Česká fotografie
Impresionistický a secesní piktorialismus Začátem 20. století byla fotografie v českých ý zemích uznávanou profesí, ale nedosahovala mezinárodního formátu. Sloužila vědě a umění (A. Mucha). Drahomír Josef Růžička, Anton Josef Trčka, Rudolf Koppitz.
Dokumentární a reportážní fotografie do roku 1918 Velkým impulzem bylo rozšíření příručních fotoaparátů bez stativu Rudolf Bruner-Dvořák zakladatel v českých zemích. Proslul aktuálními živými snímky již na Jubilejní výstavě roku 1891 Jaroslav Bruner-Dvořák bratr Rudolfa, zachytil sarajevský atentát roku 1914.
Rudolf Bruner-Dvořák Zakladatel l reportážní fotografie fi a na přelomu ř století tí nejvýznamnější osobnost fotografie v českých zemích. V Přelouči si založil portrétní ateliér. Později se začal specializovat na zpravodajskou fotografii a přestěhoval se do Prahy. V roce 1891 mu bylo schváleno používání titulu Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích (zámky, panství, manévry, hony, návštěvy panovníka).
Rudolf Bruner-Dvořák: Císař František Josef II. na Jubilejní výstavě v roce 1891.
Rudolf Bruner-Dvořák: Pád balonu Kysibelka
Puristický piktorialismus Konec první světové války znamenal nejen vznik samostatného československého státu, ale také dramatické změny ve společnosti. Amatérské fotografické kluby se rozšířily o mladé členy. Generační roztržka mladí neměli pochopení pro sentimentální nálady.
Puristický piktorialismus 1921 v prostorách Českého klubu fotoamatérů výstava Čechoameričana Drahomíra Josefa Růžičky. 1922 vyloučení čtyř mladíku (Josef Sudek) a založení Fotoklubu Praha. Po rozštěpení Fotoklubu Praha založili radikálové Funke, Sudek a Schneeberger Českou fotografickou společnost.
Od piktorialismu k moderní fotografii Několik výrazných představitelů impresionistického a secesního piktorialismu se vydalo po 1. světové válce směrem k moderně. František Drtikol spolu s Jaroslavem Rosslerem pod vlivem futurismu expresionismu a kubismu vytvořili svůj osobitý styl.
Devětsil, poetismus a obrazové básně Říjen 1920 založení uměleckého svazu Devětsil. Sdružení usilující o revoluční proměnu umění a společnosti. Usilovali o propojení české avantgardy s nejvýznamějšími avantgardními centry evropy. Fotografie a film jsou média, které mají nahradit tradiční formy umění. ě
Devětsil, poetismus a obrazové básně 1923 vystaveny fotografie z filmů, snímky ohňostrojů a také fotogramy Man Raye. Fotografie měly významnou roli v tzv. obrazových básních, které naplňovaly Teigův požadavek na fúzi poezie a výtvarného umění. Uplatnění v tiskovinách Devětsilu a na obálkách knih nakladatelství Odeon. (Jindřich Štýrský, Toyen, Karel Teige, Josef Šíma, Jaroslav Rossler).
Počátky abstraktní fotografie Jaroslav Rossler průkopník abstraktní fotografie. Fotografoval záměrně rozostřeným objektivem světlo z pohybujících se reflektorů a vznikly tak snímky neostrých kruhů. ů Jako jeden z prvních fotografů postavil do centra zájmu světlo.
Nová fotografie konstruktivismus, funkcionalismus, nová věcnost 1923-24: 24 posun od puristického piktorialismu k novým projevům fotografie. Ovlivnění ruským konstruktivismem i funkcionalismem z Bauhausu. Využití dynamických kompozic do diagonály, nezvyklé úhly pohledu. Jaroslav Rossler Opus I, Jaromír Funke, Eugen Wiškovský, státní grafická škola v Praze.
Amatérská fotografie 20. a 30. let Po první světové válce došlo k vyhrocení v amatérských klubech. Založení Fotoklubu Praha (1922) a následně České fotografické společnosti. Piktorialistická témata a techniky ušlechtilých tisků postupně nahrazeny nedotknutelnosti negativu.
Reklamní fotografie 20. a 30. let Po první světové válce se někteří fotografové f specializovali jen na téma reklamy. Hospodářský růst ů a stále vetší množství časopisů. Josef Sudek spolu s Ladislavem Sutnarem pracovali od poloviny 20. let pro Družstevní práci. Jaroslav Rossler využíval postupy ze své avantgardní tvorby. Fotomontáže, propojení s novou typografií.
Sociální fotografie Sociální motivy se často objevovaly už ve dvacátých letech v žánrových snímcích Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Václava Jírů. Převážně šlo o malebně pojaté záběry žebráků, ů trhovců ů či invalidů ů bez výraznější ě kritičnosti.
Dokumentární a reportážní fotografie 1918-1938 Válečné č události podnítily celospolečenskou l č potřebu čerstvých a úplných informací. Rozvoj ve 20. letech po celé evropě ě díky technickým inovacím. Uplatnění ě ve výzkumné etnografické činnosti. Karel Plicka Slovensko. Karel Hájek od počátku 30. let pracoval pro nakladatelství Melantrich. Svojí dramatičností oslovoval l desetitisíce čtenářů (Katastrofa t na dole Nelson)
Imaginativní a surrealistická fotografie a koláž 30. let Surrealismus byl přijat českou k avantgardou se značným zpožděním, zato se stal jedním z nejsilnějších uměleckých směrů. První surrealistické vlivy je možno vidět už v dílech Jaromíra Funkeho. V cyklu Čas trvá vyhledával neobvyklá setkání různých objektů v duchu Bretonovy teze, že nadrealita není mimo realitu, ale je v ní obsažena. Jindřich Štýrský malíř, grafik a scénograf nalézal své motivy ve výlohách a na vývěsních štítech obchodů, na hřbitovech
Imaginativní a surrealistická fotografie a koláž 30. let Karel Taige od roku 1935 tvořil rozsáhlý soubor koláží s častým erotickým podtextem. Často využíval detaily fotografií známých tvůrců. Eugen Wiškovský poetika jeho děl zezávěru závěru 30. let pracuje s tvarovou metaforou, předznamenávající válečnou katastrofu. Vilém Raichmann, Hugo Táborský, Václav Zykmund.
Mimopražská avantgarda Malíř František Gross, sochař ř Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák tvořili v polovině 30. let v podkrkonošské Nové Pace zárodek budoucí pražské civilistně orientované Skupiny 42. Ve stejné době se scházela v Rakovníku kolem Václava Zykmunda a malíře Bohdana Laciny skupina mladých básníků a výtvarníků, kteří později vystoupili v Brně jako skupina Ra. Jedinečné Zykmundovy autoportréty, autoakty a aranžované scény.
Portrétní ateliéry 20. až 40. let Portrét byl a je jedním z nejčastějších fotografických fi témat. V meziválečném období se mu věnovaly stovky ateliérů. Tradiční pražský ateliér Langhans se esteticky přispůsoboval p dobovým trendům. Nejvýznamnější postavení měl ateliér Františka Drtikola. Jindřich Vaněk největší konkurent Františka Drtikola. Do své Galerie význačných č ýhosobností vytvořil mj. i portréty více než dvaceti nositelů Nobelovy Ceny.
Dokumentární a reportážní fotografie 1939-1948 Smutné chvíle okupace fotografovali v březnu 1939 Karel Hájek nebo Ladislav Sitenský. Časopis Pestrý týden přináší mimo fotografií Karla Hájka také snímky Jana Lukase, Václava Jírů, ů Zdeňka ň Tmeje. Světový zdroj zábavy a poučení Karel Ludwig, Zdeněk Tmej, Václav Chochola
Surrealismus a civilismus 40. let Skupina surrealist; se začala č vlivem vnitřních konfliktů rozpadat. Surrealismus začal být vnímán jako zvrhlé umění Karel Teige pokračoval v tvorbě surrealistických koláží Básník Jindřich Heisler se během války musel z rasových důvodů skrývat v bytě u Toayen Václav Zykmund (Ra) se věnoval vedle malby surrealistickým i hrám. Vilém Reichmann navázal na Štýrského, ale jeho válečné zkušenosti projektoval do syrového imaginativního cyklu Raněné město
Výtvarná fotografie 1939-19481948 Tížívá atmosféra okupace se projevila i do vývoje charakteru fotografie. Jaromír Funke se věnoval fotografování pražských kostelů. Josef Ehm ve svých aktech využíváním Sabatierova efektu navazoval na Man Rayova díla. Zásadní změnu poetiky provedl roku 1940 Josef Sudek, do té doby jeden z nejvyhraněnějších profesionálů. Klíčovým tématem bylo okno jeho fotografického ateliéru. Můžeme označit za dobu zrodu Josefa Sudka jako světového fotografa.
Výtvarná fotografie 1939-19481948 Válečné kompozice Václava Choholy pracovaly s civilními všednodeními tématy. Karel Ludwig vytvořil řadu ateliérových portrétních a žánrových studií, rafinovaně využívající modelu a světelné režie
Výtvarná fotografie 1948 19571957 Po roce 1948 se podařilo v rámci centralizovaného Svazu československých výtvarných umělců prosadit samostatné fotografické sekce. To zachránilo Sudka před nuceným předáním ateliéru ke združstevnění. Vilém Reichmann pokračoval ve své surrealistické linii nalezených Zázračných setkání. Emila Medková inscenovala v duchu magického realismu scény, na nichž se podílel i její manžel malíř Mikuláš Medek.
Výtvarná fotografie 1948-19571957 Poetiku moderního města zaznamenal Miroslav Hák, na jehož fotografie pražských periferií navázal Václav Chochola. Fotografická tvorba Josefa Sudka v padesátých letech nabyla mimořádné šíře i hloubky. Nejslavnější jsou námětově prostá, ale o to rafinovaněji komponovaná zátiší. Roku 1956 vyšla s předmluvou Lubomíra Linharta monografie Josefa Sudka, která byla první obsáhlou monografií českého výtvarníka-fotografa. V padesátých letech začal používat panoramatickou kameru Kodak. (1959 Praha panoramatická). Asistoval mu Jiří Toman, který fotografoval později Polabí.
Dokumentární a reportážní fotografie 1958-1967 Heroismus a patetismus velkých společenských témat z nejtvrdšího období stalinského dogmatismu vystřídal ve druhé polovině 50. let zájem o drobné události každodenního života. V soutěži World Press Photo dosála česká fotožurnalistika zatím nevídaného úspěchu. Stanislav Tereba získal za svúj snímek Brankář 1. cenu v kategorii sportovních fotografií. S Mladým světem začal spolupracovat p Pavel Dias. Mimořádné popularitě se těšily knihy z horolezeckého prostředí od Viléma Heckela. Výjimečné místo měl v kontextu české dokumentární fotografie druhé poloviny 60. let Viktor Kolář. Markéta Luskačová v rámci své diplomové práce o religiozitě na slovensku udělala sugestivní fotografie katolických poutí a přežívajících ř í tradic. Josef Koudelka vytvářel vedle divadelních fotografií snímky z cyklu Cikáni.