Je riziko pádu stroje s řidičem z okraje pracovní plošiny těžebního řezu při povrchovém dobývání nerostů skutečně neovlivnitelným rizikem? Současná společnost klade velký důraz na posílení konkurenceschopnosti organizací. S tímto úsilím je spojena snaha Společenství snížit výskyt pracovních úrazů o 25 %. Český báňský úřad přijal strategii k zabezpečení podpory snahy Společenství v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci v hornictví do konce sledovaného období (2012) 1. Jeden z cílů strategie je zlepšení a zrychlení informovanosti zvyšováním povědomí a odborné přípravy zaměstnanců a zaměstnavatelů 2. Velký význam je přikládán prevenci rizik podporou změn, zejména v chování odpovědných zástupců organizací a osvědčených osob, které odpovídají za bezpečné a odborné řízení hornických provozů. S hornictvím je spojena řada rizik a některá z nich lze kategorizovat jako tzv. neovlivnitelná rizika. Takovým rizikem se rozumí neodstranitelné riziko, které neumíme řídit, tzn. přijmout odpovídající opatření k odstranění rizika, nebo snížit jeho míru na akceptovatelnou úroveň. Akceptovatelnou úrovní se rozumí přijatelné (zbytkové) riziko, které zůstává i po uskutečnění opatření na úrovni, kterou organizace toleruje. Žádná organizace však není oprávněna tolerovat zbytkové riziko, které překračuje míru stanovenou bezpečnostními předpisy. Cílem tohoto příspěvku je, již na základě prvních informací z šetření dvou mimořádných událostí při povrchovém dobývání nerostů (pády strojů s řidičem z okraje pracovní plošiny), předběžně analyzovat způsoby a možnosti jejich předcházení. Konkrétně způsob provedení ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu, na základě zachyceného stavu na fotografiích pořízených začátkem šetření ve dvou těžebních organizacích koncem roku 2008. Poté následuje krátká exkurze do právní úpravy a osvědčených praktik. Poslední část je věnována otázce, zda je riziko pádu stroje z výšky skutečně neovlivnitelným rizikem při povrchovém dobývání nerostů a možnostem, jak takové riziko operativně řídit. Poznámka úvodem Nejprve mi dovolte uvést jeden osobní poznatek z předchozí provozní praxe: - V lednu 2001 jsem jako vedoucí provozovny a závodní lomu v průběhu prohlídky lomu zjistil, že řidiči nedodržují dopravní řád a technologický postup pro povrchové dobývání při nakládce a odvozu skrývkových hmot na výsypku. Zastavil jsem nakládku, nařídil úpravu stanovených dopravních cest a řidičům přepravních prostředků připomenul několik oboustranně prospěšných důvodů k používání stanovených dopravních cest. Po provedené prohlídce pracoviště jsem v kanceláři provedl záznam o výsledku kontroly a přitom neprodleně vyzval směnového technika k provedení kontrolní prohlídky pracoviště. Vzhledem k tomu, že byla druhá polovina směny a jednalo se o vzdálené pracoviště, tak jsem mu zapůjčil svůj služební automobil. Ten zaparkoval na hlavě nejvyššího těžebního řezu a pěšky pokračoval na pracoviště skrývek. Po prohlídce však našel stát částečně poškozený automobil na plošině spodnějšího řezu. V tomto případě došlo k souhře nepříznivých okolností. Služební automobil, zaparkovaný ve směru jízdy a po spádnici, se rozjel ve svažitém terénu, protože k jeho zabrzdění nebyla použitá ruční brzda, ale zařazený rychlostní stupeň. U okraje těžebního řezu chyběl 1 HAVEL, D., BOZP&PO Aktuálně 12/2008, Úvodní slovo I. náměstka, Verlag Dashöfer, Praha, prosinec 2008. 2 KAŇKA, J., BOZP&PO Aktuálně 12/2008, Problematika aplikace prevence rizik podle zákoníku práce v hornictví, Verlag Dashöfer, Praha, prosinec 2008. 1
ochranný val, proto došlo k jeho následnému pádu z cca 10 m výšky. Shodou jiných příznivějších okolností spadl na rozval drobně rozpojeného zvětralého materiálu, proto nedošlo k jeho vážnějšímu poškození a ani k poškození zdraví žádného zaměstnance. Jednalo se tak o nebezpečnou událost, která se nemusela ohlašovat státní bánské správě. Jak vypadají aktuální fakta S tímto incidentem souvisí podobné mimořádné události zaevidované státní báňskou správou v průběhu předchozích 10 let: - V prosinci roku 2003 došlo k pádu automobilu s řidičem z výšky a ke smrtelnému úrazu řidiče. - V listopadu roku 2008 došlo k pádu traktoru s řidičem z výšky a ke smrtelnému úrazu řidiče. - V prosinci roku 2008 došlo k pádu kolového nakladače z výšky a ke smrtelnému úrazu řidiče, kterému předcházel smrtelný úraz dalšího zaměstnance. Z vývoje mimořádných událostí koncem roku 2008 (za celý rok došlo v hornictví celkem ke 12 smrtelným úrazům, z toho k 5 smrtelným úrazům na povrchu) lze usuzovat, že právě riziko pádu stroje s řidičem z okraje pracovní plošiny těžebního řezu by mohlo být právě tím rizikem, které neumíme řídit. V čem je problém Zatím bez bližších informací z odborných vyjádření, které ještě vypracovávají obvodní báňské úřady, lze z níže uvedených fotografií předběžně identifikovat několik méně příznivých okolností. Patrné jsou nedostatky týkající se: - ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, - očišťování a jiných úprav řezu podle místních poměrů, - projektování, vedení a vybavení dopravních cest z hlediska stability a bezpečného provozu jednotlivých vozidel jak na dopravních cestách, tak i po pracovních plošinách. 2
Než najdeme odpověď na položenou otázku v názvu příspěvku, učiňme ke způsobům ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu krátkou exkurzi v báňských předpisech a v dalších zdrojích informací. Z pohledu právních předpisů, které přímo upravují způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, vyjímám některé požadavky vyhlášky č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška stanoví, pokud je zaměstnanec ohrožen pádem, propadnutím nebo sesutím z výšky nebo do hloubky 1,5 m nebo větší, musí být zajištěn proti pádu. Osobní zajištění se může použít jen v případě, kdy nelze použít kolektivní zajištění, nebo toto by s ohledem na povahu práce nebo místní podmínky bylo neúčinné. Za kolektivní zajištění proti pádu se považuje ochranné nebo záchytné zábradlí, ohrazení nebo síť, které jsou dostatečně pevné, odolné a upevněné tak, aby snesly předpokládané namáhání. Další podrobnosti týkající se způsobu organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, jsou uvedeny v Nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Zde je každému zaměstnavateli (organizaci) uložena povinnost zajistit způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování pracovních činností, při nichž se používají dopravní prostředky tak, aby bylo pracoviště mimo pozemní komunikace v případě potřeby vyznačeno výstražnými tabulkami, dopravními značkami, případně nahrnutím zeminy tam, kde hrozí nebezpečí zřícení nebo zasypání dopravního prostředku a za snížené viditelnosti byla nebezpečná místa v terénu opatřena světly, odrazkami nebo odrazovými deskami. Z dikce právních předpisů je tedy zřejmé, že provozní dokumentace musí mj. určit podmínky pro bezpečný výkon práce, ohrožená místa a způsob jejich označení. Technologický postup pro povrchové dobývání musí mj. určit nejmenší šířku pracovní plošiny se zřetelem na zajištění stability dobývacích a nakládacích strojů, dopravních zařízení, dopravních cest, jakož i na zajištění bezpečnosti pracovníků na pracovní plošině i na nižších pracovních plošinách, bezpečnostní opatření, pokud se zjistí převisy, případně možnosti uvolnění horniny, zeminy nebo jiných nežádoucích předmětů ohrožujících bezpečnost práce a provozu. Dopravní řád musí mj. určit dopravní cesty, značení dopravních cest (značky před nebezpečnými místy apod.), lhůty, způsob a rozsah prohlídek dopravních cest a jejich vybavení. 3
Z výše uvedeného výčtu požadavků vyplývajících z konkrétních ustanovení, lze shrnout tak, že stávající právní úprava upravuje způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob a ponechává na organizaci, jaký způsob ochrany zapracuje do provozní dokumentace. Vyhláška taktéž požaduje samotné provedení zvoleného způsobu ochrany a pamatuje na provádění kontrol podle místních podmínek v provozovně. Limitní výška nebo hloubka 1,5 m je v souladu s ostatními evropskými požadavky. Tento požadavek, společně s dalšími povinnostmi stanovenými vyhláškou, upravuje zejména ty situace, při kterých došlo k mimořádné události nebo k závažnému nebo smrtelnému úrazu při povrchovém dobývání nerostů. Z pohledu osvědčených praktik Ve Spojených státech nebo v dalších zemích Společenství se přehledy osvědčených nejlepších praktik sumarizují, vyhodnocují, obnovují a zveřejňují. V České republice se s takovým postupem nesetkáme. Lze se ale setkat s některými těžebními organizacemi, které systematicky vyhledávají nová rizika na pracovištích, evidují zjištěné nebezpečné stavy a vyhodnocují. Na Střední průmyslové škole a Vyšší odborné škole v Příbrami jsou studenti v průběhu výuky montánních věd v reálném tržním prostředí vybízeni k přijímání nových postupů postavených především na jasných pokynech v souladu se stávající platnou právní úpravou, rozborech mimořádných událostí, příkladech osvědčených postupů a samozřejmě také na procesním přístupu založeném na opakovaném: Plánuj, Dělej, Kontroluj, Jednej. Proto byly do schválených učebních textů např. pro výuku předmětu Povrchové dobývání nerostů použity osvědčené praktiky vycházející z materiálu, který byl přijat a schválen k publikování pod názvem Safety and health in opencast mines v Ženevě již v roce 1990. Jeden ze způsobů ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, je řešen níže na dvou snímcích z informační prezentace určené pro výuku. Ohražení proti pádu NESPRÁVNÉ nízká výška umístění blízko okraje srážky odnesly drobný materiál) SPRÁVNÉ výška nad poloměr kola vzdálenost min. 1,5 m od okraje vhodná skladba použitých materiálu a souvislost valu 4
Ohražení proti pádu NESPRÁVNÉ kus horniny na okraji, který může být překonán tlačnou silou SPRÁVNÉ schopnost absorbovat náraz plně naloženého vozidla používané vozidlo nesmí val překonat v žádném směru jízdy kde hrozí nebezpečí vyjetí vozidla z cesty (pádu z výšky, do vody odkaliště, ostré zatáčky před objekty) Doplňující krátký výklad je omezen na bezpečný pohyb vrtacích souprav nebo nabíjecích vozů podél upravených okrajů pracovních plošin těžebních řezů v min. vzdálenosti 3 m. Jedná se o ověřenou vzdálenost z hlediska nežádoucího porušení stability zaobrysové části těžebního řezu po provedeném clonovém odstřelu, která opět vychází ze Safety and health in opencast mines. Vzhledem k tomu, že k této problematice je řešen jeden výzkumný úkol, pouze pro srovnání a odůvodní použitých zdrojů v učebních textech, uvádím některé další údaje z jednoho webového odkazu. Přední těžební organizace na http://www.tarmac.cz/dokumenty/ verejne/bezpecnost/zlatapravidla 2007.htm ve svém Zlatém pravidlu č. 7 (Operace spojené s těžbou), uvádí, že se nikdy nemá pracovat méně než 5 m od hrany etáže bez instalovaných zábran proti pádu. Zde je mezi údaji uváděnými ve Zlatých pravidlech a osvědčenými praktikami v Safety and health in opencast mines rozdíl 2 m ve stanovené bezpečné vzdálenosti od okraje pracovní plošiny. Při podrobnějším čtení jiného Zlatého pravidla č. 3 (Práce ve výškách) také zjistíme, že se přední těžební organizace dostává nad přípustný rámec stanovený bezpečnostním předpisem. Zaměstnancům totiž stanovuje, že pokud mají pracovat ve vyšších výškách než 2 m, kde nejsou instalována preventivní nebo ochranná opatření proti pádu, musí mít nasazen bezpečnostní úvaz upevněný do vhodného kotevního bodu, pokud to činnost vyžaduje. Zde je patrný nepřípustný rozdíl 0,5 m ve výšce oproti stanovené výšce v citované vyhlášce. Převzaté jednoduché a přesvědčivé piktogramy z osvědčených praktik, krátký doplňkový text s ještě kratším ústním doprovodem upravují jednu z praktických možností, jak vyřešit přímo v praxi účinný způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu jakéhokoliv stroje s řidičem. Závěr a návrh řešení Nejen z osobního poznatku z provozní praxe, ale i z jiných dalších shromážděných poznatků je nepochybné, že proces systémového přístupu každého zaměstnavatele a 5
zaměstnance k zajištění BOZP není nikdy ukončen a ke kterému je nutné se neustále vracet. Zejména v provozní praxi jakékoliv chvilkové podcenění, třeba i všeobecně známých nebezpečí, může způsobit problém. Souhra nepříznivých okolností může způsobit velký problém (mimořádná událost, smrtelný úraz, apod.), souhra příznivějších okolností může/ale nemusí způsobit menší problém (skoronehoda apod.). Ze stavu pracovišť, zachycených na fotografiích v průběhu šetření posledních dvou obdobných mimořádných událostí koncem roku 2008, se z hlediska systémového přístupu k zajištění BOZP těžebními organizacemi jeví jako dost velký problém, resp. sporná otázka, která tvoří název příspěvku. Zachycený stav s největší pravděpodobností svědčí o tom, že došlo k několika selháním důsledkem konkrétních chyb lidského činitele. Z přehlížených chyb je patrné chybějící jakékoliv ohrazení míst, kde hrozilo nebezpečí pádu osob, podcenění neustálé potřeby očišťování a jiných úprav řezu, jakož i shovívavost při vedení dopravních cest z hlediska stability a bezpečného provozu vozidel i po pracovních plošinách. Jak byly splněny další požadavky báňských předpisů, napoví organizacemi stanovený způsob ochrany v provozní dokumentaci a konečné výsledky prováděných šetření. Žádná organizace však není oprávněna tolerovat žádné zbytkové riziko, které jde nad rámec požadavků uvedených v platných právních předpisech. Jádrem příspěvku byl způsob řešení ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob z okraje pracovní plošiny těžebního řezu. Právní úprava v citovaných právních předpisech na ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu, přímo dopadá. Tato úprava je odpovídající i z hlediska nových požadavků týkajících se hodnocení administrativní zátěže podnikatelů (organizací). Hodnocení vychází především z faktu, že konkrétní ustanovení vyhlášky nebyla připomínkována, a tak nejsou ani po provedené analýze předpisů předmětem poslední novely vyhlášky (předpoklad zveřejnění ve Sbírce zákonů je v průběhu první poloviny roku 2009). Pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou, které nejsou vykonávané při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem a na pracovištích, a které nepodléhají vrchnímu dozoru podle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, platí Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, je v zásadě ponechán na těžební organizaci. Každá organizace má tak za povinnost podle místních podmínek v provozní dokumentaci určit způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob a další požadované chování svých zaměstnanců. Nové postupy a očekávané chování svých zaměstnanců může ale také zpřísnit a upřesnit nad rámec požadavků stanovených v právních předpisech, blíže upravit v provozní dokumentaci, resp. stanovit ve svých vnitřních pokynech, např. prostřednictvím politiky BOZP, etických kodexů nebo doporučených osvědčených praktik. Cílem zpravidla bývá upřesnit požadavky zákoníku práce a dalších obecných přepisů v určitých eticky nebo jinak exponovaných situacích. Zde se vytváří velký prostor pro pozitivní roli odborů nebo jiná profesní uskupení. Osvědčené praktiky velkých a středních organizací, které se v tomto konkrétním případě týkají ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu, ale i osvědčené praktiky upravující zásady pro projektování dopravních cest, pohyb vozidel po pracovních plošinách, jednosměrný pohyb v lomech, by zcela nepochybně mohly posloužit jako cenný zdroj informací i malým těžebním organizacím. A zcela nepochybně by také mohly tvořit podklady pro nové moderní učební texty středních odborných, ale i vysokých škol. Tento přístup je nevyhnutelný jak 6
z hlediska roztříštěných požadavků na obsahy učebních osnov a plánů pro povrchové dobývání, ale i pro trhací práce, které s dobýváním nerostů úzce souvisejí. Pokud budou noví absolventi takových škol (ale i ti, co se nyní rekvalifikují nebo celoživotně vzdělávají) v osvědčených hornických funkcích podle nových pravidel postupovat, řádně uplatňovat nové poznatky ve své provozní praxi a přitom plnit další povinnosti, tak budou zcela nepochybně úspěšně řídit všechna rizika spojená s hornictvím. Z výše uvedeného je zřejmé, že riziko pádu stroje s řidičem z okraje pracovní plošiny těžebního řezu není neovlivnitelným rizikem. Jeho akceptovatelná úroveň se může lišit. To však neznamená, že se nebude řídit. Proto by žádný čtenář tohoto příspěvku neměl dlouho váhat s praktickým zavedením publikovaných poznatků do praxe. Řízení výše zmiňovaných identifikovaných rizik by měl začít odpověďmi na otázky: 1. Může se stejná událost opakovat i v jiném lomu nebo na stavbě? 2. Je způsob zabezpečení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, uveden v provozní dokumentaci? 3. Odpovídá uvedený způsob v provozní dokumentaci místním poměrům a stanoveným zásadám bezpečné práce v platných právních předpisech? 4. Jsou osvědčené praktiky nebo další pokyny zaměstnavatelů skutečně v souladu se všemi platnými právními předpisy? 5. Je stanovený způsob zabezpečení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob v lomu nebo na stavbě, řádně dodržován a kontrolován? V Praze dne 2. února 2009 Ing. B. Machek machek@cbusbs.cz 7