Antika = označení pro řecké a římské dějiny a kulturu v období starověku Starověké Řecko Starověké Řecko se rozkládalo na jihu Balkánského poloostrova, na ostrovu Peloponéském, na ostrovech v Egejském a Jónském moři a na pobřeží Malé Asie (část dnešního Turecka). Znaky antických států: vznikají u moře půda je soukromým vlastnictvím zdrojem obživy je nejen zemědělství, ale taky obchod a řemeslo výroba je závislá na otrocké pracovní síle Přírodní podmínky: hory, nedostatek úrodné půdy, dostatek dešťových srážek, zemědělství: pěstování vinné révy, oliv (olej), ovoce; nedostatek obilí (museli dovážet); kozy, ovce, rybolov stavitelé lodí, mořeplavci Kultura starověkého Řecka Řecká mytologie Se stává z vyprávění o řeckých bozích, polobozích a bájných hrdinech. V různých příbězích mají řečtí bohové podobu člověka a podle těchto vyprávění se mohli narodit, avšak nestárli, byli téměř nezranitelní, mohli se stávat neviditelnými, přemísťovat se velmi rychle na dlouhé vzdálenosti či mluvit prostřednictvím lidí. Každý z bohů měl svůj vlastní způsob zjevování se, rodokmen, zájmy a oblast činnosti. Bohové jsou zpodobeni jako velká rodina, jejíž nejstarší členové stvořili svět. Olympská božstva Zeus nejvyšší řecký bůh; vládce nad bohy i lidmi Héra Diova manželka, ochránkyně manželství Diovi sourozenci Hádés bůh podsvětí Poseidón bůh moří Hestie bohyně rodinného krbu Démétér bohyně plodnosti země a rolnictví Diovy děti Athéna bohyně moudrosti a vítězné války, ochránkyně statečnosti, práva, spravedlnosti a umění Apollón bůh slunce a světla, lékařství, hudby, poezie, umění a čistoty, vládce múz a věštíren Artemis bohyně měsíce, ochránkyně přírody a zvěře, vášnivá lovkyně Héfaistos bůh ohně a kovářství, zbrojíř bohů a ochránce řemeslníků pracujících s ohněm a kovářství Arés bůh války Afrodíté bohyně krásy a lásky Hermés bůh obchodníků, poutníků, řečníků, atletů, vynálezců, podvodníků a zlodějů; posel bohů
Tvořily jej samostatné městské státy (polis), které měly vlastní zákony a zvyky. Za nejvýznamnější městské státy se považují Athény a Sparta, jež spolu ustavičně bojovaly o nadvládu nad Řeckem. Athény do r. 400 př. n. l. byly velmocí, ovládaly moře, mnohá města jim platila poplatky za ochranu a obchodní výhody. Kolem r. 460 př. n. l. se v Athénách zrodila demokracie a athénští spisovatelé, architekti, filozofové, umělci či matematici měli velký vliv na vytvoření tzv. klasické řecké kultury. Sparta měla velkou armádu a život v ní byl mnohem tvrdší než v Athénách. Sparťané prosluli svou silou, oddaností státu a odvahou. Při zajišťovaní potravy spoléhala Sparta na početnou populaci a otroky (hélóty) povstání hélótů v r. 464 př. n. l. trvalo 20 let, nakonec bylo však potlačeno silnou armádou, která otroky pak ustavičně hlídala vznikl tak první diktátorský stát. V roce 431 př. n. l. zahájily mezi sebou Athény a Sparta 25 let trvající tzv. peloponéskou válku, kterou vyvolaly vzrůstající obavy Sparty z nárůstu athénské moci. Sparta zvítězila, ale už v r. 337 ovládl Řecko Filip Makedonský, otec Alexandra Makedonského (Velikého). Řecká období Název období Centrum vzdělanosti Známé osobnosti období 8. 6. stol. ARCHAICKÉ Athény Básníci: Homér, Anakreon Básnířka: Sapfo 5. 4. stol. ATTICKÉ Athény Dramatikové: Aischylos, Sofokles, Euripides Dějepisectví: Herodotos ( otec dějepisu ) Filozofové: Sokratés ovlivnil nejvýznamněji athénské myšlení, se svými žáky začal užívat metodu dialogu, v němž srovnáváním různých názorů dochází k obecně platným soudům a závěrům Platón autor spisu Ústava, v němž navrhuje ideální stát, ve kterém by měla vládnout vrstva vzdělaných filozofů) 4. 1. stol. HELÉNISTICKÉ Alexandrie (polis v severní Africe, založena v roce 331 př. n. l. Alexandrem Makedonským) Dramatikové: Menandros Filozof: Epikuros Vědec: Archimedes matematik, fyzik, inženýr, vynálezce a astronom, jeden z nejvýznamnějších vědců starověku, považován za jednoho z největších matematiků vůbec
Důležitá data (př. n. l.) 8. 6. stol. Založení prvních městských států 594 Athénská ústava 431 404 Peloponéská válka (Athény proti Spartě) 404 Vítězství Sparty 371 Úpadek Sparty, nejvýznamnější polis Théby 337 Filip Makedonský ovládá Řecko Řecké divadlo Divadlo v Řecku vzniklo původně z oslav boha Dionýsa (čtyřikrát do roka). Vstupné se neplatilo, protože divadlo bylo sponzorováno mecenáši (bohatí občané). Obdiv staří Řekové vyjadřovali tleskáním, nelibost pak mlaskáním a syčením. Divadlo, umístěné zpravidla na návrší, bylo nekryté a skládalo se z hlediště (theatron), orchéstry a jeviště. V polokruhovém hledišti byla sedadla vytesána v přirozené skále nebo provedena z kamene v horizontálních řadách na stoupavém terénu. Orchéstra kruhového půdorysu, určená pro sbor (chór) měla uprostřed oltář vstupovalo se do ní dvěma bočními vchody. Skéné byla obdélná stavba s několika místnostmi nejméně jednopatrová. Uzavírala prostor divadla a sloužila jako zázemí (příp. zákulisí pro herce), před ní bylo jeviště. Stavitelství a sochařství Akropolis Dionýsovo divadlo pod Akropolí (nejstarší známé divadlo na světě) Na Akropoli stál jeden ze sedmi divů světa socha Pallas Athény, ochránkyně města Nejznámější částí Akropole jsou Parthenon a Erechteion Nejstarší soudní dvůr Areopagos
Starověký Řím Legenda o založení Říma Podle legendy Řím založila dvojčata Romulus a Remus r. 753 př. n. l., (první římský historik Varro, žil v 1. stol. př. n. l.). Bratři byli dětmi boha války Marta a pozemské ženy Rhea Silvia. Po narození byli vhozeni do řeky Tibery, odkud je před smrtí zachránila vlčice, jenž děti odchovala. Později dvojčata nalezl pastýř, který je pojal za své syny a společně s manželkou vychoval. Když se bratři dozvěděli o svém královském původu, chtěli vládnout. Rozhodli se tedy, že založí společně nové město. Mezi bratry se ale rozhořel nesmiřitelný boj kvůli názvu města došlo ke sporu, Remus byl Romulem zabit a na počest vítěze se město jmenuje Roma (Řím). K historii Řím byl ovládán patriciji (vládnoucí třída). Boj, který se rozhořel mezi nimi a plebeji (obyčejnými lidmi), vedl k sepsání zákona o podílu plebejů na vládě základ republiky. Římané vstupovali do mnoha bojů, které jim přinesly kontrolu nad většinou Itálie, bojovali i s Kartágem, tj. Féničany (důvodem byl boj o nadvládu ve Středomoří). V punské válce se střetli vynikající vojevůdce Hannibal a římský generál Scipio. Ten nakonec Kartagince porazil a Římané zde zavedli pořádek a blahobyt. Do r. 44 př. n. l. ovládl Řím Španělsko, Francii, Evropu na jih od Dunaje či sever Afriky a celé Středomoří. Kolem r. 100 př. n. l. vzrůstalo napětí mezi patriciji a plebeji boje o moc vyústily v občanskou válku. R. 44 př. n. l. se vlády ujal Julius Caesar (nelítostný a ctižádostivý vojevůdce a politik, stal se doživotním diktátorem), byl však zavražděn a římská republika se rozpadla. Po smrti Caesara, když převzal vládu Oktavián, který přijal jméno Augustus (Vznešený) a který provedl reorganizaci vlády i říše a nastolil mír, vzniká římské císařství. Za vlády Augusta se trh rozšířil až do východní Afriky a Indie, zvýšil se počet silnic a města se rozrůstala. Postupně se říše stala tak rozsáhlým impériem (další získaná území Británie, Sýrie, Palestina, Egypt; další vládce např. Marcus Aurelius), že vést ji bylo velmi složité. V r. 284 se proto císař Dioklecián rozhodl, že říši rozdělí na dvě části: Východořímská řečtina, vládne Dioklecián Západořímská latina, vládne Maximián Císař Konstantin Veliký vládl v letech 306 337 a snažil se říši znovu vzkřísit. Podporoval křesťanství, které prohlásil za státní náboženství. V r. 330 přesunul sídlo hlavního města do Byzance a pojmenoval ho Konstantinopolis. Západní část se zatím zmenšovala a upadala zanikla r. 476 po nájezdech barbarských kmenů. Východořímská říše, tzv. byzantská, se udržela do r. 1453.
Důležitá data STAROVĚKÉ ŘECKO A ŘÍM (499 př. n. l. 500 n. l.) 510 př. n. l. Založení římské republiky 264 146 Tři punské války, r. 146 pád Kartága 14 Řím ovládl 88 Občanská válka v Římě 27 Konec republiky, rozmach císařství 286 n. l. Dioklecián rozdělil a reorganizoval říši 324 Založení Konstantinopole 370 Útok barbarských kmenů na říši 476 Pád říše západořímské Kultura starověkého Říma Římané nevynalezli mnoho věcí, které by posunuly jejich civilizaci kupředu, převzaly však objevy z předcházejícího období a dále je rozvíjeli. Nejen římská mytologie, ale i v architektura nebyla původní ani samostatná, ale navazovala na kultury ostatních národů, hlavně Řeků a Etrusků. Architektura Pantheon Divadlo v Orange Forum Romanum Fórum (Forum Romanum) jedno z charakteristických součástí římského města, ústřední volný prostor obklopený budovami, kde se obyvatelé shlukovali, povídali si, pokřikovali a zabývali se svými úředními, náboženskými, obchodními a soukromými záležitostmi Chrámy nejznámější římský Pantheon Vítězné oblouky nejznámější Titův Veřejné lázně oddělené prostory pro muže a ženy, sloužily k odpočinku Silnice po celé zemi vybudovaná důmyslná síť silnic Divadla římské divadlo navazuje na řecké, nejznámější římské divadlo je v Orange ve Francii Amfiteátr stavba elipsovitého půdorysu, nejznámější amfiteátr je římské koloseum (Amphitheatrum Flavium), kde se konaly převážně gladiátorské zápasy Literatura a význačné osobnosti Významný dramatik, který položil základy římské komedii je Plautus (Komedie o hrnci). V řečnictví (rétorika) vynikal Cicero, jehož jazyk je dodnes považován za vzor dokonalé latiny. Historickou prózu psali J. Caesar (Zápisky o válce galské) a Titus Livius, který zpracoval celé římské dějiny. V poezii vynikají dva básníci, a to Vergilius (epos Aeneis) a Ovidius Naso (Umění milovat). Přínos římské říše poprvé užili beton (2. stol. př. n. l.) vynalezli oblouky pro stavbu viaduktů a akvaduktů vynalezli způsob, jak stavět klenuté průchody poprvé užili při stavbě jeřáby (10 př. n. l.) stavěli dlážděné a rovné cesty