1 Květen 2014
Úvodem A máme tady květen, měsíc lásky, teplého jarního počasí a rozkvetlých šeříků. Pro naše maturanty ovšem hlavně měsíc stresu, nervů a odvahy máme za sebou písemné maturity a za pár dní nás čekají maturity ústní. Všichni maturantům držíme palce a přejeme šťastnou ruku při losování otázek. Vám ostatním čtenářům přejeme hezké počtení a příjemnou zábavu. Veronika Hoppová 2
Adam Roučka Jménem redakce bychom touto krátkou zprávou chtěli projevit úctu a rozloučit se s naším spolužákem a kamarádem, který s námi na gymnáziu ARCUS strávil necelých šest let, Adamem Roučkou. Dalo by se k němu říct tolik věcí, ale v našich životech nastávají i takové chvíle, kdy je lepší jen tiše vzpomínat. Už teď nám chybíš... 3
Novinky Filmy (duben) The Amazing Spider-Man 2 - Drama - 24.4.2014 vyšlo nové dobrodružství Spider-mana, kde bude čelit silnějšímu protivníkovi než je on sám. Je to tak nadupané napětím, že milovníci tohoto pavoučího muže by si nový film určitě neměli nechat ujít. Nekonečná Láska - Drama, romantický - 24. 04. 2014 měl premiéru film o lásce dvou mladých lidí z odlišných vrstev. Oni si myslí, že jejich vztah může v pohodě fungovat, ale jsou tu lidé, kteří jim nepřejí. Například Její otec. Začne se šťourat v jeho minulosti a podaří se mu na nějakou chvíli je odloučit. Ale dokáže to i navěky? 4
Filmy (květen) Godzilla - Akční, Dobrodružný, Fantasy, Thriller - 15.5.2014 bude divákům představeno nové zpracování světoznámého příběhu o agresivní nestvůře. O akci určitě nebude nouze a vzhled Godzilly bude určitě propracovanější a důvěryhodnější. Všichni vkládají do nového zpracování veliké naděje a těší se, jestli režisér vymyslel realistické řešení na odstranění nestvůry. 5
Divergent - Dobrodružný, romantický, sci-fi - 1. 5. 2014 - Chicago budoucnosti je zpustošené město. Celá společnost je rozdělena do pěti frakcí vyznávajících jednu z lidských ctností (Neohroženost, Oddanost, Sečtělost, Upřímnost a Mírumilovnost). Každá vyznává jiné hodnoty, ale všechny vzájemně spolupracují a vytvářejí harmonický celek. Hlavní hrdinka Tris podstoupí v 16ti letech povinný rozřazovací rituál, který má určit, které z frakcí zasvětí svůj budoucí život. Takové začlenění je definitivní a ruší i rodinné vazby. Tris má ale jeden velký problém. Zkouška ukáže, že je divergentní, má předpoklady pro více frakcí. Její odlišnost ohrožuje fungování celé společnosti napětí ve společnosti stoupá a hrozí, že sežehne vše, co mu stojí v cestě, včetně jí samotné. (Oficiální, zkrácený text) 6
Muzika Ghost Stories Coldplay - 19. 5. 2014 vyjde už 6. album skupiny Coldplay. Z tohoto alba byla zveřejněna píseň Magic a desku si můžete zamluvit přes itunes už teď. U2 Nová deka - Deska od U2 by měla pravděpodobně vyjít ještě tento rok. Termín se však posouvá, tak uvidíme. - Doposud kapela zveřejnila singl Invisible, který vydělal tisíce darované na podporu léčby AIDS. Led Zeppelin Nová deska - Kolují zvěsti o tom, že by od 3. června měla proběhnout reedice 3 desek od Led Zeppelin. Do každé z nich by navíc mělo být přidáno nové CD s dosud nevydanými singly, které ale s původním albem souvisí. 7
Móda Kolekce Jaro/Léto - Vracejí se 90. léta. Připravte se na dosud už docela dost prosazované flanelové košile, roztrhané džínsy, volné kalhoty a krátké svršky. Knihy Nevím, zda na Vás v knihkupectví po 23. 4. (Den knihy) ještě nějaké knihy zbyly, ale i tak Vám přinášíme ty nejnovější, snad Vás nějaké zaujmou. Prvních 100 Kass Morgan Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za postradatelné, vysláno na nebezpečnou výpravu s cílem znovu kolonizovat planetu. Může to být jejich druhá šance na život nebo sebevražedná mise. 8
Etiketa & špionáž Gail Carrigerová Čtrnáctiletá Sofronie dává svojí mamince pořádně zabrat. Víc než správné vychování ji zajímá rozebírání hodinek a šplhání po stromech a její rodina nemůže než doufat, že nikdy nikdo neuvidí, jak dělá pukrle. Paní Temminicková zoufale touží, aby se z její dcery stala pravá dáma. Proto Sofronii zapíše do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Ale Sofronie si brzy uvědomí, že to není tak docela škola, ve kterou by její matka doufala. Tenhle penzionát je tak trochu jiný. Dívky se tu sice učí tanci, jak se správně šatit a etiketě povšechně, ale zároveň i jak se vypořádat se smrtí, jak rozptýlit a odvést pozornost a hlavně té opravdové špionáži samozřejmě při zachování nejvybranějších mravů. Sofronii a její přítelkyně čeká vskutku strhující první rok! (oficiální text) Magda Němcová 9
Návštěva České filharmonie Nový Svět od Antonína Dvořáka Koncert z cyklu Čtyři kroky do nového světa Souznění géniů Hraje: Česká studentská filharmonie (dirigent Marko Ivanovič) Program: Antonín Dvořák symfonie č. 9 Novosvětská Ve středu 7. května nás kvarty a sextu paní profesorka Hoppová spolu s doprovodem paní profesorky Rácové a Kohlové vzala na koncert do pražského Rudolfina. Koncert vážné hudby není pro každého, ale obavy tentokrát nebyly na místě. V první části nás moderátoři programu (muzikolog Petr Kadlec a dirigent Marko Ivanovič, pozn. redakce) provázeli celou hudební skladbou krok po kroku a pomohli nám číst mezi řádky, což se při pouhém poslechu orchestrálního podání nedá. Nahlédli jsme do 10
jakéhosi zákulisí Dvořákovy tvorby a nápadů a až poté nám orchestr přehrál celou symfonii. A musím říct, že nemusíte být fanouškem vážně klasické hudby, aby Vám naskočila husina. Magda Němcová Poslední zvonění a maturity V pátek 25. 4. 2014 se v budově a na zahradě naší školy uskutečnila tradiční akce maturantů, poslední zvonění. Kromě tradiční sprchy všemi možnými voňavkami, případně vodou si letošní oktáva připravila několik soutěží pro své mladší spolužáky, jako např. hádání předmětů, navlečení na spolužáka co nejvíce kusů oblečení, snězení houpajícího se párku, chytání a spolknutí piškotu a nesení syrového vejce na lžíci. V hlavní hale naší školy měli žáci posledního ročníku také malé občerstvení vybavené vlastními napečenými výrobky. V příštích týdnech oktávu čekají písemné části maturitní 11
zkoušky (proběhly v termínu 2. 9. května, pozn. redakce), a to z českého jazyka, matematiky nebo cizích jazyků, a poté od 19. do 21. května zkoušky ústní. Kalendárium Eliška Coubalová Také v květnovém čísle se dočtete, co podstatného se v průběhu pátého měsíce roku stalo. S datem 1. 5. byl v minulosti spojován svátek zvaný Svátek práce. Svátek byl zaveden r. 1890 jako připomenutí dělnické stávky a následného bombového útoku na náměstí Haymarket v Chicagu na policisty, kteří se snažili dav dělníků rozehnat. V českých zemích se slaví od roku 1890 a v dobách vlády KSČ byl spojován s průvody, tribunami, na kterých stáli tehdejší ideologičtí vůdci, alegorickými vozy, transparenty atd. Účast byla povinná nadřízení kontrolovali přítomnost podřízených a učitelé přítomnost svých žáků. V některých kalendářích je svátek uváděn právě pod tímto označením. 12
Datum 5. 5. 1945 připomíná propuknutí pražského protinacistického povstání, které vypuklo poté, co Český rozhlas požádal o pomoc. Povstání vedla Česká národní rada, v jejímž čele stál profesor Albert Pražák, a bylo podpořeno armádou generála Vlasova. Během povstání v Praze vznikaly barikády. Po rozhodnutí ČNR a generála Kutlvašra odešli Němci do amerického zajetí. Datum 8. 5. 1945 je spojováno s bezpodmínečnou kapitulací Německa v Berlíně a rozhodnutím generála Karla Kutlvašra o odchodu Němců do amerického zajetí. Na toto datum proto připadá v ČR státní svátek zvaný Den vítězství. 13
Poslední datum tohoto kalendária, tedy 9. 5. 1945, je spojováno se vstupem Rudé armády do Prahy a jejím osvobozením. Eliška Coubalová Kraťoučká recenze, Deska Hurts Nedávno jsem si koupila desku Happy od britské synth-popové kapely Hurts. Vím, že je už z roku 2010, ale přesto jsem se na ni rozhodla napsat něco jako recenzi. Celé album působí velmi příjemným dojmem. Nejste ochuzeni o rychlé, rytmické skladby, ale ani o ty pomalé, podtržené melancholismem a smutkem. Není těžké si album oblíbit a pustit hned několikrát za sebou. Zpěvákův zvučný, uklidňující hlas krásně podtrhuje melodii a slova některých skladeb se vám jednoduše dostávají pod kůži. Neříkám, že se album může líbit každému, to ne. Ale myslím si, že by rozhodně stálo za to si ho poslechnout alespoň online. 14 Magda Němcová
Deklarace smrti Gemma Malley Kniha, kterou jsem si tentokrát vybrala pro recenzi, má název Deklarace smrti a pojednává o světě v budoucnu. Příběh nás seznámí se situací, kdy lidé mohou žít věčně, ale pod podmínkou, že nebudou mít děti. Každé dítě, které se ilegálně narodí, je předurčeno k životu v bezvýznamném postavení, opovržení a podřazení. Je vzato rodičům a převychováno ke službě ostatním. Anna je jednou z těch, kteří se snaží z postavení Přebytečná dostat k Užitečná. Věří tomu, že její rodiče jí ublížili tím, že jí dali život a nenávidí je. Snaží se splňovat všechny požadavky tak, aby aspoň trochu prokázala úctu "přírodě", které je na obtíž svým bytím. Jednoho dne její život v těžkých podmínkách v ústavu s ostatními Přebytečnými a ve dřině v dosahování svého cíle stát se prospěšnou pro Vyvolené lidi naruší Přebytečný Petr. Kluk, který žil venku moc dlouho na to, aby ho mohli převychovat. Schovával se až do svých nácti let, a proto je mnohem nebezpečnější pro všechny a jak postupem času zjistíme, hlavně pro Annu. 15
Jak se ale často stává, opak je pravdou. Vztah mezi Petrem a Annou se musí vyrovnat se lžemi, pomluvami a bolestí... a konec, ačkoli je dost předvídatelný, Vás možná přeci jen trochu překvapí tak, jako překvapil mě. Kniha se čte jednoduše, zpočátku se do ní možná nelze úplně začíst, ale záhy Vás vtáhne víc, než si budete přát. Dokáže ve Vás vyvolat napětí, i když počítáte s dobrým koncem. A i když se to na první pohled nezdá, donutí Vás i k hlubším myšlenkám a přemýšlení nad tím, co by kdyby, a pomůže Vám podívat se na svět trochu jinýma očima. Marta Němcová Rozhovor s paní profesorkou Rácovou I v tomto čísle pokračujeme v rubrice Rozhovory se členy profesorského sboru tentokráte s paní profesorkou Rácovou. Paní profesorka vyučuje německý jazyk, seminář z německého jazyka, základy společenských věd a společenskovědní seminář a je také třídní profesorkou sexty, nejméně početné třídy na tomto gymnáziu. Tímto paní profesorce děkuji za čas věnovaný rozhovoru. 16
Pověděla byste našim čtenářům něco o sobě - např. jaký druh hudby posloucháte, jaké máte koníčky? Co se týče hudby, nejsem striktně vymezený typ - mám ale ráda rockovější hudbu, taky Björk, Morcheebu, Nohavicu, jesenický Priessnitz, Midnight Oil, The Cure, Čajkovského nebo Bártu, Mertu, Janu Kirschner? K mým koníčkům patří četba především historických románů a faktografie všeho druhu, sport, turistika, cizí jazyky nebo sportovní střelba. Proč jste se rozhodla učit? Já jsem celé studium na vysoké škole absolvovala s jediným přesvědčením, a to že nikdy v životě nechci učit! Který předmět vyučujete raději, němčinu, nebo ZSV? Mám ráda oba předměty, je ale pravda, že němčina je jakási má druhá kůže. Jak jste se cítila, když jste poprvé vstoupila na toto gymnázium? Ani nevím. 17
Máte nějaké domácí zvíře? Teď bohužel ne. Dlouhá léta jsem ale měla dobrmana. Líbí se Vám náš časopis? Samozřejmě Kdybyste byla ministryní školství, změnila byste něco na dosavadních učebních postupech? Asi bych chtěla prosadit větší možnosti ve výběru předmětů např. na vyšším stupni gymnázia, které se týkají pozdější profesní profilace. Eliška Coubalová Mobily v dnešním světě a společnosti V dnešní době je moderní, či jak by možná někteří řekli in, mít co nejlepší a nejdokonalejší mobilní telefon či jiné zařízení tohoto typu. Rozhodně netvrdím, že jsem proti, ale zamysleme se nad jeho dnešním významem pro současnou společnost a vlivem na naše zdraví. 18
Mobil je dnes již naprosto běžným prostředkem komunikace a svým majitelům usnadňuje, nebo někdy dokonce může zachránit život. V dnešní době proti tomuto zařízení stojí různé názory, které tvrdí, že mobilní telefony jsou pro naše zdraví škodlivé tím, že nám svým zářením devastují mozek. Myslím si, že některé tyto názory zachází ad absurdum a že se člověk v dnešním pokrokovém světě bez mobilu prostě neobejde. Položme si nyní pár otázek: Co bychom bez nich dělali? Byli bychom bez mobilů v dnešní době vůbec schopni existovat? Dnešní mobily nemají jen komunikační funkci, disponují také některými aplikacemi, které slouží jako zdroj zábavy, případně jako organizátoři času, kteří nám připomínají důležité události, které nás během týdne čekají. Celá společnost ale kult mobilů neuznává. Existují lidé, kteří jsou schopni žít bez telefonu nebo s tím, z dnešního pohledu 19
nejobyčejnějším, typem telefonu. Jsou ale i tací, kteří pro svůj život mobil potřebují organizují si přes něj čas, čtou a vyřizují emaily atd. Rozšířenost a popularita mobilů v dnešní době je dle mého názoru otázkou pokroku doby, který, jak praví ona známá věta, nelze zastavit. A jak se stavíte vy k otázce mobilů? Eliška Coubalová Závislost na Závislost obecně Jak vzniká závislost Jak se zbavit závislosti Je dobrá, špatná nebo obojí Máme mnoho druhů závislostí. Některé nám neškodí a některé nám nebo spíše našemu zdraví škodí až moc. Ale proč, proč, proč na těchto věcech jsme závislí a má to vůbec cenu být na těchto věcech závislí a zemřít např. o pět let dříve? Většina závislostí má podle mě své plus i své minus. Tak si 20
třeba vezměme závislost na jídle. Podle různých tabulek a statistik se tvrdí, že jíst by se mělo pětkrát denně po menších porcích. Já však si myslím, že je to hloupost. Mnohým lidem si stačí dát v 8 hodin snídani, ve 12 hodin oběd a v 6 hodin večer večeři. Tak proč, proč se máme zbytečně přejídat a pak být na tom závislí? Potom když jsme ve velkém stresu, tak se začneme akorát zbytečně přecpávat a budeme zbytečně tlustí. Má to vůbec smysl jíst takhle několikrát denně? Už od narození jsme na mnoha věcech závislí, např. na mateřském mléce, které nám dodává živiny. Ale v průběhu celého života se vyvíjíme a to, jak budeme vypadat v dospělosti, hodně záleží na tom, jak nás rodiče vychovají. Ale v dospělosti se nám může stát, že budeme mít hrozný průšvih nebo budeme pod takovým tlakem, že už to nevydržíme a začneme brát drogy. Mezi tzv. měkké drogy patří např. marihuana a mezi tzv. tvrdé drogy patří např. heroin. Rozdíl mezi nimi je v tom, že u měkkých drog se můžeme zbavit závislosti pomocí naší vůle na rozdíl od tvrdých. Navíc užívání heroinu často končí smrtí. Tak má vůbec cenu začít užívat drogy? 21
Aby se člověk zbavil závislosti na jakékoli látce, musí chtít a hlavně musí věřit, že to dokáže. To, že jsme závislí na počítači je v dnešním světě úplně normální. Ale rozhodně se této závislosti zbavíme mnohem lépe než závislosti na heroinu. Závislosti na heroinu se zbavíme tzv. substituční léčbou, ale jen málokdy se povede. Ale pokud člověk začne být závislý na heroinu, tak by se měl urychleně začít léčit. Jak už jsem řekl, podle mě má každá závislost své plus a své minus, ale nedá se vysloveně říct, že nějaká závislost je vysloveně dobrá nebo vysloveně špatná. A co myslíte vy? Za napsání tohoto textu děkuji svému bratrovi Miroslavu Coubalovi. Eliška Coubalová 22
Dancin' around the lies we tell Trochu nervózně se směju, zatímco pohledem těkám z tvých dlaní a sklenky před sebou. Snažím se zachovat klidnou tvář. Nedat na sobě znát to, že nechci přijmout tvá slova. Nevěřím jim. Mám dojem, že ani ty sám nevíš, co znamenají. Opatrně beru do dlaně chladné sklo a upíjím tekutinu, která mě zprvu štípe na jazyku a poté hřeje v krku. Sedíme tu spolu už několik hodin a já pořád piju to stejné pití, zatímco ty si objednáváš už několikáté. Zklamaně pozoruji tvé hnědo-zelené oči, které podivně září. Nemotorně mě bereš za ruku. Vnímám tvou teplou dlaň. Přivírám oči. Dunění hudby z podlahy projíždí celým mým tělem. Tvůj smích je čím dál tím hlasitější. Přestávám tě poslouchat. Slyším jen svůj vnitřní hlas, kterým se sama sebe ptám, jestli je tohle to, co jsem chtěla. A hned jsem nucena si odpovědět. V očích mě pálí kouř. Není tu nic, co by mě lákalo, co by mě naplňovalo. Přijdu si uvězněná mezi lidmi, kteří se už skoro ani jako lidé nechovají. Hlasitá hudba přehlušuje mé myšlenky. Pach kouře a alkoholu mě nutí přemýšlet o úniku. Náhle se do mého těla začne dostávat píseň, která naplňuje místnost a přítomnost. Nejsem schopná odolat. Podmaňuje si mě. Pouštím tvou ruku, vymaňuji se z tvého sevření. Vstávám a vcházím mezi tančící lidi. Nevšímají 23
si mě a já mezi nimi splývám. Zavírám oči. Nechci je vidět. Chci zmizet. Nepřemýšlím nad tím, jak se hýbu. Všechny mé pohyby jsou jen instinktem, který ve mě vyvolává hudba. Mohu i zpívat, protože mě stejně nikdo neuslyší. Cítím na kůži kapky potu. Přeju si, aby tento okamžik trval navždy. Jsem sama, jsem plná hudby, ztrácím se v okamžiku. V síle zvuku, který mě pohlcuje. Hruď se mi namáhavě zvedá, ale všímám si toho, až když písnička končí a nahrazuje ji jiná. Ta splývá s okolním hlukem, který mě znovu stahuje do reality. Otáčím se tvým směrem. Pohledem tě vyhledávám. Zaskakuje mě zvědavost, jestli mě pozoruješ. Naše pohledy se na okamžik setkávají. Chvíli na sebe zíráme. Vrací se mi tvá slova. Tvrdil jsi, že mě miluješ. A já ti nevěřím. Prodírám se mezi lidmi, mířím k východu. Dobíhám ke dveřím, pokouším se je otevřít. Jsou těžké, ale já vím, že za nimi je ticho, vzduch, samota a tma. Konečně se mi daří proklouznout ven. Nezastavuji se, dokud nejsem o několik budov dál. Ještě pořád mi v hlavě duní hudba, ale písnička, která mě pohltila se mi nechce vybavit, ačkoliv bych si to tolik přála. Toužebně vdechuju noční vzduch prosycený vůněmi vody a sluncem rozpáleného kamene, který právě chladne. Opírám se ještě teplou zeď. Celý den na ni zářilo slunce a i když už několik hodin nesvítí, pořád je ho plná. A já jsem pořád plná tebe, ale cítím, že začínám chladnout. Už nemám sílu si dále namlouvat lži. Dlaněmi objímám omítku. 24
Udělala jsem chybu, když jsem uvěřila tomu, že my dva bychom spolu mohli splynout. Pořád se chci obelhávat, ale lži mi docházejí. Je jich míň a míň. Přestávají být přesvědčující. Pravda je dohání a nemilosrdně vraždí. Zavírám oči a za víčky vidím jen matné světlo pouličních lamp. Vybavují se mi tvé hnědo-zelené oči, často skoro zlaté, někdy bronzové. Chtěly mě vidět tak, jak vůbec nevypadám. Jako někoho, kým nejsem. Vidím tvou tvář, jako bys stál přede mnou. Nikdy jsme se k sobě opravdu nepřiblížili, nikdy jsme se doopravdy nedotkli, dokud ses nenapil. Tvrdil jsi, že je to proto, že se pak cítíš víc sám sebou. Tvá slova mě zraňovala, stejně jako tvé mlčení. Tvůj křik, stejně jako tvůj šepot. Nikdy jsi mě totiž nemiloval. Byla jsem jen doplňkem tvého rychlého života, který ses snažil stále víc a víc zrychlit. Vzpomínám na to, jak jsme dřív tancovali spolu. Bylo to poprvé, co jsi mě zasvětil do svých vášní. Bylo tam míň lidí, ale dost na to, abychom se mezi nimi ztratili. Splynuli jsme s okolím, ale neztratili jsme své osobnosti. Pořád jsme vyčuhovali z řady. Malý kluk a malá holka, usmívali jsme se na sebe, i přes tmu jsi měl sluneční brýle, tvrdil jsi, že je to styl. Byl to jediný večer, co jsi nepil, tvým alkoholem jsem byla já. V ten okamžik se mi všechno kolem lesklo a blyštělo kouzlem. Tvoje dlaně na mé kůži, tvůj dech na mých řasách. Jediný večer, kdy jsi mi byl tak blízko, že jsem se bála, že naše osobnosti se o sebe roztříští, že oba splyneme v něco nepochopitelného. Byla jsem tak naivní. Všechno bylo tak jiné. Zamilovala jsem se do momentů, které jsem zahlédla v tvých 25
očích, ale nezamilovala jsem se do tebe, ačkoli jsem si to myslela. Ačkoli jsem po tom toužila. Ačkoliv jsem si to nalhávala. Teď jdu sama prázdnými ulicemi a mám strach. Dřív jsme tudy totiž chodili spolu, a ve dvou je to stejně hezčí, i když jsem tak hrozný samotář. Je tu ale i něco, co ti nikdy nezapomenu. Každou chvíli, kdy jsi mi mlčky nebo skrz na první pohled prázdná slova dával najevo, že samota není vrozená vlastnost. Že na ni nejsem odkázaná ani závislá. Byl jsi to ty, kdo ji narušil. Nepohlížel jsi na mě jako ostatní s tím, že já jsem ta, co je "ráda" sama. Zastavuji se a poprvé za dobu, co jdu, se otáčím. Hledím do tmy, která je občas rušena pouličním osvětlením. Je tu tolik pro a proti. Jsou tu ty momenty, které miluji, a ty detaily, které mě přesvědčují o opaku. Nevím, jak se k tomu postavit. Všímám si něčí tmavé postavy, jak trochu nerovným krokem přichází ulicí mým směrem. Slyším tlukot svého srdce. Nevím, jestli mám rychle odejít, nebo zůstat stát ve stínu. Čím blíž postava je, tím víc si uvědomuji, že jsi to ty. V ruce držíš sluneční brýle, které jsi měl položené na baru, když jsem odcházela. Nevím, jestli mě vidíš, ale nevycházím ti naproti. Jen tiše čekám. Jdeš za mnou? "Proč jsi odešla?" 26
Tvůj hlas se tříští tmou a tichem. Nečekala jsem ho a tím víc do mě naráží. Přicházíš těsně ke mně, ale víc nic. Čekám na to, až na mou tvář dopadne tvůj dech. Neděje se tak. Tvůj obličej se noří do tmy. "Proč jsi odešla? Po tom, co jsem ti řekl? Neodpověděla jsi mi, zvedla jsi se a odešla. Proč?" Naléhavost tvého hlasu se stupňuje. Je trochu chraplavý, ale hlasitý a ostře se do mě zapichuje. Nevím, jak na něj mám reagovat. Stejně ostře? Pronikavě? Tiše? Nebo ublíženě? "Nedokázala jsem ti uvěřit." Pravda nezní pokaždé tak, jak bychom si přáli. Často zní hůř, než kdyby to byla lež. Stahuje tvé obočí, tvoří ti na čele vrásky, v očích se ti zaleskne bolest. Alkohol ti sejmul masku, odejmul sebeovládání. Jako bys tu přede mnou stál nahý. "Nevěříš mi?" ptáš se tentokrát tiše. Tvůj hlas klouže přítomností. Nedokážu ho vstřebat, protože jediné, co vnímám, je změť mých a zároveň tvých emocí. Snažím se je rozeznávat a číst v nich. Hledám ty tvé. Chci je znát. Co je pravda? Co je lež? Dokážu to poznat? "Nemiluješ mě, ale momenty, ve kterých jsem náhodou byla." Nechápavě na mě hledíš. Poté vyhrkuješ: "Vždyť o to jde, ne?!" Prohlížím si tě, zatímco přemýšlím o svých slovech. Vrací se mi okamžiky, kdy jsme spolu tancovali, kdy naše pohyby patřily k sobě, kdy tvůj zlatý 27
řetízek, který jsi umíněně nosil kolem krku, odrážel barevná světla, která doprovázela naši přítomnost. "Ne. Pokaždé jsem byla jen součástí něčeho, co miluješ, ale nikdy jsem nebyla předmětem tvé lásky." Pochopil jsi má slova? Snažím se ti to vyčíst v očích. Došlo ti, že každý ten večer jsi miloval jen tu hudbu, tanec, pití, hluk, ale ne mě? Nebo se mýlím? Pokud ano, nesnažíš se mě o tom přesvědčit. Jak bys tvrdil, že mě miluješ, kdyby kolem nebylo nic jiného? Kdybychom byli někde, kde to miluji já? Někde, kde je ticho, kde hraje hudba, kterou miluju já, kde je ponuro, nebo kde vládne sluneční světlo? Kde není alkohol a plno dalších lidí? Kdyby to nebylo v pátek večer, ale v pondělí ráno? Všechny tyto hořké otázky se mi usazují v očích v podobě slaných slz, které mě pálí čím dál víc. Všímáš si jich i ve tmě. Pohled sklápíš k zemi, dlaní si zajíždíš do vlasů na zátylku. Zhluboka se nadechneš, zhluboka těžce vydechneš. "Promiň mi to," promluvíš na mě, zatímco už opravdu brečím. Možná jsem jen unavená, možná jsem ti opravdu věřila. Možná jsem až moc chtěla věřit tomu, že mě opravdu miluješ. Chybí mi tvá vůně. Opírám hlavu o tvé rameno, nechávám se obejmout. Cítím vůni tvé kůže, z tvého oblečení zároveň cítím i kouř, alkohol, všechno, co jsi nechal za sebou, když jsi se rozhodl jít za mnou. Mlčky stojíme, zatímco se mi odehrává v mysli řada situací. Důvody, kterými omlouvám sebe a obviňuji tebe. Přestal bys mě milovat v barvách všedních dnů a problémů. Přestala bych být součástí toho, co miluješ, ale součástí toho, 28
co nenávidíš. A tomu já chci zabránit. Odejdu teď, zatímco mě ještě miluješ. Zatímco si to myslíš. Vyhledáváš mé rty a já vím, že je to naposled, co se tebou nechám políbit. V našem doteku si uvědomuji, že jsem tě opravdu milovat chtěla. Líbily se mi tvoje oči, naplňoval mě tvůj smích, ovládala mě tvoje slova, tvá schopnost mě rozmluvit a zároveň rozesmát, tvůj styl chůze, mluvy, tance. To, jak jsi dokázal mlčet a jak jsi naopak dokázal být slyšet kdekoli a kdykoli jsi chtěl. Tolik vlastností, detailů, střípků tvé osobnosti, které pořád miluji. A přesto vím, že je to naposledy, co se cítím být tvá. A také vím, že mi ostatní budou říkat, že jsem hloupá. Budu jen mlčet a uvnitř schovávat důvody svého rozhodnutí a lásku, která ti mohla patřit a možná chvíli i patřila. Tu touhu, která ti patřila ten večer, co jsme byli jen dva na světe. Budu pamatovat naše tajemství a naši minulost. "Tohle je konec, viď?" ptáš se mě tiše. Schovávám tvář do tvé náruče. Víš to ty a vím to já. Konec to možná je, ale končí jen něco, nekončí všechno. Pořád tu bude něco, co na tobě budu mít ráda, něco, čeho se nevzdám, ačkoli se vzdávám tebe. Marta Němcová 29
Redaktoři tohoto čísla: Veronika Hoppová Eliška Coubalová Marta Němcová Magda Němcová Grafická úprava: Tomáš Švejnoha 30
http://www.arcus9.cz/gymnazium/casopis/pages/ 31