Památky UNESCO města Třebíče se zaměřením na stavby v židovské čtvrti

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Michaela Vobůrková Bakalářská diplomová práce Památky UNESCO města Třebíče se zaměřením na stavby v židovské čtvrti Vedoucí práce doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady. Děkuji paní ředitelce MKS Třebíč Bc. Jaromíře Hanáčkové za laskavé přijetí a poskytnutí velmi cenných informací o dané problematice. Dále děkuji za veškerou pomoc paní Mgr. Daně Mrázkové. 3

Obsah ÚVOD... 5 1 TERMÍN UNESCO... 8 2 UNESCO V TŘEBÍČI... 11 2.1 PROCES PŘÍPRAVY ZÁPISU... 11 2.2 ZÁPIS NA SEZNAM SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ UNESCO... 12 3 BAZILIKA SV. PROKOPA... 14 3.1 ARCHITEKTONICKÁ SPECIFIKA BAZILIKY SV. PROKOPA... 14 4 ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ... 17 4.1 ROZDĚLENÍ STAVEB V ŽIDOVSKÉ ČTVRTI... 18 4.1.1 Stavby sloužící ku prospěchu celé obce... 18 4.1.2 Domy postavené před rokem 1650... 20 4.1.3 Domy postavené po roce 1650... 21 4.2 SPOLEČNÉ ARCHITEKTONICKÉ ZNAKY STAVEB V ŽIDOVSKÉ ČTVRTI... 22 4.3 BYDLENÍ V ŽIDOVSKÝCH DOMECH... 23 5 ŽIDOVSKÝ HŘBITOV... 26 6 10 LET UNESCO V TŘEBÍČI... 28 6.1 VÝVOJ PAMÁTEK V TŘEBÍČI OD ROKU 2003 DO 2013... 28 6.1.1 Dům Seligmanna Bauera jako židovské muzeum... 30 6.1.2 Rozvoj kulturních akcí v Třebíči... 30 7 VIZE BUDOUCNOSTI PAMÁTEK V TŘEBÍČI... 32 ZÁVĚR... 33 RESUMÉ... 36 RESUME... 36 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY... 37 PŘÍLOHA - ROZHOVOR... 39 PŘÍLOHA OBRÁZKOVÁ... 45 4

Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám památkami města Třebíče zapsanými do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jedná se o baziliku sv. Prokopa, ţidovskou čtvrť a ţidovský hřbitov. Cílem bakalářské práce je podat ucelený přehled o třebíčských památkách UNESCO se zaměřením na stavby v ţidovské čtvrti. Ve své práci si kladu otázky, co vyznačuje termín UNESCO, co předcházelo vstupu památek města Třebíče na Seznam UNESCO, čím je charakterizovaná bazilika sv. Prokopa, ţidovský hřbitov a ţidovská čtvrť, jaké společné architektonické rysy vykazují ţidovské stavby, jaké podmínky vytvářelo bydlení v ţidovských domech, co se působením třebíčských památek v UNESCO změnilo a jaká budoucnost čeká třebíčské památky UNESCO. K vymezení cíle a zodpovězení otázek, které jsem si ve své práci stanovila, budu postupovat pomocí uměleckohistorické analýzy. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. Pro zasazení památek do kontextu a vyzdviţení jejich výjimečnosti vyjasním hned v první části práce, co termín UNESCO znamená. Protoţe se práce zabývá výhradně třebíčskými památkami UNESCO, je třeba uvést, kdy a za jakých podmínek třebíčské památky do UNESCO vstoupily. V druhé části práce se věnuji samotným třebíčským památkám UNESCO, které jsou neodmyslitelně spojeny historickým kontextem a společně tvoří dějiny města Třebíče. Památky popisuji z hlediska architektonického vývoje. Historii těchto památek jsem úmyslně vynechala z důvodů její četnosti v dostupných publikacích. Nejrozsáhlejší kapitola je zaměřena na ţidovskou čtvrť, kde sleduji vybrané ţidovské stavby podle jejich rozdělení z hlediska stavitelského vývoje. Ţidovskou čtvrtí se zabývám důkladněji, protoţe na rozdíl od baziliky sv. Prokopa a ţidovského hřbitova prošla během několika posledních desítek let řadou proměn a stále se rozvíjí. V poslední části mé práce popisuji vývoj památek od roku 2003 do roku 2013. Zde se v první řadě zabývám otázkou, jaký vliv za posledních deset let mělo UNESCO na památky města Třebíče. Záměrem této části práce je určit pozitiva a vystihnout případné nevýhody, které vstup do UNESCO přinesl, a nastínit moţnou budoucnost třebíčských památek. V této části čerpám z informací poskytnutých prostřednictvím rozhovoru s paní ředitelkou MKS (městského kulturního střediska) Třebíč, radní a zastupitelkou města Třebíče Bc. Jaromírou Hanáčkovou, která se před lety ve své bakalářské práci věnovala 5

tématu třebíčského ţidovského města. Přepsaný rozhovor přikládám v příloze na konci práce. Ve své práci vycházím z odborných publikací několika autorů. K nahlédnutí do problematiky daného tématu mi slouţí publikace od Jaroslava Klenovského Židovské památky Třebíče z roku 1995, kterou vyuţívám při sepsání kapitoly s názvem Ţidovská čtvrť. Z knihy také čerpám informace k architektuře synagogy a obytných domů v ţidovské čtvrti. Jaroslav Klenovský zde popisuje historický vývoj ţidovské obce v Třebíči. Dále se v samostatných kapitolách věnuje ţidovské čtvrti, synagoze, ţidovskému hřbitovu a regeneraci areálu ţidovské čtvrti. Vše autor dokládá plány ţidovské obce a fotografiemi. Cenným zdrojem je pro mě i několik publikací od třebíčského historika Rudolfa Fišera. Jednou z nich je kniha s názvem Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850) z roku 2005. Publikace mi pomohla k popisu vybraných ţidovských staveb v podkapitolách Rozdělení staveb v ţidovské čtvrti a Bydlení v ţidovských domech. Autor se ve své publikaci zabývá především problematikou utváření ghetta a stavbami ţidovské obce. Rudolf Fišer ve své publikaci také dokládá soupis domů a parcel. Publikaci autor doplňuje o nákresy půdorysů, architektonické plány a fotografie ţidovských památek. Další publikací od stejnojmenného autora je Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči z roku 2009. Autor zdůrazňuje propojení tří významných třebíčských památek a představuje tyto památky z hlediska architektonického, historického a kulturního kontextu. Většina popisovaných objektů v publikaci je doprovázena fotografií daného objektu. Práce Jaroslava Klenovského a Rudolfa Fišera se v několika bodech rozcházejí. Jedním z nich je datování výstavby Zadní synagogy, které Jaroslav Klenovský chybně datuje jiţ na přelom 16. a 17. století. Dle Rudolfa Fišera do těchto časů budování Zadní synagogy nepatří. Rudolf Fišer své tvrzení dokládá ověřenými informacemi. Dále čerpám z publikace bývalého třebíčského architekta Lubora Herzána s názvem Od asanace k UNESCO s podtitulem Příběh obnovy třebíčské židovské čtvrti, která byla zveřejněna v roce 2013. Jedná se o vůbec nejnovější publikaci, která se věnuje tématu třebíčské ţidovské čtvrti. Autor k sepsání publikace čerpal především ze svých vlastních poznámek. Měl tu moţnost podílet se na obnově ţidovské čtvrti a vše vidět přímo z první řady. Ve své knize se zabývá obdobím v rozmezí let 1970 2003. 6

V práci vyuţívám i sborníku příspěvků Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO sepsaného na základě konference, která proběhla v červnu 2013 v Třebíči, kde přispívalo čtrnáct renomovaných odborníků, mezi nimi například prof. Jiří Kuthan z praţské Karlovy univerzity, třebíčský muzeolog Antonín Ţamberský, architektka Věra Kučová z Národního památkového ústavu, historik Rudolf Fišer a bývalý městský architekt Třebíče Lubor Herzán. Bakalářská práce si klade za úkol čtenáře seznámit nejen se samotnými památkami UNESCO města Třebíče, ale také s přípravami na zápis, průběhem zápisu na Seznam UNESCO, vývojem UNESCO v Třebíči za posledních 10 let a budoucím rozvojem těchto památek. Svoji bakalářskou práci plánuji poskytnout městskému kulturnímu středisku v Třebíči za účelem rozšíření prací pojednávajících o třebíčských památkách. Práce můţe také slouţit jako podklad pro další bádání. 7

1 Termín UNESCO UNESCO, mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů (OSN) pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization), bylo zaloţeno v roce 1945 v Londýně. UNESCO má sídlo v Paříţi. Jejím hlavním posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbliţování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. V roce 1972 přijala organizace UNESCO Úmluvu o ochraně světového kulturního dědictví, která doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých zemí. Následně vznikl Výbor pro ochranu světového dědictví (World Heritage Committee), který formuloval kritéria, podle nichţ by měly být hmotné památky zapisovány na Seznam světového dědictví. Výbor sestavil pravidla pro uplatnění Úmluvy o světovém dědictví a zajistil monitorování a evidenci vývoje jejich stavu do dokumentace Seznamu světového dědictví (World Heritage List). Výbor se opírá o odborná stanoviska poradních organizací. Zde je tímto orgánem ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) - Mezinárodní rada pro památky a sídla. Byl také konstituován Fond světového dědictví (World Heritage Fund), který začal pracovat společně s Výborem pro světové dědictví v roce 1976. 1 Základním kritériem pro výběr památek do Seznamu světového dědictví je jejich výjimečná/mimořádná univerzální hodnota. Kritéria pro kulturní památky jsou uvedena v článku 24 prováděcích směrnic Úmluvy: Každá světová památka by měla: (1) představovat mistrovské dílo lidského tvůrčího génia, (2) vykazovat významnou vzájemnou výměnu lidských hodnot během určitého časového období nebo v určité kulturní oblasti světa, a to v oblasti rozvoje architektury nebo techniky, monumentálního umění, urbanismu nebo krajinářství; (3) být nositelem jedinečného nebo alespoň výjimečného svědectví o kulturních tradicích nebo civilizaci dosud existující nebo zaniklé; (4) být vynikajícím příkladem určitého typu budovy nebo architektonického či 1 KLUSÁKOVÁ, Luďa. Výjimečná univerzální hodnota jako zásadní kritérium hodnocení památek. Vývoj definice. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 6 9. 8

technologického souboru nebo krajiny, jež ilustruje určité významné období historie lidstva; (5) být vynikajícím příkladem tradičního lidského osídlení nebo využívání půdy, typického pro určitou kulturu či kultury, a to zvláště v případě, kdy by tyto prvky mohly být narušeny v důsledku vzniku nevratných změn; (6) být přímo či hmatatelně spojena s událostmi nebo živými tradicemi, myšlenkami či vírou, uměleckými a literárními výtvory výjimečného celosvětového významu (Výbor zastává názor, že toto kritérium by mělo být důvodem pro začlenění do Seznamu pouze za výjimečných okolností a ve spojení s dalšími kulturními nebo přírodními kritérii); 2 Celkem se však jedná o deset kritérií. Z toho šest pro kulturní dědictví (viz výše) a čtyři pro přírodní dědictví. Navrhovaný objekt do Seznamu světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z nich. Na Seznamu světového dědictví je prozatím 981 památek, které se vyskytují dohromady ve 160 zemích. Z toho jich je 759 památek kulturních, 193 památek přírodních a 29 památek smíšených (tj. památky s kulturními i přírodními hodnotami). 3 Ne všechny státy Úmluvy mají na seznamu nějakou památku. Česká republika má na Seznamu světového dědictví 12 lokalit: Historické jádro Prahy (1992 zápis na Seznam světového dědictví), Historické jádro Českého Krumlova (1992), Historické jádro Telče (1992), Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994), Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995), Kulturní krajina Lednice-Valtice (1996), Vesnice Holašovice (1998), Zahrady a zámek v Kroměříţi (1998), Zámek v Litomyšli (1999), Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000), Vila Tugendhat v Brně (2001), Ţidovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003). 4 Zapsání na Seznam UNESCO není pro danou památku definitivní. Kaţdá památka, která byla zapsaná na Seznam světového dědictví, můţe být ze Seznamu vyškrtnuta. K této situaci došlo za dobu existence Seznamu UNESCO pouze dvakrát. Roku 2007 2 Národní památkový ústav [online]. C2010, poslední revize 16.9.2013 [cit.2014-20-01]. Dostupné z: <http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodnidokumenty/mezinarodni-dokumenty/unesco>. 3 Centrum světového dědictví [online]. [cit.2014-20-01]. Dostupné z: <http://whc.unesco.org/en/list/>. 4 Národní památkový ústav [online]. C2010, poslední revize 16.9.2013 [cit.2014-20-01]. Dostupné z: <http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodnidokumenty/mezinarodni-dokumenty/unesco>. 9

v případě arabské přírodní chráněné oblasti Oryx (reakce na rozhodnutí chráněnou oblast redukovat o 90%) a roku 2009 v případě Dráţďan a údolí Labe (reakce na vybudování dálničního mostu v chráněné oblasti). Vyškrtnutím ze Seznamu světového dědictví je lokalita zbavena své mimořádné univerzální hodnoty. Komise současně ztrácí jakoukoliv mezinárodní kontrolu nad touto lokalitou. 5 5 KLUSÁKOVÁ, Luďa. Výjimečná univerzální hodnota jako zásadní kritérium hodnocení památek. Vývoj definice. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 6 9. 10

2 UNESCO v Třebíči Na začátku této kapitoly podotýkám, ţe památky UNESCO města Třebíče zahrnují z hlediska zápisu na Seznam UNESCO jednu lokalitu, v níţ se nacházejí dvě památky. Jednou z nich je bazilika sv. Prokopa a druhou je ţidovská čtvrť společně se ţidovským hřbitovem. Tyto památky vykazují jednu velkou mimořádnost, a to souţití dvou zcela odlišných kultur, křesťanské a ţidovské. Bazilika se do období, které předcházelo vstupu do UNESCO, dochovala v dobrém stavu. To samé se bohuţel nedalo říci o ţidovské čtvrti, která po roce 1989 byla ve stavu zcela ţalostném. V plánu tedy byla obnova ţidovské čtvrti a myšlenka na zápis do UNESCO byla ještě v nedohlednu. 2.1 Proces přípravy zápisu Po roce 1989 si Třebíč vytvořila nezávislou pracovní skupinu, která byla spojena s městem Třebíč a jeho radnicí. Od roku 1993 plnil funkci této pracovní skupiny Fond Třebíč a od roku 1999 do roku 2005 Fond Třebíč, o. p. s. Úloha Fondu Třebíč vycházela z obecného poslání ABF (rozvoj architektury a stavebnictví). Činnost Fondu Třebíč směřovala k naplnění Programu regenerace městské památkové zóny v Třebíči. V roce 1993 byly připraveny dva workshopy (setkání šesti týmů architektů za účelem definování hlavních zásad celkové revitalizace území). Výsledky workshopů byly prezentovány na veřejné diskusi a na veletrhu For Arch v Praze. Program regenerace městské památkové zóny v Třebíči byl zprvu zaměřen na levobřeţní část města od baziliky sv. Prokopa, zámku s jeho bývalým hospodářským zázemím, Podzámecké nivy, dále Zámostí s ţidovskou čtvrtí aţ po ţidovský hřbitov. Následně byla přijata zásada ochrany urbanistické struktury a architektonického dědictví, revitalizace ţidovského města, zdokonalení propojení levobřeţní a pravobřeţní části ţidovské čtvrti, vylepšení přístupu k zámku a bazilice sv. Prokopa. Byly vytvářeny i návrhy pro rozvoj cestovního ruchu. Program byl koncipován na území ţidovské čtvrti, která byla z velké části znehodnocena. Celá regenerace byla rozdělena do dílčích projektů. Roku 1994 byly tyto projekty rozpracovány po stránce obsahové, finančního zajištění a časového postupu. Město Třebíč získalo dotaci ministerstva kultury pro rekonstrukci Zadní synagogy. Fond Třebíč zajistil prostředky na rekonstrukci infrastruktury (kanalizace, rozvod vody, plynu a elektřiny) v levobřeţní části ţidovského města z amerického Programu USAID ČR, kde 11

prostřednictvím MUFIS byl poskytnut městu výhodný úvěr. V roce 1995 byl navázán kontakt s Americkými mírovými sbory, jejichţ zástupce Stuart W. Bass pracoval pro město a Fond Třebíč. V tom samém roce Fond Třebíč zajistil realizaci a daroval městu ve východní části ţidovské čtvrti lávku kolem skály a přispěl na opravu Přední synagogy a ţidovského hřbitova. 6 V roce 1996 byly dovršeny projekty Programu: ochrana území před povodněmi, lávka přes řeku spojující Karlovo náměstí a bývalou židovskou čtvrť, rekonstrukce Homolkova jezu, propojení krypty a chrámu baziliky sv. Prokopa (tento projekt Fond spolufinancoval spolu s církví a muzeem), rekonstrukce historických zahrad v severním hradebním příkopu. 7 Fond Třebíč také inicioval návrh řešení dopravy v Zámostí. V roce 1997 byl zahájen provoz Penzionu u synagogy a byla dokončena rekonstrukce Zadní synagogy. V letech 2001 a 2002 následoval další workshop a semináře. V roce 2003 Fond Třebíč společně se Sdruţením historických měst ČMS uspořádal celostátní workshop s hlavním tématem Třebíč na Seznamu UNESCO. 8 2.2 Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO Mimořádná univerzální hodnota třebíčských památek byla přiznána podle druhého a třetího kritéria, které jsem popsala v předchozí kapitole s názvem Termín UNESCO. Kritéria splňují následovně: Kritérium (ii): židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči nesou svědectví o souběžném trvání a výměně hodnot mezi dvěma odlišnými kulturami, židovské a křesťanské, po mnoho století. Kritérium (iii): židovská čtvrť je výjimečným svědectvím o kulturní tradici židovské diaspory ve střední Evropě. 9 Ţádost o zapsání baziliky sv. Prokopa a ţidovské čtvrti byla doručena v listopadu 2001 do Paříţe. Nominační dokumentace obsahovala důleţitou srovnávací analýzu. Pro baziliku sv. Prokopa ji vytvářel Dobroslav Líbal a pro ţidovskou čtvrť a ţidovský hřbitov Jaroslav 6 MATĚJKA, Zdeněk. Dvacet let fondu Třebíč role v procesu přípravy zápisu. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 12 13. 7 Tamtéţ, s. 12. 8 Tamtéţ. 9 HERZÁN, Lubor. Od asanace k UNESCO. Příběh obnovy třebíčské ţidovské čtvrti. Třebíč: Akcent, 2013. s. 267. 12

Klenovský. Ze sídla světového dědictví byl dne 15. ledna 2002 odeslán dopis, ve kterém se ţádalo o doplnění materiálu s termínem odevzdání do 28. února 2002. 10 Bylo žádáno o samostatnou složku, tzv. management plan a příslušnou ochrannou legislativu. Dalším požadavkem bylo zaslat celkový výkres dokládající, že součástí nominace jsou tři území: A: židovská čtvrť, B: Židovský hřbitov a C:bazilika sv. Prokopa. Zároveň byl vznesen dotaz, zda předmětem nominace je i židovský hřbitov, když není výslovně uveden v názvu materiálu. 11 Poţadovaný materiál, na jehoţ vypracování byla dána lhůta po dobu šesti týdnů, byl v termínu odeslán do Paříţe. K pohotové odezvě z velké části pomohl nedávno schválený Regulační plán pro ţidovskou čtvrť v Třebíči, jehoţ hlavní principy byly vypsány k doplnění dokumentace. V červnu 2002 čekaly Třebíč prohlídky v terénu a expertní hodnocení. Nedlouho poté byly připravovány posudky expertů, následně probíhalo závěrečné posouzení a jejich obhájení před Výborem světového dědictví. 12 V červnu roku 2003 byla bazilika sv. Prokopa a ţidovská čtvrť společně se ţidovským hřbitovem zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví. 10 KUČOVÁ, Věra. Specifika hodnot památek v Třebíči v kontextu Seznamu světového dědictví UNESCO. In Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO. Sborník příspěvků ke konferenci. Třebíč: Městské kulturní středisko Třebíč, 2013. s. 14 19. 11 Tamtéţ. s. 19. 12 Tamtéţ. s. 14 19. 13

3 Bazilika sv. Prokopa V roce 2001 slavila Třebíč 900 let od zaloţení benediktinského kláštera uprostřed třebečského lesa. Byl to benediktinský klášter, kdo dal v polovině 13. století vzniknout středověké Třebíči. Původní budovy konventu spolu s kostelíkem sv. Benedikta zanikly po rozsáhlé gotické přestavbě kolem poloviny 13. století. Mezi novým komplexem klášterních budov vynikala románsko-gotická stavba klášterního chrámu Nanebevzetí Panny Marie (dnes baziliky sv. Prokopa). V 15. 18. století následovaly opakované přestavby, po kterých místo klášterních budov vyrostl zámek 13 [obr. 1]. Skutečnost, ţe se zde dříve nacházel klášter, připomíná uţ jen čtvercový půdorys vnitřního zámeckého dvora ( rajský dvůr ) a několik gotických oblouků původního klášterního ambitu (kříţová chodba). Zachován zůstal jen klášterní kostel, kterému po nedůstojném vyuţívání (hospodářské stavení) byl od roku 1704 postupně vrácen jeho bohosluţebný účel. V letech 1725 1733 se renovace celého opatského kostela ujal stavitel František Maxmilián Kaňka. Na počátku 20. století byla zaloţena Jednota sv. Prokopa pro vnitřní obnovu a výzdobu baziliky. Architekt dr. Kamil Hilbert v letech 1924 1935 obnovil presbytář, trpasličí galerii, severní předsíň s portálem i opatskou kapli. Hilbert odstranil také většinu barokních omítek. V roce 1956 skončila obnova jiţní kaple, coţ byl poslední stavitelský zásah do baziliky. 14 Dnes mohou návštěvníci z celého světa obdivovat její románskou rozetu, původní části klenby nad kněţištěm s Vítězným obloukem, trpasličí galerii nad apsidou, severní předsíň s Rajskou branou, malby v tzv. opatské kapli nebo kryptu pod chórem. Bazilika sv. Prokopa představuje památku s výjimečnou hodnotou. Vydává svědectví o historickém významu třebíčského benediktinského kláštera. Jedná se o unikátní dílo středověké církevní architektury. 3.1 Architektonická specifika baziliky sv. Prokopa Mimořádnost baziliky sv. Prokopa spočívá především v přirozeném spojení gotické a románské architektury. Na stavbě baziliky se prolínají vlivy ze všech koutů Evropy. Je 13 Dnes zde sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč. Po dlouhodobé rekonstrukci zámku byly v listopadu 2013 otevřené nové expozice Muzea Vysočiny Třebíč. 14 FIŠER, Rudolf. Třebíč. Z historie benediktinského opatství. Třebíč: FIBOX, 2004. 14

zde patrný dopad architektury německé, francouzské, rakouské i uherské. I přes váţné poškození některých částí (západní průčelí, jiţní kaple) si bazilika dokázala udrţet svoji původnost. Bazilika sv. Prokopa je protáhlá trojlodní stavba bez transeptu 15. Uvnitř baziliky se nachází hluboké kněţiště s Vítězným obloukem a trojlodní krypta. Zvenčí je patrná severní předsíň, dvojice věţí v západním průčelí a trpasličí galerie nad apsidou. Půdorys baziliky je odborníky řazen k jihoněmeckému typu. Stavebním materiálem se stala ţula a částečně také pískovec. 16 Zvnějšku přitahuje pozornost návštěvníků zejména východní část stavby, pětiboký závěr presbytáře se středním kolovým, růžovým oknem [obr. 2] připomínajícím francouzskou katedrální gotiku i německý Worms. Dvě další okna zdobí už pozdní, novogotická kružba plaménková. 17 Příkladem realizace románského architektonického záměru převáţně gotickými prostředky je trpasličí galerie, která se nachází taktéţ ve východní části baziliky. Trpasličí galerie upoutává pozornost svými štíhlými, krátkými sloupky se zdobenými hlavicemi [obr. 3]. Na severní straně stavby se nachází portálová předsíň, která převyšuje severní boční loď. Portálovou předsíň tvoří dvě arkády se dvěma dvojdílnými románskými okny na kaţdé ze tří volných stran [obr. 4]. Tyto arkády nesou sedmidílnou kříţovou klenbu [obr. 5]. Půlkruhový portál, který bývá nazýván Rajskou bránou [obr. 6], je zdoben rostlinnými a geometrickými motivy. Severní portál třebíčské baziliky však zůstával aţ do roku 1862 důkladně skryt v anonymním zdivu. 18 Východní chór [obr. 7] s pětibokým závěrem je od trojlodí oddělen Vítězným obloukem s masivní přepáţkou. Oddělení dvou světů, kleriků a laiků, značí v této části baziliky i zvednutá podlaha. V bazilice můţeme vidět ve střední Evropě zcela ojedinělé zaklenutí závěru (apsidy) i obou polí chóru osmidílnou klenbou. Jejím domovem byla nejspíš západní Francie, ale třebíčskému kostelu ji pravděpodobně zprostředkovalo Porýní. 19 Vnitřek presbytáře obtáčí kamenná krajka lomené liché arkády, kterou tvoří více neţ třicet sloupků s odlišně zdobenými hlavicemi. Vyšší hlavní loď baziliky oddělují od bočních lodí oblouky lomených arkád na šesti mohutných pilířích. Původní klenba hlavní lodi byla váţně poškozena a následně na konci 17. století odstraněna. Při restauraci ji v 18. století 15 Příčná loď 16 FIŠER, Rudolf. Bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Fotep, 2003. 17 Tamtéţ. s. 7. 18 Tamtéţ. 19 Tamtéţ. s. 7 8. 15

František Maxmilián Kaňka nahradil gotizující síťovou klenbou barokní. Kaňka barokně upravil západní průčelí s dvojicí věţí, poloţil kamennou dlaţbu, opatřil kostel barokními omítkami a pilíře hlavní lodi osadil barokními sochami. V jiţní boční lodi je tzv. procesní portál vstupu do ambitu bývalého kláštera. Na konci severní boční lodi se nachází tzv. opatská kaple, která je zaklenuta dvěma čtvercovými poli kříţové ţebrové klenby. V opatské kapli se nacházejí zachovalé raně gotické nástěnné malby. Západní část baziliky byla původně budována jako tzv. westwerk s hranolovými bočními věţemi [obr. 8]. Část bočních věţí zůstala ukryta v novém barokním průčelí s vchodem do západní, vnitřní předsíně, kterou tvoří tribuna hudebního kůru s osmidílnou klenbou. K nejcennějším částem baziliky patří krypta, která se nachází pod chórem. Krypta má masivní kříţovou ţebrovou klenbu, která spočívá na čtrnácti pilířích [obr. 9]. Několik neomítnutých dřevěných desek v klenebních polích poukazuje na středověkou stavební techniku. Interiér středověké baziliky byl vybaven v 18. století sochami českých světců, v 19. století kazatelnou a křtitelnicí s románskými motivy a ve 20. století novogotickým oltářem s postavami sv. Vojtěcha, Cyrila a Metoděje. 20 20 FIŠER, Rudolf. Bazilika svatého Prokopa v Třebíči. Fotep, 2003. 16

4 Židovská čtvrť Ţidovská čtvrť v Třebíči je výjimečná hned z několika důvodů. Jedná se o jedinou ţidovskou památku UNESCO mimo území Izraele a jedinou kompletně dochovanou ţidovskou čtvrť v Evropě. Ţidovská čtvrť v Třebíči je ţivoucí částí města, která se neustále rozvíjí. Největší pozornost si zde zaslouţí domy ţidovské obce. Třebíčská židovská čtvrť je přirozeně rostlý stavební útvar, který obsahuje všechny typické znaky židovských ghett: situování mezi křesťanským městem a vrchnostenským sídlem (z důvodů ochrany), ve stísněných prostorových podmínkách bez možnosti dalšího plošného rozvoje, vzhled maximálně zastavěného území s takřka absolutním využitím plochy a prostoru. 21 První spolehlivá datace o přítomnosti Ţidů poblíţ třebíčského kláštera připadá na rok 1338. Druhým časovým mezníkem dokládajícím přítomnost Ţidů je rok 1410. 22 Čtvrť byla zaloţena poblíţ městského jádra, oddělena z jedné strany řekou Jihlavou a z druhé strany příkrými svahy kopce Hrádku. Nejstarší zástavba ţidovské čtvrti se podle renesančních kleneb a rohových loubí nalézá kolem Přední synagogy. Ještě v 16. století sousedily ţidovské domy s ostatními domy v podklášteří. Začátkem 17. století začali Ţidé ostatní domy při řece vykupovat, a tak se čtvrť za řekou přeměnila v ryze ţidovskou zástavbu. Základ čtvrti tvoří dvě podélné komunikace v ose od východu k západu, na které navazuje asi 14 úzkých uliček [obr. 10]. Obě tyto osy nesly od počátku 18. století pojmenování Dolní ţidovská ulice (dnes ulice Leopolda Pokorného) [obr. 11] a Horní ţidovská ulice (dnes ulice Blahoslavova) [obr. 12]. Velice působivou součástí ţidovské čtvrti jsou klenuté průchody spojující v přízemí napříč domy mezi uličkami. Tyto průchody jsou hlavně patrné v ulici L. Pokorného. 23 Z důvodu nemoţnosti rozšiřování ţidovské čtvrti bylo vyuţito kaţdého volného terénu, s tím souviselo plno hygienických a sociálních problémů. Ţidé byli nuceni přibliţně od 21 KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně, 1995. s. 12. 22 FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009. 23 KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno Třebíč: Ţidovská náboţenská obec v Brně, 1995. 17

17. století záměrně porušovat původní tvar ţidovské čtvrti. Domy a domky stavěli, kde se dalo. Vznikl tak celkem nepřehledný celek ţidovských domů. 24 Osud byl v mnoha ohledech k ţidovské čtvrti a k jejím obyvatelům nepříznivý. Jednalo se hlavně o časté poţáry a opakované záplavy. 4.1 Rozdělení staveb v židovské čtvrti Ţidovské domy a stavby byly podle historických pramenů rozlišovány na tři druhy: 1. Stavby slouţící ku prospěchu celé obce 2. Soukromé domy postavené do roku 1650 (tzv. staré domy ) 3. Domy postavené po roce 1650 (tzv. nové domy ) Do ţidovských pozemkových knih bylo v roce 1724 zapsáno třicet domů patřících k tzv. starým domům. Tyto domy byly majetkem nejstarších třebíčských ţidovských rodin, zatímco tzv. nové domy patřily především lidem, kteří přicházeli na Podklášteří hledat nový domov. Nové domy tvořily s počtem 65 80 většinu, ale postupem času některé z nich zanikly nebo splynuly se starými domy. Od 18. století slouţí k lepší orientaci mezi ţidovskými domy tzv. konskripční (popisná) čísla, která byla zapisována římskými číslicemi na rozdíl od konskripčních čísel křesťanských objektů Podklášteří zapisovaných arabskými číslicemi. Kromě jednotlivých soukromých domů mělo ţidovské sídliště i společenské a obecní objekty: obecní dům (radnici), dům rabínův, školu, Přední synagogu, Zadní synagogu, špitál a rituální poráţku (šlachtu). K nepřehlédnutelnému projevu kulturní odlišnosti Ţidů od křesťanského okolí patřily rituální lázně (mikve), masné či kupecké krámy a hřbitov na severním odvráceném svahu Hrádku. 25 4.1.1 Stavby sloužící ku prospěchu celé obce Dvě synagogy, označované dnes jako Přední synagoga a Zadní synagoga, byly hlavními stavbami ghetta. V jazyce jidiš byl pro synagogu pouţíván termín šul. V synagoze se shromaţdovali věřící Ţidé za účelem společné modlitby. Mimo funkce modlitebny zastávala synagoga i funkci školy a někdy i místa vhodného k řešení obecních záleţitostí. Synagoga má ve své zdi obrácené na východ směrem k Jeruzalému uloţen posvátný svitek 24 FIŠER, Rudolf, TEPLÝ, Libor, RANNÝ, Emanuel. Třebíč. Město a čas. Třebíč: FIBOX, 1996. 25 FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005. 18

Tóry. 26 Stavební dispozice synagogy byla uzpůsobena veškerému dění v synagoze, které přísně a přesně určovaly předpisy a tradice (halacha). Při náboţenských úkonech hráli důleţitou roli dospělí muţi, kterých se muselo sejít nejméně deset. Jejich místa byla vyhrazena v hlavním sále. Pro ţeny bylo v synagoze odděleno příčnou osou směřující od východu k západu samostatné modlitební místo v podobě galerie. 27 Přední synagoga (Stará synagoga) [obr. 13] nacházející se v západní části ţidovské čtvrti (Tiché náměstí) je stavebně starší neţ Zadní synagoga. Její půdorys byl znázorněn v roce 1727 jako obdélník. O více neţ sto let později, roku 1835, byl půdorys zachycen do tzv. indikační skici, kde z obdélníkového půdorysu vystupují na jiţní a severní straně menší přístavby. Synagoga dostála poţadavku, aby se její vzhled nijak nelišil od okolních ţidovských domů. Synagoga byla několikrát v různých letech rekonstruována. 28 Největší zásah do stavební podoby Přední synagogy vyvolal požár v roce 1856. Již o rok později byla dokončena novogotická či pseudogotická úprava tohoto objektu. Při úpravách došlo k přemístění vchodu z jižní strany na západ, přímo proti budově rabinátu. 29 Další architektonické úpravy se jiţ celkové podoby synagogy nijak zásadně nedotýkaly. Zdi byly zdobeny kaligraficky provedenými biblickými texty, doplněnými ozdobami s rostlinnými motivy. 30 Zadní synagoga (Nová synagoga) [obr. 14] nalézající se v dnešní Blahoslavově ulici bývá označována také jako Nová škola (Neuschul), Horní modlitebna a Vysoká synagoga. Stavba uzavírá Horní ţidovskou ulici. Datování výstavby této synagogy se pojí s rokem 1669. Roku 1705 1707 byla synagoga opravena a dokončena. Oprava synagogy spočívala v novém zaklenutí a zastřešení budovy. Hlavní vstup do synagogy byl na jiţní straně. V 18. století se celý přístup do ţenské galerie stal součástí přilehlého domu na západní straně, který je se synagogou stavebně spojen. Majitel sousedního domu Seligmann Bauer musel přislíbit (přijal věcné břemeno), ţe zachová přístup na ţenskou galerii. 26 Tóra je nejcennější předmět v modlitebně, který je přechovávaný ve zvláštní schránce. 27 FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy židovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005. 28 Tamtéţ. 29 Tamtéţ, s. 76. 30 FIŠER, Rudolf. Bazilika sv. Prokopa. Židovská čtvrť a hřbitov v Třebíči. Praha: FOIBOS a.s. a FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009. s. 86. 19

Modlitebna se vyznačuje renesančními architektonickými prvky: masivním vnějším opěrným pilířem, kamenným vstupním portálem, tvarem oken, klenbou západní předsíně a samotným půdorysem. Výzdoba byla tvořena barokní výmalbou. Barokní výzdoba je viditelná hlavně na interiéru [obr. 15, 16], projevuje se v uţití ornamentálních motivů a v hebrejských textech. Velkou hodnotu má také vnitřní štuková a malířská výzdoba, kde bylo vyuţito květinových a ovocných motivů. Kdo byl autor malířské výzdoby, nám odkrývá nápis na jiţní straně hlavního sálu: Arje Lejb, syn Elchanana z Jeruzaléma. Také se zde objevuje jiţ klasické vyuţití kaligraficky provedených hebrejských nápisů. V synagoze můţeme také vidět velký počet dedikačních nápisů, jeţ nás seznamují s osobami, které příslušný text věnovaly. 31 Na stavbě je patrné prolínání renesančního i barokního slohu. 4.1.2 Domy postavené před rokem 1650 Dům Arona Bauera [obr. 17] nacházející se v Blahoslavově ulici reprezentuje kategorii starých domů, které byly postaveny před rokem 1650. Od dob třicetileté války vlastnilo tento dům několik majitelů. Podobně jako ostatní ţidovské domy i tento dům prodělal během 70 let sloţité stavební úpravy. V roce 1724 byl uţ rozdělen do tří samostatných částí, které patřily Aronovým synům. Na dva jeho syny připadlo původní stavení, které si mezi sebou rozdělili. Třetí Bauerův syn získal přístavbu k původnímu domu, která byla postavená roku 1698. Kaţdá z těchto částí se nadále rozvíjela zcela samostatně. První část domu tvořila světnice, krám, polovina předsíně, polovina kuchyně, jedna třetina sklepa, polovina suky a lázně za domem. K druhé části domu patřila obytná světnice, krám, celá půda, třetina sklepa a třetina všech pozemků, které náleţely k domu. V přístavku domu se nacházela světnice v horní i dolní části stavby. 32 Jednalo se tedy o tři zcela nezávislé domy s odlišnými konskripčními čísly. V domě s konskripčním číslem 105 se nachází část původního renesančního jádra s kříţovou hřebínkovou klenbou a také několik klasicistních architektonických prvků. Dům s konskripčním číslem 104 si také zachoval své staré jádro. Přístavba k původnímu domu s konskripčním číslem 103 vykazuje prvky ryze barokní architektury. Tato přistavěná část 31 FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy ţidovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005 32 FIŠER, Rudolf. Třebíč. Osudy ţidovských domů (1724-1850). Třebíč: FIBOX, 2005. 20