ŘÍŠE TEMNOT Lovci zla L. J. Smith
1. KAPITOLA Stalo se to v den, kdy Rashel slavila páté narozeniny. Můžeme jít do tunelů? Narozeniny slavila v zábavním parku, kde bylo spousta druhů prolézaček, o kterých se jí ani nesnilo. Matka se usmála. Dobře, kočičko, ale dej pozor na Timmyho. Není tak rychlý jako ty. Tohle byla poslední slova, která od své matky slyšela. Ale zrovna tohle Rashel připomínat nemusela. Vždycky se o Timmyho starala: byl o celý měsíc mladší než ona a ještě ani nechodil do mateřské školky. Měl jemné černé vlasy, modré oči a velice milý úsměv. I Rashel měla tmavé vlasy, ale její oči byly zelené. Zelené jako smaragdy, jak říkala její maminka. Zelené jako kočičí. Prolézali tunelem a ona se v jednom kuse ohlížela dozadu. Jakmile se dostali k dlouhé řadě kluzkých schodů potažených vinylem, ze kterých by mohl spadnout, natáhla ruku, aby mu pomohla. Timmy se na ni zářivě usmál. Modré oči mu svítily 5
L. J. Smith obdivem. Oba vyšplhali až nahoru a Rashel jeho ruku pustila. Zamířila k pavučině, velké místnosti plné provazů a sítí. Každou chvíli se podívala vypouklým oknem v jednom z tunelů a pozorovala svoji matku, která na ni zdola mávala. Ale pak k ní přišla jiná matka, začaly se spolu bavit a Rashel se tam přestala dívat. Pomyslela si, že rodiče prostě nejsou schopní najednou mluvit a mávat. Soustředila se na prolézání tunelem, který páchl jako igelitová taška se starými ponožkami. Napadlo ji, že v tunelu je schovaný králík. A nespustila oči z Timmyho. Nakonec se dostali ke spodní části pavučiny. Ocitli se až na konci prolézaček. Kolem nebyly žádné děti, ani velké, ani malé, a byl tu klid. Nad Rashel byl napnutý bílý provaz a na něm v pravidelných vzdálenostech uzly. Táhl se do výšky, až k samotné pavučině. Dobrá, ty tady zůstaň. Já vylezu nahoru a pak budu sledovat, jak ti to jde, řekla Timmymu. Jednalo se o nevinnou lež. Popravdě, ani ji nenapadlo, že by to Timmy zvládl, a kdyby na něj čekala, nikdo z nich by se nahoru nedostal. Ne, já nechci, abys tam lezla beze mě, odpověděl Timmy. V jeho hlase byl náznak strachu. Bude to trvat jen vteřinku, řekla Rashel. Dobře věděla, čeho se bojí, a proto dodala: Žádné velké děti ti na pomoc nepřijdou. 6
Lovci zla Timmy zaváhal. Rashel zamyšleně dodala: Copak ty nechceš polárkový dort, až se vrátíme k nám domů? Vůbec to neměla být skrytá hrozba. Timmy vypadal zmateně. Pak si ztěžka povzdechl a přikývl. Dobře. Počkám. A to byla jeho poslední slova, která Rashel slyšela. Vyšplhala na provaz. Bylo to mnohem obtížnější, než si představovala, ale jakmile se dostala nahoru, zalil ji báječný pocit. Celý svět se skládal z propletené masy pohybujícího se pletiva. Musela se držet oběma rukama, aby udržela rovnováhu. Pokusila se obtočit nohu kolem nepříjemně roztřeseného lana. Cítila, jak kolem ní proudí vzduch, cítila sluneční paprsky. Vesele se zasmála, zhoupla se a rozhlédla po barevných umělohmotných tunelech všude kolem ní. Když se znovu podívala dolů, Timmy byl pryč. Rashel se sevřel žaludek. Musí tam být. Slíbil jí, že počká. Ale on zmizel. Ze svého místa viděla celý prostor pod pavučinou, ale ten byl prázdný. Dobrá, určitě vlezl do tunelu a vrátil se. Rashel rychle lezla od jednoho záchytu k druhému, vrávorala a kymácela se, až se nakonec dostala k lanu. Pak sešplhala dolů, strčila hlavu do tunelu a v šeru přivřela oči. Timmy? Její hlas zněl jako tlumená ozvěna. Nedostala žádnou odpověď, a kam dohlédla, byl tunel prázdný. Timmy? 7
L. J. Smith Rashel se udělalo špatně od žaludku. V duchu slyšela matčina slova, Dej pozor na Timmyho. Ale ona ho neuhlídala. Touhle dobou mohl být kdekoliv, ztracený v obrovském bludišti. Možná brečel, možná ho komandovaly větší děti. Nebo šel dokonce žalovat její matce. V té chvíli uviděla tu díru. Byla dost velká, aby jí prolezlo čtyřleté nebo velmi štíhlé pětileté dítě. Otvor mezi dvěma polstrovanými stěnami vedl ven. A Rashel okamžitě věděla, že tudy zmizel Timmy. Přesně to se mu podobalo. Najít nejrychlejší cestu ven. Nejspíš byl na cestě k její matce. Rashel byla na svých pět let hodně štíhlá. Protáhla se otvorem, jen jednou se zasekla. Celá udýchaná se ocitla venku, v přítmí plném prachu. Chystala se vyrazit k východu z areálu, když si všimla cípu stanu, který se třepetal ve větru. Stan byl vyrobený z lesklého vinylu a jeho červeno- -žluté pruhy byly mnohem jasnější než umělá hmota tunelů. Uvolněný cíp se pohyboval ve vánku a Rashel napadlo, že ho kdokoliv může zvednout a vejít dovnitř. Timmy by tam nešel, pomyslela si. To se k němu vůbec nehodilo. Ale přesto ji přepadl podivný pocit. Zírala na cíp stanu a váhala. Ve vzduchu byl cítit prach a vůně popcornu. Nebojím se, říkala si v duchu a plížila se dopředu. Opřela se do stanu vedle uvolněného cípu, aby zvětšila otvor. Natáhla krk a nakoukla dovnitř. 8
Lovci zla Byla velká tma, než aby něco viděla, ale vůně popcornu zesílila. Rashel postupovala dál a dál, až se ocitla přímo ve stanu. Pak si její oči zvykly na šero a ona zjistila, že není sama. Ve stanu byl vysoký muž. Na sobě měl dlouhý světlý nepromokavý plášť, i když uvnitř bylo teplo. Rashel si vůbec nevšiml, protože měl hlavu sehnutou, držel něco v náruči a cosi s tím dělal. A pak zjistila, co provádí, a okamžitě si uvědomila, že dospělí lhali, když tvrdili, že lidožrouti a příšery a věci z pohádkových knížek neexistují. Protože vysoký muž držel Timmyho a jedl ho. 9