1
CESTA DO LESA FILMOVÝ SCÉNÁŘ Autoři: Tomáš VOREL, Bára SCHLESINGER Copyright: VorelFilm 2010 Registration: Dilia 2010 2
O:1 LES - DEN Kamera let mezi stromy, klouže po pasekách a spolu s větrem hladí mladé borovicové porosty. Vznáší se nad horskou říčkou, pluje vzhůru do břidličných svahů, podél divokého potoka, prolétá se statnými smrky a modříny, některé jsou popadané a rozpadlé v kapradí. Je už to jakýsi prales, žijící svým původním životem, protože technika sem nedosáhla, svah je příliš strmý a divoký. Vše tady bují rostlinstvem původním, barvami archetypálními. Svahem vzhůru běží Anyna, mladistvá dívka, vlasy ryšavé, oči tyrkysové a šaty rozevláté. O:2 SVAH PRALESA - DEN Kamera se prodírá falově zeleným kapradí a sleduje dívku, která běží a hned tančí. Tanec bez rytmu a přesných fgur, spíše je to výbuch energie, radosti ze života. Anyna poskakuje, padá na zem, leze po čtyřech, funí jako zvíře, směje se a mručí. Pak vyčerpaná padne na zem do chladivého mechu, vydechuje prudce. Zavírá oči, srdce jí buší. Tělem obejme kmen padlého modřínu a přitiskne se k němu, jakoby to byl milenec. Bílé bosé nohy drhnou kůru, rukama se drží větví, zakousne se do kmenu. Tu se za její hlavou ozve zvířecí zafunění. Anyna sebou cukne, stydlivě se posadí na kmen, stáhne sukni, ani nedutá. Temné funění se opakuje. Dívka se pomalu otočí a vidí. Stojí tam obrovský jelen a zírá na ní, koruna paroží se nad ním vznáší jako svatozář(vfx). Anyna si upraví šaty a pokusí se o úsměv. Ahoj jelene dobrý? Jelen stále jak socha, opět zafuní, pak se otočí a důstojně odkráčí. O:3 SMRKOVÝ LES - DEN Se svázaným šátkem plným hub poskakuje Anyna úhledným smrkovým lesem. Jeden strom jako druhý, vyrostly tu podle promyšleného plánu, pryč je divokost pralesa. Anyna kličkuje mezi smrky, občas jí nějaká houba vylítne ze šátku, ale dívce to je jedno, točí se jako čamrda. Ani si nevšímá adjunkta Ludvy a revírníka Cvrka. Pes Bart za dívkou vystartuje, ale píšťalka z paroží ho přivede zpět. Barde k noze! Daun! Ludva je statný mladík, ostře řezaných rysů, bere svou práci vážně a odpovědně. Revírní Cvrk je věkem blízko důchodu, oči pronikavě zelené, plnovous nazrzlý. Oba v pracovním lesáckém a zírají za poskakující dívkou. To je ta vod Maráků, ne? Anyna se jmenuje. Divný jméno, co? 3
No ten její fotr je taky divnej. A její matinka, vo tý radši ani nemluvím... Náplavy z města Ludva za dívkou pohrdavě, však zálibně hledí. Její dětská energie, její ryšavé vlasy jsou spalující. Cvrk se podívá zpět do bloku, kde si zapisuje údaje. Pak se podívá na strom, ve kterém je vyhlodaná veliká díra a na zemi hromada třísek. Ludva se dotkne stromu a komentuje jeho stav. Cvrk je spokojen a zapisuje do desek. A co tenhle? Datel ho vykloval hluboko, takže je plnej brouků takže má málo vody a brzo uschne, takže bych ho vzal Přesně tak Ludva vytáhne z kapsy sprej a svítivě oranžovou barvou udělá na strom tečku. Cvrk se posune k dalšímu stromu. Tenhle označ taky... Ludva si prohlíží kůru z blízka. Drtinky od kůrovce... Taky to poznáš podle povadlé koruny... Ludva zvedne zrak ke koruně a označí kmen oranžovou tečkou. O:4 CESTA S AUTEM DEN Revírní Cvrk a adjunkt Ludva pomalu kráčí a sbírají odpadky do igelitové tašky. Po víkendu je tu smeťák... 4
Ludva souhlasně kývne, šlápne na prázdnou petku, zmačká hodí do igelitky. V lese na mechu sedí červené osobní auto. Cvrk se zastaví a rozzlobeně rozhlíží. Cvrk bere mobil a navolí číslo. Vidiš to? Voni zajedou autem až sem...! Ňáký houbaři asi... Je tam zákaz vjezdu! Je tam závora! A je to prd platný...! Zavoláme odtahovku... Pane Cvrk, než sem přijede odtahovka, tak budou houbaři pryč a my to zaplatme... Máš recht. Vypustme mu gumy. Si bude pamatovat, že do lesa se nejezdí... Cvrk klekne, odšroubuje čepičku ventilku a vypoušt pneumatiku. Ludva vypoušt zadní kola. Vzduch syčí, auto klesá do mechu a kamera stoupá podél stromů až nad les. A do obrazu se prolínají úvodní titulky. Cesta do lesa O:5 RYBNÍK V LESE VEČER = REÁL VEČER LÉTO Anyna, její bratr Sayen a jejich matka Markéta v plavkách stojí v rybníku a tančí taichi. Sayena to ale nebaví, tak cáká a vříská. Sayen: Uháááá héééérrrrrrr..uhýýýýý Sayene buď potichu, les jde taky spát... Sayen: Les přeci nespí... 5
Markéta se ponoří do vody a začne se vlnit, jakoby tančila. Co je živý, tak v noci spí, tak jako my... Nebo naopak, sovy a vejři ve dne spí a v noci loví... Anyna se potopí vedle mámy a tančí spolu pod vodou. O:12 NÁVES VEČER = REÁL VEČER Sayen: Ale já taky lovim! Lovim ryby... huááááá... Bába Brunátová je svraštělá do uzlíčku, obličej jak rozpadlý pařez, ale čilá je převelice. Tahá za provaz zvoničky, která trčí na dolním kraji návsi hned u žabince. Zvon: Dink Cink, Dink Cink Markéta, Anyna, Sayen pomalu prochází kolem zvoničky. Markéta jízlivě prohodí. Paní Brunátová, to do toho musíte furt tak mlátit? Brunátová odpovídá nesrozumitelnou řečí, jsou to spíše skřeky, než lidský hlas. O:13 DVOREK MARÁKŮ VEČER = REÁL VEČER Markéta otevírá plechová vrata plotu, kdysi zeleně natřená. Za plotem je dvůr, dvě stavení, mezi nimi se ve svahu krčí sklípek. Nad sklípkem se zvedají záhony až k plaňkovému plotu. A za plotem pole a za polem les. Na záhonech se chvějí různé byliny, jimž vévodí obří lodyhy marihuany. Pes Dino a množství koček a koťat se kupí kolem Markéty a dět. Cirkulárka se dotočila a ztichla. Honza teď štpe špalky vedví. Ušlechtilý obličej intelektuála, který už rezignoval na vymoženosti velkoměsta a na sklonku života chce užít poklidný vesnický život. Ta Brunátová je tm časem úplně posedlá... Aspoň víme kolik je hodin Ale já nechci vědět kolik je hodin... 6
Sayen: Já chci vědět kolik je hodin... Honza zasekne sekeru do špalku. Markéta, Anyna a Sayen vchází do stavení. O:15 SEDNICE MARÁKŮ VEČER = NOC Místnost je prostorná, asi bývalá stáj, přestavená jako velká kuchyně. Hnědé záclonky na oknech, velká rohová lavice a bytelný stůl bez ubrusu. Uprostřed místnosti stojí krbová kamna. Honza přiloží mohutné poleno. Já tady asi vyrobím podavač na dřevo. Když špalek dohoří a klesne teplota, tak se sepne čidlo a uvolní vzadu dvířka a spadne tam další špalek... Mezitm Markéta vyndá z trouby pečené kuře na houbách a nese v pekáči na stůl. Ke stolůůůů..! Celá rodina usedne na lavice, před jídlem se chyt za ruce a zpívají. Všichni: Matko země, tvá síla je ve mně všechno je z tebe a za to náš dík... Pust se a Honza utrhne kuře z pekáče a hladově se zakousne. Ňam ňam, to je dobrota... A mrkne na svoji dceru. Ta si natře bramboru tvarohem a máslem. Tati, máš to marný, maso nejím a jíst nebudu... Dyk nejez, aspoň neubude... Lásko a kdy spravíš tu střechu? Brzy začnou deště... Jó, spravím střechu, natřu vokap, 7
zazimuju včely, sklidím jabka, porazím soušky, přivezu dřevo, opravím oplocenky, zavezu cesty, usuším seno... Všechno stihnu... Markéta si utrhne také stehno. Honza je udiven, přestane žvýkat. O:16 LOŽNICE MARÁKŮ VEČER = REÁL VEČER Anyna a Sayen sedí na posteli a povídají si. No, že tu střechu děláš už pět let... Jo? A vod kdy to počítáš...? Vod tý doby, co jsme se sem nastěhovali Lásko, jsme tu maximálně tři roky... Jóóó...? Já mám pocit, že jsem tu od jakživa... Sayen: Já jsem tady taky odjakživa... Sayen: Nýno, proč my nemáme televizi... Protože máme oheň. A ten má víc programů než televize Sayen: Voheň me nebaví... Všichni tady maj televizi Taky z toho všichni blbnou 8
Anyna kouká oknem do lesa a poslouchá. Doléhá sem podivný hlas sýce rousného. Po okenním rámu leze lišaj smrtihlav a důstojně rozprostře černožlutá křídla. Anyna dá prst vedle něho a přástevník jí tam vyleze. Chlupatá hříva se vlní, bílá tykadla hmatají vzduchem, oči vyvalené a šílené. Sayen si prohlíží zblízka nočního motýla. Detail Smrtihlava na prstu Anyny. O:17 MÝTINA DEN Lišaj smrtihlav... Sayen: Ten je ale hnusně chlupatej Taky budeš jednou chlupatej... Kamera klesá a vidíme čtyři ženy, jak se prodírají mladými borovičkami a vyžínají buřeň. Maliník, ostružiník, kopřiva, třtina, vše, co stromky dusí v růstu. Ženy žnou srpy a kosami, jako za starých dob, tady se technologie nezměnila. Práce je to úmorná, zejména když je vedro a těla se pot a všude mouchy, komáři a ovádi. Ludva prochází požatou strání, sklání se k zemi. Stará žena se zvedne. Hele, tady je to špatně... Stará žena: No co je? Tady to vezměte znova a u země. To je na prd tahle práce Stará žena protočí oči a sune se kopcem dolů, šklebí se prokouřenými zuby. Stará žena: Se z toho poser... Další z žen se jmenuje Vlasta a přes svůj věk si drží postavu pěknou a fazónu svůdnou. Otře si čelo a křikne na Ludvu. 9
Nechals doma řízky... Ludva váhá, ale pak se odhodlá, musí už být jednou sám sebou. Přistoupí k matce a šeptá. Mami, já nechci řízky. Ale prosím tě, a co budeš jíst? No třeba brambory a k tomu maso, který třeba střelím. Vlasta sáhne do batohu a podává mu zabalený balíček. Ludva balíček odmítá a zašeptá. Třeba střelíš... Vem si ty řízky a nekecej Mami, jsem už dospělej, jestli sis nevšimla... Ludvovi je stydno řešit rodinné problémy, tady na pracovišti, když ženský mezi sebou pomrkávají a chichotají se na jeho účet. Jak pak může mít v lese autoritu? Vlastičce ale stydno není, mluví schválně nahlas. Tlustá žena ji prašt do zad. Ženy se začnou smát. Ludva raději odchází. Pán nechce řízeček, tak já ho sním sama... Tlustá žena: Jen papej! Dyk se hubená jako lunt. Stará žena: Dyk ty bys mohla dělat v televizi tu manekýnu! 10
O:18 LES S HARVESTOREM DEN Krutá čelist se zahryzne do kmenu, tam kde je červená tečka, vyjede řetězová pila, třísky z ní prýšt. Obří ocelový pavouk jménem Harvestor se strašidelně pohybuje, cvaká a skřípá. Drapákem uchopí strom, přeřízne, odklest, položí a nařeže. To vše za necelou minutu, jakoby to byla špejle. A už se natahuje pro další strom. A celé to řídí jeden řidič k kabině. Ludva na něho v chůzi mávne. O:19 CESTA S KLÁDAMA DEN Ludva pokračuje v chůzi, u silnice míjí další nakládací soupravu. Ocelová ruka by měla nakládat, ale nenakládá. Na narovnaných kládách sedí tři postavičky a chichotají se. Řidič soupravy se vykloní z okénka. Řidič soupravy: Šéfe, nemůžu dělat Co zase? Řidič soupravy: Sedí tam ta mládež... Na vrcholu narovnaných klád sedí Anyna, Sayen a kamarádka Tereza. Tereza si bouchá významně na čelo. Padejte dolů! Proč nejste ve škole? Tereza: Jseš padlej? Dyk sou prázdniny Sayen: Seš padlej... Ludva se zarazí, koukne na hodinky, kdy on měl naposledy prázdniny? Anyna na něho vyštěkne. Ludva se to snaží pochopit. Tak a dolů! Tohle se bude odvážet To se nebude odvážet, to je náš les... 11
Jak váš? To je snad státní les...? Sayen: To je náš les...! Ludva se otočí nechápavě na řidiče, který vystoupil z auta a zapálil si cigaretu. Anyna protočí tyrkysové oči a má jasný názor. Slezte dolů, nebo si pro vás vylezu Tereza: Ten je fakt hrozně důležitej. Chodí v zeleným, jakože je ředitel lesa... Myslivci jsou úchylové Střílej do zvířat, protože jim nestojí péro... Holky se smějí na celý les. Ludvovi je stydno šplhat před krásnými děvčaty. Otočí se autoritativně na řidiče. Sakra, tak za nima vylez! Řidič spokojeně kouří, je rád, že nemusí nic dělat. Řidič soupravy: Já? To nemám v popisu práce Tak dolu, nebo se zabijete! Ludva šplhá na klády, dostane se rychle nahoru, děti utkají, jenom Anyna stále sedí. Ludva se postaví vedle ní. Neslyšelas...!!! Anyna se položí na kmeny a hladí je rukou, čichá ke kůře. Takový nádherný stromy... Dyk jsou to živý bytosti... A vy jste je všechny zabily... To tě z toho srdce nebolí...? 12
Ludva jí chytne a táhne dolů. Anyna pišt. Řidič sedne za stroj a spust nakládací rameno. O:44 POSED NOC Hele, máte doma nábytek, že jo? Topíte dřevem, že jo? Píšeš na papír, že jo? Les je prostě zdroj surovin... Já můžu sedět na zemi... A píšu na počítači... A koupíme si solární panely... Takže to dřevo nemusíte vůbec kácet... Tak a dolu...! Řidič: Ta by potřebovala vopíchat... Kamera se zvedá k posedu, kde sedí Ludva s triedrem na očích. Flinta zaklesnutá ve větvi. O:45 MÝTINA S JELENEM NOC Statný jelen šestnácterák zatroubí. VFX. O:46 POSED NOC Ludva s triedrem na očích tiše sleduje. Tmou zazní dívčí smích. Ludva se otočí a dalekohled znovu přiloží na oči. O:49 RYBNÍK V LESE NOC Anyna a Tereza, nahé lesní víly, koupou se v temném oku lesa. Jejich hlásky let hladinou, čiré a svůdné. O:50 POSED - NOC Ludva ostří optiku, oči vyvalené, šeptá pro sebe. Ty vole... 13
O:51 RYBNÍK V LESE NOC Bílá těla dívek se proplétají hladinou rybníka, jako nymfy, třou se o sebe. Sprosté i cudné, rozjívené i bázlivé. O:52 POSED - NOC Ludva se vyklání z posedu, dalekohledem na očích, když odněkud z lesa zahřmí výstřel. O:53 RYBNÍK V LESE - NOC Dívky vyběhnou z vody, seberou šaty a noc je pohlt, jakoby tu nikdy nebyly. Jen vlnky třpyt hladinu rybníka. O:54 POSED - NOC Ludva otočí dalekohled směrem jelenovi, ale ten je pryč. O:20 PASTVINA - DEN Ach jo... Tlama krávy ukousne trávu, kamera se zvedá vzhůru, vidíme celé stádo, pasou se za ohradou na strmé louce. Za ohradou je další louka a za loukou les. Z lesa už se blíží Anyna a Tereza a Sayen. Tady třeba všude rostou ale teď je ještě moc brzo, až tak v říjnu Anyna se shýbne k zemi a hladí trs trávy. Takhle v tom trsu rostou... Ale pak jsou ještě jiný druhy, lesní Tereza: Až porostou, vezmeme si je spolu? To můžeme kdykoliv, mám doma sušený Tereza: A jaks to tu našla? Mamka mi to ukázala Léčí tm ty magory z města... 14
Tereza: Magory? Takový ty hodně vystresovaný intelektuály... Tereza: To já bych do města nešla, tam by mě cvoklo... Tam všem jednou cvokne... Holky přestanou flozofovat, lehnou si na louku a koukají do oblohy. Skřivánek spolu s kamerou je pozoruje, třepotá se na místě. Krávy bučí, zvonce zvoní. Zasněné dívky vyruší rachot traktoru, který táhne sekačku, požatá tráva z ní vyletuje. Sayen hlásí nebezpečí. Sayen: Bacha, bacha, traktor! Holky se postaví na nohy, traktor se sekačkou se zlověstně blíží. Když to posekaj, tak tu houby neporostou Za volantem sedlák Papoš. Propocené tričko, ušmudlané džíny, slamák na hlavě. Tvář neholená, vrásčitá a starostlivá, ale oči stále modré a vesele ironické. Mává na holky, aby utekly. Tereza a Sayen utká. Anyna stojí. Traktor se blíží, Papoš rudne. Anyna stojí téměř před traktorem a je jasné, že se nehne. Papoš vyvalí oči, prudce stočí volant a mine Anynu o pár centimetrů, sekačka se zvedne na kolo a málem se převrát. Papoš zastaví a vyběhne brunátný. To seš vadná, nebo jak? A proč to jako sekáte?! Co je ti do toho? To je moje louka! Anyna zaběhne za hrazení ke krávám a šeptá Tereze. Určitě to seká kvůli houbám, abysme je tady nesbíraly 15
Papoš běží k ohradě, ale u lesa to vzdá, silou už nepřekypuje. Bere mobil a kouká do displaye. Počkej, fotr tě zmaluje. To nevidím, kde mám brejle? Papoš hledá po kapsách, ale nenachází. Cvaká v mobilu, ale prsty má příliš velké a oči slabé, aby nalezl to správné číslo. Anyna rozhodí ruce a je upřímná. Jaký má tvůj fotr číslo? Já si ho nepamatuju... Krám jeden, zase mi to nic neukazuje. A mrskne starobylou Nokií o zem. Pak ji omluvně zvedne a očist od hlíny. Odchází zpět k traktoru. Ještě mi jednou vlezeš na pozemek, tak tě přejedu, Maráková!!! O:21 KANCELÁŘ HÁJOVNY VEČER = AMERICKÁ NOC Větve dubů se dotýkají otevřeného okna s hájovny, hladí popraskanou omítku, tiše šust. Kamera nahlédne do kanceláře. Dřevotřískové stoly, na stropě žárovka, na zdi vycpané ptactvo a paroží a kalendář s divočáky. Na stole počítač a monitor a stočené mapy. Na skříni plechovky barevných sprejů. Ludva s Cvrkem sedí nad skládací mapou revíru, jednotlivé porosty jsou barevně vyznačeny. Zítra by to ženský měli dodělat a přesunout se tady do sto padesát Aá jedna Bé, do toho smrkovýho náletu Co ta probírka v porostu sto padesátt tři, bé čtyři Aá...? To má ještě čas Ty zkontroluj lapače na kozích hřbetech, myslím, že tam bude silný nálet, loni jsme tam vytěžili čtyřicet kubíků kůrovcovýho dříví... 16
O:22 PŘED HÁJOVNOU VEČER = AMERICKÁ NOC Hájovna je neudržované, polorozpadlé stavení na kraji lesa. Obytné křídlo má střechu z břidličných plátů, zdivo je zašedle s popraskanou omítkou. Stodola s harampádím a nasekaným dřevem. Bouda s Bartem. Asfaltová silnice tady končí, dál vede jen prašná cesta, mizící v lese. Cvrk vychází z hlavních dveří, Ludva za ním, zalomená puška v ruce. Dobrý místo na bydlení, ne? Kdyby se to tady dalo trochu dohromady... Kamna ti fungujou? Není potřeba vyčistit komín? Né, v pohodě... Ludva kontroluje pušku, sáhne do kapsy prohlíží náboje. No, takhle to kdysi bejvávalo: hajnej bydlel na hájovně, aby měl blízko do lesa. Ale to by chtělo taky ňákou babu k tomu, co...? Na škole nám říkali, že nejtěžší úkol lesníka, je dostat ženskou na hájovnu... CVRK: Nojo, taková se už dneska nenajde. Tady vydržej, dokud je to romantický. A jak začne vítr a déšť, frnk do pohodlíčka Ludva lešt pušku. Cvrk si ho měří zkoumavým pohledem. Pane Cvrk, já jsem tady rád sám... Deš na šoulaču...? Máme tady šestnácteráka, víte o tom...? 17
Takovej kaštanovej... samotář... Ten je mazanej, toho jen tak nedostaneš Cvrk vstane a nastupuje do bílé Nivy. Vedle stojí Ludvova zelená Felicie. Tak zejtra v sedm Dobrou noc Ludva také odchází, Bart se rozeběhne do lesa. Ludva ho zastaví a dá mu povel. Barte, pomalu...! O:23 PASEKA S LANĚMI VEČER = AMERICKÁ NOC Anyna jde lesem, měsíc se blíží do úplňku a kolem roztodivné zvuky. Anyna se pohupuje v rytmu chůze si brouká hlavní melodii flmu. Zvedne hlavu, mraky plují přes měsíc. Najednou temný stn, vzduchem prolet výr, rozpět křídel snad dva mety, zlé šarlatové oči, vypadá jako čert. Anyna se lekne, sehne k zemi a zírá za ním. Na paseku přicházejí laně, ostražitě se rozhlíží a větří. Anyna se zastaví, laně se k ní beze strachu blíží, jakoby ji vůbec necítily. Ve tmě padne výstřel a nejstarší laň se sune k zemi. (uspávací injekce) (VFX) Ostatní se rozprchnou. Anyna vyskočí ze země. Ludva přichází ke střelené lani s Bardem. Anyna zírá na zhaslou laň, neschopna hlesu. Ludva sebou trhne, už spatřil Anynu, z rozčilení vykřikne. Klekne ke zvěři, loveckým nožem rozpáře. Anyna začne náhle ječet. Co tu děláš? Chceš dostat kulí?! Co je? Nevidělas nikdy maso? Nech toho a utkej domu... 18
Ludva zvěř vyruší, přidělá plombu na zadní běh a táhne z paseky. Anyna padne do trávy, rukama se drží země a přemáhá pláč. O:24 PŘED HÁJOVNOU NOC = REÁL VEČER Před hájenkou je postavené ohniště z břidličných plátů. Ludva na pánvi smaží čerstvá játra s cibulí. Napije se červeného vína přímo z láhve. Bart zatm trhá maso od kosti. Ludva zhluboka nadechne voňavou letní noc. Pochytat nosem všechny ty pachy, do uší zachytit všechny zvuky a očima se vpít do bezedné oblohy s pískem hvězd. Je jich víc, než si kdo může přát. O: 25 BOROVÝ LES DEN Veverka přebíhá po hlavě Markéty, pak přeskočí na Anynu a nakonec na Sayena. Sayen utrhne ryzcovou houbu a ukazuje matce. Sayen: A tenhle...? To je ryzec kravský, strašně hořkej... Vrať ho na zem... Markéta utrhne z trávy zralou muchomůrku červenou a dá jí do košíku k ostatním. O:26 U SMRKU DEN Tohle je muchomůrka červená, tu berem... Anyna odděluje klobouky muchomůrek od nožiček. Markéta pokládá klobouky na větve smrku, aby se na slunci usušily. Všude píšou, že muchomůrka je smrtelně jedovatá Když ji sníš čerstvou, tak ti bude blbě... Takže vždycky dobře usušit, vypražit... A k čemu je dobrá...? Staré dobré lesní antibiotikum... 19
O:27 LESNÍ STRÁŇ - DEN Vlasta spolu s ostatními ženami jsou opět v práci a kosí srpy. Ahoj Markétko Ahoj Vlastičko Na houbách? Nojo, rostou jako po dešti A přitom ani nepršelo, že jo...? Vlasta se protáhne, srp v ruce, vypadá jako komunistická údernice. Markéta jí prohmatá páteř rukama. Mně z toho žnut asi praskne kostra Ukaž já tě narovnám. Chyť se mě... Markéta se do Vlasty zaklesne rukama a obrát ji na svá záda. Áááááuuuuííííííí. Přichází revírník Cvrk a už z dálky se snaží být rozšafný. Markéta pust Vlastu, ta se sotva postaví. Ženy se pobaveně chechtají. Áááá, tady je nějaká spartakiáda, že? Ženy se srpy, že? Josefe, i ty Japonci dělaj v práci přestávky a cvičej, že jo? 20
Stará žena: Kdybysme to postříkali chemií, tak je to dávno hotový! Chemie - do lesa nepatří! Chemie - jen přes mojí mrtvolu! Tlustá žena procedí pro sebe, ale aby to všichni slyšeli. Markéta bere košík a raději odchází. Stará žena: Ty z nás uděláš mrtvoly... Vlasti, měla bys přijít, nechat si ty záda zmasírovat... Cvrk zahlédne sušené muchomůrky, s pohrdáním se otočí na Markétu. O:28 LES U LAPAČE DEN Vy sbíráte muchomůrky? Ženský, no pote se podívat! No to jsem ještě nežral... Makro detail divného brouka, jak svišt vzduchem. Leskle černý krunýř se zrzavými chloupky, tykadly se v letu orientuje, čichá, kde mu to voní, kde by se zasekl a nažral. Náhle se před ním zatmí a ozve děsivá rána. Brouk narazil a řít se dolů do temné hlubiny, let štěrbinou na hromadu svých kolegů, lýkožroutů smrkových(vfx). Plastová schránka lapače se otevírá, Ludva vysype obsah do odměrné skleničky, prohlíží si ji proti světlu. A do notesu zapíše údaj. Na schránku lapače napíše číslo. Mluví sám pro sebe. Dvěstěpadesát, to je stejně jak minule, šestset, tady je to trochu vyšší, ale pořád to jde... Takže už je po rojení... Ludva dojde k mraveništi a trochu brouků tam vysype. Nažerte se, kluci... V hustém porostu přeběhne zrzavý stn, vlasy Anyny. Ludva sebou trhne. 21
O:29 HORSKÁ ŘÍČKA - DEN Ptáček ledňáček let nad peřejnatou hladinou. Podobá se tyrkysové střele, oslnivě krásný a nebezpečně rychlý. A kdo má špatný zrak, tak si ho nikdy nevšimne. Ledňáček se v letu ladně vyhne Anyně, která vstoupila do proudu(vfx). Ahoj, Ledňáčku Ledňáček to zalomí pod hladinu a vylétne s rybkou v zobáku. Ludva se skrývá za lopuchy, pak se rozeběhne a přehopsá v botách na druhou stranu. O:30 SVAH PRALESA DEN Anyna šplhá prudkou lesní strání, pomáhá si rukama, přelézá rozpadlé pařezy. Na chvíli se zastaví, jako by něco slyšela. Ludva jde v dostatečné vzdálenosti, schovává se za strom. Horský potok končí v zemi jako studánka, Anyna se napije. Anyna se posadí do kapradí, soustředěně pozoruje říčku v údolí. Ludva je schován za stromem, tají dech, neví, zda-li odejít, nebo se ukázat. Vylez, myslíš že o tobě nevím? Ludva sebou cukne, vylézá ze stromu. Anyna si lehne na zem. Plížíš se za mnou půl hodiny a děláš kravál jako slon. Ty si fakt myslivec... Ludva se k ní blíží a sám nechápe, proč za ní šplhal a proč se s ní vůbec baví a je z toho očividně nervózní. Anyna nabere vodu a stříkne po Ludvovi. Co tu jako... děláš? Chodím se sem třeba napít, jestli tě to zajímá... 22
Ale ty znáš asi jen pivo a kořalku, co? Abys měl kuráž mordovat zvířata... V Ludvovi to vře, ale trpělivě vysvětluje. Přistoupí ke malému smrčku s ohlodaným kmenem. Anyna se nedá zahnat slovy. Hele, tenhle ohlodanej strome... Ten se už nevzpamatuje. Zvířata prostě škodí... A když ještě nebyli myslivci, tak tady zvířata v klidu žily, že jo? Nežily v klidu! Měly predátory! Víš co to je predátor?! Aha a proč ty predátoři už jako nejsou? Protože vyhynuli Protože je myslivci vyhubili, že jo? A ty bys chtěla aby tě sežral vlk, nebo medvěd...? Vy myslivci škodíte... Ty škodíš... Ludva se za ní rozeběhne, ale ona je rychlejší a jako laňka utká vzhůru. O:32 CESTA U POLE DEN Felicie vyplula cestou z lesa, houpe se zvířeným prachem, klesá do vesnice kolem lesklých strnišť. Na obzoru rachot zelený kombajn, sune se lánem obilí, obklopen aurou zlatavého prachu, chrlí za sebou nadrcenou slámu. Za volantem Papoš ve slamáčku, soustředěně sleduje přední lištu, jak nabírá klasy pšenice. Papoš spatří na cestě Felicii a mávne na pozdrav. Vlasta soucitně manžela pozoruje z okénka. 23
O:33 SILO DEN Z valníku se sype obilí, které je spodním potrubím transportováno do obřího sila. Papoš kouří cigaretu Mars, jako uhranutý pozoruje šumivý proud pšenice. O:34 STATEK PAPOŠE - DEN Dvůr je plný techniky: dva traktory, valníky, postřikovač, pluh, brány. Obytná část statku je malebně upravena truhlíky s pestrými květinami. Po dvoře se hemží slepice a kočky a dva psi. Holuby sedají do holubníku, který se tyčí jako maják vysoko nad dvorem. Na šňůrách se suší prádlo. Ludva vynáší ze stavení plato vajec a opatrně pokládá na zadní sedadla Felicie. Tak díky mami... Vlasta bere kýbl, otevře velkou bednu, nabere zrní a sype slepicím a holubům. Pojď dáme kafe Já mám ještě práci... Přece nemůžeš bejt v tom lese pořád sám... Mami, já tam nejsem sám. To vy jste tu sami... Přijíždí kombajn, zaparkuje na dvoře. Vystoupí Papoš, v ruce věnec spletený z obilí. Á mladej pán nás navštvil? Jaká čest! Papoš míjí Vlastu a pověsí jí věnec pšenice na krk. Žena se rozzáří. Takže máme dožínky? Něco takovýho Papoš se prochází kolem Felicie. Co je v lese novýho...? 24
Ludva pokrčí rameny. Nic...normálně... těžíme... Papoš se nestačí divit. Ludva nastoupí do auta a nastartuje. Papoš se postaví proti okénku Felicie. Těžíme... Prasata jsou přemnožený! Střílíš je vůbec..? Prasata mě nebavěj... Jo nebavěj? A mě maj jako bavit? Pšenici sežerou, řepku sežerou, kukuřici sežerou... A co ty budeš žrát, až všechno sežerou...? Já jedu. Mějte se tu... Ludva zařadí zpátečku a vycouvá ze dvora. Papoš mávne rukou na znamení marnosti a odchází pryč ze statku. Prej ho prasata nebavej... Vlasta pověsí věnec na skobu. A kam ty deš? Do hospody, že jo? Ludva bezbranně rozpřáhne ruce. Jaks to poznala? Nemůžeš zůstat aspoň jeden večer doma? Vlasti, dyk doma jsem pořád 25
Vlasta ho prašt. Vlasta ho chyt za ruku, Ludva se vysmekne. V hospodě si pořád! Pojď, budeme koukat na televizi To můžu v hospodě taky... Tak di do prdele... Ty di taky do prdele... Ani to Ludvu nepřesvědčilo a už je pryč. Vlastička tedy bere konvičku a zalévá pestré květiny rozmístěné na oknech stavení. O:35 HOSPODA NOC = TOČENO PŘES DEN V hospodě je poloprázdno. Výčepní točí piva. U centrálního stolu sedí Papoš, Honza, Cvrk, Předseda myslivců a řidič nakládací soupravy. U rohového stolu sedí parta tří čundráků v maskáčích a ladí kytaru. Na stěnách vycpaná sojka, výr, káně, paroží srnců a daňků. Půllitry křísnou, pěna vyšplouchne, chlapy si chlapsky připijí. Na to se dycky těšim! Když je horkej den, všude prach a sucho a studený pivo, jak ve mně zasyčí Papoš vypije pivo do půlky. Točený je točený... Předseda se otočí na Papoše. Předseda: Papoš, už máš obilí pod střechou? Ani mi nemluv. Já tu pšenici asi budu pálit v kotli, místo dřeva! To mě vyjde levnějc... 26
Řidič: To tě nevyjde, Papoš, to tě nevyjde... Předseda: Dyk dostáváš dotace z Unine, tak nebreč, že nemáš Dostávám dotace, dostávám! Ale to je prohra! To je pro sedláka prohra! Proč to dřív šlo bez dotací a dneska to nejde? No je to jinak nastavený ta ekonomika Ceny zboží jdou furt nahoru a nahoru. Jenom cena obilí jde furt dolu a dolu! Co je to za zkurvenou machinaci, špekulaci, delalvaci! Hele tomu my nerozumíme, to je vysoká politika To je vysoká debilita! Honza mávne rukou, že se o tom nebude bavit. Otevře peněženku a listuje tisícikorunami. Cvrk vytáhne kalkulačku a počítá. Pane Cvrk, já jsem vám taky dlužen za to dřevo. To bylo sedm kubíků, co? Takže to je sedmkrát stosedmdesát to je tisícstodevadesát, plus dvacent procent DPH, dvestětřicetosm, takže celkem tisícčtyřistadvacetosm... Cvrk vyplňuje výdajový doklad, Honza dává peníze. Cvrk nechápe Honzovo uvažování. Doklad nemusíte 27
Ale musím... To je státní dřevo! Ty peníze jdou zpátky do lesa. Pane Cvrk, tak já vám objednám aspoň panáčka, co? O:36 PŘED HOSPODOU NOC = REÁLNÝ VEČER Jo panáčka si dám, ferneta bych dal Honza, Papoš a Cvrk se potácejí před hospodou drží se kamarádsky za ramena a melou jeden přes druhého. Trampové s petkou piva jsou také na šrot. Cvrk si jich ihned všimne a dává jim rady. Honza močí za hospodou. Cvrk a Papoš se přidají. Kuci, bacha, všechno je jako troud! Nedělejte voheň na jehličí! A ráno dobře prolejte vodou... První čundrák: Šéfe, nejsme v lese poprvé Druhý čundrák: To je hovado, fašistický Třet čundrák: Já bych mu, vole, ten les zapálil. Ať vidíme, jak maj vycvičený hasiče, he he he Pane revírní, vy jste stále ve střehu Cvrk To musíš, jinak je z lesa holubník Tomu ty říkáš les? Tomu smetišti? Si tam každej dělá co chce! A proč? Protože to nikomu nepatří! Základ všeho je soukromý vlastnictví... Di furt do prdele s tm vlastnictvím... 28
O:37 TŘÍDA PŘÍRODOPISU DEN No, to je jako ženská! Když není v tvým vlastnictví, tak si dělá co chce... Vole, to si dělá i tak... Nacházíme se ve třídě základní školy. Na tabuli barevné obrázky motýlů. Učitelka je mladistvého vzhledu, asi nedávná absolventka vysoké školy, energická a rádoby autoritativní, ale koutku úst se jí občas objeví křečovité škubnut. Učitelka: Takže kolik druhů motýlů známe v naší zemi? Chlapci a děvčata sedí v lavicích, někdo znuděně poslouchá výklad a zapisuje si do sešitu, někdo se baví, někdo poslouchá hudbu ze sluchátek, někdo si kreslí, někdo spí. Občas prolet třídou petová láhev s limonádou, nebo propisovačka, nebo penál. Anyna sedí vedle kamarádky Terezy a zírá z okna. Na obloze plují mraky roztodivných tvarů. Žák se hlásí. Uhrovitý žák se projeví bez přihlášení. Učitelka: Kdo to ví...? Terezo...? Tereza: Motýlů...? Učitelka: Známe na stopadesát druhů motýlů... Ale za poslední stolet jich vyhynulo kolik procent...? Učitelka: Petře... Žák: Jedenáct procent... Učitelka: Výborně, jedenáct procent vyhynulo! A polovina zbývajících druhů je ohrožena Jaký je hlavní důvod tohoto ohrožení...? 29
Uhrovitý žák: Homosexualita motýlů... Učitelka: Milane! Hlavním důvodem je ničení stanovišť a úplný zánik některých typů lidského hospodaření, jako například pastva v lesích, a především příliš intenzivní zemědělství... Učitelka prochází lavicemi a je zneklidněna, že skoro nikdo její starost neprožívá. Zastaví se u Anyny. Učitelka: Maráková? Tebe to nezajímá? Zajímá, paňučitelko. Učitelka: A proč si to nezapisuješ? Já nemám sešit. Učitelka: A proč, můžeš nám říci? Protože šetřím naše lesy. Celá třída se začne smát. Učitelka kouká do lavice a pod lavici a nikde nic nenachází. Učitelka jen zírá neschopna slova. Učitelka: Aha, tak ty chceš zase propadnout...? Nechci zase propadnout... Učitelka: Ty nemáš ani učebnice? Víte, kolik zemře stromů kvůli našim učebnicím? 30
Učebnice pro naši třídu, to je tak jeden strom. Celá naše škola, to je tak sto kubíků lesa. A celý školství, to je celý les. Opět salva smíchu a potlesk. Učitelka se snaží něco říci, ale raději se chyt křížku na prsou. O:38 PŘED ŠKOLOU DEN Děti se rozchází do všech stran, někdo čeká na autobus, někoho odváží rodič autem, jiného traktorem, někdo odjíždí na kole. Uhrovitý žák atakuje Anynu a Terezu. O:39 V AUTOBUSE - ALEJ JEŘABIN - DEN Anyna s Terezou sedí na sedadlech a koukají z jedoucího autobusu. Anyna mrkne na Terezu. O: 41 PŘED CHALUPOU MARÁKŮ DEN Hele, jeřabiny uzrály... Tereza: Já pudu po škole na gympl. Pudeš taky na gympl? Já nevim, asi na zemědělku... Tereza: Na hnojárnu, jo...? Dneska bude teplá noc.. To bysme mohli vzít... Tereza: Joooo... Honza brousí okap drátěným kartáčem. Sayen leze za tátou po žebříku. Sayen: Tati, já ti du pomoct... Sayene a dolu... 31