Systém rodičovské dovolené ve Švédsku 1) Jak je systém upraven V devítimilionovém Švédsku je rodinná politika založená na univerzálním modelu a má několik základních zásad, které mají přispívat k genderově neutrální rodinné politice: Rovnocenný význam mateřství a práce v definici ženských rolí. Partnerství ve vztazích mezi partnery a generacemi. Vzrůstající podíl mužů starajících se o dítě. Pomoc rodinám majícím problémy s výchovou dětí. Aktivní podíl rodičů na fungování sociálních institucí. Síť specializovaných institucí (sociálních a výchovných), jež jsou součástí veřejného sektoru jako podmínka pro zdravý vývoj dítěte. Finance na rodičovské dovolené Ve Švédsku je finanční kompenzace pro rodiče během rodičovské dovolené k dispozici prvních 16 měsíců, z toho 13 měsíců ve výši 80% měsíčního platu toho z rodičů, který se rozhodne zůstat doma a další 3 měsíce pevnou denní částkou. Prvních 13 měsíců dostává rodič 80% platu, přičemž maximální výše dávky je stanovená na SEK 646 na den (EUR 78,), kterou ale mohou využít jen rodiče, kteří před narozením dítěte nejméně 240 dnů pracovali. Ostatní rodiče dostanou SEK 180 na den (EUR 20). Pro zajímavost stejnou výši, tedy 80% platu, dostanou Švédští občané také v případě že nepracují z důvodu nezaměstnanosti nebo nemoci. Nejvýše může měsíční příspěvek od státu dosáhnout SEK 24 125 (EUR 2 700). Dále pak může rodič získat příspěvek na další tři měsíce v hodnotě SEK 60 na den (EUR 7). Průměrný měsíční plat se ve Švédsku v roce 2006 pohyboval v rozmezí SEK 33 300 (EUR 3 558) až SEK 26 700 (EUR 2 852) v závislosti na regionu a zaměstnání v soukromém nebo státním sektoru. 16 měsíční rodičovská dovolená garantuje dva měsíce pro druhého partnera většinou otce (pappa months), která propadne pokud ji druhý partner nevyužije. Tyto 2 měsíce jsou zahrnuty v 16 měsíční rodičovské dovolené. Otec má navíc speciální právo využít 10 dní extra rodičovské dovolené pappa days současně s matkou v období prvních 60 dnů mateřské dovolené, tedy kolem porodu a v šestinedělí. 60 dní je rezervováno pro matku a 60 pro otce, zbytek si mohou mezi sebou volne rozdelit.
Podle zákona o rodičovské dovolené z roku 1995 mají zaměstnané ženy nárok na plnou absenci z práce v souvislosti porodem ditěte konkretně na nepřerušených 7 týdnů před plánovaným termínem porodu a dalších 7 týdnů po porodu. Také má nárok na pauzu/volno na kojení dítěte. Švédská legislativa konkrétně definuje 5 typu "pracovní absence" v souvislosti s dítětem: 1) mateřská dovolená (7 týdnů nebo 60 dní - údaje se různí) v rámci tohoto období si otec může vzít oněch 10 dní volno plná pracovní absence jednoho rodiče maximálně do 18 měsíců věku dítěte +2 papa months, které při nevyužití propadnou (RD je 16 včetně 2 pappa months, předtím mateřská 60 dní) 2) částečné volno s nárokem na rodičovský příspěvek (föräldrapenning) za sníženého pracovního úvazku na ne více než 75% a ne méně než 25% 3) částečné volno bez nároku na rodičovský příspěvek při pracovním úvazku sníženém o 25%, obvykle do 8 let věku dítěte 4) volno se střídavými nároky na rodičovský příspěvek v období přechodné intenyivní péče o dítě, obykle do 12 let věku dítěte. Jak již bylo řečeno, oba rodiče dostávají dávku ve výši 80% platu celkem po 13 měsíců, ke kterým si pak mohou přidat ještě 3 měsíce se sníženým denním příspěvek. Oba mají ale právo zůstat doma s každým dítětem až 1,5 roku bez ztráty zaměstnání. V případě, že toto právo využijí oba rodiče, zůstane dítě doma až do 3 let svého věku, i když finanční kompenzaci dostane rodina pouze na 1 a tři čtvrtě roku dítěte. Příspěvky státu během prvních 16 měsíců rodičovské dovolené jsou relativně štědré. Kritiku konzervativců si však systém vysloužil za malou podporu v období následujícím po 1,5 roku dítěte, kdy jsou matky v podstatě odrazovány od dalšího setrvávání v domácnosti s dítětem. Podle kritiků tento systém nutí rodiče posílat děti do jeslí v ranném věku, i když by jeden z rodičů s ním ještě rád zůstal doma. Nicméně, v praxi se ukázalo, že mnoho rodin se rozhodne zůstat doma až do věku 2 let dítěte a pobírat tak v průměru 40% platu měsíčně. Tatínci V roce 1974 se dosavadní systém mateřské dovolené změnil na systém rodičovské dovolené. Jasně deklarovaným cílem švédského systému je podporovat otce, aby zůstávali doma se svými dětmi. V praxi to pak znamená, že stát dovoluje matkám a otcům, aby si upravili čas který stráví každý z nich s dítětem podle vlastních potřeb. Také proto je rodičovský příspěvek poměrně vysoký (80% platu), tak aby byl rodinný rozpočet vhodně kompenzován v případě, že je otec doma. Navíc, státní zaměstnanci získávají ještě 10% bonus, čímž pak jejich měsíční příjem na rodičovské dovolené vzroste na 90% platu.
Problémem ovšem je, že státní strop nezohledňuje vzrůstající inflaci, takže až jedna třetina otců dostává méně než 80% a mnoho rodin si proto myslí, že by přišly o příliš velkou část svým příjmů v případě, že doma zůstane otec. V roce 1991, kdy ještě podle starších štědřejších opatření pobírali otcové 90% platu, využilo rodičovskou dovolenou 7.7% mužů. Tato skutečnost byla vysvětlována za prvé přetrvávající patriarchální kulturou ve společnosti, jejíž odstranění bude trvat ještě několik dekád a za druhé obavami mužů ze ztráty zaměstnání. Ačkoliv měli otcové právo zůstat doma s dítětem, jejich zaměstnavatelé je často obviňovali z nedostatku ambicí. Ve Švédsku hrají velice silnou roli odbory, které sice dokáží zabránit zaměstnavateli, aby otce na rodičovské dovolené propustil, nicméně zaměstnavatel si dokáže najít zástupné důvody pro propuštění tatínka. Mnohem častějším případem ale bylo, že se rodičovská dovolená pro otce, ale i pro matku, stala překážkou pro případné povýšení. V roce 1994 proto Švédská vláda představila tzv. pappa month - jeden měsíc rodičovské dovolené rezervovaný pro tatínka. Pokud si ho otec nevybral, rodina v tomto měsíci ztratila nárok na dávku a celkově by tak získala příspěvky za 11 nikoliv za 12 měsíců. V praxi tato reforma zapříčinila to, že téměř všichni otcové pak strávili doma s dítětem minimálně jeden měsíc. Obvykle to je celkem 6 týdnů, protože otcové mají právo ještě na 2 týdny dovolené hned po narození dítěte. (V roce 2002 prodlouženo na měsíce 2). I přesto, ale v roce 2002 si celou rodičovskou dovolenou vybralo 12.4% mužů. V době zavádění pappa month, uváděla vláda jako důvod tohoto opatření vědecky prokázané pozitivní důsledky blízkého vztahu mezi otcem a dítětem už v jeho ranném věku. Dalším pozitivní faktorem, který mělo toto opatření přinést, byla snížená diskriminace zaměstnavatelů vůči matkám a otcům na rodičovské dovolené. Sdílení odpovědnosti během praktické péče o dítě by pak zároveň mělo vést k rovnému rozdělení nepřítomnosti v práci mezi muže a ženy, což by mělo vést ke zvýšení kariérních možností pro ženy. Kromě vládní rodinné politiky se objevují také příklady opatření přímo z korporátního sektoru. Firma Ericsson například do kontraktu od konce devadesátých let přidává ustanovení podle kterého jejich zaměstnanec, který půjde na rodičovskou dovolenou s platem přesahujícím státní strop SEK 22 750 bude dostávat od firmy dorovnání na skutečných 80% svého měsíčního platu až do výše SEK 45 000. Rodiče mohou toto dorovnání dostávat po 180 dní v období do 1,5 roku dítěte, musejí si však rodičovskou dovolenou vybrat v jednom kuse. Podle vyjádření Ericssonu k tomuto typu benefitu firma přistoupila, aby se stala atraktivnější pro zkušené pracovníky hledající uplatnění na trhu práce. Zároveň pak firma uvedla, že podporuje koncept otců na rodičovské dovolené. Tento benefit je totiž atraktivní zejména pro muže, protože právě ti v této firmě, ale i jinde vydělávají mnohem více v porovnání se ženami. 2) Legislativa Švédský model sociální politiky je koncipován jako ženám přátelský (womenfriendly) a jeho zlatým věkem byla 50.-70.léta. Od 60. let je kladen důraz na model rodiny s dvojitým příjmem (dual earn family model) a od počátku 70. let se začíná rozjíždět podpora rodičovské dovolené rovnoprávné pro oba partnery.
Velká změna přišla v roce 1974, kdy je přijata reforma rodičovské dovolené, a stává se poprvé možné pro otce jít na mateřskou dovolenou, její doba je stanovená na 6 měsíců. Švédsko byla první země na světě, kde to bylo možné. V 90. letech došlo v sociálním systému welfare state ve Švédsku k výrazným škrtům, které se projevily zejména v sociálním pojištění, péči o mentálně postižené, v nemocenském a penzijním systému a v počtu zaměstnanců státní správy a samosprávy. Rodinná politika státu se ale naopak v posledním desetiletí stala štědřejší. V roce 1989 byla doba rodičovské dovolené prodloužená na 15 měsíců, kde poslední tři měsíce rodič dostává pouze paušální dávku. Od roku 1994 přibyl ještě tzv. otcovský měsíc pappa month, tedy měsíc rodičovské dovolené vyhrazený pro druhého partnera, většinou otce. V roce 2002 byl otcovský měsíc prodloužen na dva měsíce a tím byla rodičovská dovolená prodlužená na dnešních 16 měsíců. Historické sociální a legislativní předpoklady dnešní podoby systému Už od roku 1917 je zavedeno určování otcovství u mimomanželských dětí. To mělo za následek hlavně větší ekonomickou zodpovědnost otců nemanželských dětí a postupně to vedlo i k větší pečovatelské zodpovědnosti. V roce 1938 byl přijat zákon na ochranu dětí z rozvedených a nikdy nesezdaných manželství, ve kterém se stát zaručoval platit přídavky na děti a současně dohlížet na otce, aby platili své povinné alimenty. Zde je ale nutné podotknout, že koncept biologického otce byl ve Švédsku velice důležitý, neboť například ženy, které nikdy neurčily biologického otce svého dítěte začaly dostávat přídavky na děti až v roce 1960. Celkově nová koncepce, která se začala rodit v sedmdesátých letech, měla za následek zásadní změnu rodinné politiky. Stavěla na rovnocennosti sezdaných i nesezdaných partnerských svazků ve výchově dítěte a velký důraz kladla na víceméně stejnoměrnou péči o děti z rozvedených rodin. Rovnocennost sezdaných i nesezdaných párů se v 70. letech začala vyrovnávat s příchodem možnosti soužití bez sňatku a vyvrcholila v roce 1994 možností registrovaného partnerství pro páry stejného pohlaví a adopcí dětí těmito páry. Švédské úřady dokonce nevyžadují sňatek se Švédským občanem/občankou jako podmínku pro rodiče-cizince, který chce získat povolení k trvalému pobytu. Systém umožňuje mít dítě jak homosexuálním párům, tak i jednomu rodiči, kterých chce mít dítě a žít sám. Tito, nejčastěji jsou to ženy, mají ve Švédsku v porovnání s jinými zeměmi jednoduše dostupnou denní péči o dítě ve školce nebo jeslích,
získají finanční podporu od státu v případě, že druhý rodič neplatí na dítě a navíc mohou profitovat z ostatních výhod štědrého sociálního systému. Jednočlenné rodiny s dítětem představují ve Švédsku 3% domácností, v Německu 6% a v USA 9.3%. Ve Švédském případě pak 70% měsíčních příjmů těchto (nejčastěji) matek tvoří výplata z práce, také v důsledku jednoduché dostupnosti jeslí nebo školek. Dalším důležitým prvkem švédské rodinné politiky je porozvodová/porozchodová (sdílená péče tzv. joint custody). Oba rodiče mají stejnou zodpovědnost za své dítě. V případě rozvodu to pak znamená, že soud přiznává obě rodičům stejná práva a povinnosti a rodiče se mohou dohodnout na péči o dítě podle svých pracovních povinností. Soudy tedy nerozhodují podle modelu otec = chlebodárce (breadwinner), který platí alimenty a vídá dítě jednou za dva týdny o víkendu, a matka = žena v domácnosti (housewife), která o dítě pečuje jako je tomu například v Německu. Společná péče ve Švédsku pracuje se třemi základními premisami: dítě má zákonný nárok na styk se svým biologickým otcem; biologický otec má právo zasahovat do výchovy dítěte a spolurozhodovat o výběru školy, náboženských otázkách apod.; nový, nevlastní otec nemá ekonomickou zodpovědnost za cizí dítě. V případě, že má jeden z rodičů dítě v trvalé péči a druhý rodič není schopen dítě finančně podporovat zastoupí ho stát. Z tzv. joint-custody vyplývá, že ani jeden rodič tedy není ve většině případů odkázaný na toho druhého. Jednodušší přístup k rozvodu a velkorysé podmínky pro rozvedené rodiče ale ve švédském případě nevedly k výrazně vyšší rozvodovosti v porovnání s jinými evropskými zeměmi. (V roce 1999 činila rozvodovost ve Švédsku 58.9%, v České republice 44.2% a v Německu 44.3%). Štědrý systém ovšem pomohl rapidně snížit počet dětí žijících v chudobě. (Švédsko mělo v roce 1995 2.7% dětí, Česká republika 6.6% a na příklad Německo 10.6%) Nízká míra chudoby je samozřejmě podporována také ostatními welfare opatřeními jako je regulované nájemné, příspěvky na bydlení či podporou v nezaměstnanosti. Muži a ženy ve Švédsku podávají daňová přiznání každý zvlášť, takže žádný z rodičů neriskuje, že bude zařazen do vyšší daňové kategorie. Výše daní tak není závislá na způsobu zorganizování soukromého života daného jednotlivce. Na rozdíl například od Německa, kde jsou ženy odrazovány od brzkého návratu do práce vyšší daňovou zátěží pro rodiny se dvěma pracujícími rodiči. Podobně pak německý daňový systém zvýhodňuje sezdané rodičovské páry proti párům žijícím odděleně nebo nesezdaným. 3) Dopady legislativy v praxi Současný stav, kdy si otcovskou dovolenou bere 19% mužů je jeden z nejvyšších v Evropě. V jedné ze studií se také ukázalo, že rodiny, ve kterých je otec alespoň částečně na rodičovské dovolené, jsou stabilnější a je u nich menší rozvodovost. Všechny výše zmíněné okolnosti nám stále ukazují, že větší podíl otců na rodičovské dovolené vede k lepšímu fungování společnosti. Může to potvrdit ona menší rozvodovost, stejně jako vysoký podíl žen v produktivním věku na trhu práce.
Všechny tyto předchozí okolnosti pomalu vedou ke stále větší možnosti mužů ve Švédsku být pečujícím otcem. Tato změna je také podporovaná konceptem Skandinávského modelu rodiny s dvojitým příjmem (dual-earn family model), jež současně zbavuje muže jeho úlohy chlebodárce (breadwinner) a samozřejmě úzce souvisí s rovnocenným rozdělením péče o dítě a tím i s podporou aktivního otcovství. Celá tato změna má pak zásadní vliv na zastoupení žen v produktivním věku na trhu práce, která je ve Švédsku téměř srovnatelná se zastoupením mužů téhož věku na trhu práce, tedy okolo 50%. V roce 2004 si rodičovskou dovolenou vzalo 81% matek, zatímco otců bylo 19%. To se rovná 14.3 měsíců dítěte s matkou a 1.7 měsíce s otcem. Zmíněných 19% představuje navýšení otcovské dovolené o 7% od roku 1994. Na druhou stranu, ale přibližně 20% Švédských otců vůbec nevyužilo možnost vzít si dovolenou a strávit nějaký čas se svým dítětem doma. Britská studie zabývající se implementací daddy month ve Švédsku ukazuje, že tento prvek vedl ke zvýšení počtu mužů, kteří si vzali plnou rodičovskou dovolenou. Zároveň také zjistili, že zvýšený počet mužů na rodičovské dovolené nevedl ke zvýšení podílu otců pečujících o dítě v případě nemoci. V porovnání s jinými, liberálními i konzervativními, zeměmi nelze říct, že by Švédský model limitoval svobodnou volbu rodičů, i přesto, že nabízí velkorysé rodičovské příspěvky v prvních 16 měsících a pak pro změnu zajišťuje levnou a dostupnou péči o dítě ve školce nebo jeslích. Například v liberálním USA ženy po více než 3 měsících na mateřské dovolené mohou ztratit svoji práci a navíc nemají vůbec nárok na žádné státní příspěvky. V konzervativním Německu je naopak doba placené rodičovské dovolené mnohem delší, nicméně příspěvky jsou odvozeny od majetkových poměrů, takže se ve finále na mnoho matek nevztahují. Zajímavé výsledky prokázala studie Švédského národního institutu pro veřejné zdraví (Swedish National Institute of Public Health) z roku 2006, která statisticky prokazuje o 16% nižší riziko smrti u otců, kteří si vzali otcovskou dovolenou. Podle studie sociologa Strohmeiera z roku 2002 prorodinná politika státu nijak neovlivňuje porodnost v dané zemi. V 80. letech byla ve Střední Evropě mnohem vyšší porodnost než v Západní Evropě. V prvních deseti letech po pádu komunistických vlád v CEE ale porodnost klesla o polovinu, zatímco ve Švédsku významně stoupla, navzdory prorodinné politice v středoevropských zemích a také v sousedním Německu. Navíc je jasné, že pokles porodnosti nemohl přímo souviset s ekonomickou situací, která se pro mnoho rodin zhoršila vzhledem k tomu, že v době baby boomu byla situace nesrovnatelně horší. Hodnoty žen se změnily, píší sociologové Tomáš Sirovátka a Steven Saxonberg, a kariérní či pracovní vyhlídky žen významně ovlivňují jejich vnímání a následné formování rodiny. Jiná, britská studie pak prokazuje, že zavedení pappa months ve Švédsku nijak nezměnilo rozložení věku žen v době porodu. 4) Praxe Švédského systému rodičovské dovolené Zkrácený úvazek
Zásadní vliv na podporu aktivního otcovství má flexibilita rodičovské dovolené a sítě služeb v oblasti hlídání dětí. Žena i muž mohou být současně na rodičovské dovolené, která se může rozvolnit (až do věku 8 let dítěte) a oba mohou pracovat na snížený úvazek. Nebo mohou částečně pracovat a současně dávat dítě do jeslí či školky. Školka a jesle Velká většina dětí navštěvuje školku 64% mezi 1-5rokem. V porovnání například s Německem nebo USA denní péče o dítě ve školce je jednak jednoduše dostupná, tak i relativně levná. Maximální poplatek může dosáhnout SEK 1 260 (EUR 140). Poplatek se snižuje nízkopříjmovým rodinám a to tak, že může dosáhnout nejvýše 3% příjmu rodiny. V případě druhého dítěte ve školce platí rodina maximálně SEK 400 a poplatek nesmí překročit 2% z celkových příjmů. Původně byli poplatky vypočítávány jen podle výše příjmů. To jsou sice i nyní, nicméně mnoho rodin z vyššími příjmy platí nižší poplatky také například v důsledku toho, že místní samosprávy, které jsou za tato dětská zařízení zodpovědné nejsou státem tlačeny k navýšení poplatků na povolené maximum. Nově mají rodiče právo posílat svoje děti do jeslí nebo do školky na nejméně na 15 hodin týdně i v případě, že jsou nezaměstnaní nebo na rodičovské dovolené s druhým dítětem, aby dítě které již jednou chodilo do zařízení denní péče netrpělo izolací od kolektivu. Domácí péče Školka ale není jediný způsob péče o předškolní děti. Ve Švédsku existuje také domácí péče, kdy vychovatelka dochází přímo do domu rodičů. Tato péče je více využívaná na venkově. Otevřená školka Uvnitř velkých měst zase existuje tzv. otevřená školka, kam chodí rodiče s dětmi za účelem socializace dětí, tyto otevřené školky jsou většinou zdarma. Centrum volného času Další velice oblíbené je centrum volného času, které funguje téměř pořád, celý den, po škole i o prázdninách. Všechny tyto instituce jsou podporovány státem a tedy většinou zdarma a současně jsou maximálně přizpůsobené potřebám rodičů. Polemika se současným systémem Catherine Hakim, socioložka z London School of Economics, která se specializuje na ženskou problematiku ve své knize Key Issues in Women's Work vydané v GlasshousePress v roce 2004 uvádí, že Švédské ženy i přes silnou státní podporu stále platí vysokou cenu ze svou kariéru. Více než 80% z nich se nachází pod platovou hranicí (neviditelným stropem) nad kterou se naopak nachází 80% mužů. Ve family-friendly Švédsku je tento problém mnohem výraznější než v uvolněnějším (hire-and-fire-at-will) systému v USA. Jen 1,5% senior managmentu tvoří ženy ve srovnání s 11% v USA. Jen 2 z 282 firem zalistovaných na burze má v čele ženu.
Ženy ve Švédsku dostávají zhruba o 20% nižší plat než muži, uvádí Cathrin Hakim. Navíc, 75% žen pracuje ve státním sektoru, což je tradičně nízkopříjmový sektor s nižšími kvalifikačními požadavky, zatímco 75% mužů pracuje v privátním sektoru. Během let uplatňování politiky přátelské rodině postupně soukromé korporace ve Švédsku snížily počet žen, protože si nemohou dovolit náklady spojené se štědrými balíčky na mateřské dovolené, říká Hakim. Podle ní, poslední průzkumy ukazují, že Švédové jsou spokojeni se současnou úpravou rodičovské dovolené a nechtěli by rozšíření balíčku státní podpory. Naopak, chtěli by spíše více flexibility v tom, jak si zorganizovat svůj rodinný život. V současné situaci je jen velmi malý prostor jak zvýšit finanční benefity pro Švédské rodiče, píše týdeník The Economist. A tak najpravděpodobnějším výstupem vládní snahy o další rozvoj otcovské dovolené bude reklamní kampaň cílená na tatínky a jejich práva například pod sloganem: Kolik mužů na smrtelné posteli lituje, že strávili příliš málo času se svým šéfem? ( How many men on their deathbeds say they spent too little time with their boss? ) Tabulka 1: Podíl otců na rodičovské dovolené Father s share of parental leave 20 18 16 14 Percent 12 10 8 6 4 2 0 1974 1977 1987 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Year
Tabulka 2: Porodnost podle dat Eurostatu 1980 2003 Tabulka 3: Participace žen a mužů na trhu práce
Použitá literatura a zdroje: Hobson, Barbara ed. (2002) Making Men into Fathers: Men, Masculinities and the Social Politics of Fatherhood (Cambridge: Cambridge University Press) Duvander, A.Z.; Andersson, G: Gender Equality and Fertility in Sweden: A Study on the Impact of the Father s Uptake of Parental Leave on Continued Childbearing, dostupné na: http://www.demogr.mpg.de/papers/working/wp-2005-013.pdf Ferrarini, T; Thalberg, S; Duvander, A.Z: Swedish parental leave and gender equality. Achievements and reform challenges in a European perspective, dostupné na: http://www.framtidsstudier.se/aktuellt/2005.11.pdf Ola.h, L. Sz. 2001. Gender and family stability: Dissolution of the first parental union in Sweden and Hungary. Demographic Research 4: 27-96, dostupné na: http://www.demographic-research.org/volumes/vol4/2/. Saxonberg, S., Sirovatka, T.: (2006) Failing Family Policy in Post-Communist Central Europe, Journal of Comparative Policy Analysis, Vol. 8, No. 2. Saxonberg, S.: (2004) The Swedish Model is Doing Well Despite Neo-Liberal Attacks. Problemy Polityki Spolecznej vol. 7. Saxonberg,S.: (2003) The Influence of Family Policy on Freedom of Choice: Sweden from a comparative perspective. Małżeństwo i Rodzina, vol 2, n. 4. Strohmeier, K. P., 2002, Family policy how does it work?, in: F. X. Kaufmann, A. Kuijsten, H.-J. Schulze and K. P. Strohmeier. Family Life and Family Policies in Europe, Vol. 2 (Oxford: Oxford University Press), pp. 321 362. http://www.skolverket.se/sb/d/354/a/944 http://www.sweden.gov.se/sb/d/3288/a/19570 www. eurostat.eu www.economist.com