O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. - Anežko, pojď sem. Narodil se ti bratříček. Tak ho, babičko pusť, budeme si spolu hrát. 1
- On nejraději jezdí na psovi Kocijánkovi a na malé stoličce. Já už lítám skoro jako pták! Už chodí do školy a kamarádí se s Pepíčkem Salámou. - Teď musíme rychle na letiště. Podíváme se na letadla. Děti si prohlížely letadla a najednou se za nimi s velkým rachotem zavřela vrata. Kdo je zavřel? Na tabulkách kolem letiště je napsáno Cizím vstup zakázán! Proč jste sem šli? - Děda Kozelka chtěl žalovat pilotovi Hejdukovi. 2
Počkej, už to mám! zavolal Vojta šeptem. Vylezeme oknem! a jeho oči hleděly odhodlaně na Anežku i na Pepíčka. - Pepíček si roztrhal nové kalhoty. - Děti se smály, že je děda hledá. Pepíčkovo kolo se jen vodí po dvoře! Kde jste? Vylezte! křičel dědeček. - Děda Kozelka hledal v hangáru děti, ale už tam nebyly. - A také zjistil, že je v hangáru krtek a netopýr. - Doma se vyptával babičky a viděl, že si hrají se psem. Babičku Kozelkovou píchaly nohy a tak poprosila Anežku, aby dědovi donesla oběd. - Máme kastrůlek, křičel Vojta a pes Kociánek štěkal, a ten jsme neměli! Už nejsme cizí! Neseme dědovi Kozelkovi škubánky. - Posledně jste mě pěkně vypekli, ale dneska vás nepustím s očí a nic vám nedovolím, I když jste mi přinesli škubánky. 3
Kocijánek chytil krtka a donesl ho dědovi. Děti, pojďte se mnou, řekl pilot, všechno vám ukážu. - Tohle je Čáp, ukazoval pilot. Tohle je Sokol. Děti si prohlédly letadla. - To je Káně, řekl pilot Hejduk. - Jé, to je krásné! vzdychl Vojta. Pilot chtěl vzít Vojtu s sebou. -Vojta musel několikrát polknout, jak se mu létání líbilo. Já budu pilotem, ozval se znovu. Letěli nad školou a školník jim hrozil pěstí. - Mě už teď nebude bavit chodit. Létat je lepší. Děti čekaly na Vojtu a měly zlost, že se na ně děda Kozelka zlobil. - Já to řeknu panu Hejdukovi! řekla Anežka. Když Vojta přistál, popraly se. Pepíček ukázal dětem kolo a v šichni se na něm naučili jezdit. Vidíš, jak umíš jezdit, pochválil Vojta Pepíčka a Pepíček se natřásal jako krocan. Doma dostal výprask za modřiny a škrábance. 4
Pak si hned vlezl do postele, strčil hlavu pod podušku a tam se potichoučku tajně radoval, že umí jezdit na kole. Vojta a Kociánek letí v Káněti sami bez dovolení, když děda usnul a pan Hejduk byl pryč. Kocijánek chtěl ven. Vojta přistál za Tomešovic chalupou na trávníku a Kocijánka pustil. - Vojta už seděl uvnitř a rukama zkoušel páčky. Anežko, já tě svezu! Jednoho dne bylo Káně bez dozoru a tak Vojta do něho vlezl a letěl s Pepíčkem. A protože Pepíčkovi bylo špatně, slezl na podvozek. - Pepíčku, proč létáš na podvozku? křičela vyjevená Anežka. Mě se tam líbí! - Vojto, otevři oči! To není Pravda, co se ti zdálo! Děti šly k babičce, protože měla narozeniny. Cestou se pohádaly a Vojta s Anežkou letěli letadlem. Anežka s Vojtou přistáli u babičky na dvoře. Ta se vylekala. Babička zamkla děti v domku. Pepíček je vysvobodil. Potom letěl s Vojtou zpátky na letiště. Anežka dala babičce dárky. 5
Vojta s Pepíčkem potkali ve vzduchu jiné letadélko Káně, ve kterém seděl pilot Hejduk. Když přistáli na letišti, dostali od pana Hejduka vynadáno. Děti se koukaly na pilota Hejduka, jak létá. Dostaly starch, protože letadlo nemohlo vyklopit podvozek a přistát. Vojta s Pepíčkem zachránili pilota Hejduka tím, že mu s Káněte spustili do letadla padák. Pilot Hejduk je za odměnu naučí létání. Děti ukázaly před celou vesnicí, jak umí létat na letadélku Káněti. Jejich rodiče měli velký starch, ale v šechno dobře dopadlo. KONEC 6