem sebe skupinu čítající 200 přátel, s nimiž můžeme dennodenně komunikovat. V našem obyčejném životě - ve škole, v práci, ve volném čase - se potkáváme s deseti, dvaceti, třiceti lidmi denně. To je standardní situace. Facebook nabízí několikanásobně větší možnost, ale bez osobního kontaktu a tolik důležitých neverbálních signálů, které podstatně dokreslují komunikační situaci mezi námi. Facebook je vychytaný do nejrůznějších detailů a já se občas nestačím divit, kam až sahá lidská představivost při tvorbě takového webu. Před námi, Generací Y, byla Generace X. Uvědomíte-li si ten propastný rozdíl, především rozmach informačních a komunikačních technologií, zdá se to až neuvěřitelné. Jak čas poběží, budou se objevovat další žhavé novinky, ještě žhavější než nyní, a bude zajímavé za takových dvacet let ohlédnout se zpět do minulosti a porovnávat, nakolik se liší Generace Y a právě přicházející Generace Z.
březen 2009 ALTERNATIVA 7 POVÍDKA Postava dvou barev Michaela Kročáková Vilda se zastavil. Před ním se vypínala stará vila se širokými okny. Působila zasmušile a starodávně. Kdo v ní asi bydlí? ptal se sám sebe. Rozhodnut vzal do ruky veliké klepadlo a třikrát silně zabušil na dveře. To ale nebyly dveře, byla to přímo vrata! Nikdo se neozýval. Lehce přitlačil na kliku a vrata se kupodivu otevřela. Co bylo za nimi, Vildu ohromilo. Zvláštní postava, zahalena napůl bílým a napůl černým pláštěm. Hoch nechápal. Přepadl ho podivný pocit a možná trochu i strach. Jako by se díval sám na sebe Zjevení na něj zíralo bez sebemenšího náznaku čehokoliv, zíralo bez hnutí. Z pohledu však sálalo hřejivé teplo. Stáli naproti sobě a ani jeden nedokázal odvrátit zrak od toho druhého. Po chvíli jako by chlapci ubývala energie. Postava mu ji pomalu vysávala. Ať už se něco stane, chci pryč, pomyslel si. Ale nohy těžkly jako zalité v betonu. Ten pohled mu začal byl nepříjemný. Už nehřál, ale pálil. Pomaloučku tedy otočil hlavu doprava. Ale co to? Osoba udělala totéž. Otočil ji na druhou stranu, a ona zase. Chtělo se mu plakat. Co se to jenom děje? Chlapec se rozhodl co nejrychleji z té vily odejít. Udělal krůček vzad a ona s ním. Nesmysl, nesmysl, nesmysl! Proč se chová jako jeho věrný odraz v zrcadle? A proč se jenom nemůže odhodlat k odchodu? Prudce sebou škubl, otočil se a zamířil zpět. Stiskl mosaznou kliku přesvědčen, že teď už jej nic nezadrží. Když vtom za sebou uslyšel ironický hlas. Zase jak vidím utíkáš... Jdeš a nevíš kam, utíkáš a nevíš kudy. Dříve nebo později opět narazíš na obrovská vrata a opět budeš muset řešit problém, znovu se budeš muset rozhodnout. Přemýšlej! Stačí jeden krok, pokud bude správným směrem. Vildovi přeběhl mráz po zádech. Do ticha nahlas zakřičel: Nemůžu, mám strach. A už byl za dveřmi. Kráčel pomalu zasněženou krajinou, tížilo ho, že cosi nedokončil. Po tváři mu stékaly slzy, ani na cestu neviděl. Srdce mu svírala obrovská bolest a silná úzkost. Vždyť ta bytost měla pravdu. Kráčím, ani nevím kam. Nevím, co je správné! Ve svých myšlenkách se začal zaobírat minulostí i věcmi, které se mu děly teď. Za svůj život nepoznal nikoho tak jedinečného jako je ona. Ta dívka, kterou doopravdy miloval. Její duše byla odrazem hluboké obětavosti, porozumění i vyrovnanosti. Každému, kdo jenom trochu naznačil, se snažila pomoci. A chtěla i jemu. On jí to však nedovolil. Jak mohl být tak hloupý? Pomyslel také na svou matku. Jednoho dne přišli nějací lidé. Přišli až k němu, do jeho malého pokoje. Proč jenom je nechala, odvést mě do toho nevlídného domu, kde děti nemají rodiče, ale vychovatelky, které maminky nikdy nenahradí? Čím mi byl vlastně dětský domov? A proč se honosí tímto názvem, když s opravdickým domovem má pramálo společného? Jaký ale je, ten opravdický? Slyšel jsem, že nádherný! Kde byl v tu dobu otec? Toho ani pořádně neznal Došel k přesvědčení, že ho nikdo nemá rád. Pochyboval, že s ní se to změní. S tou dívkou téměř nadpozemsky dokonalou. Bláhové myšlenky! Chovala k němu snad ještě větší lásku než on k ní. Beztak by mi jenom ublížila, nakonec tak jako všichni! Tak jako život! Rozeběhl se, slané kapky na tváři pomalu zamrzaly. Celé jeho tělo se třáslo. Běžel, co mu síly stačily. Ne však daleko. Na dohled se vynořila opět ta samá vila. Poklekl na kolena, zmocnilo se ho zoufalství. Stará vila působila ještě starodávněji. Vítr se opíral do jejích oprýskaných zdí. Celý ten obraz jakoby v mlze. Smutný a marný. Tak proč ho to tolik zas táhlo dovnitř? Budova, jako by se k němu sama blížila. Opět sevřel kliku, ale teď už nepovolila. Vrata byla pevně zavřená. Bušil a zběsile klikou lomcoval, křičel: Dejte mi prosím ještě šanci, tak pusťte mě dovnitř! Usilovně přemýšlel, jak jenom se tam dostat. Pohlédl nahoru do širokých oken a co uviděl, jím otřáslo ještě více než předtím. Stála tam tatáž osoba, zahalena v ten samý šat. Nebyl však napolovic bílý, ale černý již ze tří čtvrtin. Osoba na svraštilých ústech vytvořila umělý škleb. Pravila: Máš co sis zasloužil, ale stále je čas. Přes zavřená vrata to nešlo. Vilda se rozhlédl. Chytil se pnoucího břečťanu a začal šplhat nahoru. Nohy podkluzovaly, ruce slábly. Po chvíli dřevina váhu nevydržela a povolila v kořenech. I s chlapcem spadla dolů do chladného sněhu. Sníh studil každou vteřinou více a více a s každou novou minutou se dům pomalu chlapci vzdaloval. Rozbité vločky zběsile lítaly, unášeny silným větrem. Mrazivě štípal, jak narážel Vildovi do tváří. Snažil se zvednout pohled, otevřít oči slepené ojíněnými řasami. A najednou, na metr kolem vily, jako by teď bylo jaro. Zdála se krásná, nově opravená. Však nepřekonatelně vzdálená! Ničemu nerozuměl. Omrzaly mu špičky prstů, hlas pomalu ztrácel a neměl již síly nic pořádného vyslovit. Ledová vánice si slabé tělo podávala jako loutku a opět jej porazila na kolena. Skrze létající sníh spatřil tu podivnou osobu. Byla tu znova. Tentokráte celá černě oděná! Tyčila se nad ním jako sloup a hodnou chvíli pátrala chladným pohledem hluboko ve Vildových očích. Potom se představila: Já jsem láska. Jsem to, co ty jsi ve mně tři roky potlačoval. Jsem ta láska, kterou jsi ty zabil. Tak pravila a odešla. Dítě, které nebylo milováno, nikdy nebude umět dávat lásku.