Základy fotografování Základní pojmy Expozice Dříve vznikala fotografie dopadem světla na světlocitlivou fólii, snímek se pomocí různých chemikálií vyvolal a zvětšil. Dnešní digitální fotografie vznikají podobně, akorát už nepotřebujeme chemické přípravky a tmavé komory. Princip je ale hodně podobný, změnilo se jenom světlocitlivé médium. Závěrka Závěrka nám zakrývá snímač, aby na něho nedopadlo žádné světlo. Po stisknutí spouště závěrka odkryje snímač, na něho dopadne světlo a bum, je tu fotka. Čas Čas je doba, po kterou na snímač nechá závěrka dopadat světlo. Musí být ale tak krátká, aby snímek nebyl rozmazaný třeba pohybem ruky, nebo foceného objektu. Běžný čas expozice je 1/100 sekundy. Většina lidí dokáže bez rozmazání udržet i 1/60 s a profesionálově svedou i 1/30 s. Clona [f] Clona řídí množství dopadnutého světla na snímač. Označuje poměr dopadajícího světla do objektivu a dopadnutého světla na snímač. Kupříkladu clona f8 znamená, že pouze 1/8 světla která dopadá na objektiv dopadne na snímač. Platí, že čím větší clona, tím je objektiv zavřenější a propouští méně světla. To, ale neznamená, že je to špatně. Stejné množství světla dopadne na snímač při takovýchto nastaveních: Kombinace času a clony určuje množství světla, které dopadne na snímač. Nastavení správné expozice znamená nastavit správnou kombinaci času a clony. Dnes už čas a clonu určuje automatika fotoaparátu. Pokud ale chceme trochu tvořit, můžeme si s časem, nebo se clonou pohrát. Kupříkladu tyto kombinace vedou k dopadu stejného množství světla na snímač. f2.8-1/500 s f4-1/250 s f8 1/125 s f16-1/60 s atd Někdy je dobré nastavit si clonu, a podle toho čas a naopak. Vysvětlíme si dále, jaké mají výhody třeba malé clony, nebo rychlé časy.
Hloubka ostrosti Je to jedna nejdůležitějších a nejefektnějších vlastností fotografie. Pokud tuto vlastnost objektivu pochopíte, může dělat opravdu zajímavé fotografie, o kterých se kolegům jenom zdá. Pravidlo se má tak: čím větší clona, tím větší hloubka ostrosti Jde o to, že když zaostříte třeba na nějakou postavu, neznamená to, že ostrá bude jenom ta postava. Ostré bude vše v určitém rozmezí před a za postavou. Toto rozmezí (HLOUBKA OSTROSTI) se dá rozšiřovat hlavně clonou, dále pak ohniskovou vzdáleností objektivu (tu měníme ZOOMem). Příklad čistě teoretický: Když tedy zaostříme na postavu 5m vzdálenou a clonu budu mít f16, ostré by mělo být vše v rozmezí 1,5-10m od objektivu. Když dám ale malou clonu (f2.8) tak bude ostré pouze vše v rozmezí 4 6 m od objektivu. Širokoúhlý objektiv vykazuje velikou hloubku ostrosti. Ostré je například vše v rozmezí 1,5m až nekonečno. Teleobjektiv - vykazuje malou hloubku ostrosti. Ostré je například vše v rozmezí 2m před a za zaostřený objekt. (protože také s větší ohniskovou vzdáleností klesá světelnost objektivu) Tento snímek byl pořízen dlouhým objektivem (hodně nazoomováno). Je vidět, že ostrý je jenom zaostřený pták a větvě za a před ním jsou rozostřené. Kdyby se podařilo ještě více zaclonit, mohla by být třeba i ta přední větev ostrá. V tomto případě by to ale bylo spíše na škodu. Právě zde je malá hloubka ostrosti dobře. Snímek dostane hloubku. Zde vidíme, že snímek je ostrý dá se říci v celé své hloubce. Použita velká clona a široký objektiv.
Zajímavost: Kdo hodně fotil na tzv. kompakty, možná neví, že fotoaparát ani neměl ostření. Ohnisková vzdálenost těchto přístrojů byla většinou okolo 30 mm a objektiv měl dobrou světelnost. To v kombinaci s velkou clonou zajišťovalo, že bylo ostré vše 1m až nekonečno od objektivu. I mnoho dnešních optik v mobilních telefonech takto ostří. Lepší mobilní telefony už mají tzv. autofokus. Tzn. že tato optika ostří dle vzdálenosti objektu a nenechává to jenom na cloně a ohniskové vzdálenosti. Zde vidíme dva snímky. Oba jsou foceny širokým sklem. Levý s clonou f8 a pravý f2.8. Vidíme, že rozdíl v hloubce ostrosti je zde minimální, ale znatelný. Podívejme se dolů na snímky focené dlouhým sklem. Tam už je rozdíl hloubky ostrosti opravdu znatelný. Díky malé hloubce ostrosti zaostřený objekt jakoby vystupuje ze snímku a stává se hlavním motivem.
Focení portrétu U focení portrétu dělá mnoho lidí malou chybičku. Fotí širokoúhlým objektivem (malou ohniskovou vzdáleností, málo nazoomováno). To vede ktomu, že fotografie se jakoby zakulacuje. Jakobyste koukali do vypouklého zrcadla. Blízké objekty se zvětší, vzdálenější se zmenší. Při focení portrétu je konkrétně zvětšený objekt nos a zmenšená část zase uši. To vede k tomu, že člověk vypadá docela srandovně K focení portrétů se tedy fotí z větší vzdálenosti (2-3 metry), větší ohniskovou vzdáleností (135 mm) a malou clonou, aby hloubka ostrosti byla malá. To vede k zachování proporcí obličeje, a tím že hloubka ostrosti bude malá, nám portrétovaný člověk opět jakoby vystoupí ze scény. Podívejte se na příklad: Levá fotografie: Pravá fotografie: širokoúhlý objektiv, malá vzdálenost. delší objektiv (nazoomováno, přiblíženo), větší vzdálenost. Je jasně vidět, že na pravé fotografii mám o třídu menší nos. Všimněte si rozostřeného pozadí, dosaženého velkým nazoomováním a co nejmenší clonou. Omluvte prosím pozici fotografa. Je to foceno hodně zespoda. Objektiv by měl být ve výšce očí
Kompozice velice stručně Někdo má dar od boha a dokáže fotky komponovat dle svého citu tak, že nám přesně sdělí svou vizi, aniž by nad tím musel technicky přemýšlet kolik je vlastně ten poměr Zlatého řezu. Pohled skrz objektiv je vždy jiný než pouhým okem. Oko a náš mozek se dokáže zaměřit na věc kterou pozorujeme a eliminuje okolí. Na fotce bude ale i vše ostatní. Jé, to je hezký strom buch, fotka a nakonec zjistím, že pod stromem je popelnice, a když se postavím trochu do strany buch, a fotka je hned lepší bez rušivých prvků. Dominanta, ústřední motiv Každá fotografie by měla mít dominantu, něco kam zaostříme, něco hlavního, klidně malého, ale je jasné že je to to hlavní na fotografii. Zlatý řez Je prokázáno, že určité proporční vztahy celku působí na člověka lépe, přirozeněji než jiné. Výtvarníci se snažili přijít na jistou obecnou zákonitost, jak co nejlépe dělit úsečku či plochu. Vzniklý poměr byl nazván zlatý řez. Nesčetněkrát se opakuje v přírodě okolo nás a lidské oko je na něj podvědomě zvyklé. Renesanční umělci vytvářeli svá díla často na základě složitých konstrukcí na zlatém řezu založených, jak dokazují mnohé dochované skici. ( http://www.typomil.com/kompozice/zlaty-rez.htm ) Zde vidíme, že první snímek je zajímavý, ale ústřední motiv je zde ve středu fotky celkem rušivý. Další snímek už je lepší, a že stín postavy jakoby vyvažuje rozložení fotky.
TIP: Pomoc při kompozici nám poskytuje i náš fotoaparát. Když stiskneme několikrát tlačítko LCD mode (hned vedle LCD displaye) objeví se nám na display čáry, které znázorňují poměr zlatého řezu. Pomohou nám ke správnému umisťování dominant. Perspektiva Perspektivou rozumíne stanoviště nebo pozici fotografa vůči fotografovanému objektu. Pozice může být t s nadhledem, podhledem, šikmo nebo prostě normální. Právě různá volba stanoviště fotografujícího dělá z fotografie velmi zajímavé médium. Mnoho lidí fascinují právě fotografie focené širokoúhlým objektivem, nebo naopak teleobjektivem, protože je to něco, co naše oko neumí. Náš zrak sleduje celý život vše s objektivem s ohniskovou vzdáleností cca 50 mm. Tato ohnisková vzdálenost se bere (vůči kinofilmovému políčku), jako normální a při zaujmutí pozice s fotoaparátem na oku fotíme v normální perspektivě. To znamená, že při fotografování z výšky očí s tímto ohniskem se fotky zdají být takové, jak je věrně známe z pohledu lidským okem. Žabí perspektiva Když budeme fotit širokoúhlým objektivem skoro od země směrem nahoru, potom se budou všechny osoby a předměty zdát větší než doopravdy jsou. Zajímavých výsledků dosáhneme touto technikou třeba u focení architektury.
Ptačí perspektiva Objekty pozorované z výšky působí pokorně, poníženě a osaměle. Prostorová hloubka Prostorová hloubka vzniká rozdílnou velikostí objektu v popředí a v pozadí. Při použití širokoúhlého objektivu se prostorová hloubka projeví markantně. Při použití teleobjektivu se naopak objekty jeví stejně veliké a obraz je placatý. Vše se zdá jakoby nahuštěno na sobě bez hloubky. Tato fotka je focena teleobjektivem z velké dálky a dům v pozadí je vzdálen cca 1km.
Barvy Naše oko, nebo spíše smysl zraku, se dokáže přizpůsobovat různým druhům světla a bílá se jeví stále jako bílá. Žádná technika není dnes tak dokonalá jako lidské oko, takže se stává že bílá je jednou do modra, jednou do červena Na našem fotoaparátu jsou samozřejmě matematické modely, které se snaží nastavit barvy co nejvěrněji. Protože se ale chceme naučit více, než jen mačkat spoušť, přepneme si z programu srdíčko na program P, který nám dovoluje plno vlastních nastavení. Vyvážení bílé Stiskneme tlačítko SET (MENU), abychom se dostali do menu fotoaparátu. A hned první položka je vyvážení bílé. Tam si můžete vybrat, prostředí, ve kterém právě fotíte. AUTO Přímé slunce Pod mrakem Žárovkové osvětlení Tyto režimy vám budou stačit, abyste dosáhli uspokojivého výsledku. Zkuste si vyvážení bílé měnit a fotit stejnou scénu. Uvidíte velké rozdíly v barevném podání fotografie. Světlo Správný fotograf pozná jaké je světlo, kolik by dokonce nastavil na manuálu čas i clonu, a jak bude vypadat výsledek. Je dobré si uvědomit, že světlo může být TVRDÉ a MĚKKÉ. Tvrdé světlo produkuje třeba blesk, nebo přímé letní slunce. Výsledná fotka bude mít tvrdé, kontrastní stíny a světlé plochy. Proto třeba reportéři, používají v místnosti blesk naklopený nahoru pod 75 stupni. Světlo z blesku se odrazí od stěn a už je měkké. Postavy nebudou mít stín za hlavou ale budou mnohem rovnoměrněji osvětleni. Měkké světlo je třeba venku pod mrakem, ve světlé místnosti, ve stínu Fotografovaný obličej bude lépe vypadat, při focení venku, na ranním nebo podvečerním světle. Protože odpolední světlo je dosti tvrdé, a k tomu je sluce vysoko. Vede to ke stínům pod nosem v očích atd. Může to být ale cíl fotografa takže tvořivosti se meze nekladou.
Motivové režimy Motivové režimy jsou pro amatéry velice užitečným nástrojem. Fotoaparát si nastavuje optimální hodnoty času nebo clony, dle toho co chceme fotit. Režim portrét Nastaví malou clonu (např. f2.8) a krátký čas. O focení portrétu jsem již psal. Režim Sport Nastaví nám co nejkratší čas, od toho odvodí clonu dle světelných podmínek. Napomáhá to ke zmrazení rychle se pohybujících objektů. Režim Krajina fotoaparát se snaží nastavit co největší clonu, za účelem zvětšení hloubky ostrosti. Noční scenérie Snaží se nastavit co nejdelší čas (cca 1/30 s), aby se vykreslilo pozadí a zapne blesk, aby přisvětlil objekty v popředí (tak do 5ti metrů) Makro V tomto režimu se většinou čočky v objektivu nastaví tak, abychom mohli snímat opravdu blízké předměty (pár centimetrů). Jelikož blízké předměty odrážejí málo světla, musíte mít co nejmenší clonu, to vede k malinkaté hloubce ostrosti (taky pár centimetrů). Pokud se nám ale povede předmět zaostřit, tak nám zaostřený předmět krásně vyleze z obrazu, protože pozadí bude opravdu rozostřené.
Literatura a některé fotografie [1] http://www.jsi.cz/grafika/zaklady_grafiky/foto5-6.htm [2] http://www.typomil.com/kompozice/zlaty-rez.htm